Ne, nestalo se to ve vzduchoprázdnu, a nestalo se to poprvé. Muslimské útoky proti židům mají svou historii. Ten nejstručnější přehled islámského antisemitismu, který je zakořeněn už v samotném Koránu, podala dnes (31.10.2023) neviditelně psí kolegyně Hana Lukešová ve svém článku Mohamed a Židé.
Ale v Tóře (a potažmo i ve Starém zákoně) jsou popsány i dřívější židovské zkušenosti s celonárodním útlakem. Ať se jedná o egyptské otroctví nebo babylónské zajetí. Biblická kniha Ester vypráví o prvním pokusu vyvraždit celý izraelský národ. Ve středověku se paradoxně vedlo židům lépe pod muslimskými vládci než pod vládci křesťanskými. Vždyť přece "židé nám zabili Ježíška". Křesťanský antisemitismus odsoudil důsledně až (svatý) papež Jan XXIII (v úřadu 1958–1963). Značka M.Č. na stránkách věnovaných sv. Augustinovi v rozsáhlém článku Náš křesťanský antisemitismus přiznává:
"Lze říci, že antijudaismus byl po celou dobu křesťanské existence vedle dogmatiky trvalou součástí církevní ideologie. Její nepochybný, především protižidovský rasismus má na svědomí naprosto neuvěřitelný útlak, perzekuci, násilí, loupeže, znásilňování, hromadné masakry celých rodin včetně dětí, vypalování domovů a celých náboženských obcí a synagog i s jejich věřícími, a miliony zavražděných příslušníků Ježíšova židovského národa."
"Antijudajismus", který byl namířen proti příslušníkům židovskému náboženství se po židovské emancipaci, která od 19. století měnila židy (věřící) postupně v Židy (příslušníky národa) se proměnila v moderní antisemitismus, dnes ze strany pokrokářských levičáků často vydávaný za "oprávněnou kritiku státu Izrael". A ta "kritika" (výhrůžky) poprvé zazněla už na zasedání Valného shromáždění OSN 29. listopadu 1947. Rezoluce č. 181 rozdělovala území Britského mandátu Palestina na židovskou a arabskou část a byla přijata (poměrem 33:13) také díky Stalinově strategické chybě. Stalin si myslel, že prostřednictvím izraelského "komunismu" získá přímý vliv na Blízkém Východě, a tak kromě Sovětského svazu (a Ukrajiny a Běloruska) hlasovaly pro rezoluci i státy pod jeho vlivem (pozdější "socialistický tábor míru"). Všechny v OSN zastoupené arabské, muslimské a protiamericky naladěné země (Indie, Kuba, Řecko) byly rezolutně proti rezoluci. 10 států se zdrželo, mezi jinými i stávající protektor Velká Británie, která později při předávání moci (a obrněných pevnůstek) zřetelně fandila Arabům.
Hlasování mělo vypadat tak, že každý delegát měl vstát a říci jen stručné "PRO" nebo "PROTI". Zástupci historicky antisemitských zemí si však neodpustili nenávistné projevy a výhrůžky válkou. A ta válka začala okamžitě! Ještě před vyhlášením státu Izrael třeba blokádou židovského Jeruzaléma. Vlastně jenom pokračovala. Trvala už od doby novodobého sionistického osidlování Palestiny. Teprve porážka Osmanské říše v 1. světové válce přinesla místním Židům rovnoprávnost - náboženskou i hospodářskou. Ale nikoli bezpečnost. 1. března 1920 přepadli beduíni kibuc Tel Chaj, který v severní Galileji založil bývalý carský důstojník Trumpeldor pro další přistěhovalce z Ruska. Zabili přitom osm lidí. Poblíž tohoto místa bylo v roce 1950 vybudováno městečko Kirjat Šmona, což značí „Městečko osmi”. A to na památku Trumpeldora a dalších sedmi padlých, mezi nimiž byly i dvě ženy. (Proč by dnešní Palestinci "překvapivě" nezabíjeli ženy?) To je to město, ze kterého teď aktuálně kvůli dělostřeleckým a raketovým úrokům naciarabského hnutí Hizballáh, podporovaného Sýrií, bylo evakuováno všech jeho asi pětadvacet tisíc obyvatel. To je to město, kam 11. dubna 1974 vpadli přes libanonské hranice tři teroristé Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Zabili osmnáct lidí - včetně devíti dětí (proč by dnešní Palestinci nezabíjeli děti?), než je vojáci Izraelských obranných sil (IDF) zastřelili. (Incident je znám(???) jako "Masakr v Kirjat Šmoně".
