čtvrtek 22. srpna 2019

Luxus odpovědnosti

Kolegyně Daniela Kovářová dala ve středu 21. 8. 2019 na Neviditelného psa další svůj názorový příspěvek Všichni stejný názor mějme...  (Pardon, mou kolegyní je Daniela pouze jako neviditelně psí přispěvatelka a autorka scifáren, nikoli jako JUDr. a exministryně spravedlnosti:) Primárně se v něm zastává lidí, "kteří dnes zastávají špatné názory", aneb "odmítačů":

"Není přitom příliš podstatné, čeho konkrétně se váš chybný názor týká – zda nesouhlasíte s přijímáním migrantů, s manželstvím pro homosexuály, s globálním oteplováním, Evropskou unií, s odpovědností bílého muže za útrapy otroků či s kvótami pro ženy. Jste prostě odmítači a jako s takovými se s vámi bude zacházet."

V závěru zmiňuje "výsostně právní rozměr", tedy konflikt mezi právem a svobodou slova:

úterý 20. srpna 2019

Syndrom vařené žáby

Foto ABS z 21.9. 1969
"Tenkovi armady čekoslovačkog protiv demonstranatam na Vaclavskom trgu. Dva ubiti v centru goroda."
Poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 31. srpna až 6. září 1998, podruhé tamtéž 21. srpna 2006
*********

Prý když strčíte žábu do studené vody, kterou začínáte zvolna ohřívat, tak neprotestuje. Pomalu si zvyká. Až se v klidu uvaří. Kdybyste ji strčili rovnou do horké vody, tak bude řvát. Nevím, na žábě jsem to nezkoušel. Zažil jsem to na vlastní sedm - až osmnáctiletou kůži v době tzv. "normalizace".

pondělí 12. srpna 2019

Sucho a teplíčko

I dnes se vedou spory, jestli bylo během pluviálu sušeji nebo mokřeji než dnes, jestli vlastně existuje globální oteplení a osušení. Nicméně můžeme každý ze své zkušenosti pozorovat, že nesporně existuje sucho a teplo lokální. Kvůli globálním změnám podnebí se na summýše slétají různí guruové, zlodějští dobrodinci, zkrachovalí politici a Zelení Khmérové. A tam slibují, kolik set miliard dolarů ročně věnují na ekologii nedůvěryhodným tyranům a lidožroutským panovníkům v darebáckých zemích. A pak jim naštěstí nezaplatí.


Proti lokálním nepříznivým změnám se zato může postavit i každá firma, i malá architektonická kancelář, dokonce i jedinec. Jak už v roce 1974 dokázala akce Brontosarus. (Hnutí Brontosaurus funguje dodnes.) Anebo architekti při přípravě a hlavně realizaci mého téměř rodného Jihozápadního města (dnes fádní Praha 13, katastr Stodůlky). Od začátku se počítalo s rozsáhlou výsadbou stromů, a dnes máme uvnitř rondelů vzrostlé aleje a doslova za humny Centrální park. Jeho zárodek v revitalizované Panské zahradě ve starých Stodůlkách vznikl už kolem roku 1985, kdy jsme se sem s rodinkou nastěhovali.

úterý 6. srpna 2019

Fantom minimální mzdy

Zatímco Uršule fon der Lajen se všichni smějí, diplomovaná politoložka ministryně Jana Maláčová si vskrytu mne ruce.
---------

Evropská unie má novou vůdkyni. Předsedkyni komise Ursulu von der Leyen. Ta má mnohé plány. Nové. Třeba že se v celé EU zavede stejná výše minimálních platů. Jak informovala média. Tak, dost jsme se nasmáli, a teď se podívejme, proč je to fantom.

sobota 27. července 2019

Sucho, sucho

To není Haná, ještě. To je Negevská poušť, zatím.
Když jsem byl malý, tedy začátkem zlatých šedesátek, tak nám soudružka učitelka vykládala, že dříve, když nám vládli kapitalisti, tak ti nám zničili lesy. Vykáceli totiž dřívější dřeviny, buky, duby, jasany, a kvůli zisku nechali všude zasadit jen smrky. Smrky rostou rychle a rovně a jsou z nich rovná prkna a hanebný zisk. Smrkové monokultury jsou ale špatné, podívejte se na vývraty na Jelení stráni nad Jizerkou. Byl jsem rozhořčen se soudružkou učitelkou, ale bylo mi trochu podezřelé, že soudruzi lesníci na místě vývratů sázejí zase - smrky!

