Rozhodná a včasná opatření ...

Česká reakce na ruské vraždy

... za zachování a obranu socialismu.

...Na ambulanci nemocnice Na Františku ležel v bezvědomí mladý muž v saku (u kterého nebyla dosud zjištěna totožnost) s průstřelem hlavy. Jeho stav byl podle slov lékaře téměř beznadějný. Další z postřelených, jak praví lékařský záznam, byl zraněn sovětským vojákem v 5.10. Jeho zranění (průstřel ramene) není vážné. Do třetice to nejsmutnější. Další z lidí, kteří byli postřeleni před budovou ÚV KSČ, zemřel.

Zlatej Pavel, zlatej Macinka!

Demoška DSA, Austin, 31.5.2020

Zatímco český premiér i jeho ministr zahraničí slíbili, že v září na zasedání Valného shromáždění OSN českého prezidenta pustí, pak newyorský starosta prohlásil, že izraelského premiéra na toto shromáždění nepustí. Přesněji - pokud Benjamin Netanjahu do New Yorku přiletí, pak ho nechá zatknout. Chm, ehm. Možná.

Dávný bojkot internetu a současná stávka ČT

Bylo, nebylo. Psal se rok 1998 a Internet byl dva roky poté, co se v Česku otevřel široké veřejnosti, v plenkách. Naše rodinka si ho pořídila už na Vánoce 1997 v rámci jakési zdarmé akce, ale nával dychtivců byl na síti tak masivní, že jsme ho mohli sotva ochutnat. Pak jsme si ho koupili a za připojení poskytovali poskytovateli 600 Kč měsíčně. Žili jsme, byli jsme na "vytáčeném připojení": Na pevné telefonní lince jsme měli připojen modem, a když jsme si ho pustili, tak se po asi půlminutovém "spískávání" připojil na Internet. A za dobu připojení jsme platili nesmyslné částky monopolnímu SPT Telecom, kolem tisícovky. (A platy byly kolem 10 tisíc!) Jo, bývaly to doby, kdy telefony, a tím pádem i tehdejší "Správa pošt a Telekomunikací" držela palec na tepně sítě sítí.

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Navzdory nenávisti lid Izraele žije

Pánové Foršt, Hejret a Kallus

Avšak antisemitismus se stává společensky přijatelným. 

Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:

Démoni antisemitismu znovu povstávají

J.Oberfalzer a M.Kallus, viceprezident ICEJ

Projev senátora Jiřího Oberfalzera (ODS), místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky, který pronesl v sale terreně Valdštejnské zahrady v rámci akce Kulturou proti antisemitismu, kterou s podporou Senátu pořádádalo v neděli 19.4. 2026 už potřiadvacáté Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ): 

Démoni znovu povstávají. 

Temný duch Sovětského svazu je opět mezi námi.

Blízkovýchodní teror 70. let minulého století opět ožívá.

Jako bychom si od nich jen na chvíli odpočinuli.

Doufejme, že nejde o nový nástup, ale spíš o jejich poslední křeč.

Zdá se, že terorismus podporovaný a zaštitovaný Íránem už odmítá většina muslimských zemí tohoto regionu a okruh „Abrahámských“ zemí se rozrůstá.

Současně s tím však roste poblouznění Západu, který sám vykazuje nízkou ochotu k obraně svých hodnot a podporuje různá protiizraelská i protiamerická hnutí.

Nikdy více znamená teď!

2025

"Izrael je neskutečne sadistické šílené světové zlo ...."
Tento komentář se objevil pod facebookovou pozvánkou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) na tuto neděli. ICEJ bylo založeno v roce 1980 v Jeruzalémě jako výraz rozpoznání biblické důležitosti celého města Jeruzalém a jeho spjatosti s židovským lidem. Jistí křesťané si řekli: Když není v hlavním městě Izraele žádné velvyslanectví, tak ať tam je to naše. ICEJ jakožto globální křesťanská charitativní a vzdělávací organizace dnes ve více než 90 zemích světa reprezentuje miliony křesťanů, různé církve a denominace. V  České republice působí jeho pobočka od roku 1995. Na vzdělávacích programech spolupracuje s  Židovským muzeem v  Praze, Terezínskou iniciativou a Mezinárodní školou pro výuku o holocaustu při památníku Jad Va-šem v  Izraeli.

