Kamarád čtvrtek

Nalévání panu prezidentovi

Hola, hola, hospoda volá!

Před pětadvaceti lety jsme si se ženou Ivanou pořídili domů internet. Na Vánoce, byla to nějaká akce „Internet zadarmo“, v době, kdy se za přístup na síť platilo tisíc kaček měsíčně – pokud jste si sehnali levného poskytovatele. Sice jsme k telefonu zapojili modem, ale ten dělal jen píííísk, crrrr, kvík, ale ostatní účastníci tohoto zdarmého zázraku zahltili linky. Ale přecejen takhle po půlnoci se síti ulevilo, takže jsme si mohli naladit první český ryze internetový deník, jak praví hlavička Neviditelného psa dodnes. Ještě během ledna 1997 jsem pochopil, že do tohoto fenomenálního média lze i přispívat. Po tom, co chcípl jiný fenomén, tištěný měsíčník Technický magazín, aneb Téčko, kam jsem občas přispíval, a po tom, co jsem se rozkmotřil s šéfkomentátorem Mladé fronty Dnes (kde jsem to po několika příspěvcích dotáhl až na „spolupracovníka redakce“), jsem cítil jasné nutkání nějakým způsobem ukojit svou čerstvě probuzenou grafomanii. A na konci ledna jsem poslal principálovi tohoto cirkusu Ondřeji Neffovi (aka Aston) svůj první příspěvek. Byl přijat, a tak už skoro čtvrtstoletí píšu do Psa, kde jsem si nakonec vypsal i tuhle samostatnou rubriku.

Můj Štědrý den

(Slohová úloha)

Letos byl můj Štědrý den zase jiný. Stromek jsem koupil už v listopadu, tentokrát u pana „Hory Pole“, jen co vyšla v novinách reklama, že nabízí kavkazské jedle se slevou. A v tom Mount-fieldu jsem si k tomu ještě přikoupil užitečný předmět: pěkný bílý keramický domeček s okýnky a bateriovým světýlkem uvnitř. No, zaplatit stromek se musel jít dovnitř ke kase, a když už tam člověk šel mezi těmi všemi předraženými pěknými blbůstkami… Slovy klasika – není sleva zadarmo.

Hezké Vánoce!

Anebo jen „sváteční dny“? Eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová vydala zatím tedy jen vnitřní oběžník, týkající se „inkluzivní komunikace“, kterým se slovo „Vánoce“ stalo slovem „zakázaným“. Že prej ne všichni Evropané jsou křesťané. Vím, je to už profláklá historka a padlo na ni spoustu posměšků, ale chci se na toto kravininum podívat z jiného pohledu.

Liknavost!

Neprodloužení nouzového stavu bylo rozhodnutí politické, avšak rozhodnutí blbé. 

„Amatérismus babišovců se už nesmí opakovat!“ volal včera na Psu středočeský krajský zastupitel za ODS Michael Pánek, jenž od nové vlády také očekává „přehledná a jasná proticovidová opatření“. Žel Bohu, vypadá to, že nás s novou vládou, a hlavně s novým ministrem zdravotnictví, čeká další vlna covidu. Vláda dnes, kdy toto čtete, právě zasedá (NP je na internet vržen o půlnoci). A jistě přijme nějaká opatření. Bude projednávat nařízení minulé vlády o platech ve veřejném sektoru (taky policistů a hasičů). Přidat všem stejně považuje za nespravedlivé. Takže nejspíš nikdo nedostane nic, jedině tak to bude spravedlivé. (Nic jiného se k 1. lednu nedá stihnout.) Pak se bude projednávat, co s vysokými cenami energií. (Copak ceny, větší problém bude, až nebude energie.) A vyslechne si návrhy legislativců, aby chystaná zdravotnická opatření o k omezení prodeje, omezení počtu osob na shromážděních a další dosud neznámé nápady ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, aby byly v souladu s pandemickým zákonem. Když nouzový stav, který vyhlásila Babišova vláda skončí už 25. prosince.

Prezident musí – nebo nemusí

aneb Magistr, pardon bakalář

Milé děti, dnes si rozebereme věty jednoduché. Dám několik příkladů:

Sluníčko svítí.
Vítr věje.
Vodopád padá.
Učitel učí.
Lékař léčí.
Prezident slibuje.

Na okraj očkování

Panu sousedovi umřela žena. Byl to takový milý, asi pětapadesátiletý bezdětný pár, měli se stále k sobě, a teď si ona umře. Doma, pár pater pod námi. Umřela dříve, než se můj minulý příspěvek Znak revolty a protestu? dostal na stránky Psa. Ona a její choť nám od devadesátek vždy na Vánoce posílali novoročenky a vánočenky. Elektronicky. Bydlí tedy pár pater pod námi, jak jsem psal, ale tohle posílání byla taková tradice z dob, kdy se teprve začal rozvíjel internet (tehdy Internet). A odezva na začátek devadesátek, kdy jsme já a moje Ivanka začali s kolegou sousedem podnikat. Domluva byla tehdy rychlá. Má žena měla produkt a já věděl, že pan soused je fanda do programování. Na podnikání jsme se dohodli ve výtahu. V jedoucím výtahu, šlo to fakt rychle. Jak je výhodné znát sousedy v baráku, a jak je vhodné, když jsou inteligentní, empatičtí a schopní. Říkal jsem si tehdy.

Znak revolty a a protestu?

Nechtěné a chtěné výrazy antisemitismu

Před týdnem jsem tady psal:  Kdyby každý důchodce dostal za očkování zaplaceno třeba blbou tisícovku, nebo, ať nežeru, i pětitisícovku, to byste viděli, jak by byla očkovací centra zaplněna! Ostatně, nejen důchodci.“ Do perexu se dostalo jen to „důchodci“. Načež jsem dostal čočku, že se navážím do důchodců a obviňuji je z úplatnosti. Nějací důchodci se dokonce ohradili, že nejsou „důchodci“, leč penzisti. To jsem ovšem netušil, že už VZP nabízí příspěvek 500 korun za dokončenou vakcinaci. (Protože nejsem u VZP.)  Mladí (18 až 25 let) v Řecku dostávají už od léta za očkování 150 €. (To jsem nevěděl, protože nejsem mladý Řek.) Vláda nebohého Slovenska schválila návrh zákona, podle kterého by se měla  poskytovat novým očkovancům věku 60+ „preukážka“ na  utracení v některých službách. (V restauracích, na kulturních akcích.) A to v sumě stejně vysoké, jako je průměrný důchod (500 €). Akorát se ještě neví, jestli to projde Slovenskou národní radou.