Sahara, největší poušť na zemi, rozkládající se na ploše 9 milionů čtverečních kilometrů, velká asi jako Spojené státy americké, nebyla vždy nehostinnou krajinou bez vody a bez života. Jak vyplývá z objevů archeologů, ještě před 12 tisíci lety byla zeleným, plodným srdcem Afriky s jezery, řekami, bažinami,
kypícími životem, zvířaty a ptactvem, které dnes najdeme v jiných částech kontinentu jako třeba nosorožce, krokodýly nebo ibise. Jsou tomu svědectvím kresby na jeskynních skalních stěnách. Z nálezu zachovaného pelu rostlin pak archeologové rekonstruují i tehdejší floru, která byla bohatá a různorodá.
Ke změně klimatu a postupné přeměně této oblasti v poušť došlo, podle mínění jedné části vědců následkem změny inklinace zemské osy, která vedla k odklonu monzunových větrů směrem k rovníku. Dochází k podstatné změně klimatu, prší málo a deště pro intenzivní sluneční záření se nedostanou až k
půdě, ale vypaří se ve vzduchu.
Postupná ale neustálá přeměna Sahary v poušť počíná podle vědců asi před třemi tisíci lety. Život v pozvolna se rozšiřující poušti nevymizí, ale přizpůsobí se novým podmínkám, zrovna jako nezmizí docela voda, na které je život závislý. Vrstvy podzemní vody dávají šanci lidem, zvířatům a rostlinám k existenci i když v
ohraničeném prostoru oáz. Postupná přeměna úrodné krajiny v poušť vede na druhé straně k migraci do limitrofních oblastí.
Sahara je opředena různými mýty, jedním z nich je její neúprosná nepředvídavost. Sahara se svým vedrem a písečnými bouřemi je nemilosrdná.. Pohřbí pod hromadou písku aspirace vojevůdců na ovládnutí Afriky, jak vypráví anticko-řecký historik a cestovatel Herodot o výpravě perského Kambyza v r. 525, jehož
vojsko bylo doslova pohřbeno pod návalem písku v náhlé nečekané bouři. Ostatky výpravy prý nebyly nikdy nalezeny.
V okrajových oblastech Sahary existovaly až do našeho letopočtu vyvinuté civilizace, jako na př. Garamanti, o nichž nám píší historici jako Herodot nebo jako římský Plinius starší. Francouzský archeolog H. Lhote objevil v Alžírsku kresby se stylizovanými vozy taženými koni, podobné grafitům z r. 1000 př. n. l. na mykénské Krétě, které nasvědčují, že do Severní Afriky přišli Kréťané a že se odvážili i do Sahary. O tom svědčí podobné kresby kolem studní v Arli, blízko sídliště tehdejších Garamantů a v jižním Timbuctu. (Tra uomo e animale, Cerulli E. 1982) Podle Lhote a Cerulli kresby jsou důkazem existence snad nejstarší karavanní cesty přes Saharu, která šla od libyjské Syrte až k Nigeru.
Římani přicházejí do Afriky až po punských válkách s Kartágem. Obsadí severní část Afriky, kde rozšíří svou administraci a kulturu, ale o Saharu nemají velký zájem. Proti výpadům saharských nájezdných kočovníků - modrých mužů Sahary - Tuaregům se ohradí pevnostmi. Římané sice znali cestu přes
Saharu a vydali se po ní, vedeni Corneliem Balbem v 19. r. př. n.l., ale v podstatě pro ně poušť nepředstavovala žádný důležitý objekt.
V sedmém století n.l. se objevují v severní Africe muslimští Arabové, kteří si podmaní berberské obyvatelstvo, usídlí se tam natrvalo a rozšíří svůj vliv i do některých oblastí Sahary. Tak z Timbuctu udělají středisko islámské kultury s univerzitou (založenou v r. 1325) a proslulou svou učeností v islámském světě. Timbuctu se stává i důležitým trhem vzácného zboží jako zlato, šperky, sůl, a také otroci. Pro domorodové obyvatelstvo je ale nadvláda Arabů nejkrutějším obdobím jejich historie. Černí otroci, spoutaní mezi sebou řetězy, jsou hnáni po karavanních cestách pod žhavým sluncem, bez pití a jídla a ti, co
nemohou dál jsou jednoduše zabiti. Historici píší, že až polovina otroků při těch násilných pochodech ztratila život.
Další kapitolou historie kontaktů Evropy se Saharou je přítomnost francouzské cizinecké legie. Poprvé začala operovat v severní Africe v r. 1832, po dvouleté přestávce se tam vrátila v r. 1835 a stanovila svůj hlavní stan v Sicli-bel-Abbes. Na Sahaře okupovala stará římská opevnění, ale přes boje s Araby se
jí nepodařilo Sahary zmocnit. Ta žila dál svým zvláštním životem. A nač se zmocňovat pouště, která nemá velký vojenský význam. Cizinecká legie pak odchází z Afriky v roce 1962.