Wiki mi k tomu dodala hbitě i heslo "Masakr na pobřežní silnici" (1978), při kterém Palestinci z Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) z frakce Fatah unesli autobus, což nakonec vedlo k zabití 38 izraelských civilistů (z toho 13 dětí), a zranění dalších 71 lidí. Když se vrátím ke Kirjat Šmoně, kterou jsem navštívil v roce 2006 (a projížděl jí znovu v roce 2016 a zatím naposledy před necelým měsícem), tak tehdy jsem si v novodobém kibucu Tel Chaj, dva kilometry od hranice s Hamásem zapsal: "Podle jedné mapy sahá libanonské území až nad samotný zlom, pod kterým se Kirjat Šmona rozkládá. Tady se dalo bombardovat ručními granáty..."
 |
| Pohled z kibucu Tel Chaj na Kirjat Šmonu pod libanonskými horami. |
Palestinským Arabům (muslimům i křesťanům) se od začátku britského protektorátu nelíbila vzrůstající židovská imigrace. Proto už v roce 1921 zdvihli první nepokoje, které pokračovaly i v roce 1929. A to kvůli údajné snaze židů ovládnout Chrámovou horu. Tehdejší rabíni totiž rozdělili prostranství před Západní zdí ("nářků") (tedy mimo samotný muslimský náboženský okrsek) dřevěnou přepážkou, která oddělovala mužskou a ženskou část - jak je zvykem v klasických synagogách. Velký jeruzalémský muftí Mohamed Amín al-Husajní, pozdější soudruh Hitlera, už tehdy svolal mezinárodní konferenci "na ochranu svatých islámských míst". Protože ona přepážka prý byla jejich "znesvěcením". Dnešní muslimové v tom jen pokračují, a to za mohutné podpory ze strany antisemitské UNESCO.
Zatímco v roce 1931 tvořili palestinští Arabové 81 % obyvatelstva země, Židé už platili 45 % daní. Už tehdy židovské daně přispívaly na zdravotní péči Arabů! A ti se také odvděčili v rozsáhlém arabském povstání (1936-39), zaměřeném proti Britům a Židům. Napadali kibucy, vytrhávali sazenice v sadech, přepadali lidi na silnicích. Útoky na kibucy mají svoji tradici... I na města.
1.1.2001, 20 zraněných,
4.3.2001, 3 mrtví, 80 zraněných,
18.5. 2001, nákupní středisko, 5 mrtvých, 110 zraněných,
27.3.2002, Park Hotel, 29 mrtvých, 130 zraněných (to byla ta svatba),
19.5.2002, 3 mrtví, 30.3.2003, 58 zraněných,
12. 7. 2005, 5 mrtvých, zraněných 90 osob na plné promenádě,
5. 12. 2005, nákupní středisko, nejméně 4 mrtví a 35 zraněných…
Zapsal jsem si tehdy: "Ovšem s ohledem na to, že Hamás, tedy současná palestinská vláda v Gaze, má v programu zahnat do moře všechny Židy, tak to není až tak moc."
