úterý 21. února 2017

Svatá Golgota

Jeruzalém na vlastní kůži

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)
***

Minule jsem vyprávěl, jak jsme s Janinkou stoupali po Via Dolorosa uličkami Muslimské čtvrti od zastavení číslo pět až po křesťanskou devítku u koptského chrámu sv. Heleny. Další cestu ke Golgotě nám zatarasilo zazděné okno. Teď bychom se měli vrátiti zpátky klikatou uličkou a pak dolů po schodech na  súk Chán al–Zét, když jsme tak hloupí a opustili jsme trasu masových turistických výprav. Pak by se u luteránského kostela Vykupitele odbočilo vpravo na súk al-Dabbagha, prošlo by se románskou brankou o hltnosti dvou turistů, a vyšlo by se rovnou na náměstíčko před vchodem do chrámu Božího hrobu.

pátek 17. února 2017

MOBY DICK: Blízký dohled


Minimální prdění velbloudů, nenaplněné potřeby lidu, průzkumní špioni, šťastní Palestinci a kvetoucí kimčongílie

úterý 14. února 2017

Cestou bolesti


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Úzkými uličkami, spíše tunely, jsme se z vycházky po střechách nečekaně dopravili až na vyhlídkové místo nad Západní zdí. Pokochali jsme se výhledy, ale naším dnešním hlavním cílem je Chrám Božího hrobu, kam chceme dojít po Via Dolorose. Na ni jsem hodlal dojít procházkou po hradbách, ze kterých bychom sešli u východní Lví brány. Plánoval jsem, že bychom se odtud vydali zpátky přímým směrem na západ, a prošli si tak hezky onu Cestu bolesti pěkně od jedničky až po čtrnáctku. Hradby jsou však dnes, ve svatý muslimský pátek, ve své severní části uzavřené. Takže se na Via Dolorosu musíme dostat jinudy.

pátek 10. února 2017

MOBY DICK: Nic není vyloučeno


Policejní rozpaky, prezidentův župan, náhlá prověrka, schizoidní islám a roskas Vůdce

Sobota 4. února 2017


Včera postřelila dvoučlenná vojenská hlídka neznámého muže. Byl zraněn v břišní oblasti a jeho stav je vážný. Vojáci po něm začali střílet poté, co se na ně vrhl s mačetou a jednoho z nich pouze lehce zranil. Protože se to stalo u pařížského Louvru a nikoli v Izraeli, začíná zpráva správně: "Neznámý muž s mačetou zaútočil na dvoučlennou vojenskou hlídku…"

úterý 7. února 2017

Bloudění po střechách


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Davidova ulice aneb Al-Bazar nás po kamenné dlažbě a občasných schůdcích nese od Citadely . Klesáme od západu k východu, dolů, směřujeme přímo do nejcentrálnějšího centra Starého města jeruzalémského. Stříšky nad krámy se téměř dotýkají; ačkoli je jedenáct hodin letního času a nahoře slunce pálí, co mu středomořský první aprílový den dovolí, tady dole panuje příjemný chládek. Až pološero, ve kterém louže světla z LED žárovek lákají procházející turisty ke shlédnutí toho nejlepšího, co krámky vyvrhly až na ulici. Vlastně to ani není ulice, spíše chodník, kterému stolečky před obchůdky nechávají jen asi dva metry šířky.

pátek 3. února 2017

MOBY DICK: Drsní spasitelé


Zbrklý Kačer Donald T., rozvážný Vladimirovič P., česká zima, naše politické šaškárny a další lstivé hry

Sobota 28. ledna 2017


US prezident včera podepsal výnos (executive order, EO) pořadového čísla 13769. Není to tedy nic, čím by Kačer Donald Trump vybočoval ze zvyklostí amerických prezidentů, včetně Baraka Obavy, jak se snaží média dokázat kvákáním o "prezidentských dekretech". Tímto EO splnil pan prezident slib, který dal svým voličům: Nepustit do USA teroristy (a osoby podezřelé z možné účasti na budoucím teroristickém činu). Těmito teroristy jsou:

úterý 31. ledna 2017

Hurá na Citadelu!