Do historie evropsko-saharských styků pak patří i cestovatelé a objevitelé, kteří jí prošli a v poslední řadě archeologové, kteří pracují nad rekonstrukcí její minulosti. Kdo má zájem může si přečíst knihu Richarda Halla, Discovery of Africa, Londýn 1967.
Dnešní Sahara představuje nemalé problémy pro zbylé obyvatele oáz. Podzemní vrstvy vody se pomalu vyčerpávají, dnes se musí studna vrtat do hloubky 65 metrů, aby se došlo k vodě, písek pomalu ale jistě zanáší stavení. Sahara stále víc vysýchá a rozšiřuje se do okolních oblastí. I hrdí Tuaregové, dřívější postrach obchodních karavan, se stáhli na jih a zabývají se skrovným zemědělstvím.
Jsou marné pokusy dobrovolníků z Evropy přivést znovu oázy k životu, po určité době saharský písek všechno zasype a zničí. Umírá i tradice obchodních karavan, které na velbloudech převážely zboží po saharských cestách. Dnes se staví silnice, ale i ty občas zasype písek, jako alžírsko-saharskou dálnici.
Sahara stále víc tlačí na okolní krajinu, požírá úrodnou půdu okolního Sahelu. Vytlačuje obyvatelstvo do okolních oblastí a ven z Afriky.
Jaká opatření může člověk udělat proti neúprosné přírodě? Unesco dotovala 7 miliony euro program na využití a rozšíření staré tradiční techniky t.zv. foggara (síť podzemních kanálů) na zachycování kondenzované noční rosy. V minulém roce Konvence jedenácti afrických států se rozhodla vytvořit t.zv. Velkou zelenou zeď, která by měla zabránit další dezertifikaci okolních států. Bude dlouhá víc jak 7.100 km, její realizace se zúčastní Burkina Faso, Džibuti, Eritrea, Mali, Mauricius, Niger, Nigérie, Senegal, Súdán a Čad. Měla by být realizována během pěti let a slibují si od ní i záchranu lesů v Kongu. Zelená zeď, jestli se ji společným úsilím afrických států podaří vypěstovat, by snad mohla být částečným řešením alespoň proti dezertifikaci. Program Unesca se mi zdá neúčinným paliativem.
Hovoří se také, zatím hypoteticky, o postavení velké sluneční elektrárny, která by zásobovala elektřinou Afriku a Evropu. Mám tedy jisté pochyby, nakolik je to uskutečnitelné.
V blízké budoucnosti nás Evropu čeká zvýšený imigrační nátlak ze severní a střední Afriky, příliv lidí, kteří hlegají příznivější podmínky pro život, než jaký jim poskýtá příroda doma.
Zasláno 8. února 2011
Sahara cestou na Tasílli.
Pravěké skalní rytiny.
Pravěké skalní kresby a graffiti.
Slon saharský.
45 komentářů:
Teda, musím uznat, že našemu vlasteneckému autorovi "Informaci" modrá barva vážně sluší.
Hezký večer všem českým vlastencům a vlastenkám.
1. Kambýsova armáda byla identifikována v "poli kostí", viz:
http://vtm.zive.cz/clanek/ztracena-armada
2. Současné enormní rozšíření Sahary má do jisté míry na svědomí islám, protože jednak vedl k relativnímu přelidnění (podobně jako christianizace v jiných oblasdtech), jednak náhrada původních (vybitých, vyhnaných) obyvatel přerušila péči o krajinu (zavlažovací zařízení, udržování některých porostů apod.).
Desertifikoval i Arabský poloostrov, který byl ještě za prvních chalífů stepí s hojností zvěře.
Přeměně krajiny v poušť může zabránit jen dostatek vody, ta voda se tam může vzít cestou přirozenou, tedy museli bychom počkat, až se přirozené přírodní podmínky změní a množství srážek se zvýší, ale to bude trvat dlouho. Můžeme zkusit zavlažovat, ale to je dost nákladné, rozhodně to může překonávat naše současné možnosti. Můžeme zkoušet ovlivňovat počasí, ale to je technologie jednak ne zcela zvládnutá byť v Rusku, USA a Číně se tím zabývají a do nějaké míry jsou toho schopni. Také to ale není zadarmo a rozsah možného ovlivnění a podobné parametry si myslím také neumožňují dělat něco s tak obrovským územím, jakým Sahara je. Kdyby tam někdo chtěl stavět solární elektrárny, asi by to možné bylo, ale muselo by se při jejich konstrukci počítat s tím, že je může zasypat písek. Musely by tedy být schopné to zasypání vydržet a dostat se z něj. Jednoduché to určitě nebude, tím pádem ani levné ne, ale asi to zatím bude to nejsnadněji uskutečnitelné ze všech způsobů, jakými by Sahara šla nějak využít.