čtvrtek 18. července 2019

Přišli v míru jménem celého lidstva

Posledně jsem tu vyprávěl o startu Apolla 11. Dnes napíšu něco o přistání lunárního modulu Eagle na povrch Měsíce. Tentokrát ne reportáž, ostatně všechny podrobnosti o této události století můžete najít na adrese NASA, včetně přepisů autentických rozhovorů astronautů. Dovolte mi osobní vzpomínku.

V roce 1969 mi bylo osmnáct, a tehdejší dobu jsem vnímal zvlášť tíživě. Naplno se již rozhořela takzvaná "normalizace". Pro neznalé: Když v srpnu 1968 okupovala Československo Sovětská armáda s pomocníky z dalších "bratrských států", tvrdili sovětští politici, že to bylo jen proto, aby se k nám navrátil klid. Zástěrka doprovodných oddílů ze států Varšavské smlouvy po několika měsících odtáhla, zůstali jen Rusáci. Ale že prý odejdou brzy také, jen co se situace u nás "normalizuje". A tak jsme se všichni měli tvářit, že je máme rádi, že budeme i nadále budovat socialismus a upevňovat přátelství, jen aby co nejdříve odešli. A pak se uvidí.

úterý 16. července 2019

Go Apollo, go!

Foto: NASA
Ve středu 16. července 1969 začala kosmická mise označovaná v NASA jako AS-506. Stometrová nosná raketa Saturn V se odtrhla od rampy 39A Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral přesně v 9 hodin 32 minut a 0,724 vteřin místního východoamerického letního času, u nás bylo něco po půl třetí odpoledne. Po 11 minutách a 42 vteřinách se dostává třetí stupeň Saturnu S-IVB společně s užitečnou zátěží na oběžnou dráhu ve výši 183-184 km nad povrchem Země. Sklon dráhy je 32 stupňů, doba obletu 88 minut. Těleso na orbitě obdrží mezinárodní označení 1969-59A. "Užitečnou zátěží" je Apollo 11.

Start sleduje milion lidí na základně i v okolí, bubnující řev motorů je zvedá a oni řvou také: Go! Go! Go! Start sledují i sovětští námořníci z flotily osmi námořních lodí, která vyplula soudružsky návštívit přátelskou Kubu, ale tyto dny okouní necelých 60 kilometrů od místa startu. Ti ale nejspíš neřvou. 

pátek 12. července 2019

Demokracie v ohrožení

Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná.
[??? Aha! Červenec před 20 lety! Čas oposmlouvy. Pokračuji v resuscitaci svých prastarých článků, které z internetu i archivu Neviditelného psa zahučely do nenávratna, když někdy kolem roku 00 vyhořel první Astonův router, který měl uschován na záchodě. No - šel do hajzlu... Naštěstí jsem si články na netu archivoval, protože originály z T602 dnes už nepřečtu, ani s T602, takže je mohu dnes vrátit do oběhu. Tak od začátku:]


Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná. Jenom demokracie je v ohrožení. [Ehm, to je furt, viz jiné články jiných k dnešku. Stejně tak trvá i hulvátství nejmenovaného prezidenta, ba roste.]

úterý 9. července 2019

Kdo je tady energetický šmejd


Ve stínu nastupující "téměř ústavní" krize, přípravy žaloby na prezidenta republiky a možných ztracených miliard, vyplacených impériu Agrofert, tedy za odkloněného zájmu veřejnosti, se do oběhu navrátila před třemi lety zavržená změna konstrukce sdružené platby za odběr elektrické energie/práce. Ta změna spočívá hlavně v tom, že se do platby zásadním způsobem promítne cena za jistič, tedy za rezervovaný výkon.

úterý 2. července 2019

Pokladny registrační, bič boží


Uplynulo právě 20 let od zavádění registračních pokladen. A přesně 20 let, kdy jsem to na stránkách Neviditelného psa komentoval:


Tak nám vláda schválila registrační pokladny. Tedy, přesněji řečeno, pouze první verzi zákona, paragrafové znění má ministerstvo financí předložit do konce září. Sníží se daňové úniky, zlikviduje prodej pašovaného zboží, posílí státní rozpočet, přiblížíme se Evropské unii. To vše jsou chvályhodné argumenty, jenže je tu jedno podstatné jenže!   

