Tak na čem bychom spali. Na postelích, samozřejmě. A ještě pár dní spát budeme, než je vyhodíme po čtvrtstoletí služby. Nebudu psát "věrné služby", protože postelím nezbývá, než držet pod našimi zády. Držet, a občas povolit.
Když jsme se stěhovali do nového družstevního bytu na sídlišti, pořídili jsme si nové postele. Ty staré jsme nechali dětem, o těch snad napíšu někdy příště. Naše nové postele byly lamelové, s krásnou jednodílnou matrací z mořských trav. Slisovaných mořských trav, jen mírně spojených nějakými lepidly. A ty postele byly polohovatelné. Tedy se zvedáním pod hlavou a pod nohama. Polohovatelné však byly jen podmíněně. Totiž, pokud se nepolohovaly, držely dobře. Pakli však, krom teoretické polohovatelnosti, jsme je chtěli skutečně polohovat, začaly se podpůrné plechy všelijak kroutit, vruty v dřevotřísce odvrutovávat, a sponky, jimiž byla látka i lamely přisponkovány, odsponkovávat.
Další jejichvýhodnou nevýhodou byl jejich úložný prostor. Výhoda byla, že ten prostor byl - při rozměrech postelí 2 metry na dvakrát devadesát cenťáčků a skoro čtvrt metu výšky - téměř kubík. Nevýhod měl tento prostor hned několik: Za prvé přístup do něj byl jen při zvednutých roštech. Čímž se ničily tenoučké plechy, zajišťující polohovatelnost. Další nevýhodou pak to, že dovnitř se prášilo a posléze i sypala drť z rozdrcených vláken mořské trávy. No a nejposlednější nevýhoda byla, že se skutečně celý ten kubík zaplnil. A my teď budeme malovat. I za knihovnami. Které stojí na peřiňácích. Co máme za hlavami postele. Postele se musejí odsunout. A když už, tak úplně. Plné nelze.
I jal jsem se v té tuně materiálu předminulý týden kutat - ruku v ruce s vysavačem. A třídit. Jen některé věci jsem mohl vyhodit. Určitě ne mé sebrané Říše hvězd od roku 1971 do té doby, než v 90. letech minulého století zanikly. Historické noviny jsem přebalil do čistých umělohmotných pytlů a uložil pro příští věky. Skutečně historické noviny - z vosumašedesátýho. Z devětavosumdesátýho. Ze dne kdy umřel TGM. Ze dne, kdy umřel Masaryk Jan. Vydání ke smrti Gottwalda a Stalina. Noviny chválící režim v roce 1943 a 1949... I jiné zajímavé tiskoviny jsem uložil k dalšímu uložení: Letectví a kosmonautiku z dob, kdy létala Apolla. Časopis Life o Apollu 11. Ročníky Jonáše a Berdeje, věstníky to Jonáš klubu spřízněných duší. Vánoční ozdoby. A vyhodil jsem přitom první věc, i když mi stály slzy na krajíčku - pětatřicet let stará, už rozpadlá a nepoužívaná elektrická světla na stromeček v pseudoskleněných koulích (jednu kouli jsem si nechal na památku). Ty koule svítily na naše miminka, a ještě svítily, když ta dávná, už vyrostlá mimina šla z domu.
Tak to jsem dělal předminulou neděli. Zpotil jsem se přitom, svlékl do trenýrek a trika a ještě si otevřel okno - venku bylo třicet. Nastydnul jsem, dostal teplotu a hnusný kašel, kvůli kterému jsem nemosl spát, nakonec s prosíkem došel za naší doktorkou v první linii a vyfásnul nechtěná antibiotika. Takže už včera jsem mohl pokračovat druhou postelí. Tedy jejím vnitřkem. A bylo to podobné. Sice jsem vyhodil ročníky sešitů Čtení pro ženy, ale zachránil jsem stohy časopisů My a děti - od roku 1976, kdy se nám narodila dcera, až do roku 1989, kdy jsme přestali mít čas na čtení rad...
Drhací válec jsem vykutal. Klubka sisalového provazu, toho z kombajnu, kde se s ním vázaly snopy. Střihy na dětská téčka. Jedno rozhadrované téčko. Proč je žena šila? Hm, nějak se nedaly koupit. A návody na pletení a jednu rozpletenou kacabajku. Za dlouhých zimních večerů se to při rozhlase po drátě či Hlasu Ameriky dobře pletlo, háčkovalo a šilo. Tedy ženě... A taky jsem vykutal stohy papírů ze začátků podnikání mé ženy i svého. Popsané jmény, adresami, čísly kont. Na těch si s smlsla skartovačka. Dvě nádoby jsem naplnil papírovým šrotem.
Pryč šly také stohy instalačních disket, za které jsme v devadesátých letech zaplatili nehorázné peníze. Nejstarší náš telefonní modem jsem ještě uložil - k vyhození pro příští generaci. Ale kdoví, třeba se ujme "retro" a modem, který dokázal pustit 32 bitů za sekundu (ovšem telefonní síť dovolila jen 16, někdy 8 a někdy jen dva...), a skrzevá nějž jsem poprvé přečetl Neviditelného psa - a poprvé do něj přispěl, ten modem se možná jednou bude dražit za jiné nehorázné peníze. A třeba ho někdy někdo ještě použije - jako rekvizitu v nějakém historickém filmu.
Zachoval jsem i památku z ještě předcházející multimediální generace (ročník 1981): Svitek UMAFOLu SP z VCHZ Syntesia Semtín. Transparentní fólii z triacetátu celulózy, určenou pro diaskopické promítání zpětným projektorem MEOPTA 67801, na kterou se dalo psát speciální mastnou tužkou HARDTMUTH č. 3260/5. Nemáme ani promítačku, ani mastnou tužku, ale když ono to tak voní. (K čemu jsme tu fólii měli? Už ani nevím. Žeby na balení svačin?)
Mnohé věci jsem rovnou třídil do odpadu. Hlavně odstřižky látek. Smutno bylo z perziánového kožichu po tchýni, který zničil už při přešívání komunální krejčí. Zničil, jak si kradl odstřižky při přešívání. On byl ten kožich už před pětatřiceti lety prožraný moly. Ale teď se z něj ještě sypala černá drť droboučkých vláken. Dal by se alespoň zachránit perziánový štucel? Že by se zevnitř vysál... Jenže drolil se pod rukama, a když z něj vyběhly čtyři různé druhy brouků, odložil jsem ho do vyhoditelných věcí. Máme po ženině mamince pár fotek - a geny našich dětí.
Ještě jsem včera stihl vytřídit stůl po synkovi a stůl po sobě. Svoje krabice si hošík dnes odvezl do svého nového, leč malého bytu. A kam jsem dal ty další věci?
Před třemi týdny jsem vyházel krámy ze sklepa. Alespoň některé. Včetně starého nepoužitelného draka (ale provázek jsem schoval) a dědictví po morčeti Flíčkovi. Morče s námi žilo dlouhých sedm let. Jeho umělohmotné vivárko podle toho vypadalo. Ještě jsem myslel, že bych mohl někoho, kdo pěstuje domácí neužitečné zvíře, potěšit alespoň dvěma kily pšenice, ale když ten igeliťák, ve kterém zrní leželo, byl jaksi propíchaný - vlastně i ta zrníčka. Pilousům evidentně chutnalo...
Největším objevem, a vlastně nečekaným pokladem, pak jsou dvě magnetofonové pásky, nahrané v Semaforu kolem roku 1975, to bude ještě sága, než si je budeme moci na něčem přehrát! Poreferuju.
Postele jsou vyčištěné, a čekají už jen na kontejner. Koupíme si nové. Bez úložného prostoru, kde v poklidu a v symbióze s mou ženou, děsící se pavouků, žili pavouci. My jsme spali nahoře, oni dole.
Tak na tom jsme spali...
Psáno v Praze dne 2. června 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
80 komentářů:
Člověk by si měl vážit, že má postel, kam si může lehnout, že má peřinu a polštář, kam se může zakutat. V Osvětimi na jedné pryčně bylo desítky lidí bez deky a polštáře, všude prach, špína, potkani, sračky, gangréna a další hnusné choroby... A v Dachau rovněž hrůza, všude hromada nespálených hnijících mrtvol, když Američani, většinou kluci mezi 18-19 roky, tábor osvobodili byli na tolik otřeseni, že zastřelili 122 strážných SS. Zkušení generálové nemohli tyto chlapce zastavit... http://en.wikipedia.org/wiki/Dachau_concentration_camp,
Dachauský masakr- http://en.wikipedia.org/wiki/Dachau_massacre
http://www.youtube.com/watch?v=_eoKJ-Zr6Rc
Tak tohle už mám, milý Šamane,
naštěstí už za sebou. Pochopitelně v horším provedením - stěhoval jsem se do bytu o téměř 10m2 menšího. (To je místnost 3x3 metry a cca 12 běžných metrů zdi.) Ta zeď chyběla nejvíc - přes 20 obrazů a grafik ještě leží zabaleno ve sklepě - a místo je tu tak na 6 kousků. Boj o místo na zdi bude krutý. Babraj nebo Svoboda? Případně Malina či snad Bergerová nebo Procházka?
Ale z 95% je už vše na místě, nábytek máme nový, na míru tohoto minibytečku a jenom doufám, že jeho majitelka nedostane "dobrý nápad" nás vyhodit. Snad ne, platíme o cca 2 000.- měsíčně víc, než je cena obvyklá a to by jí mělo stačit jako zisk.
Na rozdíl od Šamana jsem si pořídil postel s úložným prostorem cca 0,5 m3. Uvidíme, jak to bude s pavouky - u nás je nemám rád já, ženě jsou lhostejní. Ale vzhledem k tomu, že kocouři se nedostanou ani k myškám ani k ptáčkům, lapají z nudy i hmyz. (Ale nežerou ho. Zavraždí a nechají být.) Takže eventuální pavouci by se museli striktně držet mimo dosah rychlých tlapek našich "lwuv kanapowych". Jinak by je čekala brzká smrt.
===========
Takže teď já budu Šamanovi držet palce, ať najde dostatek tvrdosti ve svém srdci a dokáže vyhodit to, co už není a nikdy nebude k ničemu. Jde o zhmotnělé vzpomínky, ne o jejich finanční hodnotu. Ta bývá +/- nulová. Ale jak říkám - přežít se to dá. Po smrti to dědici tak jak tak vyhodí! A ani je to nebude mrzet.