Pergille,
není vůbec jisté, že to pole kostí, co našli bratři Castiglioni, jsou zbytky Kambýzova vojska. Říkají to sami v dokumentárním filmu o výpravě. Kosti pocházejí z hromadného hrobu, kam byly sneseny a pohřbeny neznámými lidmi. U nich prý beduin, co je doprovází, našel před tím nějaké předměty, které mohly být perského původu, a které rozpoznal na fotografii, co mu ukázali. Beduin je jeden z těch šakalů Sahary, co vykrádají hroby a ničí tak archeologické památky. Ve filmu to ukazují při nálezu egyptských mumijí, vybalených z obvazů, oloupených a nechaných na slunci.
Film je zajímavý už pro obrázky.
/www.archeologiaviva.tv/tv/video/80
Pro mě by mohla zůstat Sahara tak, jak je. Jako pustina, poušť, Sahara. Nevím, co pořád lidstvo pudí k tomu, že všechno se musí na něco "smysluplně" použít. Nemusí. Některé věci jsou krásné tak, jak jsou. Docela rád bych se na Saharu vypravil. Autem a s dobrým průvodcem. Noc v rozpálené poušti a pak ráno, kdy je tam kolem bodu mrazu musí být fascinující zážitek. A nad tím na bezoblačné obloze hvězdy. Poptám se na možnosti až skončí ty bouře na severu Afriky.
Draku,
zavlažit tak velkou oblast není možné při současných klimatických podmínkách. A jakou vodou ji zavlažovat? kde ji vzít.
Pokud jde o podstatnou změnu klimatu, kdy se Sahara znova zazelená, museli bychom čekat podle geofysiků až na příští dobu ledovou.
Mám dojem, že ani zelená zeď nezmění nic na vysýchání Sahelu, jen zabrání písku, aby se tam neusazoval.
O elektrárně nemluvím, je to jen nápad.
Na fotografii u článku je Tuareg - modrý muž Sahary. Říkají jim tak, protože jsou oblečeni do modrého. Šaman měl k dispozici ještě jednu fotku, kde bylo jasně vidět, že jde o muže, ale šibalsky sem dal tuto.
Jsem ale stejně ráda, že se Vlastirádovi líbí.
informaci:
Vody je v oceánech dost, což o to, těžší už ale je jí v dostatečném množství odsolit a do té pouště dostat. Ono to rozšiřování pouště také může souviset s populačním boomem v Africe a pokračujícím odlesňování Afriky kolem rovníku a na jihu. Tam kde je země odlesněna, bývá větší horko a logicky i méně vody, to vytváří podmínky pro další rozšiřování pouště. Rozhodně s tím jen těžko půjde cokoliv podniknout snadno a rychle.
STK:
Poušť je nádherná, také bych se tam rád podíval, ale co se Sahary týče, buď bych tam nejezdil vůbec, nebo se pokusil zjistit předem, kde je to vůbec možné a bezpečné, protože myslím, že moc bezpečné to tam není, proč myslíte, že Paříž Dakar se už nejezdí v Africe? Pouště je krásná i v Austrálii a nepochybně je pobyt v ní bezpečnější, spíš přemýšlím, že když už, že bych jel mnohem raději tam.
V Izraeli se vysazuje v poušti les. Všelijaké pichlavé borovice a jiné odolnější stromy. První tři roky se zalévají, pak už si musí vystačit sami. Slyšeli jsme, jak rychle se v okolí takového umělého lesa přirozeně mění mikroklima - zvyšuje se vlhkost, snižuje se prašnost a ztišuje vítr. Snižuje se teplota, podporuje se přirozený růst semenáčků.
Fandím zelenému pásu na Sahaře.
\ :-)
To všechno je pravda Draku, ale Austrálie je mnohem dál. (Čti "dráž".) Uvidíme, ti pouštní lupiči jsou hlavně kolem cest a vůbec civilizace (koho by v hloubi pouště taky olupovali, že?) takže prorazit dovnitř, pobýt, pokud nezačne docházet voda a pak rychle ven. Pravda, může mě prodat i průvodce - ale to dělají naši politici vlastně denně.
