pondělí 9. dubna 2012

Němci v Lidicích

Lidice 1928
(Onomu doubku je dnes deset let, stejně jako tomuto článku.)

První dům vpravo od cesty, když se šlo od Buštěhradu, patřil rodičům Marie Šupíkové, které v té době bylo asi deset let. "K nám přišli v noci něco po jedenácté hodině. To už byla obec obklíčena. Vojáci nás z toho domu vyhnali, zřídili si v něm komandanturu a odtud pak řídili celou tu akci." Němci v noci z 9. na 10. června 1942. Dnes je na tom místě jen kámen s nápisem "Lidice".

"Já jsem byla dítě vybrané na "převýchovu". Vrátila jsem se 7. srpna 1946. S maminkou jsem se setkala v nemocnici - od toho svýho návratu v květnu 1945 ležela v Krči, v Masarykových domovech. Maminka měla těžkou tuberkulózu a v prosinci 1946 zemřela." Maruška byla jedno z devíti dětí, které byly pro svůj vzhled uznány za vhodné k poněmčení. Její bratr takové štěstí neměl. V tělocvičně kladenského gymnázia rozdělili ženy a děti, které sem společně přivezli z Lidic. Ženy jely do Ravensbrücku, děti do Lodže. "Když se děti odvážely, tak znovu kontrolovali data narození a zjistili, že bratr tu svou hranici patnácti let překročil o dva měsíce, a tak ještě s jedním chlapcem byli odvezeni do Prahy a tam byli 16. června spolu s rodinou Horákovou, Stříbrných a dělníky noční směny popraveni." Na střelnici v Kobylisích. I s panem Pospíšilem, který pracoval jako horník a po úraze ležel v nemocnici. Němci byli pünktlich.

Celkem se uvádí 192 mrtvých mužů, 60 žen a 88 dětí lidických obětí německého běsnění po smrti Reinharda Heydricha.

Němci systematicky zlikvidovali celou obec. I školu, kostel, hřbitov. "Tady vlevo byl velký rybník a mlýn... I ten potok zrušili, zavezli, všechno zničili. V tom pětačtyřicátým roce tady všude byla pole, obilí rostlo dokonce i na tom společným hrobě. Aby nikdo nikdy nemohl poznat, že v těchto místech stála obec, že se tady rodili, umírali lidé a že tady probíhal normální život."

Po válce byla obec obnovena - kousek stranou. Z původního území se stal národní památník. Jezdí sem mnoho exkurzí a delegací, domácích i zahraničních. Minulou neděli sem zavítali i Němci. Ti, kteří společně s Čechy už před dvanácti lety vytvořili organizaci "Kruh přátel česko-německého porozumění", neboli "Freundes Kreis deutsch-tschechische Verständigung". Tito Němci nepřišli "vznášet požadavky". Nejdříve shlédli v památníku německy namluvený film o zničení Lidic, pak za výkladu paní Šupíkové obešli pietní areál. Většinou umějí česky - jsou to naši bývalí občané nebo jejich potomci. Před polednem slavnostně předali "pamětní stromek česko-německého přátelství", označený bronzovou cedulkou na pískovcové desce:

"Na podporu česko-německého usmíření v roce 60. výročí lidické tragédie," stojí tu česky i německy. Odehrála se při tom malá slavnost, při které lidický místostarosta Rostislav Vondruška mj. řekl:
"Osobně považuji za velmi povzbuzující a inspirující fakt, že skupina lidí, která není nikým a ničím nucena, aby se stýkala, najde v sobě sílu, čas a chuť k povzbuzení dalšího rozvoje česko-německého přátelství. To má své výzvy na pozadí toho, co se stalo v Lidicích. Nesmírně si toho vážím."