čtvrtek 27. června 2019

Únava ze lží


Před třiceti lety a (jedním měsícem) začala velká podpisová akce k petici "Několik vět", která vyzývala "vedení země" k "svobodné a demokratické diskusi". Oproti jiným peticím (vědeckých pracovníků, kulturních pracovníků...) měla tu výhodu, že ji mohl podepsat každý, i nevědecký a nekulturní pracovník či nepracovník. Do konce srpna ji podepsalo už 20 tisíc občanů, do začátku listopadu dalších dvacet tisíc. (Byl to málo? Nebo dost? Nebo dost málo? Na to, že podle někoho už vlastně bylo "po sezóně"? Ale přišly lepší časy...:) Podepsaní se mohli těšit, že se jejich jména ozvou ve vysílání Svobodné Evroppy, která už v té době nebyla rušena. Mohli jste se dostat do skutečně slušné společnosti - nejen disidentů, ale poprvé i známých jmen "normální společnosti", takzvané "šedé zóny".

Několik vět

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako "nátlakové akce", odlišné politické názory odsuzuje jako "antisocialistické" a "nepřátelské", pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. 

úterý 25. června 2019

Hrst, hrstka, hrstička…

"Jsou mezi námi lidé, kteří jsou pro peníze vyplacené kýmkoli ochotni poškozovat svou vlast. Psát traktáty a hnát nezkušené mladé lidi do pomyslného dobrodružství, jen aby sklidili potlesk někoho v zahraničí. A potlesk, to jsou zase peníze. Tisíce tuzexových bonů, dolarů, marek, liber."

No moment, tuzexové bony? Marky? Jo aha, takhle psal nechvalně známý novinář Jaroslav Kojzar v Rudém právu ve středu 18. ledna 1989 o tehdejší Palachiádě. Na druhé stránce takhle vpravo dole. Rudé právo také psalo o "provokaci neodpovědných protistátních živlů", o "skupině socialismu nepřátelských osob na objednávky některých západních sdělovacích prostředků", o "provokačních akcích za významné podpory nežádoucích diverzních centrál"… A o tom, jak je potřeba zachovat klid a pořádek, aby mohly být uskutečněny závažné úkoly, vyplývající z přestavby společnosti, arciže.

středa 19. června 2019

Třicet let poté

Znak KSČ(íny)
Před třiceti lety, v neděli 4. června 1989 ve 2:20 místního času, skončila v Číně perestrojka. V Evropě i v Americe byla ještě sobota. Tanky 27. armády překonaly symbolické barikády a zaútočily na náměstí Nebeského míru v Pekingu. Drtily všechno, co jim přišlo do cesty, stany demonstrujících studentů, kteří stačili utéci, i stany, které byly obsazeny. V kolonách směřujících k náměstí byly i obrněné vozy a nákladní auta plná vojska. Rozhořčení civilisté zaplavili ulice a křičeli na vojáky: "Zvířata!" Vojáci odpověděli palbou z ručních zbraní. Střety manifestantů s vojskem trvaly několik hodin. Podle následné zprávy Amnesty International zabili čínští komunisté 1.300 demonstrantů, počet zatčených se odhadoval na 10.000. 

úterý 18. června 2019

Tři efekty výpadku

 Za horami, dolinami, za pouští a pralesem, za mořem a za oceánem došlo k výpadku elektřiny. V neděli, právě na Den otců, se bez dodávky elektrické energie ocitla skoro celá Argentina a příhraniční oblasti Uruguaye, Brazílie a Chile. Postiženo bylo asi 50 milionu lidí. Po 13 hodinách byla dodávka obnovena z 98 %.

Tato událost je popudem, abych zde zveřejnil sedm let starý příspěvek ze svého blogu, který obsahuje rady, jak se chovati po výpadku. A protože jsem tehdy v tom dávném roku 2012 nezmínil další podstatné věci, přidal jsem je sem do hranatých závorek – [psáno v úterý 18. června 2019].

***

 Jako pamětník reálného socialismu jsem zažil časté výpadky elektrické energie. [Ve zlatých šedesátkách nešlo jen o výpadky, ale často i o úmyslné vypínání celých čtvrtí, aby zůstala zachována rovnováha v energetické soustavě.] Tyto výpadky nás naučily určitému chování, získali jsme určité zkušenosti, se kterými vás při této příležitosti seznámím, abyste byli poučeni do příštích dnů. Dávejte si hlavně pozor na tyto tři efekty:

pátek 14. června 2019

Pocta židovským svátkům v Michelské husitské synagoze

V neděli 23. května 2019 od 19:00 máte další možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. (Pokud jste nestihli květnovou Noc kostelů.) A taky se můžete o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se tentokrát koná v dalším  Husitském sboru, a to v Michli, přesně na adrese U Michelského mlýna 124/27. Nachází se zde bývalá synagoga, která dnes slouží, jak jinak husitům, konkrétně sboru Alberta Schweitzera. Jedou tam třeba tramvaje z centra (11 a 14), zastávka se jmenuje Pod Jezerkou, a jde se pak proti proudu "Botyče" vpravo (tedy po jeho levém břehu).
Zde zopakuji, co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová: 