P.S.: Pokud zítra vláda ustoupí doktorům, může za pár týdnů s jistotou 99% čekat, že si mzdy začne vynucovat jiná profesní skupina. Co tak třeba hasiči nebo policisté? Nebo sestry? Tak sprostému nátlaku se přece nesmí ustupovat.
Fandím doktorům, ovšem ne pánům Kubkovi, Engelovi a Volemanovi. Kde byli, když "byly zdroje" a ministry zdravotnictví byli nepřetržitě po sobě členové ČSSD (Ivan David - 22. července 1998 – 9. prosince 1999), Vladimír Špidla - 10. prosince 1999 – 9. února 2000 - pověřen řízením, Bohumil Fišer - 9. února 2000 – 15. července 2002, Marie Součková - 15. července 2002 – 14. dubna 2004, Jozef Kubinyi - 14. dubna 2004 – 4. srpna 2004, Milada Emmerová - 4. srpna 2004 – 12. října 2005, Zdeněk Škromach - 12. října 2005 – 4. listopadu 2005 - pověřen řízením, David Rath - 4. listopadu 2005 – 4. září 2006). Kde byli, když pan dr. Rath vymýšlel peachoviny, jako třeba doprava školské mládeže zadarmo. Doktorům bych přidal těch 1,5 miliardy, zdravotním sestrám bych dal těch 0,5 miliardy a pány Kubka, Engela a Voleman abych vypráskal ze země jako zemské škůdce.
Volemana - samozřejmě.
To Informace - nikoliv Sicli-bel-Abbes, anóbrž Sidi-bel-Abbes. Nepochybuji o tom, že k této chybě došlo při přepisování Vašeho příspěvku. On je vůbec problém při přepisování arabštiny (neřku i jiných jazyků do češtiny - stačí spotvořeniny vzniklé při přepisu třeba ruských jmen do češtiny přes angličtinu - to vstávají vlasy hrůzou na hlavě). Il-maktúb bjinqara min c´unváno.
Máte pravdu, Pedro,
špatně jsem přepsala jméno z poznámek z bakalářské práce o historii Tuaregů (Tuareg: l'evoluzione storica di un popolo nomade), kde je také kapitola, věnovaná francouzské koloniální politice v Africe.
Jste opravdu pozorný čtenář. Děkuju za upozornění.
Draku,
Ještě k projektu solární elektrárny v Sahaře. Píše o ní il Sole24Ore v článku o velké solární elektrárně v egyptském Kuraymatu, která měla být slavnostně otevřena koncem listopadu minulého roku. ://www.ilsole24ore.com/art/tecnologie/2010-11-25/deserto-milioni-sprechi-112845.shtml
Podrobnější údaje o zařízení na ://www.solarpaces.org/Tasks/Task1/egypt_kuraymat.htm
Pokud jde o využití sluneční energie v Sahaře, existuje již plán na výstavbu sítě solárních a větrných elektráren v severní části Sahary, a na Arabském poloostrově, Desertec, které by měly do roku 2050 pokrýt kolem 15% spotřeby elektrické energie v Evropě. Projevily o něj zájem středozemské státy a některé německé firmy. Fondace Desertec vznikla spoluprácí italského Club di Roma a německé Trans-Mediterranean Renewable Energy Cooperation (TREC)).
http://www.scribd.com/doc/18251459/EUMENA-Desertec-Sahara-Electricity
Nevím, v jakém stadiu jsou tyto projekty. Také budou asi muset vzít v úvahu vývoj politické situace v severoafrických státech.
STK,
do Sahary je nejlepší jet s nějakou organizovanou výpravou. Budou Vás všude vozit, budete mít zajištěný nocleh a jídlo, ale zato budete muset zachovávat pořádek programu turistické kanceláře. Posadí Vás i na velblouda, který prý hrozně smrdí, jak říkala dcera, a trochu Vás na něm svezou. Jet sám bych Vám nedoporučovala, člověk nemá ani tušení, s čím by se mohl setkat. Pozor, abyste se nenakazil africkou nemocí - steskem po Africe, velkých prostorech a slunci. Není to vtip, říkala mi o tom jedna známá, co studovala v Africe swahili.
Vím to ze své zkušenosti, i když jen v menší míře - italské. Když se postavíte v poledních hodinách na skálu nad mořem a díváte se na tu nedohlednou rozlohu vlnícího se stříbra v prudkém slunečním světle, je to skutečně nepopsatelný zážitek. Máte dojem, že s tím prostorem splýváte vjedno, že se v něm vznášíte. Jen dvakrát jsem byla v Čechách v létě na dovolené a měla jsem dojem, jako by příroda, stromy, tráva byly nemocné, šedivé, smutné.
Tak pozor na Afriku!
Snad si to uvědomí časem i imigranti.
Filtr mi sežral příspěvek o solárních elektrárnách.