Mír na Mariánském náměstí

V úterý proběhl v Izraeli jeden z největších svátků - Jom HaŠoa. V deset hodin místního času zaduly na dvě minuty sirény. Všichni lidé na ulicích i ve firmách se zastavili, auta sjela ke krajnici, zastavila taky a jejich posádky vystoupily ven. Po dvě minuty všichni Izraelci postáli, aby si vzpomenuli na vyvražďování židů za druhé světové války.

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Kolik andělů se vejde...

1.2.2026

Kolik andělů se vejde špičku jehly nevím. Ale kolik lidí se vejde na náměstí, o tom už mám jakýsi přehled. Přehled je dán tím, že jakožto školený demonstrátor (v pražském planetáriu a na Štefánikově hvězdárně) jsem se od roku 1988 už nějakých demonstrací zúčastnil. Jmenovitě vyčíslená účast většinou záleží na tom, kdo ji vypočítává a pak vyjmenovává. Svolavatelé demonstrace mají tendenci účast nadhodnocovat, jejich protivníci naopak umenšovat. ("Vejdete se do výtahu!")

Petr Pavel není Edvard Beneš

Co chybělo Edvardu Benešovi? Podpora demokratických sil. Prezidentu Edvardu Benešovi v únoru 1948 chyběla otevřeně deklarovaná podpora demokratických sil. Komunisté měli k dispozici ministerstvo vnitra, tajné služby, sovětské poradce a značnou část policie. Měli Lidové milice, které byly dozbrojeny ze skladů vojsk ministerstva vnitra. Tato vojska také stála připravena zasáhnout proti Praze v okruhu asi 50 km kolem hlavního města. Ale hlavně - komunisté měli v rukou skoro všechna média!

Ovládali rozhlas, ovládali pražský městský rozhlas, ovládali Krátký film a tedy i filmový týdeník. V předvečer puče zaútočili na redakce "koaličních" stran. Znemožnili rozvoz tisku mimo Prahu. Získali tak pro svůj postup značnou část zblblé veřejnosti. Ministři demokratických stran se přitom na rozvíjející se puč jenom dívali, jenom se dívali. Jak už je Beneš zrazen a obelstěn...

Cesta k 17. listopadu

Jan Opletal a Václav Sedláček

15. března 1939 vstoupila německá vojska do bezbranného zbytku Česko-Slovenska. Pro mého tátu, jehož rodina byla půl roku předtím vyhnaná z Liberce, bylo překvapením, že jsou Pražáci překvapení. Pro vnitrozemce to byl šok - vždyť přece Hitler slíbil, že chce jenom sjednotit Němce, tak proč porušuje Mnichovskou dohodu a nenechá nás být? Cožpak nedbá mezinárodních garancí?

Inu - nedbal. A zase mu to prošlo.

Bitva pod Vyšehradem

Jaroslav Kučera, vítěz Czech Press Photo 2000

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. Protože text už není na internetu k nalezení, opakuji ho k výročí, které proběhlo minulý týden. Některé věci totiž zůstávají stejné - marxismus a komunismus, přejmenované na "progresivismus", násilí, skrývané za vzýváním míru a spravedlnosti, mladí lidé, svedení vidinou sociální spravedlnosti k prosazování diktatury... [Tehdejší článek byl psán v chvatu, dnes doplňuji o výňatky z dalšího článku Rudý prapor zavlál, který reprintuji jen na svém blogu.])

Rudý prapor zavlál

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy pod názvem Bitva pod Vyšehradem (viz článek výše). A později doplnil tímto článkem.)

POZNÁMKY k pražským antiglobalizačním demonstracím z 26. září 2000

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. A později doplnil těmito POZNÁMKAMI. Ty se týkají dalšího reprintovaného příspěvku Bitva pod Vyšehradem výše.)

Tři skandály okolo CzechTeku 2005

Premiér přímo úkoluje ministra vnitra a ministr vnitra přímo úkoluje policii. Policie způsobila dopravní zácpu. Policie opakovaně lhala.