7:0 a dost

Už jsem tu psal o tom, jak se zápaďácká superkorektnost znepokojivě podobá islámské šaríji. Třeba v tzv. "kultuře otevřených dveří". Jde o to, že když je v kanceláři žena společně s mužem, nesmí býti zavřené dveře. Vyprávěl mi syrský kolega, který v sedmdesátkách pracoval v tehdy ještě civilizované Libyi. Setkal jsem se s ní poprvé na konci devadesátek při návštěvě bruselského sídla NATO. Tam (a později i v našich firmách, privatizovaných Zápaďany) se to vylepšilo o to, že dveře nesmějí být zavřeny nikdy. Pročež, aby se ušetřilo na zbytečných dveřích, vznikly šílené open spaces.

úterý 11. června 2019

Rosný bod


Před nedávným časem bylo mi navštíviti rodný Liberec. Přikvačilo totiž 50. výročí maturity na místní Střední všeobecně vzdělávací škole. Jel jsem tam žlutým autobusem z Černého Mostu. Jednak je to levnější než projíždět benzin, jednak je to svým způsobem i rychlejší. Cesta z dnes už téměř rodných Stodůlek od dveří bytu ke dveřím autobusu trvá sice 45 minut, a to Prahu většinou přejedu rychleji (průměr 30 minut, ale posledně to byla hodina a půl), a busík pak jede zbývajících sto kilásků hodinu, ale to je čas, kdy si mohu v metru číst knížku a ve žluťáku noviny. Ty tam totiž provozovatel nabízí „zdarma“, stejně jako „zdarma“ nabízí kafe či čokoládu. Noviny za 19, kafe by mohlo být za 31? Za pajcku celkem, mohu to tak nechat?

úterý 4. června 2019

Ach, ty střety


Pan premiér Andrej Babiš opakovaně a dlouhodobě opakuje, že „není ve střetu zájmů“ a také, že „neporušil žádné zákony“. To druhé je možná pravda, to první určitě ne. Odhlédněmež nyní od lidových virválů a skřeků politické opozice a nahlédněmež što éto takóje „střet zájmů“.

Podíváme se, jak je tento střet definován na Wiki: „Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí. Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet“ [třeba vyslání finanční kontroly do fakticky ovládané firmy] ), „se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se ) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.“

pondělí 27. května 2019

Makání pro Česko

„Už 10 let sedí v Evropském parlamentu za tradiční strany lidé, kteří nemakaj pro Česko.“

Tak praví na inzerátu volební strany č. 30 drsný muž, skrývající oči pod rudou kšiltovkou s hrdým nápisem SILNÉ ČESKO. Nad čepicí drsňáka se pak vznáší volební heslo „Vyměňte europoslance, co nemakaj pro Česko“. Je po vyhlášení výsledků eurovoleb, takže už víme, jak dopadli ti nemakačenkové a ti makačenkové. A můžeme, aniž bychom byli nařčeni z toho, že ovlivňujeme volby, vydestilovat z předvolební kampaně, što éto takóje „makání pro Česko“.

úterý 21. května 2019

150 Kč


Ministr zdravotnictví nemá rád staré a nemocné lidi

Minulý pátek došlo ve vládní koalici k fatálnímu rozštěpení. Pokud jste na ně kvůli dalším fatalitám zapomněli, pak ho  připomenu. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček obvinil své vládní kolegy z porušení koaliční smlouvy:

„Pokud říká programové prohlášení vlády, že nebudeme zvyšovat spoluúčast a evidentně toto je zvýšení spoluúčasti, tak to nic jiného než porušení našich závazků není.“

Stalo se tak po oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestraníka za ANO), že do zdravotnictví přiteče na konto spoluúčasti pacientů o půl miliardy kaček více. A japato, že se podle socdem zvyšuje spoluúčast, když se celkově snižuje? Protože už zdravotní pojišťovny nebudou proplácet náhrady za obroučky brýlí!

středa 15. května 2019

Pocta židovským svátkům

V pátek 24. května 2019 od 19:30 máte možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. A taky se o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se – v rámci  Noci kostelů – koná v domě Husitského sboru v Táborské ulici č. 65. To je ten objekt s velkým zlatým kalichem na fasádě naproti zastávce Nuselská radnice, kterou obsluhuje tramvaj č. 18. Anebo se můžete svézt na Synkáč či Otakarovu, a odtamtud ten kousek dojít pěšky.

