Kamarád čtvrtek

Nalévání panu prezidentovi

Hola, hola, hospoda volá!

Před pětadvaceti lety jsme si se ženou Ivanou pořídili domů internet. Na Vánoce, byla to nějaká akce „Internet zadarmo“, v době, kdy se za přístup na síť platilo tisíc kaček měsíčně – pokud jste si sehnali levného poskytovatele. Sice jsme k telefonu zapojili modem, ale ten dělal jen píííísk, crrrr, kvík, ale ostatní účastníci tohoto zdarmého zázraku zahltili linky. Ale přecejen takhle po půlnoci se síti ulevilo, takže jsme si mohli naladit první český ryze internetový deník, jak praví hlavička Neviditelného psa dodnes. Ještě během ledna 1997 jsem pochopil, že do tohoto fenomenálního média lze i přispívat. Po tom, co chcípl jiný fenomén, tištěný měsíčník Technický magazín, aneb Téčko, kam jsem občas přispíval, a po tom, co jsem se rozkmotřil s šéfkomentátorem Mladé fronty Dnes (kde jsem to po několika příspěvcích dotáhl až na „spolupracovníka redakce“), jsem cítil jasné nutkání nějakým způsobem ukojit svou čerstvě probuzenou grafomanii. A na konci ledna jsem poslal principálovi tohoto cirkusu Ondřeji Neffovi (aka Aston) svůj první příspěvek. Byl přijat, a tak už skoro čtvrtstoletí píšu do Psa, kde jsem si nakonec vypsal i tuhle samostatnou rubriku.

Můj Štědrý den

(Slohová úloha)

Letos byl můj Štědrý den zase jiný. Stromek jsem koupil už v listopadu, tentokrát u pana „Hory Pole“, jen co vyšla v novinách reklama, že nabízí kavkazské jedle se slevou. A v tom Mount-fieldu jsem si k tomu ještě přikoupil užitečný předmět: pěkný bílý keramický domeček s okýnky a bateriovým světýlkem uvnitř. No, zaplatit stromek se musel jít dovnitř ke kase, a když už tam člověk šel mezi těmi všemi předraženými pěknými blbůstkami… Slovy klasika – není sleva zadarmo.

Hezké Vánoce!

Anebo jen „sváteční dny“? Eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová vydala zatím tedy jen vnitřní oběžník, týkající se „inkluzivní komunikace“, kterým se slovo „Vánoce“ stalo slovem „zakázaným“. Že prej ne všichni Evropané jsou křesťané. Vím, je to už profláklá historka a padlo na ni spoustu posměšků, ale chci se na toto kravininum podívat z jiného pohledu.

Liknavost!

Neprodloužení nouzového stavu bylo rozhodnutí politické, avšak rozhodnutí blbé. 

„Amatérismus babišovců se už nesmí opakovat!“ volal včera na Psu středočeský krajský zastupitel za ODS Michael Pánek, jenž od nové vlády také očekává „přehledná a jasná proticovidová opatření“. Žel Bohu, vypadá to, že nás s novou vládou, a hlavně s novým ministrem zdravotnictví, čeká další vlna covidu. Vláda dnes, kdy toto čtete, právě zasedá (NP je na internet vržen o půlnoci). A jistě přijme nějaká opatření. Bude projednávat nařízení minulé vlády o platech ve veřejném sektoru (taky policistů a hasičů). Přidat všem stejně považuje za nespravedlivé. Takže nejspíš nikdo nedostane nic, jedině tak to bude spravedlivé. (Nic jiného se k 1. lednu nedá stihnout.) Pak se bude projednávat, co s vysokými cenami energií. (Copak ceny, větší problém bude, až nebude energie.) A vyslechne si návrhy legislativců, aby chystaná zdravotnická opatření o k omezení prodeje, omezení počtu osob na shromážděních a další dosud neznámé nápady ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, aby byly v souladu s pandemickým zákonem. Když nouzový stav, který vyhlásila Babišova vláda skončí už 25. prosince.

Prezident musí – nebo nemusí

aneb Magistr, pardon bakalář

Milé děti, dnes si rozebereme věty jednoduché. Dám několik příkladů:

Sluníčko svítí.
Vítr věje.
Vodopád padá.
Učitel učí.
Lékař léčí.
Prezident slibuje.

Na okraj očkování

Panu sousedovi umřela žena. Byl to takový milý, asi pětapadesátiletý bezdětný pár, měli se stále k sobě, a teď si ona umře. Doma, pár pater pod námi. Umřela dříve, než se můj minulý příspěvek Znak revolty a protestu? dostal na stránky Psa. Ona a její choť nám od devadesátek vždy na Vánoce posílali novoročenky a vánočenky. Elektronicky. Bydlí tedy pár pater pod námi, jak jsem psal, ale tohle posílání byla taková tradice z dob, kdy se teprve začal rozvíjel internet (tehdy Internet). A odezva na začátek devadesátek, kdy jsme já a moje Ivanka začali s kolegou sousedem podnikat. Domluva byla tehdy rychlá. Má žena měla produkt a já věděl, že pan soused je fanda do programování. Na podnikání jsme se dohodli ve výtahu. V jedoucím výtahu, šlo to fakt rychle. Jak je výhodné znát sousedy v baráku, a jak je vhodné, když jsou inteligentní, empatičtí a schopní. Říkal jsem si tehdy.

