úterý 30. listopadu 2010

Svátek ve Vzletu


Byl státní svátek 17. listopadu i chtěli jsme ho se ženou strávit nějak v pohybu. Pročež jsme se vydali do bývalého kina Vzlet k pohybovým hrátkám. Ty však zajišťovaly především kinetické objekty sochaře Františka Svátka.



Pan Svátek je velice chytrý člověk, jinak by nemohl absolvovat jadernou průmyslovku. Zároveň je výtvarně nadaný, jinak by nemohl absolvovat hořickou sochařskokamenickou uměleckoprůmyslovou školu. Rovněž je důsledný, takže si ještě udělal Akademii výtvarného umění v Praze, kde krom sochařství studoval i restaurátorství. Taky je příšerně pracovitý, jinak by nemohl pořádat každý rok jednu až dvě výstavy - většinou s novými věcmi! Čtvrt století žil v Itálii a Německu, kde restauroval mozaiky, fresky a kameny. A učil na školách. A vytvářel svoje kinetické objekty, poháněné vodou, gravitací, případně větrem. Čímž nedemonstrativně prokázal svoji samozřejmou genialitu jak fyzikální, tak sochařskou. Tedy - ty jeho objekty může vnímat matematik i fyzik s obdivem, jak jsou matematickofyzikální principy využity, ale může se na ně dívat i člověk bez vědeckého či uměleckého vzdělání, protože ty věci jsou prostě hezký, a zajímavě se hejbou...

A hovoří i jejich materiál - ušlechtilý kov, broušený a hlazený kámen, mramorovaný mramor. A živá voda, jež je hlavním materiálem Svátkových soch. (A místy je jím i vzduch, který nevidíte, ale slyšíte houkání jak prolétá umně vypočítanými a vysochanými otvory.) Voda je skutečně integrální hmotou díla - protože mimo kinetickou sochu neunikne ani kapka!

Krom jiného je pan sochař také vlastenec, protože se nějakou dobu po převratu vrátil do vlasti, kde žije ve Vlastiboři. A vystavuje po českých zemích. Nyní za jeho díly nemusíte jezdit do Brescie, Florencie, Verony, Říma, Milána, Tokia, Los Angeles... ba ani do Veltrus, kde jsme si jeho věci prohlíželi vloni v létě. Jeho zatím poslední výstava se koná v Praze - Vršovicích, Holandská 1. (Musíte to ale stihnout do 7.12.2009, pondělky jsou zavřeny, jinak je otevřeno od 12:00 do 18:00. Zaplatíte jen uznávací poplatek 50 Kč a můžete se kochat. Když to nestihnete, tak budete muset do toho Los Angeles, Itálie, Německa - anebo třeba Berouna:)

Ve Vzletu nejsou vystavovány větrné korouhvičky, protože pod skleněnou střechou vítr nefouká, jen konejšivě šplouchá voda. Ale zato si tu můžete prohlédnout i obrazy Franzisky Svátek, Frantovy dcery... (Nejsou ve fotogalerii. Musíte se dostavit osobně na místo, abyste zhlédli její barevné "mentální krajiny".)

Kino Vzlet má se zámkem ve Veltrusích ještě něco společného. Tím zámkem i jeho parkem prošla v roce 2002 potopa, a vloni se z ní ještě vzpamatovával. Domem, kde bylo v roce 1921 Bio Vzlet prošly reálněsocialistické i postrevoluční dějiny takovým způsobem, že málem lehl celý. Tak nejdříve, v roce 1920, byl ten barák postaven jako sokolovna nákladem Sokola Vršovice. Proto v něm není vzestupné hlediště, ale rovná plocha. A možná i proto zde místo promítacího plátna funguje sádrová zeď! Ta původní, z roku dva tři (1923). Ačkoliv už nemuselo být ani to "sádrové plátno", ani samotná zeď, žádná.

V roce 1948 totiž, jak jinak, byl dům znárodněn. Kino zde fungovalo asi do roku 1975. Pak skladoval své poklady Filmový archiv. To už objekt načnulo. A po roce 1989 přešel barák do "péče" hlavního města Prahy, které ho nechalo zplanět. Doslova. Včetně náletů stromů na střeše. Roku 2002 magistrát "svěřil" bývalou sokolovnu a kino Městské části Praha 10. Která rozpadající se budovu hodlala demolovat. Už nezbývalo nic jiného. Už zbývalo - jen pár měsíců, než přijedou bagry, když tu náhodou šel kolem pan architekt Michael Klang. Dům se mu zalíbil - a ve spolupráci s Prahou 10 ho zachránil! A teď ho tedy provozuje. Jak to tady vypadalo v roce 2007 se můžete podívat na fotkách vystavených vevnitř. Teď jsou zde výstavní sály, divadelní prostor, a nakonec znovu i příležitostné kino. Kdo se dívá na pořad TV Prima Nikdo není dokonalý - tak to se točí zde. Ostatně se tu pořádají i koncerty - a vůbec, podívejte se na aktuální program Bio Vzlet sami.