Co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová:

úterý 14. května 2019

Poněkud zvláštní První máj

Jak jsem tuhle na Prvního máje psal, že před 50 lety komunisti zakázali prvomájové průvody, tak to není tak ouplně pravda. Pamětníci si pamatují nepřesně, dokumenty mluví přesně.

Dokument zvaný Rudé právo z neděle 4. května 1969 mne usvědčuje z omylu:

„Letošní 1. máj v hlavním městě Slovenské socialistické republiky – v Bratislavě – se prakticky nelišil od předchozích oslav svátku pracujících.“

úterý 7. května 2019

Mám oči jako Harry

Ve čtvrtek 2. května odpoledne se zase na českých náměstích už po šestnácté četla některá jména z osmdesáti tisíc evidovaných českých občanů, zavražděných v období šoa. Vloni se četlo v 16 českých městech, letos už v jednadvaceti. V Praze probíhala akce v péči organizátorů z Nadačního fondu obětem holokaustu a Institutu Terezínské iniciativy na náměstí Jiřího z Poděbrad. Na toto datum totiž letos připadl Jom Ha šoa. Den památky obětí holokaustu – a hrdinství. Přišli velvyslanci Izraele, Německa, Rakouska a Slovenska. Přišel náš ministr zahraničí. Přišel pražský primátor. Tradičně i bývalý ministr kultury…

Stovky lidí, čekajících desítky minut ve spořádané frontě, četly pak z papírků několik jmen a k tomu příslušný rok narození. Do tohoto stručného životopisu se vešly už jen názvy koncentráků, kterými dotyčný prošel, a pak rok, kdy byl zavražděn. Zamordovana, murdered, ermordert. Četlo se totiž nejen česky, ale i hebrejsky, polsky, francouzsky, anglicky, německy a kdovíjakým jazykem ještě – podle toho, odkud čtec pocházel.

pátek 3. května 2019

Srdce a mozek generála astronoma


Štefánik měl mnoho podob, dominují ovšem tyto dvě: Srdce a mozek. Nejdříve k mozku učence, vědce, pilota, organizátora.

Když v roce 1969 vyšla jako odezva dohasínajícího uvolnění poštovní známka k 50. výročí smrti generála Dr. Milana Rastislava Štefánika, byl jsem dosti překvapen. Hlavně proto, že obsahovala hned dva portréty. Známou, posmrtně zidealizovanou (bez ďobanců po neštovicích) podobu mladistvého (*1880, +1919) generála a vedle toho vousatou tvář mnohem staršího astronoma. Který byl ovšem mladší, odhadem tak třicet let. To bylo mé tehdejší největší překvapení. Obě podoby pro mne ilustrují rozdíl mezi fousatým verneovským 19. stoletím a leteckým století dvacátým.

pondělí 29. dubna 2019

První máj

Před 50 lety komunisti zakázali prvomájové průvody

Když jsme byli dětmi, zdobili jsme vždy na konci dubna okna školy vystřiženými papírovými kytičkami. A praporky. Krásnými trojbarevnými československými a ještě hežčejšími červenými (říkalo se rudými, ale byly červené) s libým souzvukem zlaté hvězdy, srpu a kladiva. A číslicemi 1, 5, 9. Dnes budu psát o té první číslici.

Celý měsíc se jmenuje květen, ale jeho první den je máj. Nejspíš se o to nejvíc zasloužil Mácha svým zvukomalebným hororem. První máj má jistě taky nějaký magický význam, následuje po nočním reji čarodějnic.

úterý 23. dubna 2019

Můj anděl

Letiště Ben Gurion, jaro 2016
Jany Rečkové jsem si nejdříve všiml na conech. Kamarádsky jsme se spolu bavili, někdy jsme při předávání cen seděli vedle sebe na pódiu. A když člověk potřeboval prášek na bolest hlavy, vždy se objevila s lékárničkou a útěšným slovem. Ji samou začali léčit/mučit až začátkem roku 2013.

V následujícím hnusném listopadu pak zemřeli v jednom týdnu má milá žena Ivana a Janin skvělý muž Jarek. Tito naši andělé nás pak přistrčili k sobě. Jak o mně Janinka napsala ve svém ultimativním díle Kvalita života: Byl jsem její „opravdový živý přítel.“ Nakonec jsme spolu uzavřeli „neregistrované partnerství“. A tak začal náš společný šťastný „život po životě“.

neděle 21. dubna 2019

Janinka opět v Olomouci

Dovoluji si Vás pozvat na na výstavu a přednášku Zázračné světy Jany Rečkové. Společně si připomeneme pestrý život a rozsáhlé dílo této lékařky, spisovatelky a překladatelky, která byla mimo jiné absolventkou Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Vernisáž výstavy proběhne už ve čtvrtek 25.4. v 10:00 v galerii Lékařské fakulty UP (dostavba Teoretických ústavů,Hněvotínská 3) - a potrvá asi měsíc (vstup volný).

