Kostičky a myčka na nádobí, takové banality. Myčku máme už asi deset let, ale mycí prostředky mezitím doznaly mnoha změn. Jsou stále lepší a lepší. Mění se jejich názvy - i u jednoho výrobce, asi aby spotřebitel zůstal ve střehu. A ve hyperobchodu se mění i jejich umístění. Změněné názvy výrobku mě nespletou, koukám se po obrázku, jako správný člověk primitivní. Nu a pak se dívám po ceně. Ale to neznamená, že bych najednou nakoupil se slevou kostiček ve třech megakrabicích, spojených lepicí páskou do jednoho óbrbalíku. Za pouhou tisícovku na půl roku.
Pletou mě změny v umístění. Probíjím se mezi regály adventní nákupní horečkou a hledám mezi lidmi zaměstnance, který by mi dopomohl k nalezení kostiček. Já vím, že jejich umístění změnili už před rokem, a na jejich starém místě je nehledám. Leč nové nevím kde - a sláva. Mám!
Mám kostičky, tak teď pro vanilku. Jeden regál s kořením a kořennými směskami se táhne od nevidím do nevidím, od země až do stropu. Je tu vše od bobkového listu po sušenou bazalku, ale vanilka se zde nevyskytuje. Mysleli jsme, že máme od dřívějška doma vanilku, tedy její lusk, avšak nebyl to lusk, avšak smotek kůry skořice. Vanilku jsem nenalezl, leč nalezl jsem pana doplňovače zboží. Ne, skutečně, v celém hyperkrámu není jediný luštík vanilky, pravil ten dobrý muž se špatným přízvukem.
Ha, a co to najednou cítím při pročmuchávání regálů? Vanilku! Ale vůně vychází z vanilkového cukru, z vanilkového pudingu a ještě z vanilinového pudingu. Tak to tedy kupovat nebudu. Vanilku potřebuju pro ženu, ona s ní pak už pak něco udělá. (Vanilkový cukr ne, oba máme cukrovku:)
A co ještě potřebuji? Svíčky. Nutně potřebuji svíčky. V drogerii je nemají. Naštěstí paní doplňovatelka ví, že svíčky jsou přece v potřebách pro domácnost! Ano, a co jich je. Jeden regál se svíčkami pohřebními. Jeden regál se svíčkami slavnostními. Tlusté, dlouhé, barevné, zakroucené. Ne, to nejsou ony. Potřeboval bych takové ty jako na dorty. Malé. Aha! Zde jsou - tedy jeden pytlík dortových svíček. Tenoučné jako sirky. Tak ty jsou zase tenké moc. Potřebuji svíčky na… no, na vánoční stromeček! Další doplňovatel mě tedy pošle k regálu vánočních potřeb.
Chudáci nakupující, místo aby se adventně cítili při probírání zlatými řetězy a blikajícími elektrickými světýlky, slyší mé, nu, sprosté nadávky. Představte si, že vánoční svíčky, tedy ty voskové, superobchod nevede. On nevede ani ty svícínky, co se klipsou přichytily na větvičku, a do ní se ta svíčka strčila. Tak proč by měli mít svíčky!
Ach, ach. Bejvaly obchody, kam jste přišel, řekl si paní prodavačce o nějaké konkrétní zboží, ona řekla "nemáme", a šel jste domů. Anebo to vytáhla z regálu, a vy jste zaplatil a šel domů spokojeně. Dnes člověk běhá po hektarech nákupních ploch, které obchodníci neustále mění, včetně umístění zboží. Abyste se museli prodírat tím labyrintem a koupili něco jiného. Ne, mě opravdu nebaví, když jdu do chleba, chodit kolem bund a zimních kabátů a ošoupávat je rameny. A ani by mě nebavilo v takovém krámu kupovat kabáty. Proč tedy do těch krámů chodím? Protože se tam dobře nakupuje a mají tam všechno a levno. Třeba kostičky do myčky.
A pro vanilku a svíčky se má chodit do jiných obchodů, spíš krámků. Ano, chtěl jsem koupit svíčky v naší milé drogerii na Lužinách, ale tahle drogerie nedávno chcípla. Před ní chcípla drogerie ve vedlejším rondelu v kočárkárně. A dneska jsem dortovou svíčku potřeboval. Protože právě ta klasická dortová svíčka pásne do našeho stříbrného chanukového svícnu, který jsme si před třemi lety pořídili v Jeruzalémě. Kromě chanukije nám dal pan prodavač v Davidově ulici i krabičku originál chanukových svíček - které ale jsou určeny do větší chanukije. Byl to dárek, ale lépe se nám osvědčily ty svíčky na dort. Anebo na stromeček.
No ale, protože Chanuka letos začíná 21. prosince, avšak po předchozím západu slunce, tak jsem ty svíčky potřeboval dnes. Já vím, že jsem je měl mít připravené, ale moc věcí jsem měl mít připravených, a měl jsem. Některé. Kdo by čekal, že mu chcípne svíčková drogerie? Krom toho nejsme věřící. I když při zapalování chanukije čtu ty správné modlitby, tak to bereme spíše jako zvykovou záležitost (už tři roky). Stejně jako kapra, salát, stromeček a dárky pod ním, a vůbec celé křesťanskopohanské Vánoce.
Svíčky jsem potřeboval, a tak jsem je našel. Jejich zapalováním se totiž připomíná dávný zázrak, kdy po osvobození Chrámu nebylo dost posvěceného oleje, ale i ta troška hořela celých osm dní, než konečně bylo dost správného oleje. Zázrak! No a já ve špajzce našel dvě fialové krabičky, na nichž bylo psáno: Tortové sviečky., Palma, o.p. Bratislava, závod Kozmetika Hlohovec. Cena Kčs 2,60 byla škrtnuta a nahrazena o dost vyšší sumou 2,90. Asi se měnilo DPH.
A tak se u nás dnes večer rozsvítila první svíčka na chanukiji. Vlastně ještě pomocník. Jo, první svíčka jsou dvě svíčky, tak je židovství komplikované.
A zejtra jdu shánět vanilku.
Psáno v Praze dne 20. prosince 2011
22 komentářů:
Vánoční svíčky mají v Makru ve Stodůlkách v regálu vlevo od vchodu v rohu úplně dole. Balení je po 6 krabičkách po 20 ks. Můžete si vybrat červené nebo bílé.
Se svíčkami na chanukii mám stejný problém. Teměř každý rok. Přeji Šamanovi i všem kolemjdoucím klidné svátky (jak Chanuku, tak Vánoce) a úspěšný příští rok.
Dík za tip, A. Asi si vyberu zase červené.
\ :-)
Takže vánoční svíčky přece jen přežily nápor konzumní společnosti - schovaly se v regálu v rohu úplně dole.
To mají tradiční konzumenti štěstí - tedy pokud to do Makra stihnou dřív než jiní staromilci.
Chudáci Norové takové štěstí nemají - pro máslo musejí za hranice. A za hranicemi nelítostní kšeftaři máslo prudce zdražují.
Představte si totéž u nás, v brzkém budoucnu - naše tradiční ateistické Vánoce bez másla, to jest bez vánočního cukroví.
Prostě - horší než za Rakouska.
Nazdar !
Pragmaticky vzato, svíčka sice vydává romanticky laděné krásné světlo, no ale to, co díky tomu musíme dýchat není nic moc dobrého, nehledě pak na to, že není radno nechávat otevřený oheň bez dozoru, nemusí to při troše smůly dopadnout zrovna dobře. Přesto přese všechno podlehnu občas kouzlu světel svíček, zapálím je a poddám se té krásné atmosféře. Nyní, jak se roztrhl pytel se všelijakými farmářskými a vánočními a já nevím jakými všemi trhy, tak jsou čím dál tím častěji k sehnání svíčky z pravého včelího vosku a řekl bych, že to, co vzniká při jejich hoření, rozhodně trápí mé čichové buňky mnohem méně, nežli ty průmyslově vyráběné záležitosti. Ty svíčky z pravého vosku jsou čím dál tím častěji k sehnání i v různých obchůdcích v centru. Na chatičce rodičů jsem si poměrně rád svítívával takovou prastarou petrolejkou, vydávala velice příjemné světlo. No a protože jsem z mládí zvyklý na pach spáleného petroleje z leteckých motorů, tak mi ten pach zplodin ze spáleného petroleje vracel kamsi do mladých let.
V Norsku už nesmějí mít máslo nebo jak - ? Dyť nejsou v Unii?
Vono ale oheň bez dozoru zasejc udělá nádherný estetický dojem. Moje nejkrásnější vánoce a bráchů byly, když jsme jednou v salónu krásně zapálili třímetrový smrk se svíčkama a pak ho převrátili. Bylo to úžasné. Rodiče ale nějak postrádali pochopení pro experimentování... projevili svůj názor dost výrazně.
V salónu. No jo, milostpáni měli salón. A na vánoce v něm měli třímetrový smrček, zapálenej.
Ale socialimus jim nevoněl - byli prej perserko... no utiskovaný, prej.
A dyby měli eště venkovskou chalupu a mercedes, tak by byli jak ten s tou Chartou, no víte kerej, jako utlačovaný teda.
Ale vlastně né jako von - von dělal to dívadlo, ale neměl na to diplom, jako z tý vysoký školy, víte. Zato milostpán ze salónu vyštudýroval, za naše, za dělnický peníze.
A stejně mu nebylo nic recht.
Von ten Žižka měl pravdu, s těma vzdělancema, adamistama a jinejma podobnejma úchylama. Všecky sou stejný, tak s nima do jednoho pytle se všema - a s pytlem šup do Vltavy. Eště můžou bejt rádi, páč papeženci z nich udělaj svatý jako s toho Nepomuckýho.
Jó, salónisti ...
Jakoubku, mrkni někam (na novinky třeba), pár dní zpátky. Norové se poněkud sekli v plánování. Krávy dojily míň, k tomu se začalo péct před Vánoci a navíc se tam objevila úžasná nová dieta, která je založena na tucích a odmítání uhlohydrátů. Výsledkem byl totální nedostatek másla, no řešili to spanilými cestami k sousedům a nákupy přes internet.
Ano, všichni pomysleli na jedno a totéž a navíc v tentýž okamžik, ale se všemi, se prostě nepočítalo.
No a dánští Vikingové navíc ještě vymysleli pod tlakem okolností a prožrané prázdné státní pokladny i daň z tučných potravin, takže nějak to zamávalo i s jejich produkcí a distribucí másla.
Drobný omyl, vážený, i když jiný Honzo :
Nikoli „spanilé cesty“, leč spanilé jízdy.
Ano, naši husitští předci podnikali spanilé jízdy do okolních zaostalých, zarytými papeženci ovládaných zemí. Naši dědiční nepřátelé sice dodnes tvrdí, že šlo o masivní loupežné výpravy, ale, samozřejmě, opak je pravdou.
Husité podnikali namáhavé daleké výpravy, bojovali s přesilou do železa zakutých pánů i s náboženskými předsudky obyvatelů cizích zemí JEN A POUZE s dobrými úmysly. S těmi NEJLEPŠÍMI úmysly - naši předci zdarma a nezištně šířili myšlenky na rovnost, volnost, bratrství a beztřídní společnost. Šířili zdarma slávu českých nástrojů (např. cepů), českých zbraní a vozů. Však i naši dědiční nepřátelé přijali do svých jinak úpadkových jazyků naše progresivní česká slova - „pistole“ a „houfnice“ (howitzer).
Samozřejmě - spanilé jízdy přinesly i jisté oživení našeho tehdejšího národního hospodářství*). Poučení a osvobození obyvatelé okolních zemí husitům snášeli doslova MODRÉ Z NEBE, jako výraz díků za poučení a osvobození.
Leč ne pro zisk či slávu stáli husiti proti všem; kdyby se dali do cizích služeb, jistě by si vydělali více.
Ale to jen na okraj.
Dnes ubozí prostí norští pracující stojí fronty - máslo je na příděl. Ano, to jsou ty „slavné“ výsledky neplánované kapitalisticko-demokratické „ekonomiky“. A protagonisté celosvětové periodické krize, američtí imperialisti, se ubohým hladovějícím Norům - posmívají.
Hle, co navrhuje jistá prostá norská blogerka, trpící poněkud nezdravou barvou pleti, leč pyšnící se zdravými politickými názory : Navrhuje spanilou jízdu do lednic smějících se amerických bestií, k prasknutí vykrmených - norským máslem.
Jistě - je to zábavné, leč nesprávné. Naše budoucí kulturně-politicko-osvobozovací mise musejí být vedeny ušlechtilými myšlenkami. My, po našem vítězství nad Evropu (a později i Amerikou) nikomu z tamních obyvatel ledničku plenit nebudeme. Naopak - obsah lednic boháčů rozdáme tamním chudým masám, ještě jim k tomu přidáme z vlastního.
Všem opravdovým českým vlastencům přeji veselé vánoce, pravé české vánoce s hojností dárků a pochutin, vánoce plné pohody a prosté vší náboženské propagandy.
Světu mír !
------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Naše ekonomika se v té době potýkala s určitými potížemi. Po počátečním bouřlivém rozvoji naší vlasti, osvobozené od Němců, velkých feudálů, papeženců, sionistů, většiny městského patriciátu a intelektuálů, se začala projevovat jitá stagnace. Šlo o synergický efekt opakovaných vpádů evropských vetřelců a hospodářsko-politické blokády okolních papeženeckých zemí.
Jakubovi S.:
No, mí rodiče bývali častokrát až prapodivně chápaví když se o mě dozvěděli rozličné více, či méně pravdivé zvěsti ve škole a k mému překvapení ty, kde se projevoval princip: "Nežaluj, když proti němu něco máš, tak mu dej přes hubu rovnou.", ponechával otec zpravidla naprosto nejen bez trestu, ale i bez srdceryvné domluvy, ačkoliv zrovna za tohle ty třídní a ředitelské důtky létaly vzduchem nejčastěji a on tedy musel předstírat sypání popela na hlavu poměrně často, častěji, než mu bývalo milé, stejně jako on jsem totiž pro pár facek daleko nešel a byl tudíž samý průšvih, zejména pak, když jsem rozkrvavil čenich nějakého oblíbeného pucikliky naší třídní ježibaby. No a tihle mazánci si o tu přes hubu říkávali nepoučitelně často, jenže já byl stejně jako oni také dost nepoučitelný a vytrvalý. Táta se mi jen snažil naznačit, abych se u toho nenechával blbě chytit. Jenže oni to kolikrát hajzlíci naaranžovali, počkali, až se ježibaba začne blížit a spustili nahranou scénku a ona přišla dřív, než stihli dostat pořádně po hubě. Když jsem se naučil skoro jim urazit palici jednou ranou v desetině vteřiny a pak fofrem předstírat, že jim pomáhám na nohy po náhodném a nešťastném pádu na zem, tak už je ta chuť na divadelní představení dost přešla. Nicméně i tato vstřícnost, vlídnost a pochopení měly své meze, na ty jsem jednoho krásného dne narazil, byť i při úplně jiné příležitosti a za jiných okolností.
Když mi bylo asi tak 7 nebo 8 let, seběhlo se to tak, že jsem zůstal doma s angínou jako hrom, ale +/- už někde kolem 4-5 dne zabraly buď antibiotika, nebo matka příroda, nebo všechno dohromady a mě bylo celkem fajn, ale doktorka řekla, že do školy pro jistotu až po neděli. To mě nikterak nemrzelo, já byl doma s knížkami rád. No jenže se to seběhlo tak, že babička musela nastoupit do nemocnice, táta odjel asi na týden na služební cestu, tak si do konce týdne mám vzala volno. Jenže co čert nechtěl, koncem týdne se opil mámin kolega v práci, čímž se uvedl do stavu mimo provoz, jenže kdosi z nadřízených trval na tom, že jakási věc musí být nejpozději ve 14:00 na jeho stole, jinak že ztropí pěkný cambus. Opilý a neprovozuschopný Janíčko se tedy ocitl u nás doma, aby mě hlídal a máti obětavě zaskočila v práci za něj. No s Janíčkem to bylo bezva, nejdříve, protože už mi bylo dobře a přeci jen jsem se doma nudil, jsem ho ukecal, abychom šli do parku. Tak jsme šli. Tam jsem ho ukecal, aby mi ulomil větev vhodnou k výrobě luku a materiál na šípy jsem si už obstaral sám. Já zase neprotestoval, když do sebe naládoval v nějaké nálevně po cestě pár dalších panáků. Pak jsme se vrátili domů. Janíčko mi pomohl sundat svěrák ze skříně a já si ho upevnil ke stolu. Pak mi Janíčko, dle mých pokynů pomohl s výrobou luku, protože sám bych na to neměl dost síly. On si pak v křesle zdříml, zatímco já jsem si z hřebíků na svěráku s pomocí plynového sporáku, kleští a kladiva vyráběl hroty do šípů, které jsem nejdříve vykovával z těch hřebíků a pak zakaloval ve vodě a oleji. Smradu u toho bylo jak v Cařihradu, ale když se pak Janíčko probudil, otevřeli jsem okno a vyvětrali. Pak jsme si namalovali terč na dveře v obýváku a trefovali se do toho z toho luku těmi šípy. Takto nás zastihla máti, když se vrátila z práce. Já jsem pak od táty dostal co se do mě vešlo, za zneužití dobroty, laskavosti a momentální indispozice jinak bezvadného chlapa Jáníčka. Od té doby vím, že se takové věci nemají dělat, že chlap, který si sám sebe chce vážit, by neměl zneužívat dobrých vlastností nebo slabostí jiných.
Co je to ale platné, když já sám to nedělám, zatímco kolem na něco takového existují rovnou celé obory podnikání, třeba takové ty úžasné smlouvy na úžasné vysavače, hrnce, bezva půjčky na dovolené či vánoční dárky, nebo takové ty úžasné podvoůdky s rozličnými katalogy a jiné další hajzlíkoviny, se kterými jakoby se roztrhl pytel.
Draku, já také. Mám rád "teplé" světlo. Čím studenější v Kelvinech, tím "teplejší" a tím příjemnější při nižší intenzitě. Proto třeba stmívání žárovky funguje přesně tak jak je příjemné. Naproti tomu stmívání zářivky - už i takévé jsou, znemená méně avšak ještě "studenějšího" světla. Svíčka je skvělý vynález. Dobře navržená sama automaticky v potřebném množství převádí pevné palivo do kapalné fáze a nerozleje se. Jak o tom přemýšlím, napadla mě geniální myšlenka. Zkombinovat petrolejku se svíčkou. Místo posunovacího knotu posouvat svíčku. Ta by se upnula do nastavitelných kleštin, umožňujících použití svíček různých průměrů. Proudění vzduchu v lampě by umožnilo lepší spalování a cylindr současně chrání před požárem. Sice jsou lucerny na svíčku, ale ne takovéto. Vhodnou konstrukcí za použití hodinového stroje nebo váhového mechanismu by bylo možno dosáhnout samočinného posunu. Na tohle přijít tak před třeni sty lety, to by byl hit. Schumacherova patentní bezpečnostní lampa. Možná to kdysi někdo vynalezl, jenom se o tom neví. Možná, že je to dosud ukryto v zapomenutém zarezlém trezoru nějakého někdejšího výrobce petrolejek.
Šamane, po čem byly ty chanukové svíčky ? Není to cosi jako originál náhradní díl k čemusi, třeba "značková" žárovka, která se v jiném balení dostane za levno ? Chápu, že chanuková svíčka nemůže být ledasjaká svíčka. Chanuková svíčka musí být košer. (Třeba jako slívovice nebo víno jak nám vysvětlovali na Golanech, třebaže na můj dotaz, co to v tomhle případě znamená "košer", to průvodkyně zamluvila, že to vysvětlí až v autobuse. Asi jsou citlivé záležitosti, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Teprve na cestě nám vysvětlila, že v tomhle případě to znamená, že se toho nedotkla ženská ruka.) Podle těch samých přísných předpisů, za dozoru rabína. Dá rozum, že takový dozor nemůže být zadarmo. I rabín musí být živ než jen ze vzduchu. Tak jestli nekoupili moc drahé svécení. Třeba ty dortové svíčky jsou levnější. Nebo by tam pasovaly i ještě levnější nedortové, obyčejné. Jak je něco s přívlastkem, hned je to dražší. Jenže Chanuka, chanukový svícen, chanukové svícení a nekošer svíčky, jde to dohromady ? Nemaje iluze o praktickém obchodním světě, řekl bych tak, že může být, že jeden objedná vagón obyčejných tak a tak velkých svíček a s přirážkou prodá druhému jako dortové. Druhý je s přirážkou prodá jako "značkové" chanukové. Nakonec je koupí Šaman a libuje si jak dobře a výhodně pořídil. Jako já kdysi Osram žárovky do auta. Třicet percent mehr licht a kdoví co ještě. Jenže také o hodně percent kratší životnost. Tak koupil obyčejné, osrat si je můžu sám. Tedy zas moc obyčejné ne, jsou o něco žravější zato ne přežhavené a tak by i při té láci měly déle vydržet. Doufám, že to vydrží konektory a světla. Abych zdráv byl a zdráv zůstal.
Ano... jako každý prastarý konzervativní rigidní systém, zahrnující vše v životě, aji judaismus je dokonale maskulinní. Ženy pak určeny k ochraně, ozdobě, práci v domácnosti - prostě KKK. Kinder, Kirche, Küche.
Já bysem se v tom chtěl tak vyznat, v těch svítídlech a vůbec. Pro mě je to böhmisches Dorf. Du chinois, nespa. All Greek for me.
Tedy "španělská vesnice"!?
Tak točno. Kitajskaja gramota, druzja...
Jakube to je jednoduché. Z prvních žárovek byl vyčerpán vzduch aby neshořelo vlákno. Sice svítily, ale ne dlouho, protože vlákno se "vypařovalo" do vakua. Pak vědátoři přišli na to, že vypařování vlákna se dá zpomalit naplněním baňky nějakým inertním plynem o nízkém tlaku.Zároveň lze zvýšit teplotu vlákna a tím svítivost a účinnost. Obvykle se používá argon. Jenže bylo třeba aby žárovky svítily ještě víc. K tomu stačí baňku naplnit inertním plynem o vyšší hmotnosti. Po argonu následuje neon, pak krypton a xenon. Funguje to přibližně tak, že dochází k rekombinaci s plynem a částice z povrchu vlákna jsou vraceny zpět a neunikají do prostoru. Vhodným složením plynné směsi a přidáním halogenových prvků, například jódu, se účinnost rekombinace zvýší. Prvním halogenovým žárovkám se proto říkávalo "jódová světla". Zvolením intenzity žhavení tak lze dosáhnout vyšší svítivosti nebo vyšší životnosti nebo kompromisu. Rekombinace je závislá na správné teplotě vlákna. Hlavně přežhavení výrazně snižuje životnost. Problém je i v tom, že částice odpařené z vlákna se nevracejí na původní místo a neukládají se rovnoměrně. Vlákno se v tenčím místě přežhavuje a tím se urychluje jeho opotřebení. Nepodléhejme reklamě a nepleťme si xenonové žárovky s xenonovými výbojkami pracujícími na principu oblouku "hořícím" v xenonovém plynu. Z životností žárovek (autožárovek) je to tak, že něco za něco. Nepříliš nápadně to bývá vyznačeno na obalu. Zvýšená svítivost o 30 až 70 procent je vykoupena životností sníženou až o 50 procent. Dlouhoživotnostní žárovky pro denní svícení mají o něco nižší svítivost, ale stále podle předpisů. Ačkoli to předpisy nedovolují, prakticky lze použít žárovky o vyšším příkonu a tedy i svítivém výkonu, pokud to snese elektrická síť vozidla a konstrukce reflektoru a připojovací patice. Takové žárovky jsou k dostání za cenu standardních a jsou několikanásobně levnější než vysoce svítivé Osram či Philips. Dobré a za dobrou cenu jsou Tungsram. Světla je nutno mít seřízena tak, aby neoslňovala řidiče v protisměru. Výhodné je mít LED světla pro denní svícení, významně se tím prodlužuje životnost hlavních žárovek a v případě jejich výkonnější náhrady i životnost více namáhaných částí světlometů, zvllášť za vyšší venkovní teploty. Doufám, že jsem podal vyčerpávajcí vysvětlení.
Fuj ! S životností....Kaji se. Už i já páchám za co jiným spílám.
Naprosto vyčerpávající, příteli Schumachere.
Na chvilku jsem ocitl zase v učení za telefonního mechanika...
Možná bych měl dodat, že u nás v Ústavu už běžně svítíme LED reflektory. Jsou menší, lehčí, podstatně míň hřejí (jsou tedy "účinnější" a tím i ekonomičtější), umí plynule měnit barvy bez pomocí filtrů - jediná jejich nevýhoda je, že jsou (zatím) nechutně drahé. Ale jednou převálcují tzv. "úsporky" na celé čáře. Žárovky se zařadí spolu s loučemi, svíčkami, petrolejkami a plynovými lucernami do skupiny "historické zdroje světla". [;>)
No jak jednoduché... How elementary, dear Shoemaker! Stačí mi to předložit po lopatě. Takže tohle je jednoduché. Co pak... ále nic.
Stejně je to sprosté, že nikde ve světě nevědí, že žárovky jsou zkomolené pojmenování po našem největším géniovi. Ale my to víme, že?
Louče tuze čadí a nevydrží dlouho. Ostatní je praktičtější. Led jsou zajímavé, ale nemají plné spektrum. Vývojově jsme zvyklí, že světelný zdroj svítí i hřeje. Žárovka a obloukovka vydávají světlo ve spektru nejbližšímu slunečnímu. LED jsou vhodné všude tam, kde potřebujeme světlo bez infra složky. LED s dobrou kvalitou světla jsou zatím drahé. LED pro scénické osvětlení nemusejí být přesné.
Poznámka : Veškeré prakticky využitelné a využívané zdroje energie pocházejí ze slunce.
Jakube, vyznat se ve svítidlech se dá dost dobře narozdíl v onom vůbec, které je v nekonečnu.
Jsem rád, že jsem mohl poradit. Mně to trvalo dost dlouho, než jsem svíčky v tom koutku uviděl. Po spatření svíček jsem padl na všechny čtyři hlavou k severu vzdávaje díky. Ne, že by tím směrem bylo nějaké význačné místo, ale protože regál je tak situovaný a jinak při mých zádech bych se tak nízko nedostal.
Okomentovat