Alkohol ve Sněmovně

Sněmovna projednává novelu svého jednacího řádu. V rámci toho se tři poslanci STAN rozhodli oživit debatu o zákazu alkoholu ve Sněmovně. Lépe řečeno: chtěli by ho zakázat. V rámci své přesvědčovací kampaně si před třemi dny přinesli do Sněmovny i alkoholtester, díky němuž demonstrovali svou střízlivost.

Dávný bojkot internetu a současná stávka ČT

Bylo, nebylo. Psal se rok 1998 a Internet byl dva roky poté, co se v Česku otevřel široké veřejnosti, v plenkách. Naše rodinka si ho pořídila už na Vánoce 1997 v rámci jakési zdarmé akce, ale nával dychtivců byl na síti tak masivní, že jsme ho mohli sotva ochutnat. Pak jsme si ho koupili a za připojení poskytovali poskytovateli 600 Kč měsíčně. Žili jsme, byli jsme na "vytáčeném připojení": Na pevné telefonní lince jsme měli připojen modem, a když jsme si ho pustili, tak se po asi půlminutovém "spískávání" připojil na Internet. A za dobu připojení jsme platili nesmyslné částky monopolnímu SPT Telecom, kolem tisícovky. (A platy byly kolem 10 tisíc!) Jo, bývaly to doby, kdy telefony, a tím pádem i tehdejší "Správa pošt a Telekomunikací" držela palec na tepně sítě sítí.

Sorry jako, vole

aneb Sliby a chyby Babišovy vlády 2

"Radost jedněch a zlost druhých", tak včera v titulku svého úvodníku okomentoval Aston předběžné opatření Ústavního soudu, které vyslalo prezidenta Petra Pavla na cestu do Ankary. Chtěl bych se teď věnovat nikoli (snad zbytečné) radosti opozičníků, ale té zlosti. Protože ta zlost, zdá se, zastřela mysl vládních představitelů i jejich podporovatelů.

Sliby a chyby Babišovy vlády

"Převedeme poplatky za veřejnoprávní rádio a televizi na státní rozpočet," slibovalo hnutí ANO před volbami. Jak slíbilo, tak po volbách udělalo. Tedy - zatím nový zákon jenom schválila koaliční vláda. Kvůli koaliční shodě dokonce i pravicoví(?) Motoristé sobě (AUTO) ustoupili zase z tohoto svého předvolebního slibu: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – .“ Takže zatímco ANO plní svůj slib, Motoristé ho neplní.

Parašutisté

"Českoslovenští vojáci zaútočili na vojenský rozkaz na vojenský cíl." Tak 17. června před pětadvaceti lety zhodnotil atentát na Heydricha na pietní vzpomínce v areálu ČVUT v Dejvicích generál Krzák, jeden z mála našich válečných parašutistů, který přežil výsadek na naše území. Hitler to ovšem v tom dávném roce 1942 viděl jinak.

Izrael útočí!

Roš ha-nikra, přechod Izrael - Libanon

Tak si Američani s Íránem podepsali takový hezký mír. Zatím elektronicky. Vlastně jen jakési memorandum s blíže neznámým obsahem. Vlastně šedesátidenní příměří. Podle prezidenta Trumpa bude otevřen Hormuzský průliv. I podle Íráčanů - ale podle nich za peníze, budou požadovat nějaké 2 miliony výpalné za "ochranu" - před sebou. Podle Trumpa se Írán vzdá jaderných zbraní. Podle Íránu nevzdá. Podle Trumpa budou částečně rozmrazena zmrazená íránská konta. Podle Íránu a snad i Trumpa se americko-íránské ujednání týká i konfliktu mezi Izraelem a Libanonem. Podle Izraelců nikoliv.

Bojovali mrtví

Tragedie Lidic zasáhla v červnu 1942 celý svět. Ojedinělá byla tím, že od počátku byla koncipována - a provedena! - jako nacistická propagandistická zastrašovací kampaň, včetně natočení dokumentárního filmu. Ve světě však měla zcela opačný účinek. Vyvolala hněv a nenávist vůči Německu. V kanadském senátu navrhl K. Hugeson, aby Spojenci po každém takovém činu bombardovali a srovnali se zemí jednu německou obec. Likvidace Lidic definitivně rozhodla i o poválečném osudu německých menšin v Evropě.

