Před časem jsem se tu ptal: "Kde jsi byl, když padala letadla na New York?" Na to jsem dostal otázku silně filosofickou: "Kde jsi byl, když
padaly bomby na Hirošimu a Nagasaki?" Případně na Drážďany...
Otázka je filosofická pouze zdánlivě, i když jsem v té době ještě nebyl na světě. Ale ve skutečnosi je tuze faktická, protože byli na světě už moji rodiče. Když angloamerická letadla bombardovala Drážďany, byl můj táta v německém koncentráku. V květnu 1945 ho z něj vysvobodila americká vojska, ještě než jej - a jeho spoluvězně - stihli nacisti zmasakrovat. Bombardování Drážďan (a dalších německých měst) jistě zkrátilo válku. I kdyby to bylo o jediný den, o pouhých několik hodin - výsledkem je, že jsem se mohl narodit. Já - a tisíce dalších Čechů. Atomový nálet na Hirošimu a Nagasaki zkrátil válku o měsíce a zachránil statisíce - možná miliony - životů. Jistě i životy budoucích amerických tátů. A jejich dětí.
"A není vám líto těch mrtvých Němců a Japonců?" Je. Opravdu. Ale jsem rád, že žiju já.
"A kde jste byl, Šamane, když padaly bomby na bělehradskou TV?" Ptal se další čtenář.
Kde? V bombardovaném Zagrebu, blokovaném Dubrovníku, masakrované Srebrenici a vyhlazovaném Sarajevu. Tedy pouze virtuálně - na demonstracích a na obrazovkách Neviditelného psa. Svými články jsem nepropagoval islámský fundamentalismus, ale demokracii a svobodu lidí na Balkáně. A předání válečných zločinců všech zúčastněných stran před Haagský soud, jehož vznik jsem podporoval.
Po druhé světové uměli západní vítězové spolu s potravinami a hospodářskou pomocí dovézt do poražených zemí i demokracii a svobodu. Proto je dnes mají bývalí poražení nepřátelé rádi. O totéž se snaží současná euroamerická koalice i dnes v Jugoslávii. Myslím, že dost Srbů je rádo, že se zbavili Miloševiče. Jsem přesvědčen, že bez bombardování Bělehradu by to nešlo. A přesto je mi líto civilních obětí.
Teď tu máme válku další, zatím u nás jen tušenou. Válku, jejíž jedna bitva proběhla před pouhými dvěma týdny v New Yorku a ve Washingtonu. A již mi přeje další pečlivý čtenář mých článků: "Možná by nám všem prospělo, kdyby byl šaman mezi davem těch, na něž budou bomby padat."
Ale mě ty bomby ohrožují už delší dobu! Nedávný útok proti USA - a jeho spojencům - je jenom dalším v dlouhé řadě. Tentokrát měl jen velkou účinnost. Větší, než například v roce 1993... Od války v Perském zálivu byl objekt, kde pracuji, už několikrát vystaven telefonické hrozbě, že je v něm ukryta bomba. Vždy byl vyklizen a nikdy nikde nic nebouchlo.
Se svými kolegy pracuji v provozu, jehož narušení by mělo za následek jednak velké materiální, ale hlavně nepřímé ztráty. Je to na nás, jestli zcela vyklidíme svoje prostory o odejdeme s ostatním osazenstvem mimo napadený objekt. Vždy někdo zůstal, někdo i provedl policisty nepřehledným podzemím naší budovy. Člověk si říkal - stejně je to zase jenom nějaká blbost, někdo se mstí za vyhazov - ale když se blížil nahlášený čas výbuchu, šel humor stranou a raději jsme zalezli pod stůl, s lokty nad hlavou skloněnou do klína. Naštěstí jsme tím prošli už tehdy a proto máme dnes administrativní a technická opatření takového rázu, že se vnesené bomby bát nemusíme. A také potom, co byli odchyceni telefonní vyhrožovači, se podobné srandy už neopakují.