Netanja leží na břehu Středozemního moře, které je zde od území "Západního břehu" vzdáleno 15 km; po silnici 57 je to čtvrthodina autem. A tankem? To je důvod, proč této hranici říkají izraelští pamětníci "Osvětimská linie" a také důvod, proč na ní byla postavena "Šaronova zeď". Po jejím postavení se zprvu počet palestinských vražedných útoků snížil na pouhých 5 %! Načež začaly útoky jeruzalémských Palestinců stavebními stroji a automobily na autobusové zastávky, protože toto město nemá rozdělujících zdí. Například v červenci mírového roku 2008 zabil palestinský bagrista tři lidi a dalších 45 zranil, z toho sedm vážně. Než ho policisté zastřelili. O tři týdny později se stejný útok opakoval nedaleko hotelu King David. Tam terorista zranil jedenáct lidí, než ho policisté zastřelili.
Když jsem v roce 2006 ležel v Netanji na pláži, liboval jsem si: Konečně místo, odkud nevidím žádné hranice Izraele Omyl: I pobřeží je hranicí, jak ukázal třeba útok z 22. dubna 1979. Tehdy poblíž města Naharija nedaleko libanonských hranic přistáli s gumovým člunem na místní pláži tři teroristé z Fronty osvobození Palestiny, vedení šestnáctiletým Samirem Kuntarem. Byla noc. Shodou okolností se jim do cesty připletl 24letý izraelský policista Elijahu Šachar, kterého zastřelili. (Tedy "legální cíl"). Pak vnikli do bytového domu, přičemž byl jedním z najemníků zastřelen jeden útočník. Zbylí tři vnikli do bytu rodiny Haranů. Cituji z Wiki:
"Zajali 31letého otce rodiny Dannyho Harana a jeho čtyřletou dceru Ejnat. Manželce Smadar Haranové se podařilo ukrýt do prostoru nad ložnicí spolu s dvouletou dcerou Ja'el a sousedkou." (Matka pak nešťastně udusila svou dceru Ja'el, když se ji pokoušela utišit, aby její pláč neprozradil jejich úkryt.)
Danny Haran s dcerkou byli odvlečeni na pláž, odkud měli být odvezeni do Libanonu jako rukojmí. Mezitím však dorazila policie a vojáci, jejichž střelba provrtala invazní člun. "Když skupina zjistila, že byl jejich člun poškozen střelbou, střelil Kuntar z blízka Dannyho Harana do zad před jeho dcerou, a následně jej utopil v moři, aby se ujistil, že je mrtvý. Následně zabil čtyřletou Ejnat tím, že jí rozmlátil hlavu pažbou své zbraně."
(Další osudy sadistického vraha viz výšeuvedený odkaz.) Načež byl Haran v arabském světě mohutně oslavován jako hrdina! HNUS!!!
Stále se to opakuje, stále mimo zájem zápaďáckých médií. To, co se teď stalo ve velkém, to se v dnešním Izraeli opakovaně děje, děje se tak dlouhodobě a trvale, a dálo se už dříve. Jiné je pouze množství těchto hrůz a to, že vraždící stvůry měly na své zvrhlé choutky spoustu času.
Není nová ani protižidovské nenávist muslimského světa. Podívejte se na ruský Dagestán, kdy lůza dobyla letiště, procházela se po ranvejích i po křídlech letadla, které se provinilo tím, že přiletělo z Tel Avivu. Islámské gorily při tomto pogromu kontrolovaly pasy, aby našly nějakého Izraelce. Policie klidnila dav střelbou, ale předtím ještě výkřiky: "Nikoho jsme nenašli. Bratři, rozejděte se!" A kdyby našli?
Napsal jsem před lety: "Řekl bych, že tak 70 % problémů palestinských Arabů je zaviněno nečinností, neschopností a korupcí jejich samosprávy, 25 % pak teroristickou činností palestinských Arabů a z toho plynoucí ochrany izraelského obyvatelstva. Zbylých 5 % jsou pak záležitosti, které by se jim ze strany izraelského státu díti neměly. I ty arabské vesničky na kamenitých vršcích působí mírumilovně a jistě v nich nebydlí samí teroristé. Ale teroristé jim vládnou a teroristé učí jejich děti nenávisti ke všemu izraelskému, a to i za evropské a izraelské peníze. A zvolili si je sami!"
