Ospravedlnění k tomuto zásahu dal okupantům manifestační pohřeb studenta Jana Opletala, který proběhl 15. listopadu. Opletal, který zemřel 11. 11., byl jeden z 11 těžce raněných z demonstrace k výročí 28. října 1939, kdy byl kulkou do srdce zastřelen i mladý dělník Václav Sedláček. Mohutné demonstrace probíhaly tehdy nejen v Praze, ale i v Plzni, Strakonicích, Jaroměři, Domažlicích, Berouně, Třebíči, Rakovníku, Slaném... Na klopách se nosily trikolóry, lidé nejezdili tramvajemi. Zpívaly se vlastenecké písně a československá hymna. Skandovala se hesla "Pryč s Němci!", "My chceme svobodu!", "Ať žije Beneš!", "Pryč s Hitlerem!", "Chceme právo!" V ulicích Prahy bylo ten den, necelé dva měsíce od oficiálního začátku druhé světové války, 100.000 lidí.
Česká policie "selhala". Demonstrace potlačovala jen obušky. Ale v ulicích byly i tisíce pražských Němců a sudeťáků, kteří nalezli do vedení pražských státních úřadů. A to včetně bývalého karlovarského knihkupce K.H.Franka, nyní státního tajemníka. Zasahovalo gestapo, SS, do lidí stříleli agenti v civilu, pravděpodobně i civilní Němci…
Český 28. říjen 1939 byl největším protinacistickým vystoupením v Evropě. Češi tak odčinili ostudu "druhé republiky". V roce 1938 neslavili dvacetiletí republiky, těsně po záboru pohraničí k tomu jaksi nebyla nálada. Zejména proto, že úmrtní listinu ČSR podepsali čtyři evropští papaláši v Mnichově. Z toho dva naši spojenci. Důsledky této zrady svým způsobem trvají dodnes.
První náraz Mnichovské "dohody" měl katastrofické následky. Nejen, že jsme přišli o území, obyvatelstvo a suverenitu, nejen, že země strádala strašlivými ztrátami hospodářskými, nejhorší byla morální kocovina. Národ se chtěl bránit, ale bylo mu v tom zabráněno. Výsledek se dostavil záhy: Z nor vylezla spousta židobijců, včetně katolických spisovatelů, vynořili se znalci toho, "kdo za to může": Krom Židů samozřejmě prohnilá demokracie a plutokracie, vedená prezidentem Benešem. Čeští nacionalisté naštěstí neměli mezi sebou sjednocující osobnost, která by spojila všechny nespokojence, ať už byli spokojeni se stavem věcí právem či ne právem. Hon na demokraty byl obhajován potřebou "národní jednoty v této nelehké době". Z tohoto hlediska bylo pro Čechy štěstím, že Němci nakonec 15. března 1939 "zbytkové Česko" okupovali…
Mnichovská zrada nesla své hořké plody i po roce 1945: Svobodné volby v roce 1946, (kterých se nemohly účastnit strany, označené jako kolaborantské), vyhrála v českým zemích prosovětská a tedy i "osvoboditelská" KSČ (40 %, na postfašistickém Slovensku byla KSS až druhá se 30 %). Komunisté ovládli "revoluční odbory", ministerstvo vnitra, zprostředkovaně i ministertvo národní obrany a média (hlavně rozhlas a filmový průmysl i s údernými týdeníky). Bylo zaděláno na násilné převzetí moci v únoru 1948.
Komunisti ukradli i odkaz 17. listopadu. Mezinárodním dnem studentstva ho vyhlásil už britský International Students Council, v roce 1939. V roce 1942 se připojil i mezinárodní sjezd studentů ve Washingtonu, kde byli zastoupeni delegáti více než 50 zemí světa. Od té doby se 17. listopad začal slavit v celém svobodném světě. Po válce, kdy se studentských mezinárodních organizací zmocnili marxisté, podporovaní sovětskými tajnými službami, se samozřejmě připomínal jako svátek (pro)komunistického odboje.
