Sbírka Na hraně nemožného je dostupná z tohoto článku na Sardenu , nebo přímo zde. Je v pé dé efku a je prý čitelná pro čtečku Kindl.
Na přípravě sbírky jsem se jakožto sardení redaktor-pozorovatel absolutně nepodílel jinak, než jednou svou povídkou. Těm, kteří jsou virem fantastiky zasaženi, přeji příjemnou četbu celé sbírky, na níž se podíleli:
Copyright © 2011 by Občanské sdružení Sarden
Ilustrace © 2011 by Kateřina Perglová
www.sarden.cz
Soudce Fred © 2009 Milan Březina (CKČ 2009)
Zrození © 2011 Karolina Francová
Neznámá známá © 2011 Petr Heteša
Nová éra © 2011 Jan Kotouč
Experiment Dachau © 2010 Jan Kovanic (CKČ 2010)
Slzy z olova © 2004 Míla Linc (Pevnost 2/2004)
Tratoliště magie © 2011 Ondřej S. Nečas
Havranice © 2006 Petra Neomillnerová (Pevnost 8/2006; sb.
Vlastní krev)
Harrisonův paradox © 2010 Julie Nováková (Vidoucí 2010)
Z popela jsi povstal... © 2010 Ondřej Páleník (Žoldnéři fantazie
2010/2011)
Vánoční © 2011 Tomáš Přidal
Homérův polibek a jiná rom-antika © 2011 Tomáš Přidal
Boží muž © 2011 David Pravoslav Stefanovič
Svět podle Rosenfeldera © 2011 Martina Šrámková (Ikarie 4/2006)
Orlandův nápad © 2011 Jaroslav Velinský (Ikarie 10/1993)
Kotě v láku © 2011 Františka Vrbenská
(Věnováno Martině Šrámkové, * 13. 10. 1967 + 8. 6. 2011)
Klidný zbytek Vánoc přeje Šaman
19 komentářů:
Nic ve zlém, Šamane, ale "Boxovací den" bude až zítra.
Tak si to rozbalte zejtra, Harpyje... Ale opravím úvodní sentenci, kde bylo "k dnešnímu...", dík. No, my jsme si zaboxovali už včera, ale zejtra si ještě někdo přijde pro dárečky - a s dárečky…
\ :-)
Nuž, i já jsem si včera zaboxovala.
Ta zatracená krabice byla tak těžká, že jsem ji sotva dotáhla o jedno patro výš.
:-)))
Harpyji:
Vidím, že do klábosnice už se obstojně trefíte, předpokládám tedy, že s tou rukou už je to teď lepší a že to nebylo nic vážného.
Boxovací den má v Euroamerice dlouhou a slavnou tradici.
Poplivané pohádky
aneb
Příprava příchodu nového Havla ?
Ledva mé oko padne na stránky Lidovek, toho ohavného protilidového plátku vlastněného velkoněmeckým velkokapitálem, již nalezne další protičeskou a protisocialistickou provokaci : Pohádky jsou plné špatných ekonomických návyků.
Kam až chtějí zajít naši dědiční nepřátelé a jejich domácí přisluhovači ?
Dočteme se v Lidových novinách o „prolhanosti“ nám tak drahých základů našeho všeobecného vzdělání, jako jsou seriály o majoru Zemanovi, Nemocnici na kraji města, Okresu na severu, Ženě za pultem ?!
Nebo už konečně uděláme přítrž té příšerné průtrži plivanců ?
POMNI, LIDE : Jestli dopustíme znevážení Krkonošských pohádek a Poučení z krizového vývoje, tak již naši vnuci přijdou o základní české instinkty !
Ano, bez našeho tradičního vzdělání naši vnuci nebudou pociťovat naši nenávist !! Naši nám tak drahou třídní a národní nenávist vůči Němcům, sionistům, křesťanům, feudálům a buržujům !!!
A pak přijde konec naší vlasti a našeho národa, neboť naši vnuci, zbaveni naší vrozené imunity, se dají nějakým novým Havlem zatáhnout do pasti Evropy a do osidel křesťanství na VAŘENÉ NUDLI !
Braňme naše svaté národní hodnoty, dokud je čas !
Až dočtu Cynické fantazie. Dobré čtení, některé povídky vysoké úrovni. Pro změnu bych si dal něco radostného a optimistického.