Nastává doba, kdy aktuální problémy palestinských Arabů budou stoprocentně způsobeny jejich teroristickou činností a jejich podporou vyvražďování Izraelců. Jakže je to zmíněno v už uváděné knize Ester na jejím konci?
Král Achašvéroš dal v posledku Židům právo, „aby se postavili na obranu svých životů, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechnu válečnou moc národa a krajiny těch, kteří by je napadli“. A bylo těch zahubených nepřátelů 75 tisíc. "Zastávajíce se života svého, tak odpočinuli od nepřátel svých. Avšak nevztáhli ruku po jejich majetku." Čímž jejich vdovám v podstatě poskytli - humanitární pomoc.
Zastávaje se životů svých občanů nyní Izrael v Gaze bude pokračovat v hubení válečné moci místních palestinských Arabů. I já ho v tom podpořím na středeční, tedy dnešní demonstraci:
"Federace židovských obcí v ČR pořádá ve středu 1. listopadu od 16:00 hodin veřejné shromáždění na podporu Státu Izrael. Akce proběhne v Praze na Staroměstském náměstí.
Společné vyjádření podpory Státu Izrael a jeho obyvatelům má za cíl odsoudit a připomenout bezprecedentní vraždění civilistů spáchané teroristickým hnutím Hamás 7. října a právo Izraele bránit sebe a své obyvatele. Stále je více než 230 rukojmích, z toho mnoho dětí a žen, unesených a držených teroristy v pásmu Gazy. Jejich návrat musí být bezpodmínečně umožněn. Chceme upozornit na celosvětový nárůst antisemitismu, který již na mnoha místech světa negativně zasahuje do života židovských komunit. Součástí shromáždění bude i pietní uctění obětí.
Shromáždění „Společně pro Izrael“ podpoří i zástupci široké veřejnosti a mnohé organizace. Moderovat budou Ester Janečková a Jakub Železný, vystoupí vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, vrchní zemský rabín Karol Sidon a další.
K tématu viz i dokument Chronologie palestinského terorismu (1949-2021)
Už se do něj nedostal například případ z března 2022, kdy dva muži ozbrojení samopaly začali střílet do kolemjdoucích a policistů na zastávce autobusu v oblasti města Chadera. Zastřelili dva policisty, tedy policistku a policistu, oba ve věku 19 let.
Je zde např. zmíněn incident z 8. března 2016, ke kterému přidám podrobnosti: Tehdy na přímořské promenádě mezi Tel Avivem a Jaffou začal nožem bodat procházející lidi mladý Palestinec. Zabil jednoho člověka – amerického turistu z Texasu – a více než dalších 10 lidí zranil, z toho šest těžce, včetně dvou osmdesátiletých žen. Pobodal i těhotnou ženu(!) a dva izraelské Araby. V dalším řádění mu zabránil místní hudebník, který ho udeřil do hlavy kytarou a pak ho pronásledoval – dokud vraha nezastřelila policie.
Tentýž den se udály ještě dvě nezmiňované události: Dalším izraelským hrdinou se stal zbožný žid v Petach Tikvě, kterého zasáhl útočník do krku. Napadenému se podařilo nůž z rány vytrhnout a teroristu jeho vlastním nožem bodnout. No a do třetice ve Východním Jeruzalémě napadl policejní hlídku Palestinec střelbou ze samopalu. Jednoho pohraničníka zranil těžce, druhého lehce. Útočili vesměs dvacetiletí mládežníci. Hamás k tomu vydal prohlášení, v němž tyto teroristické útoky označil za "heroické činy" (zabíjení těhotných žen a osmdesátiletých seniorů). Mluvčí Hamásu dokonce vyzval další palestinské frakce, aby se připojily k "boji palestinské mládeže"…
