pondělí 11. listopadu 2019

Svobodné volby!

Dialog s mocí 28. října 1989

"Svobodné volby!" křičel průvod, který se v sobotu 28. října 1989 bral od Můstku Národní třídou k Vltavě. Už bylo k páté hodině odpolední, na Václaváku skončila vyčišťovací operace (jejíž závěr jsem popsal dříve), ale lidé se stále shlukovali do hroznů, které se dávaly do pohybu. Na různých místech vznikala spontánní shromáždění: Jungmannovo a Staroměstské náměstí, u Národního divadla, náměstí Krasnoarmějců, Republiky a jinde, upřesnilo později Rudé právo.

čtvrtek 7. listopadu 2019

Máme holé ruce!

(Mezi Evropou a svobodnou Evropou)

"Máme holé ruce!" křičela hrstka několika desítek lidí, obklopených dvojitým policajtským kordonem. Jako poslední Moravané na Bílé hoře, opřeni zády o průčelí rekonstruovaného hotelu Evropa, tiskli se k sobě pod chatrnou ochranou stavebního lešení. Byla sobota 28. října 1989, státní svátek, 71. výročí vzniku republiky.

Ty hlavní nepovolené oslavy probíhaly na Václaváku už od tří odpoledne. Několik tisíc lidí se shromáždilo pod sochou svatého Václava, další tisícovky přičumovaly z chodníku. Zásahové jednotky zasáhly, jedny vytlačovaly čumily a nevinné promenující se občany z náměstí, jiné uzavíraly síť. Před Evropou byl přichystán výlov.

úterý 5. listopadu 2019

Cesta na jih

(Z Jezerního sešitu 2)

V minulém vyprávění jsme přistáli na letišti v Edinburku. Z letadla jsme sešli po schůdkách. A když jsme dorazili do letištní haly, připadal jsem si jako na letišťátku na Korfu! Ale zato bágly dcerky Terky a jejího muže Toma už vyjížděly na páse.

Auto si máme vyzvednout do půl jedné, máme ještě hodinu času, kterou využijeme k nějakému naobědvání. Tereza mě nejdříve provede po místních samoobslužných občerstvovnách a ukáže mi, jak se lze slušně zasytit za pouhých 5 £. Sedáme si na území Starbucks, podle cestovatelů, kteří zde byli nuceni přečkat noc, jsou zde ta nejpohodlnější sedadla.

pátek 1. listopadu 2019

Šedesát let se Semaforem

Za mého dětství ve zlatých šedesátkách zpíval z rádia konvalinkám vodopád, ozývaly se děti z Pirea a dovídali jsme se, že je krásné lásku dát. (Až dnes doceňuji kvalitu oněch textů, které melodickými hlasy přednášeli Yvetta Simonová s Milanem Chladilem.) Ale věčným omíláním se člověku časem zprotivily. A pak najednou zazněly jiné šlágry z nečekanými texty. Dítě školou povinné nechalo spát kotě v botě a dívka, co měla vlasy samou loknu si obula džíny na tělo. A bylo těch písniček tolik, že se nestačily omlít. Desítky nahraných a stovky nevysílaných. Některé byly odvysílány jenom v rámci rozhlasového pořadu Gramotingltangl, který šel v letech 1965 - 1968 na stanici Československo II od asi půl sedmé večer. Uváděl je Jiří Suchý, ale i Jan Werich, Miroslav Horníček a Ivan Vyskočil (starší).

úterý 29. října 2019

Z Jezerního Sešitu

Na tu výpravu jsem se těšil od doby, kdy jsem si poprvé přečetl knížku Arthura Ransomeho Boj o ostrov.