Ředitelka památníku Lidice paní Marie Tělupilová dodala:
"Budu ráda když se občas na ten stromek přijedete podívat. Slibuji vám, že se o něj budeme dobře starat." Načež zazněl úryvek povzbuzující Händelovy Vodní hudby - nejspíš jako symbolické zalití stromečku. Za Kruh promluvil jeho jednatel pan Váchal:

"Sešli jsme se na tomto místě, abychom uctili památku obětí zločinu, který zde byl spáchán na nevinných prostých lidech před šedesáti lety... Zde, v této obci zvané Lidice byl uplatněn kolektivní trest ve své nejhrůznější podobě. My jsme se však dnes nesešli proto, abychom se utvrzovali k nenávisti k národu, jehož příslušníci kdysi tento zločin spáchali..." Malá pamětní deska u mladého doubku "by měla svým dvojjazyčným nápisem připomínat, že německý národ již není hrozbou pro své sousedy a z nynějšího demokratického Německa již nikdy nevzejde válka. Náš Kruh pro to učiní vše, co je v jeho silách."

Pan Váchal vyjádřil i dík Ministerstvu zahraničních věcí za materiální podporu tomuto aktu. Zástupce ministerstva pan Artur Polzer se potěšeně usmíval - bohužel nikoli do kamer televizních štábů...

Opět zahrála důstojná hudba - Óda na radost z Beethovenovy 9. symfonie. Hlouček asi třiceti účastníků se poté přesunul do blízkého ekumenického střediska sociálních, kulturních a duchovních služeb Oáza, kde byla připravena česko-německá přednáška Dr. Kemnitze "Po stopách Karla IV. v Braniborsku". Braniborsko za Karla IV totiž patřilo - dle smlouvy "na věčné časy" - k českému království. Věčné časy tenkrát trvaly pouhých 41 let.

Účastníci setkání zde byli přivítáni ředitelem Oázy panem Vostárkem. Středisko bylo otevřeno v listopadu 1998. Tento dům vznikl na základě dobrovolných příspěvků a darů českých, ale zejména německých spolků. Je tu ubytováno deset lidických seniorů, k dispozici je i sálek určený k podobným setkáváním i malá ekumenická kaple. Mezi donátory Oázy patří zprostředkovaně i Kruh česko-německého porozumění, proto zde byli jeho členové srdečně přivítáni - mimo jiné i českými buchtami a koláči, které upekla paní Šárová v troubě koupené za německé peníze.

Letos je hodně suché jaro. Mladý německý dub v Lidicích bude zálivku opravdu potřebovat.

Zaznamenáno v Lidicích dne 7. dubna 2002, poprvé vyšlo na Neviditelném psu 9. dubna 2002. 

V r. 2007 při 65.výročí přibyla k doubku péčí Kruhu přátel česko-německého porozumění i mladá lipka.

(Obrázek akad. malíře Karla Šmída převzat ze stránek občanského sdružení Lidice.)

Kdo má tuhle neděli čas, může doubek i lipku zkontrolovat a podívat se také, jak se daří jinému stromu, památné lidické hrušni:

13 komentářů:

Jakub S. řekl(a)...

To má své výzvy na pozadí toho atd. - co to je za podivnou větu? Co to pro Krista má znamenat? Je to snad doslovný, slovo od slova, překlad? No, není... ach jo.
Ti, co cítí hroznou vinu přes generace, a neustále se sklíčeně omluvají - ti se samozřejmě omlouvat nemusí. A hlavně: SdL atd. je omluvou nikdy nepověřily. Pokud vůbec někdy někdo se může jaksi omlouvat za národ, tak jeho hlava. Ale stejně...

Kopretina řekl(a)...