Neuplynulo ani 20 let od převzetí moci komunisty, když se začal jejich režim hroutit - hlavně kvůli hospodářským nedostatkům. Jejich důsledkem byly i časté výpadky elektřiny. Po jednom takovém výpadku na Strahovských kolejích vyšli opět studenti do ulic s mnohoznačným požadavkem: "Chceme světlo!". Bylo to opět na rozmezí sychravého října a tmavého listopadu, konkrétně 31. října 1967. "Veřejná bezpečnost" mlátila lidi na ulicích, ale 28 let po gestapu vnikla i na koleje. Komunistická policie mlátila studenty i na pokojích - podobně jako nacistická. Školy nebyly zavřeny a nebezpeční inteligenti nešli do lágrů, protože už nebyla padesátá léta. A protože zrovna ten den vystoupil na říjnovém zasedání ÚV KSČ jistý Alexander Dubček, který nepřímo napadl slučování pravomocí "strany a vlády". Načež propuklo Pražské jaro.
Neuplynul ani rok, a díval jsem se v Liberci na sovětské tanky s anonymními kříži na pancíři. A studentské protesty 17. listopadu 1968 a události kolem Palachova sebeupálení v lednu 1969 už pacifikovali naši nedávní obroditelé - aby byla zacována potřebná "národní jednota v této nelehké době" a "alespoň zbytky naší svobody a nezávislosti". Hloupé naděje, které jsme vkládali v ústupový boj našich politických miláčků, skončily nejpozději 21. srpna 1969, kdy na nás poslali do ulic tanky sami. Následovala morální kocovina národa.
Z Dubčeka se stal novodobý Hácha. Tato doba "druhé druhé republiky" skončila svým způsobem "naštěstí" s husákovskou "normalizací".
V bouřlivém roce 1989 povolil degenerovaný bolševik studentům oficiálně vzpomenout na 50. výročí prvního 17. listopadu. Pouze vyslovený hlupák mohl na tento den připravit bijce s rudými barety k zásahu na Národní třídě. Anebo značně prefíkaný agent. V každém případě byl svržen blbý režim.
Uplynulo dalších 22 let. Svět svírá hospodářská krize. Vlády demokratického světa roztočily rotačky na tisk peněz. Státní socialismus selhal. Ale z ulic a parků zní něco jiného: "Kapitalismus selhal, je třeba nového řádu!" volají ti, kteří bez protestu brali sociální důchody, půjčky na domy i na zájezdy do Karibiku. Evropě hrozí rozpad, nastupují vlády technokratů, které nebyly nikým zvoleny. Německá kancléřka volá po "nové Evropě": Musí se sjednotit hospodářsky, měnově i politicky. Odpovědnost Německa nekončí na jeho hranicích…
Česku vládne mafiánská partitokracie. Radostná nálada, která zavládla po loňské "volební kroužkovací revoluci", neměla dlouhého trvání. Ve městech se opět ustanovily staronové koalice, nejvíce zprofanovaní politici obdrželi výhodná koryta. Národ opět propadl morální kocovině.
Ze dna nespokojeného lidu se ozývají hlasy po nápravě. Jeden patřil šéfovi největší bezpečnostní služby, který špicluje své zákazníky, politické odpůrce a stranické soudruhy. Prozatímně padlý prapor tohoto bijce proti bezpráví zvedá bývalý komunista, současný nejbohatší Čech, který zbohatnul (mj.) na státem a Evropou dotovaných biopalivech, ničících životní prostředí na celém světě.
Silněji zaznívají hlasy, které už znějí celých 22 let: Potřebujeme národní jednotu, abychom v této nelehké době čelili prohnilým intelektuálům, cikánům, Asiatům a muslimům (když už nemáme skoro žádně Židy). Cikáni, Vietnamci a muslimové nám nevadí jen proto, že kradou, smrdí, pobírají nezasloužené sociální přídavky, modlí se pětkrát denně, nechají si zapalovat domy i se svými dětmi a rozhazují nám po ulicích bomby. Ne, oni nám vadí, protože jsou "nepřizpůsobiví". (Zatímco bílí korupčníci se současné realitě přizpůsobili skvěle.)
A tyto hlasy se ozývají nejen z různých obskurních rytířských řádů, zabydlely se v komunální politice, a poslední dobou jsou slyšet i z nejvyšších pater stran a státu. Naštěstí dnešní rytíři Národa nemají ani dnes mezi sebou charismatickou osobnost, která by se mohla stát jediným Vůdcem, jenž by sjednotil národ, co na zapískání nebo gól začne radostně skákat.
