pátek 29. května 2020

Alternace duševního stavu poslanců

Poslanci nejsou podle Marka Bendy nějakými trapnými zaměstnanci


Není v Poslanecké sněmovně většího bojovníka za svobodu, než jest poslanec ODS pan Marek Benda. Naposledy se zviditelnil svým bojem za nenošení roušek při jednáních Sněmovny. Nenosí ji, protože se nepovažuje za zaměstnance. Při konání různých domácích prací, jako je žehlení či pečování o lodžiovou zahrádku, poslouchám rádio, a tam jsem ho slyšel, jak plamenně obhajuje tuto svou svobodu.

Bylo to tuším ve středu na stanici ČR Plus, kde mu v moderované diskusi oponoval nezachycený Pirát. Piráta nechám být, protože mne zaujala hlavně Bendova argumentace:

„Na politickém grémiu jsme se dohodli, že nošení roušek na plénu bude dobrovolné. Pokládáme se za zákonodárný sbor, to znamená za nadřízeného vlády. Takže jaká pravidla platí ve Sněmovně, to nám vláda nařizovat nebude. My nejsme zaměstnanci."

úterý 26. května 2020

Výživa národa


Kde žiješ, té země plodu užívej!


Vrhnuto sem po více než sto letech poté, co éterem znovu znějí slova, jak důležito jest výživu českého národa zajistiti výhradně domácími produkty. Jako bychom si již dříve neužívali evropských banánů z Karibiku a ještě dříve kubánských pomerančů ze státu světové socialistické soustavy. Ale to byla nedokonalá izolace! Vraťme se až do dob před první světovou válkou. Ale to jsme vlastně existovali v rámci Rakousko-Uherska. I Československo nám bylo příliš velké. Dosť bolo slovenských oštiepkov!  Nuže, co o tom mínil Agrární kalendář pro rok 1914? Toto:

pátek 22. května 2020

Zrušme tvrdé i!

Ve čtvrtek vyšla v Mladé frontě Dnes glosa s nadpisem „Zjednodušme psanou češtinu, zrušme tvrdé y“. Její autor Zdeněk Koudelka však neměl tolik odvahy, aby své návrhy dotáhl do konce a svůj text napsal podle svých návrhů. Učinil jsem tak místo něj a dodal i další vylepšení:

=====
Pravopis českého jazika je zbitečně složití v psaní tvrdého i. Rodičům to dokázala i domácí víuka. Po zrušení ipsilonu bi konečně bez víjimek platilo heslo: piš, jak slišíš. „Pravopis je jen technikou, víznamější pro život a kulturní rozhled je samozřejmě literatura, četba a umění slohu. Zjednoduší-li se pravopis zrušením tvrdého i a kroužkovaného ú, ubude diktátú a ušetřený čas lze věnovat literatuře a slohu,“ pokračuje právník z masarikovi univerziti zdeněk koudelka ve čtvrteční mfd.

úterý 19. května 2020

Ruská válka pokračuje


Putinova doktrína
Ta se proti nám vede proto, že ze všech zemí třetího okruhu ruských imperiálních zájmů jedině u nás má Rusko silnou pátou kolonu – KSČ prakticky ve vládě.

V osmašedesátém roce nám pan suplující profesor Čang na dějepise říkal, že Stalinův imperialismus se nijak neliší od imperialismu carského. Ilustroval to například Stalinovým výrokem z konce druhé světové. Když veliký generalissimus Josif Viserionovič obdržel zprávu, že Rudá armáda dobyla Port Arthur, zaradoval se se slovy: „Tak ho zase máme zpět."

čtvrtek 14. května 2020

Moc krásné a pravdivé povídání

U Rozhlasu 5.5.2020 12:33

Neslavné májové dny


Před týdnem jsem tady k výročí konce Druhé světové války v Evropě zveřejnil takový, až ekumenický, text Sousedé. Natolik ekumenický, až mi za něj nikdo nevylál. Byl jsem i pochválen za „moc krásné a pravdivé povídání“. Mno…

úterý 12. května 2020

Devátý květen

Slavné májové dny 3

Když jsme byli dětmi, zdobili jsme vždy na konci dubna okna školy vystřiženými papírovými kytičkami. A praporky. Krásnými trojbarevnými československými a ještě hezčejšími červenými (říkalo se rudými, ale byly červené) s libým souzvukem zlaté hvězdy, srpu a kladiva. A číslicemi 1, 5, 9. Dnes budu psát o číslici poslední.