Dům se nalézá - vlastně skrývá - na kraji Vinohrad, Žižkova i Vršovic, trochu zastrčený za Heroldovými sady. Naštěstí pro návštěvníky je zde už Praha 10, takže žádné šikanózní zóny parkování nečíhají na automobilisty a při troše štěstí lze zaparkovat i před domem (když je svátek...). Jo, abych nezapomněl, ten barák samotný je prostě pěkný. To viděl i pan architekt v jeho bouračkovém stavu. Art-deco se nedá přehlédnout - i některé jeho prvky v interiéru jsou původní! A ty, co jsou nové, sem velice přirozeně patří. A tento nenápadný architektonický skvost korunuje jeho proměnlivý obsah. Tak se někdy přijďte podívat.

Hezký svátek jsme si udělali. Takový svátek, jaký si může udělat každý i ve všední den (kromě pondělí:).

Psáno v Praze dne 30. listopadu 2010.

Viz i Šamanovu fotogalerii.

video

8 komentářů:

informace řekl(a)...

Marně jsem hledala na it. Googlu zprávy o činnosti F. Svátka v Itálii. Našla jsem jen evidenční čísla v registru Ministerstva kultury, pod kterými byly uloženy kopie některých jeho děl. Kam je uložili, v registru není napsáno.

drak řekl(a)...

Informaci:

František Pátek má své stránky sice dost spartánské:

http://www.fk-svatek.cz/

ale vše podstatné tam o něm je a hlavně je tam i email. Myslím, že by Vám k tomu svému italskému působení i něco sdělil, kdybyste ho o to požádala.

Já zkusím využít toho, že jsem nachlazen a nikam se mi nechce a zkusím tu práci zvládnout tak, aby mi pátek zůstal volný aspoň z části a zkusím se do toho Vzletu dostat, to už mi také doufám bude lépe. Myslím, že to stojí za to. Jestli se smí fotografovat i uvnitř, určitě budu rád, co rád, přímo nadšen :-)

drak řekl(a)...

Tak dlouho jsem myslel na to, že se na Svátka podívám v pátek, až jsem to nakonec zkonil.

informace řekl(a)...

Našla jsem na Googlu Františka Svátka, který přispíval v sedmdesátých letech do THE INTERNATIONAL NEWSLETTER OF COMMUNIST STUDIES Vol 18. Napsal tam stať o komunistické internacionále.
Že by to byl on?

drak řekl(a)...

Informaci:

Tipnul bych si, že on to asi nebude, spíš půjde o shodu jmen, ale úplně vyloučit to samozřejmě nelze. Levicové strany se dnes u nás opírají především o přízeň voličů převážně "dříve narozených", mezi které ročník 1945 rozhodně patří. Na druhé straně, čím vyšší vzdělání a dovednosti člověk má, tím méně zpravidla inklinuje k levé části politického spektra.

informace řekl(a)...

Také si to myslím, ale ani o tom druhém Svátkovi nemůžu najít nic jiného než odkaz na tu jeho stať. Totiž byl to prý projev přednesený v Janově, který mu pak uveřejnili.

Šaman řekl(a)...

Nechte toho googlolustrování - Františků Svátků jsou desítky, sochař, učitel, historik, údržbář, hostinskej...

Kdyžtak se zeptejte toho sochaře - má telefonní číslo ve Zlatých stránkách......

V roce 45 narozenej, ale v Česku, nemůže přece po útěku do Německa a Itálie být salonní marxista - když před tím utíkal a zažil na vlastní kůži, ne?

Anonymní řekl(a)...

Vážená Informace
Pánové LUDVÍK Zbyněk (jáchymovské KZ-číslo 02480) a BUREŠ Václav (jáchympvské KZ-čislo 13244) a další vydali v roce 2001 svým nákladem knihu “ČERNÁ KNIHA MINULOSTI”. Tato kniha je k dostání u pana LUDVÍKA Zbyňka seniora na adrese PoBOX 93 02 05 Frankfurt am Main D-60457 BRD, anebo na http://www.zludvik.de .

Tato kniha popisuje zločiny proti lidskosti na území ČSR po roce 1945 a po únoru 1948. V knize jsou vyprávěny osudy mnoha postižených občanů ČSR, kteři se dle autorů dostali do vězení a dokonce byli zabiti díky činnosti Edwarda Beneše po roce 1945. V knize je kapitola IV věnováva pouze Benešovi pod názvem „Beneš kolaborant s bolševismem a proto zrádce národa“. A i v jiných kapitolách je psáno o Edwardu Benešovi. Po přečtení této knihy a po srovnání s novodobými českými legendami jsem začal o těchto legendách velmi pochybovat.
Jestli chcete aspoň trochu objektivně mluvit o panu Edwardu Benešovi doporučuji Vám vřele tuto knihu si obstarat, a vejít do styku s autory.

Žiji mimo území nyní se nazývajíci ČR již od října 1968. Procestoval jsem veliý kus světa jak za prací tak za zábavou. A pomalu ale jistě jsem se stal pouze a pouze člověkem. Nacionální cítění je mi cizí.
Před mnoha lety jsem psal do českých internetovýych novin pod svým jménem, s udáním adresy. Psal jsem pouze o svých zkušenostech, nedával jsem nikomu rady. Upozorňoval jsem pouze české čtenáře, že na světě žijí stamiliony lidí, kteří mají jiné názory na světové dění. A to se většině českých čtenářů nelíbilo. Po velmi hrubých urážkách a vyhrožování jsem toho litoval.

Mnoho Lásky a Moudra Vám přeje Hledajíci.