Ach, Sahara ! To musí být cestovatelský zážitek !
Přes den hic jak kráva, v noci mrzne, všude prach, smrad, špatně zahrabané výkaly. K ránu lézt do spacáku umytý slzou vody a hrstmi písku (= špinavý jak prase). Kůůůl !
K tomu průjem, kožní nemoci od přechodné vyrážky po svrab atd. apod. Nezapomenutelná setkání s domorodci, s jejich bídou, s jejich prosbami o bakšiš.
Bát se samozřejmě nemusíme - kolem nás jsou ozbrojení průvodci; ozbrojení únosci jsou až za rohem. Občas přiletí nějaká ta střela, když trefí jen naše vozidlo, tak sláva a hurá, jedeme dál. A děkujeme Nesmrtelnému Leninovi, že byla jen z Kalašnikova a nikoli z RPG-7.
Doporučeno především pro starší, nepříliš zdravé osoby (jejich dědici doporučeno).
Vážně, po něčem takovém toužím asi jako po skoku z mostu (na laně).
Hezké ráno všem českým vlastencům a vlastenkám.
Pokud si pamatuju, tak Verne řešil Saharu jinak - nechal ji zaplavit mořem. Pak jsem (kdysi dávno) někde zahlídl článek, že by to nebylo až tak nemožné - navrhovali vytvořit kanál atomovým výbuchem. 8-D
Jen netuším, zda je skutečně značná část Sahary pod úrovní hladiny Středozemního moře.
Pro jiného Honzu (i pro všechny stejné Honzíky a Mařenky) :
http://fr.wikipedia.org/wiki/L'Invasion_de_la_mer
http://en.wikipedia.org/wiki/Qattara_Depression
Učit se, učit se, učit se ! (V.I.Lenin)
to Informace: vylezte si v létě na hradní věž Bezdězu a koukejte se do toho prostoru lesů okolo. Je-li větřík, tak to máte i s vlněním. Nádhera! Když nejste zrovna v dobré náladě, tak je všude šedivo...
Poslyšte,
nešahejte na Středozemní moře, jeho hladina se snižuje a dno se zdvihá, jak píší v tomto pojednání, a to následkem nárážení do sebe africké a euroazijské platformy (nebo jak se to řekne česky). Za chvíli budeme mít Alpy vyšší jak Himaláje a na Středozemní moře budem chodit lyžovat. Ještě tak z něj vylívat vodu někam do pouště!
http://earth.usc.edu/~becker/preprints/bfb10.pdf
Pane Michale,
přečtěte si něco o "Slunce a jeho účinky na lidský organismus"
http://zivotni-energie.cz/slunce-a-jeho-ucinky-na-lidsky-organismus.html
Na Bezdězu jsem kdysi byla, ale není to ono! Tam slunce tak jasně nesvítí.
Vážený Michale,
krásné lesy lze v naší vlasti najít na spoustě různých míst; stačí chtít.
A pod oblohou plnou hvězd jsem užasle stál vedle Luční boudy. Ozbrojené průvodce ani očkování proti exotickým nemocem jsem k tomu nepotřeboval.
Hezký den.
Prý "nač se zmocňovat pouště, která nemá velký vojenský význam". Zřejmě jste, madame, ještě neslyšela, že se na Sahaře nacházejí obrovská ložiska zemního plynu, ropy a jiných nerostných surovin (mangan, fosfáty, uhlí, uran...). A to jak v Alžírsku, tak i v bývalé italské kolonii Lýbii.
Během alžírské války bojovala Legie nejenom proti povstalcům z FLN, ale specielní saharské jednotky zajišťovaly bezpečnost silničních spojů a ropných polí.
Vlastenče, všiml jste si u Vašeho odkazu na "Zatopenou Saharu" vysvětlivky: "Couverture d'une édition roumaine du roman. 1926." ? :-)))
Máte pravdu, Harpyje,
tu zmínku o cizinecké legii v Sahaře jsem trestuhodně odflákla. Je to historie plná událostí, počínaje r. 1884, kdy na Konferenci v Berlíně počíná mezi evropskými státy boj o rozdělení Afriky, až po r. 1962. Bohužel, nemohla jsem popsat různá období činnosti cizinecké legie, která jsou všechna podmíněna na jedné straně pokusy Francie utvrdit své dominium nad Saharou, která jí byla přidělena na Konferenci jako území sféry vlivu, na druhé boji s domorodými kmeny jako Tuaregové Ajjeru, Hoggaru, Oullimmidenové, a i se skupinami Turků, na jih od Fezzanu.