(Hudební festival CzechTek, který začal na louce u Mlýnce na Tachovsku v pátek 29. července právě před dvaceti lety, byl hned následující den rozehnán. Proti pěti tisícům příznivcům freetekno scény nastoupilo další den tisíc policejních těžkooděnců. Tento zásah vyvolal mnohé vlny v mediálním prostředí - v novinách, televizi, na internetu i v hospodách. Tehdy jsem o tom psal i já, jenže můj článek zmizel v hlubinách dnes již nedohledatelného archivu Psa před 1.9. 2005. K dnešnímu výročí a pro připomínku svůj tehdejší článek zopakuji:)

Hrozba šoa stále trvá

Pilíř heroismu

Během II. světové války bylo zavražděno šest milionů lidí židovské víry, židovské národnosti nebo židovského původu jen proto, že to byly dle nacistických zákonů osoby nehodné života. A jeden a půl milionu z oněch šesti byly děti. Na jejich oběti vzpomíná Izrael a jeho přátelé každý rok kolem 27. nisanu židovského kalendáře. Toto datum bylo určeno jako památka na povstání ve varšavském ghettu, které vypuklo 19. dubna 1943. Ano, to je onen Den památky na šoa, Jom ha-šoa, ale i  Jom ha-zikaron la-šo'a ve-la-gvura - Den památky na šoa a hrdinství. V jeruzalémském památníku Jad vašem je krom mnoha objektů, které připomínají židovské utrpení i Pilíř heroismu, jenž připomíná jiný jeden a půl milionu. Takový byl počet židovských vojáků, kteří v různých spojeneckých armádách bojovali proti nacistickému zlu. Židé tvořili až polovinu československých zahraničních jednotek v době jejich vzniku na Západě i na Východě. Ti ukrajinsští bojovali ve své vlasti jako partyzáni. Připomínám zde, že ve druhé světové válce nebyli Židé jen pasivními oběťmi. V této válce bojoval každý desátý Žid!

Můj život s Hlasem Ameriky

„Dhisis dh vojs of emerika, uóšingtn dý sí, dh folouing broudkástink vil bí in ček end slouvek lengvuidž.“ Tato slova, následovaná břesknou melodií americké vlastenecké písně Yankee Doodle, jsem slýchával pravidelně během různých odpolední a večerů z různých rozhlasových přijímačů. Nejdříve kolem páté hodiny odpolední (čas si přesně nepamatuju) šel půlhodinový přehled a pak večer od devíti (to si zase pamatuju přesně) následoval hodinový pořad, který po desetiminutových zprávách přinášel pohledy na běžný život v USA. Pamatuju se například na údiv moderátorky, se kterým sdělovala, že ve Washingtonu vykvetly uprostřed zimy kaštany jírovce, spletené oranžově žlutým světlem moderních sodíkových lamp. Bylo to vždy takové okénko do jiného světa, kam jsme se neměli možnost nikdy podívat osobně.

Tisíce lidí a jeden člověk na Staromáku

Byl jsem se v neděli odpoledne podívat na Staroměstském náměstí v Praze. Podle různých médií se tam ke 3. výročí "plnohodnotné invaze Ruska na území Ukrajiny" (začátku Sedmé ruské války) sešly "tisíce lidí". Je zajímavo, jak se různá média důtklivě vyhýbají napsat jedno číslo nebo alespoň zveřejnit odhad počtu zúčastněných. Dnes, při těch možnostech. Vím, že když je člověk uzamčen v davu, pak má veliké oči. Jenže policejní odhady bývají přesné. Policajti na to mají oči. Už v dávném dvacátém století stačilo rovněž z výšky vyfotit dav, rozdělit si fotku na čtverečky, v jednom čtverečku spočítat hlavy a násobit počtem čtverečků. Dnes však policie tyto odhady nezveřejní, aby nebyla napadena přívětivé či protivné strany, že nad/pod/hodnocuje davy. Bohužel falešná snaha médií o "objektivitu" vede rovněž k vágním výrazům "stovky až tisíce účastníků". Nakonec se k tomu uchylují i pořadatelé. Ti přitom sami by měli mít co nejpřesnější odhad "impaktu" svého podujatia, protože předběžný odhad účastníků je součástí oznamovací povinnosti, kterou mají vůči správcům veřejného prostranství. Takže předběžný odhad Milionu chvilek pro demokracii zněl dvacet tisíc. (Chvilkaři  byli jedním se svolavatelů. Dalšími byli Člověk v tísni, Paměť národa, Díky, že můžem a Evropský kongres Ukrajinců.) A následný odhad, kdy bylo vidět, že přišlo více lidí, byl pak "zpřesněn" na "více než dvacet tisíc lidí".