První jízda

Vyzkoušel jsem si dneska poprvé, jak ladí o dvě čísla větší běžkařské boty z frcu za stovku
s vázáním na běžkách, které jsem před pěti lety našel u popelnice.
Ladily. Tak jsem si dal kolečko nejdříve na východ Centrálním parkem Prahy 13 k přehradnímu jezeru Asuán.

Vánoční povídka

Letadlem ne

Pozor na klimatizaci! Může způsobit katastrofu.

Psal jsem tady před týdnem, jak mne v době koronavirové zklamávají televizní seriály - i ty detektivní. Přitom jsem úplně zapomněl, že jeden seriál mám ve zvláštní oblibě. A jsou to prosím Letecké katastrofy, které kanadský tým točí podle skutečných událostí. Je to takové šamanské zaříkávání. Když se budu dívat na ty katastrofy a hromadné hroby, na ty desítky pozůstalých, kteří, když jim to místní rozhlas oznámí, pláčou v letištních halách, a koukat se pod ruce vyšetřovatelům, pak se mně ani mým blízkým nic takového nestane. I proto, že po vyřešení záhady a zjištění důvodu nehody provedou letecké společnosti "nápravná opatření" a nic takového se už nestane. Ne, spadneme kvůli něčemu novému, originálnímu. Budeme křičet a držet se za ruce, když budeme mít s kým...

Cesta ze sladkého domova domů

(Z Jezerního Sešitu 13. Konec vyprávění o výpravách v Lake District.)

Mobil drnčí, naposledy se budím v postýlce hornického domku na terase nad městečkm Coniston v Lake District. Je teprve osm hodin, letadlo mi odlétá z letiště v Newcastlu až ve čtyři odpoledne; těch asi 176 km k němu by naše auto mělo zvládnout za dvě hodiny a deset minut, nevstáváme zbytečně brzo? Když navigace nabízí o pětadvacet kilometrů kratší a čtvrt hodiny rychlejší cestu přes hory? Pravda, serpentinami, pravda, úzkými silničkami, pravda, mezi stády ovcí, možná i se sněhem...

Putování za hrnečkem

(Z Jezerního Sešitu 12. Už pomalu končíme návštěvu Lake District.)

Minule jsem zmínil, že jsme se od jezírka Tarn Hows k autuvraceli „hodně strašidelným lesem“. Nakonec se mi podařilo vyrobit jen jeden, dva použitelné snímky, které ilustrují tento můj dojem. Dojem, který jsem nikdy neměl, když jsem se potuloval svými rodnými Jizerkami, kde jsem se vždy cítil velice bezpečně a přirozeně. Takže když jsem pak četl horory o strašlivých lesích, o pařátech, v něž se změní jejich větve a kořeny, tak jsem se jen opovržlivě usmíval. Les přece není takový!

Poslední jezero

Při večerní domácí přípravě u klobásek a libové slaniny (ta se jenom udí, a před jídlem se musí ještě tepelně upravit) jsme na dnešek vybrali jako cíl našeho posledního výletu Tarn Hows. ("Tarn" značí "jezírko, pleso, horské oko". Jakže? Chcete překládat "Hows"? To nepřekládej, asi to nebude ani příslovce, ani zájmeno. Nejspíš to je nějaký druh keltštiny.) Toto překrásné jezírko je pro milovníky díla Arthura Ransoma významné tím - že o něm nikdy nepsal! A přitom ho musel znát. A třeba nepsal proto, že o něm psala paní Beatrix Potter ve svých roztomilých knížkách o roztomilých králíčcích, kteří prožívali roztomilé Příběhy králíčka Petra (a Hupky, Dupky, Bambulky apod.). Takže tady je Krakonošovo, vlastně Potterové, přesněji The National Trust Beatrix Potter.

Rio, ó, Rio!

Z výpravy k nečekaně nalezené inspiraci Arthura Ransomeho k Údolí Vlaštovek docházíme zpátky k autu na téčkové křižovatce, sevřené ze všech stran protiovčími zídkami. Až když jsem se koukal na ty dva obrázky superdíry po lomu Banishead uprostřed vřesoviště, které jsem sem dal vedle sebe minule (jeden z mého slepého foťáčku a druhý origoš kresba od AR) jsem uviděl jejich nápadnou podobnost. (Kdyžtak si klikněte na odkaz.) Člověk si musí odmyslet měřítko, protože jinak by stany Vlaštovek byly velké jako místní patrové domky. Ale! Na Arthurově kresbě horizontu se jeví špičatá hůrka, na fotce je posunuta vlevo. Horizont se pak od ní zvedá vpravo - na kresbě i ve skutečnosti. Vodopád je také patřičně (5:1 až 10:1) umenšen, ale vstup vody do něj odshora se nápadně podobá tomu na kresbě. A hlavně, co mne navedlo na stopu možné podobnosti, jsou svahy uvnitř lomu. Ty pravé se sklánějí v nemlich stejném sklonu, ty vlevo jsou ve skutečnosti strmější. Okraje propadiny se přitom vlní téměř dokonale stejně. Navíc: Vlevo ve stěně za namalovanými stany, kde je v románu Trosečníci z Vlaštovky umístěna jeskyně  Petra Kachny, tak tady je v originále štola, jež odvádí vodu z jezírka Banishead Quarry Tarn zpátky do potoka Torver Beck.

