úterý 25. července 2017

Podzemní království

Černé je bílé a balvan je díra...
(Přežít Izrael)

Nejdříve komentář ke dni, aneb Jak přežít nenávist

V pátek 14. července zaútočili tři palestinští teroristé minisamopaly na izraelskou vojenskou hlídku. Tato celkem fádní zpráva se vymyká bežnému koloritu tím, že napadeni byli vojáci, kteří hlídali vstup na Chrámovou horu. Tedy lidé, kteří se starají, aby se na ni nedostaly ozbrojené osoby, které by mohly zaútočit na modlící se muslimy. A nedovolí ani, aby se tam nedostali nemuslimové. Vojenská hlídka stojí asi dva metry před hranou chrámového okrsku, který spravuje autonomní muslimská rada Waqf, formálně odpovědná jordánskému králi. Další kuriozitou je, že teroristé napadli hlídku zezadu, tedy z náboženského okrsku, který Waqf buďto nemá pod kontrolou, což je nedbalé, nebo s jejím vědomím, což je zločinné. Zločinné je i to, že v objektech na Chrámové hoře skladují teroristé zbraně!

čtvrtek 20. července 2017

Nebedrap míru


Nebedrapy Tel Avivu z Hatachany, ten Míru úplně vlevo.
(Přežít Izrael)

Jsme na jaffském nádraží – odkud se už nejezdí. A že odtud do 82 km vzdáleného a skoro 800 m vysokého Jeruzaléma jezdili svého času všichni, kdo se tam chtěli dostat. Ono to bylo opravdu nejpohodlnější po moři přes Jaffu, z Ameriky, Evropy i Ruska. Theodor Herzl i baron Rothschild, císař Vilém II. a jeho dvůr, a všechny další velké i malé osobnosti, ti museli strávit na klikaté a stoupavé trati skoro čtyři hodiny! Všichni nastupovali tady. A to až do roku 1948, kdy byla tato stanice zrušena a nástupním bodem do Jeruzaléma se stalo telavivské nádraží. No a po roce 1967, když byla vybudovaná silnice číslo jedna, po které se do Jeruzaléma můžete dostat za hodinu, osobní vlaková doprava na této trati úplně chcípla. Zmizely koleje z Jaffy do Tel Avivu, ale z nezmizely koleje ze stanice Jaffa, ani samotná stanice. Koleje tu teď slouží jako dekorace. Nebyly rozkradeny – snad proto, že prozíravá radnice nechala hned v tom roce 1948 celý areál obklopit zdí. Teprve roku 2004 zde začaly první rekonstruční práce, a roku 2007 byla stanice znovuotevřena. A je tady od té doby komplex Hatachana, kde se odehrávají různé koncerty a festivaly. Ochranná zeď funguje dodnes, otevírá se v deset ráno a zavírá v deset večer. Jen ve čtvrtek, kdy zde od sedmé hodiny večerní probíhá umělecký veletrh pod širým nebem, se zavírá až o půlnoci.

úterý 18. července 2017

Putování Tel Pišpešukem


(Přežít Izrael)

Město tohoto jména v Izraeli nenajdete, ani nikde jinde. Pišpešuk, či šuk ha-pišpešim, bleší trh, ten nejkurióznější, který znám, se nachází v uličkách staré Jaffy. Je to další dnešní cíl, který chci ukázat Janince hned po tom, co jsme prošmejdili zvířetníkové uličky kolem jaffského vršku. Nejdříve však scházíme pozvolným obloukem od kostela sv. Petra dolů k věžovým hodinám. Cestou se dostáváme k dělům, o kterých jsem ve své kníze Mír v Izraeli tvrdil, že je zde zanechal v roce 1799 Napoleon. Kdybych si tehdy přečetl přiloženou infocedulku, pak bych věděl, že se jedná o pobřežní dělové kusy z otomanské periody (1515-1917) – což by se nevylučovalo. Kdyby další cedulka neupřesňovala, že tato děla sem byla dovezena až na počátku 18. století, aby chránila Jaffu před beduínskými nájezdy. (Což ovšem dědictví po Napoleonovi nevylučuje ani tak.)

pátek 14. července 2017

Podlý útok v Jeruzalémě


Mobyho zpráva z Jeruzaléma:

Pátek 14. července 2017

"Izraelští policisté dnes dopoledne vnikli svévolně na Chrámovou horu, posvátné to území islámského náboženství. V absolutním rozporu se zásadami náboženské morálky a ochranou lidských práv zde zavraždili tři nábožné muslimy. Jednoho, který po barbarském útoku ještě žil, dorazili na místě. Izraelští okupanté poté sáhli k dalšímu podlému útoku na náboženské cítění utlačovaných Palestinců, když zakázali vstup na Chrámovou horu všem muslimům. Znemožnili jim tak dnešní polední modlitbu, tedy páteční – tu nejdůležitější v běhu týdne. Tento další zločin izraelské soldatesky oprávněně vyvolává rozhořčené emoce v řadách zbídačelého lidu."