Proč počáteční velká písmena u všech slov nadpisu? Z omylu. Koupil jsem si před časem sešit, do kterého jsem si chtěl zaznamenat postřehy z plánované cesty do Jezerní oblasti (Lake District), a aby se mi neztratil mezi mnoha dalšími, hodlal jsem si ho nadepsat „Sešit z jezera“. No ale „z jezera“ mi nakonec připadalo zavádějící, protože to mohlo vypadat, jako že si tam zapisuji zážitky z koupačky. A voda jezera Coniston na severu Anglie, kam spisovatel Arthur Ransome umístil dobrodružné příběhy dětských hrdinů svých knížek, posádek plachetniček Vlaštovka a Amazonka, je v tomto ročním období poněkud chladná. Ale slovo „Sešit“ již bylo nenávratně napsáno, pročež jsem před něj umístil přídavné jméno „Jezerní“. Takže Jezerní Sešit, což nakonec evokuje anglickou tradici v psaní titulků. A v Anglii jsem týden pobýval, i když jsme nejdříve letěli do skotského Edinburku.

pátek 25. října 2019

Naši fůlmejkři

Zdravý prezident, zimní nečas, český fašismus, vypjatý komunismus, antarktická demokracie a zděšení Syrské Želvy

Neděle 20. října 2019

"Prezident Miloš Zeman (druhý zprava) opustil 20. října 2019 po čtyřech dnech Ústřední vojenskou nemocnici v pražských Střešovicích." (Popisek pod fotografií ČTK na Lidovky.cz)

úterý 22. října 2019

O té anglické tradici

Coniston
aneb Proč není Evropská unie pro Angličany

Strávil jsem celý minulý týden v Anglii. Nikoli v Severním Irsku, nikoli ve Walesu, aniž ve Skotsku (i když jsme nejdříve letěli do Edinburku), ale v tom koutku Spojeného královsví, jež sluje Jezerní kraj (Lake District, více o tom napíšu někdy příště). Městečko Coniston není kosmopolitním veleměstem jako jím je sídlo dávného impéria Londýn. Nepořádají se zde demonstrace za brexit či proti němu, ani na oslavu či potupu patnáctého pohlaví, ba ani demošky proti vyhynutí či za vyhynutí... Byl tam klid, i když živo, neb britská dítka konzumovala podzimní prázdniny.

neděle 20. října 2019

Čtvrtá říše římská

(Psáno v Praze dne 6. října 2004, na Neviditelném psu vyšlo den na to. Jo, to ještě byly jiný časy. A dnes nechce EU zahájit přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií...)

Kdo vysloveně štve proti evropskému Turecku jsou evropské křesťanskodemokratické strany. Proč? Protože se Turecko nelíbí Vatikánu! Nebrojím proti křesťanské víře. Zde jde o teokracii, klerikalismus, totalitarismus, který se od komunismu liší jen barvou a střihem stranické uniformy.

Evropská komise včera doporučila zahájit přístupové jednání s Tureckem. Zdálo by se, že tedy Evropská unie stojí o to, aby se tato země stala jejím dalším členem. Jenže ještě hodně lodí propluje Bosporem, než se tak stane. Pokud se tak stane.

čtvrtek 3. října 2019

Odpusťte mi, drahý Karle

Karla Gotta jsem poprvé uviděl v televizi při návštěvě u rozvedeného táty v jeho nové domácnosti. Začátkem šedesátek jsem byl dítko prvním stupněm školy povinné a jakožto takové jsem ještě věřilo soudružkám učitelkám, filmovým týdeníkům, rádiu, novinám a rodičům. Takže když táta znechuceně prohlásil o pěveckém výkonu mladého nadějného zpěváka, že „mečí jako koza“, přijal jsem jeho názor za svůj. Krom toho byl Goťák podle mne ošklivej.

úterý 1. října 2019

O těch důchodech spravedlivých


aneb A co naše děti? Budou mít co žrát???