Ale hrozbě venkovního útoku na jakýkoli výrobní, servisní, obytný, dopravní, kulturní - jakýkoli! - objekt jsme vystaveni my všichni! Už dlouho. Výbuch na Staromáku v roce 1990 stále nemá svého pachatele. A nebyl to výbuch poslední. I když za ně přímo bin Ládín odpovědný (nejspíš) není. Avšak stále je pravděpodobnější, že se zabijeme při normální autohavárii. Zatím. Protože byla proti nám vyhlášena válka.
Válku nám vyhlásil krvežíznivý Ládínek už dávno. V únoru 1998 ve své fatvě "Džihád proti židům a křižákům" požaduje:
"Zabíjení Američanů a jejich spojenců -- civilistů i vojáků -- je individuální povinností všech muslimů, kteří tak mohou činit ve všech zemích kde je to možné činit." Proto není tak nevhodné požadovat od muslimů distancování se od Ládínka. Ale někteří se evidentně nedistancují. U nás hlavně neofašisté a starokomunisté. A salónní drbani.
Válečník Ládínek možná sám osobně neorganizoval nálety na Ameriku, nicméně v jeho výcvikových táborech se tito - nebo jiní teroristé - cvičili. Jsou to Ládínkovi vojáci a on je jejich fýrer. Taky by se dalo říci, že německé vojáky se nepatřilo ve válce zabíjet, neboť jen vykonávali rozkazy. A Hitler zase sám osobně nikomu neublížil - jenom jeho vojáci...
Současná "válka" je tuze netradiční. Mluví se o teroristickém zločinu, jehož spolupachatelé (přímí pachatelé nepřežili) musí být chyceni a postaveni před soud. Ovšem ten zločin je natolik masivní, že ospravedlňuje prohlášení Texasana Bushe - živí nebo mrtví...
Ale Ládínek vyhlásil válku - a toto vyhlášení bylo konečně přijato. Krom skalpelu práva nastoupí i kladivo války. A budou i politováníhodné nevinné oběti. ("Možná někdo nedostane najíst," řekl už 11. září český spisovatel a americký občan Jan Beneš.) Jde o to, aby těch obětí bylo co nejmíň. Jde o to, aby hospodářskou a politickou pomoc dostal možný "nepřítel" tentokrát pokud možno už před válkou.
Salónní drbani prohlašují - a co když mají pravdu oni? Připojil se i jeden čtenář, když mi k mému článku napsal: "Vše je v podstatě pravda. Ale je to jen ta půlka pravdy. Ta, kterou chceme míti pravdou."
V pondělí jsem v pořadu "Naostro" slyšel palestinského velvyslance v Praze. Ano, z hlediska přísné logiky má jistě každý právo na své hledisko, na svou pravdu, i když si, jako pan velvyslanec, trochu vypomůže přímo vyslovenou lží. Bismark i Wilson, Hitler i Churchill, Henlein i Beneš, Arafat i Perez, Saddám i Bush sen., Ládínek i Bush jun. - každý má právo na svůj "pohled na věc". A lze o tom donekonečna přemítat a navzájem se přesvědčovat. Avšak přesvědčil jsem se, že některé lidi prostě nepřesvědčíte. Mnoho filosofů bude mudrovat, která ta pravda je pravdivější. Jestli za ni stojí bojovat. Těm odpovídám:
Nejde o to mít pravdu, ale nenechat se zabíjet.
Psáno v Praze 24. září 2001
Otázka je filosofická pouze zdánlivě, i když jsem v té době ještě nebyl na světě. Ale ve skutečnosi je tuze faktická, protože byli na světě už moji rodiče. Když angloamerická letadla bombardovala Drážďany, byl můj táta v německém koncentráku. V květnu 1945 ho z něj vysvobodila americká vojska, ještě než jej - a jeho spoluvězně - stihli nacisti zmasakrovat. Bombardování Drážďan (a dalších německých měst) jistě zkrátilo válku. I kdyby to bylo o jediný den, o pouhých několik hodin - výsledkem je, že jsem se mohl narodit. Já - a tisíce dalších Čechů. Atomový nálet na Hirošimu a Nagasaki zkrátil válku o měsíce a zachránil statisíce - možná miliony - životů. Jistě i životy budoucích amerických tátů. A jejich dětí.
