pátek 17. listopadu 2017

MOBY DICK: Adekvátní odpověď


Nejde o nedůvěru vlastním tajným službám, vzpouru, únos, sledování, nabídku emigrace, převrat a Mezinárodní den studentstva

úterý 14. listopadu 2017

Ekumenické art deco


(Užít si Jeruzalém)

Večer na Jaffa Road

Na užití Jeruzaléma máme vlastně víc než čtyři dny. Třeba hned dnes večer si ho můžeme užívat. Vlastně musíme, když se chceme najíst. A najíst se chceme, dnes jsme pořádně neobědvali. Takže se po příjezdu z Ejn Kerem nejdříve ve svém hostýlku upravíme. Trvá nám to hodinu, zdržuju hlavně já, když se chci zbavit nevítaného suvenýru z Rudého moře, totiž ulomeného ostnu v koleni. Nějaký mořský ježek se mi pomstil za to, že jsem se o něj opřel či otřel. Nerad. Naštěstí má s sebou Janinka pinzetu. Je poněkud lepší než moje, ocelová, značka Solingen. Stávala za sociku tři stovky, a moje milá paní doktorka si ji pořídila za studia při chirurgické praxi. Jo, to se hodí, mít na cestách s sebou doktora!

pátek 10. listopadu 2017

MOBY DICK: Krásné větičky


Tvůrčí způsob, vypouštění balonků, strach chvostoskoků a hlasité mlčení

Prezident Mlhoš Zeman ve čtvrtek 2.11. na TV Barrandov citoval "takovou krásnou" větu, která je v Ústavě ČR a týká se "jisté konkrétní situace, kdy by neprošel ani třetí pokus" o vyslovení důvěry vládě a zní:

"Prezident může rozpustit sněmovnu a vyhlásit předčasné volby. Pozor, může, nikoliv musí."

Dále se pochválil: "Já jsem člověk, který ústavu používá tvůrčím způsobem."

A postrašil: "Vláda bez důvěry může teoreticky vládnout až čtyři roky, právě proto, že ústava nestanoví žádný termín. Václav Klaus nechal Topolánkův kabinet také vládnout několik měsíců, než získal důvěru. Nechci strašit, věřím, že vše proběhne za daleko kratší období."

úterý 7. listopadu 2017

Jeskyňářské navštěvování


(Užít si Ejn Kerem)

Máme za sebou dneska už dvě jeskyně, chystáme se navštívit třetí. No, jeskyni. Skutečnou jeskyní byla krápníková jeskyně Sorek, zasvěcená vojákovi jménem Avšalom. Ta druhá, zasvěcená Janu Křtiteli, se schovává v Ejn Kerem uvnitř františkánského kostela, a je to spíše jeskyňka než jeskyně. Starý Ejn Kerem je poměrně malá obec, avšak docela zasvatyňovaná obec. A zajeskyňovaná. Máme v úmyslu navštívit další místní františkánský kostel Navštívení Panny Marie, jak jsem psal minule. Tedy místo, kde těhotná Panna Marie navštívila svou těhotnou tetu Alžbětu. A poněkud nemluvného strýčka Zachariáše. (To měl z toho, že rovnou neuvěřil zjevení archanděla Gabriela, jenž mu oznámil narození syna. Zachariášovo oněmění bylo vyžádaným znamením a trvalo až do Jeníčkovy obřízky. Jako kněz byl celou tu dobu docela diskvalifikován.) Abychom se ke svému dnešnímu konečnému cíli dostali co nejblíže, vracíme se 200 metrů na sever zpátky k autu a popojíždíme půl kilometru na jih. Řídí Janinka, abych mohl navigovat podle jejího chytrouše, ale nakonec musím navigovat podle okolí. Samozřejmě, že původní mnou naplánovaná přímá cesta uličkou, která vede k onomu kostelu je neprůjezdná, a tak se na ní musíme vypohybovat kolem kruhového autobusového parkoviště, které připomíná konečnou zastávku u trojské ZOO. Stejně jako tam, je i zde narváno.

úterý 31. října 2017

Malebný Ejn Kerem


(Užít si Izrael)

Máme za sebou prohlídku krápníkové Avšalomovy jeskyně a před sebou návrat do Jeruzaléma. Tentokrát pojedeme kratší, avšak mnohem klikatější cestou, než jsme přijeli. A cestou se zastavíme v "malebné vesnici" (výraz z bedekru) Ejn Kerem, což značí "vinohradnický pramen". Malebná vesnice je dnes předměstím Jeruzaléma, kam vás pohodlně dopraví městské autobusy. Třeba i do jeruzalémské nemocnice Hadasa. My do ní míříme autem z druhé strany.

pátek 27. října 2017

MOBY DICK: A je vymalováno


Vůle lidu, ctění vítěze, smysluplná demokracie a další vulgarity



I. Drobné poznámky k průběhu voleb:

1. Prezident Mlhoš Zeman se dopustil nepovolené agitace ve volební místnosti, když všem reportérům nezodpovědně odpověděl na nevyslovený dotaz: "Volil jsem Čecha."

