úterý 14. srpna 2018

Temná energie H-Systemu

(Popularizační výklad k jeho dvěma limitním stavům s ohledem na okrajové podmínky temného miliardáře a jasného komunistického prokurátora)

Rozpíná se vesmír stále rychleji, anebo pomaleji? To jest čeká ho rozfouknutí nebo singularita? Dlouho to vypadalo, že se pohybuje přesně nebo velice blízko středovému stavu, tedy že se rozpíná rovnoměrně. Pak se věřilo, že v budoucnu přijde Velký krach. Teď se s určitostí ví, že nás čeká Velké rozervání. To vše za situace, kdy víme, že náš vesmír je tvořen ze 73 % temnou energií, ze 23 % temnou hmotou a jen zbylých 4 % tvoří hmota baryonová, tedy to, co můžeme pozorovat. (Pokud soudruzi vědci neudělali nějakou chybu.)

Podobně je tomu i s H-Systemem, jehož problematiku nelze pochopit bez znalosti jeho temné hmoty a energie. Avšak i baryonové informace se v našich médiích objevují jen z nepatrné části. Není divu, když tento vesmír trvá již 25 miliard, pardon, 25 let.

čtvrtek 26. července 2018

Židé za spravedlivý mír

Byl jsem včera v Maiselovce na diskusi o té podivné petici českých "Židů za spravedlivý mír", kteří "odmítají vojenskou okupaci palestinských území" a volají po tom, "aby bylo okamžitě zabráněno masakrům na izraelsko-palestinských hranicích". (Masakrům, ke kterým došlo, když se Hamás za zblblými živými štíty o ráži 80,000 kusů pokusil prorazit plot na hranici mezi Gazou a mezinárodně uznaným územím Izraele.) Díky patří Federaci židovských obcí, která své prostory propůjčila a díky patří moderátorce Ireně Kalhousové, která toto podujatie zorganizovala a udržela v mezích. 

pátek 20. července 2018

MOBY DICK: Naše kuriosity


Neopatrné domy, přistižení opisovači, trhací vláda a prezident Trumpeta

"Plno kuriosit, pánové, plno! Kdo je přítelem srostlých dvojčat, dvouhlavých telat a podobných krás, nechť se jde podívat na zbořený dům v Mikulandské. Jinde to člověk ani nevidí! Zevnějšek zůstal v  celé své neporušené kráse jako hříšné tělo lidské ještě zůstává zevně vábivé, i když uvnitř už vše ďáblu propadlo, ale uvnitř domu sesulo se vše, a co ještě zůstalo nalípnuto, je pravá rarita. V Paříži vystavěli za 18 let 25.000 domů a z  těch se zbořil jeden jediný – hanba! U nás se vystaví za rok dva, a z  těch za půl roku čtyry spadnou! A když se ten neopatrný dům v Paříži zbořil, vzato jest stavební společnosti právo její ihned a zcela – jaký nerozum! Mohla přijíti komise, mohla dát stavitelům vysvědčení, že žádný z  nich do domu schválně nekopnul, a stavitelé mohli stavět dál. Neboť z  bořících se domů jsou výhody pro dělníka, který má až do své smrti, jež arci může být hned zde, pořád práci, v  lidu se pěstuje srdnatost a zvyšuje cit lásky rodinné, městu se dodá malebnosti a nájemníci nemají v  bytě štěnice a ošetřování v  nemocnici a pohřeb v obecní šachtu mají zcela zdarma."

úterý 17. července 2018

Zažít Liberec

(i jindy než v srpnu 1968)

Vlastně ne celý Liberec, jenom jeho radniční náměstí. Původně Staroměstské náměstí, to když na něm stál ještě první liberecký rathaus. Základní kámen byl položen 1599, do čtyř let byla radnice komplet, včetně osmiboké věže. (Kdo chce vidět, jak ta věž asi vypadala, ať se jde podívat na budovu Severočeského muzea v Liberci, jeho věž je její replikou.) Když začala po třech stech letech padat, tak ji roku 1894 během čtyř týdnů zbourali. To už kousek dál stála dokončená radnice nová, tak už tehdy byli Liberečáci mazaní.

pátek 13. července 2018

Parlamentní živé obrazy


Ve středu promluvil ve Sněmovně pan prezident Miloš Zeman, jehož expozé bylo nejzajímavější v okamžiku, kdy se ptal budoucí vlády, kde na plnění svých slibů vezme. Přes hodinu a půl trvající četba katalogu budoucích úspěchů koalice z úst pana trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše byla natolik přenošená, že si opoziční poslancové mohli v klidu vyladit svoje projevy. O tom více a jinde jiní. Zde jen doporučme panu premiérovi, aby krotil hormon. Vyjádření typu "nevím, kolik má promile ožrala Kalousek dneska, zloděj zlodějský, nebudeš mě urážet a nebudeš mluvit o mých dětech" se vskutku do přímého předvolebního televizního vysílání krutě nehodí. (Provokatér Kalousek Sněmovnu jen upozornil, že pan Babiš přísahal během svého lhaní na zdraví svých dětí.)

