Psanec v dešti

Vodopád pod Miner's Bridge

(Z Jezerního Sešitu 4 - břidlice, břidlice, ovce, ovce a vodopády, vodopády)

Minule jsem tvrdil, že dnes, tedy v neděli, nejspíše vylezeme na horu Old Man of Coniston/Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. (Ačkoli se dá očekávat nedělní nával.) Včerejší večerní předpověď však upřesnila, že druhý nejlepší den na vejlety bude až ve čtvrtek. První byl včera. Ten jsme strávili plavbou po jezeře až k Ostrovu Peel/Divokých koček. Dneska má pršet. Podle Norů od deseti hodin. (Škodaže se nevydává předpověď předpovědi!) Tereza/Zuzana vyhlašuje Udržovací den. Každý si může zalézt a číst si, případně upravovat včerejší nadílku fotek.

Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

(Z Jezerního Sešitu 3)



Řadový hornický domek, ve kterém jsme se na konci minulého vypravování v Conistonu ubytovali, má na vnější šířku 5 metrů (a na vnitřní šest kroků). Je tedy asi stejně široký jako náš sídlištní byt 3+1. Hned za vchodem je hala se sedačkou, televizí a krbem. Televize se může zapnout (neužívali jsme), ale krb se nemá zapalovat (i když je plný dřevěného uhlí). Za krátkou chodbičkou následuje jídelna s kuchyňským koutem. A když kout, tak kout – kuchyňská linka je skutečně do vinglu. Obsahuje mnoho skříněk, avšak dcerka Terka vrčí, že se v ní dva lidé nevyhnou. A už jsme došli až na konec domku, dlouhého asi 10 metrů.

Dlouhá chvíle pro demokracii

S velkým očekáváním jsem minulou sobotu vyrazil na Letenskou pláň, kde spolek Milion Chvilek, z. s., pořádal další shromáždění nespokojených občanů. Předem jsme se totiž dověděli, že bude představena nová velká idea. Doposud spolek jen tepal zlořády, vyjmenovával věci, které se spoustě občanů nelíbí. Nyní se chystá vyjevit, jaké další plány má, a bude to něco nového a pozitivního.

Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc

Pořad Vánoce ve fantastice a fantastika Vánoc proběhne již TUTO STŘEDU 20. listopadu v Liberci mezi 18. a 21. hodinou.  Františka Vrbenská vypráví o starobylé magii Vánoc, Jan Kovanic čte ze svých vánočních fejetonů. Pokřtí i Františčinu novinku (Ztracené dějiny Prahy, spoluautorem je Karel Dudek, který rovněž dorazí).

Vstup volný, koupě knih vítána! Zvou vás: Fantasy klub Liberec - skupina přátel & Svět Jotunheim ☺️

Místo konání: knihkupectví Svět Jotunheim, Železná 248/10, Liberec 1 (kousek od radnice, přes ulici u kostela).

FB stránka: https://www.facebook.com/SvetJotunheim

Neuhodí tě!

V sobotu 18. listopadu 1989 Československá televize zase lhala o událostech předchozího dne, o agresívních výtržnících, řízených štvavými rozhlasovými stanicemi. ČTK uvedla počet sedmnácti demonstrantů, zraněných při "vytlačování z prostoru". A sedm esenbáků. Bolševikovi už nikdo nevěřil. Pozdější inventura ukázala, že zraněných bylo 560. Z asi 2000 lidí, které komunistická policie uzavřela do nepropustného kotle. Prakticky všichni byli zmláceni.

Můžou i zabít

V kotli na Národní třídě mohli k 50. výročí nacistického řádění někoho zabít i českoslovenští komunisté

Tušili jsme, že se ten pátek 17. listopadu 1989 něco semele, ale nic převratného jsme nečekali. Vysokoškoláci, krytí záštitou SSM, organizovali na Albertově vzpomínkovou manifestaci k 50. výročí pohnutých událostí z dob německé okupace.

Svobodné volby!

Dialog s mocí 28. října 1989

"Svobodné volby!" křičel průvod, který se v sobotu 28. října 1989 bral od Můstku Národní třídou k Vltavě. Už bylo k páté hodině odpolední, na Václaváku skončila vyčišťovací operace (jejíž závěr jsem popsal dříve), ale lidé se stále shlukovali do hroznů, které se dávaly do pohybu. Na různých místech vznikala spontánní shromáždění: Jungmannovo a Staroměstské náměstí, u Národního divadla, náměstí Krasnoarmějců, Republiky a jinde, upřesnilo později Rudé právo.

Máme holé ruce!

(Mezi Evropou a svobodnou Evropou)

"Máme holé ruce!" křičela hrstka několika desítek lidí, obklopených dvojitým policajtským kordonem. Jako poslední Moravané na Bílé hoře, opřeni zády o průčelí rekonstruovaného hotelu Evropa, tiskli se k sobě pod chatrnou ochranou stavebního lešení. Byla sobota 28. října 1989, státní svátek, 71. výročí vzniku republiky.

Ty hlavní nepovolené oslavy probíhaly na Václaváku už od tří odpoledne. Několik tisíc lidí se shromáždilo pod sochou svatého Václava, další tisícovky přičumovaly z chodníku. Zásahové jednotky zasáhly, jedny vytlačovaly čumily a nevinné promenující se občany z náměstí, jiné uzavíraly síť. Před Evropou byl přichystán výlov.

Cesta na jih

(Z Jezerního sešitu 2)

V minulém vyprávění jsme přistáli na letišti v Edinburku. Z letadla jsme sešli po schůdkách. A když jsme dorazili do letištní haly, připadal jsem si jako na letišťátku na Korfu! Ale zato bágly dcerky Terky a jejího muže Toma už vyjížděly na páse.

Auto si máme vyzvednout do půl jedné, máme ještě hodinu času, kterou využijeme k nějakému naobědvání. Tereza mě nejdříve provede po místních samoobslužných občerstvovnách a ukáže mi, jak se lze slušně zasytit za pouhých 5 £. Sedáme si na území Starbucks, podle cestovatelů, kteří zde byli nuceni přečkat noc, jsou zde ta nejpohodlnější sedadla.

Šedesát let se Semaforem

Za mého dětství ve zlatých šedesátkách zpíval z rádia konvalinkám vodopád, ozývaly se děti z Pirea a dovídali jsme se, že je krásné lásku dát. (Až dnes doceňuji kvalitu oněch textů, které melodickými hlasy přednášeli Yvetta Simonová s Milanem Chladilem.) Ale věčným omíláním se člověku časem zprotivily. A pak najednou zazněly jiné šlágry z nečekanými texty. Dítě školou povinné nechalo spát kotě v botě a dívka, co měla vlasy samou loknu si obula džíny na tělo. A bylo těch písniček tolik, že se nestačily omlít. Desítky nahraných a stovky nevysílaných. Některé byly odvysílány jenom v rámci rozhlasového pořadu Gramotingltangl, který šel v letech 1965 - 1968 na stanici Československo II od asi půl sedmé večer. Uváděl je Jiří Suchý, ale i Jan Werich, Miroslav Horníček a Ivan Vyskočil (starší).