Ale obávám se, že právě nastává Třetí druhá republika.
K tématu viz i dřívější Šamanův článek Cesta k 17. listopadu.
210 komentářů:
«Nejstarší ‹Starší 201 – 210 z 210Kopretino, VV v potu tváře dobývá svůj chléb vezdejší sedm dní v týdnu protože živ jest ze své práce a ne z daní z práce ostatních či z milodarů jako ultraortodoxní šábesdekli, žebraví mniši, "svatí" sádhuové či "alternativně pracovití a v důsledku toho sociálně potřební". K odpočinku spočine, když má čas tak jako leckteří jiní. Kdyby dokonce sedm dní v týdnu následoval Ježíše jak je psáno, umřel by hladem, protože zvěř polní či ptactvo nebeské sice nesejí a nesklízejí a přesto jsou živi, leč člověku vyhnanému z ráje nezbývá než živit se prací. Jestliže práce v sedmý den stvoření je hříchem, není snad hříchem těžit z plodů práce jiných hřešících prací toho dne ? Což není hříchem toho dne zaměstnávat jiné místo sebe ? Cožpak, Kopretino nebereš v oněch dnech z práce jiných? Nesvítíš ? Nespotřebováváš elektřinu ani jiným způsobem? Což i dnes v křesťanký den sváteční neužíváš užinternetových služeb zajišťovaných prací jiných? A v sobotu, o šábesu nerozžínáš světlo proti zákazu Písma a nekonáš jiné zakázané práce a činnosti? Je zajisté rozumné a prospěšné jeden den v týdnu věnovat odpočinku, ale ne vždy je to možné. Není větším hříchem sedm dní v týdnu prozahálet a nechat se živit ostatními, než sedm dní v týdnu pracovat? Kdo hřeší prací, nehřeší předevší proti sobě? Kdo hřeší zahálkou, nehřeší především proti ostatním ?
Kopretino, VV v potu tváře dobývá svůj chléb vezdejší sedm dní v týdnu protože živ jest ze své práce a ne z daní z práce ostatních či z milodarů jako ultraortodoxní šábesdekli, žebraví mniši, "svatí" sádhuové či "alternativně pracovití a v důsledku toho sociálně potřební". K odpočinku spočine, když má čas tak jako leckteří jiní. Kdyby dokonce sedm dní v týdnu následoval Ježíše jak je psáno, umřel by hladem, protože zvěř polní či ptactvo nebeské sice nesejí a nesklízejí a přesto jsou živi, leč člověku vyhnanému z ráje nezbývá než živit se prací. Jestliže práce v sedmý den stvoření je hříchem, není snad hříchem těžit z plodů práce jiných hřešících prací toho dne ? Což není hříchem toho dne zaměstnávat jiné místo sebe ? Cožpak, Kopretino nebereš v oněch dnech z práce jiných? Nesvítíš ? Nespotřebováváš elektřinu ani jiným způsobem? Což i dnes v křesťanký den sváteční neužíváš užinternetových služeb zajišťovaných prací jiných? A v sobotu, o šábesu nerozžínáš světlo proti zákazu Písma a nekonáš jiné zakázané práce a činnosti? Je zajisté rozumné a prospěšné jeden den v týdnu věnovat odpočinku, ale ne vždy je to možné. Není větším hříchem sedm dní v týdnu prozahálet a nechat se živit ostatními, než sedm dní v týdnu pracovat? Kdo hřeší prací, nehřeší předevší proti sobě? Kdo hřeší zahálkou, nehřeší především proti ostatním ?