Vláda nakonec schválila, co jí Sněmovna dovolila, totiž to, co sama někdy v březnu navrhla, a přidá od Nového roku důchodcům 900 korun českých měsíčně. Ukažte mi ve Sněmovně (slovy tety Kateřiny) toho smělce, který by to neschválil – a nepochlubil se tím! Minulý měsíc jsem připomínal, že nejde o nějakou devítistovkovou štědrost našich zákonodárců a vládních dobrodinců, protože inflace a hlavně zvyšovaní minimálních, průměrných a státnězaměstnaneckých platů znamenaly samy o sobě zákonný růst průměrných důchodů (podle březnových odhadů) asi o sedm set korun. Vláda tedy hodlala přidat dvě stovky nad zákonem stanovené minimum. Podle odhadů ze začátku července, které se měly lišit jen o desetikoruny, byla ona nadzákonná "nadlimita" spočítána na 180 Kč na měsíc. No a konečná současná suma, která se prakticky nikde nezmiňuje, páčí 150 vočí. Tak ne šest, ale průměrně pět korun denně navíc. Avšak soudím, že kdyby politici věnovali čas, energii a prostředky, čerpané na svou činnost na něco užitečnějšího než bylo toto nahánění si politických bodů, pak by i bez tohoto upoceného výškrabku mohly být důchody – už jen ze zákona – i vyšší než o tisícikačku…

No, lepší než kladivem mezi rohy.

pátek 27. září 2019

Jak utíkali Němci do Němec

O trabantové záplavě před třiceti lety

V srpnu 1989 to začalo zprvu nenápadně. Nová maďarská vláda přestala trestat občany zemí reálného socialismu za to, že přes její hranice prchali do Rakouska. V té době zde už byly odstraněny zátarasy kolem koncentračního tábora míru. Když uprchlíky maďarští pohraničníci čapli, přesunuli je pouze do vnitrozemí. Ti se potom pokusili opět o ilegální přechod hranic. A když je chytli znovu, tak se pokusili zase...

úterý 24. září 2019

Správná představa o islámu

Vlajka Súdánu
aneb Proč má ČRo ombudsmana

Rád na stanici Český rozhlas Plus poslouchám pořady, jež moderuje Barbora Tachecí (i když drobně šišlá - ale možná méně než skvělá zpěvačka Aneta Langerová). Po zprávách v půl jedenácté ráno si tam vždy dotáhne nějakou zajímavou osobnost. Osobností Plus se 5. srpna tr. stal Petr Pelikán, arabista, orientalista, honorární konzul Súdánu v ČR a taky šéf česko-slovensko-íránské obchodní komory, kterého Barbora uvedla jeho vlastním výrokem:

pátek 20. září 2019

Rudé právo


Nevymahatelnost práva je dnes většinou občanů chápána jako jeden z nejtíživějších problémů. Klade se za vinu zejména polistopadové době. Hodně o tom křičí zejména komunisté, kteří to právo v minulosti nejvíce zničili. Komunistický režim byl zločinný, ale důsledky jeho zločinů byly petrifikovány dnešní demokracií.

úterý 17. září 2019

Proč anexe části Západního břehu

Premiér vlády bez důvěry, za korupci a podvod ve třech případech trestně stíhaný Benjamin Netanjahu, vyhlásil nedlouho před novými předčasnými volbami záměr anektovat části Západního břehu, konkrétně Jordánské údolí a území židovských osad v Judeji a Samaří. Tedy části území, která před třemi tisíci lety byla součástí Izraelského království. Než to se zmenšilo prakticky na své severní území včetně Samaří, zatímco jih, včetně Jeruzaléma, se odtrhl jakožto Judské království. (Viz mapy, stažené z Wikipedie a ze stránek izraelského ministerstva zahraničních věcí.) Načež nastoupily protektoráty, okupace, přítomnosti, království a sultanáty jiné: asyrské, egyptské, babylonské, perské, řecké, římské, byzantské, arabské, křižácké, mamlúcké, osmanské a britské. (Koho jsem vynechal, tomu se omlouvám.)

pátek 13. září 2019

Jiné vhodné místo

Foto na české Wiki z Č. Třebové Isolda11
Zastupitelstvo Prahy 6 se ve čtvrtek rozhodlo přemístit sochu maršála Koněva z veřejného prostranství "na jiné vhodné místo" a vybudovat místo něj památník osvoboditelům Prahy. (Nejspíš neznámému Vlasovci.) Ruské velvyslanectví vyskakuje až do stropu: "Doufáme, že i přes současné rozhodnutí místního úřadu zůstane pomník I. S. Koněva na svém historickém místě, a česká strana v plné míře zajistí jeho ochranu v souladu se svými mezinárodními závazky podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993."