úterý 11. července 2017

Jaffská zvířena


(Přežít Izrael)

Minule jsem zmínil naléhavý úkol, kvůli kterému mířím po schodech kolem Mořské mešity přímo vzhůru, až mi Janinka sotva stačí. Hodlám totiž navštívit podzemní návštěvnické středisko na náměstíčku před kostelem sv. Petra. Jsou tam prý i vykopávky z římské doby. A taky, jak se pamatuju z dřívější návštěvy, záchod. Nejspíš jsem snědl něco nevhodného, či snad ve zbytečném chvatu, a to se mi teď bouří ve vnitřku. Takže chvátám, a to nikoli zbytečně.

úterý 4. července 2017

Větrný anděl


(Přežít Izrael)

Včera jsme měli s Janinkou náročný den. I když náročný být původně neměl. Na dnešek jsem tedy naplánoval něco lehčího. Ráno má být ošklivě a jen 14 stupňů, sjedeme se podívat do věhlasného Muzea umění na obrazy.  (Kdybyste si v bedekru Lonely Planet chtěli najít Art Museum, tak ho v rejstříku nenajdete v seznamu muzeí, tam je jenom uvedeno světoznámé Umělecké muzeum v Ejn Charod, nenajdete ho ani pod heslem Tel Aviv, avšak pod samostatným heslem Telavivské umělecké muzeum…) Bedekr chválí "ultramoderní futuristickou budovu amerického architekta Prestona Scotta Cohena" a "skvostnou sbírku impresionistů a postimpresionistů". No, snad tam něco bude. Odpoledne se pak rozvalíme na pláži před hotelem (za pobřežní magistrálou), to už má být 26 stupňů.

úterý 27. června 2017

Jak jsme zahynuli na Nitcanské pláži

(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou navštívili most "Až sem", přes který se Egypťani v květnu roku 1948 na sever k Tel Avivu neprobojovali. A teď se konečně můžeme vydat směrem k Ashkelonu na jih k dunovým jezírkům poblíž městečka Nitcan. Tedy nikoli "vydat", avšak také probojovat!

Naplánoval jsem to skvěle. Jak už jsem psal, byl naším hlavním dnešním cílem onen most. (Jak jsem asi nepsal, vydal jsem se k němu, abych zažil jeho atmosféru. Odehrává se tu totiž jedna ze závěrečných scének mého rozepsaného románu Paměť kamenů.) A když už jsme v Ashdodu, podívali jsme se i na jeho citadelu. A na mapách jsem si našel další, tentokrát přírodní zvláštnost: Nedaleko odtud se nacházejí podlouhlá jezírka, kolem nichž se vine čtyřkilometrová turistická cesta. A kousek za nimi se rozkládá pláž, kam jsem na závěr dnešního putování naplánoval naše první letošní smočení ve Středozemním moři.

úterý 13. června 2017

Jaký most???


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou brouzdali po dunách kolem citadely Ashdodu. Málem bych jel rovnou k další atrakci, asi 4 km vzdáleným jezírkům u Nitcanu, avšak Jana mi už napotřetí připomněla, že sem jedeme hlavně kvůli tomu mostu. Jakýmu mostu, porád? Jo k tomu mostu Gešer ad Halom! Tak dobře.

úterý 6. června 2017

Vlny nad mořem


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou dorazili z Tel Avivu do Ashdodu. Do třetího a do druhého Ashdodu. První Ashdod, třináckrát zmiňovaný v Bibli, tak ten leží ve vnitrozemí. Přesněji jeho vykopávky na Tel Ashdod. Ty jsou vzdáleny asi pět kilometrů od pobřeží a nacházejí se kousek na jih od současného Ashdodu v oblouku mezi silnicí číslo 4 a železnicí. Z největší části je ono starověké město nejspíše pohřbeno pod vlnami dun, které se až sem vzdouvají od moře. Jak jsem zjistil pohledem do mapy až teď.

Tak tenhle první Ashdod jsme nenavštívili.

čtvrtek 1. června 2017

Kámen, hrušeň a hrob


Na severním konci území leží pískovcový kámen, který označuje místo, kde stával dům č.p. 39 Josefa a Alžběty Doležalových, kteří zde žili společně s dětmi Josefem a Marií. Na východě se v hustém vrbovém podrostu skrývá klenba můstku, přes který jezdil na svoji louku sedlák Rákos. Můstek vedl přes potok, který dnes teče o patnáct metrů severněji. Jižní konec areálu je ohraničen novým hřbitovem, vedle kterého leží trosky hřbitova původního. Vandalové zde zničili hrobky a hroby, kosti rozházeli po okolí. Před tím z lebek pečlivě vytrhali zlaté zuby.