Kopretino, VV v potu tváře dobývá svůj chléb vezdejší sedm dní v týdnu protože živ jest ze své práce a ne z daní z práce ostatních či z milodarů jako ultraortodoxní šábesdekli, žebraví mniši, "svatí" sádhuové či "alternativně pracovití a v důsledku toho sociálně potřební". K odpočinku spočine, když má čas tak jako leckteří jiní. Kdyby dokonce sedm dní v týdnu následoval Ježíše jak je psáno, umřel by hladem, protože zvěř polní či ptactvo nebeské sice nesejí a nesklízejí a přesto jsou živi, leč člověku vyhnanému z ráje nezbývá než živit se prací. Jestliže práce v sedmý den stvoření je hříchem, není snad hříchem těžit z plodů práce jiných hřešících prací toho dne ? Což není hříchem toho dne zaměstnávat jiné místo sebe ? Cožpak, Kopretino nebereš v oněch dnech z práce jiných? Nesvítíš ? Nespotřebováváš elektřinu ani jiným způsobem? Což i dnes v křesťanký den sváteční neužíváš užinternetových služeb zajišťovaných prací jiných? A v sobotu, o šábesu nerozžínáš světlo proti zákazu Písma a nekonáš jiné zakázané práce a činnosti? Je zajisté rozumné a prospěšné jeden den v týdnu věnovat odpočinku, ale ne vždy je to možné. Není větším hříchem sedm dní v týdnu prozahálet a nechat se živit ostatními, než sedm dní v týdnu pracovat? Kdo hřeší prací, nehřeší předevší proti sobě? Kdo hřeší zahálkou, nehřeší především proti ostatním ?
Kopretino, VV v potu tváře dobývá svůj chléb vezdejší sedm dní v týdnu protože živ jest ze své práce a ne z daní z práce ostatních či z milodarů jako ultraortodoxní šábesdekli, žebraví mniši, "svatí" sádhuové či "alternativně pracovití a v důsledku toho sociálně potřební". K odpočinku spočine, když má čas tak jako leckteří jiní. Kdyby dokonce sedm dní v týdnu následoval Ježíše jak je psáno, umřel by hladem, protože zvěř polní či ptactvo nebeské sice nesejí a nesklízejí a přesto jsou živi, leč člověku vyhnanému z ráje nezbývá než živit se prací. Jestliže práce v sedmý den stvoření je hříchem, není snad hříchem těžit z plodů práce jiných hřešících prací toho dne ? Což není hříchem toho dne zaměstnávat jiné místo sebe ? Cožpak, Kopretino nebereš v oněch dnech z práce jiných? Nesvítíš ? Nespotřebováváš elektřinu ani jiným způsobem? Což i dnes v křesťanký den sváteční neužíváš užinternetových služeb zajišťovaných prací jiných? A v sobotu, o šábesu nerozžínáš světlo proti zákazu Písma a nekonáš jiné zakázané práce a činnosti? Je zajisté rozumné a prospěšné jeden den v týdnu věnovat odpočinku, ale ne vždy je to možné. Není větším hříchem sedm dní v týdnu prozahálet a nechat se živit ostatními, než sedm dní v týdnu pracovat? Kdo hřeší prací, nehřeší předevší proti sobě? Kdo hřeší zahálkou, nehřeší především proti ostatním ?
Schumachere, teď jste se tedy důrazně vyjádřil.
To jste to musel lepit pořád dokola?
Schuhmacher malgré lui. :-)))
Errare humanum est
Člověk by řekl, že současné, nikoli hloupé, leč vzděláním víceméně nedotčené mládě je schopno (a ochotno) hledat informace na internetu.
Inu, člověk se prostě mýlí.
Takže, milá Kopretino, hledal jsem za Vás. A nalezl jsem :
Text v tom „záhadném“ písmu je aramejsky; jde o citát z té „Vaší“ bible.
Pro Vaši informaci : Pokud ten „Váš“ Ježíš existoval, tak se svými rodáky mluvil většinou právě aramejsky.
Ona pavlačová drbna s nickem „Pán zástupů“ si z Vás a Vašich pomatených výkřiků o levičácích dělá legraci, milá Kopretino. Neboť Vám poslala část tzv.evangelia tzv.sv.Matouše, konkrétně onu VELEZNÁMOU část, jež ukazuje toho „Vašeho“ Krista jako LEVIČÁKA par excellence. A jak známo snad i Vám, ten „Váš“ Ježíš, pokud tedy existoval, zrodil se sice jako „běžné“ dítě, ale ve skutečnosti jako celistvá a dokonalá bytost.
Tudíž jeho levičáctví bylo stejné podstaty jako to naše, české, opravdové. Prostě - ten „Váš“ Ježíš, pokud tedy existoval, byl levicově ZALOŽENÝ. Jako třeba s.Marx, o jehož reálné existenci opravdu není nutno pochybovat.
Co teď s tím uděláte, milá holčičko ? Připustíte hloupost svých výkřiků o levičácích=antisemitech ? Nebo se rozhodnete ponechat si své milované klapky na očích ?