Petři ve při

Míněn prezident Petr Pavel, takto přímo zvolený nejvyšší ústavní činitel a Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě (zkratka AUTO), koaliční partner vítězného hnutí ANO a ministr zahraničí. Pře se rozhořela kvůli nejmenování motoristického čestného prezidenta Filipa Turka jakýmkoli ministrem. Petr Pavel měl své námitky, podle nichž se pan Turek na tuto funkci nehodí. Podle mne to je pravda, Turek se nehodil na šéfa diplomacie, stejně se jako nehodí na faktické vládnutí na ministerstvu životního prostředí. Tam teď teče zelená krev, ale o tom někdy jindy.

Vládní noviny

Bývaly časy, kdy každá politická strana měla svůj vlastní tiskový orgán. V té době bylo jasné, na jakou stranu se staví její redaktoři. To se ovšem týkalo hlavně názorové stránky, a každý čtenář byl srozuměn s tím, že si v těchto novinách počte o tom, jak která ta strana vidí aktuální politické dění. Také se zde dověděl něco konkrétního o vnitrostranickém životě, kdy a kde bude důležitá schůze či veřejné shromáždění. Protože sem často psali sami poslanci a senátoři, starostové a straničtí čtenáři. Ostatně hlavně straníci a voliči té které strany si také kvůli tomu onen tisk kupovali. Nicméně krom politických článků se zde objevovaly i fejetony a kulturní recenze. Avšak i ty byly prolity pohledem stranické ideologie, třebaže to síto, jímž byly prolévány mělo větší oka. Ještě tak snad sportovní aktuality byly prosty ideologie.

Polské řešení: sestřelit

V noci na pátek se konečně ruským imperialistům v jejich ukrajinské válce proti Evropě podařilo zranit dva občany EU a zároveň NATO, tedy Rumuny. Bylo jen otázkou času a statistiky, kdy se tak stane. Protože ruské drony útočí na ukrajinské přístavy, které leží na levém břehu Dunaje. A na druhém břehu Dunaje leží Rumunsko, tedy EU a NATO. A hranice se tu klikatí, takže se při útocích na Ukrajinu její linie tak snadno a bezmyšlenkovitě překročí. Zejména, jste-li ruský operátor dronu, který se chystá na "fašisty" útočit z nečekané jižní strany. Tentokrát se zdá, že nešlo o záměrné narušení vzdušného prostoru NATO, která se jinak dějí pravidelně, ale o úlet, způsobený chybou či elektronickým narušením navigace z ukrajinské strany. Zasažený panelák se nachází v rumunském městě Galati, které leží sice taky na levém břehu Dunaje, ale přímo na ukrajinské hranici. K incidentu došlo během masivního ruského útoku na ukrajinský přístav Izmail v Oděské oblasti, která je od Galati vzdálena asi 50 km, takže pokud šlo úlet, pak značný. Obvykle útoky na Izmail pravidelně trpí pravobřežní rumunské historické šedesátitisícové město Tulcea, ležící v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic. A dopadly zde už desítky dronů.

Taková byla doba

"Heil Hitler!" pronesla nastávající slečna učitelka při vstupu do zkušební místnosti z očí do očí německému všemocnému školnímu ouředníkovi a kmitla vztyčenou pravicí ku árijskému pozdravu. Bez tohoto oslovení by za Protektorátu nemohla být připuštěna ke zkoušce ani do výchovného procesu. Takto pak mohla potajmu učit české děti národním dějinám - žádné ji neprásklo. Riskovala koncentrák, možná i smrt.

Rychlík na trase B

Jakožto klasický senior luštím křížovky i sudoku. Hlavně tedy cestou metrem. Protože bydlím na Lužinách, tak jsem tento pocit získal konkrétně na trase B, jímž se přibližuji do centra. Jenže poslední dobou mám s tím luštěním potíže. Vagony metrovlaku sebou totiž protivně házejí. A písmenka neb čísílka pak do patřičných čtverečků zapisuju nečitelně. Byla to sedmička nebo čtyřka? Napsal jsem Ú nebo Vé?

Nácek Beneš

Ausgerechnet v době, kdy se v Brně koná sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu, se rozhodla čtveřice "nezávislé skupiny moravských aktivistů" namalovat na rudo ruce sochy prezidenta Edvarda Beneše, stojící před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Sochu ještě ozdobili kartonem s hanobícím nápisem "Český nácek škůdce Moravy". Minimálně jeden z těchto "aktivistů" je rovněž členem Moravského zemského hnutí. Tomuto hnutí "není jedno, že se Morava vylidňuje, zatímco Praha a blízké okolí roste". A: "Nepotřebujeme, aby nám z dalekého státního hlavního města určovali, na co půjdou peníze z našich kapes. My sami přece víme, jaké jsou potřeby nás, naší obce, našeho regionu i naší země. Protože tady žijeme. O svých záležitostech si umíme a chceme rozhodovat sami."