"A není vám líto těch mrtvých Němců a Japonců?" Je. Opravdu. Ale jsem rád, že žiju já.
"A kde jste byl, Šamane, když padaly bomby na bělehradskou TV?" Ptal se další čtenář.
Kde? V bombardovaném Zagrebu, blokovaném Dubrovníku, masakrované Srebrenici a vyhlazovaném Sarajevu. Tedy pouze virtuálně - na demonstracích a na obrazovkách Neviditelného psa. Svými články jsem nepropagoval islámský fundamentalismus, ale demokracii a svobodu lidí na Balkáně. A předání válečných zločinců všech zúčastněných stran před Haagský soud, jehož vznik jsem podporoval.
Po druhé světové uměli západní vítězové spolu s potravinami a hospodářskou pomocí dovézt do poražených zemí i demokracii a svobodu. Proto je dnes mají bývalí poražení nepřátelé rádi. O totéž se snaží současná euroamerická koalice i dnes v Jugoslávii. Myslím, že dost Srbů je rádo, že se zbavili Miloševiče. Jsem přesvědčen, že bez bombardování Bělehradu by to nešlo. A přesto je mi líto civilních obětí.
Teď tu máme válku další, zatím u nás jen tušenou. Válku, jejíž jedna bitva proběhla před pouhými dvěma týdny v New Yorku a ve Washingtonu. A již mi přeje další pečlivý čtenář mých článků: "Možná by nám všem prospělo, kdyby byl šaman mezi davem těch, na něž budou bomby padat."
Ale mě ty bomby ohrožují už delší dobu! Nedávný útok proti USA - a jeho spojencům - je jenom dalším v dlouhé řadě. Tentokrát měl jen velkou účinnost. Větší, než například v roce 1993... Od války v Perském zálivu byl objekt, kde pracuji, už několikrát vystaven telefonické hrozbě, že je v něm ukryta bomba. Vždy byl vyklizen a nikdy nikde nic nebouchlo.
Se svými kolegy pracuji v provozu, jehož narušení by mělo za následek jednak velké materiální, ale hlavně nepřímé ztráty. Je to na nás, jestli zcela vyklidíme svoje prostory o odejdeme s ostatním osazenstvem mimo napadený objekt. Vždy někdo zůstal, někdo i provedl policisty nepřehledným podzemím naší budovy. Člověk si říkal - stejně je to zase jenom nějaká blbost, někdo se mstí za vyhazov - ale když se blížil nahlášený čas výbuchu, šel humor stranou a raději jsme zalezli pod stůl, s lokty nad hlavou skloněnou do klína. Naštěstí jsme tím prošli už tehdy a proto máme dnes administrativní a technická opatření takového rázu, že se vnesené bomby bát nemusíme. A také potom, co byli odchyceni telefonní vyhrožovači, se podobné srandy už neopakují.
Ale hrozbě venkovního útoku na jakýkoli výrobní, servisní, obytný, dopravní, kulturní - jakýkoli! - objekt jsme vystaveni my všichni! Už dlouho. Výbuch na Staromáku v roce 1990 stále nemá svého pachatele. A nebyl to výbuch poslední. I když za ně přímo bin Ládín odpovědný (nejspíš) není. Avšak stále je pravděpodobnější, že se zabijeme při normální autohavárii. Zatím. Protože byla proti nám vyhlášena válka.
