čtvrtek 7. října 2010

REPORT: Družice nad Prahou

Poslední zářijový týden hostila Praha ve svém Kongresovém centru 61. Mezinárodní astronautický kongres (IAC). No, hostila. Záštitu nad akcí převzali prezident republiky a primátor Prahy, na slavnostní zahájení se dostavil pouze náměstek primátora. 300.000,- Kč dostali pořadatelé od hlavního města, zbylých 30 milionů, nutných k zapravení financí, na sebe vzali zahraniční sponzoři.



Družice jako zrcadlo
V pátek už byl říjen. Tento poslední den kongresu se i pro veřejnost otevřela výstava v druhém patře Pakulu. A bylo na co se dívat. Na pěkné družice v korejském stánku. Nebo na britské plány k ovládnutí vesmíru, které začínají nenápadným, avšak převratným projektem SKYLON. Jednostupňový kosmický letoun startuje jako letadlo, čímž připomíná svého předchůdce HOTOL. Převratné na něm však jsou motory. Hybridní motory, které nejdříve jako proudové spalují atmosférický kyslík, načež se z nich stanou motory raketové. Toto letadélko o rozpětí křídel 25 m, délce 85 m a startovací hmotnosti 275 a přistávací 55 tun dokáže na nízkou oběžnou dráhu nad rovník vynést 12 tun nákladu, k Mezinárodní kosmické stanici pak skoro 9 tun. Vývoj má přijít na 12 miliard dolarů, postavení jednoho stroje na 700 milionů, a jeden start na pouhých 8,5 milionů (úroveň cen z roku 2004). Jeden stroj zvládne až 200 vzletů. V nákladním prostoru mohou být umístěni cestující, nu, tak tedy astronauti. Samo kosmické letadlo je řízeno automaticky. Takže odpadá riziko pro hrdinné piloty při rutinním dopravování nákladu.
Britská flotila

A co když už nebude ISS v provozu, co se SKYLONem? Britové už nakreslili vlastní kosmickou stanici. A když budete chtít vynést geostacionar, aha? Bude připravený meziorbitální tahač, který dokáže dosáhnout i oběžné dráhy Měsíce. A proč to všechno? Britové si už nakreslili i interplanetární vehikl pro let na Mars. Celý komplex tvoří paralelu k americkému projektu Constellation, který byl avšak odpísknut. Vypadá to, že kosmickému moři bude v 21. století vládnost Británie! SKYLON sice zatím neopustil „rýsovací prkna“, ale něco takového létat bude. Možná už za deset let. Zejména s tím nejrozumnějším řešením, jímž jsou hybridní motory! Nová agentura UK Space Agency se má zjevně k světu.

Projekt SKYLON pro mne znamenal první veliké překvapení.

NASA na výstavce zastoupena nebyla (nevšiml jsem si), ale Američani se prezentovali alespoň stánkem firmy United Space Alliance, což je konsorcium firem Boeing a Lockheed Martin. V roce 2003 měla ještě přes 6 tisíc zaměstnanců, kteří pro NASA odbavovali raketoplány k letu – její techniky můžete vidět na všech předstartovních přípravách, jak třeba pomáhají astronautům do křesel. Nu tak letos jich odchází tisíc -techniků. Astronauti odejdou hned po nich, protože nebudou mít čím létat. Tedy, pokud si nekoupí letenku u Rusů. Nebo Britů.
Evropsaká flotila (Sojuz uprostřed)
Rusy jsem zde ale taky neviděl. Tedy na první pohled. Nejvíce se zde asi prezentovala evropská agentura ESA. A měla i největší exponáty. Modely tří nosičů, které startují z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně. Ten největší velký jsem poznal – Ariane 5. Ten nejmenší je nový nosič VEGA vysoký 30 m, schopný vynést na nízkou orbitu menší družice 1,5 t - aby se nemuselo s dělem Ariane na mouchy. První raketa se začala právě stavět, premiéru má mít už příští rok. No ale ten střední nosič v barvách ESA mi připadal nějaký povědomý. Není to? Je to! Sojuz. A bude startovat z Kourou!!! Už se tam pro něj dostavuje specielní rampa. Jestli mne paměť neklame, tak teprve druhá rampa pro Sojuzy za padesát tři let jejich provozu. Včetně Sputniků a Vostoků, které měly první stupeň prakticky stejný. Celou tu dobu se stále startovalo z té jedné betonové superstoličky v kazašské stepi. Rusové teď nejspíš usoudili, že když už mají kosmodrom v cizině, mělo by to být v příjemnější cizině. Mimochodem – z Kourou se tak stává čtvrtý kosmodrom, který je připraven na start kosmonautů! (Počítám i kalifornský Vandenberg, odkud létat mohou, ale zatím, zde nestartovali.)

