Prof. Zbigniew Jaworowski
|
Byl
jedním z prvních lidí, kteří se dozvěděli o zamoření Polska
v důsledku katastrofy v Černobylu. To on doporučil, aby byl
Polákům podán Lugolův roztok*. Dnes tvrdí, že to bylo zcela
zbytečné.
V
době katastrofy v Černobylu byl profesor Zbigniew Jaworowski
pracovníkem polské Ústřední laboratoře radiologické ochrany
(CLOR). V důsledku jeho jednání uskutečnilo Polsko v průběhu
sotva tří dnů profylaktickou akci spočívající v podání jódu
18,5 miliónu lidí, největší ve světové historii. V představení
Teatru Telewizji „Černobyl. Čtyři dny v dubnu”, vyprávějícím
o těch okamžicích, se do jeho osoby vtělil Zbigniew Zamachowski.
V
současnosti profesor Jaworowski tvrdí, že kdyby tehdy měl dnešní
vědomosti, k podávání roztoku Lugola by se nerozhodl. Soudí, že
v důsledku katastrofy v Černobylu nedoznal újmy na zdraví ani
jeden Polák.
Avšak
28. dubna 1986 věci vypadaly mnohem více dramaticky ...
Marcin
Wyrwał: Toho dne jste o deváté ráno vstoupil do budovy CLOR a
uslyšel od kolegyně, že úroveň beta záření se v prorovnání
s předchozím dnem zvýšila více než pět set tisíckrát a že
dokonce i chodník před budovou je vysoce radioaktivní. Co jste si
tehdy pomyslel?
Prof.
Zbigniew Jaworowski: Atomová
válka! Nezapomeňte, že jsme se v těch časech připravovali k
atomovému střetu se Západem, naše myšlení bylo tedy zaměřeno
tímto směrem.
O
zamoření jste se dozvěděl rychle, protože Polsko bylo první
zemí, která objevila překročení norem záření. Rozhodla o tom
geografická blízkost?
Spíše
jeden člověk, který měl dost duchapřítomnosti, aby porušil
předepsané postupy. Byl zaměstnancem meteorologické stanice v
Mikołajkach, spolupracující s CLOR. Během své služby
zpozoroval, že ručička měření beta záření náhle vyběhla
mimo stupnici. Pomyslel si tedy, že se aparatura pokazila, protože
nic takového v životě neviděl. Což je zajímavé, ve stejné
době identicky zareagoval jeho finský kolega. Avšak náš
pracovník byl natolik inteligentní, že porušil pracovní postupy,
které nařizovaly ověřování filtrů z měřicích zařízení
každou sobotu. A byla přece nedělní noc, měl tedy povinnost
zkontrolovat je teprve za týden. Avšak tento člověk před 7
hodinou ráno v pondělí vyjmul filtr a změřil ho. Tehdy zjistil
hroznou radioaktivitu a okamžitě o tom informoval CLOR. Takto začal
Černobyl v Polsku.
Co
jste udělal, když jste obdržel informaci o nárůstu
radioaktivity?
Utíkal
jsem za ředitele CLOR a požádal ho, aby okamžitě uvědomil
předsedu Státní atomové agentury (PAA), že máme co dělat s
nejvyšší aktivitou beta záření v historii a může to být buď
jaderná válka, či náhodný výbuch nebo havárie reaktoru, nebo
bůhví co. Zmínil jsem se však o tom, že to všechno k nám
přichází z východu a možná to ho ochromilo. Řekl tehdy: „Já
nikomu nic nebudu hlásit. Jestli chceš, tak si to nahlas sám”.
Strach
před hněvem sovětských soudruhů?
Možná.
Nakonec jsem to byl já, kdo zvedl sluchátko a zatelefonoval
předsedovi, který právě dělal průvodce skupině mládeže u
reaktoru ve Šwierku. Řekl jsem mu o situaci a sdělil mu, že právě
filtrujeme několik desítek kubických metrů vzduchu, abychom
prozkoumali izotopové složení prachu, který k nám přilétá. A
on odpověděl: „Dobře, tak měřte, a až se něco dozvíte, tak
mi to předejte” a jakoby se nic nestalo se vrátil k mládeži.
Snad si úplně neuvědomoval vážnost situace.
Kdy
jste pochopil, že vybuchl reaktor a ne atomová bomba?
Právě
z odečtení informací z filtru. Vyplývalo z toho, že v prachu z
východu je několik izotopů, jako cezium-134, které vznikají
pouze v reaktorech, ale ne při jaderných výbuších. Spadl nám
kámen ze srdce, protože jsme alespoň věděli, že to není válka.
Musel jsem o tom všem co nejrychleji informovat vládu, a mezitím
se předseda Státní atomové agentury stal nedosažitelným. Teprve
po poledni se mi podařilo spojit se s tehdejším vědeckým
tajemníkem Polské akademie věd, profesorem Zdzisławem Kaczmarkem,
který okamžitě zatelefonoval předsedovi vlády, a já jsem se
mohl vrátit ke své práci.
Co
jste tehdy dělal?
Tehdy
už jsem věděl, že přes vysokou úroveň poměrně neškodného
záření beta značně nebezpečnější záření gamma, které
prochází celým tělem, vzrostlo sotva třikrát, a tedy na úroveň
přirozenou např. v Norsku. Ale věděl jsem taky, že ve vzduchu je
radioaktivní jód-131, a že tedy musím podniknout opatření, aby
byli chráněni lidé, zejména pak děti, jejichž štítné žlázy
jsou na tento radioizotop výjimečně citlivé. Začal jsem počítat
dávky jódu-131, jakými může být postiženo obyvatelstvo.
Mezinárodní organizace stanovovaly limit této dávky pro štítnou
žlázu na úrovni 50 milisievertů (mSv). Z našich výpočtů
vyplývalo, že ho můžeme překročit dokonce několik set krát, a
pořád jsme nevěděli, co přesně se na tom východě děje a jak
to potrvá dlouho. Tam byl Sovětský Svaz a něj žádná zpráva
nepřicházela.
A
kdy jste se dozvěděl, že k výbuchu došlo právě v Černobylu?