Znak revolty a a protestu?

Nechtěné a chtěné výrazy antisemitismu

Před týdnem jsem tady psal:  Kdyby každý důchodce dostal za očkování zaplaceno třeba blbou tisícovku, nebo, ať nežeru, i pětitisícovku, to byste viděli, jak by byla očkovací centra zaplněna! Ostatně, nejen důchodci.“ Do perexu se dostalo jen to „důchodci“. Načež jsem dostal čočku, že se navážím do důchodců a obviňuji je z úplatnosti. Nějací důchodci se dokonce ohradili, že nejsou „důchodci“, leč penzisti. To jsem ovšem netušil, že už VZP nabízí příspěvek 500 korun za dokončenou vakcinaci. (Protože nejsem u VZP.)  Mladí (18 až 25 let) v Řecku dostávají už od léta za očkování 150 €. (To jsem nevěděl, protože nejsem mladý Řek.) Vláda nebohého Slovenska schválila návrh zákona, podle kterého by se měla  poskytovat novým očkovancům věku 60+ „preukážka“ na  utracení v některých službách. (V restauracích, na kulturních akcích.) A to v sumě stejně vysoké, jako je průměrný důchod (500 €). Akorát se ještě neví, jestli to projde Slovenskou národní radou.

Kdo lže, ten vraždí

Názory anticovidistů jsou živeny již dříve profláklými ruskými státními propagandistickými agenturami

Ministerstvo zdravotnictví mi v pondělí 29. 11. ve 12.35 poslalo SMS, že se už mohu registrovat na posilující dávku očkování proti Covid-19.  A pak jsem od něj obdržel ještě mail, že už od téhož dne taky mohu využít možnosti podání posilující dávky očkování. Objednat se mohu přes systém. Anebo u svého praktika. Mail vlastně přišel už ve 2.30. Ale to jsem už spal. Ráno jsem pospíchal, přes den byl stále zaneprázdněn, k vyřizování mailů se dostal až večer. Oceňuju, že ministerstvo zdravotnictví o dva dny urychlilo možnost nechat se kopuletým občanům ochránit už po pěti měsících (možnáže jde o rychlou reakci na výskyt Omikrona Mandely). Avšak já se objednal ještě týden před ministerstvem, mimo objednací systém (který mi to v té době ještě neumožnil), u své obvodní šamanky, heč! Stačil mail a telefon. A papírový kalendář. A potřetí se půjdu očkovat ve čtvrtek. Díky promluvám odborníků (nikoli reklamních) v TV jsem zvěděl, že když první dvě dávky byly provedeny vakcínou firmy Pfizer, tak že napotřetí bude nejlepší Moderna. Prostě dvě různé vakcíny typu mRNA, čímž se rozšíří spektrum ochrany.

Není čas na demokracii?

Kdyby každý důchodce dostal za očkování zaplaceno třeba blbou tisícovku, to byste viděli, jak by byla očkovací centra zaplněna!

Nejprve musím vyslovit omluvu. Minule jsem olodyhoval nastávajícího ministra zdravotnictví Vladimíra Válka hlavně za to, že neví, jaká jiná protikoronavirová opatření navrhnout než ta, co už existují. Tak ta lodyha tady jsem já, protože právě ve středu, kdy můj článek vyšel, předstoupila celá Pětka se svými návrhy.

Lodyha ministr

Pokud chce pan prezident překvapit, neztratit tvář a přitom se dobře pobavit, pak mu navrhuji jiného ministra na „vetování“.

Střípky 17. listopadu

Tato středa byla dnem svátečním, čili jsem tento den nic nemusel. Pročež jsem se vzbudil až v půl dvanácté. Jéje, ale demoška Chvilkařů, na kterou jsem se chtěl podívat, byla hlášena už na 13:30! Místo snídaně jsem se naobědval, na procházku sváteční Prahou si uvařil litr čaje, do batohu vhodil nějakou svačinku a záložní svetr a běžel na metro. Protože jsem však neměl čas předem si připravit program, bylo pro mne to odpoledne trochu jako pohled do kaleidoskopu, ve kterém se přehazují barevné střípky skla. Tady jsou:

Očkovací story

Jsem hypochondr. Takže jak jen to bylo možné, zaregistroval jsem se na očkování proti covidu. Začal jsem se na to těšit už od 1. apríle, kdy epidemiolog a člen expertního týmu ministerstva zdravotnictví Roman Chlíbek řekl pro iROZHLAS, že se nejspíš po Velikonocích otevře očkování pro seniory nad 65 let.

Tedy i pro mne. Přesné datum zatím není známo. Další naději dal temporální ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), který tuhle informaci potvrdil v Poslanecké sněmovně 24. března. A kdy „po Velikonocích“? Prý „koncem týdne po Velikonocích“.

Cesta do Samaří

Mám rád Izrael, byl jsem tam jako turista už pětkrát. (A na šestou návštěvu mám u cestovky pořád ještě složenou zálohu.) Ale v Samaří, bývalém hlavním městě Izraelského království (nebo na jeho místě kousek od novověkého Náblusu), tam, odkud pocházejí Samaritáni, tam jsem ještě nebyl. Mám rád Prahu, a tak když jsem dostal pozvánku na vernisáž výstavy Spojení Praha - Jeruzalém, která se konala v klubu Samaří  v pražské Soukenické ulici 15, neváhal jsem. Myslel jsem, že se podujatie bude konat ve Sboru Církve bratrské, která má ve vnitrobloku modlitebnu, ale ne, výstava probíhá v kavárně FofrKafe - Soukenda, která má na stejném čísle vchod hned z ulice.
 