Přeji Vám hezký den.
> neovládám hebrejské
Že by sem psali dva lidé se stejným nickem? Tohle přece nemůže být od osoby, která výše napsala: "Středobod mého zájmu je sionismus, Židé a Izrael."
> (možná arabské, nevím, které to je)
Syrské.
Schumacherovi:
Když se blíže podíváme na rozličné padouchy, kteří se nám tady snaží vnutit pocit viny za relativní blahobyt, ve kterém žijeme, aby námi mohli snadněji manipulovat a snadněji nás obírat prostřednictvím rozličných odpustků, a když se podíváme na jejich zblblé a zmanipulované oběti, tak mezi padouchy i oběťmi mají významné početní zastoupení lidé s humanitním zaměřením a vzděláním. Jenže to nezakládá důvod k tvrzení, že tito lidé nejsou schopni racionálního úsudku, takové najdeme i mezi lidmi se zaměřením a vzděláním přírodovědným. Konec konců klimatologové patří k těm druhým a řekl bych, že míra jejich padoušství si momentálně nezadá s tou politickou.
Každý máme své oprávněné místo pod sluncem a každý jsme těm druhým nějak užitečný, když se podělá auto, tak ho odtáhneme do autoservisu, bolí-li nás zub, jdeme za zubařem, když se dostaneme do problémů, možná je na místě vyhledat právníka a v takovém případě určitě bude jeho humanitní zaměření a vzdělání k užitku.
Mě také, podobně jako Schumacherovi, dost vadí, když se lidé, kteří nezvládají ani fyziku ze základní školy a ani nemají celkový přehled, s nebývalou razancí, vehemencí a až drzostí snaží vnutit ostatním jejich názor na to, jakým směrem by se měla ubírat energetika budoucích desetiletí, ono to opravdu při té jejich elementární nevědomosti vypadá velice hloupě. Kateřina Jau Jau Biomasa Jacques je zářným příkladem takového jedince, který si není vědom svých mezí a který působí velice komicky, když je překračuje. Nicméně nemělo by to byt důvodem k tomu, abychom pohrdali humanitním zaměřením vzdělání jako takovým.
Šamane,
1. O tom, že Židé byli v nacionálních sporech 19. a počátku 20. století na straně Němců, se dá dočíst např. ve druhém dílu dvoudílných dějin Brna (vyšly někdy v 70. letech).
Pro mě je dost zásadní informační zdroj (a také docela obtížně zfalšovatelný) brněnský židovský hřbitov (mimochodem, docela zajímavá mykologická a bryologická lokalita) a nápisy na pomnících z dob konce R-U a z První republiky. V té době už ustupovaly celohebrejsky psané pomníky a naprostá většina hrobů je popsána buď německy nebo česky, s naprostou převahou němčiny. Skutečně bohatá rodinná hrobka s českými nápisy je tam z té doby jediná. Obecně platí, že na škále hrob - hrobka v zemi - hrobka jako stavba: čím bohatší kategorie, tím větší podíl pomníků v němčině. Až následně se na některých pomnících objevily cedulky: "V koncentračních táborech zahynuli" a výčet jmen. To už ta němčina pro ně pozbyla půvab.
2. Předpokládám, že SFF spisovatele I. Asimova nebudete prohlašovat za rasistického antisemitu, a přesto ve své eseji "Ztraceno při překladu" (vyšla, mám dojem, na víckrát, ale určitě v SFF magazínu) popsal velice precizně židovský rasismus.
A, mimochodem, justiční vraždu Krista si vyřvali Židé především pro jeho názor, že Židé jsou rovni gojim a že by se mělo např. Desatero vztahovat i na interakci Židů a gojim. (Kristovo podobenství o milosrdném Samaritánovi rozebírá právě Asimov ve výše zmíněné eseji.)
3. Pravděpodobně si vzpomenete na aféru v 90. letech, kdy se při stavebních úpravách jakéhosi hotelu v Praze narazilo na starý židovský hřbitov a Židé si vyřvali naprosto nadzákonné řešení této situace, které pro investora znamenalo ztrátu mnoha milionů (ačkoli pro ně nebyl sebemenší zákonný důvod). I takovými aférami si Židé zadělávají na antisemitismus.
Okomentovat