Minule jsem tady lál premiéru Babišovi do lodyh, a zdůvodňoval jsem proč. Jeden s diskutujících se mne ptal: "Bude to k něčemu užitečné?" A vida, je! Vláda včera nepřikročila k dříve slibovanému uvolnění! Nejspíše zde není příčinná souvislost, protože láli i mnozí jiní, a to nejen opoziční a koaliční politici, ale i epidemiologové a lékaři (ti opoziční). Nicméně zrnko jsem přiložil a lavina spadla.
Když jsem ještě sloužil jako vedoucí směny energetického provozu v tom baráku s telekomunikační věží, co se teď má na Olšanské bourat, tak jsme měli velice schopného Hlavního energetika. Byl však poněkud ješitný na svou výjimečnost, a tak někdy před návštěvami hrál divadýlko. Jednou takhle odpoledne, ještě než odešli kancelářští, se zase předváděl. Bohužel v našem provozu.
Děti jsou většinou bezstarostné a šťastné, neboť mají málo informací. Nejdříve berou informace, které je obklopují, jako pravdu, teprve později je začínají zpracovávat. Když jdou do školky, kde jim na nástěnce visí obrázky komunistických vůdců Lenina a Gottwalda obklopeny kytičkami a fáborky, musejí k těmto osobnostem pocítit příchylnost. Když jim pak soudružky učitelky čtou např. z knížek Jana Hostáně „Naďa hrdinka“ nebo „Rytíři z Východu“ (vydalo ministerstvo školství ČSR ve Státním pedagogickém nakladatelství v Praze roku 1970 v nákladu 100.000 výtisků), cítí dokonce až lásku. Rodiče o tom částečně nevědí, částečně jsou sami zblbnutí a částečně mají strach říci dětem pravdu.
Už dlouho přemýšlím o tom, proč se naše (i moje) myšlení ubírá často podivným směrem, proč jsou lidi (i já) schopni věřit všelijakým kravinám, často i nebezpečným kravinám. (Dnes se jim místo "kraviny" říká "fake news".) Dříve, totiž za prvobytného pospolna, to bylo jednodušší. Když stopy svědčily, že pratuři šli doprava, šla za nimi doprava i tlupa pralidí. Ulovili si pratura, snědli ho, přežili. Možná i tehdy se našel patafyzik, který se snažil někoho zlákat, aby šel za kořistí na druhou stranu. Pokud se někdo takový našel, nenašel pak kořist, neulovil ji, zemřel hlady a nenechal po sobě geny. A bylo vyřešeno.
Plochozemě
V předvánočním období se ke svým "milým krajanům s kořeny v českých zemích, milým sudetoněmeckým krajanům, milým českým krajanům a přátelům sudetoněmecké etnické skupiny" obrátil s adventním poselstvím Bernd Posselt. V českém tisku je tento politik představován jako předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení, sám sebe pak v uvedeném poselství označil za mluvčího sudetoněmecké etnické skupiny. Sousloví "sudetoněmecká etnická skupina" je v textu použito jedenáctkrát. Což mne po letech, kdy jsem nesledoval vývoj landsmanšaftu (SL) poněkud překvapilo, protože dlouhou dobu se toto sdružení označovalo za zástupce "sudetoněmeckého národa" se svými vlastními dějinami ve své vlasti (českém pohraničí), kde podle sudetoněmeckých historiků pobýval nepřetržitě snad juž od doby kamenné - než Češi keltský kmen jejich předků, což byli Bójové, vyhnali do Bayern.
"Důchody chceme nadále navyšovat tak, jak to děláme od doby menšinové vlády ANO. V rozpočtu na rok 2021 rozhodně počítáme s významným navýšením." Tak pravil premiér vlády, Andrej Babiš, který si oblibuje důchodce, ano nejvíce ze všech politiků. Ani ČSSD, která je ze všech stran nejštědřejší k sociálně slabým, nezaváhala. Předseda jejího poslaneckého klubu Jan Chvojka by na letošek vrznul důchodcům navíc ideálně rovnou tisícovku, aby se to dobře počítalo. Taky socdemácká ministryně práce a sociálních věcí Jana Venezuela Maláčová vidí tu tisícovku navíc jako ideální sumu. Tito tři koaliční politici se takto vzácně shodli vloni v únoru, kdy o této jejich lidové představě, kterou inzerovali v České televizi, informoval web iDNES pod titulkem "Důchody zřejmě za rok porostou víc než podle zákona."
Odstraniti výměnek úplně ze selských usedlostí – na to nelze ani pomysliti; to než se stane, bude trvati tak dlouho, jako trvá jeho zavedení, od nepaměti do daleké budoucnosti. Ale jisté výhody si zaopatřiti do výměnku je snadné. Nejlepším prostředkem k tomu jest pojištění výměnku, jež našim zemědělským kruhům se doporučuje. Takový výměnek bývá mladému hospodáři překážkou, přes kterou pak klopýtá na každém kroku. Smrt rodičů jest mu pak velkým ulehčením a proto se stává, že na ni netrpělivě čeká, jako na vysvobození. K jakým smutným koncům vedou takové poměry, známe.
