REPORT: Festival fantastických autorů

V sobotu 5.2. 2011 jsem dorazil na další den tradičního Pragoconu/PragoFFestu tradičně v brzkých odpoledních hodinách, tak akorát na oběd. Před Modrou školou jsem přinatrefil na reálně sešlou redakci Sardenu v čele s šéfredaktorem Pechym, jež se chystala právě někde zasednout k redakčnímu obědu. Protože jsem se avšak od kolegů dověděl, že právě drží svou přednášku Františka Vrbenská, zrádně jsem je opustil a ponořil se do modra. V hlavním sále jsem stihl aspoň závěr dvouhodinové přednášky "Ta krysa má otrávené zuby!", urobil pár fotek a trochu rušil.

Následujícím programem, který jsem měl v plánu navštívit, byla přednáška Luboše Brhela "Jídlo na conech". Zarazil jsem se však ve foayer, neb se zde u jednoho stolu konalo setkání starých známých dinosauřích tváří. On vlastně celý PragoFFest krom svých asi patnácti linií měl ještě šestnáctou linii, jak tomu vždy bývá. Totiž setkávání se na chodbách a předsálích, v čajovně či občerstvovně. Protože však letos bylo pozváno na 70 autorů fantastiky, začínajících či už profláklých, případně proflákle začínajících, mohli jste spatřit i skupinky umělců skutečně zasloužilých. (Viz fotogalerii.) Nikoli vysloužilých! Tentokrát jsem si v Modré škole připadal skutečně jako na festivalu spisovatelů!

Přednášku "Jídlo na conech" jsem nakonec okusil v reálu: Toasty, párky a dvanáctku Chotěboř. A ještě jsem stihl přednášku Vlada Ríši. Vlado nás seznámil se svými novými ruskými zkušenostmi. Právě nedávno v Rusku obohatil svou slovní zásobu, když mu moskevský taxikář odvětil na jakýsi dotaz "Miňá barabá". Což prý značí "je mi to u prdele"...

Načež jsem se vrátil do Hlavního sálu na setkání se spisovateli, kteří zasluhují obdiv i díky. Setkání s legendami české fantastiky Janem Poláčkem, Josefem Pecinovským a Františkem Novotným moderoval se svým neodolatelným šarmem Jiří Walker Procházka. A protože i v sále seděly legendy, rozvinula se občas docela zajímavá diskuse. Mám z ní sedm stránek nečitelného rukopisu. Pokusím se z nich vytáhnout alespoň pár drobtů.

Jan Poláček srovnával spisovatelské prostředí u nás a v Americe. Zatímco ve Státech přijde spisovatel k redaktorovi s několikastránkovou synopsí, kterou společně dotvoří, u nás zase panuje opačná krajnost - redaktoři svou pomoc nenabízejí a spisovatelé ji, pokud se přece jen snad vyskytne - odmítají.
Franta Novotný oproti tomu poznamenal, že sám je velice háklivý na to, aby někomu jinému dovolil vstoupit do svého textu. Ale když se redaktor chová slušně, a hladí po srsti, lze s ním spolupracovat...
Josef Pecinovský po třech letech důchodu a desetileté přestávce ve psaní zjistil, že mu nestačí reedice úspěšných děl v Pevnosti a píše nové povídky.

Myslím, že ještě budeme svědky zajímavých časů. Právě v této době, kdy nastupují noví nadějní autoři, které vygenerovaly různé soutěže (např. Jan Kotouč, Julie Nováková), vracejí se staří dobří holubi. Mladí a zkušení nebudou proti sobě boxovat v soutěžích, a nejspíš ani nebudou soupeřit ve čtenářském zájmu. Každý autor má totiž své čtenáře, a já doufám že právě neviditelný střet těchto dvou silných spisovatelský generací vyprodukuje nové generace čtenářů!

Abych se trochu protáhl, vydal jsem se do tělocvičny, kde probíhal Gamefest. A to jako samostatná část Pragáče, na níž se dala koupit samostatná vstupenka. Někteří gamesníci si zcela vystačili zde. A musím říci, že právě nové gamesy myslí i na jejich fyzickou stránku. Pod heslem "ovladač jste vy!" nutí nebohé závisláky šermovat baterkou ve vzduchu nebo třeba skákat do dálky. Tělocvična byla zcela patřičná.

V její druhé půlce se zase činili karbaníci. Krom karet bylo lze hrát i různé obdoby Člověče, nezlob se nebo i piškvorky. V přilehlých dílnách jste narazili na překrásné stavebnice a přeohyzdné figurky. Před počítačem jste mohli tancovat anebo si i vyzkoušet vystoupení s kytarou... Žilo to tu, ale mne zase lákaly hody duchovní.

Zamířil jsem proto na přednášku Zdeňka Žemličky, který mne zaujal na včerejší pevnostní besedě. Tentokrát vyprávěl o mytologii bible a ozřejmil její některé pohanské či egyptské zdroje. Už je mi trochu jasnější, jak je to s tou vodou pod nebesy a nad nebesy. Probrali jsme bibli od Adama přes Abrama až po statečné izraelské ženské. Přednáška privátní pak pokračovala zase u bramboráčků, uzenin a chotěbořského. Čímž jsem zmeškal setkání s obránci Pevnosti.

Nakonec jsem skončil, jak jsem začal, zase v třídě 106 v linii Pevnosti, alespoň na závěr besedy s Richardem Podaným, Pavlem Weiglem a Roberty Pilchem a Tschornem. Přednáška nesla název "Nepřekládáme nohu přes nohu, ale knihy". Ovšemže páni překladatelé překládají rovněž i své nohy, jak bylo patrno. A i zde na této besedě panoval krásný dialog přednášejících s obecenstvem.

Ostatně někdy nebylo lze rozlišit obecenstvo od přednášejích, obě strany se často míchaly, ovšem ku prospěchu věci. Naštěstí ten víkend na začátku února 2011 nespadl na Modrou školu žádný asteroid, takže se s některými výše jmenovanými určitě setkáte někde na conech příštích.
I s těmi nejmenovanými. Když si tak zpětně pročítám své zápisky, vychází mi, že jsem většinu času strávil na linii Pevnosti, dosti času v jídelně při debatách a něco i v hlavním sále. Více jsem nestihl, avšak jsem spokojen.

Na závěr jeden kuriózní poznatek: O prázdninovém víkendu jde hlavně mládež do školy, aby se za určitý poplatek nechala vzdělat zejména v klasické literatuře - a náboženství. A to v tak kompletní šíři, v jaké se snad nepřednáší ani na univerzitě.

Díky všem organizátorům!

Psáno v Praze dne 28. února 2011 pro Sarden.
Zde je můj pragoFFestí v pátek 4.2.2011na Sardenu.
Viz i Šamanovu fotogalerii z PRAGOFFESTU 2011.