Během
provádění výpočtů jsem měl radiopřijímač nastavený na
příjem BBC. V určitém okamžiku, možná kolem šestnácté
hodiny, byla uvedena informace, že došlo k výbuchu reaktoru v
Černobylu.
A
kdy padlo rozhodnutí a podávání jódu obyvatelstvu?
Ještě
tu samou noc. Ten den jsem se dostal domů kolem půlnoci a řekl
jsem ženě, že musíme všem polským dětem dát stabilní jód,
který byl později podáván v podobě Lugolova roztoku. A s touto
myšlenkou jsem se uložil ke spánku. Někdy kolem půl čtvrté
zazvonil telefon z ústředního výboru strany a byl jsem pozván
jako expert na zasedání vlády. Řekl jsem jim, že jsem ospalý a
v takovém stavu bych raději neřídil automobil. Tehdy mě hovořící
na druhé straně linky informoval, že před mým domem už čeká
automobil. Pamatuji si, že tehdy dodal: „A je to Peugeot!”
formou, která hrozně pozvedla můj společenský statut.
A
tímto luxusem jste přijel k budově ÚV.
Ano,
porada se měla konat v kanceláři tajemníka ÚV Mariana Woźniaka,
který byl tehdy nejdůležitější po Jaruzelském. Když jsem
vstoupil do předpokoje, byl přecpán členy vlády a generalitou.
Byla
tedy náležitě vyhodnocena vážnost situace?
Snad
ne zcela úplně, protože jsem slyšel jak jeden z generálů,
náčelník teritoriální obrany státu, pod kterého spadalo
chemické vojsko, říkal shromážděným: „Ach ti profesoři, oni
se vždycky chtějí blýsknout! Vždyť náš systém měření
zamoření nic neobjevil. V Polsku žádné zamoření není!”. Nic
jsem na to neodpověděl. Ale věděl jsem, že ti chudáci tehdy
vlastnili aparaturu, která nebyla schopna nic změřit, leda tak
záření po úderu atomovou bombou. Po chvíli jsme byli pozváni do
kanceláře tajemníka Woźniaka, který mě požádal o seznámení
se situací. Informoval jsem shromážděné, že zamořený je už
celý stát a nyní je nejdůležitější ochrana štítné žlázy
dětí, protože z toho mohou být nádory po mnoha letech. Všechno
jiné je méně důležité.
Okamžitě
souhlasili?
No
tak tehdy zajímavý komentář pronesl tehdejší ministr národní
obrany, jak jsem se později přesvědčil výborný generál,
Florian Siwicki. Řekl: „Prosím Vás, pořád nám tu mluvíte o
tom jódu, ale jestliže jste ho naměřili ve Varšavě a v
Mikołajkách, tak odkud víte, že stejné to je v Krakově?”.
Nevěděl jsem, že je ministrem, protože nikdy bych mu neřekl to,
co tehdy ode mne uslyšel. Viděl jsem jenom podle uniformy, že je
generál, tak jsem mu odpověděl v žertu: „Pane generále, aby v
Krakově bylo něco jiného než co je ve Varšavě, tak by tam
nahoře, odkud na nás padá radioaktivní prach, museli sedět
andílkové s košťaty a rozhánět různé atomy doprava a doleva”.
Všichni se začali smát a za chvíli bez dalších diskusí
schválili použití stabilního jódu.
Zkoušel
tehdy někdo dovolat se do Moskvy, aby se dozvěděl, co se tam děje?
Podobnou
otázku jsem tehdy položil panu Woźniakowi. Tehdy řekl, že zkusí
zavolat svému - jak se vyjádřil - „counterpartovi v Moskvě”.
Požádal nás, abychom opustili kancelář, protože to bude důvěrný
rozhovor. Vrátili jsme se do předpokoje, po nějakých 10 minutách
vyšel z kanceláře také pan Woźniak. Byl to pro mě otřesný
pohled: byl střídavě bledý a rudý. Pamatuji si jeho slova: „On
mi řekl, že nic neví”. Všichni jsme tehdy byli přesvědčeni,
že ten sovětský člověk lhal. Ale dnes si myslím, že
nejpravděpodobněji říkal pravdu. Později jsem se dozvěděl, že
telefonní linka mezi Moskvou a Černobylem nefungovala,
pravděpodobně díky KGB. Tam stále panovala paranoia utajování.
Účastnil
se té porady generál Jaruzelski?
Objevil
se těsně před šestou hodinou. Schválil tehdy rozhodnutí o
podávání stabilního jódu a rozhodl o vytvoření tzv. vládní
komise. Také si z tamté schůzky pamatuji jeho slova, jež v té
situaci byla velmi důležitá: „Musíme zajistit maximum
bezpečnosti při minimu paniky”.
Jak
rychle bylo zahájeno podávání Lugolova roztoku obyvatelstvu?
Formálně
bylo rozhodnutí schváleno kolem deváté hodiny ráno 29. dubna na
prvním zasedání vládní komise. Už v jedenáct hodin vydal
ministr zdraví příkaz k přípravě k té akci. A stejný den byly
kolem dvacáté hodiny podány první dávky Lugolova roztoku. Celkem
akce zahrnula 18,5 miliónu lidí. Byla to největší profylaktická
akce v historii. Dodnes Britové a Američani tamtu operaci označují
za vzor postupu v situaci nukleárního ohrožení.
Odkud
se vzal Lugolův roztok v tak ohromném množství?
Měli
jsme ho tehdy tolik, že by to stačilo i pro stokrát větší počet
lidí. A to proto, že v rámci přípravy strategie ochrany
obyvatelstva pro případ jaderné války jsme jódem zásobili
všechny lékarny v zemi. Tehdy na Západě existovaly konkrétní
plány jaderného úderu na Polsko. Podle našich propočtů mohlo
při takovém útoku zahynout 80% obyvatelstva. Pokusy o přesuny
obyvatelstva by nic nepomohly, protože informaci o útoku bylo možné
získat nejvýše15 minut před ním. Najlepším způsobem na
omezení ztrát bylo doporučení, aby se obyvatelstvo skrylo ve
sklepech svých domů. Následně, již po útoku, muselo dostat
stabilní jód. Tímto způsobem bylo možné omezit ztráty na 20%
mrtvých. Přiznejme si, že bylo o co bojovat. Proto také byly
zásoby stabilního jódu rozmístěny ne v ústředních skladech,
ale ve všech lékárnách v Polsku, v množství 100 dávek na
občana.