Ono společenství křesťanů jí poskytuje toliko název – a kulturní obsah. A tentokrát je oním obsahem výstava obrazů Hany Alisy Omer. Stihl jsem začátek, stihl jsem i obsadit jednu ze dvou houpaček, takže jsem měl dobrý prostor na naslouchání, koukání i focení. Autorka nám promítla prezentaci, ke které měla spoustu vysvětlení.

Propisku nepotřebujete

Máme po volbách a poslanci/kyně už hřadují na svých seslích. Bude se volit vedení Poslanecké sněmovny. Ozývají se přitom různé názory a uplatňují různé nároky. K tomu mi dovolte jen jednu poznámku: Hnutí ANO si nárokuje předsednictví Sněmovny. Když ODS patří předseda vlády, tak předsedu Sněmovny chceme pro ANO! A dva místopředsedy k tomu. 

Jenže už dávno nemáme období Opoziční smlouvy. Po minulých volbách mělo ANO premiéra, a kdože to sídlil v sesli předsedy Sněmovny? Také zástupce ANO. (A byla i období, kdy ODS neměla žádného místopředsedu – Miroslava Němcová nabízené sedátko odmítla na protest proti tomu, že vítězové voleb nabídli místopředsednictví také zástupci KSČ(M)). Dnes tu spíše máme dávnou ozvěnu Velké pětky. Ne nejedná se o slona, lva, nosorožce, buvola, ani levharta, což v Africe pro profesionální lovce Velká pětka znamená. Právě před sto lety (1921) vzniklo po volbách neformální mimovládní a mimoparlamentní uskupení sociálních demokratů, národních demokratů, národních socialistů, lidovců a agrárníků. Dnešní Pětikoalice je však parlamentní a bude zřejmě i vládní.

Neslušnost

Zazvonil mi telefon. Přijal jsem hovor, avšak nepředstavil jsem se. Dříve jsem to sám považoval za vrchol neslušnosti. Dříve, když ještě neexistovaly mobily, a stabily neukazovaly číslo nebo jméno volajícího.

Nadnormativní zásoby

Když jsem byl malej, tak platilo, že když se něco trvanlivějšího objevilo na pultě, tak se kupovalo jídlo do zásoby. Rejže, čočka, konzervy čínského lanšmítu. Nebo když jel člověk autem kolem otevřené benzinky (jedna v okrese, o víkendu a přes noc ovšemže zavřená), tak že si dočerpal plnou. Člověk syslil – a firmy si nakupovaly do zásoby. Ale pozor! Pokud snad nějaký národní podnik příslušné fitinky, štyfty nebo trýby nezpracoval v určitém termínu, pak se jednalo o zásoby nadnormativní. Tedy mimo normu směrem nahoru, a to snad bylo ještě horší, než když štyfty neměl. Tabulkovou hodnotu Nadnormativní zásoby totiž důsledně sledovala státní banka, která firmám posílala peníze na výplaty – a pokud se objevila nějaká zásoba nad normu, vyletěla červená číslíčka a nebyly uvolněny peníze do kolonky Odměny vedoucích pracovníků. A tak vedoucí pracovníci důsledně sledovali stav zásob, aby třeba trýbů nebylo moc.

Proč skuhráme

Kolega Marek Hudema má na dnešní (páteční) titulní stránce tištěných Lidovek sloupek, věnovaný výročí republiky, jenž nese k optimizmu vyzývající titulek Neskuhrejme. Jsme na tom totiž „tak dobře, jako jsme většinou nebyli“. Přesto skuhráme. Proč?

***

Cesta k odsunu německého obyvatelstva

Je to už 75 let, kdy odjezdem posledního vlaku se sudetskými Němci oficiálně skončil jejich odsun z Československa. Na půdě CEVRO institutu k tomu v pondělí 25. října proběhla minikonference s názvem Odsun – proč a jak?

Pokus o bleskurychlé svržení prezidenta

V Mladé frontě Dnes jsem si včera (tedy ve čtvrtek) na názorové stránce přečetl hned dva příspěvky, které tepou „antizemanovce“. Právník a publicista Petr Kolman ve své glose ukazuje, jak pouhých 48 z  celkem 281 zákonodárců (200 poslanců + 81 senátorů) stačí k tomu, „aby prezident pozbyl svých pravomocí“. Proto by se měla změnit ústava – aby k aktivaci článku 66 nestačila pouhá nadpoloviční většina z obou usnášeníschopných parlamentních komor. Ty se mohou usnášet už když se sejde pouze třetina  zvolenců (67 a 27, zlomky se zaokrouhlují nahoru, nestačí pouhá ruka na tlačítku, musí hlasovat celistvá osobnost). A zde pak platí to, na čem se usnese nadpoloviční většina přítomných. Tedy 34 + 14, to ještě zvládneme bez kalkulačky. Nu, pokud by k takto statisticky nepravděpodobnému (téměř ne)sejití se obou komor najednou  přece jen došlo, pak by ovšem rovněž platilo, že při aktivaci článku 66 by k ne-pozbytí prezidentských pravomocí stačil poslanec jediný…

Pozvánka CEVRO

 

Kdo je vrchní velitel?