Už dva roky se marně pokouším vyházet staré věci. Při rodinném bojkotu je to prakticky nemožné.
Kam s ním ?
aneb
Nečekané potíže přechodného věku
Neruda když rozválel bionáplň lože svého prostého, složitou potíž musel řešiti, hrůz všech s tím spojených cizokrajným feuilletonem se zbavovati.
Leninudík, dnes zatěžovati se nemusíme tou starou směšněstrašnou patálií, známou všem obyvatelům zemí německých, zemí plných zákazů a polecajtů. Od Rakouska a Němců jsme se osvobodili (resp. byli jsme osvobozeni VŘSR resp. Rudou armádou), slamníky, sporáky, pomníky atd. po našem házeti můžeme do polí, zmolí, do lesů a luk atd.
Leč jiná potíž nastala, jak očividno z textu Velkého Šamana : Díky osvobození od německých upírů a buržoasních klíšťat nashromáždili jsme utěšený majeteček; ba přímo KUPU majetku. Až nastala potíž jindy nevídaná : KAM S NÍM ?
Dokud jsme byli samostatní, dokud jsme, širokými hruděmi našich pohraničníků a sovětských vojáků chráněni, budovali mír a socialismus, řešení bylo nasnadě : Zažádali jsme si o větší byt na panelovém sídlišti, nebo, byli-li jsme nedočkaví, pořídili jsme si chalupu po Němcích či kulacích. Či chatu jsme si postavili, neb alespoň chatku v chatové osadě, utěšený domeček vedle proužku země, kde jsme si pěstovali chutnou a zdravou zeleninu, mimo jiné okurky, po nichž jsme se ZCELA URČITĚ nepotentočkovali.
Leč čas oponou trhnul, a změněn náš svět. Místo panelových sídlišť stavějí se luxusní vily a apartmány, našinci zcela nedostupné. Stát, takzvaný „náš“ stát, místo rozdávání nových bytů povoluje vystěhovávání starých nájemníků z bytů stávajících.
Co v takové době s nashromážděným majetkem ? Najmě v tíživé životní situaci (nezaměstnanost, úpadek, odchod do žebráckého důchodu atd.) ?
Jak známo, je zakázáno cokoliv brát sebou do hrobu. Ani zaměstnance krematoria nepřemluvíte ke spálení majetku spolu s vaším tělem. A odvoz tzv. komunálního či „objemného“ odpadu je tak drahý ...
Však národ náš neskoná, on demokracie hrůzy slavně překoná ! Ano, i v této děsné dusné kapitalistické době si život poradí. Velký Šaman může kupy svého majetku v slzách a štkaní před dům vynésti, pod rouškou tmy k popelnicím položiti. Ubozí Češi, kteří ztratili zaměstnání dříve než on, se o jeho věci postarají. Recyklace 100% zaručena.
Jako rolník zralé klasy, národa tak vrahy kácí. Jim v ňadrech plane svaté pomsty žár, celému světu nesou vznik i zmar ! (L.Přemyslová o husitech)***Volte ČSSD a KSČM !
CO S KYTAROU?
Už roky mi v pokoji stojí, opřená o stěnu, stará kytara. Gibson, znáte ten typ, taková červená, skoro vínová. S charakteristickým, suchým zvukem. Je to vlastně první kytara, kterou jsem si koupil. Sice z druhý ruky a za pouhých třista korun ale měl jsem ji a vlastně mám rád. Kotlíkáři, s kterýma jsem občas hrával country a trampskou, říkali „kup si jinou kytaru, tahle je hluchá“. Já kontroval „hluchá, hluchá, jako já. To bude tím, že k sobě patříme“.
Nakonec přece jen přišla chvíle a já si koupil kytaru novou, krásnou s nablýskanou, chromovou mechanikou. Bokatou se zvonivým hlasem.
A ta stará, dobrá gibsonka stojí v tom pokoji a padá na ní prach. Dá se říci, že i tak trochu překáží. Takže, co s ní?
Vyhodit, to ani náhodou. Někomu jí dát, to je nápad, ale kdo by jí chtěl? Když už fakt moc dobře nehraje a obdarovaný k ní nemá to citový pouto.
Až na to přijdu, mám další problém, podobný. Můj první gramofon NC 450…
[;-))
Vlastimile, Vaše "fresh" reakce bývají velmi zábavné. (Zase jsem si poplival monitor.) Co takhle někdy zkusit přičinit vlastní článeček?
Velký Šaman by možná nebyl proti.
Ni zisk, ni slávu, toť heslem mým, i všech ostatních prostých oráčů na národa roli dědičné.
Prostě - budu šťasten, když Ó Velký Šaman demokraticky nezcenzuruje zmínku o Nerudovi.
Mimochodem, vážený STK – co to je "´fresh´ reakce“ ?
Čerstvá, novám, neopakovaná.
Když se nějaká diskuze táhne delší dobu, nastává často stav "kdo z koho" a humor pozvolna vysychá...
[;-/
Ne hrdina Mladič, ale NATO patří před mezinárodní soud !
aneb
Náš prezident bojuje za svobodu jednotlivců i celých národů
DOKUMENT : Blahopřejný dopis prezidenta republiky prof. Rajko Dolečkovi
V Praze dne 31. května 2011
Vážený a milý pane profesore,
dovolte, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřál k Vašim šestaosmdesátým narozeninám. Přeji především pevné zdraví, radost z práce a vnitřní pohodu a klid.
Ačkoli jste české veřejnosti znám především svou profesí jako propagátor zdravého životního stylu a dietolog, nemalá část – a k nim se odvažuji patřit – Vás zná také z Vašich knih a publicistických prací, které se týkají složitých osudů jihoslovanských národů, na prvním místě Srbů.
Víte, že spolu v tomto směru sdílíme řadu velmi blízkých pohledů a postojů, zvláště pokud jde o tragické události na Balkáně v devadesátých letech minulého století. Oba také víme, že nebylo a není lehké zastávat veřejně názory, které jsou v aktuální situaci „politicky nekorektní“ a jejichž obhajobou si proto člověk často vyslouží negativní mediální nálepky.
Velmi si vážím každého, kdo takové riziko vědomě podstupuje, s vědomím, že občanská angažovanost má přímou souvislost s nikdy nekončím bojem za svobodu jednotlivce i celých národů. Především z těchto důvodů si vážím také Vás.
Přijměte, pane profesore, ještě jednou gratulaci k Vašim krásným narozeninám.
Václav Klaus *)
* * * * *
Náš nám tak drahý prezident má opět naprostou pravdu – nemalá část naší veřejnosti zná hrdinný boj prof. MUDr. Rajko Dolečka, DrSc. za pravdu a nikoli lásku, leč zdravou nenávist.
Malá část, společenskou angažovanost prof.Dolečka dosud neznající, si může ihned přečíst například skvělý článek "Je načase, aby se NATO dostalo před mezinárodní soud" **).
Nebo na stránkách Českých národních listů výňatky z nedávno vyšlé knihy „Hovory s generálem Mladičem“ ***).
Připojme se k našemu prezidentovi, a popřejme slovanskému vlastenci prof.Dolečkovi mnoho dalších let a spoustu síly k odporu vůči vražedné euroamerické propagandě.
Zabraňme snahám o revizi výsledků 2.světové války ! Zabraňme návratu Němců, kapitalismu a demokracie !***Volte ČSSD a KSČM !
------------------------------------------------------------------------------------
*) ttp://www.klaus.cz/clanky/2842
**) ttp://blisty.cz/art/45924.html
***) ttp://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/hovory-s-generalem-mladicem.html
Račte si doplniti „h“.
Další pravdivé články o zločinech Euroameriky na nevinných Srbech si pořád ještě můžete přečíst zde : http://www.ceskenarodnilisty.cz/balkanska_problematika
Čtěte rychle, než eurohujeři a další zarytí zastánci multikulti České národní listy zablokují !
Pan Bartoš skutečně v tom projevu mele páté před deváté. Buď je to nízká demagogie nebo vysoká neschopnost logického myšlení.
To se vztahuje k jeho přednášce v Hradci Králové z 24. května 2011 o vystoupení z EU.
Vážení!
Strávil jsem dnešní podvečer v hlubokém zadumání nad "Českými národními listy", ale přemíra tučného a podtrženého textu mi připomínala neobratnou politickou agitku - což je asi taky skutečnost. (Chtělo by to, aby si najali poněkud gramotnějšího manipulátora. Aspoň typografa...)
Před mnoha lety jsem se na chodbě jednoho paneláku potkal s MUDr. Rajko Dolečkem, tehdy slavným dietologem z TV. Bydlel tam. Bylo to pozdě v noci a byl jsem poněkud "pod vlivem" jda od své tehdejší milenky. Ani nevím proč, ale seděli jsme na schodech a hovořili jsme spolu o Dolečkově vlasti, o muslimech, fašistech a J.B.Titovi. To, co mi tenkrát říkal, mi začalo docházet až po mnoha mnoha letech.
Netvrdím, že Rajko má pravdu, já tam tehdy nebyl. Názor totiž hodně závisí na úhlu pohledu, na osobním vztahu k problému. Ale ti, kteří nám dneska předkládají k věření jedinou možnou pravdu tam své příbuzné taky nemají.
Můj děda, Polák vyhnaný jinými Poláky z Polska protože jej považovali za ne dost dobrého Poláka mi vyprávěl svoji verzi někdejšího incidentu. Jeho bratr a bratranci, kteří v otčině zůstali, taky měli svoji verzi. A ty verze se místy lišily o 180°.
Proto jsem v Mladičově případu zase "agnostikem" nebo, chcete-li, mlíkařem Tovje. Protože na druhé straně...
Vlastenec V. ze mě musí mít opravdu "radost". Vy ostatní mi promiňte, když jsem byl mladý, zaujímal jsem ke všem věcem daleko striktnější stanoviska.
(Někdy úplně špatná...)
Ale jistěže z Vás mám radost, vážený STK. Mám radost z každého, kdo myslí přímo hlavou, a díky tomu se nedá opít v současnosti předkládaným euroamerickým rohlíkem. Náš prezident by z Vás měl taky radost, jako má z bojovníka za pravdu prof.Dolečka.
Velkou radost mi dělá i Vaše jen tak mimochodem podaná definice "agnostika". Ano, agnostik nevěří oficiálně předkládané "jedině správné" doktríně. O tzv.bohu, o tzv. srbských resp. českých zločinech atd.