V osmdesátých letech 19. stol.se cizinecké legii podaří zmocnit severosaharských oáz, ale marně se pak snaží vytvořit podmínky pro postavení transaharské železnice, která by spojila severní subsaharské oblasti se severní Afrikou. Druhý pokus mise plukovníka Flatterse, který chce spolu s odborníky načrtnout trasu, končí masakrem Francouzů ze strany Tuaregů. Francouzům se podaří zlomit odpor Tuaregů až na počátku minulého století, když už plán na železnici padl a začít tak konečně budovat nad Saharou svou administrativní správu.
Využívání nerostů - uranu a ropy začíná, pokud jsem viděla, intensivně až za prezidenta De Gaulla.
Na webu je text bakalářské práce o cizinecké legii a saharských kmenových skupinách, italsky, jestli Vás zajímá.
Mohu ale potvrdit, že z vojenské stránky pro Francouze Sahara velký význam neměla, jako spíš z politické a pak později z ekonomické.
Na druhé straně jsem nemohla otázku francouzské politiky v Africe náležitě rozvinout, abych nenarušila rovnováhu ve výkladu, který nechce být ničím jiným než úvodem k velice širokému tématu.
Pokusím se dát ten příspěvek o solárních elektrárnách ještě jednou, s neúplnými odkazy:
Draku,
Ještě k projektu solární elektrárny v Sahaře. Píše o ní il Sole24Ore v článku o velké solární elektrárně v egyptském Kuraymatu, která měla být slavnostně otevřena koncem listopadu minulého roku. ://www.ilsole24ore.com/art/tecnologie/2010-11-25/deserto-milioni-sprechi-112845.shtml
Podrobnější údaje o zařízení na ://www.solarpaces.org/Tasks/Task1/egypt_kuraymat.htm
Pokud jde o využití sluneční energie v Sahaře, existuje již plán na výstavbu sítě solárních a větrných elektráren v severní části Sahary, a na Arabském poloostrově, Desertec, které by měly do roku 2050 pokrýt kolem 15% spotřeby elektrické energie v Evropě. Projevily o něj zájem středozemské státy a některé německé firmy. Fondace Desertec vznikla spoluprácí italského Club di Roma a německé Trans-Mediterranean Renewable Energy Cooperation
://www.scribd.com/doc/18251459/EUMENA-Desertec-Sahara-Electricity
Nevím, v jakém stadiu jsou tyto projekty. Také budou asi muset vzít v úvahu vývoj politické situace v severoafrických státech.
Malá kuriozita: v čadské poušti, v oblasti jezer Ounianga, žijí poslední exempláře saharských krokodýlů, relikty z doby, kdy Sahara byla ještě jednou jedinou zelenou oázou.
Zajímavý článek o Garamě http://www.temehu.com/Cities_sites/germa.htm. V článku zobrazené garamantské písmo, zvané tifinagh, používají Touaregové dodnes.
A zde jedna reportáž Al Jazeery o hudební skupině Tinariwen, která dělá ohromnou hudbu.
Velectěný Vlastenče Vlastimile Větší, vězte, že na té naší Kouli je opravdu spousta nádherných míst. Některé jsou dostupné autem a všem, některé jen pěšky jen někomu, kvůli jiným musíte zalézt pod zem nebo se aspoň ponořit pod hladinu. Některé jsem viděl a některé ne. Některé už asi neuvidím, některé bych ještě docela rád viděl. I za tu cenu, že (si) budu několik dní páchnout. Nejsem navoněný panák - i když se sprchuji párkrát denně, přesto vydržím i několik dní bez jakékoliv hygienické očisty."My, kteří to vydržíme" jsme proti těm, kteří to "nevydrží"* ve značné komparativní výhodě...
*/ Když se už taková věc řízením Osudu přihodí a například jejich aeroplán havaruje v poušti - co pak dělají? Spáchají sebevraždu? Omyjí se posledním půllitrem vody? Nebo upadnou do letargie či kataleptického stavu?
P.S.: Víte, jak říkají naše něžné baletky dezodorantům?
Omluva všem Čechům: ta místa...
Šamanovi:
Izrael je jeden z mála slušných států na světě, kde ještě mají politiky myslící hlavou a ne tím druhým místem, okrouhlých tvarů na tom druhém konci páteře. Tomu samozřejmě odpovídá i kvalita jejich rozhodnutí a perspektivy z nich plynoucí.
Na jedné straně držím palce při pokusu o ten zelený pás přes celou Afriku, ale nejsem v tomto oboru až tak zdatný, abych dokázal odhadnout, jak moc reálnou šanci na úspěch ten projekt vůbec má.