úterý 30. května 2017

K hradbám Ashdodu


Vnor do Ašdodu
(Přežít Izrael)

První noc v Izraeli jsme spali jak zabití. Přesto jsme se vzbudili už v půl šesté. Vlastně, protože máme letní čas, tak v půl sedmé. Vlastně, protože jsme v Izraeli, tak v půl deváté. Nejvyšší čas umýti se, a posnídati. Požili jsme včera nakoupené poživatiny. Ukázalo se, že chleba je neuvěřitelně chutný, stejně jako jemná tvarohoidní, téměř tekutá, pomazánka. Ukázalo se také, že mléko, které si včera Janinka pořídila není mlékem, avšak velice chutným kefírem. Nicméně nevhodným pro nalití do kávy. Přesto se velmi hodil k samotnému vyzunknutí. Kafe i čaj jsme si mohli uvařit díky tomu, že jsme měli k dispozici varnou konvici. Nikoli přivezenou v přetíženém kufru, ale jako součást vybavení pokoje. Ve všech letošních izraelských hotelích jsme mohli užít domácích varných konvic, i když často nešlo o rychlovarné, leč pomalovarné konvice. Nicméně byly místně vyzkoušeny, takže nehrozilo vyražení jističe. (Kafe a čaj v sáčcích přiloženy.)

čtvrtek 25. května 2017

Kdo pustil Kajínka?


Tak teď víme, kdo. Tedy kdo finálně. Ale kdo ho pustil před 17 lety, kdy "utekl" z Mírova? A kdo ho pustil před 24 lety, kdy se nevrátil z dovolené, kterou dostal během svého předchozího jedenáctiletého trestu??? Tohle jsem na Psa napsal v roce 2000 (následují současné přípodotky):

Desítky metrů silonového lanka a několik prostěradel nepozorovaně zmizelo z dílny a inventáře mírovské věznice. Aby se ještě s koženými rukavicemi a diamantovou šňůrou objevily na cele doživotně odsouzeného vraha. Tam se přichomýtl jiný odsouzený šachista, který nejspíše hodiny pomáhal přeřezávat mříž. Pak letěla umně spletená lana, zatížená bareriemi, na kamenné zábradlí hradeb, tmou zaburácely výstřely, které nikoho nezasáhly. Proslulý útěkář skočil z několikametrové výšky doprostřed kamení a hloží a nezranil se. Někdo rozvinul červený koberec a otevřel dokořán vězeňskou bránu. Kdo - a proč?

úterý 23. května 2017

Jak jsem zahynul u Dizengoffovy fontány


(Přežít Izrael)

V 16:20 místního letního času udělal podvozek letadla Boeing 737 drnc, drnc, přistáli jsme na letišti Ben Guriona a jsme v Izraeli. Ještě tedy dobrzdit, a dorolovat na patřičné parkovací místo. A ještě tedy přetrpět frontu při výstupu z letadla.

Vystoupíme po schůdcích z letadla a jsme v Izraeli. Je přesně 16:35 místního času, doba, kdy jsme měli doletět. Ještě tedy nastoupit do přistaveného autobusu, které nás dopraví na Terminál 3, kde vystoupíme a jsme v Izraeli.

pátek 19. května 2017

Zpráva o stavu informatiky a komunikace na prahu 3. tisíciletí

(Ranní příběh)

 Když milý hlas v tramvaji č. 5 poprvé oznámí zastávku "Nákladové nádraží Žižkov" (na této lince jsou totiž dvě stanice téhož jména), vím, že mám vystoupit. Už dvacet let tu sice stojí Ústřední telekomunikační budova, ale tradice je holt tradice.

Kolem umělecké plastiky s případným názvem "Přepadení na dálnici" vystoupím po několika moc schodech k vstupnímu průčelí. Třídílné automatické dveře vlevo jsou už dvacet let mimo provoz. Lépe řečeno, nikdy v provoz uvedeny nebyly, snad jenom při kolaudaci. Aby byl neznalý návštěvník této veřejné budovy (uplatňují se zde i reklamace, lidé z jiných organizací sem chodí na oběd atd.) uveden v obraz, jsou tyto dveře opatřeny jako vizuálním signálem i zamčeným visacím zámkem na tlustém řetězu.

úterý 16. května 2017

Přes přepážky ku hvězdám


(Jak jsme nezahynuli při letu do Izraele)

Předzvěstí naší letošní cesty do Izraele se stalo už nakupování nové mapy a nového bedekru. Léta jsem si vystačil s průvodcem Jeruzalém a Svatá země z dílny Dorling Kindersley, který v češtině vydal Ikar. Jenže ta léta – Ikar dílko vydal v roce 2005, originál vyšel v Londýně už roku 2000, tedy na závěr minulého tisíciletí. A ten Jeruzalém – skvělý, ale právěže hlavně Jeruzalém a Svatá země jen poměrně stručně. Takže jsem zabrousil po webu a na radu zkušeného cestovatele si vybral titul Izrael a palestinská území od lonely planet.