„Uvolní-li se úřad presidenta a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.“ Tak praví příslušný ústavní zákon ve čl. 64.

Měsíční prach

Každé výročí památné události je příležitostí k proslovům, setkáním, rautům, kulturním akcím a podobně. Bylo tomu tak i v Terezíně v úterý 16. října 2001 při 60. výročí zahájení transportů českých Židů. Letos si připomínáme už 80. výročí, jinak, v jiné době. Někteří pamětníci (i nepamětníci) mezitímzemřeli, některá kasárna, v nichž byli vězněni se rozpadla (protože třítisícové město nemá miliardy na jejich záchranu), jenom veřejnost si Terezín stále spojuje pouze s Malou pevností. Do Muzea terezínského ghetta se dostane sotva desetina návštěvníků, které autobusy vychrlí před Malou pevností. Takže pro ty, kteří to dosud nevědí:

Kdo vyhrál volby

Krátce po šesté: Okamžik zlomu

Sněmovní volby vyhrál Andrej Babiš. Ale je mu to k ničemu.

Skutečně, sněmovní volby vyhrálo hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem. Ačkoliv všechna média tvrdí, že prohrál, nezískal prvenství, pohořel, v cílové pásce ho předběhl professore Petr Fiala, který je vítězem voleb. Dokonce i sám premiér Babiš v přímém přenosu přiznal, že ho koalice SPOLU porazila. Opakují to i světová média: Prohra Babiše. A přitom to není pravda.

Proč jsem šťastný

Jsem šťastný, protože jsem si při návštěvě Světa knihy mohl u nebesky žlutomodrého stánku nakladatelství Madal Bal od usměvavých lidí vzít okrověčervený letáček s červenožlutými květy v rozích a žlutookrovým sluníčkem uprostřed – a mám o čem psát. V jedenácti bodech zde mudrc Sri Chinmoy (1931-2007) sděluje, proč je žlutočervenookrově šťastný on:

Volební máslo a jiné kuriosity

Kdo nám zdražil máslo? Tak se ptá ekonomky Hany Lipovské, kandidátky za Volný blok (pardon za velký VOLNÝ Blok), nepodepsaný psavec na komerční stránce pražské drbny Metro. Hanku právě Poslanecká sněmovna vyhodila z Rady ČT, kde chtěla setrvat až do voleb. Vyhodili ji pod průhlednou záminkou, že členství v Radě je podle zákona neslučitelné s mandátem poslance. Ale však žádný mandát ještě nemá, ne? Ale teď ho jistě získá, když nám odkryla viníky neutěšeného máslového stavu, kdy ona poživatina páčí přes 50 korun.

Na okraj Světa knihy

Letošní ročník Světa knihy jsem strávil bez nákupu knih. Ale přece jen jsem si domů něco odnesl. Především dva mapové šátky ze stánku Kartografie, který tradičně sídlil na prvním rohu pravého křídla Průmyslového paláce. Odnesl jsem si odtamtud i lyžařskou mapu Jeseníků a Slovenska, ale ty šátky jsem si zaplatil.

Paroubkovo dostupné bydlení

Paroubek, Paroubek. Kerejpa to je? Není to ten šíbr ze zlodějských Restaurací a jídelen Praha? Jo, jo, ten tam dělal čtrnáct let ekonomického náměstka. V době, kdy získat komunální hospodu v Praze se vyvažovalo zlatem. Nebo klíčky od auta. Aby se člověk stal hospodským („vedoucím restaurace“), to chtělo nějakou vstupní investici. A aby se stal ekonomickým náměstkem RaJ, to znamenalo být velké zvíře. Alespoň v nomenklatuře Československé strany socialistické. Nejmíň být v Ústředním výboru této partaje, věrného to údu Národní fronty. Což by nešlo, kdyby bratr Jiří P. před tím na partajní besedě zapálených mládežníků neobdivoval komunistický ozbrojený puč. („Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou,“ více viz ZDE na Psu.) Jak to lapidárně vyjádřil Miroslav Macek (ODS):

„Stát se za bolševika náměstkem v tomto ‚proslaveném‘ podniku, to nemohl být malá svině“.

Demokracie je více než antirasismus

20 let staré foto z Durbanu

Dnes to vidíme ještě naléhavěji než Šaman před 20 lety. Zatímco drbani slaví v OSN svoje tehdejší vítězství na antisemitské konferenci Durban IV!

Jak jsme vyhráli Seiferta

Valérie Zawadská a soubor  místní ZUŠ

Jaroslav Seifert má v Kralupech ulici. Jaroslav Seifert má v Kralupech pomník. Seifert má v Kralupech v místním muzeu jedinečnou stálou výstavní síň, a do konce roku zde má dokonce navíc i výstavu. V Kralupech má i hrob. Na konci minulého týdne měl Jaroslav Seifert celé Kralupy. Totiž – probíhaly zde Seifertovy Kralupy, takto Festival poezie a přednesu, a to už 26. ročník. Účastnili jsme se s partnerkou Janou Rečkovou pouze té poezie. Možná i proto, že recitační soutěž byla jen pro děti.

Setkání s Jaroslavem Seifertem

Nikdy jsem se s ním nesetkal. Nikoli přímo. Jen s jeho tvorbou. "Jen"?