Kdyby se postupovalo postupně, myslím že u pobřeží vždy nějaká voda v dosahu je, takže při vhodném výběru stromů, kterým by nevadila slaná voda u pobřeží, by se místní klima trochu ochladilo, tím pádem i více zvlhlo a takto by se postupně, volíce vhodné druhy pro konkrétní lokality, postupně dospělo od obou pobřeží až doprostřed kontinentu, ale nevím je to jen takový momentální nástřel od boku, lidé, co o tom ví víc to mohou vyřešit i jinak a buď uspějí, nebo také ne. Přeji jim samozřejmě ten úspěch.
informaci:
Solární elektrárny jsou poměrně sofistikovaná technická zařízení a tudíž jsou i poměrně nákladná. Nemyslím, že by nějací bankéři měli zrovna teď zrovna extrémní zájem investovat poměrně značné částky do politicky turbulentních teritorií, jako je sever Afriky a navíc ještě za situace, kdy vliv islamistů je tam momentálně na vzestupu, což nevěstí nic dobrého a tudíž investice by také klidně mohla skončit v rukách bůh ví koho a na hodně dlouho. Já bych se těch investic v oněch teritoriích momentálně určitě zdržel.
Oni i jiní myslí hlavou, a někdy i dokonce přímo: http://www.unccd.int/convention/menu.php
Z předchozího příspěvku odpadl odkaz na youtube, a ten následující skončil celý v popelnici. V něm šlo o program OSN proti šíření pouští, který zahrnuje konkrétní zásahy, jako například Šamanem uvedené zalesňování. Někdy je ale příroda nemilosrdnější, a tak v roce 2006 lehla popelem v Alžírsku větší část těchto zasazených stromků. Toto nebezpečí je v zemích s aridním klimatem vždy přítomné, viz nedávné požáry v Israeli.
http://english.aljazeera.net/watch_now/
4 Informaci aa Draka:
A ještě něco: není možné ten proud jenom vyrobit, je ho třeba přenést do místa spotřeby. A to je dost daleko. Kdesi jsem četl, že i při použití ss. přenosu na VN by dorazilo max. 10% nasbírané energie. Fotočlánky pracují dnes s účinností kolem 7% pokud jsou nové a nezaprášené.(ty průmyslově vyráběné). Navíc Sahara leží pod Evropou, takže největší výkon by dodávala v době, kdy to zase tak moc nepotřebuje. Takže ta obrovská čísle, která dostanete, když vynásobíte čtvereční metry a kolmo dopadajici sluneční energii je třeba vynásobit 0,1 a pak ještě 0,07. Tolik toho bude na svorkách v Evropě.
;-/
Popelnice zase spolkla můj předešlý příspěvek. Doufejme, že Egypťané nebudou tohoto "vítězství" jednou litovat.
STK:
Ony solární elektrárny nemusí nutně být principiálně řešeny jakožto pole solárních panelů. Může to být i hromada zrcadel soustřeďujících světlo na dostatečně velkém a dimensovaném vyvíječi tlakové páry, od kterého se ta tlaková pára dovede přímo k turbíně. Ale ani cena takovýchto zařízení není zrovna nízká. Cosi takového už existuje, podrobněji zde:
www.cez.cz/edee/content/microsites/solarni/k23.htm
a nějaký nový projekt se v kooperaci amerických a německých firem chystá v Kalifornii. Ono nemusíme všechno dopravit do Evropy a spotřebovat, místním se to může hodit také. Nicméně otázka akumulace a spotřeby v době, kdy slunéčko nesvítí je otázkou neustále otevřenou a dosud uspokojivě nevyřešenou.
Zatím se mějte hezky, opouštím virtuální Hospůdku, jsouce do reálné ;-)
Středisko pro přijímaní imigrantů na ostrově Lampedusa již několik dní hlásí SOS. Je přeplněné uprchlíky z Tunisu a nemá je kde ubytovat. Itálie hodlá žádat EU o finanční podporu. Nemůže je odmítnout, jedná se většinou o politické uprchlíky, kteří budou žádat o politický asyl.
Media sdělují, že egyptský prezident Mubarak odstoupil a opustil zemi. Egyptská nejvyšší vojenská rada v souvislosti s Mubarakovou rezignací rozpustí vládu a pozastaví činnost obou komor parlamentu. Rada chce vládnout ve spolupráci s hlavou ústavního soudu. Uvedla to televize Al-Arabíja.
BBC hovoří o vojenském převratu, protože předáním moci do rukou Nejvyšší vojenské rady byla porušena ústava.
Situace se mění každou hodinou a mám dojem, že uvádět tu komentáře novinářů nemá valný smysl.
Revolty se mohou rozšířit na další severoafrické země, kde už byly vyhlášeny demonstrace, jak jsem psala včera. Velké obavy má libyjský Kaddáfi, který byl s Mubarakem v posledních dnech v neustálém telefonickém styku.