středa 11. července 2018

Hlasovací komedie

"Hlasy, které má ta která strana k dispozici, jsou velmi cenné, neboť jsou, abychom tak řekli trhovým zbožím; dá se za ně něco trhnout.Tahle strana nese na trh kopu hlasů a tahle jenom mandel; kdyby dodala o jeden hlas méně – kdyby například měl některý poslanec o věci odlišné mínění a podle toho hlasoval – bylo by to porušení obchodní morálky; chci říci, bylo by to tříštění.
My, kteří nejsme politiky, přitom nechápeme jenom to, proč se k tomuto handlu aranžují hlasovací komedie a parlamentní živé obrazy; stačilo by přece, aby vůdcové stran měli místo poslanců v kapse prostě odpovídající počet hracích známek (mohly by být různých barev) a v danou chvíli je vyklopili na zelené sukno.
Bylo by to lacinější a jaksi věcnější."
Karel Čapek, 1925

úterý 10. července 2018

Na pořadu dne

(Sejmuto z ČT24)

Prý jsme měli nějakou malou ministryni nějakou malou chvíli. Jo, tahle Malá, Taťána! Jedna z lídryň* hnutí ANO, která se v lednu proslavila výrokem:

"O vině a trestu (Andreje Babiše) rozhoduje soud. To rozhodně. Jen se ale pojďme bavit o tom, zda je opravdu nutné, aby ten soud rozhodoval teď. Co brání tomu, aby se řešení té kauzy posunulo o čtyři roky, nebo prostě do doby, než budou nové volby? Co se stane?"

Co se stane: Zase budou někteří soudruzi stát nad lidem, mimo lid – a proti lidu. (Podotýká soudruh Gottwald)

úterý 3. července 2018

Dva přiběhy s anděly


Když má člověk nakoupíno a navaříno a vypráno a složeno (žehlení po tomhle člověku nechtějte), tak mu už nezbývá nic jiného, než opravdu sednout ke stroji a psát další větu románu, na kterém pracuje s přestávkami už asi deset let. Ale zase není dobré sedět celý den u počítače. A tak se člověk někdy odpoledne sebere a zaběhne si alespoň do lekárny pro došlé vitaminy. A když člověk vyleze zadním vchodem do rondelu, tak najednou vidí na trávníku položenou větev, odtrženou od jeho oblíbeného javoroidního stromu. (A jéje, za ty dlouhé roky už druhou větev.) V sobotu foukalo i na Lužinách, a tady v rohu se zase vyrobil architektonický vítr. Ráno ještě nic, a teď hryc. A člověk k tomu náhodou přijde ve správný čas.

neděle 24. června 2018

JAN WERICH: Antisemitismus je nepřítel svobody

– ať už se se pro něj vynalézají jakákoli nová slova, vymyšlená prodejnými nebo vystrašenými žurnalisty, či hloupými ideology.

(Předneseno 29. 4. 1968 na vernisáži výstavy Millenium Judaicum Bohemicum, kdy byly díky "obrodnému procesu" konečně dovoleny oslavy tisícileté přítomnosti židovské přítomnosti v Čechách. Tedy téměř rok po šestidenní válce, po níž ČSSR přerušila diplomatické styky s Izraelem a tvářila se, že u nás žádní židé neexistují. Od této výstavy uplynulo 50 let, ale Werichovy myšlenky jsou prostě nadčasové…)

Státní židovské muzeum přichází se stálou expozicí, kterou za chvíli zahájíme. Pro nás všechny je důležité, že se tato výstava obírá tisíciletým životem českých Židů a jejich podílem na rozvoji kultury v českých zemích. Jmenuje se ta exposice Millenium Judaicum Bohemicum. Doufám, že toto označení se stane, nebo může stát známé, jako před několika lety na příklad Velká Morava.

úterý 19. června 2018

Akce Asuán


Když jsme se asi před třiceti lety přistěhovali daleko za Prahu na sídliště Lužiny (narvaným autobusem půl hodiny ze Smíchova), byla zde země pustá, nesličná. Uvnitř rondelu se vršily haldy bláta do výšky prvních pater. (Ale dcerka Terka a synek Janek si tam vyhráli daleko více než na pozdějším hřišti!) Syrovost novostaveb naštěstí zmírňovala hřejivá okrová barva na jižních lodžiích (než se začala loupat). A bylo v té době dohnívajícího reálného socialismu obvyklé, že když už člověk nedokázal změnit totálně zblblý režim, tupé řízení národního hospodářství, podřízené SSSR, instalaci sovětských jaderných raket středního doletu na našem území, jedovaté potraviny, zamořené ovzduší a stejně zhoubné televizní estrády, tak že si budoval svoje vlastní soukromé bubliny, ve kterých se mohl realizovat.

pátek 1. června 2018

Jsem Izraelec


Když v lednu 2015  postříleli "islámističtí" (muslimští) teroristé dvanáct lidí z redakce pařížského satirického (a krutě nekorektního) týdeníku Charlie Hebdo, zvedla se vlna světové solidarity. Útok odsoudili například francouzský prezident François Holland, předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker, německá kancléřka Angela Merkelová, britský premiér David Cameron, americký prezident Barack Obama, ruský prezident Vladimir Putin, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, náš prezident Miloš Zeman i Liga arabských států.