Nejdříve k těm setkáním docházelo samozřejmě ve škole, kde nám byl Seifert představován jako komunistický básník. Třeba když jsme se učili o Pražském povstání. To Seifert popsal ve stručnosti například v básni Květnové noci:

Spojenci dnes i zítra (?)

Válka proti naší civilizaci, demokracii a svobodě pokračuje. V její zatím poslední bitvě padly tisíce Američanů. Celý civilizovaný svět vyjadřuje Americe soustrast a podporu. Všichni spojenci USA – i my – nabízejí svoji pomoc. (Psáno 12. září 2001.)

Alabastrový úsměv krále Veserkafa

aneb Sluneční králové balí kufry

Jsou výstavy, které chce člověk určitě navštívit. Když ale trvají dlouho, návštěvu odkládá a odkládá – až je najednou výstavy konec a nazdar. Konec a nazdar výstavy Sluneční králové v Národním muzeu měly nastat už 7. února tohoto roku. O výstavu byl velký zájem, jenže korona zavřela všechna muzea. Národní muzeum proto se zapůjčovateli jednalo – a vyjednalo její trvání do 6. června. Bylo to málo, i NM jednalo dále, a vyjednalo prodloužení až do konce září. Ale pozor – tento měsíc má jen 30 dní, už se chýlí ke konci a více se prodlužovati nebude.

Když v Liberci prší…

A kdy v Liberci neprší? Ale i když neprší, je tu fůra pamětihodností, které je vhodné navštívit. Třeba téměř stopadesátileté (*1873) Severočeské muzeum! Zejména potom, co jeho pamětihodná budova (*1898 – dostavěna sedm let po pražském muzeu Národním) prošla rozsáhlou tříletou rekonstrukcí. Slavnostně byla otevřena vloni 28. prosince. Slavnostně – ale kvůli covidu pouze virtuálně. Až letní prázdniny ji pootevřely.

Když v Jizerkách prší

Technické muzeum v Liberci

Když v Jizerkách prší, má v Bedřichově ubytovaný turista možnost zajet za zábavou a poučením třeba do blízkého Liberce. Tamní Zoologická zahrada je vzdálená jen 8 km, to je jako od nás z Lužin na Smíchov (jenom je na té silnici více serpentin). Pravdou je, že ZOO není vhodná lokace pro deštivé počasí. Tak se můžete posunout kousek dál k centru, na křižovatku Masarykovy a Vítězné třídy. Napříč přes křižovatku se na sebe usmívají po rekonstrukci čerstvě otevřené Severočeské muzeum (kde jsem navštívil už mnoho zajímavých výstav a bývalé císařské lázně, v jejichž bazénu jsou vystaveny obrazy a plastiky. Nejen v bazénu – i na ochozech, nahoře pod střechou i dole v kotelně. Kotelna ani bazén už neslouží svému účelu, po rekonstrukci jsou zde od roku 2014 umístěny sbírky Oblastní galerie Liberec. Taky jsem je už navštívil.)

Letos jsem zamířil tam, kde jsem dosud nebyl. Ačkoliv jsem od září roku 2014 už mohl být. (Jenže to v létě málo pršelo.) A to do soukromého Technického muzea Liberec, které je umístěné v původním vstupním areálu nezapomenutelných Libereckých trhů (od nichž si muzejnící vypůjčili i logo).

Záhada obelisku

Když jsem byl malej, chodívali jsme se s maminkou často koupat do Jizerek na přehradu Černá Nisa. Úředně se nazývá "Bedřichovská přehrada", ale každý Liberečák jí stejně říká Černá Nisa. I proto, že v Bedřichově je (pro změnu na Bílé Nise) taky přehrádka, aby se to nepletlo. Koupali jsme se vždy na severním břehu, kde je nejlepší, téměř písečná pláž. Jednou, když mi už bylo asi čtrnáct, tedy někdy v polovině šedesátek, jsem se rozhodl, že najdu pramen říčky Černá Nisa. Podle mapy to mělo být asi dva kilometry daleko, to urazím za půlhodinku. Nechal jsem mámu se opalovat a vyrazil na vlastní výzkumnou výpravu. V plavkách, jen jsem si k nim vzal své oblíbené pionýrky. Vydal se k severu proti proudu Černé Nisy po jejím levém břehu (– tedy vpravo od potoka).  

Největší debakl NATO

Afghánský Vietnam? Tak jsem se tady ptal 26. června tohoto roku, tedy více než před sedmi týdny. 
Ptal a prorokoval. Dnes už to vědí všichni: Ano, afghánský Vietnam! Jsou tu drobné rozdíly: Zatímco před 46 lety padali zoufalí lidé z evakuačních vrtulníků, tak teď padají z letadel. V neděli se do otevřených nákladních vrat amerického vojenského transportního letadla C17 narvalo 640 uprchlíků, v pondělí dokonce 800. Je to hodně. Ale hodně málo! V zemi měli totiž Amíci 50.000 spolupracovníků. Na ně pan prezident Jau Biden zřejmě nemyslel, když zavelel k překotnému úprku.

Izrael – země ve válce

Za dvacet let se toho moc nezměnilo. Izrael je stále ve válce, i když v něm panuje mír. Jen místo šesti má už přes devět milionů obyvatel. A v Evropě a mezinárodních organizacích různého typu vítězí antisemitismus, maskovaný za "podporu boje ubohých Palestinců o svá práva". Jo – a Izrael přenechal palestinským Arabům pásmo Gazy. Po reálných zkušenostech už jen tak žádné území Arabům nepřenechá... 