Válku nám vyhlásil krvežíznivý Ládínek už dávno. V únoru 1998 ve své fatvě "Džihád proti židům a křižákům" požaduje:
"Zabíjení Američanů a jejich spojenců -- civilistů i vojáků -- je individuální povinností všech muslimů, kteří tak mohou činit ve všech zemích kde je to možné činit." Proto není tak nevhodné požadovat od muslimů distancování se od Ládínka. Ale někteří se evidentně nedistancují. U nás hlavně neofašisté a starokomunisté. A salónní drbani.
Válečník Ládínek možná sám osobně neorganizoval nálety na Ameriku, nicméně v jeho výcvikových táborech se tito - nebo jiní teroristé - cvičili. Jsou to Ládínkovi vojáci a on je jejich fýrer. Taky by se dalo říci, že německé vojáky se nepatřilo ve válce zabíjet, neboť jen vykonávali rozkazy. A Hitler zase sám osobně nikomu neublížil - jenom jeho vojáci...
Současná "válka" je tuze netradiční. Mluví se o teroristickém zločinu, jehož spolupachatelé (přímí pachatelé nepřežili) musí být chyceni a postaveni před soud. Ovšem ten zločin je natolik masivní, že ospravedlňuje prohlášení Texasana Bushe - živí nebo mrtví...
Ale Ládínek vyhlásil válku - a toto vyhlášení bylo konečně přijato. Krom skalpelu práva nastoupí i kladivo války. A budou i politováníhodné nevinné oběti. ("Možná někdo nedostane najíst," řekl už 11. září český spisovatel a americký občan Jan Beneš.) Jde o to, aby těch obětí bylo co nejmíň. Jde o to, aby hospodářskou a politickou pomoc dostal možný "nepřítel" tentokrát pokud možno už před válkou.
Salónní drbani prohlašují - a co když mají pravdu oni? Připojil se i jeden čtenář, když mi k mému článku napsal: "Vše je v podstatě pravda. Ale je to jen ta půlka pravdy. Ta, kterou chceme míti pravdou."
V pondělí jsem v pořadu "Naostro" slyšel palestinského velvyslance v Praze. Ano, z hlediska přísné logiky má jistě každý právo na své hledisko, na svou pravdu, i když si, jako pan velvyslanec, trochu vypomůže přímo vyslovenou lží. Bismark i Wilson, Hitler i Churchill, Henlein i Beneš, Arafat i Perez, Saddám i Bush sen., Ládínek i Bush jun. - každý má právo na svůj "pohled na věc". A lze o tom donekonečna přemítat a navzájem se přesvědčovat. Avšak přesvědčil jsem se, že některé lidi prostě nepřesvědčíte. Mnoho filosofů bude mudrovat, která ta pravda je pravdivější. Jestli za ni stojí bojovat. Těm odpovídám:
Nejde o to mít pravdu, ale nenechat se zabíjet.
Psáno v Praze 24. září 2001
9 komentářů:
Viděla jsem seriál Bratrstvo neohrožených. Předposlední díl se jmenoval Why we fight (Proč bojujeme) a vypraví o tom, jak američtí vojáci vstoupili do nacistického koncentračního tábora
Děs a hrůza-
http://www.youtube.com/watch?v=1PNjQi1Pmkc
Titulky netřeba
Smyslem boje bylo osvobodit Evropu od nacistické moci, ukázalo se, že měl Churchill pravdu, když prohlásil: "Jestliže neuspějeme, celý svět, včetně Spojených států včetně všeho, co známe a na čem nám záleží, se propadne do propasti nového temného věku, který zvrácená věda, ještě zlověstnějším snad i horším". Reálnost této strašlivé hrozby bylo možné spatřit v Belsenu a Dachau. Stěží bylo možné rozlišovat mezi stupněm ohavností páchaný na politických vězní, zotročených dělnících, ovšem představivost světa nejvíce zasáhlo systematické úsilí o vyhlazení židovského národa, nazývaného "Konečné řešení židovské otázky" o něž se nacisti snažili, pokus, který zašel dostatečně daleko, aby změnil demografickou mapu Evropy, polští Židé, Židé z Pobaltí byli prakticky vyvražděni, holandští Židé utrpěli ke svému počtu strašlivé ztráty, asi 20% francouzských Židů bylo vyvražděno, smetena byla i celá maďarská židovská komunita, prakticky 2/3 evropských Židů...Nikdy před tím se nevedla válka proti takovému zlu, rozdrcení nacismu a snaha o převýchovu a denacifikaci Německa. Nacismus neprováděl své zločiny v záchvatu barbarského opilství dobývání, nýbrž kontrolovaným a byrokratickým způsobem. Holocaust byl zločinem úřednictva. To byl hlavní hlavní smysl boje...Porážka nacismu...