Proč
až tak mnoho?
Předpokládali
jsme, že během útoku bude mnoho lékáren zničených, proto by
lidé museli hledat jód v zachráněných lékárnách, které
musely mít příslušně velké dávky.
Byly
po katastrofě v Černobylu prováděny podobné akce v jiných
zemích?
Ale
kdepak! Žádný stát neměl takové zásoby stabilního jódu. Byli
jsme jedinou zemí, která byla schopna takovou akci uskutečnit a
uskutečnila ji. Ředitel moskevského Biofyzikálního institutu
profesor Leonid Iljin mi později řekl, že byl se svými orgány
státní správy velmi nespokojen, že příslušně nezareagovaly na
krizi. Když viděl, že nikdo nemá v úmyslu podávat obyvatelstvu
na území kolem Černobylu jód, poslal celostránkový telegram
Michailu Gorbačovovi. Gorbačov ten telegram poslal ministerstvu
zdraví snad za týden, akci podávání tohoto roztoku pak byla
zahájena kolem 30. května, tedy více než měsíc po výbuchu.
Zatímco my jsme zahájili akci během 38 hodin od obdržení první
informace o kontaminaci. Celá akce trvala tři až čtyři dny. Poté
jsme došli k závěru, že další dávky už nejsou potřebné,
protože množství jódu v ovzduší prudce klesalo.
Kolik
smrtelných obětí Černobylu bylo v Polsku?
Žádná!
Po černobylské katastrofě jsme přesně prošetřili, jaké dávky
záření dostali Poláci v tom období. Naše údaje jsme zaslali
Vědeckému
výboru OSN pro účinky atomového záření (UNSCEAR),
který vypočítal, že průměrně každý Polák dostal v prvním
roce po Černobylu dávku záření ve výši 0,3 mSv, a v průběhu
následujících 70 let svého života dostane dodatečně 0,9 mSv.
Ve stejném období dostane každý Polák v důsledku přírodní
radiace dávku 170 mSv, a tedy dávka z Černobylu byla nic
neznamenajícím zlomkem toho, co dostáváme od matky přírody, s
tím že velký díl přírodní radiace tvoří kosmické záření.
Jaký
tedy byl smysl podávání Lugolova roztoku?
V
okamžiku katastrofy, kdy jsme neměli všechny potřebné informace,
to byla jediný správný způsob postupu. Vyplýval z doporučení
Mezinárodního výboru pro jadernou bezpečnost a Mezinárodní
agentury pro atomovou energii, jež jasně konstatovala, že při
neočekávaných haváriích jaderných elektráren je třeba
obyvatelstvu podat stabilní jód, pokud předpokládaná dávka
radiace na štítnou žlázu bude činit 50 mSv, a z našich výpočtů
vyplývalo, že to bude mnohonásobně víc. Kdybych však tehdy
věděl to, co vím dnes, tak bych podávání jódu obyvatelstvu
považoval za zbytečné.
A
co víte dnes?
V
roce 1988 roku, a tedy dva roky po Černobylu, se ve Švédsku
objevily výsledky výzkumu na pacientech, kteří dostávali pro
diagnostické účely dávky stejného jódu-131, který k nám
přišel z Černobylu. Ukázalo se, že mezi 23 000 pacienty, kterým
byly podávány dávky jódu velikosti od 1000 až do 40 000 mSv,
nedošlo k žádnému nárůstu počtu nádorů v průběhu dalších
10 let. Právě naopak, mezi těmito lidmi došlo k poklesu počtu
nádorů o 38% v poměru ke švédské populaci, která jód-131
nedostávala. Jiné výzkumy potvrdily švédské výsledky. Závěr:
pokud měla černobylska radiace nějaký vliv, tak to byl vliv
ochranný.
A
tedy jedinými obětmi Černobylu bylo 31 osob, které pracovaly
přímo na území závodu?
V
Černobylu onemocněly 134 osoby na akutní nemoc z ozáření po
ohromných jednorázových dávkách, které dosahovaly 800 až 16
000 mSv. Mezi nimi na následky této nemoci zemřelo 28 osob a tři
z jiných příčin než je radiace. Jsou to jediné dokázané oběti
Černobylu.
Různé
organizace však uvádějí, že mnoho osob po Černobylu zemřelo
následkem nádorů.
Na
silně zamořených územích Ruska nebyl v letech následujících
po výbuchu v Černobylu zjištěn nárůst nemocnosti na nádorová
onemocnění, ale naopak její pokles o 5–17% v porovnání s celou
populací Ruska. Mezi ruskými členy záchranných čet,
uklízejících území elektrárny v Černobylu byla úmrtnost na
solidní
adenokarcinomy v
letach 1889-1999 o 15 až 30% nižší než v celé populaci Ruska.
V průběhu 20 let po Černobylu bylo se zvláštní pozorností
sledována skupina 106 osob, které přežily akutní nemoc z
ozáření. Do roku 2004 v této skupině zemřelo 19 osob ve stáří
41 až 87 let. Avšak většina těchto lidí zemřela z takových
příčin jako plicní tuberkulóza, cirhóza jater, krvácení do
mozku, náhlá
srdeční smrt,
a 5 osob z důvodu nádorového bujení. Během 18 let zemřelo z
oněch 106 silně ozářených 19 starších osob, tedy umíralo jich
1% ročně. V Polsku ve stáří 55-59 roků umírá 1,7% ročně.
Naznačujete,
že radiace v tomto případě zapůsobila preventivně?
Důležité
výzkumy podporující toto tvrzení byly uskutečněny v Číně.
