Návštěva u staré dámy

Kdo neskáče

Tak jsme vyhráli! Kdyby český současný skvělý a domácím publikem bičovaný hokejový tým vypadl už ve čtvrtfinále, tak bychom neprohráli "my", ale ti naši flákači. Ale vyhráli jsme, a to pod heslem, jež zdobilo šatnu našich zlatých hochů:

 

"Jedna země, jedno srdce"

Úsvit robotů a tlapky koček

Od čtvrtka přes víkend probíhá v Juldě-Fuldě opět provizorně v Křižíkových pavilonech 29. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem na něm i právě před čtvrt stoletím, kdy se jednalo teprve o 5. ročník tohoto podujatia. Tehdy poprvé jsem na něj přišel ne jako knihkupec, ale jako čtenář. Součástí výstavy byly i desítky doprovodných akcí. Vybral jsem si besedu s britským profesorem robotiky a kybernetiky Kevinem Warwickem. Nakladatelství časopisu Vesmír ji konalo v souvislosti s vydáním Warwickovy knížky "Úsvit robotů, soumrak lidstva" a proběhla v sobotu od deseti hodin na balkóně střední haly. Tak si přečtěte, jaké byly před 25 lety představy o tom, čemu dnes říkáme "umělá inteligence":

Hospůdka

Právě včera, když jsem dopsal své líčení 14. komnaty o (ne)léčení své neregistrované partnerky Janinky mne znovu napadlo, jak předzvěstné bylo dát si do podtitulku mého blogu označení "Hospůdka u hřbitova". Napsal jsem, odeslal Ondřeji Neffovi k uveřejnění do dnešního Neviditelného psa a podíval se na poštu, ve které jsem zahlédl další parte. Zemřel Ivan Dokulil aka Jakub Sinderhauf. Do našich diskusí i hospodských hádek se představoval skrytým obličejem Jindřicha Štyrského. Než tedy provozovatel blogspotu ve spolupráci s trolly prakticky znemožnil další diskusi. I nadále jsme si psali a dokonce se i párkrát v Praze setkali.

Tak tedy s Bohem, milý příteli Ivane/Jakube!

Čtrnáctá komnata o českém zdravotnictví

Aneb Co v TV seriálu o rakovině taky ještě nebylo

O úspěšném seriálu ČT Smysl pro tumor jsem tady psal už v březnu. Ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté, patnácté a další komnaty. Třináctou, tu o nemoci a smrti své milé ženy Ivany, jsem ukázal minule, teď jen doplním ještě jednu drobnost: Ivanka mi z nemocnice občas volávala, a to i když potřebovala drobnou pomoc, jako například dovezení teplého mátového čaje. Asi týden před smrtí mi volala z interny nemocnice Na Homolce, že potřebuje, abych jí pomohl s lepším ležením na lůžku. Ve dvě v noci. Slyšel jsem v telefonu, jak k ní přišla sestra, která jí trpělivě vysvětlovala - proč s ní nemůže hýbat ona. No protože je těžká a paní sestra by si namohla páteř. (A co druhá sestra? A co skvělá naklápěcí lůžka Linet?) Ivanka měla, pravda, vázání na lyžích nastaveno na 108 kg, ale tolik po klostridii nejspíš neměla. Přesto jí měli vysloveně za zlé, že je "tlustá". Tlustá tak, jak může být člověk, kterému v dětství, ba ani dlouhé desítky let poté socialistické lékařství nenašlo problémy se štítnou žlázou. V propouštěcí zprávě si ještě smlsli, když udali, že vážila 148. Ale to ji vážili - i s vozíkem na němž seděla! To už není ani o "matematice", ani o počtech, ale jen o logice - anebo lenosti ze zlé vůle.

Bezpečná pláž u nebezpečného moře

Máme za sebou povinnou, i když uchvacující prohlídku křesťanských svatých míst v arabském Betlémě. Je po desáté hodině letního izraelského času, stále ještě pátek 6. října 2023 a my už máme odpracováno. Teď už nás čekají jen turistické radovánky. Na odpoledne nám domluvil Radek místo původně plánované návštěvy antického Šekemu (dnes palestinský Náblus), kde právě proběhly nějaké virvály, bezpečnější svačinku u jedné Češky, žijící v Kirjat Gat, což je dost na jihu. A když už se potrmácíme na jih, vykoupeme se i v blízkém moři na úplně nejjižnější izraelské (Izraelcům přístupné) pláži pod Aškelonem.

Narozen 14. května

Autor s Benem Gurionem na jeho letišti 30.9.2023

Když jsem byl malej, tak jsem věděl, kdo, nebo spíš co jsou ti tři květnoví ledoví muži, protože právě o tom třetím jsem měl narozeniny. Takže jsem se už na Pankráce těšil, na Serváce jsme slavili a na Bonifáce jsem si mohl už od rána užívat dárků.

"Americké bomby zabíjejí palestinské civilisty"

Zlobil se US prezident Smutný Joe Biden. Hm, a vědí voni, osobo, jak izraelská armáda nejen americkými bombami "zabíjí palestinské civilisty"?

1. IDF rozhází nad identifikovaným cílem výstražné letáky.
2. Všem mobilům v okolí cíle přijdou varovné SMS.
3. Většině civilistům v okolí mobily i zazvoní. Když zvednou hovor, je jim přečtena výstraha.
4. Krátce před samotným bombardováním dopadne na (většinově plochou) střechu výbuška, která otřese celým domem, aby bylo jasné, že  výstraha je míněna vážně.
5. Civilisté se hrnou ven, ale před domovními dveřmi čeká hlídka Hamásu. Kdo chce utéci mimo objekt, toho zastřelí. Kdo barák neopustí - toho "zabije" izraelská armáda americkou bombou.

Metro - o čem se před 50 lety nepsalo

A o čem se nepíše a nemluví ani dnes, ani při tak slavném výročí. Což mě tuze překvapuje.

Betlém dvojí, trojí, čtverný...

Omarova mešita na náměstí Jesliček

Město Betlém je město povýtce arabské. Arabské křesťanské a arabské muslimské. Dnes tedy spíše muslimské a křesťanské, protože muslimové křesťany z Betléma poznenáhlu, avšak trvale vytěsňují. A to za absolutního nezájmu papežů, hlavně těch posledních pokrokářských papežů. Betlém má sice předepsaného křesťanského starostu, ale doby kdy zde byla převážná většina křesťanů už pominuly. Teď je jich jen asi 30 %. Betlém je tedy hlavně dvojí. Což si turista uvědomí až posléze.