Prostě, vážený STK, prosím : I nadále věřte jen tomu, co jste sám viděl, věřte jen tomu, s kým jste osobně hovořil. A budete můj člověk, budete člověk našeho prezidenta a vůbec všech obhájců pravé pravdy a Slovanstva.
Kdybych se mužně nestyděl, napsal bych, že Vás na dálku slovansky objímám a celuji na obě líce.
Nazdar !
Za co kritizovat České národní listy, a za co nikoli
Vážený STK, prosím, berte tuto moji jemnou, přejemnou výtku tak, jako bychom spolu hovořili kdesi v paneláku na schodech. Prostě – jako bych byl na Vaše vlastní uši věrohodný.
Takže : České národní listy dozajista NEJSOU "neobratnou politickou agitkou". Kdyby byly, tak náš drahý vlastenecký prezident veřejně nepřeje vše nejlepší jednomu z jejich nejdůležitějších a nejzapálenějších autorů, se kterým sdílí „řadu velmi blízkých pohledů a postojů, zvláště pokud jde o tragické události na Balkáně v devadesátých letech minulého století“.
Jistě, máte pravdu ohledně poněkud nešťastné grafické úpravy textů v ČNL. Jenže zde je důležitý OBSAH, nikoli forma; a ten je národně bezchybný.
K té formě – nezapomínejte, že České národní listy jsou vedeny a financovány našimi vrstevníky, vážený STK. Což je na jednu stranu nevýhoda (menší zkušenosti s digitálními technologiemi), ale na stranu druhou jejich hlavní výhoda.
Dovedete si představit, jak by ČNL vypadaly, kdyby je dirigoval a poručníkoval nějaký managor s MBA, nějaký mlamoj či frikulín ?!? Jistě dovedete : Bylo by hrozné ! DĚSNÉ !! STRAŠLIVÉ !!!
Byla by to taková hrůza, jakou vidíme dnes a denně (kromě neděle) např. na Lidových novinách resp. iDNES, formálně téměř bezchybných protilidových plátcích vlastněných velkoněmeckým velkokapitálem !!!
Co kritizovat můžeme a MUSÍME, je malá snaha vydavatelů ČNL o širší proniknutí mezi vší lid. České národní listy by měl číst každý školák (školačka), každý dělník (dělnice), každý příslušník (příslušnice) ozbrojených složek.
Neptejte se proto, co dělají ČNL pro Vás; ptejte se, co Vy můžete udělat pro ně. A jejich prostřednictvím pro naši vlast a vší náš lid.
Čest práci a Míru zdar !
A víte Vlastenče, že já vlastně těm, co pevně věří, poněkud závidím?
Žádné pochybnosti, žádná snaha o informace odjinud. Prostě pevně věří. A je úplně jedno komu nebo čemu.
A pokud mají nějaký rozpor mezi tím, co slyší, čemu věří a tím, co vidí, je to jen jejich chyba. Špatně vidí. Nebo málo věří.
P.S.: Rajko D. nebyl jediný Srb, se kterým jsem se v životě potkal. A v Serbii jsem dokonce pár týdnů byl. Pěkná země, zajímaví lidé, pohnutá historie...
Chystá se bouřka, půjdu spát. Není lepšího spaní než za bouřky - s otevřeným oknem ve věžáku...
Dobrou.
Je pevné, co se chvěje ?
No vidíte, vážený STK. Do této chvíle jsem si myslel, že jste, jako každý roduvěrný Čech, šťastný ze své chytrosti. Jako agnostik přece stojíte mezi kostelem a Národním výborem, v jedné ruce růženec a v druhé přihlášku do Strany. A pozorně se rozhlížíte, ostražitě nasloucháte - kdo se to blíží, co se to šuchoce ? Budou mí soudruzi tolerovat moji občasnou návštěvu kostela ? Odpustí mi černoprdelníci moje členství ve Straně ? A co kdyby ten pánbu přece jenom existoval ? Opravdu by všechno viděl ? I to, že jsem občas něco znárodnil ? Že sousedovi chodím za ženou ? No, sakra, v tom případě teda, kruci ...
Co je podivuhodné - toto váhání Vás paradoxně sbližuje spíše s černoprdelníky než s námi. Viz např.: Tak jako se sobě podobají "neochvějní" na obou stranách front, na kterých spolu vášnivě zápasí, tak i toto chvění, byť se děje spíš uvnitř člověka, vytváří společenství přes hranice věků, kultur i věr.
Ano, vážený STK, my, na rozdíl od černoprdelníků všeho druhu, se nechvějeme nikdy jindy než před tváří Nejvyššího soudruha.
Ovšem Vámi preferovaná kognitivně-gnoseologická metoda „nevěřím ničemu, co jsem neviděl, neslyšel nebo nesnědl“ nemá chybu. To tedy všechna čest stranou; její důsledné používání Vás řadí přímo ke kořenům všeho našeho lidu, pro něhož jest kvintesencí staleté zkušenosti.
Nuže tedy, z vlastní zkušenosti víte, že existuje prof.Doleček i Srbsko. O tom tedy žádná. Na druhou stranu jste neviděl ani generála Mladiče, ani jedno jediné humánní zneškodnění bosenského Muslima či Muslimčete. Došlo tedy k těm „slavným“ násilnostem během Euroamerikou iniciovaného a sponzorovaného zničení Jugoslávie ? Existuje generál Ratko Mladič ? Nevíte, a nejspíš se už nikdy nedozvíte.
Ledaže ... Ledaže byste o tom na vlastní uši slyšel vyprávět někoho věrohodného (nejlépe nějakého srbského vlastence). Stačilo by i zprostředkované vyprávění, například jako se soukmenovec žibřid dozvěděl, že skutečně byl českým jednotkám vydán rozkaz sestřelit letadlo s M.R.Štefánikem.
Teď mne napadlo, vážený STK – viděl jste někdy na vlastní oči Václava Klause ? Znáte někoho, kdo jej viděl na vlastní oči ?
Zdravím Vás u příležitosti 94.výročí Prvního všeruského sjezdu sovětů.
Kouzelné. Jiní by snad svou váhavost nazvali "zdravý skepticismus", ale vážený STK je i ve světských věcech agnostikem!
"Názor totiž hodně závisí na úhlu pohledu, na osobním vztahu k problému."
Ano, vážený STK, jak u Norimberských procesů, tak i u procesu s Adolfem Eichmannem nebyl osobní vztah k problému u obžaloby a u obžalovaných totožný. To už tak v trestních procesech bývá.
I srbský Žižka sloužil své vlasti, plnil svou povinnost a jeho vojenská čest mu kázala poslechnout rozkazů svého vrchního velitele. Proto, dovolte mi, Vlastenče, tuto malou připomínku, nemůže být řeč o "humáním zneškodnění bosenských muslimů a muslimčat, nýbrž o preventivně defenzivním zásahu.
Snad jste chtěla říct, Harpyje, dezinfekčním?
Jistě, srebrenický masakr by se tak dal cynicky označit, kdyby se jednalo o etnickou čistku. Ale ona to nebyla etnická čistka, nýbrž genocida.
Milý Vlastimile,
Váš rozbor mého "já" je naprosto vynikající! Tak vynikající, že je úplně jedno, do jaké míry odpovídá skutečnosti. Mám jen jednu otázku: Viděl jste někdy Starého Tlustého Kocoura? Mluvil jste s ním? [;-)))
P.S.: Václava Klause, zvaného někdy "profesor" a t.č. prezidenta Kotlinky jsem na vlastní oči viděl cca 3x, jednou jsem s ním chvilku mluvil. Dokonce i prvního postsocialistického prezidenta Václava I. jsem dvakrát ozvučoval - ale nemluvil jsem s ním, jen "Dobrý den!" jsme si vyměnili. I MUDr. Rajko Dolečka jsme viděl a mluvil s ním - už v době, kdy Josip Broz Tito byl u moci, Jugoslávie fungovala a o muslimech jsem si myslel, že vyhynuli někdy ve středověku.
Takže to "Pevně věřím... ...sám osahám!" je pro mě téměř nepřekročitelný zákon. Zatím např. věřím, že vozítko Opportunity popojíždí po Marsu a fotografuje - dokud nepromluvím s někým, kdo tam byl a ten mi nepotvrdí, že tam nic takového nepopojíždí. Moje necenzurovaná víra je jen ve věcech, které ověřiti nelze, např. věřím v tzv. černé díry - i když je nikdo nikdy neviděl a ani neuvidí. Ale to je jen taková moje malá úchylka od nastoupeného kurzu.
P.S.: Jak tak koukám, i Harpyje se nám probudila do slunného rána. Co kafe, chutná? "Preventivně defenzivní" je moc hezký výraz! Nechte si ho patentovat. To u nás v zaprděné Kotlince obvykle říkáme pěkně česky: "Nejlepší obrana je útok!"
A tak beru i většinu Vašich připomínek zde v Hospůdce. Ale ze mě nemusíte mít žádný strach, Harpyje. "Já su přece hodný!" I toho Vlastimila mám rád. Vás taky! Když už to Vaše "moudro a pravda" není k vydržení, začnu příspěvky s podpisem VV nebo Harpyje přeskakovat nebo vypnu internet a zas je dobře. [;-)
Etnická čistka - genocida.
Můžete mi, Harpyje, prosím, nějak jednoduše objasnit, kde leží hranice mezi oběma termíny??
Kdybyste to dokázala bez pomocí odkazu na Wiki vážil bych si toho daleko víc.
Zkuste namáhat Vaše šedé buňky, vážený STK, a přijít na to sám.
Byl tzv. odsun sudetských Němců z poválečného Československa "etnická čistka", nebo "genocida"?
Já bych řekla přemístění do jiného potenciálně lepšího prostoru, jak dokazují následující útěky nebo přestěhování zbylých Němců do západního Německa.
To už je hodnocení.
Protože lepení nálepky anebo cejchování hodnocením není?
Hluboká poklona nezávislému mysliteli
Jak již víte, vážený STK, jsem člověk prostý, nevzdělaný. Takže jsem prostě MUSEL použít imperialisticko-sionistický vyhledávač, abych si ověřil správný význam slova „konzistentní“ (tištěný Slovník cizích slov je až ve vedlejší místnosti).
Tudíž mám nyní ověřeno, že Váš světonázor je opravdu „soudržný, neporušený, pevný“ :
Nevěříte v existenci ničeho, co jste na vlastní oči neviděl (na vlastní uši neslyšel etc. dle ostatních smyslových orgánů), s výjimkou toho, v co věřit CHCETE.