Nacházejí se tam dvě sousedící zemědělské oblasti, jejichž
obyvatelé pěstují stejné rostliny a jedí stejná jídla. Tyto
oblasti se liší pouze úrovní přírodní radiace. Ukazuje se, že
tam kde je radiace nižší, žijí lidé kratší dobu a častěji
onemocní na nádorové bujení než tam, kde je radiace vyšší.
Podobné výsledky daly výzkumy uskutečněné v několika jiných
zemích.
Přesto
mezinárodní organizacje určily přípustnou dávku záření pro
populaci na úrovni 1 mSv ročně.
Což
je podle mého názoru spíše neetické. Podrobně jsem to zdůvodnil
m.j. v práci zveřejněné v americkém časopise „Physics Today”
v roce 1999. Vždyť přece člověk dostává značně větší
dávky přírodní radiace, které dosahují desítek, a dokonce
stovek mSv a nic se neděje. Ve známých íránských lázních
Ramsar dosahuje průměrná radiace 260 mSv ročně, a v jednom z
domů bylo naměřeno až 1500 mSv. V Ramsaru žil člověk, který
byl v době měření starý 102 roky. V některých oblastech
Francie a Brazílie dosahuje radiace více než 700 mSv. V žádném
z těchto míst nebyla zjištěna zvýšená nemocnost na nádory.
Teprve radiace řádově mnoha tisíc mSv, jaká se vyskytuje během
atomové války, zabíjí lidi v masovém měřítku.
A
riziko genetických poškození?
Dokonce
i mezi potomstvem obyvatel Hirošimy a Nagasaki, ozářených velkými
dávkami během jaderných úderů, nebylo zjištěn nárůst
genetických poruch. Je známo, že 1 mSv způsobuje v každé lidské
buňce dvě poškození DNA ročně. Mezitím obyčejný metabolismus
kyslíku způsobuje v té samé buňce 70 miliónů poškození
ročně. Abychom nedopustili výskyt těch dvou poškození, vydáváme
ročně miliardy dolarů na ochranu před zanedbatelnou radiací z
jaderných elektráren, zároveň jsme lakomí dát peníze na
očkovací látky, které by mohly doopravdy zachránit mnoho
lidských bytostí v Africe.
Musíme
se bát Fukušimy? Státní agentura pro atomovou energii oznámila,
že v Łodži byla zjištěna koncentrace jódu-131 z Fukušimy ve
výši nad 8000 mikrobekerelů na metr krychlový.
No
právě, zdalipak to není děsivé číslo?? Když ho slyšeli
polští lékaři, okamžitě doporučili těhotným ženám a dětem
zůstat doma. Obešlo by se to však bez té hysterie, kdyby Státní
agentura pro atomovou energii
uvedla,
že těchto 8000 mikrobekerelů není nic jiného než 0,008 bekerelu
a pro srovnání uvedla, že obsah přírodního, značně
nebezpečnějšího radioaktivního plynu radonu-222 v našich bytech
dosahuje hodnoty více než 400 bekerelů na krychlový metr. Celá
tato záležitost mi připomíná jednu z postav ze Sindibáda
mořeplavce, která říká: „Vlastním uším se nechce věřit,
že toho nebo zase tamtoho je až tisíc!”. Nezapomeňme také, že
ve Fukušimě nikdo nezemřel na záření. Na území elektrárny
byly nalezeny tři mrtvoly, které byly - jak se ukázalo - obětmi
tsunami.
Proč
tedy lékařská služba, a také politici tak nervózně reagují na
veškeré zprávy o radioaktivitě?
Za
prvé z nevědomosti, za druhé pak se zejména politici cítí být
povinováni k činnosti, když vidí hysterické reakce veřejnosti.
Představte si, že jste premiérem Japonska a víte, že
obyvatelstvo není nijak ohroženo, a proto nic nepodnikáte. Jako
politik byste byl vyřízený. Iracionální strach z atomu je v
lidech hluboce zakořeněný. Právě si připomínáme 25. výročí
katastrofy v Černobylu, zdalipak někoho zajímá výročí zřícení
přehradní hráze u hydroelektrárny v Banqiao v Číně, kde
zahynulo 230 000 lidí? Ve stejné Číně každý rok zemře
průměrně 2600 lidí při dobývání uhlí. Takových neštěstí
spojených s nejadernými zdroji energie je celá řada. Ale my se
stále bojíme atomu, ačkoliv atomová energia je naprosto
nejbezpečnější formou energie na světě. Proto soudím, že
Černobyl nezpůsobil největší zkázu v našich tělech, ale v
myslích.
Překlad: drak
Lugola dle wikipedie.
Lze si porovnat si uvedený článek třeba s článkem na blogu Jana Beránka proti "popíračům" Černobylu.
23 komentářů:
Pedro,
je moc dobré, že jste článek přeložil, ale bojím se, že to s přesvědčenými panikáři ani nehne. Oni nic nechtějí slyšet - slyší jen sami sebe. Navíc politické reálie z těch dob už dneska ne každý pochopí. (Na tomhle blogu to budou nejméně dva štamgasti, kteří budou proti. Neuvěří.)
Ale i tak Vám patří dík za osvětu...
Je jisté, že nikdo z přítomných nemá dostatečnou vědeckou kompetenci v takto úzce specializovaném oboru, aby mohl názory prof. Jaworowského potvrdit nebo vyvracet. Připomněla bych jen, že to není jediný postoj a výklad dopadu černobýlské tragedie na zdraví obyvatelstva. Kromě referátů Green Peace a Evropské strany zelených, TORCH, existují i další a zcela odlišné zprávy jiných vědců tohoto oboru. Dost obsažnou bibliografii najdete na italské Wikipedii, bohatší než na jiných verzích. Nikolai Omelyanets, místopředseda ukrajinské komise pro occhranu proti nuklárnímu záření , oficiální zpráva Clinic and Polyclinic of Nuclear Medicine University of Würzburg, professor Bandazhevsky ve 240 pracích o následcích postupného vstřebávání cesia, Center for Russian Environmental Policy v Moskvě a Institute of Radiation Safety, v Minsku, uvádějí zcela jiné údaje.