Devátý květen byl den, který se čtyřicet pět let slavil jako den osvobození, den konce války. 9. května 1945 skončilo také Pražské povstání. Trvalo pět dní a čtyři noci:

„Noc první, růžová, vám polštář čechrala z kamení dlažeb. Kosi zpívali a kaštan nesl svícny obřadně, když se už stmívalo. Noc druhá, zelená, kdy padal teplý déšť na vaše helmice, ta byla plná hvězd, jak bývávají noci májové. Noc třetí sršela však jiskrami, čtvrtá noc měla příchuť popela a páchla po kouři jak rozbořený krb.“ Tak popisuje události Jaroslav Seifert ve své básni Květnové noci.

pátek 8. května 2020

Sousedé

Fanča a Ruda Rezkovi
Českou minulost zdobí mnoho slavných činů. Existují velké události, které si stále připomínáme. Klademe věnce k památníkům známých hrdinů. A je to tak správné. Ale vedle hrdinů známých, existují i hrdinové neznámí. Jejich hrdinství bylo nenápadné, protože i činy, které konali, byly nenápadné. Nenápadné, ale pro mnoho lidí životně důležité.

Fanča byla obyčejná vesnická dívka, která v době první republiky přišla do Prahy z Modlíkova u Přibyslavi do služby. Po čase si našla známost, pak se vdala. Už nesloužila, stala se z ní normální ženuška v domácnosti. S mužem Rudou žili v malém bytě v jedné vedlejší nuselské ulici. Narodil se jim synek Jirka. Žili drobný malý spokojený život. Než přišel Adolf Hitler.

Pak se ukázalo, že Ruda vlastně není člověk, ale podčlověk. A každý, kdo se s takovým elementem stýká, musí nějak přijmout jeho osud. První hrdinství, které tu zaznamenávám, bylo, že se Františka se svým mužem nerozvedla.

pondělí 4. května 2020

Pátý květen

(Slavné májové dny)

Když jsme byli dětmi, zdobili jsme vždy na konci dubna okna školy vystřiženými papírovými kytičkami. A praporky. Krásnými trojbarevnými československými a ještě hežčejšími červenými (říkalo se rudými, ale byly červené) s libým souzvukem zlaté hvězdy, srpu a kladiva. A číslicemi 1, 5, 9. Dnes budu psát o té druhé číslici.

5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Druhého května padl Berlín, Hitler byl mrtev od 30. dubna. Bojovat již bylo zbytečno, ostatně: „Němci ani neměli při vědomí blížícího se konce války zvláštní zájem o boj“. Tvrdí někteří dnešní historici. Válka končila. Ale nevědělo se, kdy skončí. A jak. Škoda, že si dnešní historické knihy nemohli přečíst lidi tenkrát. (Ale už věděli, jak dopadla několik týdnů dobývaná Budapešť, už věděli, jak dopadla několik týdnů nedobývaná Varšava.) Rusové připravovali Pražskou operaci, osvobození Prahy plánovali na 12.5. Ve Velichovkách plánoval zase Schörner, že se v České kotlině udrží alespoň tři neděle, aby se všichni nacističtí hodnostáři mohli uchýlit z Berlína do Alpské pevnosti. Měl k tomu 900.000 mužů, tři tankové armády a tisíc letadel. V samotné Praze přitom bylo asi 35.000 nacistických vojáků, členů Hitlerjugend a ozbrojených německých civilistů.

pátek 1. května 2020

Ruská válka


Zanedlouho budeme vzpomínati slavných májových dní v roce 1945, ve kterýchžto nás osvobodila Rudá armáda. Vzpomínáme na to právě v době, kdy post/pre/sovětské tajné služby usilují o fémovou vraždu tří českých starostů, včetně pražského primátora. A kdyby to nevyšlo, vydají Rusové podle ruského zákona na naše občany mezinárodní zatykač, a posléze se o ně ve svých gulazích postarají. Takže jsme vlastně s Ruskem ve válce. Ale nikoli poprvé.