To je vážně ucelený světonázor, a nebojme se toho cizího slova – filosofie, jež Vám pomůže pochopit a přežít vše. Smekám svou modrou pracovní čepičku & hluboce se klaním.
Prorsus credibile est, quia ineptum est !***Volte ČSSD a KSČM !
Nechápu, v čem spatřujete "lepení nálepky anebo cejchování".
Odsun NEBYL kolektivním trestem
Jen bych chtěl upozornit, vážená paní Harpyje, dříve než se rozpoutá nespoutaná debata na scestné téma :
Humánní odsun "českých" Němců NEBYL preventivně obranným zásahem.
I když, samozřejmě, uchránil naši vlast a vší náš lid těch hrůz, jež zažily a neustále zažívají národy, které humánní odsun "svých" Němců z nějakého důvodu neprovedly či nedokončily (viz Francie, Holandsko a j.)
Humánní odsun "českých" Němců primárně nebyl ani prevencí, ani "etnickou čistkou", ani uplatněním "kolektivní viny". Šlo o ZCELA PŘIMĚŘENÝ trest za individuální provinění jednoho každého humánně odsunutého; o trest za zločin němectví.
Proto například Velký Šaman může zcela oprávněně psát o naší humanitě, neboť my jsme měli ZÁKONEM danou možnost popravit VŠECHNY Němce.
Na druhou stranu, kdybych tehdy stál například na Švédských šancích, jako MNOHEM HUMÁNNĚJŠÍ akt bych viděl právě onu popravu. Odsouvat někoho do Německa, mezi samé Němce – to se mi ještě dnes jeví jako přílišná brutalita. Možná tak esesáky, gestapáky, SA-many a jim podobné bych naložil do transportu via německé peklo; ale ve fašistických spolcích neorganizované Němkyně a Němčata bych raději humánně odsunul pod naši českou zeminu.
Přeji Vám pokud možno co nejhezčí den v rozpadající se zemi, plné Němců a jiných nakažlivých nemocí.
Podle mínění některých to byla kolektivní odměna: "přemístění do jiného potenciálně lepšího prostoru".
Dobrá, přeformuluji to ještě jednou.
Rozhodnutí o přesunu etnického německého obyvatelstva na konci WWII z evropských zemí do Německa bylo podstatným kladným přínosem spojeneckých mocností k řešení demografické situace v poválečném Německu, kde mužská část obyvatelstva, od starých ročníků až po nejmladší, byla zdecimována následkem protiněmecké válečné politiky bývalého nacistického vedení země.
Va bene?
Německo jako "potenciálně lepší prostor" než Česko(slovensko) ???
Kdo takovou ho... oslovinu vyslovil ? To mohl být jen nějaký Němec ! Vždyť každý Neněmec (i Euroameričan !) ví, že Německo je semeništěm všeho zla !
Každý našinec ví, že stačila německá (a maďarská) MENŠINA, a nemohli jsme zavádět kýžené Národní výbory a socialismus již po roce 1918 !!
Co k tomu řekl pres.Beneš ve svém naprosto nejdůležitějším projevu ?
...Po roce 1918 přijali jsme v podstatě starou byrokraticko-policejní správu rakouskou a přes to, že už tehdy návrh na dnešní formu národních výborů byl učiněn, nebyl přijat hlavně z ohledu na naše Němce a Maďary - těm nebylo možno tehdy tu míru svobody a demokracie dáti....Nebudeme-li míti u nás Němce a Maďary, bude decentralisace nejen možná, ale všemu obyvatelstvu republiky naprosto nezbytná.... Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do Říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili....
Nesmíme však zapomenouti, že provedením dekretů o odsunu německého obyvatelstva se nám položí další veliké problémy. Především odejde tím z republiky nejméně asi 800.000 pracovních sil. Tím dosavadní hospodářská síla a kapacita republiky bude velmi oslabena a stát tím bude ochuzen. Bude to znamenat pro nás veliké oběti, musíme si toho být vědomi, ale tyto oběti náš stát v zájmu budoucího klidu a míru musí přinést.... *)
Ano, my jsme se OBĚTOVALI v zájmu budoucího klidu a míru ! A historie nám dala za pravdu, dala za pravdu našemu presidentu Benešovi a našemu osvoboditeli soudruhu Stalinovi : Kde vládnou (či jen žijí) Němci, je neklid, válka, rozvrat, bída, krvácivý průjem.
To je ten "potenciálně lepší prostor" !
Prostě – naši otcové odsunem pod naši zeminu zachránili (takto odsunuté) Němce před děsivým osudem, jež je nevyhnutelně čekal v Německu. Ruce jim za to měli líbat humánně likvidovaní Němci.
Na druhou stranu – pokud si z naší země odsunutí Němci (a jejich potomci) myslí, že Německo je lepší prostor než Česko, tak by nám za humánní odsun měli ruce líbat.
Prostě, vážená paní Harpyje – už abychom splnili naše dějinné poslání; už abychom konečně na tancích vnesli naši slovanskou kulturu do celé Euroameriky.
Na shledanou v lepších časech.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Projev prezidenta ČSR Edvarda Beneše při potvrzení ve funkci, pronesený dne 28.10.1945 před Prozatímním Národním shromáždění republiky Československé; http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2007040101
No prosím,
naše republika se zřekla osmi set tišíc pracovníků, někdy i kvalifikovaných a poskytla je Německu, aby mohlo po válce znovu vybudovat své hospodážství, zničené nacistickou objektivně vzato proti vlastnímu národu zaměřenou politikou.
Říká to i VV.
Já rozdíl mezi etnickou čistkou a genocidou chápu ta,, že každá genocida je etnická čistka, ale ne každá etnická čistka je genocida... Odsun Sudetských Němců byla etnická čistka, ne genocida... Masakr Arménů Turky byla etnická čistka i genocida, holocaust Židů byla etnická čistka i genocida, odsun Kypeřanů Turky byla etnická čistka ne genocida... Atd. Genocida pochází z latiny a značí geno (rod, národ), cida (occido, ere)-zničení, záhuba, zničení národa, vyhnání není zničení, vraždění ano...
Ironie historie tkví v tom, že po 2. světové válce se s posvěcením vítězných mocností pokračovalo v tom, co ještě před válkou zahájilo nacistické vedení III. Říše: Dne 23. července 1939 byla v Berlíně podepsána základní smlouva o vystěhování Němců z jižních Tyrol do říše. Takovéto řešení jihotyrolské otázky nabízel Hitler Mussolinimu už v roce 1937, ale události roku 1937 realizaci projektu odsunuly až na rok 1939. S transferem se začalo hned v létě 1939, kdy bylo do konce července za asistence jednotek SS z jižních Tyrol vystěhováno „domů do říše“ asi 6 000 osob z tamní německé komunity. Akce neprobíhala podle očekávání, neboť už v srpnu 1939 vydal prefekt provincie Bolzano Mastromattel vyhlášku, že ti, kteří neuposlechnou výzvám vystěhovat se, budou potrestáni až dvaceti lety vězení a konfiskací majetku. Celkově lze projekt hodnotit jako neúspěšný. Ze severní Itálie odešlo asi 75 000 Němců, tj. asi 70 procent. Mnoho z nich se přestěhovalo jen na severní svahy Alp do Vorarlberska a rakouského Tyrolska. Po skončení války se většina z těch co přežili vrátila zpět do jižních Tyrol.
Zásadní význam pro politiku deportací mělo podepsání paktu Ribbentrop – Molotov. Dne 6. října 1939 na Říšském směnu pak Hitler ve svém projevu oznámil, že nové hranice Říše musí brát zřetel na „historické, etnografické a hospodářské skutečnosti“. Proto mělo dojít ke stažení „úlomků německého národa“ ze států střední a východní Evropy zpět do Německa. To byla však jen první část plánu. Ve druhé fázi se počítalo s usazením těchto lidí na dobytých územích na východě. Hned v říjnu začalo přesídlování Němců z baltských zemí. Jednání s Estonskem v této věci bylo zahájeno 7. října 1939 a ještě téhož dne ve třech estonských přístavech zakotvily německé lodě, které měly transfer provést. První loď s Němci na palubě opustila estonské vody už 13. října, další lodní transporty o 400 až 1 100 osobách pak pokračovaly celý říjen. Do května 1940 se do říše vrátilo asi 12 900 estonských Němců. Souběžně s akcí v Estonsku probíhal transfer Němců z Lotyšska. Zde opět nastaly komplikace. Na první loď, ačkoli měla místo pro 900 pasažérů, se nalodilo pouze 488 osob, převážně převážně s říšskoněmeckým občanstvím. Někteří Němci s lotyšským státním občanstvím buď žádali o prodloužení lhůty, nebo zcela odmítali odjet. Hitler ovšem jejich požadavky nepřijal, takže další loď s kapacitou 1 800 osob odplula dokonce s tisícem pasažérů navíc. Do 15. prosince 1939 se podařilo z Lotyšska odvézt 47 810 Němců, tedy téměř všechny. Transfer Němců z Litvy začal počátkem února 1940. Po sovětských železnicích se na hranice dostalo 34 347 osob, pak následovaly transporty po silnicích. V rámci této akce do března 1941 území Litvy opustilo celkem 53 000 osob. Další Němci byli evakuováni z polských oblastí v sovětské zájmové sféře. Na cestu na západ se tak vydalo 57 000 německých zemědělců z východní Haliče, 67 000 lidí z Volyňska a Polesí a dalších 11 000 osob z Białystoku a údolí řeky Narev. Většina z nich byla usídlena také ve Velkopolsku a také v župě Gdaňsk-Západní Prusko.