Drtivý úder viru

Na Slapech bylo krásně i před dvaceti lety.

Minulou středu se čekal generální útok mailového červa Red Code. Jsa domácím uživatelem obnošeného Windows95 a neuživatelem Outlooku jsem se nijak zvlášť nechystal. Klidně jsme se se ženou Ivanou v úterý odjeli koupat na své oblíbené Slapy. Vir přesto ve středu udeřil.

Tři sta plus

300 korun českých navíc k zákonně zvýšenému starobnímu důchodu obdrží starobní důchodci od 1. ledna 2022. Je to takový malý dárek od vlády nám, starobášům (autor je též příjemcem těchto dividend) v tomto předvolebním období. Seniorům, kteří přežili (a do ledna ještě přežijí) covid-19. Škodaže se ho nedožili chovanci různých Domů u zapadajícího slunce či Šťastného podzimu, které tato vláda nechala zemřít bez dopomoci. Ale zase se ušetřilo na jejich důchodech. Naštěstí pro vládu už nepůjdou volit. A naštěstí pro vládu prováděné očkování snížilo nastávající pátou vlnu korony a lidi (nejen důchodci) mají krátkou paměť.  

Kde je můj počítač?

Jana R.

No? Kam jsem si ho schoval, než jsem jel na Festival fantazie do Chotěboře? Že ho teď nemůžu najít? Takovej ten malej noťas asi 20 na 30 cm, co jsem s ním procestoval Izrael i Jizerky, kde jsem si do něj ukládal denní fotografické práce...

Takhle – je to můj počítač, protože ho používám. Zdědil jsem ho po partnerce Janě, po které se taky jmenuje. Dnes už ho na akce nevozím, protože můj nový foťák má novou kartu 16 Giga, a tam se fotodokumentace kratší akce vejde. Takže poč nechávám doma. Ale pro případ násilného vloupání si ho vždy uschovám, aby mi ho případný zloděj neodnesl. Jeho obsah je sice chráněn dlooouhým heslem, ale znáte dnešní šikulky – hoděj na to generátor hesel a za dva, tři dny ho odheslují. A také – nejde o samotný stroj, ale o jeho obsah. Takže jsem ten noťas – poté, co jsem si v předvečer odjezdu do Chotěboře připravil asi sto fotek k přednášce o krásách křivky S – takhle vzal a takhle strčil do jedné ze svých skrýší. A už ho nenašel, a to už před odjezdem. Naštěstí jsem předtím, než jsem ho schoval, zkopíroval obsah harddisku do externího harddisku a spešl do dvou flešek ještě fotodokumentaci k té přednášce, kterou jsem jen díky tomu mohl uskutečnit. Řekl jsem si, že ten notebook najdu, jen co se vrátím.  Jsou to dva týdny, a dosud jsem ho nenašel. Zůstal mi jen jeho obal…

O oočkování

Vždy předpřipraven!

Ne, nebojte se. Tentokrát nebude nic o koroně. (Přesněji: nic z hlediska lékařského.) I když některá zla se šíří češtinou podobně zhoubně. Jedno z těch zel jsou nesprávně použité předpony. Či nevhodně použité, případně použité hovadně.

Nestřílejte na prokurátory

Tak máme nového generálního prokurátora. Vlastně – nejvyššího státního zástupce. Stal se jím první náměstek byvšího nejvyššího státního zástupce JUDr. Igor Stříž. Ten na svém dosavadním bidýlku seděl už deset let. Když z nejvyššího místa státního zastupitelství odlétal Pavel Zeman, tak ten právě kolegu Stříže za sebe doporučil. Jenže vláda se nějak nemohla dohodnout, koho na Pavlem Zemanem opuštěné místo instalovat, aby se jí líbil. Stříž od 1. července vedl provizorně onen úřad z titulu své prvonáměstskovské funkce.

Náš zelený úděl

aneb proč jsme zakázaly žárovky

Na začátek musíme sebekriticky přiznat, že jsme se ke své planetě, rodné máti, nechovaly zodpovědně. Tedy my, jako lidstvo. Přesněji my, jakožto koloniální velmoci, které vývozem imperialismu a takzvané demokracie ničily přirozená společenství v ochraně planety mnohem vyspělejších přírodních národů. Ale to teď ve společném evropském úsilí, podporovaném novou progresivní vládou USA, napravíme. Nedopustíme, aby po nás v Evropě zůstala jediná uhlíková stopa! Evropská komise v roce 2019 vydala Sdělení Evropské komise, pojmenované "European Green Deal". Tento komplexní dokument pro příští třicetiletku podrobně popisuje potřebné politiky a opatření k dosažení cíle klimatické neutrality EU do r. 2050. Jinak se nám totiž nepodaří dodržet smělý plán nedopustit oteplení zemské atmosféry do konce století o více než 1,5 Kelvina. Rovněž tak by mohla hladina světového oceánu stoupnout za osmdesát let o více než 9 mm. Toto my, Evropské komise, nedopustíme!

Bezpečí levé boty

Časy

Svoje první hodinky jsem dostal asi v osmi letech. Byl to východoněmecký stroj značky Ruhla. Bez kamenů, ale za měsíc se opožďoval jen asi o pět minut. Pro ty mladší upřesňuji, že šlo o analogové hodinky.