Významné životní jubileum

To mne dostihlo. Ani jsem netušil, že by mohlo být "významné", dokud mi nenapsala moje banka. Dostal jsem od ní blahopřejný mail. Čekal jsem, že tedy od ní obdržím nějaký  dárek. A co? A nic. Ani hrneček! 

"Vážený pane, Vaše významné životní jubileum je pro mne milou příležitostí upřímně Vám blahopřát. Starosta Městské části Praha 13." A nečitelný podpis. Poslali mi z odboru občansko - správního naší radnice dokonce papírové blahopřání. A?

Hrdinové z lágrů

Tři řady plotu z ostnatého drátu. Venku strážní se psy. Uvnitř 6 metrů široký pruh "zakázané zóny". Zde se střílelo bez varování. Z kulometů na strážných věžích.

Spaní na třípatrových kavalcích. Nástup na apelplace ve čtyři ráno. Pak fasuňk polévky. Pak kácet stromy. Večer rozdělení chleba podle splnění normy. Nad normu 900 gramů chleba, norma za 700 g, kdo neplnil 500 g. Nemocní 300 g. Kdo nepracuje, ať nejí. Kdo nejí, umírá. Denně až 200 lidí z 2000 v pracovním lágru. To byl také důvod, proč ho pravidelně doplňovat.

Česká televize jako Al-Káida?

P. Štěpánek na PL

Ten titulek článku Petra Štěpánka, bývalého místopředsedy RRTV, aktuálního místopředsedy Trikolory zní malinko jinak: "Televize jako Al-Káida opozice". Článek jsem četl na názorové stránce Mladé fronty DNES už 30. dubna, Petr Štěpánek se jím pochlubil i na svém profilu na Parlamentních listech, kde se jím můžete osvěžit i dnes.

Oproti webovému článku vyzdobili kolegové z MfD Štěpánkův článek i tučným podtitulkem: "Spojení sil opozičních politiků, aktivistů, manažerů a redaktorů ČT a ČRo v souvislosti se změnou financování veřejných médií odhaluje, čemu a komu doopravdy tato média slouží". A doprostřed textu vypíchli v boxu jednu z ústředních myšlenek:

Smíšené pocity ve Svatém Tomáši

Chebské maminy 1938

Poprvé jsme se vědomě setkal s echtovními sudeťáky v létě roku 1997. S ohledem na blížící se brněnský sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu dnes tuto vzpomínku sdílím znovu. A přidám i pár odkazů a aktuálních [poznámek].

Toto NE není NE

Ve čtvrtek 29. května 2003 promluvil na besedě, konané sdružením POLIS a Klubem mladých Evropanů na půdě pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pan Bernd Posselt. Při té příležitosti si postěžoval, že zatímco česká média ochotně informují o jeho projevech, které pronáší německy, jeho vlastní vysvětlení, proč v dubnu t.r. hlasoval proti vstupu ČR do EU a které poskytl v českém znění, nikdo neuveřejnil. Zde tedy je:

1. máj ve stínu Černobylu

Autor: CIA Factbook

Jak jsme s rodinkou slavili právě před 40 lety 1. máj? No, jen jako svátek lásky. Já jsem v té době dělal na směny, a když jsem ji měl, tak jsem na průvod jít nemohl. A když jsem směnu neměl, tak jsem na ten průvod jít nemusel. Takže jsme ani nemohli být zasaženi radioaktivním spadem z havarovaného čtvrtého bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Ten nastal v časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 (01:23:45 moskevského letního času).

Tak se nám to pěkně skládá

Silný Babiš

Nový způsob placení koncesionářských poplatků na veřejnoprávní média ze státního rozpočtu prý není nic neobvyklého v Evropské unii. Má to tak většina států. A krom toho - zrušení těchto poplatků měly dvě ze tří stran současné vládní koalice ve svém volebním programu. Na to se odvolává premiér Babiš, když se posměšně ptá, proč se tedy současná opozice diví a proč protestuje. Já se zase divím, že se diví Babiš -  protože současná opozice to zase neměla ve svých volebních programech.

Navzdory nenávisti lid Izraele žije

Pánové Foršt, Hejret a Kallus

Avšak antisemitismus se stává společensky přijatelným. 