Schumacherovi:
Už je také mám a až dočtu tu knížku o válečných plánech Luftwaffe na bombardovnání severní Ameriky, pustím se do téhle. To nastane pravděpodobně ještě tento týden. Jsem rád, že říkáte, že to je dobré čtení, protože na Váš úsudek je celkem spolehnutí.
Šel sem spát až před šestou. Stejně jsem to nedočetl.
Zatraceně - jdu teď pracovat a Francouz si bude myslet, že u nás doma nastala nějaká tragédie. Kruhy pod očima a tak...
(A vysvětluj mu to, když neumíš žabořsroutsky a musíš se spolehnout jen na slovanské esperanto... )
Děkuji, celé ruce se už daří líp. Jen ten nehet vypadá tak nechutně, že jsem si jej raději zalepila flastrem, abych se na něj nemusela dívat.
No konečně!
"Vaše HTML nelze přijmout: Tag není povolen: TABLE" konečně zmizelo.
Takže všem https://picasaweb.google.com/synetz/Donautal bez klikacího odkazu.
Harpyje, komentářové okénko je texťák, který umí jen nějaké tagy, jiné zakazuje. Klasicky umí nížeuvedený, ale nevím, jak to napsat, aby ho zobrazil. Tak zkusím tohle, a vy to pak napiště bez krajních uvozovek. (Zobák vlevo) je <, (zobák vpravo) je >
Takže:
(Zobák vlevo)A href="http://www.adresa.com">Zobrazený text</A(zobák vpravo).
Snad to projde.
\ :-)
Šamanovi, jeho rodině a všem diskutérům posílá Harpyje.
Děkujeme,
\ :-)
Milá paní H:
Na vložení modrého klikabilního odkazu používám mustr dle odkazu uvedeného níže.
http://www.w3schools.com/TAGS/tryit.asp?filename=tryhtml_link
Link http... mezi úvozovkami nahradím linkem kýženým. Slovo Google mezi zobáky nahradím textem, jenž se má státi modrým a klikabilním.
Jednoduché, funguje.
Happy Kwanzaa,
RRR
Alespoň špetka radosti a naděje na závěr neradostných „svátků“
Před tzv.vánocemi megafunus, o tzv.vánocích fantas-magorické snění. S lidožroutskou potvorou na obálce „pietně-gratis“ knihy.
Méně dárků, více vrásek, jistota jediná : Brzy přijde změna nebo konec.
Vážně radostné svátky.
Nedivím se, že drahý vlastenec Schumacher-antisionista volá po radostnějším čtení. Zde tedy jest (ovšem nedoporučuji ani d.v.Schumachrovi, ani „pravicové křesťance“ Kopretině) :
Antonín Zápotocký:
Vánoce - úvahy o otázkách sociálních
(Rozhlasový projev, proslovený dne 24.prosince 1945)
(1.část)
Krásná a nezapomenutelná je jistě kouzelná poesie vánoc. Znovu a znovu bude ožívat, znovu a znovu budou se k ní pojit různé varianty, zážitky a vzpomínky. A znovu a znovu budeme se vždy k těmto vzpomínkám a zážitkům vracet. Budeme vzpomínat, jaké byly naše dětské, jinošské a nakonec manželské i otcovské vánoce. Jaké bývaly vánoce před první světovou válkou, jaké ve světové válce, jaké v první republice, v době okupace, v kriminálu a v koncentrácích.
Jak jsme se přitom těšili na první vánoce v osvobozené republice. A konečně jsme se dočkali. Jsou jistě provázeny ještě celou řadou nedostatků a obtíží. Bude do jejich poetického kouzla a zářivého jasu kanout tu a tam mnohá slzička bolesti a trpkosti i pocitu nespravedlivosti. Stopy starého bezpráví zde jsou a potrvá ještě dlouho, než budou úplně vyhlazeny.
Přesto myslím, že ve svém celku budou letošní vánoce veselé a šťastné. Nebudou to již vánoce vězeňské, koncentrační ani okupační a protektorátní, budou to opět naše české vánoce. Slavíme je dnes opět v mimořádných a změněných poměrech. Proto budeme celou řadu s nimi spojených zvyků, zjevů, úkazů i obřadů vnímat a vykládat. Oblečeme stará kouzla do nových hávů, přirovnáme staré zjevy s novými.
Jak nám bude, když se nad osvětlenými vánočními stromečky rozzáří kouzelná hvězda, oznamující všem lidem dobré vůle, že se noc tmavá zas proměnila ve světlo denní?
