Jak praví doprovodný text: "Na Liberecku se trampské hnutí začalo formovat od roku 1928, a to hlavně díky společnému zpěvu trampských písní a výletům a pobytům mladých lidí z Horního Růžodolu do okolní přírody."
Hospůdka u hřbitova
Bolševici mi zabili mého nepřítele, cíl pěstované nenávisti.
John Fitzgerald Kennedy zabit. Americký prezident. Ten, který sotva nastoupil do úřadu, dal povel svým tajným službám a zorganizoval útok na Kubu. Američtí žoldáci však byli v Zátoce sviní odraženi a ostrov svobody byl zachráněn.
To byl ten americký prezident, který v Berlínské krizi v červenci 1961, když mi bylo deset, hrozil světovému táboru míru a socialismu světovou válkou, aby ubránil západní Berlín, vřed na čisté tváři pokrokové NDR! Ovšem to si tento válečný štváč neuvědomil, že SSSR zvrátila poměr sil, který dal reálnou možnost v případě rozpoutání války agresorem odpovědět mocným raketonukleárním úderem, který zabezpečí okamžitý přechod k rozhodným útočným operacím.
Teď je nějaká prázdná... |
"Máš v ní pěknej humus," konstatovala moje nová přítelkyně Karla. Milá, distinguovaná - a podle svých slov delikátní dáma.
"Já vím, hummus, ten tam je," přisvědčil jsem. "Míchám si ho s panenským olivovým olejem a olivami."
"Nemyslím humus jako chumus, myslím tím nebezpečné potraviny," pravila Karla, a začala se mnou konzultovat obsah ledničky (správně "chladničky", ale dovolte mi ten výraz používat - sami to tak děláte). "Kdy sis naposledy kořenil kuře thajksou omáčkou?"
Měl jsem v neděli ve dvě hodiny odpoledne na výběr jít dokumentovat setkání chvilkařů na Staromáku nebo setkání propalestinských aktivistů na Palachově náměstí. Rozhodl jsem se pro to druhé. A zkazil jsem si tak celý svátek svobody.
Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.