Ovšem získání takové cenné věci neslo i své problémy. Mohl bych o ně přijít! Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová. A kam schovat hodinky, když si chce člověk zaplavat a hodinky vskutku neoplývají vodotěsností? A na přírodním koupališti není k dispozici kabinka, natožpak sejf? Od kamarádů jsem dostal dobrou radu: schovej si hodinky do levé boty. I činil jsem tak dlouhá léta, a ono to vskutku fungovalo. Nikdy nikdo mi neukradl ani hodinky, a ani tu botu.

Elektrika na kolech

V rámci reklamní kampaně si můžete v současnosti půjčit elektrické autíčko za pětistovku na den.
Synek tak učinil. Půjčové činí přesně 499 Kč, včetně pojištění, ale ještě si pro sichr přikoupil připojištění za 600. Svezl v tom Mercedesku mne, svou sestru i matku rodnou - ale ne všechny najednou, protože smartík je jen dvoumístný. (Tenhle typ auta byl původně vyvinut pro elektrický motor, i když nejdříve se v provozu objevily jeho benzinové varianty.) Klasická nákupní taška. Zavazadlový prostor je tak na velkou kabelu, asi čtyři balení vody by se tam vešly. Dojezd je toliko 130 km, pak se musí nabíjet asi čtyři hodiny. A taky nejvíc prý sviští 130 km/hod. Avšak to ručička "nádrže" (ukazatel nabití akumulátoru) padá střemhlav. Ale zase když brzdíte motorem, vpodstatě vždy, když sundáte nohu z "plynu", pak se vám baterka dobíjí. Rekuperace se tomu říká. Ovšem dojezd je počítán i na to dobíjení.

Indíra klepe na dveře

Indíra? Nevíte, co to je? Však víte, jako jste věděli, kdo nebo co je Brigita. Protože je však dnes nekorektní a neetické upozorňovat při pojmenování klonů covidu-19 na zemi, kde byly poprvé registrovány a odkud se šíří, tak se tomu v médiích říká "koronavirus varianty delta". Aby však posluchači věděli, vocogo, dodává se vždy "tedy takzvané indické mutace". No, prý je známá také pod označením B.1.617.2. "Známá?" Pochybuju.

Lumíci na větvi

Lumík evropský

Globální oteplení je potvrzeno. Za posledních třicet let stoupla teplota o 0,​65° C. Na Marsu. Prý to nemá nic co do činění s globálním oteplením na Zemi. Ale s větry, které na Marsu vanou a přenášejí písek. Odkrývá se tak temné podloží, které dychtivěji nasává teplo, a tím se zvyšuje energie v atmosféře, větry jsou silnější a přenáší se více písku a Mars se dále otepluje. A proto polární ledovce, pardon čepičky, tají. Praví teorie. Která dodává:

Proces může mít cyklický charakter a časem větry, právě proto, že jsou silnější, znovu převanou světlý prach tak, že bude na většině planety - a ta se opět ochladí.

Afghánský Vietnam?

 Možná ještě budeme děkovat Turkům

Nejdříve stručný historický přehled: 11. září 2001 zaútočili teroristé na USA. To datum si pamatujeme. 19 příslušníků militantní islamistické organizace al-Káida uneslo čtyři civilní letouny a udělal z nich řízené střely. Bylo při tom zavražděno asi 3.000 lidí, z valné části civilistů, pocházejících z 90 zemí. Vůdcem teroristů byl Usáma bin Ládin - jenž vyhlásil válku USA, Izraeli a "jejich spojencům" svou deklarací už v roce 1996.  Už od té doby jsme byli s islámským terorismem ve válce. Přesněji s Al-Káidou. A konkrétně s bin Ládinem. Ale byla to "divná válka", kdy islamisté útočili a my jsme - korektně drželi hubu (Šaman ale ne). Až tato facka demokratickému světu nás poněkud probudila.

Ani korunu!

Sejmuto z FB Andreje Babiše

Pan Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Jak jednoduché konstatování, ke kterému dospěly orgány Evropské unie po několikaletém zkoumání. Možná k němu dospěly i proto, že si před dvěma lety na Psu přečetly můj článeček Ach, ty střety. (Tři mé vybrané psí příspěvky o střetech zájmů pana premiéra jsou pro zájemce uvedeny pod článkem.)

Lesk a bída cyklostezek

V únoru byla v Prokopáči zima

Téměř ve stejném čase a podobně jako v mém minule uvedeném příspěvku o povinnosti předjíždět cyklisty ve vzdálenosti 1,5 m psala dcerka Terka o tomtéž na webu Společnosti pro osvětu spisovatelů. Dcerka tomu říká "sou-sek". Ta tedy nejezdí na kole, alébrž na koloběžce... (Už dávno u nás nebydlí; když bydlela, nejezdil jsem na kole a o nutnosti zvonku jsem ji fakt nepřesvědčoval!) Dávám sem, protože popisuje zkušenosti s cyklistickými cestami v hlavním městě Praze, o kterých jsem chtěl psát někdy příště. Napsala to za mě. Autorkou tohoto elaborátu jest tedy Tereza Kovanicová:

1,5 m

Prázdná 0013

Zatímco minulou středu Četka ve svém titulku hlásala, že  "Senát zřejmě neschválí uzákonění předepsané vzdálenosti pro objíždění cyklistů", pak čtvrteční varianta tohoto článku už hlásala "Senát neodmítl objíždění cyklistů v předepsané vzdálenosti"

Prošlo to o jeden hlas.