Velká německá menšina žila před válkou na území Rumunska. Také na ní se vztahovala slova pronesená v projevu ze 6. října 1939. Věci se však daly do pohybu až potom, co bylo rozhodnuto, že Bukovinu a Besarábii obsadí Sovětský svaz. Na sovětskou armádou okupovaných územích se nacházelo 122 400 Němců. Kvůli přesídlovací operaci bylo zřízeno tzv. Umsiedlungskommando o 299 mužích. Část vystěhovalců, většinou rolníci, byli soustředěni v Přístavu Galac, odkud byli na parnících přepraveni do severní Jugoslávie. Teprve tam nastoupili do vlaků, které je odvezly do Němci okupovaného Polska. Druhá část, asi 42 000 osob ze severní Bukoviny, byla tamtéž přepravena po sovětské železnici přes západní Ukrajinu. Také ze západní Ukrajiny bylo odsunuto domácí německé obyvatelstvo v počtu 120 000 obyvatel. Nepatrná německá menšina v Bulharsku, čítající o málo více než 2 000 osob, byla nuceně přestěhována do lublinské oblasti Generálního gouvernementu. Odsunuto bylo též 156 000 Němců ze severní Dobrudži. „Domů do Říše“ měli jít také příslušníci půlmilionové německé menšiny v Jugoslávii. Velká část jugoslávských Němců žila v Chorvatsku, které se stalo loutkovým státem (Nezavisna država hrvatska – NDH). Ti měli možnost se rozhodnout, zda chtějí zůstat nebo se vystěhovat. Většina, 170 000, se rozhodla zůstat, 20 000 odešlo do okolí Lodže. Také ze západní Ukrajiny bylo odsunuto domácí německé obyvatelstvo v počtu 120 000 obyvatel. Nepatrná německá menšina v Bulharsku, čítající o málo více než 2 000 osob, byla nuceně přestěhována do lublinské oblasti Generálního gouvernementu. Odsunuto bylo též 156 000 Němců ze severní Dobrudži. „Domů do Říše“ měli jít také příslušníci půlmilionové německé menšiny v Jugoslávii. Velká část jugoslávských Němců žila v Chorvatsku, které se stalo loutkovým státem (Nezavisna država hrvatska – NDH). Ti měli možnost se rozhodnout, zda chtějí zůstat nebo se vystěhovat. Většina, 170 000, se rozhodla zůstat, 20 000 odešlo do okolí Lodže.
Většina ze 120 000 banátských Němců také nemusela opustit své domovy. Ačkoli byl Banát nadále oficiálně uznáván za součást Srbska, ocitl se pod přímou německou správou, která zajišťovala rozhodující vliv zdejších Němců sdružených ve Švábsko-německém kulturním svazu (Schwäbisch-Deutscher Kulturbund). Banátští Němci také později tvořili základ mužstva divize Waffen SS Prinz Eugen a tisíce dalších z nich sloužili v jednotkách pomocné německé policie. Jugoslávii opustilo v této fázi zhruba 15 000 krajinských Němců, 18 000 Němců z Bosny a 2 900 ze Srbska.
Ale ale, milá Kopretino. Co to vidí oko mé modravé ? My Češi (Čechoslováci) že jsme provedli nějakou "etnickou čistku" ?
Tak pro Vaši informaci : Šlo pouze o vylikvidování menšin, pouze o konečné řešení problému s Němci, Maďary a německojazyčnými sionisty.
Ano, rozhodující kritérium pro odsun byla nikoli národnost, ale JAZYK.
Jinak řečeno, po r.1918 dostali „čeští“ Němci, cizorodý živel skoro tisíc let drancující naši tisíciletou vlast, neuvěřitelně velkorysou nabídku : Bez nutnosti zaplatit nějaký speciální oplatek se mohli stát Čechoslovany, mohli se jednoduše vzdát svého tíživého a odporného břemene - svého němectví. Bylo pouze a jedině jejich chybou, že se dál svého nechutného jazyka přidrželi - zločin němectví byl tím dokonán.
O "českých" německojazyčných sionistech platí totéž.
Pak už bylo jen na nás, zdali je dle zákona popravíme, nebo jestli použijeme mírnějších odstavců, a pouze je odsuneme, nebo dokonce si je ponecháme na práci v naší vlasti, samozřejmě za podmínky zbavení občanských práv na dobu 20 let.
Hezký den přeji.
Jak bylo uvedeno výše, mnozí Němci vysídlení ze zemí jihovýchodní a východní Evropy našli své nové domovy na území okupovaného Polska. Německá říše anektovala 26. října 1939 oblast západního Polska, kde byly zřízeny dvě nové župy, Velkopolsko (Watrhegau) a Gdaňsk-Západní Prusko (Danzig-Westpreußen). Ve východnější části německého záboru byl zřízen Generální gouvernement. Na anektovaných územích žilo v roce 1939 kolem 10,6 milionů obyvatel, z toho 87 procent představovali Poláci, 6,5 procent Němci a 6,4 procent Židé. Hned po obsazení obdržely jednotky SS, SD a Gestapa rozkaz k likvidaci polských intelektuálních a hospodářských elit. Do konce roku 1939 bylo zavražděny a popraveny tisíce polských statkářů, továrníků, právníků, lékařů, duchovních a dalších intelektuálů. Aby se uvolnil prostor pro příslušníky z východu a jihu stahovaných německých menšin, rozhodl Hitler o sestěhování co největšího množství Poláků z obou žup do Generálního gouvernementu. V první fázi se podařilo takto „přestěhovat“ více než milion Poláků. Deportace však pokračovaly i nadále. Tak například do roku 1943 bylo vyhnáno z Poznaňska a oblasti Lodže 534 000 Poláků, z Horního Slezska 71 000, z Pomořanska a Gdaňsku 66 000 atd. Celkový počet vysídlených Poláků a židovského obyvatelstva činil na 2 470 000 osob. Majetek, kterýž zde zanechali byl okupačními úřady předáván nově příchozím Němcům vystěhovaným z jiných oblastí. V nacistických plánech se počítalo s tím, že po vyhrané válce budou vyhnáni Poláci i z Generálního gouvernementu. V roce 1941 se započalo s vysídlováním okresů Hrubieszowce, Tomaszowce a Zamośce. Vysídlování probíhalo většinou tak, že Němci (hlavně příslušníci SS) v noci obklíčili a obsadili obec a obyvatelstvo dostalo 20 minut na sbalení ručního zavazadla. Kdo se pokoušel odporovat, byl okamžitě zastřelen. Kromě toho bylo z Polska deportováno do Německa na dva a půl milionu žen a mužů na nucené práce.
A k masivnímu nucenému stěhování obyvatelstva docházelo v té době i jinde v Evropě. Stěhování obyvatel se nevyhnulo ani Finsko. Po prohrané zimní válce se Sovětským svazem muselo svému přemožiteli postoupit především celo Karelskou šíji. Během pouhých třinácti dnů, v době od 14. do 27. března 1940 tuto oblast opustilo celých 400 000 Finů. Po německém přepadení Sovětského svazu se Finsko postavilo na stranu agresora a podařilo se mu získat zpět ztracená území, takže se velká většina před rokem vystěhovaného obyvatelstva mohla vrátit do původních domovů. Když se ovšem v roce 1944 Sovětský svaz po úspěšné ofenzívě znovu, a tentokrát již definitivně, zmocnil Karelské šíje, stěhovalo se tamní finské obyvatelstvo potřetí. O osudu povolžských Němců či krymských Tatarů, příp. Čečenců a Ingušů za války se tu už nebudu rozepisovat.
Do Pěruna !
Má být "...Bez nutnosti zaplatit nějaký speciální poplatek se mohli stát Čechoslovany..."
Za chybu se omlouvám všem vlastencům a vlastenkám.
Vlastimile, takhle jednoduše už nefabulujte, umím používat Ctrl+F. O konzistentnosti v celém vlákně mluvíte jen a jen Vy. Navíc: Jistou konzistenci má taky třeba malta nebo betonová směs v míchačce, že? Ale já už toho snad nechám, nějak nám to "vysychá".
[;-/
A ještě několik vět pro Harpyji:
Odsun Němců z ČSR po II. světové válce bylo přesně to "preventivně-desinfekční opatření", o kterém psala kdesi nahoře.
Co nálepkování týče mám hluboké podezření, že Harpyje vlastně nedělá nic jiného. Já už jsem od ní polepený jako nároží ve Frýdku.
"Poutník doputoval, z drahého kamene se stala krev zraněného srdce, z královského dárce žebrák a z žebráka královsky obdarovaný."
To je úžasný text. Díky, Vlastenče.
Asi postrádám Vaši smířlivou moudrost, vážený STK.
Uch och.
V tomto vlákně nemluvím, pěkně prosím, leč PÍŠI.
To ovšem jen mimochodem.
Nyní k věci : Mám snad Vaši výtku chápat jako odmítnutí urážlivého podezření z konzistentnosti myšlení resp. světonázoru ? To snad ne, vážený STK.
Ano, stavební materiály používané při tzv. mokrých procesech musejí mít správnou konzistenci. Chcete nějakou kapitolku z teorie či praxe (třeba mojí vlastní) ?
Nu, každopádně existují EXAKTNÍ způsoby měření konzistence směsí; na zkoumání konzistentnosti lidské psýchy takové zřejmě zatím nejsou. I když – rád se nechám poučit.
Volala nájemnice, že jí neodtéká dřez. Musím do práce.
Čest a Nazdar !
No jo, to jsem si mohl myslet.
Vážená paní Harpyje se chytila „úžasného" textu jistého papežence.
Takže : Hned po První světové válce jsme podnikli několik preventivně-desinfekčních opatření proti papežencům a feudálům, po Druhé světové válce proti Němcům, Maďarům, papežencům, buržoustům a zbytku německojazyčných sionistů.
Teprve po dokončení těchto opatření byla naše vlast ozdravěna, zatímco humánně odsunutá nákaza se šířila po celé Euroamerice.
My jsme tančili všude, od Pekingu po naše nejzazší výspy Západní Asie; tančili jsme a budovali, zatímco obyvatelé Euroameriky dílem nechutně bohatli, dílem nechutně chudnuli.
Lenin dá, že opět budeme tančit, jakmile se opět zbavíme Němců a ostatních Euroameričanů, buržoustů, sionistů a papeženců. A pak konečně osvobodíme i Vás, vážená paní Harpyje, osvobodíme z toho rozpadajícího se nezdravého státu plného národních a třídních nepřátel.
A už opravdu musím běžet.
VPŘED !
České ženy si neumí poradit s neodtékajícím dřezem?!
Co je bez chvění, není pevné
Je pevné, co se chvěje ?
Zajímavé, porozumět si na půl slova může svědčit o telepatickém splynutí duší. Ale porozumět si při syntakticky a smyslově přemodulovaném spojení dvou nebo více slov svědčí o něčem jiném.
Jsme první na světě, ale ty konce ...
Česká žena si poradí s lecčíms, Vážená paní Harpyje, přestože je tradičně opečovávána námi pozornými českými muži a soudruhy. Ale s TÍMTO ucpaným odpadem by si bez pomoci resp. speciálního nářadí neporadila ani běžná žena německá, uvyklá hrubému zacházení, zocelená každodenním bojem o skývu v prostředí fašistického Soziale Marktwirtschaftu, a o život v zemi plné Němců, Muslimů a jiných nebezpečných nemocí.