úterý 24. října 2017

Sorek podzemní

(Užít si Izrael)

Náš hostel na Jaffské třídě slibuje "kontinentální snídani", což sice po našich loňských zkušenostech v Tiberias zní zlověstně, naštěstí podle fotek návětěvníků na booking.com jsme zjistili, že to vůbec nebude tak drsné. Když ráno vystoupáme do střešní kuchyňky, nalezneme tam obslužnou asi dvacetiletou dívku v dredech, která přičinlivě krájí salát  z různých chutných zelenin. U boku se jí přitom klátí kabelčička. Snad vhodný módní doplněk, ale při krájení zeleninového salátu jí zbytečně leze do dráhy nože. Spisovatelská fantazie díky té kabelčičce vidí, že jde o americkou brigádnici, která už je připravena vyrazit do víru dopoledního Jeruzaléma, jen co se jí podaří splnit si každodenní ranní úkol. Stejná fantazie spekuluje, že právě pobyt v srdci Izraele bylo právě to, co ji zlákalo k této práci, náročnější než čekala. Spíše než (předpokládaný) bídný plat – a bez dýšek! (Fantazie je podpořena realitou zjevně stabilního inzerátu, že hostel hledá další brigádníky.) Ale dívčina se činí, hromady salátu narůstají. K dispozici je chumus i další pomazánky, prostě spíše izraelská, nežli "kontinentální" snídaně. K plusům musím přidat i to, že k dispozici je i nová varná konvice, která nevyhazuje pojistky. To bychom si totiž nemohli topinkovat topinky! K hotelové snídani snad budu mít příležitost se ještě vrátit, však jich zde budeme mít celkem šest. Zde jenom zopakuji, že snídaně v ceně má tu přednost, že nutí turistu vstát v nějaký rozumně ranní čas. Zde se dokonce inzeruje snídaně už od sedmi hodin!

pátek 20. října 2017

Hurá na Jeruzalém!


(Užít si Izrael)

Masada není od Jeruzaléma, kde chceme dneska večer skončit, tak daleko. Jen asi sto kilometrů. Ještě není ani tři čtvrtě na čtyři, když nasedáme do auta. A sešli jsme z ní skutečně po Hadí stezce (stejně, jako jsme i vystoupali). Ne tedy nahoru hodinu a dolů půlhodinu (jak jsem falešně naznačoval štěpným titulkem minule), ale teď jenom od obchodně turistického komplexu, kde se skrývá i dolní zastávka lanovky, dolů ke svému bílému autu. Ne, nikdo nám ho neodtáhl, ale je pěkně rozpálené. Pouštím klimatizaci naplno, a stejně naplno šlápnu na plyn, abychom se mohli vrátit do jedné ze sedmi Ejn Gedi. Na sever je to stále pouhých dvacet kilometrů po silnici č. 90. Proletěl jsem je povolenou devadesátkou, takže jsme na parkovišťátku u vrat do proslulé ejngedské botanické zahrady zastavili asi pět minut před čtvrtou. Před zavřenými vraty a před zamčenými vrátky ke kukani pokladny.

úterý 17. října 2017

MOBY DICK: Koho nevolit


Toto není volební kampaň, ale pokud by to někoho zajímalo: Zadavatelem je Moby Dick a zhotovitelem je taky Moby Dick

Ona je to vlastně protivolební kampaň. Tak koho nehodlá Moby Dick volit (a jistě tím pohněvá většinu voličstva):

1) Moby Dick nebude volit stranu, která jako svou pražskou lídřici nominovala kovanou starostalinistku.
"Koho máš na mysli?" (Žena Moby Dicka)
"Ono už není moc stran, kde by mohl kariéru udělat echtovní stalinista." (Mrtvá Kočka)

2) Moby Dick nebude volit stranu, v jejímž čele stojí bývalý agent StB. Hlavně proto, že se i dnes chová jako estébák.

"Aha! Takže říkáš, že nebudeš volit KSČM." (Žena Moby Dicka)
"ANO." (Moby Dick)

čtvrtek 12. října 2017

Hadí stezkou


Masada není od Ejn Gedi daleko. Tak dvacet kilometrů od tamní synagogy směrem na jih. Po nich odbočíme vpravo  na vedlejší silničku, která po dně Vádí Masada mírně stoupá mezi solně zbarvenými písečnými vrstvami, tvarovanými jako ztuhlé vlny. Zdejší sedimenty na bývalém dně mořském jsou modelovány hlavně stružkami vody. Míříme k nástupní stanici lanovky, jež je jenom součástí stravovacího, nakupovacího a muzejního komplexu. Když jsme sem jeli turistickým autobusem, dostali jsme se až k němu, ale teď na planince pod svahem na nás číhá závora. Nic to, na kruháku se otočím a zarejduju na velké vyasfaltované parkoviště, stíněné palmami, kde zastavím mezi autobusy. Ještě se ujišťuji, že zde mohou stát i osobní auta, a pak už se s Janinkou vydáme vzhůru k lanovce. Vida, mohli jsme zastavit ještě před kruhákem vpravo, kde se také nachází parkoviště, menší, kamenité, kde už stojí nějaká osobní auta. I jeden autobus se sem uplacíroval. Měli bychom to odtud blíž. Avšak přeparkovávat už nebudu!