Pokud jde o mé mínění, stojí tu proti sobě postoje dvou lobbies: nukleární a protinukleární. Jde o značné finanční a hospodářské zájmy, proto obě využívají slabin protivníka a zároveň propagují, využíváním vědeckých prací, své řešení.
Jen bych se chtěla zeptat, jestli to někdo ví, odkud čerpal prof. Jaworowski ůdaje o dopadu záření, dokonce blahodárném, na běloruské obyvatelstvo. Obdobné články jsem našla na EIRScience & Technology.
Promiňte, Pedro,
Vy jste taky drak? U článku jsou uvedeni dva překladatelé.
Vážený STK, my přece víme, že sovětské záření prostě NEMŮŽE nikomu uškodit. Tak proč ta spousta slov okolo ? Kvůli objasnění příčin tehdejší protisovětské hysterie ? V tom případě naopak chybí pár slov o úloze mezinárodního imperialismu a jeho agentů v Polsku a Československu.
Prostě - přítel a soudruh Pedro (resp. soukmenovec drak) jaksi opomněl řádně vysvětlit smysl svého úsilí.
Čest a Nazdar.
Nejenom, že sovětská radiace nemůže uškodit, Vlastenče, ona působí dokonce blahodárně, protože předchází zvýšenému počtu rakovinových onemocnění, jak nezvratně dokázal pan profesor.
Slovan se nebojí radiace, okurek a jiných bubáků!
A co teprve nebezpečí ze zelených jogurtů.
http://www.dtest.cz/ke-stazeni-899/cely-clanek/e5d2cbb25e7e1bf39f026c3bdb3d1038
čest danonabifidusregulantioxodefensis !!
Není divu, že ono krásné jméno Nebojsa je slovanského původu!
A též krásné slovo pogrom je naše, slovanské !
Štamgasti, vlastenci a spol., číst evidentně umíte, tak čtěte! a pokuste se i porozumět tomu, co jste přečetli.
P.S.: A krásné slovo blbec je také slovanského původu?
Díky za odkaz, vážený STK.
Ano, Marie Curie-Sklodowská se radioaktivity nebála, a s leukémií se docela sžila. Pierre Curie se též nebál radioaktivity, a díky svému smělému přístupu ke koňskému spřežení leukémií neonemocněl.
Což by si možná zasloužilo podrobnou vědeckou studii na téma „Pomáhá ocelová obruč proti nemoci z ozáření ?“.
* * * * *
Dozajista. I jiná podobná slova jsou původu pokrokového, slovanského.
Přeji Vám hezkou dovolenou.
Ovšem na našich horách si dejte pozor na dravou zvěř, Němce a papežence. Rozlézají se nám tam v posledních letech jako škodná, obnovují křížky, kostely, kláštery a jiné podobné zdroje nákazy a zhoubného záření. A dokonce stavějí pomníky humánně vylikvidovaným fašistickým zrůdám.
Prostě – bacha a Vlka staršího na ně.
"Nezapomeňte, že jsme se v těch časech připravovali k atomovému střetu se Západem"
- proč použil prof.Jaworowski "jsme se"? Jakou měrou se ztotožňuje s komunisty, sovětskou okupací a vůbec oficiálními jevy té doby? Nakolik je pravda, že něco takového hrozilo a nakolik šlo jen o komunistickou propagandu?
Nejen absurdně působící závěr článku, že katastrofy JA mají kladný účinek na lidské zdraví, ale už první věta je taková nějaká nevěrohodná. Promiňte, Pedro, není to z mé strany o odporu k JA, ale ke komunistům a jejich lžím.
Žibřide,
některé věci se do člověka vpálí, ať chce nebo ne. "Jsme se" - ale jistěže, my všichni, ať už jsme chtěli nebo ne jsme se připravovali na střet se "zlým Západem". Na tom ex post už nic nezměníme. Navíc - pan profesor je už opravdu starý pán.
Ale já bych si jakožto laik netroufl polemizovat s názorem, kolik přirozeného pozadí je ještě neškodného.
------
POzn.: Vím o oblasti na východním pobřeží Afriky, kde jsou tzv. "černé písky" a tam je pozadí několiksetkrát vyšší, než je průměr v České kotlince. Nemocnost na typické nemoci z ozáření nebo délka života případě i počet narozených deformit je tam stejný, jako o pár desítek (set?) km dále v kraji s podobnou populací, podnebím atd., ale bez zvýšeného radioaktivního pozadí. O tom by člověk musel vědět mnohem víc aby mohl skutečně diskutovat.
STK a žibřidovi:
Ať už chceme nebo ne, prostě jsme v dobách minulých žili v zemích tábora míru a socialismu a z vlastních zkušeností i z archivních materiálů dobře víme, že bolševici ve vedení našich států spolu s bolševiky z Moskvy vážně uvažovali o jaderném střetu se západem jako o jedné z reálných možností budoucího vývoje. Prostě to tak bylo a ať už se nám to líbí nebo ne, byli jsme toho součástí, byť to nebylo zrovna s nadšením a dobrovolně, také se nás na to nikdo neptal, a dobře jsme věděli, že kdo tu nelibost s tím dá najevo hodně zřetelně a nahlas, tak riskuje, že to s ním a jeho blízkými pravděpodobně nedopadne dobře. Jak plyne čas, roste počet lidí, kteří toho bolševika v podstatě nepamatují a nejsou tedy tím jeho myšlením pomrveni a kterým ono "my jsme" už začíná vadit, ale těch, kteří ho pamatují je zatím pořád ještě většina, takže to "my jsme" je zatím ještě v pořádku a na místě, což samozřejmě časem odezní.