Uplynulo 10 let. Bin Ládin už tu není. Je tu Zawahiri.
Je tu větší zmatek než před desti lety.
Vypuklo arabské "jaro", o kterém toho moc nevíme. Je tu válka proti Lybii. Z Afghanistanu se nynější americký prezident chce pomalu stahovat.
Máme tu finanční a ekonomickou krizi.
A co ještě?
Já se nikoho neptám, kde byl, ale kde budeme za dalších deset let.
Nynější smysl boje je rozdrcení islamonacismu...Irák se podařilo stabilizovat, ovšem a Afghánistánem si Spojenci rady nevědí...A "arabské jaro", uvidíme. Naděje, cesta k demokracii v arabských zemí to by bylo nádherné, ale je nebezpečí, že se dostanou k moci islamonacisté. Tak jako v Gaze. Islamonacisti Hamasníci... Ale přesto je nutné toto riziko postoupit, dát Arabům možnost na demokratické zřízení vlády...No pokud by se všude dostali k moci islamonacisté, tak by se naplnilo proroctví Baby Vangy...K čemu doufám, že nedojde, že nebude válka Západu proti islámu, že nedojde k použití ABC zbraní,o kterých mluví Pergill.
Opět se chystá provokace proti Izraeli, banda islamonacistů, nacibolševiků, levicových elit chtějí zdiskreditovat Izrael...Tito parchanti by zasloužili potopit, to je nade vší pochybnost, ale Izrael to neudělá, protože by svět hystericky řval...Bestie...
Informace děkuji, řekla jste to za mě.
To vytrvalé ohlížení se do zpětného zrcátka je sice dobré, abychom věděli, kudy jsme do dneška došli, ale mnohem podstatnější je, abychom aspoň rámcově tušili, kam směřujeme a co udělat, když se před námi náhle objeví propast, zeď nebo v nejhorším případě zamaskovaná "jáma na mamuty".
Nefandím příliš prognostikům, mockrát se mýlili - ale těm, kteří se dnes snaží prognostikům (kdysi se říkalo prorokům) zacpat ústa nefandím už vůbec. Mají totiž "nešlechetné úmysly" a moc dobře vědí, proč to dělají. Jsou to prostě "vyčůraní zmetci" a na to, co přijde chtějí být připraveni jenom oni sami. Mít výhodu.
Na tuhle otázku kde jsem byl, mám vždycky jedinou odpověď : Naštěstí někde jinde a doufám, že příště také.
Doplňuji : Na tuhle nefér a ve špatném úmyslu obviňující profláknutou otázku.
Dvě upřesnění:
1. Pro invazi na Japonské ostrovy se počítalo s téměř milionem mrtvých na straně Američanů. Odhady byly upřesňovány do poslední chvíle na základě jednak vylodění v Normandii, jednak na tichomořských ostrovech. Při těch vyloděních na tichomořských ostrovech byly na straně Japonců ztráty přibližně desetinásobné a ještě docházelo ke hromadným sebevraždám civilních obyvatel. Takže ztráty na straně Japonců by asi byly hodně přes deset milionů.
2. Haagskému tribunálu bylo možná legitimní důvěřovat v době před jeho nastolením, v dnešní době je už jasné, že soudí prakticky jednostranně. Distancovala se od něj i původní mediální hvězda žalobkyně Ponti z procesu s Miloševičem.
Okomentovat