úterý 10. října 2017

Sedm Ejn Gedi

(Starověká synagoga ve třetím)

Minule jsme vystoupali od moře k vodopádu a pak zase slezli zpět ke vstupu do rezervace Ejn Gedi. Spokojeně vycházíme z rezervace, kde jsme nezahynuli, jen se trochu unavili. Proto chci, aby na mne Janinka počkala na lavičce, zatímco já zaběhnu k hotelu pro auto. Za pět minut už odjíždím od Ejn Gedi Hostelu, kde jsme jen jednou přespali. Přes dvojici kruhových objezdů se probojovávám k parkovišti před rezervací. Naštěstí tu ty kruháky jsou, protože nával vozů od severu je náramný. Takhle ani nečekám a za další minutu projíždím kolem přeplněného parkoviště. Naštěstí na něm nemusím hledat místo. Jenom přirazím k chodníku, kde se sice stát nesmí, ani zastavit, ale já jenom přeruším jízdu, naberu Janu a jedeme dál.

pátek 6. října 2017

MOBY DICK: Hold Katalánsku


Krvavá vnitřní záležitost, přiměřená síla, evropský dvojí metr, masky mrtvých a Nobelův mír

Neděle 1. října 2017


V Katalánsku probíhá referendum o vyhlášení nezávislosti.

"Referendum je neústavní!" (Španělská vláda)
"Referendum je ústavní!" (Katalánská vláda)

úterý 3. října 2017

Od moře k vodopádu


(Užít si cesty údolím Nachal David v Ejn Gedi)

Včera jsme měli náročný cestovní den. Dnes bude taky náročný. Ale nejdřív se osvěžím ve vodách Mrtvého moře. Janinka při včerejší večerní procházce opětovně odmítla možnost smočení, když by se musela k mrtvé vodě trmácet roklinou, takže vybíhám sám ještě před snídaní hned po ránu, tedy v osm hodin. Slunce jako obrovský reflektor září nad jordánskými horami, schovává se do kouřma, chvílemi zalézá do roztřepených mráčků. Ale je teplo. Opět u autobusové zastávky překonám devadesátku, a pak se vnořím do rokliny, ze které včera vyšel mladý cizinec. Jde o vymleté koryto Davidova potoka vlastně. Říkám si, že v takovém potoku snad žádné zrádné propadající se bolani nebude, že by ho už musely zimní vody vymlít. (Omlouvám se všem čtenářům blogu, ale dál následuje neodstranitelná miniaturizace, způsobená plodnou spoluprací Wordu na cizím počítači a sveřepou umanutostí redakčního systému Blogspot... Budete si to muset přečíst zde na tomto Neviditelně psím odkazu.)

pátek 29. září 2017

MOBY DICK: Snížený práh politické hygieny


Hromadná blbost, kurdské drápy, speciálně vybraní troubové, zlodějské umění a nepříliš dobré reference

Sobota 23. září 2017


"Moudří zpravidla běh událostí stejně nezvrátí; bývá jich málo a ostatní se jim vysmívají, což je velmi pohodlné a obyčejní lidé v tom nalézají potěšení. Než vyjde najevo pravda a oni se prohlásí za svedené a tudíž nevinné… Málokterý z vítězů má potom náladu trestat hromadnou blbost."
(Z fantasy románu Jany Rečkové Nezdejší. Ten byl právě dnes pokřtěn na Coniáši, který se konal v Městské knihovně Praha. Dnes román vyšel, napsán byl před dvaceti lety, ale klidně mohl být napsán před dvěma tisíci lety.)

"Nebo za čtyři týdny." (Mrtvá Kočka)

úterý 26. září 2017

Létající hotel v Ejn Gedi


(Užít si cesty údolím Arava a kolem Mrtvého moře)

Je minuta po třetí, když vyjíždíme z Timna parku. A nyní vzhůru k Masadě a do Ejn Gedi! Pospíchám po nepříliš kvalitní avšak rovné silnici k severojižní magistrále číslo 90. Ty tři kilometry ke křižovatce, na které se s námi loučí poutací egyptské postavy zvládám za dvě minuty, ale už ve mně coci hlodá. Hlodá a říká, že není potřeba spěchat, protože Masadu dneska stejně už nestihneme. Jó, kdyby tak byla za rohem, ale spíše bude za několika rohy. Za kolika, to zjistím až o třináct kilometrů severněji v Jotvatě, kde jsme se znovu stavili na opožděném obědě.