Zázračný svět Jany Rečkové

Ve středu 5. září 2018 od 18:00 proběhne v libereckém knihkupectví Svět Jotunheim v Železné ulici 10 vzpomínkový pořad Zázračný svět Jany Rečkové. Jana (27. 4. 1956 - 27. 3. 2018) je pro své čtenáře a přátele největší a nejvíce nedoceňovanou českou spisovatelkou, která přečuhuje z literárního šuplíku fantastiky, a mít literárního agenta, převálcovala by i hvězdy hlavního proudu nejen české literatury. Ne, že by nebyla oceňována (žánrové ceny Nositelka meče a pětinásobná Lady fantasy, trojnásobná vítězka soutěže Ikaros, dvojnásobná držitelka ceny Trifid, v nejprestižnější soutěži Cena Karla Čapka čtyřikrát Pulec a trojnásobný Mlok, nositelka ceny Aeronautilus pro velmistryni žánru, držitelka Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu za dlouholetou práci pro SF in memoriam), ale stejně zůstávala nedoceněna. Ne, že by snad nebyla tištěna (za pouhých 23 let své tvorby vydala asi 150 povídek, 30 románů a novel, navíc překladové tituly z angličtiny – asi 30 románů a nenalezitelně mnoho povídek), ale stejně má v pozůstalosti nejméně dva romány a další povídky. Jana sama by prostě uživila jedno středně velké nakladatelství a dva literární časopisy.

Hořkost chmele

Pohřeb prvních 7 z 9 libereckých obětí

Zase srpen. 21. je zase středa. Zase nastává vzpomínání na hrdinství českého národa, na hrdinství naší statečné mládeže. Na svinstva se tak hezky nevzpomíná. Tak tady máte jednu hořkou vzpomínku:

V Liberci proběhly už první pohřby obětí srpnového "vstupu vojsk", úspěšná generální stávka. Československá delegace v čele se soudruhem prezidentem Svobodou, hrdinou Sovětského svazu, odletěla do Moskvy zachránit Dubčeka a ostatní unesené představitele před zastřelením. Nevznikla žádná kolaborantská vláda, zasedal parlament, 14. mimořádný sjezd KSČ, nikdo se nepřihlásil k pozvání. Nastal čas čekání, mírně optimistický, po tom chmurném prvním dnu plném ponížení a krve a prachu z rozflákaných domů na Náměstí bojovníků za mír. Zprávy desítek "legálních rozhlasových vysílačů" mi už začínaly jít na nervy. Po prvním revolučním vzmachu se dostavovala nuda. Tabule se jmény ulic byly sundány, jmenovky na zvoncích a dopisních schránkách strhány, nebylo co dělat. Jen čekat, co v Moskvě Svoboda zachrání.

Ztraceno ve střihu

Teď už snad mohu prozradit, s kýmže jsem to byl před šesti týdny v Liberci natáčet vzpomínky na Srpen 1968, aniž bych parazitoval na dobrém jméně České televize. Jo, s tímhle médiem jsem se vezl do Liberce. A šlo o tématický pořad "Dnes před 50 lety". Hned na začátek mi řekli, že mají časové omezení. Natáčet se mnou budou asi deset minut, sestříhá se to max na tři. Což zcela chápu. Jenom mne zamrzelo, že právě ten kousek, kvůli kterému je moje vzpomínání originální, vystřihli, čímž se má výpověď stala trochu fádní. Mohl tam tak stát kdokoli z tisícovek Liberečáků mého a staršího věku, a ti by měli jistě zajímavější vzpomínky.

Já jsem svých deset minut, na které jsem čekal prakticky celý den poctivě dodržel. Střihači pořadu taky, skoro. Takže, co nakonec (mimo jiné) ode mne v televizi zaznělo po 35. minutě a 12. vteřině tématického pořadu, který trval 52 minut:

Zase Srpen

Před padesáti lety jsem ve svém rodném Liberci zažil jeden z hvězdných okamžiků našeho národa, bohužel trval jen šest dní. Šest dní trvala nejen "pasivní rezistence", ale i spontánní odpor proti okupačním vojskům. Protože se našim neschopným kolaborantům nepodařilo sestavit "dělnicko-rolnickou vládu" po vzoru Maďarska z roku 1956, která by okupaci "spojeneckých armád" zpětně posvětila, mysleli jsme si, my mladí hloupí, že "Rusáci" prostě budou muset odtáhnout. Tato naděje ve mně doutnala jen šest dnů, jen do té doby, než jsem slyšel po návratu naší delegace z Moskvy (včetně našich unesených hrdinů) brečet Dubčeka do rádia.

Temná energie H-Systemu

(Popularizační výklad k jeho dvěma limitním stavům s ohledem na okrajové podmínky temného miliardáře a jasného komunistického prokurátora)

Rozpíná se vesmír stále rychleji, anebo pomaleji? To jest čeká ho rozfouknutí nebo singularita? Dlouho to vypadalo, že se pohybuje přesně nebo velice blízko středovému stavu, tedy že se rozpíná rovnoměrně. Pak se věřilo, že v budoucnu přijde Velký krach. Teď se s určitostí ví, že nás čeká Velké rozervání. To vše za situace, kdy víme, že náš vesmír je tvořen ze 73 % temnou energií, ze 23 % temnou hmotou a jen zbylých 4 % tvoří hmota baryonová, tedy to, co můžeme pozorovat. (Pokud soudruzi vědci neudělali nějakou chybu.)

Podobně je tomu i s H-Systemem, jehož problematiku nelze pochopit bez znalosti jeho temné hmoty a energie. Avšak i baryonové informace se v našich médiích objevují jen z nepatrné části. Není divu, když tento vesmír trvá již 25 miliard, pardon, 25 let.