Je duben, brzy bude památný den Jom Ha šoa, den památky obětí holocaustu a povstání ve varšavském ghetu. Smutné. 11.4.1945 americké jednotky vstoupili do Buchenenwaldu a 29.4.1945 Američané pod vedením kapitána Sparkse osvobodili Dachau a poté, co spatřili peklo tábor, zneškodnili 300 esesmanů, SS-Totenkopfverbände a Waffen SS, dokonce odkaz v češtině...
http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Dachau
A dobře tak...Všude se tak mělo postupovat, zneškodňovat esesáky, rychle, rázně a bez zbytečných průtahů. Byl jdi v SS? Zneškodnit, lidé, co "pracovali" v koncentračních a vyhlazovacích táborech po milionech, ti, co vraždili "za frontou" rovněž statisíce obětí. A výmluvy. Do Wehrmachtu se muselo, za to nikdo nemůže muže z Wehrmachtu soudit, ale do SS se chodilo dobrovolně, to již nebyla pro dámy a pány povinnost, tam chodili skutečně elitní Árijci se zvrhlým charakterem...

Kopretina řekl(a)...

... 2 slovíčka vypadla...chybí mi peklo tábora...
...a vraždili po milionech...
Zlí jazykové by mě mohli chytat za slovo...

Jakub S. řekl(a)...

Ještě ani takhle to nebylo - chodili dobrovolně. Podala se žádost a ověřovalo se, jak se člověk chová a osvědčuje a vůbec jeho Fähigkeit, no kandidátskou lhůtu nevynalezli ve VKS(b) - jenom ji podstatně prodloužili, aby bylo dokonale jasné, že je to zcela servilní snaživý štrébr... SS byla elitní v ý b ě r o v á organizace.
Ale: se zvrhlým charakterem - zase už takové zkratkové, neodborné, emfatické unešené vyjadřování. Tohle slovní spojení mi na uchazeče o členství v SS nesedí, věř, holka.

Kopretina řekl(a)...

Tak příslušníci SS se dopouštěli válečných zločinů, co si mám myslet o Rudolfu Hössovi, Arthuru Liebehenschelovi, Heinrichu Himmlerovi, Adolfu Eichmannovi, Arthutu, Arthuru Seyß-Inquartovi, Hansu Frankovi a dalších? To přece byli vrazi a dobrý charakter neměli...

Jakub S. řekl(a)...

To snad proboha nikdo soudný nepopírá. Leč je to úplně jiná pohádka. Já ti vysvětlím, jak to myslím, soukromě, leč možná by to nebylo marné ani tady - podle tebe. Zhruba: jde o to vidět v š e v časových, místních, sociálních/politických souvislostech. Prostě konotace ap. Neobracet pořadí fakta - hodnocení. Prosím ostatní: myslíte, že se vyjadřuju jasně? Velmi mi na tom tentokrát záleží!

STK řekl(a)...

Rozumím jasně a zřetelně: Napřed si zjisti, co se stalo a pak řekni, co si o tom myslíš - nikdy ne naopak.
Ale omluvil bych Kopretinu: přehazováním toho pořadí trpí snad většina populace a sdělovací prostředky to dělají přímo programově! Chucpe!

Tedy Kopretinko k zapamatování:

1. zpráva (čistá fakta)
2. komentář (hodnocení, souvislosti atd.)

informace řekl(a)...

Pardon, obtisklo se mi to jinde, tak ještě jednou.
A copak řeknete, vážení štamgasti tomuhle chaktérku?
Magda měla s Goebbelsem šest dětí – Helgu (*1932), Hildu (*1934), Helmuta (*1935), Holde (*1937), Heddu (*1938) a Heide (*1940) a celým svým životem naplňovala poslání ženy, tak jak ho chápali nacisté – byla především matkou, manželkou a hospodyní. Zároveň se však tomuto ideálu částečně vzdalovala tím, že byla vždy elegantní, nalíčená, pečlivě upravená a nosila luxusní oblečení. V roce 1936 se rodina přestěhovala do přepychové vily na poloostrově Schwanenwerder ve Wannsee, která byla vyvlastněným židovským majetkem. Jako venkovské sídlo měli zámeček Lanke u Bogensee a staré šlechtické sídlo Friedländerů a Fuldů, vzdálených příbuzných Magdina nevlastního otce. Jednalo se opět o zabavený židovský majetek, který město po nátlaku věnovalo čestnému občanovi Goebbelsovi.
Manželé Goebbelsovi se rozhodli spáchat sebevraždu 1. 5. 1945. Napřed měly být života zbaveny jejich děti, proti čemuž protestoval personál bunkru. Objevila se také pilotka Hanna Reitschová, která manželům nabídla, že s dětmi odletí z Berlína. Magda Goebbelsová odmítla, děti dostaly uspávací prostředek a po něm smrtící injekci. Pak manželé opustili bunkr a před bunkrem se Goebbels zastřelil a Magda Goebbelsová se otrávila. Těla byla podle jejich přání polita hořlavinou a spálena. (Wikipedia)
Viděla jsem o posledních dnech v bunkru dokumentátní film.
Na zvracení ta Frau Goebbels! Ta se vám zdá normální? matka?