CertiFifikát

Tak už jsem certifikovaný naočkovanec, protože držím certifikát. Vlastně "certiFifikát".

Parlament Evropské unie ve středu schválil celoevropský dokument, jenž zavádí to, čemu my, právničtí amatéři, říkáme "covid pas". Tedy "covidový certifikát" aneb nejsprávněji "Digitální zelený certifikát". Česká Poslanecká sněmovna se téhož dne sešla, aby tento dokument zavedla i do našeho právního systému. Projednání mělo být vedeno v rychlostním pruhu tak, aby nový zákon mohl u nás platit už od 1. července, magického to data začátku letních prázdnin - a letních dovolených. Konstatuji, že se tak nestalo. A to vinou nové koalice poslaneckých lodyh, která vyslyšela nedalekou demonstraci asi tří set občanských lodyh. Ty se sešly pod štěpnými hesly "STOP COVIDOVÉ TOTALITĚ", "CHCÍPL PES, CHCÍPL PAS" či s humorným odkazem na vládní očkovací kampaň "VAXX = EXPERIMENT NASRAT TEČKA". Inu ano, občanská iniciativa Chcípl PES volá proti takovémuto zavádění novodobé totality:

Dokonalý dokument

DOkonalý DOklad

Sranda je, že z průkazu totožnosti mizí znaky totožnosti.

---

Před týdnem poslala Poslanecká sněmovna do Senátu návrh novely zákona o matrikách. Média si všímají zejména toho, že české ženy si budou moci samy rozhodnout o nepřechylování svých příjmení. Zatím o to mohly požádat jen cizinky nebo manželky cizinců. Také ženy s jinou národností než českou. Třeba Slovenky, Romky, Němky a Židovky. Také ženy, které žijí v cizině - nebo tam hodlají žít. 

Předkladatelka úspěšného pozměňovacího návrhu vládní zmocněnka pro lidská a nelidská práva Helena Válková (ANO) ozřejmila poslancům, že ženy mají své subjektivní důvody k ne/přechylování jména a stát by jim do toho neměl strkat rypák. Tento návrh navrhla pí zmocněná ve spolupráci s poslancem Ondřejem Profantem (Piráti). Ten se po přijetí návrhu zaradoval a sdělil:

Budeme volit demokratické lodyhy?

Pirátská delegace na palestinském velvyslanectví

Největší chyba opozice je plané vyhrožování

Sněmovna návrh na vyslovení nedůvěry současné vládě nakonec neschválila. To jste si oddechly, co, lodyhy, jež samy sebe označujete za demokratické! Čeho jste chtěly dosáhnout? Svržení vlády? A jakou vládu byste sestavily, kdyby tím, jen tak pro svou samolibou srandu, pověřil prezident Miloš Zeman třeba piráta Ivana Bartoše? 

Prezident Zeman ovšem - podle senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost - není schopen vykonávat úřad prezidenta republiky. Podle předsedy výboru (a bývalého a snad i budoucího kandidáta na prezidenta Pavla Fischera) "je v řadě případů dezorientován, jedná bez koordinace s vládou". K tomu ovšem zapomněli přidat lékařský posudek. Přidám alespoň posudek Šamanův:

Honzíkova cesta

"Jak jsi mohl být v BSP?", otázal se mě jeden známý. Neptal jsem se ho, jak on mohl být v KSČ. "S dobrými úmysly jsi napomáhal zlu," dorazil mě další. Proč jsem se jen ostýchal dát mu podepsat Několik vět? "Co jsi dělal proti režimu?" ptal se mě jiný, který nám před listopadem 1989 nadával, když naše rodinka chodila na demonstrace. 

Jak se to jen mohlo stát, že v národu odbojářů, disidentů a vlastníků rovných páteří se vyskytla taková zrůda jako já? Pokusím se načrtnout svou životní cestu:

Veřejné tajemství, neláska k bohatým a dynamický vývoj

Aféra Dominika Feriho, odklánění Petra Arenbergera a slušnost Adama Vojtěcha

Žádostivé chování poslance TOP 09 Dominika Feriho během jeho studií na Právnické fakultě UK vůči studentkám tam bylo prý "veřejným tajemstvím". Otec zakladatel Topky Karel Schwarzenberg Dominikovy (údajně nevybíravé) nabídky k sexu hájí: "Že se pětadvacetiletý kluk snaží holku dostat do postele a opačně, bylo vždy považováno normální." Karel VII. ze Schwarzenbergu není zase tak starý, aby pamatoval knížecí právo první noci, a krom toho se prý Dominik o to "dostání do postele" snažil i přistoupením do sprchy. Karel se tu dopouští všeobecného zlehčování sexuálních trestných činů s odkazem na přetrvávající předsudky a mýty. A téměř mladistvý Dominik z Feriů, čerstvý JUDr., by zase měl znát rozdíl mezi flirtem, obtěžováním, sexuálním obtěžováním, sexuálním nátlakem a znásilněním (i když u posledních dvou výrazů soudy dodnes tápají, v čem se liší). Toho všeho se dle několika shodujících se výpovědí (údajně) dopustil.