Pozorný posluchač |
Už
asi pětadvacet let jezdím v létě na jeden, dva týdny
dovolenkovat se do Jizerek na Šámalovu chatu, (kde jsme s třídou
měli v roce 1969 za doznívající svobody maturitní večírek).
Jezdím tam každoročně, nejdříve se ženou Ivanou, když
zemřela, tak s partnerkou Janou, když zemřela i ta, jezdím
sám s kolem... Letos jsem si vzal s sebou notebook, abych
do něj mohl ukládat fotky. No a najednou, jak tak jezdím a chodím
po kraji, kde míjím pomníčky, jak mne oslovují místa, oživená
skutečnými příběhy v mém připravovaném románu Paměť
kamenů, tak mě napadlo, že v tom noťasu mám vlastně
poslední verzi tohoto pospávajícího textu. A že bych ji mohl
vzbudit. A že v Liberci je aktivní Fantasy klub, kam občas
jezdím z Prahy jako autor i jako řidič jiných pražských
autorů. A že bych v něm mohl něco přečíst, když už jsem
v Liberci. (Přesněji dvanáct kilásků nad ním v horách.)