Kdo by přitom mohl nevzpomínati na onu záplavu hvězd a hvězdiček, lesknoucích se na přídích tanků, křídlech letadel i čapkách vojáků východní armády? Kdo by nevzpomněl oněch dnů, kdy tyto hvězdy z východu rozplašovaly hejna reakčních vrahů, rozplašovaly temno cizácké poroby, rozsévaly nové světlo svobody a odbourávaly zatemnění, ve kterém jsme byli po léta násilně drženi?
Když pak o půlnoční zazní z chrámu jásavá koleda, zvěstující „narození nového člověka - vykupitele", kdo by v této chvíli nevzpomněl na svůj národ, stíhaný tolika neštěstími a katastrofami, ale vykoupený a znovuzrozený právě těmito bolestmi a poznáními k novému, věřme že lepšímu a šťastnějšímu životu.
Žádná roční doba a žádné svátky nezanechávaly v nás nikdy tak živé stopy jako svátky vánoční. Vzpomínáme-li na různé vánoce, které jsme prožívali, můžeme nejlépe zkontrolovat změny, které se kolem nás i s námi samými udály.
Rád vzpomínám na dětské vánoce v rodné vesničce, i na půlnoční ve starobylém budečském kostelíčku nad Kovářskou strání. Vánoce nepřinášely pro nás, dětskou drobotinu, jen spousty radostných zážitků. Nebyl to jen vánoční stromeček, jeho zářivá světla, přechodná nádhera, kterou jsme jej vyšperkovali, dárky, koleda, školní prázdno, zábavy a radosti, které s sebou tato zimní doba, zvláště pro vesnickou mládež, v tak bohaté míře přinášela.
Byla tu i spousta námětů, která nutila k přemítání a která hnětla a přetvářela namnoze naše vnímavé, prostinké dětské duše.
Náboženská výchova, mystické kouzlo, taje a zázraky, obepínající celý křesťanský nimbus - jak by to vnímavou a citlivou dětskou duši nestrhávalo ? Jak by se při svých dobrodružných sklonech a dětském zanícení pro pravdu, právo i spravedlivost nedala unášet a strhávat. Náboženství otvíralo zde skutečně brány rajských požitků nadpozemského štěstí, líčilo hrdinné eposy křesťanských mučedníků, zkrátka vedlo člověka přímo do kouzelné říše snění, pohádek a bájí.
A vedle toho stála skutečnost. Všední, neúprosná, které nemohl člověk uniknout, musel v ní žít, musel o ní uvažovat a srovnávat.
Byla zde fabrika. Majitel žid. Jezdil v kočáře, taženém dvěma nádhernými, vždy do sametova vyleštěnými vraníky.
Sám nepracoval, měl svého ředitele, účetního, adjunkty a celý další pluk úředníků a dělníků. Zvláště v zimě v cukrovarní kampani. Celé desítky rodin přicházely k nám z Táborska a dřely.
Antonín Zápotocký:
Vánoce - úvahy o otázkách sociálních
(Rozhlasový projev, proslovený dne 24.prosince 1945)
(2.část)
Ach, jak úporně a těžce dřely. U řepných krechtů, kde se skládala řepa z vagónů a vozů, u praček i řezaček, a jak bídně byly oděny a bydlely. Na půdě dělnické kolonie, celé desítky rodin pohromadě, muži, ženy, výrostci, mladá děvčata a děti.
Nemohly obléknout sebe, nemohly obléknout děti. A přece dřely a pracovaly v potu tváři. A pan fabrikant nepracoval. A jak byl oblečen! Jak jsme my, kluci, s obdivem sledovali, když ho lokaj vybaloval z nádherného kožichu, ano, pan fabrikant měl i svého lokaje. Ale na vánoce dával židovský pan fabrikant deseti chlapcům svých dělníků k Ježíšku deset kabátů. Pamatuji si dobře, deset kabátů každý rok. Můj tatík je šil, vím, jak často dlouho do noci jsem musel vytahovat bílé stehy po stehování a přišívat knoflíky. A na Štědrý den jsem táhl s tatínkem těch deset kabátů do fabriky. A tam za přítomnosti pana továrníka a jeho milostivé paní deset vesnických otrhánků se oblékalo do nových kabátů. I vánoční stromek tam byl a svíčičky svítily. A obdarovaní kluci líbali za to milostpánu a milostivé paní ruku. Měli Ježíška. Od židovského fabrikanta. A já od té chvíle, když jsem toho Ježíška po prvé viděl, nezbavil jsem se dotěrné otázky. Proč jim, těm klukům, mým kamarádům, toho Ježíška nemohli dát a uchystat jejich křesťanští tátové a proč jim ho uchystává a může uchystávat židovský fabrikant?