Jak jsem vás minule zval na už třiadvacátý Pochod dobré vůle a následnou akci Kulturou proti antisemitismu, tak obé v neděli proběhlo. Norové sice hlásili na odpoledne déšť, ale ve dvě hodiny bylo přesto na Kafkově náměstí živo. Však nepršelo. Dav několika set lidí pod vlajícími izraelskými vlajkami byl nejdříve omráčen troubením šofarů. Pak si vyslechl projev viceprezidenta Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) Mojmíra Kalluse:

Démoni antisemitismu znovu povstávají

J.Oberfalzer a M.Kallus, viceprezident ICEJ

Projev senátora Jiřího Oberfalzera (ODS), místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky, který pronesl v sale terreně Valdštejnské zahrady v rámci akce Kulturou proti antisemitismu, kterou s podporou Senátu pořádádalo v neděli 19.4. 2026 už potřiadvacáté Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ): 

Démoni znovu povstávají. 

Temný duch Sovětského svazu je opět mezi námi.

Blízkovýchodní teror 70. let minulého století opět ožívá.

Jako bychom si od nich jen na chvíli odpočinuli.

Doufejme, že nejde o nový nástup, ale spíš o jejich poslední křeč.

Zdá se, že terorismus podporovaný a zaštitovaný Íránem už odmítá většina muslimských zemí tohoto regionu a okruh „Abrahámských“ zemí se rozrůstá.

Současně s tím však roste poblouznění Západu, který sám vykazuje nízkou ochotu k obraně svých hodnot a podporuje různá protiizraelská i protiamerická hnutí.

Nikdy více znamená teď!

2025

"Izrael je neskutečne sadistické šílené světové zlo ...."
Tento komentář se objevil pod facebookovou pozvánkou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) na tuto neděli. ICEJ bylo založeno v roce 1980 v Jeruzalémě jako výraz rozpoznání biblické důležitosti celého města Jeruzalém a jeho spjatosti s židovským lidem. Jistí křesťané si řekli: Když není v hlavním městě Izraele žádné velvyslanectví, tak ať tam je to naše. ICEJ jakožto globální křesťanská charitativní a vzdělávací organizace dnes ve více než 90 zemích světa reprezentuje miliony křesťanů, různé církve a denominace. V  České republice působí jeho pobočka od roku 1995. Na vzdělávacích programech spolupracuje s  Židovským muzeem v  Praze, Terezínskou iniciativou a Mezinárodní školou pro výuku o holocaustu při památníku Jad Va-šem v  Izraeli.

Mír na Mariánském náměstí

V úterý proběhl v Izraeli jeden z největších svátků - Jom HaŠoa. V deset hodin místního času zaduly na dvě minuty sirény. Všichni lidé na ulicích i ve firmách se zastavili, auta sjela ke krajnici, zastavila taky a jejich posádky vystoupily ven. Po dvě minuty všichni Izraelci postáli, aby si vzpomenuli na vyvražďování židů za druhé světové války.

Horší než za normalizace

Před týdnem jsem tady vzpomínal při příležitosti mise Artemis II k Měsíci její dávnou předchůdkyni misi Apolla 8. Jak mě oslovila slova Genesis, pronášená v blízkosti cizího kosmického tělěsa v atmosféře tehdejší "normalizace". Dnes si při stejné misi dovolím srovnat dávný přímý přenos Československé televize z přistání prvních lidí na Měsíci se současným přímým (ne)přenosem ČT ze startu mise. A povzdechnu si, že tentokrát to snad bylo ještě horší než za té normalizace!

Informace a fakta, názor a lež, věda a dojmy

Aktuální foto z mise Artemis II

Informace o měsíčních zatměních už v době starověku byly tyto: pokaždé se stín Země promítá na měsíční kotouč jako kruh. Aristoteles (žijící v letech minus 384 až minus 322) tyto informace vyhodnotil tak, že tvar Země je koule. Eratosthenés z Kyrény (narozen kolem minus 274, zemřel v roce minus 194 občanského letopočtu) dokonce změřil její obvod - podle rozdílu výšky letně poledního Slunce nad Alexandrií a Asuánem. A vyšlo mu to na na 252.000 stadií, což nevíme přesně kolik to bylo, ale dost se to shoduje se zhruba dnes známými 40 tisíci kilometry. To už je věda. Která říká, že dojem ploché Země je mylným názorem. A pokud ho někdo propaguje, je na omylu. A pokud to někdo prohlašuje za dogma, pak je lhář. A pokud zná vědeckou pravdu, pak je podvodník. Bohužel občas se podvod kryje za "vědeckou pravdu", zejména, jedná-li se o reklamu na zaručené diety na zhubnutí, zdravotních pomůcek či zázračných vodiček... 