Přednáška (nebo spíš přátelské povídání) následuje stejný den (čtvrtek 25.4.) v 17:00 v Malé levé posluchárně Lékařské fakulty (Teoretické ústavy, Hněvotínská 3). Těší se na Vás spisovatelé Jan Kovanic a Františka Vrbenská.

úterý 16. dubna 2019

Proč ta tradice?

Tak se nám ta tradiční nedělní akce Kulturou proti antisemitismu nakonec vyvedla. Ráno nám sice na „Horách Lužních“ poněkud sněžilo, ale když jsem po poledni sjel metrem na Staromák, bylo zde pouze vlhko po drobném mrholení. Startoval tady už 16. ročník Pochodu dobré vůle. Tradičně ve dvě odpoledne, tradičně z Kafkova náměstí, tradičně se ho zúšastnilo kolem 400 lidí, z toho stovka studentů z Česka, Dánska a hlavně Německa.


pátek 12. dubna 2019

Kultura proti antisemitismu

Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ*, česká pobočka) pořádá tuto neděli 14. dubna v Praze šestnáctý ročník akce „Kulturou proti antisemitismu“. Minulý rok to vypadalo takhle: Mír Izraeli a všemu lidstvu. A letos je podobný program. Více v pozvánce předsedy ICEJ ČR pana Mojmíra Kalluse:
*********

úterý 9. dubna 2019

Bojovník Ťok sestřelen


Takto se v Čechii staví dálnice: Postaví se tři kilometry, a dál už nic. Například "úsek" 3,16 km dálnice D3 u Českých Budějovic, který byl otevřen 27. září 2017. Předtím se na dé trojce u Veselí nad Lužnicí slavnostně otevíral jiný "úsek" 7. dubna 2017, jenž páčil dokonce 5,22 km!

pátek 5. dubna 2019

"Brexit bude Británii bolet"


Zejména proto, že se o to europští činovníci od samého počátku usilovně snaží!

(Dějiny brexitu v Moby Dickově kostce. Není to tak dávno, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. A nedověděli, protože se nezajímali. A teď ho tu máme.)
***

úterý 2. dubna 2019

Duben, měsíc Mažifu

Je tu jaro, vše rozkvétá, avšak Mažif již nese sladké plody. Tedy "Malý židovský festival", který svým přiznivcům letos již poosmé představuje židovskou kulturu v interpretaci skvělých umělců.

Už jsem zmeškal nedělní (tedy ještě březnové) zahájení festivalu, kdy na Chodovské tvrzi vystoupil Roland Pichler s klarinetem (a basklarinetem) a Ivo Truhlář s kytarou. A oba borci též se zpěvy. Klezmerskými. Leč nezmeškal jsem je tak úplně. Duo PichlerTruhlarMusic totiž vystoupilo i v pondělí, a to v Maiselově synagoze. Když klezmer, tak jidiš. Přišel prý k nim po jednom koncertě v Polsku takový starý pán a oslovil je v této řeči: "Už jsem třicet let jidiš nemluvil"… Tak tentokrát jidiš zpíval.

úterý 26. března 2019

Jak jsme slavně vyhráli



2:0, 4:3, víc se nemuselo před padesáti lety říkat. V březnu roku 1969 znamenaly tyto cifry, namalované vápnem na zdi domů totéž, jako by tam bylo psáno: Rusové táhněte domů!

čtvrtek 21. března 2019

Socialismus s nelidskou tváří


Pozoruhodné vystoupení Adolfa Trumpa Hitlera, láska sovětského lidu, sebevražda Fidela Castra a nová Osa

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce končí rokem 2018. Je to jen rok, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. On vlastně ani ten Marxův Komunistický manifest není napsaný tak dávno, a mnozí ho ani nečetli. Kdyby četli, tak by se možná za pár let nedivili.)
*****

úterý 19. března 2019

Kvalita venezuelské gumy


Stalin Karibského regionu proti pekařům a jiným buržoazním opozičníkům v žoldu amerických imperialistů

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují rokem 2017. Není to tak dávno, přesto mnozí nepamatují, neb se to ani nedověděli. On vlastně ani ten Marxův Komunistický manifest není napsaný tak dávno, a mnozí ho ani nečetli. Kdyby četli, tak by se možná za pár let nedivili.)
*****

pátek 15. března 2019

Skon Vůdceho


Venezuela, Čína, Rusko, evropští socialisté, čeští komunisté, neinformovaný vůl Fico a kráva z EU v děsuplné shodě

