(Duha nad vřesovištěm)
Včera jsme si udělali malou oslavu, protože Terezka měla svátek. Malý dárek pro ni jsem zapomněl doma, koupil jsem jí aspoň při večerním brouzdáním městečkem Coniston zmrzlinu, po níž tak prahla. Dneska pojedeme do díry. Tak alespoň Terezka nazývá zatopený lom Banishead ve vřesovišti nad městečkem Torver. Jenže ráno Terka hlásí:
"Ukradli jezero a vrací se shora."
Přeložím: Nad jezerem je mlha a prší. Nu, nevadí, dneska máme naplánován jen krátký výlet. A podle Norů má přestat pršet v deset. Přestalo deset minut před desátou, šlendrián! (Ani ne, když se předpověď vydává na celé hodiny.) V půl jedenácté jsme již zcela připraveni nalodit se do nebesky modrého forda. Nad jezerem se na jihu ještě tmavě mračí, ale umyté hory na severu blyštivě svítí v prorážejícím slunci, a hele, támhle je duha! Tak tu si tedy zfotím!
pondělí 30. prosince 2019
pátek 27. prosince 2019
Můj Štědrý den
Vloni jsem ve svém slohovém cvičení ke konci napsal: "Světýlka jiskřila v očičkách malé Viki, Terezino cukroví se skvěle hodilo k dobrému čaji s mlékem a všichni jsme byli šťastni a spokojeni. Když se Honza s Viktorkou loučili, řekl, že ještě někam pojede, a nechá si zatím věci u nás. Pak si je vyzvedne. Odvezl dcerku autem do Čakovic, Terka s Tomášem se zase autmo vrátili na Rajskou Zahradu (které z nějakého důvodu říkají Černý Most). Ale Dárkoden ještě neskončil. Jenže o tom až někdy jindy. Neúprosně se blíží pátá – páteční uzávěrka NP.
Tak nashle příště! A přeju klid i všem, kteří o někoho přišli."
Tak nashle příště! A přeju klid i všem, kteří o někoho přišli."
úterý 24. prosince 2019
A támhle je ostrov Man!
(I Climbed Old Man of Coniston)
No jo, nakonec jsme na tu Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek ve zdraví vylezli. Nejdříve jsem se ale musel vydrápat z toho horského plesa, do nějž jsem na konci minulého vyprávění po zádech zahučel.
Načež jsem začal kontrolovat škody. Foťáček jsem zachránil vztyčením pravačky, ve které jsem ho držel (ta asi bude také nakonec nejspíš čouhat jako poslední z nějaké jizerskohorské slati). Jediná viditelná škoda je tedy zlomený klacek, sloužící co žerď české vlajce, čouhající z batohu. No a v batohu je můj těžký teplý svetr, pletený z hrubé vlny. Těžší asi o pět litrů vody, jež do něj vsákla. Pokusil jsem se ho vyždímat, ale jen jemně, abych si ho nezničil. Kalhoty mám mokré, ale v botkách samochodkách je sucho. I díky tomu, že jsem si dnes přes ně přezul chrániče, aby mi do bot nepadaly kamínky. Ty chrániče, které jsem si včera koupil v Keswicku za pouhých 9.99 liber. Jinde je nemají. Tady mi je taky dříve koupila dcerka Terka k nějakým předcházejícím Vánocům; doma mám jen jeden kus, druhý jsem serval z boty při letošním prorvávání se hlubokým borůvčím v Jizerkách.
No jo, nakonec jsme na tu Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek ve zdraví vylezli. Nejdříve jsem se ale musel vydrápat z toho horského plesa, do nějž jsem na konci minulého vyprávění po zádech zahučel.
Načež jsem začal kontrolovat škody. Foťáček jsem zachránil vztyčením pravačky, ve které jsem ho držel (ta asi bude také nakonec nejspíš čouhat jako poslední z nějaké jizerskohorské slati). Jediná viditelná škoda je tedy zlomený klacek, sloužící co žerď české vlajce, čouhající z batohu. No a v batohu je můj těžký teplý svetr, pletený z hrubé vlny. Těžší asi o pět litrů vody, jež do něj vsákla. Pokusil jsem se ho vyždímat, ale jen jemně, abych si ho nezničil. Kalhoty mám mokré, ale v botkách samochodkách je sucho. I díky tomu, že jsem si dnes přes ně přezul chrániče, aby mi do bot nepadaly kamínky. Ty chrániče, které jsem si včera koupil v Keswicku za pouhých 9.99 liber. Jinde je nemají. Tady mi je taky dříve koupila dcerka Terka k nějakým předcházejícím Vánocům; doma mám jen jeden kus, druhý jsem serval z boty při letošním prorvávání se hlubokým borůvčím v Jizerkách.
pátek 20. prosince 2019
Nesmrtelnost
Když se narodíme, moc toho nevíme. Víme, že dýcháme, možná ani to ne. Vadí nám, když nedýcháme. Vadí nám, když máme hlad, když je nám zima, když se nudíme. Něco si pamatujeme, ano, dřív to bylo jistě lepší. Jak rosteme, poznáváme mnohem víc. Nejen sebe, ale i své okolí. Rodinu, soudruhy na pískovišti, lidstvo vůbec. Postýlku, byt, celý vesmír. Někdy v tomto procesu poznávání si uvědomíme meze vesmíru, lidstva a svého života. Přestáváme být nesmrtelní, dospíváme.
úterý 17. prosince 2019
Už se to trhá
(Vzhůru na Kančenžangu!)