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Moje minulá reportáž poněkud znepokojila čtenářku Irenu. Chystá se jet do Izraele s cestovní společností. "Jen se bojím jaká je tam bezpečnost, myslíte že se nemám bát a vydat se tam?" Protože takové dotazy bývají třeba na přednáškách časté, uvádím zde svou odpověď:

"Vážená paní Ireno,

nebojte se. Bude tam pro Vás bezpečněji než třeba ve Francii nebo Itálii. V Izraeli jsou bezpečnostní jednotky na možné nebezpečí připraveny. A na aktuálně nebezpečná místa vás nepustí. A pokud jedete s cestovkou, tak ta bude taky vybírat místa, která jsou bezpečná. Terorismus je hrozná věc, ale i v Izraeli jsou nebezpečnější dopravní nehody. A zase: S cestovkou pojedete busem, a ty řídí spolehliví a zkušení řidiči.

Byl jsem v Izraeli čtyřikrát, třikrát s cestovkou Alea a jednou samostatně. Cítil jsem se tam vždy bezpečně (krom dvou krátkých nepříjemných zážitků v Muslimské čtvrti, když jsem tam šel sólo). Tedy bezpečněji než třeba konkrétně v Barceloně. V Izraeli nás například nikdo neokradl a ani se o to nesnažil... Však moje knížka se jmenuje "Mír v Izraeli", a každá její kapitola pak "Mír někde...", protože to jsem v Izraeli skutečně téměř stále pociťoval: Ten mír, který se vznášel vůkol."

pátek 27. ledna 2017

MOBY DICK: Revoluce lásky


Alternativní fakta, marxistické retro, účinné mučení, muslimská citlivost a wuppertalské chucpe

Nejdříve zmiňme výkřik čtenáře Michaela J. k našim ironickým zmínkám o návrhu ministra Chovance na změnu ústavy, podle níž by držení zbraní bylo vlastně ústavním právem občanů ČR. Dostal jsem odkaz na článek, ve kterém je to přesně vymalováno, včetně citace oné změny:
"Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon."

úterý 24. ledna 2017

Od trhu k trhu


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Míříme od Via Dolorosy nahoru a na sever po el-Wad do hlubin Muslimské čtvrti. Strategickou křižovatku za námi střeží vojenská hlídka, jak jsem psal minule.. Během uplynulého týdne jsem se dověděl, jak rozeznat vojáky z  IDF (Izraelských obranných sil) od pohraničníků (kteří jsou součástí jednotek Magev, aneb policie): Hoši a děvčata od IDF jsou v zeleném, zatímco pohraničníci/policajti chodí v černém. No, když se na tu fotku dívám znovu, tak v popředí stojí dvoučlenná hlídka v šedém se zelenými neprůstřelnými vestami. V zákrytu za nimi stojí dvoučlenná hlídka v černém, se kterou se baví vojáček, který má na hlavě zelenou čapku. Protože však jsme v Jeruzalémě, kde se o klid  starají vesměs členové Magav, tak jsou zřejmě všichni členy hraniční stráže. Jak napovídají i emblény našité na rukávech.

pátek 20. ledna 2017

MOBY DICK: Vivat Trump!


Palné zbraně, druhořadé celebrity, legální Babiš, nezákonná ČT a slepá média

Sobota 14. ledna2017

Ptačí chřipka kosí ptáky. Prý ne kosy, ale divoké labutě a domácí puťky. Ale více se kosí preventivně. Za utracený kus patří úhrada od státu.
Lidská chřipka kosí lidi. Do 6. ledna v Česku zemřelo 9 lidí, dalších 35 případů je závažných. Obětmi jsou hlavně senioři přes 60.