Jakub S. řekl(a)...

Dík!

Ono je to někdy chucpe, jindy prostě - jak to říct... prostomyslnost až naivita, jindy svatý žár náhlého (většinou) osvícení POZNÁNÍM absolutního něčeho (čehokoliv), nedovolující už myslet a soudit jinak než zkratkovitě, unáhleně, bez obtížného zatěžování (se) studiem, srovnáváním, diskusemi s kolegy... což, pozor, může mít v důsledku znaménko + aji - : podle toho, k čemu se to vztahuje.
Chucpe - možná, že někdo eště nezná nejklasičtější definici tohoto označení pro vrcholnou drzost, tak ale to musí, takže: Vrah otce i matky přijde před soud a zahájí: prosím slavný soud o shovívavost, jsem sirotek - ! - MMCh v dnešních jazycích to má větší výraznost než v jidiš (chucpo), kde to je prostě drzost.

STK řekl(a)...

Od novinářů je dohledávání a přizpůsobování (popírání - potlačováni - zdůrazňování - vymýšlení) faktů opravdu chucpe v tom správném výkladu "o sirotkovi". Zvláště, když se kdekterý pisálek sám jmenuje "hlídacím psem demokracie".
Ideologie (jakákoliv i ta "přátelská") nesnáší pravdu - pravda totiž svou "nesystémovostí" nahlodává ideologii a z věřících dělá tzv. volnomyšlenkáře. A takoví vám rozbourají jakoukoliv sebelépe promyšlenou ideologickou konstrukci.
To jsou ti, které pak slavně upalujeme.
===
MM-mimo mísu: Druhá zpráva psychiatrů praví, že A.B.Breivig je natolik duševně zdráv, že nese plnou trestní odpovědnost za své činy.
To je téma k úvaze. Ne, co je výhodnější pro něj, zda nesvéprávnost nebo svéprávnost - on je ztracený (a zatracený) do své smrti v obou případech, ale pro veřejnost, socialisty, soudy, lékaře a neonacisty. I kdyby se zítra ABB ve své cele úspěšně oběsil, mělo by to na výše zmíněné skupiny různý, často naprosto antagonistický dopad.

Kopretina řekl(a)...

To s Vámi STK naprosto souhlasím. Novináři si ohýbají pravdu podle svého názoru a dost často nepíší pravdu, dost často si vymýšlí a dost často lžou, předhozené zprávy a komentáře je nutné si ověřit, jinak to nejde...

Schumacher řekl(a)...

To bylo. Leč Hic Rhodos...Co praktického k činění navrhujete pro dnešek? Co změnit, s čím se smířit, jak se s čím vyrovnat, jak jedno od druhého rozlišit.

STK řekl(a)...

Příteli Schuhmachere,
až budu vědět, co s tím, stanu se okamžitě ředitelem Zeměkoule...

Odlišit se to ale většinou dá - pokud máme k dispozici zprávu i komentář. Nebo citem: Komentář bývá stranický - straní jedné nebo druhé straně, vysvětluje její pohnutky, uvádí, co události předcházelo. Toto čistá zpráva nedělá nebo by aspoň dělat neměla.