Údolí Vlaštovky?

(Duha nad vřesovištěm)

Včera jsme si udělali malou oslavu, protože Terezka měla svátek. Malý dárek pro ni jsem zapomněl doma, koupil jsem jí aspoň při večerním brouzdáním městečkem Coniston zmrzlinu, po níž tak prahla. Dneska pojedeme do díry. Tak alespoň Terezka nazývá zatopený lom Banishead ve vřesovišti nad městečkem Torver. Jenže ráno Terka hlásí:

"Ukradli jezero a vrací se shora."

Přeložím: Nad jezerem je mlha a prší. Nu, nevadí, dneska máme naplánován jen krátký výlet. A podle Norů má přestat pršet v deset. Přestalo deset minut před desátou, šlendrián! (Ani ne, když se předpověď vydává na celé hodiny.) V půl jedenácté jsme již zcela připraveni nalodit se do nebesky modrého forda. Nad jezerem se na jihu ještě tmavě mračí, ale umyté hory na severu blyštivě svítí v prorážejícím slunci, a hele, támhle je duha! Tak tu si tedy zfotím!

A támhle je ostrov Man!

(I Climbed Old Man of Coniston)

No jo, nakonec jsme na tu Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek ve zdraví vylezli. Nejdříve jsem se ale musel vydrápat z toho horského plesa, do nějž jsem na konci minulého vyprávění po zádech zahučel. 

Načež jsem začal kontrolovat škody. Foťáček jsem zachránil vztyčením pravačky, ve které jsem ho držel (ta asi bude také nakonec nejspíš čouhat jako poslední z nějaké jizerskohorské slati). Jediná viditelná škoda je tedy zlomený klacek, sloužící co žerď české vlajce, čouhající z batohu. No a v batohu je můj těžký teplý svetr, pletený z hrubé vlny. Těžší asi o pět litrů vody, jež do něj vsákla. Pokusil jsem se ho vyždímat, ale jen jemně, abych si ho nezničil. Kalhoty mám mokré, ale v botkách samochodkách je sucho. I díky tomu, že jsem si dnes přes ně přezul chrániče, aby mi do bot nepadaly kamínky. Ty chrániče, které jsem si včera koupil v Keswicku za pouhých 9.99 liber. Jinde je nemají. Tady mi je taky dříve koupila dcerka Terka k nějakým předcházejícím Vánocům; doma mám jen jeden kus, druhý jsem serval z boty při letošním prorvávání se hlubokým borůvčím v Jizerkách.

Už se to trhá

(Vzhůru na Kančenžangu!)

Pátý den naší výpravy do Lake District se budím v 5:55. Dnes nás čeká asi nejnáročnější program, a to výstup na místní horu Old Man of Coniston, aneb Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. Musím se na něj posílit, a proto opět upadám do hlubokého spánku, sichrovaném poslechem Cimrmanů ze sluchátek iPodu.

Brexit z Lake District

Derwent Watter u Keswicku

Seveřani toho měli v říjnu už plné zuby:

"A co říkáte brexitu?"
"Prosímvás, dejte nám s tím už pokoj. Už aby to bylo za náma."

Mimochodem: Nezaznamený český purista kdesi před časem oznámil, že "česky" se slovo "brexit" vyslovuje "bregzit", a od té doby se toto podivné slovo line z českých médií. Angličané však zřejmě nesledují česká média, a tak to slovo vyslovují blbě: "breksit". Ale tak je to se vším. Nejvíce s posledními "protievropskými" volbami!

Kruté podzemí

(Z Jezerního Sešitu 6)

Máme za sebou cestu Jezerním krajem a před sebou vstup do lomu Honister, jediného funkčního břidlicového domu v Anglii. A nastal ten pravý čas přemístit se do baráčku se suvenýry a toaletami, jak jsem byl pravil minule. Je tu však drobná zrada: Zatímco Ladies mají svoje Toilets v průchodu na dvorek, Men's Toilets bude podle šipky asi někde na dvorku. Ale nebyly tam ani pánské, ani toalety. Chvilku mi trvalo, než jsem přijmul, že musím jít do „Boys room“.

Ach, tahle horalská angličtina!