Oddělení světla od tmy

Když na Vánoce roku 1968 kroužilo Apollo 8 kolem Měsíce, bylo nádherným dárkem v hnusných posrpnových časech. Ty časy ani nebyly tak hnusné proto, že jsme byli čerstvě okupováni "vojsky bratrských armád", jako tím, jak nastupovali naši kolaboranti, Začínala "normalizace". To bylo nejdřív takové nevinné slůvko: Až prej se u nás situace po srpnu 1968 znormalizuje, tak hned vojska odtáhnou. Takže se všichni budem tvářit, jak máme Rusáky rádi. A tak bez protestů skončil časopis Student, rozpustil se KAN (Klub angažovaných nestraníků) a K231 (svaz politických vězňů, kteří byli v dřívějších letech pozavíráni podle onoho paragrafu), rozjely se opět rušičky proti vysílání Svobodné Evropy, byla obnovena cenzura. To byly první podmínky okupantů. A už jsme dost "normální"? Už půjdete pryč?

O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Mír na jih od řeky Lítání

Ubohý Libanone!

Když jsem před 50 lety nastoupil do svého prvního zaměstnání v Závodech elektrotepelných zařízení, setkal jsem se tu s mnoha pozoruhodnými lidmi. Jeden kolega konstruktér pobýval pracovně nějaký čas v Pákistánu. A když se vrátil, vyprávěl, co všechno se tam dozvěděl díky místní televizi. Mohl v ní třeba sledovat veřejné popravy v přímém přenosu. Mohl vidět, jak vojenská letadla s rudými hvězdami na křídlech bombardují afghánský prezidentský palác. Což byla ta u nás médii vychvalovaná komunistická revoluce. A také měl poněkud přesnější zprávy o libanonsko-izraelském konfliktu. Totiž, že vůbec nejde o konflikt mezi Libanonem a Izraelem, ale o konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem.

Poklekněte a modlete se!

Veřejnosprávnost ČT, pikle pornoherců a Chameneího končetina

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Trestání naší civilizace

Dohoda je možná

Svět se otřásá novou válkou. Svět Blízkého východu výbuchy, svět zbylý ekonomickými dopady. Svět pokrokářský pak porušováním mezinárodního práva ze strany USA, Izraele - a bohatých Židů. Jak nepřímo vyplývá z čtvrtečního sloupku Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes "Ursula si namazala Poláky na chleba". Ten kárá US prezidenta Trumpa, jenž před volbami sliboval: "Už žádné války!" Podle Doležala: "Tedy pokud to po mně nebude chtít Izrael." A dále: "Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí." Čtenáři, přemýšlej, proč bohatci oblibují Izrael? Nu? Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by ti to dojít.

Veselý Purim!

Dnešek, kdy toto píšu, tedy v úterý 3. března, je v židovském kalendáři označen jako 14. den měsíce Adar, a je tedy povinností každého žida slavit svátek Purim. Ten připomíná záchranu židů před první genocidou, která měla tento národ postihnout v Persii už v 6. století před občanským letopočtem. Židovské kmeny sem byly zavlečeny roku minus 700 po pádu Jeruzaléma do babylonského otroctví. Z toho je osvobodil nástup perského království. V tom minus šestém století vládl v hlavním městě Persie Šúšanu (dnešní íránská Súsa) král Achašveroš. "To byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš." A tomu zle radil proradný rádce Haman. (Při vyslovení tohoto jména se na svátečních bohoslužbách vždy roztočí řehtačky a ozve se zadupání do podlahy.) Hamanovi se nelíbilo, že se mu neklaní jistý Mordechaj. A protože byl Mordechaj žid, radil Haman Achašverošovi toto:

Česko na půl cesty

Maďarskoslovenská aliance, konec českého uhlí, vlajka na vládě, nebezpeční cizinci a mír v Sýrii

Sobota 21. února 2026

Lidé si na mnoha českých náměstích připomněli 4. výročí ruské agrese na Ukrajinu. V Praze vystoupil i
prezident ČR Petr Pavel: "Nebráníme Ukrajinu jako zemi, národ, ale princip – aby malé a střední země nebyly vystaveny tlaku velkých a mohly o své budoucnosti rozhodovat samy ze svobodné vůle... Ukrajinci v Česku nejsou přítěží, čísla hovoří jasně. Většina z nich pracuje, platí pojištění a naší ekonomice přináší víc, než z ní odčerpává. Chovat se k Ukrajincům negativně je nefér.“

Kolik andělů se vejde...