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují komentáři světových politiků k úmrtí vůdce kubánské revoluce.)
*****

Sobota 26. listopadu 2016

V Havaně zemřel Fidel Castro. Exprvní tajemník Komunistické strany Kuby, expremiér, exprezident, exvůdce, exdiktátor… Všechno už nekrology popsaly, připomenu, co nepopsaly:

úterý 12. března 2019

Výpadek rozumu


Čínské půjčky, ruské zbraně, boj socialismu proti neoliberalismu a kontrarevoluční venezuelský parlament

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují vítězstvím opozice v parlamentních volbách 2015. No, vítězství…)
*****

čtvrtek 7. března 2019

Droga jménem socialismus


Venezuelská hladovka, protistátní starostové, korunovaný Obama, plodné rozhovory, tichá česká média a Putinovo zlato.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. A to hlavně proto, aby i neználkovi byl jasný vývoj od zlatých pár procent inflace přes 64 % v roce 2014 k loňskému 1,3 milionu  – a podle předpovědí letos k 10 milionům %. Reálně popisuji vývoj reálného socialismu, ponechaný jen sobě a půjčkám z reálimperialistického Ruska a reálkomunistické Číny. Přesto se však zdá, že antiamerikanismus některých komentátorů zůstává neochvějný. Pro ty bych chtěl jen upozornit, že zarytí kapitáloví žraloci z Wuólstrýtu a fašističtí američtí antiimigranti mají na svém území 300 tisíc venezuelských uprchlíků.

Žena Moby Dicka: Moc by mne zajímalo, kam by ti antiimperialisté, včetně našich komunistů, kam by se přestěhovali, kdyby měli tu možnost? Do ČLR, RF – nebo do USA?"
Moby Dick: "Do Ruska nebo Číny by asi nechtěli. Ani Venezuelané tam neprchají."
Mrtvá Kočka: "Akorát Maduro si hledá daču na důchod."
 *********

úterý 5. března 2019

Miss Venezuela


Běloruská estráda, ostří žiletky, meze solidarity, socialistické bandy, mesiášská diktatura a Madurův pták

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z první poloviny roku 2014, kdy Venezuelu rozbouřila vražda oblíbené missky. Ale Mikuláš Maduro si na viníky došlápl!
***************************

úterý 26. února 2019

Socialistická cesta s čínskými rysy

Bolí-demokracie, boj proti šéfovi ďáblů, nedostatek hajzlpapíru, nevhodné otázky a linie vojensko-technické spolupráce s Ruskem

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z prvních měsíců vlády Mikuláše Madura v roce 2013, jehož tehdejší budování socialismu 21. století nese současné plody.
***************************

úterý 19. února 2019

Čas na tvrdou ruku

Široká škála prostředků venezuelské vlády, Chávezův ptáček, strategické partnerství s Ruskem a zlaté turecké nudle.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely, tentokrát zfalšovaných prezidentských voleb v roce 2013. Tyto postřehy byly psány aktuálně v daném datu, je proto zbytečno jim vytýkat, že snad jsou vyrobeny pro potřebu dnešního dne. Aktuální je jen dovětek.
***************************

pátek 8. února 2019

Duch Hugo Cháveze smrdí dál

(Nový světový pořádek, rouška pomoci, preventivní nukleární útok, Iljičovo revoluční přesvědčení, kampaně pro dobro lidstva a zničení Marsu.)

Poslední dobou se vyloženě flákám, avšak současné dochcípávání socialismu v mé oblíbené Venezuele mne trochu probralo. Protože jsem línej, vyrobil jsem zatím kompilát ze svého deníčku, ve kterém chci obecenstvu připomenout, jak probíhal vývoj tamního režimu za předchozího prezidenta Hugo Cháveze. Zde jsou tedy postřehy, jak jsem je aktuálně zveřejňoval v letech 2008-2013:  

pátek 25. ledna 2019

Co bylo ukradeno, musí býti zdaněno

Vládní kryptokoalice (ANO, ČSSD, KSČM) s přicmrndnutím SPD přijala ve středu ve sněmovně komunistický návrh na zdanění „církevních restitucí“. Ten zákon není komunistický jen tím, že ho navrhli komunisté. Je komunistický hlavně tím, že pohrdá právním státem. A je komunistický tím, že jde o skrytý revanš KSČ(M) vůči katolické církvi, která je hlavním „restituentem“.