To bylo druhé velké překvapení.

Švédská radost
Naproti prostoru ESA, který vyplňovaly i modely družic (včetně obřích satelitních teleskopů Planck a Herschel), se vyskytoval stánek české Czech Space Office (CSO). Naše kosmická agentura, vzniklá v roce 2003, nás dnes zastupuje v ESA. Jakkoli obdivuji jejího šéfa Jana Koláře, co vydupal z nadšení českých amatérů a nezájmu české politiky – včetně tohoto fascinujícího kongresu, který jsme hostili po třiatřiceti letech - musím si povzdechnout. Česká kosmická kancelář má status „obecně prospěšné společnosti“ a její provoz zabezpečuje grant od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy! Naše společnost tak vesmírný byznys zařadila až pod úroveň kopálistů, hokejistů či basketbalistek. Mládež se školí v poznávání vesmíru. Přitom i to mladé Estonsko má svou kosmickou kancelář vedenou přímo jako součást příslušného ministerstva. Protože vesmír je dneska kšeft! A jak si v něm vedou Češi?

Řekl bych, že dobře. Ale jakožto jednotlivci v mezinárodních týmech, jako subdodavatelé, kteří dejme tomu s ESA komunikují jinak než přes ópéesku s mládežnickým grantem! CSO sice slouží jako první kontaktní místo pro návštěvy ze zahraničí, které se však po besídce na Ministerstvu školství baví už přímo s našimi firmami. A nyní si už objížďku přes MŠMT a jeho grant budou moci odpustit, alespoň ti z Evropy. Do Česka se totiž stěhuje evropský výrobce vesmírné techniky EADS Astrium, a ten bude pro ESA lanařit české firmy!

Evropský modul pro ISS
S vesmírem jakožto možností pro rozvoj domácího průmyslu, techniky i vědy zcela zjevně počítá i Jihoafrická republika, která bude hostit IAC příští rok. Pro nás staré kusy, kteří viděli v JAR dříve jen nepřípustný apartheid a ubohé černochy v Sowetu, pro dnešní mladé kusy, které slyší o černošských násilnících a pokusu o obrácený apartheid, může být překvapivý pohled na sebevědomé emancipované Jihoafričany. Už rozdávali odznáčky příštího kongresu. Jo, jejich Aerospace Industry Support Initiativ (AISI ) je součástí ministerstva obchodu a průmyslu.

Italský program mne zaujal především tím, že jsem si z něj odnesl příhodnou černou tašku přes rameno. Italové jinak mají svoje výzkumné políčko na ISS. Zabývají se telekomunikacemi, navigací, astrofyzikou vysokých energií, jak jinak.

Galileo
Prohlédl jsem si fotografie s thajskými pohledy na Prahu z vesmíru, a bylo mi jen líto, že nemáme vlastní družici, ze které bychom si prohlíželi Thajsko. Nebo i tu Prahu (abychom si nemuseli kupovat třeba thajské fotografie). Tak tedy existuje česká snaha zmocnit se centra pro řízení evropského navigačního systému Galileo (i družice tu byla předvedena), k tomu účelu byl i jednorázově jmenován vládní zmocněnec. Jenom mne vskutku velmi mrzí, že ten vládní zmocněnec není zrovna členem České kosmické kanceláře, přesněji, že tahle kancelář nebyla postavena na takovou úroveň, aby mohla vyjednávat s evropskými partnery.

Na té výstavce bylo vidět, jak do vesmíru dnes už nepronikají jednotlivé státy, ale také firmy. V nejlepším případě nepoznáte, kde končí „státní rajon“ a kde začíná komerční. I zmiňované dalekohledové „družice ESA“ byly vystaveny v rámci firmy Thales Alenia Space, která se se svými 11 průmyslových lokalitami roztahuje po Francii, Itálii, Španělsku a Belgii. Měl jsem pocit, že nejlépe tohle propojení mají zmáknuto Japonci, kteří byli pro mne třetím překvapením, tím největším.
"Nanodružice"

Nejdříve zmíním, že krom NASA a ruské Akademie věd chyběla i čínská státní agentura – i jakákoli jiná, neb v čínské kosmonautice stále vládne reálný socialismus. Tak Čína má svého kosmonauta a kráčí pomalým mastodontním krokem ve stopách Sovětského svazu. Má kosmonauta. Má vícekosmonautickou loď. Má výstup do vesmíru. Bude mít vlastní kosmickou stanici. Padesát let po sezóně. Zde jde i dnes stále o státní ideologii a vojenskou obranu, kdežto všechny ostatní stánky, včetně státních organizací, byly nějak podpořeny právě privátními kosmickými firmami. A jak jsem napsal, Japonci to mají sladěné nejlépe.