1.2.2026

Kolik andělů se vejde špičku jehly nevím. Ale kolik lidí se vejde na náměstí, o tom už mám jakýsi přehled. Přehled je dán tím, že jakožto školený demonstrátor (v pražském planetáriu a na Štefánikově hvězdárně) jsem se od roku 1988 už nějakých demonstrací zúčastnil. Jmenovitě vyčíslená účast většinou záleží na tom, kdo ji vypočítává a pak vyjmenovává. Svolavatelé demonstrace mají tendenci účast nadhodnocovat, jejich protivníci naopak umenšovat. ("Vejdete se do výtahu!")

Orkán Alena

Mnichovská konference, znárodnění ČEZu, národní parky v úzkých, kráva Válková, maďarská prosba, ruská hrozba a konec korupce

Sobota 14. února 2026, sv. Valentýn

V Mnichově začala bezpečnostní konference. Účastníci hledají řešení konfliktů na Ukrajině a Blízkém východě. Nejvíce se čekalo na projev ministra zahraničních věcí USA.

Bubec za prezidentem

Na neděli svolali chvilkoví milionáři setkání občanů na podporu prezidenta Petra Pavla. A bylo těch setkání 410, větších i menších. Mezi těmi menšími bylo i podujatie v Řeporyjích. 

Nad Řeporyjským náměstím se týčí opuková věž románského kostelíka Petra a Pavla z 1. poloviny 12. století, takže tu musela už tehdy stát na horním okraji Dalejského údolí nějaká ves. Pravděpodobně se tudy jezdilo na Karlštejn, stejně jako dnes. Když byl Karel IV. přibyl až sem, tak to měl do svého venkovského domku už jen nějakých šestnáct kilometrů. Kostelík byl v roce 1772 barokně "přestavěn": Původní románská rotunda byla zbourána, zůstala po ní jen ta věž. V roce 1919 se ze vsi stal městys, v roce 1974 byly Řeporyje přičleněny k Praze. Ale městečkovitý charakter obce, odkud to je jen pár stanic autobusem na metro, zůstal. Zůstaly i sousedské vztahy, někdy svárlivé, jindy přátelské. A ty přátelské jsme s přítelkyní Karlou mohli poznat i tuto neděli.

Salonek zimní v čas předvánoční

Obec Řeporyje (dnes součást jihozápadního obvodu města pražského) se pyšní starším románským kostelem svatých Petra a Pavla z 1. poloviny 12. stol. Už tehdy tudy pravděpodobně vedla cesta na Ořech a později až na Karlštejn. Ona cesta byla, pravděpodobně poprvé od barokní přestavby kostelíka r. 1772, rekonstruována do sjízdné podoby. Za náměstím ji přetíná železniční trať, za ní vlevo se pak rozléhá rybníček Bubec a nad ním hala, kde býval sklad čehosi, a dnes jest tu ateliér sochařský. Jen do takové haly se vejdou artefakty, které s vrozenou tvrdošíjností stvořil Čestmír Suška. A další banda bubeckých výtvarníků. Tuto stříbrnou sobotu mnozí konzumenti stráví v drůzách nákupních středisek. Ale 14. prosince po druhé hodině odpolední můžete nějaký obnos utratit i zde, neb se tu koná prodejní výstava výtvarných děl asi čtyřiceti výtvarníků, a to pod lákavým názvem Zimní salonek.

Halali!

Je půlka června, a tak, jako obvykle, se na konci Prokopského (zde přesněji Dalejského) údolí v Řeporyjích nad rybníčkem u Bubce koná v sobotu 19.6. další safari, letos již sedmé. Abyste si nemysleli. V Prokopáku můžete lovit - i být loven.

Zejména o víkendech zde pobíhá všelijaká sebranka - mládež v maskáčích s modely pistolek a samopalků po sobě střílí umělohmotnými kuličkami. Jiní zase zkoušejí, kam až jim doletí šípy. Ozývají se zde třeskuté rány, jak o sebe naráží tvrdé dřevo bokenů, jinde zvoní zkřížené meče. Mezi tím se projíždějí na koních Indiáni a kovbojové. Všem k tomu hrají neviditelní bubeníci. Někdy se ozve i tklivý zpěv, doprovázející kytaru.