Ve všech evropských městech se podepisovaly kondolenční listiny, na radnicích se rozvinuly francouzské vlajky. "Je suis Charlie".
*

úterý 29. května 2018

Pocit bezpečnosti


Přečetl jsem si v novinách, že "GDPR má regulovat zpracování osobních údajů a zajistit fyzickým osobám pocit bezpečnosti při nakládání s jejich údaji". Prý se toho tolik nemění, největší změny proběhnou tam, kde se dosud nedodržovaly už existující zákony a nařízení. Hm, pravda, když jsme zařizovali v naší firmě kamerový systém, museli jsme na vstupní dveře do sledovaného prostoru umístit oznámení, kdo je zodpovědný za jeho provoz, a uvést kontakty, na které se může sprostý sledovaný obrátit s případnými dotazy či námitkami. Konstatuji, že nikde jinde tak tomu není, ani ve vchodech hypersupernákupních středisek. (Zařizovala to jako asistentka ještě téměř mladistvá studentka právnické fakulty:) 

A teď k tomu "pocitu bezpečnosti". Před drahnými lety, snad ještě v hlubokých devadesátkách, jsme se ženou Ivanou vyměnili své osobní údaje za rodinnou členskou kartu BILLA Bonus clubu; snad se to tak ještě ani nejmenovalo. Za každý nákup se sbíraly body a za ty jsme si mohli pořídit slevu na zboží, označené cedulkou BILLA club. Využívali jsme to prakticky jenom na nákup čaje. Pravda ovšem je, že jsem poněkud znejistěl, když jsem byl na nákupu sám a vyjela mi účtenka se závěrečnou douškou: "Děkujeme, paní Kovanicová." Ale to se stalo asi jen jednou, dvakrát, nejspíš než provedli zkušební nákup billní managoři a ztratili přitom ten "pocit".

úterý 15. května 2018

Bouře na ÚV, bouře v Izraeli


Vůdce českých komunistů Vojtěch Filip je nemile překvapen programovým prohlášením rýsující se vládní dvoukoalice ANO-ČSSD, konkrétně tedy bodem o posílení zahraničních misí české armády. Pokud tam tento závazek zůstane,  KSČ(M) důvěru novému kabinetu nedá, hřmí Filip. A skutečně, na Ústředním výboru se kvůli tomu prý "strhla bouře".

O tom, že bývalý agent StB Falber je nyní (přinejmenším vlivovým) agentem staroimperiálního Ruska, netřeba pochybovat. Rovněž je neoddiskutovatelné, že komunisté si chodí pro rady na ruské velvyslanectví, stejně jako si dříve chodili pro pokyny na sovětské velvyslanectví. ("Chodit" se dá dnes i elektronicky.) Chodí tam pro moudra a sami předávají »citlivé informace z politické oblasti«.

úterý 8. května 2018

Prezident velezrádce


a jiné průšvihy

Podepsal jsem e-petici Chvilka pro rezignaci, kterou zveřejnilo sdružení Milion chvilek pro demokracii : "My, níže podepsaní, pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce!" A nasdílel ji na fejs. Komentoval to jeden z přátel takto:

"Znamená to, že neuznáváš výsledek demokratických voleb? Jsi proti demokracii? (Abych předešel výpadům - Babiše jsem nevolil, ale pokud dostal největší podporu, demokraticky to přijímám.)"

úterý 24. dubna 2018

Mír Izraeli a všemu lidstvu


Když se něco děje popatnácté, tak je to docela tradice. Takovou tradicí je už akce "Kulturou proti antisemitismu", kterou pořádá Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) vždy v období po Jom ha-šoa, což je izraelský svátek k uctění obětí holokaustu. Letos tento svátek připadl na 12. dubna, kdy se už potřinácté četla jména zavražděných lidí, letos už v 16 městech a obcích České republiky. Poněkud veselejší byla nedělní akce, která začala také už tradičním Pochodem dobré vůle. Tradičně se startuje ve dvě odpoledne z Kafkova náměstí, ale protože to je zabrané lešením, sešlo se asi 400 lidí v rohu Staroměstského náměstí před kostelem sv. Mikuláše. Tentokrát se nedostavili provokatéři z řad příznivců palestinských Arabů, takže nad Staromákem vládl klid, mír, modrojas a plápolání izraelských, jeruzalémských a českých vlajek