Když v Jizerkách prší

Technické muzeum v Liberci

Když v Jizerkách prší, má v Bedřichově ubytovaný turista možnost zajet za zábavou a poučením třeba do blízkého Liberce. Tamní Zoologická zahrada je vzdálená jen 8 km, to je jako od nás z Lužin na Smíchov (jenom je na té silnici více serpentin). Pravdou je, že ZOO není vhodná lokace pro deštivé počasí. Tak se můžete posunout kousek dál k centru, na křižovatku Masarykovy a Vítězné třídy. Napříč přes křižovatku se na sebe usmívají po rekonstrukci čerstvě otevřené Severočeské muzeum (kde jsem navštívil už mnoho zajímavých výstav a bývalé císařské lázně, v jejichž bazénu jsou vystaveny obrazy a plastiky. Nejen v bazénu – i na ochozech, nahoře pod střechou i dole v kotelně. Kotelna ani bazén už neslouží svému účelu, po rekonstrukci jsou zde od roku 2014 umístěny sbírky Oblastní galerie Liberec. Taky jsem je už navštívil.)

Letos jsem zamířil tam, kde jsem dosud nebyl. Ačkoliv jsem od září roku 2014 už mohl být. (Jenže to v létě málo pršelo.) A to do soukromého Technického muzea Liberec, které je umístěné v původním vstupním areálu nezapomenutelných Libereckých trhů (od nichž si muzejnící vypůjčili i logo).

Záhada obelisku

Když jsem byl malej, chodívali jsme se s maminkou často koupat do Jizerek na přehradu Černá Nisa. Úředně se nazývá "Bedřichovská přehrada", ale každý Liberečák jí stejně říká Černá Nisa. I proto, že v Bedřichově je (pro změnu na Bílé Nise) taky přehrádka, aby se to nepletlo. Koupali jsme se vždy na severním břehu, kde je nejlepší, téměř písečná pláž. Jednou, když mi už bylo asi čtrnáct, tedy někdy v polovině šedesátek, jsem se rozhodl, že najdu pramen říčky Černá Nisa. Podle mapy to mělo být asi dva kilometry daleko, to urazím za půlhodinku. Nechal jsem mámu se opalovat a vyrazil na vlastní výzkumnou výpravu. V plavkách, jen jsem si k nim vzal své oblíbené pionýrky. Vydal se k severu proti proudu Černé Nisy po jejím levém břehu (– tedy vpravo od potoka).  

Největší debakl NATO

Afghánský Vietnam? Tak jsem se tady ptal 26. června tohoto roku, tedy více než před sedmi týdny. 
Ptal a prorokoval. Dnes už to vědí všichni: Ano, afghánský Vietnam! Jsou tu drobné rozdíly: Zatímco před 46 lety padali zoufalí lidé z evakuačních vrtulníků, tak teď padají z letadel. V neděli se do otevřených nákladních vrat amerického vojenského transportního letadla C17 narvalo 640 uprchlíků, v pondělí dokonce 800. Je to hodně. Ale hodně málo! V zemi měli totiž Amíci 50.000 spolupracovníků. Na ně pan prezident Jau Biden zřejmě nemyslel, když zavelel k překotnému úprku.

Izrael – země ve válce

Za dvacet let se toho moc nezměnilo. Izrael je stále ve válce, i když v něm panuje mír. Jen místo šesti má už přes devět milionů obyvatel. A v Evropě a mezinárodních organizacích různého typu vítězí antisemitismus, maskovaný za "podporu boje ubohých Palestinců o svá práva". Jo – a Izrael přenechal palestinským Arabům pásmo Gazy. Po reálných zkušenostech už jen tak žádné území Arabům nepřenechá... 

Drtivý úder viru

Na Slapech bylo krásně i před dvaceti lety.

Minulou středu se čekal generální útok mailového červa Red Code. Jsa domácím uživatelem obnošeného Windows95 a neuživatelem Outlooku jsem se nijak zvlášť nechystal. Klidně jsme se se ženou Ivanou v úterý odjeli koupat na své oblíbené Slapy. Vir přesto ve středu udeřil.