Artistní lov

Velká hala bývalého skladu stavebního materiálu byla plná tmy. V ní se komíhaly stíny od plamínků dvou svíček. Podstropním oknem dovnitř ještě nahlížela pouliční lampa, stíněná větvemi stromu, ohýbajícího se ve větru vanoucím před nastupující studenou frontou. V míhavém příšeří se ozýval křik letících racků nad šepotem mořských vln.

Zmrvený a zmrvenější

Pravdivý rozpočet, komu není Rady, prospěšné emise, politika ve sportu a co píchá Mrtvou Kočku

Sobota 7. února 2026

Zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje limit pro strukturální saldo veřejných rozpočtů pro rok 2026 ve výši 1,75 % HDP. V penězích to páčí max 247 mld Kč. Návrh rozpočtu je 310 mld. Upozornila na to Národní rozpočtová rada (NRR).

Premiér Andrej Bureš Babiš (ANO) v pořadu Za pět minut dvanáct TV Nova: "Není to pravda. Tahle Rada je zbytečná, vláda ji nebude poslouchat."
Moby Dick upozorňuje: "NRR je ze zákona nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem. Rada je ze zákona tříčlenná. Předsedu volí dolní parlamentní komora na návrh vlády."
A. B. Babiš podle agentury Muška na Zdi: "Není to jediný blbej zákon, který potřebuje zrušit."
Mrtvá Kočka: "Myslíš porušit."

Nefosilní lyžování

Megalomania Trumpová, všichni ti umělci v naději a Turkův konec

Pátek 30. ledna 2026

Český stát je povinen vyplatit firmě Diag Human 17,2 mld. Kč.
Premiér A. B. Babiš: "To je skandál, za který by měli někoho zavřít!"
Moby Dick: "Všechny ministry zdravotnictví od roku 1992."
Žena Moby Dicka: "A všechny ministry financí nejméně od roku 2008, kdy padl první rozsudek."  
Moby Dick: "To je tak akorát roční rozpočet Českého rozhlasu a televize."
Ministr kultury O. O. Klempíř pro agenturu Muška na Zdi: "Tak přesuneme zrušení poplatků za ČRo a ČT na rok 28."  
Agentura Muška na Zdi: "A letos?"
Exministr spravedlnosti Jan Kalvoda, právní zástupce Diag Human: "Zprivatizujeme si ČEZ."

Petr Pavel není Edvard Beneš

Co chybělo Edvardu Benešovi? Podpora demokratických sil. Prezidentu Edvardu Benešovi v únoru 1948 chyběla otevřeně deklarovaná podpora demokratických sil. Komunisté měli k dispozici ministerstvo vnitra, tajné služby, sovětské poradce a značnou část policie. Měli Lidové milice, které byly dozbrojeny ze skladů vojsk ministerstva vnitra. Tato vojska také stála připravena zasáhnout proti Praze v okruhu asi 50 km kolem hlavního města. Ale hlavně - komunisté měli v rukou skoro všechna média!

Ovládali rozhlas, ovládali pražský městský rozhlas, ovládali Krátký film a tedy i filmový týdeník. V předvečer puče zaútočili na redakce "koaličních" stran. Znemožnili rozvoz tisku mimo Prahu. Získali tak pro svůj postup značnou část zblblé veřejnosti. Ministři demokratických stran se přitom na rozvíjející se puč jenom dívali, jenom se dívali. Jak už je Beneš zrazen a obelstěn...

Skutečná válka

Pondělí 26. ledna 2026
USA sužují zimní bouře. Byly zrušeny tisíce letů, miliony lidí jsou bez elektřiny, jsou hlášeny i oběti na životech.

Česká vláda schválila návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun. Trošku jiný než předchozí rozpočet vlády odchozí se schodkem 286 miliard. Opozice výši deficitu kritizuje. Protože sama ho prý navrhla tak, aby byl dodržen zákon o rozpočtové zodpovědnosti.
Moby Dick: "Ale bez potřebných výdajů."
Mrtvá kočka: "Nenavrhla, zfixlovala."

Kolaborant Tomio Okamura

Tomio na Hrad?