Předmětná nájemnice naší společnosti, česká žena slovanské postavy a maďarského jména, se prý tři dny marně snažila prošťouchnout ucpaný odpad, než mne volala. Mohu skromně prohlásit, že veni, vidi, vici.
Ona žena mi pomáhala slovně, její rumunský partner (o půl hlavy menší a objemem cca třetinový) točil „klikatým“ koncem instalatérské pružiny, já jsem pod dřezem pomáhal točit, a hlavně jsem ji postrkoval (tu pružinu) do odpadní trubky. Za asi půl hodiny mohutného úsilí jsme „prošli“ třemi pravoúhlými koleny, na čtvrtém jsme se samozřejmě zastavili. Naštěstí to stačilo; koňská dávka louhu + 1,5 litru právě vroucí vody „nacpaná“ do trubky instalatérským zvonem (to celé 2x) prorazila cestu. Hurá ! Internacionální proletářská spolupráce zase jednou slavila úspěch.
Co dodat ? Že kdyby ten odpad nedělal Tatar, tak by vše šlo mnohem lépe a radostněji. Kolikrát jsem se pozastavoval nad čerstvě poskládaným odpadním potrubím : „Proč jste tam nedali dvě pětačtyřicetistupňová kolena, když se tam vejdou ? Zvlášť když jsem vám to dvakrát opakoval ? Podívejte se na tu trubku – máte tam čtyři ostrá kolínka *) na třech metrech ! Kdo to pak bude čistit ?!“ Hotentot s českým jménem a „pivasem“**) otevře hubu : „No my to takhle děláme dycky.“ Věřím mu.
Za posledních 12 let jsem byl nucen rázně přerušit spolupráci s pěti, možná šesti instalatérskými a topenářskými firmičkami. Té poslední jsem ani nezaplatil; platbu neurgují. Sami vědí, co u šéfredaktora nejmenovaného nejčtenějšího bulváru napáchali.
S většinou těch Bašibozuků jsem musel ukončit spolupráci z důvodu jejich přílišného zaneprázdnění vlasteneckou snahou o prvenství mezi národy – ve spotřebě alkoholu na hlavu.
Jeden rok to ještě bylo dobré; dva čeští instalatéři vypili za směnu každý 5-6 12°piv a „placatici“ našeho kvalitního rumu z brambor, sedli do svých aut a jeli domů. Trubky byly celkem v pořádku.
Jenže druhý rok ... Chlapci vypili nezjistitelný počet lahváčů na stavbě, na obědě v pivnici strávili skoro dvě hodiny, a k tomu zkonzumovali každý den jednu láhev Staré myslivecké. I stalo se, že dorazil jsem na dotyčnou stavbu někdy po čtvrté hodině odpolední. V koupelně seděl smutný ukrajinský přidavač : „Koukněte šéfe. Je to dobrý ?“
„Ááááááá ! Vždyť těm Negrům lezou trubky ze zdi i z podlahy ! A zejtra ráno se má dělat tlakovka***) ! A hned potom se to má betonovat !!!“
Pobíhám zběsile po stavbě – ti Mašukulumbové jsou samozřejmě už pryč (Myslivec je dopit). Telefon mi nezvedá ani jeden.
A hle - z koupelny mi kyne úkáčko se šibalským úsměvem : „To bude dobrý šéfe.“ Vlastním očím nevěřím. Ten přidávka, kterému všichni dobří Češi tykají, se zmocnil německého nářadí tatarských instalatérů, trubky už rozstříhal, a teď žhaví svářečku. „Já to do rána udělám. Já to umim šéfe.“
Ráno. Tlaková zkouška : Potrubí vyhovuje. Zpráva WHO : Ve spotřebě piva Češi opět vítězí, ve spotřebě alkoholu o prsa druzí.
HURÁÁÁÁ !
---------------------------------------------------------------------
*) Slangový výraz pro 90° oblouk
**) Lidový výraz pro krásný český pivní břich
***) Slangový výraz pro tlakovou zkoušku
Hm, tady čistí odpadové potrubí stlačeným vzduchem.
Cituji VV:
A už opravdu musím běžet.
VPŘED !
Dodávám: Chválabohu! Vzad by to mohlo mít nedozírné následky!
No nic, už je pozdě, můj "humor" tomu odpovídá - sedím totiž u otevřeného okna a z "atomové haly" tu zřetelně zřetelně doléhá - chvíle napětí - profukování nějakých trubek či kotlů stlačeným vzduchem! Strašný kravál. Už profukují skoro hodinu a vypadá to, že vzduchu mají stále dost. Na to, že teď bydlím o 1 500 m blíž k Vítkovicím jsem musel přijít zrovna dnes v noci!
STK:
I u těch Vítkovic se nakonec dá žít, jen to chce nějaká kvalitní, hluk nepropouštějící okna a když to řve, tak je neotvírat. To je v létě poněkud nesnadné, ale já třeba snesu spíš vedro a dusno, než kravál, ale kdybych se už měl udusit či zalknout, tak dám samozřejmě raději přednost kraválu ;-)
To znám. Náš postelový příběh začal potřebou mít postel. Když postel, tak pořádnou. Když pořádnou tak nafurt a s úložným prostorem, polohovatelnými rošty a zónovou matrací "doporučuje devět z deseti prodejců". Všechno dohromady stálo majlant. "Made in Switzerland", ale spíše mělo být napsáno "Dodělej doma." Tři neděle jsme čekali než ji dovezli a sestavili. Hned po první noci jsme brblali, že poležení není tak akorát jak jsme si představovali. Však si tělo zvykne, to by bylo aby si nezvyklo za ty hříšné peníze, utěšovali jsme se. Nezvyklo. Kombinace obyčejné a studené pěny způsobila lenivost matrací. Studená pěna vytvoří vyležený důlek ze kterého převalit se na druhý bok znamená převalovat se do kopce. Krom toho si manželka stěžovala na to, že matrace je moc měkká. Nastalo období experimentů, otáčení matrací, podkládání kartonem z krabic a dokonce i kobercem. Nakonec si trochu zvykla. Za ty peníze... Záhy jsme přišli na to, že se nám spí špatně i proto, že v ložničce je divný vzduch, ráno nás škrábalo v krku. Z rámu postele se vypařoval jakýsi dřevnato lakový odér. Aby se postel vyvětrala, znamenalo nechat přes den zvednuté rošty. Odér čpěl převážně z podlážek úložného prostoru. Jako naprosto zbytečné putovaly do sklepa. A spalo se nám lépe. Leč ne dlouho. Jenou jsem se na posteli posadil, udělalo to prásk a propadl jsem se s roštem do úložného prostoru. Povolila krajní lať na které rošt ležel. Ze švýcarské dřevotřísky, ano, bočnice jsou z odýhované dřevotřísky, se vylomily vruty. Reklamace ? Jistě. Jak dlouho by trvalo vyřízení ? Čas jsou peníze a přitom tak jak to bylo uděláno, by se i nová bočnice znovu vylomila.Vylomené díry jsem zaklepal, vyztužil lepidlem, koupil silnější a delší vruty a pro jistotu mezi lať a podlahu naklepnul špalíky. Tak váhu mých kil nenesla bočnice, ale přímo podlaha. Za nějakou dobu jsme se stěhovali a postel zatím nechali na starém místě. Chvíli spali na nafukovacím "letišti", sice houpavém, ale k tělu přívětivějším. Jenže tohle je dočasné řešení. Vybrat matrace je věda. Všude Vám většinou doporučí molitan, říkají mu polyuretan a vychvalují kombinacei se studenou pěnou. Nastalo období chození po obchodech, ochutnávání matrací celým tělem a zkoumáním jejich konstrukce. Došli jsme k závěru, že nejhorší jsou polyuretanové. Latexové jsou lepší, ale "studené". Na dovolené v Šábesdeklistánu vyzkoušeli pružinové. Všude kde jsme spali, měli pružinové. Nejspíš vědí proč, spalo se nám na nich výborně. Jsou pružné, vzdušné, dobře udržovatelné a trvanlivé. Ocelové pružiny se tak snadno neunaví jako pěna. Jenže sežeňte u nás pružinové matrace. Nakonec je koupili v Ikei v kombinaci s polstrováním z kokosových vláken a jiného přírodního. Zatím je máme na parketách, dokud postel nesestavíme zevnitř vyloženou fošnami naštorc od roštu k podlaze. Spí se nám dobře. Jen jsem si nemyslel, že výběr ložírování je taková věda. Kdybychom nevymejšleli extrabuřty a napřed si udělali cestu do Šábesdeklistánu, rovnou bychom věděli po čem se pídit, zašli bychom do Ikey a ušetřili spoustu času i peněz a užili zdravého spaní.
Tož vážený Obuvníku,
můj postelový příběh je trošku optimističtější. Léta jsme spali na válendách s molitanem tl. 10 cm. Ten se cca za 5 let prolehnul a bylo třeba koupit nový, novou látku na čaloun a den pracovat na znovuzprovoznění místa, kde pracující lidé prý tráví 1/3 života. Mi se to nevedlo dodržovat ani před penzí a nedaří se mi to tru a tam ani dnes. Takže když nás pan majitel domu "vyhnal z ráje" (tímto mu dodatečně děkuji, jinak bychom asi nesebrali dost odhodlání ten nevyhovující stav změnit), zašel jsem do Ikey a kopil starobyle vypadající postel z dřevotřísky - jenže švédské (?).
Obvykle nenakupuji rád - vybrat si něco, koupit to a pryč z obchodu! Tentokrát jsem se ale přinutil k tomu, že jsem si v oddělení matrací zkusil poležet snad na 5-ti modelech. Pohoda mého hřbetu nastala až u předposledního modelu, bohužel za nechutnou částku - za stejnou sumu bych pořídil 3 nejlevnější.
Když jsem ovšem na nom monstrátku začal spát, stal se zázrak: záda, která mě pravidelně polívala na běžnéím molitanu nejpozději po 6-ti hodinách spánku a udržovala mě v chodu (Žádné spaní kamaráde a kmitat! Nebo budu bolet! Moc bolet!) si nevšimnula, že už spím devátou hodinu - a tak se stalo, že jsem hned první noc v novém bytě zaspal a do Ústavu se dostavil s dvouhodinovým zpožděním. Těch vtípků od kolegů...
Avšak nelituji investovaných peněz. I když, pravda, v noci se převaluji zásadně "do kopce". Ale záda po čtyřiceti letech nebolí!
