![]() |
| Jan Opletal a Václav Sedláček |
Inu - nedbal. A zase mu to prošlo.
Hospůdka u hřbitova
![]() |
| Jan Opletal a Václav Sedláček |
Inu - nedbal. A zase mu to prošlo.
![]() |
| Němky v Chebu, říjen 1938 |
Jsou pumprdentlich
Bylo to někdy začátkem šedesátek takhle před Vánoci. Chodil jsem tehdy asi tak do páté třídy. Zimy tou dobou bývaly v Liberci bohaté na sníh. A když jsme chodili, my žáčci, ze školy v ulici 5. května domů, tak se to nikdy neobešlo bez koulovaček.
![]() |
| B2, snímek USAF |
Jak to, že nezvítězili? Vždyť přece 8. května slavíme jako "Den vítězství", ne? Ano, ale až od roku 2004. Před tím to byl "Den osvobození". Ostatně datum 8. května slavíme díky vystoupení kooptovaného poslance Federálního shromáždění za Občanské fórum pana Ing. Miloše Zemana. Ten tuto otázku vznesl na plénu v rozbouřeném roce 1990 ještě před volbami, a tehdy byla schválena změna v datu. A byl i zkrácen název, jenž předtím zněl "Den osvobození od fašismu". Ačkoli s historicky zažitým poválečně užívaným pojmem "fašismus" by se dalo polemizovat, protože tehdejší německý okupační režim byl "nacistický", přesto byl ten název o něco lepší než ten původní. 9. květen jsme jako státní svátek slavili od roku 1952 pod záměrně zfalšovaným názvem "výročí osvobození Československa Sovětskou armádou".
Terezín, židovský hřbitov.
Opouštíme s přítelkyní Karlou Pačinkovu huť, která sídlí v Kunraticích u Cvikova. Je Bílá sobota roku 2025, takže stále panují Velikonoce v Křišťálovém údolí. Akce, kdy se otevírají sklářské hutě, ateliéry a muzea. A také kostely. Jeden stojí hned vedle Pačinkova království. Takže ani nebudíme Eriku, takto Karlinu navigaci. Skleněné okvětní lístky, uchovávající zbytky čajových svíček, jež jsou postavené na žulových patnících na kraji cesty, co vede ke kostelním dveřím naznačují, že sklo bude pokračovat i uvnitř. Otvory v patnících prozrazují, že v nich kdysi spočívala dřevěná břevna, ale ty už dávno vzal čas. I propadlá dlažba z nepravidelných kamenů ukazuje, že zde leží už nějakou dobu. Možná ještě dříve, než byl v "empír-barokním slohu" vystavěn zdejší kostel Povýšení svatého Kříže, jenž byl vysvěcen v roce 1833. Býval tu od roku 1680 kostel sv. Josefa na místě dřívější hřbitovní kaple. A ještě předtím dřevěný kostelík pro změnu zasvěcený svatému Mikuláši. Jistě se to ví k roku 1358, stejně jako se jistě ví, že tento kostelík byl zničen okolojdoucími husity někdy kolem roku 1425.
| Pohled na vchod z Koubova lomu |
![]() |
| Originál |
"Ahoj! Věnuje osada ztracených srdcí," zní na trojúhelníkovité bílé vlaječce nápis, vinoucí se kolem obrázku opeřeného indiánského válečníka. Tato vzpomínka na fenomén českého trampingu se tentokrát nenachází v Muse, tedy Severočeském muzeu. Tam je jiná trampská výstava, psal jsem o ní před pár týdny.
Ne, tentokrát chci referovat o výstavě, která mapuje naše soudobé dějiny v celistvosti. "Naše" značí dějiny českých zemí a "soudobé" pak dějiny 20. století, jak je vypravuje nová expozice Národního muzea v jeho nové budově. Tramping do nich nepochybně patří, ale nakonec se jeho představení odehrává vlastně v jediné vitríně. Nelze jinak, mají-li se představit bohaté dějiny Česka během posledního století, i když se expozice rozkládá na 2.000 metrech čtverečních.
Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.
Santorini? Ty jsi se zbláznil! Víš, jaký je tam nával turistů? Slyšel jsem potom, co jsem si zakoupil zájezd na tento řecký ostrov. Ale už jsem zaplatil zálohu a nechtěl jsem o její část přijít. A chtěl jsem se letos dostat hlavně do teplého moře. A podívat se do kaldery zaplavené sopky. Západ slunce, za kterým se na ostrov jezdí, mě až tak nezajímal. A když jsem se podíval do mapy, tak jsem se - navzdory televiznímu, novinovému a přátelskému varování uklidnil.
| Příjemný večer na Nové Louce |
Nasyceni a napojeni odjíždíme z Kirjat Gat, kde nás hostila Hanička Sternlichtová. Jedeme po silnici číslo 375, která nás přivede zpátky do našeho betlémského hotelu. V Izraeli není žádná silnice jenom silnice. Vede obvykle místy, kudy se chodívalo ještě v dobách prehistorických. V Izraeli tedy určitě v dobách biblických. A tahle třista pětasedmdesátka se vine nivou údolí ha-Ela, aneb Elah, což v překladu zní "Dolina posvátného stromu". Píše se o ní v První knize Samuelově 17,2: „Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filištínským“. V potoce, který údolím protéká, si jistý mladý pasák ovcí a koz jménem David sebral své "tři šutry do tobolky", jak praví známá píseň V+W. A jakej byl Goliáš!
![]() |
| Omarova mešita na náměstí Jesliček |
| Pohled zleva |
„Prosúkování“? Ano, ano. Procházka súky, kde jde spíše o prosoukávání se či prokousávání se 6D prostorem. Ke třem obvyklým rozměrům se přidávají vůně, zvuk a čas. Ne jen ten pouhý čas turisty, jsoucího od bodu A ke svému autobusu, kde musí být za hodinu a půl. Sem se zasouvá ještě úplně jiný čas, který se počítá na tisícovky let, ve kterých se vařil jeruzalémský kotlík. A do tohoto prostoru proniká další netušený vesmír, vesmír tří hlavních naboženství (a nepočítaně jejich odrůd) a jejich tradic, ať už uvědomělých, vědomých či jen prostě žitých.