K Lomaři Bobovi

Ze sedla Honister Pass

(Z Jezerního Sešitu 5)

Minule jsem slíbil, že odpovím na komentáře k mému předchozímu článku Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

Už dvě hodiny po půlnoci se na něj vrhnul K. Pavlík, kterému jsem zkazil dětské představy:

„My, kteří jsme četli knížky Ransoma (...) a nemohli tam jet (...), rozhodně nečekáme, že nám nějaký lump řekne, že vše je jinak. No nic ve zlém - ale je to pěkná sprosťárna.“

Nic ve zlém, vážený čtenáři - ale Ježíšek opravdu není. Nicméně Vánoce jsou! Také jsem byl roztrpčen, když jsem se od dcerky, nadšené fanynky Ransoma (a Skotska), která na místě byla už před deseti lety, dozvěděl, že něco je jinak. To nejdůležitější tam však v Jezerním kraji zůstává: Genius loci. Je tam vše, i když jinak poskládáno. Jak jsem napsal v tom článku: „Ale charakter a krása a nadšení z těchto míst je stejné! Tohle je ta původní inspirace a ona dobrodružství se odehrávala v krajině, která měla tento charakter. Vane zde stejný vítr, na zelených pastvinách, rozdělených stejnými kamennými zídkami, se pasou stejné bílé ovečky…“

Psanec v dešti

Vodopád pod Miner's Bridge

(Z Jezerního Sešitu 4 - břidlice, břidlice, ovce, ovce a vodopády, vodopády)

Minule jsem tvrdil, že dnes, tedy v neděli, nejspíše vylezeme na horu Old Man of Coniston/Kančenžangu Vlaštovek a Amazonek. (Ačkoli se dá očekávat nedělní nával.) Včerejší večerní předpověď však upřesnila, že druhý nejlepší den na vejlety bude až ve čtvrtek. První byl včera. Ten jsme strávili plavbou po jezeře až k Ostrovu Peel/Divokých koček. Dneska má pršet. Podle Norů od deseti hodin. (Škodaže se nevydává předpověď předpovědi!) Tereza/Zuzana vyhlašuje Udržovací den. Každý si může zalézt a číst si, případně upravovat včerejší nadílku fotek.

Třikrát hurá Ostrov Divokých koček!

(Z Jezerního Sešitu 3)



Řadový hornický domek, ve kterém jsme se na konci minulého vypravování v Conistonu ubytovali, má na vnější šířku 5 metrů (a na vnitřní šest kroků). Je tedy asi stejně široký jako náš sídlištní byt 3+1. Hned za vchodem je hala se sedačkou, televizí a krbem. Televize se může zapnout (neužívali jsme), ale krb se nemá zapalovat (i když je plný dřevěného uhlí). Za krátkou chodbičkou následuje jídelna s kuchyňským koutem. A když kout, tak kout – kuchyňská linka je skutečně do vinglu. Obsahuje mnoho skříněk, avšak dcerka Terka vrčí, že se v ní dva lidé nevyhnou. A už jsme došli až na konec domku, dlouhého asi 10 metrů.

Cesta na jih

(Z Jezerního sešitu 2)

V minulém vyprávění jsme přistáli na letišti v Edinburku. Z letadla jsme sešli po schůdkách. A když jsme dorazili do letištní haly, připadal jsem si jako na letišťátku na Korfu! Ale zato bágly dcerky Terky a jejího muže Toma už vyjížděly na páse.

Auto si máme vyzvednout do půl jedné, máme ještě hodinu času, kterou využijeme k nějakému naobědvání. Tereza mě nejdříve provede po místních samoobslužných občerstvovnách a ukáže mi, jak se lze slušně zasytit za pouhých 5 £. Sedáme si na území Starbucks, podle cestovatelů, kteří zde byli nuceni přečkat noc, jsou zde ta nejpohodlnější sedadla.

Z Jezerního Sešitu

Na tu výpravu jsem se těšil od doby, kdy jsem si poprvé přečetl knížku Arthura Ransomeho Boj o ostrov.

Proč počáteční velká písmena u všech slov nadpisu? Z omylu. Koupil jsem si před časem sešit, do kterého jsem si chtěl zaznamenat postřehy z plánované cesty do Jezerní oblasti (Lake District), a aby se mi neztratil mezi mnoha dalšími, hodlal jsem si ho nadepsat „Sešit z jezera“. No ale „z jezera“ mi nakonec připadalo zavádějící, protože to mohlo vypadat, jako že si tam zapisuji zážitky z koupačky. A voda jezera Coniston na severu Anglie, kam spisovatel Arthur Ransome umístil dobrodružné příběhy dětských hrdinů svých knížek, posádek plachetniček Vlaštovka a Amazonka, je v tomto ročním období poněkud chladná. Ale slovo „Sešit“ již bylo nenávratně napsáno, pročež jsem před něj umístil přídavné jméno „Jezerní“. Takže Jezerní Sešit, což nakonec evokuje anglickou tradici v psaní titulků. A v Anglii jsem týden pobýval, i když jsme nejdříve letěli do skotského Edinburku.

O té anglické tradici

Coniston

aneb Proč není Evropská unie pro Angličany

Strávil jsem celý minulý týden v Anglii. Nikoli v Severním Irsku, nikoli ve Walesu, aniž ve Skotsku (i když jsme nejdříve letěli do Edinburku), ale v tom koutku Spojeného královsví, jež sluje Jezerní kraj (Lake District, více o tom napíšu někdy příště). Městečko Coniston není kosmopolitním veleměstem jako jím je sídlo dávného impéria Londýn. Nepořádají se zde demonstrace za brexit či proti němu, ani na oslavu či potupu patnáctého pohlaví, ba ani demošky proti vyhynutí či za vyhynutí... Byl tam klid, i když živo, neb britská dítka konzumovala podzimní prázdniny.