Kurňa - NEBOLÍ!
(Čímž nevylučuji, že péra a žíně "jako kdysi" jsou špatné řešení.)
A s takovým materiálem jsme měli vybudovat komunismus !
Skočí na každou prachpitomou reklamu, kupují si věci „z dovozu“, aby sami sobě připadali „nóbl“, aby se mohli pochlubit sousedům.
Jiní se zase přežírají „vybranými“ předraženými „lahůdkami“, dopravenými do naší vlasti přes půl světa. A pak si stěžují na obezitu.
Prostě – potřebujete vodit za ručičku, a ne že ne. Ale my se obětujeme, a povedeme Vás k plné samostatnosti naší vlasti, k suverenitě národa, k plné ochraně zákazníka před nepoctivými kšeftaři, k ochraně pracujícího občana naší vlasti před hrabivými Euroameričany, tyrany a zrádci všemi. Už brzy.
Již duní právo v jícnu temně !***Volte ČSSD a KSČM !
STK, také nebolí a vypadá to na to, že máme shodné zkušenosti a stejné nebo podobné matrace. Také ochutnávali v matracovém a došli ke stejnému závěru. Že nám nám nejvíce vyhovují ty nejdražší bytelné. Také se nám nechce z pelíšku. V Ikei nakupujeme rádi, jen jsme si museli zvyknout na jiný styl. Zvykli jsme si na neokázalou funkčnost a praktičnost. Z Ikei máme i hrnce a pánev na indukční desku. Obyčejný neleštěný nerez za levno. Bez pozlacených uch, lesku jako blesku a skleněných poklic a podobných nesmyslů. Slouží výborně. Co se týče přetrvávajícího převalování do kopce, navrhuju variantu OŠK - Omlazený Štíhlý Kocour. Třeba na to jít systematicky, pomalu a usilovně. Kdo se s tím má tahat a na klouby a na záda je znát každé deko. Také se snažím, léto je na tohle ideální. Optimální tempo je tak kilo měsíčně. To jen orientačně, jedu podle objemu, jak mi napovídají kalhoty. Když už jsem to nakousnul tak 1.Dieta je nanic, huntuje tělo. 2. Vyhýbat se některým potravinám je špatné. 3.Jíst lze všechno. 4. Strava má být pestrá a vyvážená. 5. Tělo nesmí trpět, musí dostávat veškeré živiny. 6. Když už jíst tak si pochutnat, radši méně ale lépe. 7. Nechtít rychle hubnout, platí rychle pozbyl, rychle nabyl. Tím se tělo huntuje. Nehladovět. Hlad vyvolává stres a ten je nebezpečný. Kromě toho při hladovění se odbourává nejen sádlo, ale i svalová hmota. Tím tělo chátrá. Při opětovném ztloustnutí přibyde jen sádlo, ale ne svaly. Tím cyklicky dochází ke zvyšování podílu sádla a snižování podílu svalů. 8. Problém není obecně v celém těle, ale převážně v hlavě. Nežere tělo, ale hlava. V některých částech mozku vzniká pocit libosti. To je správné, je to odměna za správné chování, to je za příjem živin a energie. Problém je v tom, že to míváme nastavené na plnou přípust jako před tisíciletími. Hlavně před zimou. Kromě toho, údajně mozek dostává signál nějakou látkou o množství tuku ve tkáních. Tím lze vysvětlit, že někdo sice ztloustne, ale nárůst se zastaví. 9. Tip který pomáhá : Jíst pomalu. Jíst rychle znamená nebezpečí přechodu z hlasu do přežrání bez příjemného pocitu sytosti. Proč ? Protože máme dlouhé vedení, zpětnou vazbu se zpožděním. Protože trvá zhruba dvacet minut, u jednodušších cukrů kratší dobu, u glukózy velmi krátce (vstřebává se již žaludeční stěnou)než mozek dostane signál o příjmu energie. Proto se dětem říkávalo, aby před obědem nemlsaly, že budou špatně jíst. Není divu, metabolizovaný cukr ze sladkostí vyvolal signál sytosti a zahnal hlad. 10. Celý fór je v rovnováze mezi příjmem a výdejem energie.
Tak asi tak. Pro dnešek mám splníno, večer bych měl už jen něco lehkého. Abych nekázal vodu a nepil víno.
VV kdepak, i my jsme proletáři. Proč ? Inu proto, že proletáři bývali hubení a podvyživení a zazobaní buržoové blahobytně tlustí. Tak jak byli vyobrazeni v populárním humoristickém časopisu Dikobraz. S výjimkou verbujícího Strýčka Sama, ale to byl asketický puritánský exot. Správný buržoa měl frak, na hlavě buřinku, měl vypasené břicho a držel velký měšec s napsaným číslem s mnoha nulami a s dvakrát přeškrtnutám S coby symbolem dolaru. V pozadí byl zástup vychrtlých vykořisťovaných chudáků, případně černoušků s vystouplými žebry a s bříšky nafouklými od nedostatatku živin, odněkud čouhaly rakety, to jako že namířené na nás, zemi míru a socialismu. A z jiného kouta nakukovaly figury s generálskými epoletami a v černých brýlích ala Pinochet. A pod tím nápis, že my nedopustíme a ubráníme a tak podobně. Jenže tam ze Velkou louží, chudák vykořisťovaný a k tomu ještě černý, potomek zavlečených a zotročených, byl a je tlustý.Na rozdíl od leckterých příbuzných, kteří zůstali v Africe. Oni jsou hubení protože jsou chudí. On je tlustý, protože je chudý. Není v tom nepořádek ? Je v tom nepořádek. To jsou mi bláznivé poměry. Tak, pane, pravím Vám, že to tu nebude fungovat pořádně dokud nezavládne spořádanost. Dokud buržoa nebude tlustý a proletář hubený. Protože jenom hubený proletář, který nemůže ztratit víz než své okovy, je motivován k revolučnímu nadšení. Na barikády ! Mupy Mup !
Ďjó, není nad správný systém, příteli Schumachere.
Ještě kdybych tak měl dost pevnou vůli ho dodržovat. Ale za poslední 3 měsíce mám 4 kg dole - myslím, že je to způsobeno topologií mého nového bytu. Z mého "počítačového sálu" (tam i spím) bych do ledničky musel přes TV budoár, který zase obývá žena. Běhat večer do ledničky bych se před ní styděl - a v tom to asi je. [;-)
U brady Kalininovy !
O co se to tady snažíte, soukmenovče Schumachře ? O volný verš ? Vaše báseň v SILNĚ nestrukturované próze mne přenesla o mnoho let zpět, do prosluněných, leč ne příliš větraných učeben VŠP ve Vokovicích. Jistá literárně ambiciózní soudružka nás tehdy (m)učila rozbory tvorby protiburžoasních autorů, což v jejím pojetí byl kdekdo, včetně všelijakých dekadentních opilců a narkomanů.
Takže asociační řetězec mne logicky vedl po trase spontánní próza – Kerouac – Gillespie až k háttp://www.alecanaglia.com/Beat%20Regeneration/8061680A-FBFB-4171-A9D4-FE6A0891FBBD.html.
Ble. Fuj tajfl.
Poznáváte a přiznáváte inspiraci, soukmenovče Schumachře ? Přiznáváte zatím bez mučení ?
* * *
Švec u mých bot
Klečí Brečí
Kladívko držím já.
Učím ho haiku po našem
Ta topologie Vašeho bytu je množinová, nebo algebraická, vážený STK?
U knírů Stalinových !
Když bída a hlad začnou si hrát
Pohnou se davy, rozbijí stát.
VV se naučí svou vládu milovat
Když stranou zůstane, bude jen litovat.
Když stranou zůstane,na věky opodál
Nad sebou ustrne čemu se zaprodal.
Na haiku není čas, čas je jen na práci
Švec mávne potěhem a haiku ?
Se vytrácí.
STK držím palce. Vydržať !
Jo ! Tohle dává jakýsi smysl, soukmenovče Schumachře; tohle ano.
Takže pro příště - držte se svého kopyta, a nepouštějte se do tvorby těch příserných automatických (halucinačních ?) textíků.
Čest práci a Míru zdar !
Musel jsem použít imperialisticko-sionistický internetový vyhledávač a CIA/Mossad wikipedii, abych zjistil význam slova "topologie".
Přečetl jsem spoustu slov o tom divném slově, ale, po pravdě řečeno, pochopil jsem jediné : Je to děsně složité.
No, jak říkala babička, proti gustu žádné dišputát, ale já bych takovou věc do bytu nechtěl.
Dobré ráno všem českým vlastencům a vlastenkám.
VV já takhle halucinuju rád. Kdys i v řeči vázané, ale tomu je dávno. To až včera po velmi dlouhé době, jsou výzvy, které nelze nevyslyšet. Topologie je povrchoznalost. Jenže spíše by měla být nazávána toponomií. Takhle je to povrchookecanost. Poměr mezi astronomií a astrologií není podobný jako mezi ekonomií a ekologií. Geologie by měla být správně geonomií. Z mého archivu:
Buď připraven
Na rozkaz plakat
Na rozkaz se smát
Na rozkaz bít druhé
Na rozkaz se kát
Na rozkaz říkat
Jak je náš svět krásný
Na rozkaz shora
Pravdu zatloukat
Je snad dobře možné
Na rozkaz být šťastný
Je snad dobře možné
Na rozkaz milovat ?
(asi 1988)
Jest v principu dvojí přístup k chápání světa:
Komplikovaný, kde se ztratím v beznaději, když nenajdu přesnou definici nějaké¨ho jevu a potom ten primitivní, empirický. Když něco najdu na pasece a vypadá to jako malina, voní to jako malina a chutná to jako malina tak to asi... ...nebude zaječí bobek.
Topologie je zajímavá nauka, jak obecně popsat vlastnosti povrchu nějakého předmětu - např. Vesmíru nebo hrnku na kafe. A má několik bazálních (a banálních) zadání. Möbiova páska, Kleinova láhev - a taky známý problém tří vilek a vodárny, elektrárny a plynárny. Všichni chtějí všechny energie, ale vedení se nesmí křížit...
A takhle jednoduše přistupují kocouři k problémům. I s tím, že některé z nich nejsou v trojrozměrném prostoru s jednosměrným časem řešitelné. Např. přístup Kocourů k ledničce bez vědomí jejich ženy.
[;-)
STK,
začínáte být poněkud hermetický. Co jste nám chtěl říct?
Myslím, vážená Informace,
že se stanu hermetikem "absolutním" a přestanu sem psát vůbec. Asi tu jsem příliš dlouho a už nudím. U mě naštěstí nutkání někam něco psát zdaleka není neodolatelné. Považuji Hospůdku jen za zábavu, a nechci tu nikomu vadit do té míry, aby musel o mé maličkosti vyhrabávat jakékoliv reálie. Není to zas tak těžké, indícií jsem dal dost a dost - ale nedělá se to. A když už to někdo ze zvědavosti udělá - uvádět to, byť v náznaku, v diskuzi se mi opravdu nezdá příliš distinguované, přesto, že mi to nemůže nijak ublížit.
Nemám potřebu si tady (ale ani jinde) vylepšovat sebevědomí, ale ani být objektem, na němž si budou vylepšovat sebevědomí jiní.
"Soubojů" o to, kdo je chytřejší, mocnější, hezčí nebo třeba i mužnější jsem už zažil tisíce a už dávno je netoužím vyhrávat.
STK,
jsem skutečně v rozpacích, jak Vám na Váš příspěvek odpovědět. V rozpacích, protože nechápu, jak moje žertovná replika na Váš stejně žertovný příspěvek (alespoň já jsem ho tak pochopila) o topologii, mohla ve Vás vyvolat tak příkrou reakci. Jsem v rozpacích, nevím totiž, jestli se ode mne očekává, abych se omluvila za narážky, zřejmě chápané jako urážlivé, když jsem žádné podobné narážky nedělala, ani úmyslně ani mimoděčně.
Jistě jste si už všiml, že nezdvořilé chování vůči ostatním diskutujícím není v mém stylu. Stává se často, zvlášť když lidé žijí v různých, odlišných prostředích, že se vzájemně nepochopí, protože každý interpretuje slova toho druhého podle modelu, náležejícímu jeho prostředí. Tedy, repliky, které jsou v jednom prostředí chápané jako žertovné, mohou být v jiném chápané jako útočné. Třeba se to týká v tomto případě slova hermetický. Šla jsem se tedy podívat do slovníků. V slovníku jazyka italského ermetico znamená:
1 Relativo a Ermete Trismegisto e alla sua dottrina mistico-filosofica: scritti e.; estens. alchimistico
2 Che chiude perfettamente impedendo qualsiasi passaggio di fluidi: chiusura e.
3 fig. Impenetrabile, imperscrutabile; di significato oscuro: linguaggio, passo e.
4 Relativo alla corrente poetica dell'ermetismo: poeta e.
1/ týkající se Herma Trismegista a jeho mysticko filosofické doktriny, spisů, v širším pojetí alchymistický
2/ uzavírající neprodyšně jakýkoliv průchod tekutinám, vzduchu: hermetické uzavření
3/ v přen. významu: Nepochopitelný, nejasný: význam: jazyk, úryvek atd..
4/ týkající se proudu hermetické poezie: básník, atd
Ve slovníku jazyka českého:
hermetický [-ty-] přid. (z lat. podle egypt. mystického vědce Herma Trismegista)
1. neprodyšně uzavřený, neprostupný) (pro vzduch); vzduchotěsný, neprodyšný: obal, uzàvèr; pec; zeď
2. knižní expr. naprosto odlučujici, oddělující: h. uzavřeni společnosti; h. blokàda - naprostá
3. knižní, řídčejší. přistupný jen malérmu okruhu zasvěceného prostředí; h-é vědy tajné; filos. náboženská filosofie synkretismus řecké nauky náboženské a filosofické ...
Tedy významově se slovo v obou jazycích neliší a nemohlo tu dojít k nepřesnému porozumění. Hermetický pak, pokud je mi známo nebo jak je tu zvykem, není používáno ani v ironickém smyslu.
Když problém není ve slově hermetický, tak kde tedy je, co Vás vedlo k ohodnocení mé věty jako ne příliš distinguované narážky?
Dodám k tomu jen na závěr (a nechce to být polemická invektiva, zdůrazňuji), že považuji za poněkud diskriminační postoj vůči mé osobě, jestliže mě někdo chce relegovat jen do funkce tiskové informační kanceláře. Mám právo komentovat příspěvky druhých a odpovídat na ně jako každý druhý.
To na vysvětlení nedorozumění.
Pletete si prostor s povrchem, a topologii s topografií, vážený STK. Ale nic si z toho nedělejte, topologie taky není ekvivalent toponomie, jak tvrdí vážený antisemita Schuhmacher.
Ono to ale není tak důležité, protože ani jedno ani druhé nepomáhá pochopit "svět", nýbrž jen některé z jeho vlastností.
Milá Informace, moje předchozí reakce nebyla v žádném ohledu namířena proti Vám a nebyla ani v nejmenším vyvolaná vaším příspěvkem. Konstatování bylo obecné, stejně jako moje jistá "únava" z tohoto kolektivu. Nehodlám tu věc vysvětlovat podrobněji, je to nakonec moje záležitost. Jsem člověk "přibližný" a pokud to není nezbytné (programování) nemám rád hnidopišství. To, že mě technici považují za rozevlátého "umělce" a kumštýři za protivného, suchého "technika" považuji už léta za normální. Co nadělám...
****
Už bych se neozýval, kdybych nezjistil, že jste si mou reakci vyložila nesprávně. Takže jestě jednou - nic proti Vám, Informace. Mějte se fajn.
STK,
když najdu dopis nebo vzkaz, na kterém je přímé oslovení mé osoby, beru automaticky jeho obsah jako sdělení, určené přímo mně. Jestliže se tedy nejedná o nějaký oběžník. Proto tedy má vysvětlující odpověď.
Hovořila jsem tu už jednou o konvenčním charakteru avatarů, který nemusí vůbec anebo zčásti odpovídat skutečné povaze, znalostem nebo schopnostem toho kterého nicka. Považuji na druhé straně za docela přirozené, že se v diskuzi se zatajenou identitou přispěvatelé snaží ukázat v co nejlepším světle, třeba i klamném. To se děje pravidelně i v reálném styku, kdy vystupujeme s naším jménem a naší tváří. Což Vám nemusím říkat, ze svého prostředí to znáte určitě dobře jako já z mého.
Buď, STK, tuto konvenci přijmeme a budeme se řídit jejími pravidly (ve skutečnosti je jich málo, jsou obvykle adminem uvedeny na počátku diskuzní stránky) anebo diskuzi opustíme. To záleží na osobním rozhodnutí.
Jen nechápu, proč jste Váš protest vyjádřil až dnes v noci, když poslední narážky na Vaši osobu, které by mohly být považovány nějakým způsobem za nezdvořilé, byly napostovány už 4. června, tedy šest dní před tím.
Mám podezžení, že jste zůstal tím cholerikem, jakým jste byl dřív (jak jste alespoň sám napsal). Jste-li na cestě ven ze dveří a jen se díváte okénkem do hospody, jak budeme reagovat (tak jste mi jednou napsal v jedné z prvních diskuzí), tak si zas kabát svlékněte. Stejně je venku horko.
Já se zas na jakýkoliv obor, který započíná kmenem topo-, dívám s podezřením a potenciálním výsměchem, protože si vzpomenu na nový předmět - toponomastiku, kterou tu propagovali někdy koncem devadesátých let jako nový stylisticko-lingvistický přístup ke studiu literatury. A měl jistý úspěch, pořádaly se konference, tiskly se sborníky prací, protože ministerstvo školství na to dalo tučné dotace. Kolik toponomastů nebo toponomastiků se tenkrát objevilo! Jako houby po dešti. Jak dlouho přetrvá? Dokud nerozeberou všechna díla světové literatury.
Tak nashledanou.
Necítím se:
- ani uražený
- ani naštvaný
-ani ohrožený
Dokonce i slovo "otrávený" je moc silné. Mám spíše pocit, jako když mi kdosi známý už popáté vykládá stejný trapný vtip a já jej nechci urazit nezájmem, protože vidím, jak ho to vyprávění vtipů baví.
(Svou "cholé" jsem, doufám, zvládl už před cca 20-ti lety. Vydělal jsem na tom: Kdo se vzteká, je vlastně v defenzivě a lze jej snadno ovládat.)
STK,
snad na Vás neleze nějaká ruská chandra? To by tak ještě scházelo. Nezalézejte do své ulity, tam se budete nudit víc a poslechněte si, co je nového.
Včera byl zahájen v Nižním Novgorodě summit mezi EU a RF. Jednají Medvedev a Barroso, předseda evropské komise a Herman Van Rompuy prezident EU.
Na pořadu bylo mnoho věcí, ale nejaktuálnější bylo ruské embargo na evropskou zeleninu. Jak píší ruské noviny, pánové se dohodli na tom, že zelenina bude dovážena dál, ale jen po vypracování certifikátu o její nezávadnosti. To osvědčení vypracují evropští odborníci spolu s ruskými. A bude se týkat dovozu z jednotlivých zemí a ne celkově z EU. Jak se zdá, věc je na dobré cestě, a Rusové po velkých cavykách budou dovážet zeleninu a ovoce znova. Pročpak asi tak najednou povolili? Myslíte pro kouzelný úsměv lady Ashtonové, která byla taky v delegaci? Ne, Rusko má zájem o vstup do WTO (Světové obchodní organizace) a pak hlavně o bezvizový styk s EU. Zdá se, jak píší ruské noviny, že jim evropská delegace v tomto smyslu něco slíbila, co ale, to neříkají. Takže to nakonec vypadá, že Putinova rozhodná slova o tom, že je připraven všemožně hájit zdraví ruského lidu proti útoku evropských okurek, byla jen trik, aby z Evropanů vymáčkl nějaké ústupky.
Neříkejte mi, že je Vám to jedno. Nebo mě doopravdy rozzlobíte. Rozmarný avatare kočkovitý.
Starý, tlustý, šedivý a unavený avatar. Rozmarnost z něj nevytlučeš ani náhodou...
STK,
už mně to konečně došlo. Starý tlustý kocour potřebuje občas pohladit proti srsti, aby se mu vrátila energie. A včera jako naschvál tu nebyl ani jeho milený Vv, a ani Harpyje moc neúčinkovala. A tak se obrátil s důvěrou na mne.
Po druhé si to budu pamatovat. Ale aby Vám po mém přátelském pohlazení neslezly chlupy, to je má velká obava!
Jste člověk integrující informace, Informace.
Tedy sledujte cvrkot v hospodě. Víc nenapovím.
OK, STK,
sono tutta orecchie!
Okomentovat