"Česká správa sociálního zabezpečení si mne ruce." (Moby Dick)
"Ale nemne, ty zvíře." (Žena Moby Dicka)
"Já zvíře vím. Sociálce je to fuk." (Mrtvá Kočka)

úterý 17. ledna 2017

Ode Zdi ke Zdi


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Slanili jsme s Janinkou z ochozu synagogy Churva a vydali se směrem k té nejfundamentálnější židovské památce, k Západní zdi (hebrejsky ha-Kotel ha-Ma'aravi), známé u nás více jako Zeď nářků. A vezmeme to mírnou oklikou po Židovské čtvrti. Chci totiž Janě ukázat jeden architektonický div. Či ne snad architektonický, ale div zahradní architektury ve městě. A ani ne tak architektury zahradní, jako uliční. Prostě: Uprostřed uzoučké uličky Bejt El, obklopené zlatě kamennými domky se na křižovatce s další uličkou otevírá malé náměstíčko, uprostřed něhož tryská z kamenné dlažby pomerančovník. Jeho zelená koruna vykazuje ve výšce necelých dvou metrů jakýsi „okus“, který tentokrát nezpůsobila pasoucí se vysoká zvěř, ale procházející návštěvníci. Tedy, ne  že by listí okusovali, ale ocházejí ho, takže se vlastně jedná o „ochoz“.

pátek 13. ledna 2017

MOBY DICK: Dobré vztahy s Ruskem

MOBY DICK: Dobré vztahy s Ruskem
Chudí důchodci, nasířený vůdce ANOfertu, nevinná média, dementní Zeman a Tillersonaurus Rex

15 má vyšší důchod než 50 tisíc korun měsíčně. Patnáct kusů, nikoli procent. Jeden kus má něco mezi devadesáti až sto tisíci. „Politbyro ÚV KSČ plus generální tajemník?“ ptal se minule Moby. A dostalo se mu odpovědi:

"Nejvyšší důchod bere bývalý eurokomisař špidlo, pak následují další bývalí - předseda VS OSN Kavan, prezident Klaus, euroúředníci, předsedové vlád, důstojnictvo. A z toho se skládá ono „Politbyro ÚV KSČ plus generální tajemník". (J. Krásenský)

K tomu podotkl čtenář E. Vašátko: "No a je v tom nějaký rozdíl ? Když se tak dívám na ty, co jste jmenoval a na jejich zásluhy ...."

úterý 10. ledna 2017

Zakazovaná synagoga


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Z hory Sion se Sionskou branou vracíme do Starého města. Míříme na sever kolem parkoviště pro místňáky. Zalézáme do uličky Chabad (Khabad Street). Na dalším nároží nás v Židovské čtvrti vítá deska, na níž je bílou na modré oznámeno, že jsme v rezidenční oblasti. Takže: Dodržujte prosím čistotu a klid. A to po celý čas. I když zákonem určené hodiny klidu jsou odpoledne od dvou do čtyř a v noci od jedenácti do ranní sedmé hodiny. Děkujeme za ohleduplnost.

pátek 6. ledna 2017

MOBY DICK: Kvalifikovaná opozice


Česká nehymna, pamlsková vyhláška, lánský zákusek, zabezpečení rodiny, bohatí důchodci a sovětský Nový rok

Sobota 31. prosince 2016, Silvestr

V centru Prahy se pod širým nebem bujaře slavilo. Na Staromák přišly tisíce lidí, povětšinou cizinci. Z Václaváku se stala odpalovací raketová základna.
"Češi se rozumně stáhli do předem připravených pozic." (Tisková agentura Muška na Zdi)
"Za chlebíčky." (Žena Moby Dicka)

úterý 3. ledna 2017

Duše hory Sion

Z druhé hory Sion
(Jeruzalém na vlastní kůži)

Uplynul měsíc od mého minulého povídání o cestě na horu Sion, a já stále ještě trčím na hoře Sion. Avšak není to ta hora Sion, ze které vzešlo Boží slovo. Protože – jak jsem si samostatně objevil – v Jeruzalémě jsou (nejméně) dvě hory Sion. Ona původní je mnohokrát zmiňovaná v Bibli. Hora na níž Abraham hodlal obětovat Izáka. Hora, na níž stál už před třemi tisíci lety první židovský Chrám, posléze i druhý, tedy Hora chrámová, původně zvaná Moria. O tu první biblickou horu se opírá slavná Západní zeď (aneb Zeď nářků), nejsvětější místo židovského náboženství, jediný artefakt, který zbyl z Chrámu. Tu pravou horu Sion si Hospodin (nikoli Alláh!) určil za své sídlo. Podle Davidova Žalmu 132 přitom prohlásil:

"Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil."