Doma okrouhlík zapadl přesně do širšího stojánku, co jsme si ho pořídili před pár lety, když jsme přešli na ty tlustokoncé smrky. A to byla celá příprava stromku. Žádné řezání a pižlání, jen jsem o pět cenťáčků zkrátil jeho špičku. Stromek i se stojánkem šel pak tradičně do sprchy. Ani jsem ho po uschnutí už nedával na lodžii. Postavil jsem ho rovnou na dřevěnou pec, na tradiční stromkové místo. Pod ním se, pochopitelně, nyní nerozléhají matrace a natahovací prostěradlo, ale tradiční modrý papírový ubrus, aby měly kam padat pichlavé jehličky. Už asi deset let nám slouží, i když už výpověď chtěl dát, potrhaně, avšak věrně. Vloni koupený papírák v barvě zelená/kivi zůstává i nadále jako záloha.
Po smrčkování nastalo kočkování. Synkova kamarádka i se svým partnerem jede do Brna ke svým rodičům, takže mi přivezla ku hlídání dvé koček, vlastně kočku a kocoura, i s krmivem a s miskou, kam i kočka chodí pěšky. Kočky jsou milé, nejmilejší, když chtějí masíčko místo suchého krmiva.
Čtvrtá neděle adventní byla klidná. U televizních pohádek jsem zabalil dárky, ale nepopsal, protože papírky lepičky došly, a nové jsem přes rok nedokoupil. Však času bylo ještě dost. Dárků tedy taky. Za sociku bylo těžké cokoli kdykoli sehnat, i žena Ivanka měla ten zvyk, že co vhodného uviděla, koupila, a schovala ve starém proutěném prádelním koši. Různé druhy stavebnic pro děti, ba i Lego, knížky, užitečné předměty do kuchyně a tak. A o Vánocích se vyndávalo, ale ne všechno, něco muselo počkat, až děti do dárku dorostou. Děti dorostly, koš se při stěhování do nového bytu rozpadl, rozpadl se i socialismus, ale mánie nakupovat předem do zásoby zůstala. Letos jsem všechny ty dopředu vybrané dárky připravil pod stromeček všechny. Něco jsem tedy vyřadil pro nepoužitelnost. Třeba sadu zásobníků na krekery, protože žádné (dospělé) dítě už krekery nejí... Anebo soupravy pro pojídání vajíček, z podobného důvodu. I když ty by se snad daly uplatnit už jako starožirnost (kupovaly se ještě za koruny československé...)
Mým dalším vánočním tradičním bodem jest nákup kaprův. Den před dnem Štědrým, letos tedy v pondělí. Tentokrát jsem vynechal kapříka makřího zdarmého, poněvadž můj předvánoční nákup byl mnohem skromnější než tři tisícky (bez DPH). Nedostal jsem tak ani zdarmý sekt, ale to nevadí, mám ještě z loňska. Pro kapry tři jsem šel opět na Luka k rybáři Píchovi z Veselí nad Lužnicí. Ten je má vždy veselé a náramně živé. Každý rok je kupuju den před Štědrým dnem, čili v pondělí. Ale nedal jsem si budíka a na tržiště dorazil až po desáté hodině. A to už ty nejlepší dvouačtvrtkilové neměli. Tak jsem koupil jednoho dvě a půl a jednoho pod tři kila. A byl jeden mlíčňák a jeden jikrnáč. A tradičně jsem si nechal připravit ryby do téměř polotovarového tvaru. Takže jsem odcházel se čtyřmi půlkami, a veškeré zbytky (krom žluče, samozřejmě, a žaber, jistě) jsem nesl na polívku. Hlavičky měly vyloupané očičky, až na ty další dvě, co jsem dokoupil. Oni lidi totiž nechávávají hlavy u prodejců, neb se jim asi eklují. (Tedy nikoli svoje, avšak kapří.) Ale to nemusíte jíst, to se jen vaří, aby byl správný rybí bujón!
Dcerka Terka pak přijela z Černého Mostu tradičně s cukrovím. Odvezla si kapry i s výbavou jejich vnitřních částí a vnějších ploutviček, letos se bude štědrovečerně hodovat u nich doma. Pondělní večer jsem už zabalené dárky ještě ovíjel barevnejma stužkama, tak, aby to bylo kýčovitě krásné: Na modrý papír zlaté, na zlatý papír modré, na zelený stříbrné. Červený papír jsem dokoupil v papírnictví, až když jsem šel s kapry v batohu domů (zabaleny byly jejich pozůstatky v několika igelittaškách, abych si batoh nezakrvácel), tak na ten červený papír jsem vrznul stužky stříbrné. A taky lepičky dokoupeny byly, takže dárky popsány.
Štědrý den nám nastal. Ráno v devět přišel ze svého nedalekého bytečku synek Janek. Dal péci božohodovou husu a ozdobil stromeček, opět poněkud minimalisticky. Možná i proto, že nenašel zavěšovací esíčka. Každý rok je to tak, že se nemohou najít ty drátky, tak se koupí nové, a pak se ty staré najdou. Hromadí se tedy drátky zavěšovací, až jsem letos žádné nepořizoval. V krabici banánové s vánočním zdobením tak letos synek nalezl tři sáčky papírové – bez drátků. Ale je to takhle pěkný!
Synka ještě čeká postavit tradiční Ladův betlém, tedy ve svém stylu a tradičně podle nového netradičního scénáře. Já se asi už budu muset pustit do vaření štědrovečerního oběda, dáme si, myslím, čočku. Předvařenou. Na jednu hodinu po poledni jsme již očekáváni na Černém Mostě, kdež se zapojíme do smažení kapřích řízkůch a míchání bramborových salátův. Zatímco ještě klofám tohle písání, abych nevypadl z dlouholeté tradice, voní z pokoje františek.
A tak nám začaly Vánoce. Letos, jak jsem pravil, se bude štědrovečerní hostina konat v domácnosti dcerky Terky a jejího Tomáše. Asi tam i přespím. Protože letos Vánoce slavím, či spíše odbejvám, poprvé bez žínky Ivanky. Umřela nám v listopadu, vydobyl jsem si ji pro tu příležitost z nemocnice. Byla v důvěrně známém prostředí mezi svejma alespoň den, noc a den; mohl jsem ji držet při tom za ruku. Kočky jsou teď dobrý, na hlídání, přímo terapeutický, ale napořád je mít nechci.
Je to blbá vánoční povídka. A kdybych je nepsal už šestnáct let, tak bych ji nenapsal ani dnes. A kdybych nestavěl rodinnej vánoční stromeček 38 let, nestavěl bych ho ani letos. Stavěl jsem ho, i když jsem byl na roční absolvenstské vojně a dostal vánoční dovolenou. Stavěl jsem ho, i když jsem čtvrt století chodil do práce na směny, a prakticky každý druhý Štědrý den či Štědrý večer trávil hlídáním lektřiny pro meziměstské a mezinárodní telefony. Tak to vycházelo podle pravidelného rozpisu – služba buď na Vánoce nebo na Silvestra. Při úplně prťavých dětech jsem si brával dovolenou, ale pak začali mít děti mladší kolegové, a někdo prostě tu službu držet musel. Však za ni byly příplatky!
A tak se ten Štědrý večer trochu urychlil, anebo maličko opozdil. Ale letos… Naštěstí máme s Ivankou skvělé děti.
Všem, kteří odbejvají svoje první Vánoce bez svého miláčka přeje mír v duši
Šaman
Psáno v Praze 24. prosince 2013
*****************************************************
2012: můj loňský Štědrý den
2011: můj předloňský Štědrý den
2010: Můj Štědrý den 2010. Zde jsou pod článkem uvedeny i odkazy na dalších třinác Vánoc – až k roku 1997. Ale fungují až odkazy od roku 2000…