2 Drak:
Myslím, že koncentrace "slunečních prasátek" na kotel a následující turbína (četl jsem i o možnosti použití sodíku místo vody) nebude mít ve výsledku větší účinnost než moderní amorfní křemíkové panely a z hlediska obsluhy údržby je systém mnohem diskutabilnější. On ten měnič je docela malá skříň zvíci dodávky až autobusu - tedy podle výkonu. A ometat panely mohou i místňáci, kteří udrží v rukou štětec na dlouhé tyči. Měřáky výkonu na dispečinku on-line ukáží, zda skutečně ometají, nebo leží ve stínu pod panely jak je místním zvykem. (Tím se ovšem nezasazuji o znovuzavedení kolonialismu!!!)
Ztráty z přenosu (pod mořem!) a špatné načasování "provozního okna" ovšem zůstávají. Jediný "akumulátor" pro předpokládané velikosti výkonu by byla obří přečerpávací elektrárna.
Ideální by ovšem byla solární elektrárna u protinožců - výkon by dodávala v noci, v zimě větší než v létě... Ale není tam moc pevniny, to je fakt. Nejblíž je Austrálie. Nevím ovšem, co by na to řekli v Canbeře.
Nejkratší cesta pro el. vedení do Evropy vede skrz zemské jádro, kde je ovšem pro kabely možná trochu horko. Jinak je to bratru 20 000 km.
A už jsme v SF jen to hvízdne!
informaci:
Vyčkejme, ono se z toho nakonec něco vyvrbí, ale naši ředitelé zeměkoule (zpravodajové v ČT), které jsem zahlédl jedním okem po příchodu domů vypadali s pozadím egyptských záběrů za zády velmi překvapeně až rozpačitě, také tak zněli i jejich hlasy. Teď už z Vašich slov trochu i tuším proč. Ono ale co si budeme povídat čemu se kdo diví? Ono nelze bez konce ignorovat nevidět a nereagovat, prostě v jeden okamžik virtuální růžová bublina praskne a dojde ke střetu s realitou, která už tak růžová nebude. Lhaním so do kapsy se dá realita na nějakou dobu zastřít a zamaskovat, ale ne změnit. Růžové bublinky začinají rupat a za nimi je svět reálnější, ošklivější a méně přívětivý, nežli jsme si byli ochotni připustit. Je to nemilé, ale chceme-li obstát a přežít, bude se muset začít dít něco smysluplného. Budeme-li pořád snít multikultirní sen, nic dobrého z toho nevzejde. Já se jen obávám, že události možná nabírají větší dynamiku, nežli kdo kdy čekal.
STK:
Ono nežli se piplat s kabely, možná by nebylo od věci vrátit se k pokusům s bezdrátovým přenosem.
S tou akumulací energie by také nemuselo být od věci, zapomenout na přečerpávací obludy, ale zkusit se podívat směrem k chemickým reakcím, co by tak šlo rozkládat či syntetizovat s využitím elektrické energie a zpětně jí pak zase získat nazpět prostřednictvím opačných reakcí. Lidé jsou úžasně chytří, když chtějí a potřebují, občas jde jen o to, aby měli k dispozici dost prostředků, slušné podmínky k práci před sebou samozřejmě rozumné a smysluplné cíle.
Hamas v Gaze oslavuje odstoupení Mubaraka střílením do vzduchu. Konečně, prý, skončí jejich izolace!
Na shledanou zítra.
Mubarak včera odstoupil a všichni čekali s napětím na řeč prezidenta Obamy. Ten během šestiminutového projevu dokázal v podstatě neříct nic podstatného, omezil se na variace motivu Egypt Makes History. But Future is Still Cloudy, replikují americké noviny. Mnohem jasněji se vyjádřil čínský oficiální list China Daily: "Given Egypt's status as a major Arab power of pivotal strategic importance, if the current situation continues to deteriorate, it will not only be nightmarish for the 80 million Egyptians, but also perilous to regional peace and stability," Čína sleduje velice pozorně události v Egyptě a i všechny reakce politiků ve světě.
://news.xinhuanet.com/english2010/world/2011-02/12/c_13728961_2.htm
O komentářích politiků EU, různým způsobem rozpačitých jako kibiců u karet, si můžete přečíst v českém tisku.
Z Tunisu už připlouvají k břehům Evropy političtí uprchlíci, k nim se přidávají i z Libyje a z Alžíru, i když tam ještě revoluce nepropukla. Kam teď půjdou Egypťani?
A pak že nemá Evropa Saharu přede dveřmi nebo spíš už ve dveřích.
Okomentovat