Abychom se mohli kvalifikovaně bavit o tom, jaký vliv má ten či onen konkrétní isotop na lidský organismus, museli bychom mít znalosti na rozhraní částicové fysiky, chemie a mikrobiologie, což s největší pravděpodobností nemá nikdo z nás. Také je celkem jasné, že těžko někdo někde dá souhlas k tomu, aby se s isotopy a ozařováním experimentovalo dlouhodobě na lidech, takže musíme vzít zavděk těmi údaji, které jsou k dispozici a jejichž interpretace se mohou díky pokusu o manipulaci lišit. Jak již správně podotkla paní informace, tak tu sledujeme zápas dvou lobby, kterým jde o vliv a prachy až na tom prvním místě. Z toho, co mám možnost zatím pozorovat je ale vidět, že ta tzv environmentální, nebo také zelenokhmérská lobby se mnohem častěji uchyluje k manipulacím, šíření hysterie, propagandy a dalším, ne zrovna etickým činům, postupům a metodám, vyložené oblbování a lhaní nevyjímaje a mimo jiné i proto se spíše přikláním k té jaderné lobby, která už mezitím provozuje po světě značný počet zařízení poměrně bezpečně a k jakékoliv protijaderné hysterii nevidím žádný reálný důvod. Touhu přerozdělit energetický koláč, ať to stojí co to stojí sice pochopit dovedu, ale vše má své meze a myslím, že ze strany zelené lobby byly ty slušné už mnohokráte překročeny.
http://atomicinsights.com/2011/03/ted-rockwell-fukushima-its-not-about-radiation-its-about-tsunamis.html
Ted Rockwell
Řekla bych, že ta pronukleární lobby je docela bez jakýchkoliv skrupulí, zcela bezohledná a sprostá.
Na webu najdete mnohem jasnější a vyhraněnější verzi o blahodárném působení záření na lidský organizmus než ta Jaworowského. Smysl té verze by vystihlo italské rčení: ma chissene frega della salute degli altri, česky má mnoho možností odstupňování: nejmírnější - co komu záleží na nějakém zdraví ostatních. Jistě si každý doplníte podle svého vkusu. Nejvážnější na katastrofě Fukušimy jsou peněžní ztráty, podle této verze.
Přečtěte si článeček pana Theodora Rockwella, nějaké nebezpečí záření? Ale kdepák, máme na Zemi záření pod kosmickým minimem. Odkaz máte nahoře.
Kdo je ten pán? http://www.members.authorsguild.net/tedrockwell/
Přečtěte si, co říká o Černobylu. http://atomicinsights.com/2010/09/chernobyl-consequences-myths-and-fables-versus-science.html
To v Americe a jinde. V Itálii, jak vyšlo najevo při refrendární kampani si nukleární lobby podplatila světově uznávanou kapacitu v oblasti onkologie. prof. Umberta Veronesi, který také začal prohlašovat, že nukleární energie nepředstavuje hrozbu pro lidské zdraví: “L’universo è nucleare”, ve Fukušimě umřely je dvě osoby, tvrdil. Zatímco Nobel za fyziku Carlo Rubbia je proti využití nukleární energie bez patřičné ochrany a garancie pro lidské zdraví. Rubbia je zase straníkem solárních elektráren.
informaci:
Problém je v tom, že vědec má být nestranným a objektivním, jenže i ti jsou jenom lidi a dobře vědí, že za děkuji jim nikdo nic nedá, zatímco za peníze ano a podle toho to vypadá. Mnohdy pak připomínají děvy lehkých mravů. V některých případech bych dokonce i řekl, že ty lehké děvy mají víc charakteru, než ti vědci. Jeden z největších problémů dneška obecně je ten, že věřit se nedá skoro nikomu a skoro ničemu, protože je to jen změť protichůdných zájmů, jejich střetů a manipulací za účelem jejich dosažení. Nicméně zatím žijeme v době, kdy neexistuje možnost za rozumných ekonomických parametrů skladovat elektrickou energii a to činí masové zavádění alternativních energetických zdrojů velmi problematickým, protože se k nim budou muset jakožto zdroje záložní postavit například elektrárny plynové. Já osobně se domnívám, že strategická a citelná energetická závislost na Rusku, je cestou tak akorát do pekel.
Pro Informaci:
Nejde mi ani tak o přesvědčení, že je záření neškodné. Statisticky snad půjde dokázat, od kdy je škodlivé - např vliv radonu, který vstupuje do budov nejen v České Kotlince ale i ve slunné Itálii je mnohonásobně větší, než vliv všech dosavadních nukleárních katastrof na světě.
* Že může dojít k havárii v JE je samozřejmé - i při jakkoliv přísných bezpečnostních opatřeních.
Že k nim už došlo a škody na životech a zdraví lidí byly ve srovnání třeba se silniční dopravou nesrovnatelně menší je druhý fakt.
* Že neumíme el. energii rozumně skladovat (ten článek o rozžhavených solích ve slunečních žlabových "pecích" jsem už četl dávno.) Budeme někde mít v podzemí velkou nádrž s rozžhavenou kapalinou a pomocí parní(!) turbíny můžeme vyrábět elektřinu i několik dní, kdy slunce svítit nebude.
A potom? Navíc u toho článku na jakémsi webu byly výpočty, kolik těchto elektráren bychom mohli postavit při využití veškerých dostupných zásob daných chemikálií na zeměkouli. Nestačilo by to ani náhodou. A představa takové několika tisícitunové nádrže když se roztrhne a žhavá sůl začne zalévat okolí, spodní vody a vypařovat se i do vzduchu? To je nejen srovnatelné s JE, ale následky to jadernou havárii předčí.
---
Ne, že by se mi nelíbilo mít elektřinu "zadarmo" a "navždy" z obnovitelných zdrojů. Ale zatím nám to technologie ani věda neumožňuje.