Přicházela další poznání a srovnávání. Byl u nás ve vedlejší obci statkář. Bohatý statkář. Také nepracoval. Měl svého správce, šafáře, poklasného atd. a desítky zemědělských dělníků a dělnic. Také jezdil v kočáře. Měl krásný pár běloušů, „rusáčkové" jsme jim říkali my, kluci. Byly o tom mezi námi veliké spory, zda jsou pěknější statkářovi „rusáčci", anebo fabrikantovi vraníci, i boule někdy z toho sporu byly. Pan statkář měl také krásný kožich. Sám vždy řídil spřežení. Kočí seděl vzadu. Ach, jaká to byla krása! Zvláště v zimě, když spřežení bylo zapraženo do saní. Rusáčci měli bílo-červené čabraky a rolničky, které jsme obdivovali, jak jsme klusali v závějích podél saní, když pan statkář jel v neděli do kostela. Ano, pan statkář navštěvoval kostel horlivě, byl zbožným křesťanem. Také mezi dětmi jeho zemědělských dělníků na statku bylo velmi mnoho otrhánků, ale pan statkář přes svou nábožnost dětem svých dělníků žádného Ježíška nevystrojil, to dělal jen fabrikant - žid.
A teď si tyto dva akty rozeber a srovnej je se svou náboženskou zaníceností, ty mudrlantská, klukovská hlavičko.
Proč dětem svých udřených dělníků strojí Ježíška fabrikant, nevěřící žid.
Proč dětem svých stejně udřených dělníků nestrojí Ježíška statkář, pobožný křesťan?
A proč, k čertu, nemůže svému klukovi dát ten kabát k Ježíšku Kolmistr, Procházka, Zeman atd., které přece znám a vím, jak dovedou časně vstávat a od rána do večera se poctivě dřít?! A vím, od pana Klepala, tak se totiž jmenoval lokaj pana fabrikanta, jak ten pozdě vstává a jak ten toho málo udělá.
Tak bylo každé vánoce u nás, na vsi, a tak bylo i jiné dny. Tato poznání hnětla a zpracovávala vnímavou dětskou duši. Vedla ji od mystických snů a kouzel do všední skutečnosti. Učila ji, že nestačí jen snít, modlit se, věřit, že přijde opět jednou zázračná hvězda z východu, která všechny nespravedlnosti odstraní, temnou noc reakce ve světlo denní promění a radostného Ježíška všem lidem dobré vůle nachystá. Tato poznání učila dětskou duši, že naše české vánoce musí se stát skutečnými vánocemi vzájemné lásky lidí dobré vůle, v nichž nebude pracujících otrhánků, kteří poníženě čekají, zda je ošatí dobrovolné almužnictví nepracujících pánů v kožiších.
Tyto dětské zkušenosti vedly k přesvědčení, že je nutno se přičiňovat, že je nutno pracovat a v případě potřeby nebát se i bojovat o to, aby den vykoupení a spásy přišel, a aby i na ulicích a v příbytcích pracujících byl svátek.
Majitel žid. Židovský pan fabrikant. To je tedy sííla. Tak opět je president-spisovatel shozen z dalšího stupínku, co jich proti Klémovi a Gustovi eště pár měl.
Donautal je krásný. To je dobře, že se prstíček pomalu hojí! Když nic horšího! Sílu, vytrvalost. Každý ji v něčem potřebuje. Dobrou...
Mudrlantská, dospělá hlava našeho budoucího třetího socialistického prezidenta věděla své.
Ano, vážený Jakube S., s.Zápotocký věděl, že věci musejí být nazývány pravým jménem a v pravý čas. A nebál se za svou pravdou jít, nebál se za svou pravdu jít sedět "do chládku".
Se vzdornou písní na rtech šel do masarykovského žaláře i do hitlerovského koncentráku, s jásavou písní vyvlastňoval a znárodňoval továrníky židovské i české, s hymnickým zpěvem rozděloval bývalým chudým kožichy zabavené bývalým bohatým.
Což ho opravdu stavělo (a dodnes staví) do jedné řady s ostatními našimi předními soudruhy.
Čest a Nazdar !
Okomentovat