Pátý den naší výpravy do Lake District se budím v 5:55. Dnes nás čeká asi nejnáročnější program, a to výstup na místní horu Old Man of Coniston, aneb Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. Musím se na něj posílit, a proto opět upadám do hlubokého spánku, sichrovaném poslechem Cimrmanů ze sluchátek iPodu.
Pátý den naší výpravy do Lake District se budím v 5:55. Dnes nás čeká asi nejnáročnější program, a to výstup na místní horu Old Man of Coniston, aneb Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. Musím se na něj posílit, a proto opět upadám do hlubokého spánku, sichrovaném poslechem Cimrmanů ze sluchátek iPodu.
pátek 13. prosince 2019
Brexit z Lake District
Derwent Watter u Keswicku |
"A co říkáte brexitu?"
"Prosímvás, dejte nám s tím už pokoj. Už aby to bylo za náma."
Mimochodem: Nezaznamený český purista kdesi před časem oznámil, že "česky" se slovo "brexit" vyslovuje "bregzit", a od té doby se toto podivné slovo line z českých médií. Angličané však zřejmě nesledují česká média, a tak to slovo vyslovují blbě: "breksit". Ale tak je to se vším. Nejvíce s posledními "protievropskými" volbami!
úterý 10. prosince 2019
Kruté podzemí
(Z Jezerního Sešitu 6)
Máme za sebou cestu Jezerním krajem a před sebou vstup do lomu Honister, jediného funkčního břidlicového domu v Anglii. A nastal ten pravý čas přemístit se do baráčku se suvenýry a toaletami, jak jsem byl pravil minule. Je tu však drobná zrada: Zatímco Ladies mají svoje Toilets v průchodu na dvorek, Men's Toilets bude podle šipky asi někde na dvorku. Ale nebyly tam ani pánské, ani toalety. Chvilku mi trvalo, než jsem přijmul, že musím jít do „Boys room“.
Ach, tahle horalská angličtina!
Máme za sebou cestu Jezerním krajem a před sebou vstup do lomu Honister, jediného funkčního břidlicového domu v Anglii. A nastal ten pravý čas přemístit se do baráčku se suvenýry a toaletami, jak jsem byl pravil minule. Je tu však drobná zrada: Zatímco Ladies mají svoje Toilets v průchodu na dvorek, Men's Toilets bude podle šipky asi někde na dvorku. Ale nebyly tam ani pánské, ani toalety. Chvilku mi trvalo, než jsem přijmul, že musím jít do „Boys room“.
Ach, tahle horalská angličtina!
čtvrtek 5. prosince 2019
Opravník Moby Dicka
Mackova Facka, úchyl Gaugin a Mlhošovy Vánoce
Moby Dick neustále vykonává různé důležité práce, takže nemá čas komentovat světové ani domácí dění. Ostatně to je natolik absurdné, hej, Kefalín, že stěží lze vymyslet něco hovadnějšího a ironičtějšího, než je sama hovadná a absurdní realita. Nicméně neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Někdy jsou tak nepřesná, až to bolí. Hlavně tedy bolí sousedy, které ruší zoufalý řev celé naší menažerie poté, co vyslechneme či přečteme nějakou tu hovadinu. Proto dle vzoru Saturnina a dědečka, kteří založili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, budu asi vydávat alespoň krátká upřesňující prohlášení k dění uplynulých dní.
Začínáme.
Moby Dick neustále vykonává různé důležité práce, takže nemá čas komentovat světové ani domácí dění. Ostatně to je natolik absurdné, hej, Kefalín, že stěží lze vymyslet něco hovadnějšího a ironičtějšího, než je sama hovadná a absurdní realita. Nicméně neustále jsme bombardováni různými tvrzeními, která však nejsou vždy zcela přesná. Někdy jsou tak nepřesná, až to bolí. Hlavně tedy bolí sousedy, které ruší zoufalý řev celé naší menažerie poté, co vyslechneme či přečteme nějakou tu hovadinu. Proto dle vzoru Saturnina a dědečka, kteří založili Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, budu asi vydávat alespoň krátká upřesňující prohlášení k dění uplynulých dní.
Začínáme.
§§§
pondělí 2. prosince 2019
K Lomaři Bobovi
Ze sedla Honister Pass |
Minule jsem slíbil, že odpovím na komentáře k mému předchozímu článku Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!
Už dvě hodiny po půlnoci se na něj vrhnul K. Pavlík, kterému jsem zkazil dětské představy:
„My, kteří jsme četli knížky Ransoma (...) a nemohli tam jet (...), rozhodně nečekáme, že nám nějaký lump řekne, že vše je jinak. No nic ve zlém - ale je to pěkná sprosťárna.“
Nic ve zlém, vážený čtenáři - ale Ježíšek opravdu není. Nicméně Vánoce jsou! Také jsem byl roztrpčen, když jsem se od dcerky, nadšené fanynky Ransoma (a Skotska), která na místě byla už před deseti lety, dozvěděl, že něco je jinak. To nejdůležitější tam však v Jezerním kraji zůstává: Genius loci. Je tam vše, i když jinak poskládáno. Jak jsem napsal v tom článku: „Ale charakter a krása a nadšení z těchto míst je stejné! Tohle je ta původní inspirace a ona dobrodružství se odehrávala v krajině, která měla tento charakter. Vane zde stejný vítr, na zelených pastvinách, rozdělených stejnými kamennými zídkami, se pasou stejné bílé ovečky…“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)