Hajabusa
Jenom tak si mohli nenápadně obšancovat celý blízký vesmír. Nejdříve jsem se podíval na hybridní raketky z Hokkaido Aerospace Science and Technology Incubation Center (HASTIC), tady jsem si vyzvedl reklamní hůlky na rýži. Obdivoval jsem japonské krabicové družice v ráži do 50 kg. (Podle hostesa „nanodružice“, podle Internetu spíše „mikrodružice“.) Pak jsem si prohlédl solární panely už historické japonské družice Měsíce Kaguja, načež mne uchvátil největší tahák výstavy – sonda Hajabusa (Sokol). Model sondy byl vystaven v měřítku 1:5, byl zde i model planetky Itokawa, kde přistála a (snad) odebrala vzorky (1:1000), nu a pak nenápadná mísa přistávacího modulu, v měřítku polovičním. Stejně je malinká – a stačí na to, co jistý americký prezident považuje za příští úkol svých astronautů. Zbytečný a zbytečně nebezpečný úkol, jak by o tom mohly vyprávět i zkušenosti Hajabusy v prostředí extrémně slabé gravitace, ale stále působící gravitace...

Zásilka z planetky
Nejvíce diváků přitáhl film z expedice k planetce. Jsme zvědavi, jestli ty špinky, které se v přistávací kapsli našly, budou skutečně vzorky asteroidu anebo jen pozemského znečištění. Jejich průzkum pokračuje.

Stejně jako let sondy AKATSUKI (Úsvit) k japonské Venuši. Tento stroj (dříve označovaný jako Venus Climate Orbiter (VCO) či PLANET-C) odstartoval 21. května 2010 a k cíli dorazí už v prosinci 2010. Čistě japonská družice cizí planety znamená, že v planetárním výzkumu je Japonsko před Čínou. K Merkuru poletí japonská družice společně s evropskou v roce 2014. Za dva tři roky se do nějaké takové mikrodružice namontuje inteligentní japonský nanorobot – a vesmír bude patřit Japonsku!

Pod plnými plachtami, totiž fóliemi
Fantazie? Na samý závěr výstavy jsem obdivoval nenápadný zázrak, ukrytý v záři famózního Sokola. K sondě Akatsuki totiž agentura JAXA přibalila sondu Ikaros, jež se stala první funkční sluneční plachetnicí. Zdánlivě jedna plachta je tvořena čtyřmi trojúhelníky. Plátno z polyimidu je tenké – má tloušťku pouhých 7,5 mikrometru . Úhlopříčka čtverce je 20 m, celá plocha zářivé plachty zabírá 200 m2. To už není jen hračka! Sonda je vybavena i kamerou a supertenkými (25 mikrometrů) solárními články. Po tomto technologickém pokusu bude do konce desetiletí vypuštěna plnohodnotná plachetní sonda k Jupiteru.

Výstava byla velice pěkná a poučná i překvapivá, prostě přínosná. Doufejme, že až se za dalších 30 let bude v Praze (nebo Brně, Ostravě či Plzni) konat další astronautický kongres, že ji přivítá český ministr kosmického prostředí...

(Viz i Šamanovo fotoalbum. )
Rovněž video z videa, z průletu Hajabusy zemskou atmosférou je zajímavé:

video

1 komentář:

drak řekl(a)...

Jsem rád, že co se vesmíru týče, tak že nevyklízíme pole a stále máme co nabídnout, jinak by se s našimi firmami v Evropě a ve světě nikdo nebavil. Jen mám velké obavy z toho, že začne-li do celé té věci nad únosnou míru zasahovat stát, tak díky své dnes už legendární neschopnosti ubránit se korupci lobbismu a následnému rozkladu, by to s touto oblastí lidské činnosti u nás mohlo dopadnout špatně. Ta únosná míra právě že možná končí u té nevlivné kanceláře, která je součástí nevlivného MŠMT. Možná buďme naopak rádi, že do toho české ministerstvo průmyslu a obchodu nezasahuje. Úplně postačí se podívat na miliardové průšvihy kolem alternativních energií. To stačilo, sledovat neustále další selhání státu v živém přenosu opravdu nepotřebujeme, nejsou schopni zvládnout ani automobilovou dopravu v městských ulicích, tak co by pro boha živého chtěli předvádět kolem vesmíru?