Vůdce KSČ Klement Gottwald prohlásil ještě před neslavným Únorem: Překáží-li vám v plnění úkolu zákon, pak to, co uděláte, bude zákon. A tak postupovali komunisté po celou dobu. Takto se dostali k moci, u moci se tak udržovali a k moci se tak znovu derou. Stačí populisticky zneužít nevrlosti české veřejnosti vůči západním spojencům z doby Mnichovské zrady (dnešní komunisté to prodlužují i na NATO a EU) a i obecného českého antiklerikalismu. Ten byl po husitsku zaměřen zeména na katolickou církev, která byla státní církví starého Rakouska. (Legrační na tom je, že druhou nejsilnější církví u nás po katolících – je právě Církev československá husitská…)

pondělí 14. ledna 2019

Palach to dokázal

Jak může někdo urážet památku Jana Palacha tím, že bude říkat, že komunisti jsou vlastně demokratickou stranou?
***
 

Před třiceti lety řádili zběsilí komunisté v ulicích Prahy tři dny za sebou. 15., 16. a 17. ledna 1989 mlátili lidi hlava nehlava, vyváželi je do temných lesů a polí, pouštěli na ně psy, nechali do nich stříkat zneužitými hasiči. Ti psi a hasiči v tom byli nevinně.

Proč pořád používám to sprosté slovo "komunisti"? Abyste si uvědomili, že to prostě byli komunisti. Ne jen estébáci, ne jen "příslušníci SNB" a milicionáři. Milicionáři přece byli komunisti a především komunisti. Byla to ilegální ozbrojená bojůvka složená ze členů KSČ. Esenbáci, i když třeba nebyli ve Straně, tak je Strana využívala a zneužívala. (No, ti mladí hrdlořežští hoši možná byli jen v SSM.) A samozřejmě že všichni estébáci taky byli komunisti. Takže před deseti lety komunisti bili lidi. Opakuji to proto, neboť komunistická strana není jen tak nějaká strana, je to strana komunistů. Nestačí, aby se KSČ(M) přejmenovala a už by mohla být ve vládě, to teda sakra že ne!

pátek 11. ledna 2019

Sbohem, Slovensko

Byl pátek 17. července. Na slovenských horách a na slovenských náměstích vzplály vatry svobody. Slovenský národ se právě vymanil z nesvobody. Z jaké? Z nesvobody rakouskouherského žaláře národů? Z nesvobody válečného fašistického režimu? Z komunistické totality? Ne – Slováci oslavovali přijetí Deklarace svrchovanosti Slovenské republiky. Svobodu si vybojovali na uzurpátorské Česko-Slovenské federaci. Slováci tančili a zpívali, Češi brečeli. Psal se rok 1992.

pátek 4. ledna 2019

Jak plním předsevzetí


Moje obvyklé novoroční předsevzetí je nedávat si novoroční předsevzetí. A pět z pěti přečtených článků v silvestrovských novinách mi dává za pravdu – jde jen o cestu do pekel. (No, i když jde možná o pět článků, napsaných/opsaných podle jednoho zdroje.) Existuje prý celkem tucet (12) hlavních předsevzetí, co si lidé s každým rokem znovu a znovu dávají, z toho tři čtvrtiny (9) se týkají "zdravého životního stylu".

úterý 1. ledna 2019

2035

Kresba Tereza Kovanicová
Tisíckrát nic umořilo osla, a tisíc drobných pochybení a flákáren, které jsou v normálních podmínkách zanedbatelné způsobilo katastrofu. Jako katastrofu hodnotím energetickou kalamitu, starou právě čtyřicet let.

Na silvestra 1978 panovaly podmínky nenormální. Ještě to nedělní odpoledne jsem byl s dvaapůlletou dcerkou Terkou na pískovišti v parku Jezerka, kde jsme spolu plácali bábovičky. Na sluníčku mohlo být tak dvacet nad nulou, vzduch měl patnáct stupňů. Slunce zapadlo kolem čtvrté, rychle se ochlazovalo. Když šla Terezka kolem osmé hodiny spát bylo tam už jen pět nad nulou a rozpršelo se. Se ženou Ivanou jsme poslouchali dráťák, pojídali chlebíčky a popíjeli minerálky, nechtěli jsme alkoholem otravovat naše budoucí děťátko. Kolem desáté už mrzlo a začalo sněžit. Sníh se přilepil na čerstvý led po mrznoucím dešti. Ráno bylo už po sněžení, ani moc nenapadlo, v Praze snad deset centimetrů. Bylo pětadvacet pod nulou, když jsem otevřel okno pro ranní větrání, praskla vnitřní okenní tabulka, která nevydržela rychlou změnu teplot.