Válečné moře

Několik poznámek k ruské pirátské akci v Černém moři

Web Sputnik nám píše z té nebeské říše:

"Rusko varuje Ukrajinu před pokusy o revizi statusu Azovského moře jako vnitřních vod dvou zemí*, jež jsou v rozporu s mezinárodním právem"**, praví se v prohlášení Ministerstva zahraničí Ruské federace." A také:

O tom zachování náboženského smíru

ESW

Neviditelný pes zveřejnil v sobotu článek Právo dle koránu od Soerena Kerna, převzatý z webu Gatestone Institute. Pro ty, co nečtou o víkendu, stručné shrnutí:

Paní Elizabeth Sabaditsch-Wolff vedla v listopadu 2009 třídílný seminář o islámu pro Institut svobodného vzdělávání. Jedná se o politickou akademii napojenou na FPÖ (Svobodná strana Rakouska). Ano, stalo se to v Rakousku. Na tomto semináři se podle pozdějších soudů  dopustila „pomlouvání náboženské víry právně uznaného náboženství“. Oním náboženstvím je islám, a oním pomlouváním zmínka, že prorok Mohamed byl pedofil. Soudy shledaly, že ta nenávistná ženská porušila § 188 rakouského trestního zákoníku a byl jí vyměřen trest 480 eur nebo alternativní trest 60 dnů vězení. Plus měla zaplatit náklady soudního řízení. Nepomohl odkaz na svobodu slova, proneseného na specializovaném semináři. Soud takto rozhodl v únoru 2011.

Říšská nacistická orlice má v Lidicích „na růžích ustláno“

(Autor: Antonín Nešpor)
Myslel jsem si, že doby, kdy nad Lidicemi vlála vlajka s hákovým křížem jsou pryč i s vesnicí, kterou nacisté srovnali se zemí. Myslel jsem si, že v nových Lidicích už bude jen a jen všechno bez ideologických kiksů, zvláště pak po sametové revoluci.

 Ale jsem zklamán.

Věci mezi anténou a uzemněním

Holubník 2012 - fotil synek

Tak říkal jeden můj kolega elektrotechnik a radioamatér těm věcem, o kterých normální lidé a Shakespeare říkají, že jsou mezi nebem a zemí.

38 let jsem byl ženat se svou milou ženou Ivankou. 4 roky jsem prožil vedle své neregistrované partnerky Janinky. Žena se za svobodna, když jsem ji poznal, jmenovala Ivana Rezková, partnerka, když jsem ji poznal, Jana Rečková. Ivana je variantou jména Jana, a v příjmení se mé lásky lišily jen jedním písmenem.

Obě mé ženy zemřely na rakovinu (každá na jinou) na den přesně měsíc před svými narozeninami. Ivana právě dnes před pěti lety, Jana letos v březnu. Obě braly jako své krédo pomoc jiným lidem. Ivana se snažila bojovat jen s takovým zlem, na které právě stačila, Jana i s takovým, na které nestačila.

Vítejte v autoritativní demokracii

Republika nám zůstala, druhá. Malá – ale naše. A kdo není náš, pryč s ním!

Celé září až do 10. října jsem psal o hrdinné odvaze československých občanů, již byli připraveni brániti svou vlast a za její svobodu a demokracii též padnouti. Ta vlast, na kterou můžeme být hrdí skončila na podzim roku 1938. Pak nastala doba hnusné Druhé republiky. Největší naší národní ztrátou nebyla ztráta území, průmyslové a surovinové základny, opevnění, obyvatel, avšak ztráty morální.  Po počátečním šoku, po zmařeném vzepětí hrdinného odhodlání zářijové mobilizace, přišla kocovina. Po prvních záchranných aktivitách na pomoc uprchlíkům nastoupilo poznání vlastní bezmocnosti. Beznaděj a zklamání byly nezměřitelné. Začali se hledat viníci.