Už jsem to kamsi psal: Jiný případ je, když budu zajišťovat zásobování elektřinou nějakého opuštěného ostrova v tropech nebo v mírném pásmu. Tam by kombinace obou známých zdrojů, doplněná třeba o přílivové elektrárny nebo o mechanismy, využívající energii vlnobití mohla vystačit k nabíjení představitelně velkých akumulátorů. Pokud budou obyvatelé ostrova s energií šetřit. Ale pro zásobování průmyslu nebo velkoměst? Sorry, jsme mimo realitu. Zatím. Třeba někdo bvymyslí způsob, jak na to. Osobně držím palce vodíkovému hospodážství. Elektrolýza vody (té máme dost) a následné použití vodíku v palivových črláncích (to už umíme). Navíc auta a letadla mohou spalovat vodík přímo. Problém je v tom, že vodík umíme uchovávat jen pod tlakem v tlakových bombách. A jakákoliv havárie s větším množstvím viodíku by byla srovnatelná s atomovým výbuchem. Ba i takové auto s vodíkovou nádrží by docela slušně suplovalo větší leteckou bombu. Tenhle způsob použití vodíku by sice zamezil stálému zvyšování počtu invalidů po silničních nehodách (všichni aktéři i ti okolo by byli dokonale mrtví), ale zatím jej neumíme využit. Fyzici sice cosi blábolí o vodíku v kovové formě, který nemusí být pod tlakem a plyn uvolňuje pouhým zahřátím, ale zatím ho nikdo nevyrobil. [;-/
Pro Informaci:
Nejde mi ani tak o přesvědčení, že je záření neškodné. Statisticky snad půjde dokázat, od kdy je škodlivé - např vliv radonu, který vstupuje do budov nejen v České Kotlince ale i ve slunné Itálii je mnohonásobně větší, než vliv všech dosavadních nukleárních katastrof na světě. Ba i cesta letadlem vystaví vaše tělo působení kosmických paprsků víc, než ony všechny dosavadní nukleární katastrofy dohromady. Ale shrňme si fakta:
* Že může dojít k havárii v JE je samozřejmé - i při jakkoliv přísných bezpečnostních opatřeních.
* Že k nim už došlo a škody na životech a zdraví lidí byly ve srovnání třeba se silniční dopravou nesrovnatelně menší je druhý fakt.
* Neumíme el. energii rozumně skladovat (ten článek o rozžhavených solích ve slunečních žlabových "pecích" jsem už četl dávno.) Budeme někde mít v podzemí velkou nádrž s rozžhavenou kapalinou a pomocí parní(!) turbíny můžeme vyrábět elektřinu i několik dní, kdy slunce svítit nebude.
* A potom? Navíc u toho článku na jakémsi webu byly výpočty, kolik těchto elektráren bychom mohli postavit při využití veškerých dostupných zásob daných chemikálií na zeměkouli. Nestačilo by to ani náhodou. A představa takové několika tisícitunové nádrže když se roztrhne a žhavá sůl začne zalévat okolí, spodní vody a hořet a tak se vypařovat i do vzduchu? To je nejen srovnatelné s JE, ale následky to jadernou havárii předčí. Pravda, radioaktivita nebude zvýšená, ale krajina zůstane dlouhá desetiletí "měsíční"."
---
Ne, že by se mi nelíbilo mít elektřinu "zadarmo" a "navždy" z obnovitelných zdrojů. Ale zatím nám to technologie ani věda neumožňuje.
Už jsem to kamsi psal: Jiný případ je, když budu zajišťovat zásobování elektřinou nějakého opuštěného ostrova v tropech nebo v mírném pásmu. Tam by kombinace obou známých zdrojů, doplněná třeba o přílivové elektrárny nebo o mechanismy, využívající energii vlnobití mohla vystačit k nabíjení představitelně velkých akumulátorů. Pokud budou obyvatelé ostrova s energií šetřit, nemusí se strachovat, že loď s naftou pro generátor nedorazí včas.
Ale pro zásobování průmyslu nebo velkoměst? Sorry, jsme mimo realitu. Zatím. Třeba někdo vymyslí způsob, jak na to. Osobně držím palce vodíkovému hospodářství. Elektrolýza vody (té máme dost) a následné použití vodíku v palivových článcích (to už umíme). Odpad? Čistá vodní pára. Navíc auta a letadla mohou spalovat vodík přímo. Problém je v tom, že vodík umíme uchovávat jen pod tlakem v tlakových bombách. A jakákoliv havárie s větším množstvím vodíku by byla srovnatelná s atomovým výbuchem. Ba i takové osobní auto s vodíkovou nádrží by docela slušně suplovalo větší leteckou bombu. Tenhle způsob použití vodíku by sice zamezil stálému zvyšování počtu invalidů po silničních nehodách (všichni aktéři i ti okolo by byli dokonale mrtví), ale zatím jej neumíme rozumně využít. Fyzici sice cosi blábolí o vodíku v kovové formě, který nemusí být pod tlakem a plyn uvolňuje pouhým zahřátím, ale zatím ho nikdo nevyrobil. [;-/
Prosím o výmaz mého předešlého příspěvku. Kdesi cosi sehalo při Copy&Paste a je nekompletní.
Vážený STK,
mé znalosti o problémech s výrobou el. energie nepřekračují střední informovanost průměrného občana. Tak tedy čtu a porovnávám názory ostatních. Fakta ne, ta buď neznám nebo nechápu zcela dosah.
Ale je na příklad zajímavé dát si na Google News dotaz Russia e nucleare a tam se dozvíte o ruském velkém byznysu s Čínou a s Iránem, o slibech Iránu, že ho zbaví mezinárodních sankcí a, aby mohl pokračovat se svým nukleárním programem, a pod.
Rusko se také náramně zaradovalo nad německým rozhodnutím vystoupit z atomu a již se dohaduje s Německem na zvýšení spolupráce v dodávkách plynu.
Zároveň staví dál své elektárny, ani ne tak moc bezpečné, když jim už při stavbě odnese vítr chránící kryt jako u té pod S.Petroburgem.
http://www.dazebaonews.it/mondo/item/4728-russia-in-una-nuova-centrale-crolla-larmatura-di-un-reattore-nucleare
Nukleární energie je obrovský světový byznys, je jasně jednou z hlavních částí mezinárodní politiky a, bohužel, bezpečnosti.
Pro Informaci:
Kdybych byl Putinem, taky bych se radoval. Německo dalo svým moratoriem pro JE Rusku do ruky nesmírně silnou zbraň proti celé Evropě (nedostatek elektřiny v BRD bude mít za následek masívní nakupování energie pro Německo, Rakousko a možná i Itálii v okolních zemích) - ropu a plyn. Obojí má totiž kohoutky, které se dají přivírat podle politické potřeby. (Ještě se skvělou výmluvou na nedohodu s tranzitními zaměmi - Ukrajina, Polsko...)
Navíc - Evropa je ochotna za tyto energie platit 2-3 x více, než Čína. A EU nemá tak silné mocenské ambice jako Čína.
----
Prostě pro Putina skvělá zpráva. Aby neplýtval těmi "fosilními" komoditamui doma, staví JE, které mají palivo - U235 a jeho deriváty zajištěny na stovky let do budoucnosti. Prakticky použitelné technologie jsou už na spadnutí. Za to, co nyní považuje za "jaderný odpad" se v budoucnu bude platit!
Kdybych byl mafiánský padre, už dávno bych budoval úložiště pro jaderný odpad - uložení zdasrma. Za 50 let by to byla skvělá komodita a ještě mí vnuci by mi za to prozíravost děkovali. [;-)
Pardon:
...co se nyní..
...uložení zdarma...
.... by mi za tu prozíravost...
Pan profesor poněkud mlží:
400 Bq/m3 není zrovna běžná koncentrace radonu v bytě (pro srovnání 1000 Bq/m3 je (byl) limit pro ovzduší v rudných dolech, kde se zdržují horníci).
Ohledně toho ochranného účinku:
Odborně se nazývá hormeze. Byl objeven u rostlin, bakterií a některých nižších živočichů. Nikdy nebyl prokázán u vyšších živočichů, ač se po něm pátralo metodami, které by dnes žádná etická komise neschválila (a předpokládám, že citlivější členové etických komisí by po přečtení popisu takových pokusů blinkali, nebo rovnou omdleli). Z tohoto důvodu jsem vůči hormezi u vyšších živočichů (včetně člověka) krajně skeptický.
A pokud se týká onoho Lugolova roztoku: Lugolův roztok je roztok jodu ve vodném roztoku jodidu draselného. Jod sám je ve vodě (na rozdíl od např. alkoholu) prakticky nerozpustný, ale tady se atomy jodu "přilepí" na jodidové ionty a tím se může dostat do roztoku. Samotný atomární jod nemá nějaké zvláštní účinky, organismus potřebuje jodidový iont (tedy stačí samotný jodid draselný, jehož tablety dostává obyvatelstvo okolo jaderných elektráren pro případ havárie). Jod je naopak leptavý a nekrotizující (Lugolův roztok jistě ne tak drasticky jako jodová tinktura, kterou někteří desinformovaní po Černobylu, ale i Fukušimě, pili) a může vyvolat poleptání dutiny ústní, jícnu i žaludku (záleží na dávce a režimu podávání).
Mimochodem, kdybyste se někdy dostali do situace, že byste potřebovali pokrýt potřebu jodu a neměli než jodovou tinkturu, odbarvětě ji thiosíranem draselným (složka černobílého fotografického ustalovače), který převede jodid na jod (na této reakci je založena jodometrie). Jodid je v dávkách reálně padajících v úvahu neškodný (heslo starých lékařů a veterinářů bylo "Nemáš-li co dáti, dej kalii iodati", tedy že jodid draselný lze podat v případě diagnostickoterapeutických rozpaků na slepo s tím, že určitě neublíží a může nespecificky pomoci), thiosíran sodný je součástí jedné z formy živočišného uhlí, podávané cíleně v případě otrav a jeho toxicita je rovněž nízká.
Čili podávat se měl KJ v tabletách nebo v roztoku, ne Lugolův roztok. A vzhledem k relativní neškodnosti KJ není důvod ho nepodat (i cena této látky je nízká). A v případě situace, jaká byla po Černobylu, kdy se opravdu nevědělo, co se vlastně děje a tudíž i co se dít bude, by bylo závažnou chybou ho nepodat, on je totiž tím účinnější, čím dřív se podá (protože vytěsnění radioaktivního J ze štítné žlázy je podstatně náročnější než její předchozí "přežrání" jodem do takové míry, že nějaký čas už další jod nebere).
My jsme se připravovali na jaderný střet se Západem, vážený soukmenovče žibřide. My Slovani, my Češi a Moravané.
Připravovali jsme se na obě varianty :
1) Na jaderný útok Euroameričanů, čili na poslední záškub „chcípající kobyly“ kapitalismu a demokracie
2) Na použití našich taktických jaderných střel a bomb, které by nám (naší ČSLA) umožnily snadno překonat obranu agresivních Západních Němců-fašistů a jejich brutálních spřeženců a ochránců – žoldáků US Army. Díky pouhým pár stovkám taktických jaderných explozí bychom během plnění našeho dějinného poslání hravě pronikli do hlouby Bavorska, a pak dále, až do jižního Žabožroutska.
Na pobřeží Středozemního moře by nás tamní ujařmení, námi osvobození pracující uvítali květy šeříku (nebo jinými květy) a místními specialitami. Tam bychom shodili zablácené „kanady“, stáhli propocené ponožky, a natáhli se do písku. A římské Mare Nostrum by konečně bylo NAŠÍM mořem, mořem, o které nás po 1.sv.válce tehdejší velmoci okradly.
Každopádně nemůžeme předpokládat, že naše konečné vítězství se obejde jaderného střetnutí. I kdyby se Evropa zhroutila bez výstřelu, z USA na nás nějaké ty rakety pošlou. Takže po našem vítězství (to jest po osvobození naší vlasti od multikulti a Euroameričanů) začneme opět se cvičeními Civilní obrany, obnovíme naši dokonalou síť protiatomových krytů (i Švýcaři nám ji kdysi záviděli), opravíme brdská podzemní sila pro sovětské (ruské) jaderné rakety středního doletu.
A budeme opět připraveni.
Čest a Nazdar !
Že se žádnému Polákovi nic z havárie Černobylu nestane bylo jasné každému soudnému od začátku.
Tragikomické je, že Lugollův roztok (toxický) nemá žádnou výhodu oproti samotnému jodidu. Jestliže je taková úroveň i technických expertů, tak se nemůžeme divit situaci v politice a ekonomii. Zlatá úroveň socialistického školství. Proč by s námi západ vedl jinou válku než pomocí embarga, toxických finančních derivátů a podvodných ratingů?
Okomentovat