Vůdce nacionalistického stranohnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura se po volbách stal předsedou Sněmovny Parlamentu ČR. Dospělo se k tomu díky koaličním jednáním. Vládní koalice ANO 2011, AUTO a SPD nemohla vzniknout jinak, když strany bývalé vlády postavily svůj volební boj na heslu "Babiš ne". A tak se na tak důležitou funkci dostala tato osoba. Jde o třetí klovací postavení v zemi. Dle Ústavy, ale pokud by prezident z nějakého důvodu nemohl prezidentovat, pak většinu jeho pravomocí přebírá právě předseda Sněmovny. Je paradoxní, že k takovému nárůstu důležitosti došlo v situaci, kdy SPD ztratila část svých voličů, ačkoliv se před volbami spojila v nepřiznanou koalici s ještě pofidernějšími politickými subjekty jako jsou Trikolora, Svobodní a PRO. 

Moby Dick: Pán světa a rozhodnutí ruské vlády

Proubouzení zdravých sil, čínská energetika, nevděčné Dánsko a odražení pivní blokády

Premiér ČR Andrej Babiš (ANO, Bureš): "Nevěděl jsem, kde leží Grónsko. Tak jsem si za patnáct tisíc koupil globus."
Žena Moby Dicka: "Andrej si už koupil i Globus?"
Andrej BB: "Chápu americké obavy z bezpečnosti."

Lev za Plech!

V pondělí 19. ledna pořádala Česká filmová a televizní akademie tiskovou konferenci. V přímém přenosu na ČT24 byly oznámeny nominace 33. ročníku cen Český lev. Ou, Lev má celkem 25 kategorií, to jsem netušil. V každé kategorii pak máte tři nebo pět jmen, to se moderátoři něco namluvili. Ale mluvili svižně, příliš nevtipkovali, a tak přímý přenos netrval déle než půlhodinu. Na samém začátku tiskovky proběhlo oznámení vítězů dvou nestatutárních cen. Tu za nejlepší filmový plakát získal Michal Čermín (k filmu Franz). Cenu filmových fanoušků, o níž rozhodují filmoví fanoušci v anketě Česko-Slovenské filmové databáze uchvátila převelice černá komedie Na plech režiséra Martina Pohla. 

Svoboda názoru

Zakázaný líh, energetika v nebezpečí, sebevědomý Tokio, chudák Turek a zaměřovací dopis 

Shodou okolností je to dnes právě 6 let, co Moby Dick přestal pravidelně psát svůj každotýdenní deníček, se kterým oblažoval pravidelné čtenáře Neviditelného psa od dubna roku 2000. Než po dvaceti letech skončil. Nejdříve komentoval podivuhodné jednání managorů proslulých Českých Textáren. Poté, co se sám stal vydavatelem dokumentů typu RozŘeď ("a panuj!", tedy Rozhodnutí Ředitele) začal komentovat podivuhodná rozhodnutí českých i světových politiků. Pomáhala mu v tom krom rodiny celá menažerie, ať to byla Muška na Zdi (tvářící se jako tisková agentura), připrchlická Syrská Želva či domácí Mrtvá Kočka. Vlastně Mrtvá Kočka patří do rodiny, jako všechny kočky. Je to nevlastní sestra mrtvé kočky spisovatele Karla Michala, který o ní napsal roku 1962 povídku do knížky Bubáci pro všední den. Měla tu vlastnost, že říkala na plnou tlamku, co si myslela. Nabízela přímočará řešení (např. "jak zabránit škodám na obilí?"  - "Staré spálit, nové nepěstovat!") Nebála se, byla mrtvá. Mobyho Kočka je živá, ale taky se nebojí.

První jízda

V noci z pátku na sobotu se na Lužiny položila měkká vrstva asi 20 cm vysokého prašanu. A mrzlo. V neděli šla přítelkyně Karla do práce a mne zanechala bez dohledu. I oblekl jsem si teplý nátělník, teplý rolák, teplý svetr a studenou větrovku. Na nohy vzal cyklistické termoprádlo a kraťasy, co v nich jezdím na kole. „Nejezdi na kole, můžeš sebou fláknout,“ varovala mě Karla. A tak jsem nevyjel jsem na kole, jako vloni touto dobou, ale samozřejmě na běžkách. A bez helmy.

Neodbytný Turek

Reprofoto: Facebook

"Je to bastard!" prohlásil známý kinolog Jára Cimrman o fenoménu němého filmu s titulky. Kvůli tomu skončila promítací společnost Vrchlický, kterou na konci XIX. století provozoval společně s půdoznalcem Mojmírem Frídou (bratrancem Jaroslava Vrchlického) ve vídeňském Prátru kultury a oddechu. Promítat němé scény, proložené titulky, považoval Cimrman za "neuspokojivý stav" a esteticky ho to uráželo. Proto vystříhal z filmů titulky a vyzval Frídu: