Sir Ernest Henry Shackleton byl polárník, který není tak známý, jako jeho konkurenti, např. Roald Amundsen nebo Robert Falcon Scott. Vůbec poprvé se do jižních polárních oblastí dostal právě ve Scottově expedici 1901-1903. Se Scottem a ještě jedním mužem došel až k 82° 16' jižní šířky, 770 km od jižního pólu, nejdále, kam se předtím kdo dostal. Tam se otočili. Na zpáteční cestě onemocněl kurdějemi a málem zemřel. Naštěstí ho kamarádi dotáhli na saních až ke 150 km vzdálené základně. Antarktida se mu tak zalíbila, ze se stal Scottovým konkurentem. Vedl pak tři britské expedice do Antarktidy.
V roce 1907 vyplul s šestnáctičlennou posádkou na lodi Nimrod, aby jako první člověk dobyl jižního pólu. Společně s třemi muži se v říjnu 1908 vydal přes Rossův šelfový led. Saně táhli poníci, což se velmi brzo ukázalo jako chyba. Potom, co zahynuli, se do popruhů zapřáhli sami polárníci. Pouhých 180 km od cíle Shackleton usoudil, že jít dál by bylo velké riziko a vrátil se.
Je nepochopitelné, že se z jeho neúspěchu i úspěchu (Shackletonovi muži přežili) nepoučil R.F.Scott. V roce 1912 se pustil k pólu jednak s motorovými saněmi, ale opět s poníky, třebaže měl ve výpravě dostatek tažných psů. Saně cestou chcíply, poníci pošli, a tak se ve vzdálenosti 320 km od pólu Scott vydal na další cestu sám se čtyřmi druhy. Denně urazili někdy jen 16 km za den. Přesto vytrvali a dosáhli jižního pólu – jako druzí, po Roaldu Amundsenovi. Na zpáteční cestě zahynuli, pouhých 18 km od velkého zásobovacího skladu.
Shackleton tak ztratil nejen kolegu a konkurenta, ale i svůj první cíl. Rozhodl se být první alespoň v přechodu ledového kontinentu. Tentokrát vyrazil na lodi Endurance se sedmadvacetičlennou posádkou. V lednu 1915 se pokusil vylodit na pobřeží Weddellova moře, ale jeho loď zamrzla. 21. listopadu 1915 se potopila, rozdrcena ledem, ale na to už byl připraven. Všichni jeho muži už byli v té době na ledu, i s nejnutnějším vybavením: 3 čluny, 3 stany, sáně, psí spřežení, kamna, potraviny a základní oblečení. Na člunech se vydali ke Slonímu ostrovu, kde přezimovali. Shackleton věděl, že další polární zimu by nepřežili. Vydal se proto 7. dubna 1916 s 5 muži na šestimetrovém člunu přes nejbouřlivější moře světa. V pásu kolem 60° jižní šířky je totiž jediné místo na zeměkouli, kudy se valí oceánské vlny kolem celého světa. Anabáze neskončila ani po plavbě dlouhé přes 1300 km. Trefili se sice na ostrov Jižní Georgie, ale museli ještě překonat posledních 35 km neznámým vnitrozemím. Přešli dvoutisícové hory, a za den a noc se dostali konečně do velrybářské osady, ze které před rokem a půl vypluli. Další tři měsíce bránil led kolem Sloního ostrova vysazení záchranné expedice. 30. srpna 1916 chilský parníček Yelcho zachránil celou zbylou Shackletonovu výpravu, která zde na svého velitele a zachránce při teplotách až -20 °C a větru o rychlosti přes 110 km/h trpělivě a zoufale čekala.
Na této výpravě nikdo nezemřel. (V dějinách lidstva byla pak už jen jedna další podobně úspěšná katastrofa – havarijní let Apolla 13.) Na žádné výpravě, kterou Shackleton vedl, nikdo nezemřel! Až na té jeho poslední. Na Jižní Georgie zemřel v roce 1922 po srdečním záchvatu na začátku své čtvrté antarktické expedice sám Shackleton. Expedice přesto splnila svůj úkol zmapovat zatím neznámé jižní kraje.
Takového člověka, jako byl Sir Ernest Henry Shackleton bychom právě dnes zoufale potřebovali v čele státu. Naši kapitáni si stanovili obtížné cíle, k nimž bude cesta dlouhá a nesnadná, během níž se můžeme ponořit až na dno státního bankrotu a sociálních revolt. Shackleton dokázal své lidi povzbudit, aby přežili dlouhá velice nepohodlná období. Jeho muži mu věřili. Z výpravy lodi Endurance bychom si měli vzít několik ponaučení:
Když opouštěli vrak lodi, předstoupil Shackleton před svou posádku. Nejdříve jim ukázal velkou těžkou bibli, kterou výpravě věnovala sama královna Marie, žena panovníka Jiřího V. Vytrhl z ní jediný list, na němž bylo napsáno královnino věnování, a zbytek zahodil. Názorně tak předvedl, že se při balení svých zavazadel musejí zbavit všeho přebytečného – a zachránit to důležité. (Bibli měli i v lehčím vydání.) Co naopak s sebou vzali, bylo neskladné bendžo. Čekaly je totiž měsíce v temnotě, a kultura povzbuzuje ducha, aby mohlo tělo přežít.
Co taky těm lidem v těžkých podmínkách polární noci pomohlo, byla důvěra v jejich kapitána. Trosečníky v tomto doufání podporoval Shackletonův zástupce Wild. Díky tomu neztratili svou víru a společně přežili!
Bohužel, dnes nevidím víru, ani Wilda, ani Shackletona. Ani odvážné muže. Naše kocábka zamrzla, ale kapitáni nevzbuzují důvěru. Každý týden vytyčují nový kurs, a pak se nad ním hádají. Další si vybavují záchranné čluny jen pro sebe. Posádka na kře ledové zatím požaduje zapálení ohňů na pořádné ohřátí. Spálit všechno, a hned, ať plameny šlehají. Při záchraně se odhazují "zbytečné" věci, jako je třeba kultura. Led se pod námi rozpouští, čeká nás dlouhá a mrazivá cesta ke dnu.
Ledaže by nastoupil nějaký Shackleton. Až se někdo k tomu přihlásí, pořádně se nejdříve podívejte, jakou stopu po sobě v polárním sněhu zanechal. Jestli za ním náhodou neleží nějaké mrtvoly.
Nebo před ním.
68 komentářů:
Pěkná alegorie.
Ale Shackletona si málokdo pamatuje. Pamatují si nejvíc ty, kteří slavně zemřeli.
A banjo? To se přihazuje na oheň vždycky jako jedna z prvních obětin. Nicméně pořád ještě můžeme zpívat!
Moc pěkné!
A nastane situace, kdy je třeba se rozhodnout sníst psy...
A pozor, teď příde můj vlastní aFÓRismus: V politice se dřív nebo později začne jít přes mrtvoly - a pak jde o to, zda nepřátel nebo spolubojovníků.
Čekání na Godota?
Když je teplo, není už chladno a když je chladno, není zas teplo!
Rompiscatole je spíš otravný.
V méně slušné verzi se říká rompiballe, v neslušné lidové rompicoglioni.
Zkuste to přeložit tak, abyste zachoval rozdíly v tonu. Dobrácký, ostrý, sprostý urážlivý.
Tak dobrou.
Pardon, to patří pod článek STK.
Sem se to dostalo omylem.
Jakubovi S.:
To je poměrně prosté, nejdříve se přeci jde přes mrtvoly nepřátel, vnějších i vnitřních, ti dojdou, protože dílem jsou vyhubeni, dílem zdrhnou. Rozjetá mašinérie se pak vrhne na vlastní lidi z vlastních řad. Podle toho se bezpečně pozná totalita.
Doby, kdy když se šlo do bitvy a panovník tedy usedl na kobylu a nesl stejné riziko, jako ten poslední prasečí rypák z jeho poddaných, jsou už dávno pryč, zbývá dodat, že bohužel. Poslední zbytky tohoto ušlechtilého a spravedlivého chování ještě měly dozvuk za 2. světové války, kdy britský důstojník podle britských vojenských pravidel, nesměl vydat podřízeným rozkaz, který by sám nebyl schopen splnit. Ty velící od bombardovacího letectva proto například asi tak 1x za měsíc vyváželi na nálety nad Německo. Měli tak zhruba 20% šanci, že už se nevrátí a že skončí buď v zajateckém táboře, nebo že rovnou bude po nich. Ani tato poměrně rozumná pravidla nedokázala zabránit tomu, aby se časem Londýn nezačal měnit v cosi, velmi podobného Karáčí.
Pakliže naši tzv. standardní politici, si neuvědomí naléhavost situace s těmi vydrancovanými a zadluženými rozpočty, tak se situace s největší pravděpodobností vyvine časem tak, že s největší pravděpodobností skončíme v nějaké další totalitě. Naši tzv standardní politici ale nejsou nic jiného, nežli banda chorobných a trapně levných úplatných loutek a kleptokratů, k tomu ještě dost bezcharakterních a zbabělých. Na nic se tedy nezmohou, ani kdyby jim došlo, jak moc kritické to je. Na dalších okolnostech už jenom bude záviset, jaká konkrétní forma totality to bude, nebo nebude-li jich víc po sobě. To nejlepší, co by nás mohlo potkat, by bylo něco podobného vojenské juntě Augusta Pinocheta. V naší armádě a policii ale nevidím nikoho, kdo by mu sahal aspoň po kotníky, takže v něco takového se dá leda tak doufat, ale pravděpodobně nás čeká něco mnohem horšího. Nejdříve se rozvine bruselská dotační totalita, až bude na dotacích závislý skoro každý, tak kdo bude zlobit, tomu zaříznou dotace, ten bude muset zdražit a to nepřežije, protože přestane být schopen konkurence. Až tenhle euroblázinec zkrachne na to, že už mu buď nikdo nepůjčí ani zlomenou grešli, nebo na to, že zkusí tisknout nekryté prachy a způsobí příšernou inflaci, to už je jen podružný detail. Věřitelé si to pak možná přijdou "vyřídit" po svém. V každém případě to stejně není dlouhodobě udržitelné a buď se s tím něco začne dělat teď hned, našima rukama a dobrovolně, nebo to dopadne zle. K tomu vlastníma rukama není odvaha a vůle, takže zbývá už jenom to zle. Historie je nauka s velice hloupým a nepoučitelným žactvem. Snaha opakovat v podstatě tytéž chyby, je až děsivá. Budeme to podpírat vidlemi tak dlouho, dokud se nám to nesesune na ty pitomé palice.
Myslel jsem Draku, že jsem tu za "obecního pesimistu". Něco jako "obecní blázen".
No, nejsem v tom aspoň tak sám. Souhlasím, ale nelíbí se mi to ani náhodou.
Tak už vím, po kom se jmenuje tenhle drobeček: http://www.airliners.net/photo/UK---Air-Force/Avro-696-Shackleton-AEW2/2070693/L/&sid=8dba603818aea5c5f20ba048aa79c655
Nojo, jenomže schopný Shackleton si svou posádku vybíral, ale u nás je to obráceně, posádka si vybírá kapitána. Proto to dopadá jinak. Krom toho si "vybírá" dejme do uvozovek a kapitán nemá kapitánskou pravomoc. Pochynuji, žei sebelepší kapitán jako Shackleton by byl úspěšný, kdyby nad sebou měl parlament a ústavní soud. Zmrzli by všichni při první výpravě. Potěšující by na tom bylo, že včetně parlamentu a ústavního soudu. Tak by se vše vyřešilo přirozenou cestou přírodního výběru. V našem případě to sice funguje stejně, ale je to složitější, na dlouhé lokte a čekání na věčnou spravedlnost je protivné, protože zubatá se nezakecá jako v parlamentu. A pozdní spravedlnost, jejíž plody si neužijeme,je žádná spravedlnost. "Protože v dlouhodobém horizontu jsme všichni mrtvi." Příslib věčné blaženosti na onom světě výměnou za strádání na tomto světě považuji za nejlepší marketingový nápad v dějinách světa. V té souvislosti mě napadá, že světská spravedlnost funguje podobně, ale to bych se zakecal na jiné téma.
STK, obecní blázen? Aby tu pro nás neotevřeli uzavřené oddělení :-)))
Draku, souhlas, až na toho Pinocheta, jo vzýval ho už Václav Benda. Jeho základní linie jak se ukázalo, byla správná, jenže vedlejší účinky jeho terapie byly strašné. Já v podstatě nejsem proti užívání násilí i v nejkrajnější formě (no jo, opatrnický eufemismus, tak na plnou hubu, proti mordování a případně i trochu účelnému mučení), jenomže jen v nejkrajnějších případech, "když to muší bejt". Jenže v Chile byla spousta případů, kdy to "nemušelo bejt". Obávám se, že my umírnění, svobodomyslní a osvícení (ano, zní to nafoukaně) bychom byli mezi prvními na ráně. Kromě toho si představ, že bys chtěl být osvíceným diktátorem. Jenže aby ses udržel u moci, musel bys vzít pod krkem a u huby spoustu lidí včetně těch, kteří by to v opozici "mysleli dobře", leč tradičně rozesírali, protože Tvoje autoritativní vláda by jim vadila z principu. Musel by ses bránit víc a víc, užívat tvrdších metod a k nim používat toho a všeho schopné lidi aniž bys nad jejich činy mohl mít kontrolu a nakonec bys skončil jako krutovládce v izolované a zpustošené zemi a "svatá aliance" by v zájmu demokracie, míru, lidských práv a prosperity bombardovala Prahu. V nejlepším případě bys skončil v doživotním vězení a do dějin byl zapsán mezi největšímu vyvrheli. Aby došlo k zásadní změně by muselo být velmi zle ve větším rozsahu, aby každý okolní stát měl tolik starostí, že by nebyl schopen zahraniční intervence. Řekněme, že úspěšný státní převrat je technicky možný. Jenže co dál? S tímhle lidským materiálem? Jak organizovat stát a společnost? Kde vzít lidi potřebných kvalit proé výkonnou moc, když víme jaké lidi tohle přitahuje. Kde vzít společného jmenovatele? Spojující všeobecně přijatelnou ideu či ideologii? Jak zajistit prosperitu pro většinu, která je základem politické stability? Při daném stavu společnosti. Státní převrat má smysl jen v případě, že jde o návrat od nenormálních k "normálním" poměrům, od nestability ke stabilitě, od neprosperity k prosperitě, od nekultury ke kultuře. To vše v rámci nějaké historicky zakotvené a všeobecně sdílené kultury. Ne k nastolení poměrů vymykajících se tomu. Víme my co jsou to "normální poměry"? Ví to většina? A jestliže ano, je způsobilá je udržet? Pokud nejsou všeobecně uznávány za normu, pak nemá smysl je označovat za "normální". V tom je podstata problému. Ano, za určitých okolností je technicky možný státní převrat. Je technicky možné lecos (je to veřejná diskuse kam má přístup leckdo, nechci dávat návod), je technicky možné zabít desítky či stovky lidí tak jako to udělal například Breivik. Jenže to není cesta, to není civilizace. Nepodléhejme mesiášskému komplexu a nechtějme jako malý kluk kladivem spravit budík. Třebaže ukazuje špatný čas. Není to jen náš budík, nejsme to my, kdo má patent na rozum a jednocuchéruchlé řečení jak zajistit blaho pro všechny a na věčné časy. Takové řešení neexistuje.
Na tom oddělení bych ovšem musel bejt aji já.
S těma důstojníkama RAF to je pravda? To teda můj obdiv k Britům eště stoupá. Dík!
A ohledně Pinocheta já to vidím poněkud spíš jako Obuvník. Přece jenom vocáď pocáď. A analogii ve výchozí situaci, poměrech, statu quo, moc nevidím.
Pro Jiného Honzu: Krásné éro!
Schumachere,
s Vaší úvahou, co se týká státního převratu, souhlasím. V současné situaci, vnitřní a hlavně mezinárodní to nejde. A zároveň by nic nevyřešil, alespoň pokud jde o ekonomickou a finanční situaci, odkud všechny sociální potíže pocházejí. Když mají lidi plná břicha, neprotestují, ozývají se, až když jim někdo začne peníze brát.
Jde jen o to, jak tu situaci teď uřídit.
Včera jsem poslouchala dskuzi o současné hospodářské krizi. Nečekané bylo to, že se jak odbory tak představitelé drobných podnikatelů a obchodníků svorně pustili do ministra kvůli zvýšení daní.Kritizují politické strany a hlavně politiky, kteří lobbují, okrádají stát a i vlastní strany.
Kde tu najít nějakého "osvíceného" diktátora a kdo by ho podporoval, kde by vzal aparát, který by jeho opatření prováděl?
Marťani z Aldebaranu!
Tohle vyřeší jenom oni. Jsou dostatečně nad věcí a dost daleko* na to, aby přesně věděli, co je pro nás nejlepší...
*/ Mnohem dál, než je Brusel
Čekání na Marťany.
Ale jsou tam vůbec nějací? NASA na Martu našla nějaké vzorky života, ale prý je omylem "uvařili".
http://ijass.org/PublishedPaper/topic_abstract.asp?idx=132
Odbory společně s podnikateli a obchodníky? Teda!
No prosím. Tam to jde.
Informace, to by nešlo. Co by tomu řekl ústavní soud a "demokratická" cizina. Kdepak. Musí to jít "Ústavní" cestou (i když podle mého by případnější byla "ústavní"). Aby se ústavní chovanci rozhýbali na to je v podpalubí ještě příliš málo vody. Aby mohlo být lépe, musí být napřed hůř. Od "ulice" nic nečekejme, na změnu touhle cestou není vhodná situace. Možnost vidím v aktivitě některých schopných oligarchů jako je Kellner a Babiš, kteří prokázali zdatnost ve správě svého majetku (neřeším jeho nabytí stejně jako že "Babišovy" uzeniny jsou vhodné jako nouzová potrava. Co bylo, bylo, teď mají zájem na dodržování artikulí pořádku a práva a aby nebylo hůř, protože je to nutné pro jejich prosperitu. A nakonec některým starším, kteří už mají vše co chtěli jde o nějaký pomník, tak je šance, že jejich sobectví se šaltuje trochu jiným směrem (protože i "dobro" činíme ze sobeckých pohnutek) Ano, není to ideální, ale nevolejme po spasiteli z ulice. Nedovoláme se. Kdybychom se dovolali, byla by to známka, že jsme na tom tak špatně, že hůř nemůže být. Nepřejme si to. Nevolejme po ideální vládě, abychom nakonec neměli tu nejhorší. Stačí když bude rozumná a snesitelná a bude zabývat tím co občany trápí a ne tím co je netrápí. Bez ohledu na to co na to řekne cizina. Samozřejmě že záleží na většině, na jejích volebních preferencích, na tom jestli se poučila a jestli dá silný mandát těm, kteří jsou schopni prosadit abychom si o svých domácích záležitostech směli (!) rozhodovat sami. Vláda nemůže pro každého zajistit pečené holuby ale může zajistit rozumnou sociální politiku a především občanům ulevit v tom co je při veškeré mizérii nejvíc sužuje. Kriminalita a nedovolání se spravedlnosti (prosím nezaměňovat s "právem"). Aby při svém lopocení měli jistotu, že je o jehío výsledky nikdo neobere. Dosáhnout toho nemusí být nákladné.
Jakube, odbory společně s podnikateli a obchodníky? (pozn: obchodník není podnikatel? Rozumím, výrobci a obchodníky, třebaže výrobce je současně obchodník, no...) To zavání svazkem, čili fasces a to je...no ehm, aby nám tyhle myšlenky někdo neomlátil o hlavu. Když co je "tripartita" ? Chápu, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. No, nechávám se svést ke hře se slovíčky.
Abych se vrátil k tématu. Kytara je praktičtější než bendžo, pro případ potřeby lépe hoří (proto v "Dobytí severního pólu je kytara"). Se zpěvem je to nyní horší, protože tehdy nebyly organizace "hájící" autorská práva. Nyní by každá expedice k pólu musela předložit soupis písní, četnost zamýšlené produkce a hlavně, ZAPLATIT. PŘEDEM! Pro případ, že by cestou umrzli...
A hlavně, je výhřevnější.
Jakube, je to pravda. Lítat nemusely jen administrativní funce (často piloti vyřazení ze zdravotních důvodů). Lítali běžně do hodnosti Wing Commandera (plukovníka) ten měl za hodností v závorce flying - směl lítat, Group Captaini lítali míň - zakazovalo se jim to, protože měl přístup k tajným informacím, ale pokud mohli, lítali rádi - viz přepady Air Vice Marshala Parkse v Bitvě o Británii.
Jak je to s morálkou GB důstojníků je vidět ve filmu Divoké husy (http://www.csfd.cz/film/13147-divoke-husy/), kde důstojníkům při rozcvičce velí seržant a honí je stejně jako zbytek manšaftu.
Schumachere,
nedělejte ukvapené závěry. Nejde o nějaké fascio, ale fakt je, že krize a úsporná opatření, respektive zvýšení daní, postihuje všechny, jak výrobce, řemeslníky, obchodníky, tak dělníky, kteří skončí na dlažbě, když podnik zkrachuje. Proto se kritika soustředila na ministra, jako představitele vlády, která daně zvyšuje, ale každá strana vedla kritiku ze svého stanoviska. Nedochází k nějaké podstatné dohodě mezi odbory a Unioncamere (Svaz podnikatelů, řemeslníků, obchodníků, zemědělců). Jde jen o shodu zájmů.
Informace, to byl pokus o vtip.
Schumachere,
mezitím se v novinách objevila zpráva, že německá a italská vláda (respektive jejich zástupci) jednala o opatřeních, jak povzbudit růst italské ekonomie. Prohlásil to mluvčí německé vlády Steffen Seibert.
Nevím, jestli bude německá vláda ochotna nějak Itálii pomoci vyjít z krize. Zní to jako odpověď na místní kritiku, že je nepřípustné, aby Německo na krizi vydělávalo, zatímco ostatní státy jdou ke dnu.
Co zástupci příslušných sektorů vyjednali, není známo.
Nebo to bude jen cukrátko pro veřejnost?
Hollande prohlásil, že je také pro pakt stability, ale že se musí upravit. Je příliš dtrastický a zasahuje hlavně drobné podnikatele a zaměstnace a penzisty.
Francie prý má také blízko k italské situaci, jak píší zdejší noviny.
Informace, nejlepším povzbuzením by bylo přestat buzerovat kvůli maličkostem, nenařizovat nesmysly, nechránit lidi před nimi samými a zjednodušit daňový systém.
Dobrou chrrrr
Elementární, milý Watsone...
Ano, OSA je velmi výhřevná. Mě občas její excesy rozpálí do běla!
Schumachere:
"nejlepším povzbuzením by bylo přestat buzerovat kvůli maličkostem, nenařizovat nesmysly, nechránit lidi před nimi samými a zjednodušit daňový systém"
V tom máte plně pravdu, jenže to by znamenalo, že by se desetitisíce EUnijních úředníků staly zbytečnými. A tihle parazité budou společnost raději vysávat, dokud ji neumrtví, jako nádorové buňky. EU je ve své podstatě nereformovatelná, je možné ji jedině zlikvidovat, protože tihle parazité od lizu nepůjdou a mají už prostředky na potlačení jakékoli demokratické opozice. Jedinou cestou z toho maratu ven je, provolit do čel jednotlivých evropských států "extrémisty" s programem vystoupení z EU a nechat je to udělat.
A jaký druh záchrance demokracie proti diktatuře EU by Vám konvenoval, Aspergille?
Někdo, jako Drakem velebený Pinochet, nebo rovnou někdo jako Adolf?
Pergille, není to přesné podobenství, možná by se našlo lepší, mně stát a EU připomínají Windows. Instalacemi všeho možného vylepšení a programů (rozuměj legislativy) se systém zpomaluje, komplikuje a hůře pracuje, staré nedokonale odinstalované programy zanechávají problémová rezidua, něco nelze odinstalovat, protože je to propojeno s tamtím a tamto s jiným, a přestalo by pracovat to či ono, přestaly by fungovat síťové služby (vztahy se zahraničím) pokusy o vyčištění selhávají a hrozí pádem celého systému. Až se systém zhroutí a zůstane jediná možnost. Format :C a instalace čistého systému. Aby se to po čase opakovalo. Kdysi jsem nadšeně instaloval všechno co se mi zalíbilo včetně zlepšovadel, urychlovačů a lecčeho"to musíte mít" až to dopadlo jak popisuju. To mě přivedlo ke zdrženlivosti a k otázce "opravdu tohle nutně potřebuju?" Většinou si odpovím, že ne. Výsledkem je stabilní systém bez reinstalací. Dá rozum, že mám jeho základní instalaci se vším nezbytným jako zálohu, data jinde. kdyby byl problém, tak format : C, obnovím ze zálohy, do deseti minut systém běží. Viry, trojany ? Obešel bych se i bez antiviru a dalších zbytečností. Neopravuju, nešťourám se v tom, jednou za čas zkontroluju a kdyby se mi něco nelíbilo tak format :C... Má rada je nezahnojovat systém zbytečnostmi a nepodléhat externímu nátlaku "to musíte mít jako my", jinak se stane něco hrozného. Nestane. stačí se chovat rozumně. Pro případ, že systém sdílí jiný uživatel nerespektující tyhle zásady a nadšeně propojující a sdílející všechno se vším a na všechny nabídky mačkající Enter, odebrat mu všechna riziková oprávnění. Sám si ponechávám plnou kontrolu, nepotřebuju platit za služby a zboží, které nepotřebuji a
chránit před mým samotným. Problém je jak tohle udělat u státu.
Dear HARPYE
a co třeba Mustafa Kemal Atatürk toho obdivují ještě dnes!
čest v šest!!!
Harpyje, demokracie zde neexistuje. K její existenci je nutné aby její nominální nositel měl adekvátní ekonomickou moc. Tu nemá stejně jako způsobilost. To o čem je řeč je demokracie de nomine, ne de facto. I když ani to není přesné, protože realita není v krajních mezích, ale na škále mezi nimi. Tzv. demokracie je natolik reálná, nakoli byl reálný tzv. socialismus. Z těchže přirozených příčin. To co se nazývá demokracií je ve skutečnosti polykracií s různým zastoupením prvků.
Co se týče Čechů, je s námi potíž, protože sami si vládnout nedovedeme (protože mimo jiné pro to nebyli a nejsou vychováváni, pokus mezi váklami byl dobrý, ale nebyla nám dopřána potřebná doba)mezi sebou se hašteříme a cizí vládu nad sebou nestrpíme. Proto to dopadá jak dopadá. Krom toho, kdybychom si vládli sami, co by tomu řekla cizina, že. Vžyť naše budoucnost není v národním státě, jehož idea je vyhrazena jiným, především centrálním mocnostem Evropy, ale v euroregionech. SudBöhmen, NordBöhmen, Region Prag, Mähren... A to nejpodstnější, museli bychom to chtít. Ale víme co chceme? řešíme to různě. Třeba Kopretina hledá jinde. Ideu se kterou by se mohla ztotožnit, která by ji naplnila pocitem, že se podílí na naplnění velké myšlenky, ve které vidí smysl a kterou nenachází tady mezi pivem, buřty a nenávistí. Ne, že by to tu bylo jen takovéhle, to ne. Ale je to nejvíc ukazováno. Kemal Paša? Takového bychom si museli zasloužit. Vygenerovat. jenže kdybychom toho byli schopni tak bychom ho nepotřebovali.
Ještě že si můžeme zarecitovat "Cizino, cizino, blízká i vzdálená, jak je nám těsná ta domácí halena...." Ještě že máme alespoň tohle. Nečekejme na spasitele, jestliže nejsme schopni se postarat sami. Čekali bychom marně.
Já jen nechápu, proč jsou všichni proti demokracii aniž by vůbec vyzkoušeli, jak by to fungovalo. Já bych naši politiku přirovnal k člověku, který si koupí automobil, před první jízdou nahradí kulatá kola šestihrannými a pak si stěžuje, že to drncá, a tvrdí, že jediná způsob jak to opravit je dát tam kola čtyřhranná.
I když si říkám, že nějakého Vůdce bychom potřebovali. Protože národ bez vůdce je jako květina bez... hrnce. Pravda, kytka patří do květináče, neb je-li uřezaná, do vázy. To mi připomíná Gustáva. Ne toho s brejlema jak vždycky slzel při Brežněvovejch projevech. Toho ne. Vázu jsem myslel. Co že? Jo píše se to jinak ale čte se to podobně... Když si vzpomenu na Vůdce a jaký by měl mít projev, hnedle se mi vybaví třeba...Jiří Suchý. To by byl Vůdce. A kolem něj útočné oddíly básníků, komponistů, šlágristů a výtvarníků. A alespoň jednoho Karla Čapka.
Nebo, vezměte si takového Járu Cimrmana. Pravda, nevylezl na žádný velký kopec, (všimněte si jak chytře nezneužívám srovnávací reklamu), ale kdyby se to vzalo propagandisticky řádně do rukou, tak za nějakých tisíc let...Vždyť takového velikána by byla věčná škoda. Kdyby se nenarodil, museli bychom si ho vymyslet.
Zdeňku, jenže vlastnosti našeho časoprostoru, které podmiňují i naše vlastnosti nedovolují jiná kola než různě hranatá. Podle toho to různě moc drncá. Jen některým to drncá méně.
Jinak teze je to pěkná i jiní by ji s potěšením uchopili :
Já jen nechápu, proč jsou všichni proti komunismu aniž by vůbec vyzkoušeli, jak by to fungovalo. Já bych naši politiku přirovnal k člověku, který si koupí automobil, před první jízdou nahradí kulatá kola šestihrannými a pak si stěžuje, že to drncá, a tvrdí, že jediná způsob jak to opravit je dát tam kola čtyřhranná.
Po tomhle by Gustáv musel hodně dlouho pucovat brejle....
To záleží na tom, o jakém komunismu vlastně mluvíme. Pokud máme na mysli onu klasickou definici "každému podle jeho potřeb," tak to se zkoušelo a mnohdy celkem úspěšně, jenom se tomu většinou říkalo jinak. (Ve vyspělých společnostech se hovoří o "životním minimu" a dávkách v hmotné nouzi.) Kontroverze obvykle nastává až o tom, o čem se v té definici vůbec nemluví: jak naložit s tím co zbyde po rozdělení té části, která je zapotřebí na uspojení potřeb.
Tož tak to bych rád slyšel, kde tenhle systém (komunismus), založený na poctivosti každého člověka fungoval:
1. V kolika členech
2. Jak dlouho
Možná trpím slepotou, nic takového jsem nezaregistroval, osvětlete mi to prosím!
===
Máme v Ústavu komunismus "kávový" a funguje v +/- 8-mi lidech už cca 30 let. Ale byly potřeba několikeré velmi rázné "velitelské zásahy" a někteří členové byli pro nekázeň a sobectví vyexkomunikováni.
Takže se těším, až mi někdo rozšíří obzory...
To čekání na Spasitele je projevem nedůvěry ve vlastní sílu.
Ale asi je Vám, vážení, daleko důležitější, samolibě plkat o demokratických deficitech EU, a přitom se dovolávat nějakého vůdce.
To je skuhrání na vysoké úrovni.
Neuvěřitelné.
Jak se zdá, v Německu už dávají za skoro jisté vítězství Hollanda ve francouzských prezidentských volbách. Merkelová se orientuje na Montiho, který se nabízí jako prostředník mezi ní a Hollandem. Hollande zase prohlásil, že nemá zájem na srážkách s Merkelovou, bude jen požadovat zmírnění paktu stability.
Mezi tím Německo a Itálie jednají o opatřeních na zabezpečení růstu ekonomie. Výsledky a návrhy by měli předložit v Bruselu někdy v květnu.
Lídry už máte. Chtěli byste snad ještě i Pinocheta?
Harpyje, základem politické moci je moc hospodářská. Koncentrovaná hospodářská moc je koncentrovanou politickou mocí. Koncentrovaná hospodářská moc disponuje účinnými nástroji působícími na dekoncentrovanou většinu nebo slabší subjekty a to i v mezistátních rozměrech, vůči kterým užívá administrativně hospodářské nástroje, například kvóty, dotace, sankce, blokace tranzitu, výrazně zasahující do vnitřních poliitických poměrů a způsobilé přivodit hospodářský rozvrat, občanské nepokoje a pád vlády. K tomu disponuje účinnými mediálními nástroji. Hospodářsky závislý subjekt je tak nepřímo závislý i politicky, zejména nemá-li dostatečné rezervy aby čelil takovému nátlaku. Tak se nacházíme v podmínkách omezené suverenity jejíž míra je přímo závislá na poměru hospodářské síly. Nepřímé donucení je účinnější než přímé. Proto musíme plnit veškerá Říšská nařízení nadřazená našemu právnímu řádu, naší ústavě, našim zákonodárným sborům, nám samým. No, nemusíme, tanky by na nás nepřijely. Jen by hrozily jiné "nedozírné následky". Protože Říši si rozvracet nedáme, a když už tak ji rozpustíme sami a tak jak se nám hodí. No, Harpyje, budou nějaké volby, tam se můžete předvést. Mnoho-li si můžete koupit billboardů a televizního času ? A jako volič ? Můžete si vybrat z nabídky politického supermarketu. Tak jako ostatní. Třeba si vybíráte lépe, ze zboží pro fajnšmekry v nějakém zastrčeném koutku nebo trpěného stánku poblíž. Jenže ostatní berou z polic, které mají přímo před očima. A aby brlali, od toho jsou tu přece ty nástroje, ne? A vy msi můžete dopřát luxusní extrabuřty, máte dobrý pocit i když nic nezměníte. Aby se nic nezměnilo proti vůli těch, kteří mají reálnou moc jsou tu ty nástroje. Třeba rozličné virtuální roury, kterými do hlav poroudí ty jediné správné muyšlenky. Velký Bratr Vás miluje a Říše Vás potřebuje. A všichni chtějí jen a jen Vaše dobro.
Informace, zabezpečení růztu ekonomie? Zdá se, že máme málo ekonomů. Bude jich jak nas..tláno... :-)
Co se týče jednání Německa a Itálie na zabezpečení hospodářského růstu (otázka je co se tím myslí), připadá mi to jako kdyby firma Monsanto slibovala, že její postřik zajistí lepší růst plevele.
Informace, zabezpečení růztu ekonomie? Zdá se, že máme málo ekonomů. Bude jich jak nas..tláno... :-)
Co se týče jednání Německa a Itálie na zabezpečení hospodářského růstu (otázka je co se tím myslí), připadá mi to jako kdyby firma Monsanto slibovala, že její postřik zajistí lepší růst plevele.
Nic o tom, že by to měl být systém založený jen na poctivosti, v té základní definici není. Stejně tak by se někdo mohl podivovat: "Tož tak to bych rád slyšel, kde kapitalismus, založený na poctivosti každého člověka, fungoval."
Také pokud budeme hovořit o komunismu ve smyslu reálných systémů s "vedoucí úlohou komunistické strany", tak tam byly mnohem horší průsery než že by si nepoctivci brali více než potřebují.
Samotné slovo komunismus je příliš mlhavý pojem, pod kterým si v závislosti na kontextu můžeme představit lecos; od "prvobytně pospolné společnosti", aneb jak říká Kosmas: "žádný neznal říkati ,mé', nýbrž na spůsob žiwota mnišského, co měli, ,naše' ústy, srdcem i skutky hlásali", přes "válečný komunismus", kdy se uspokojují pouze základní potřeby vše ostatní jde na obranu (a podobně v jiných situacích, kdy je nutné nebo vhodné na nějaký účel krátkodobě vrhnout velký objem prostředků, například při poválečné obnově nebo při osidlování pouště (či jiné planety)) až po ony nechvlné známé totalitní režimy (i když ty většinou onu základní teoretickou definici vůbec nesplňují - cožpak lidé v Severní Koreě (nebo za Stalinistických hladomorů) dostávají dle svých potřeb?
Říci jen že komunismus je špatný, bez bližší specifikace co a proč je špatně, nemá valného smyslu, protože pak to skončí tím, že se jen přejmenuje a základní podstata těch průserů se nezmění.
Izrael oslavil 64.narozeniny. Všechno nejlepší...
Tak jest, Z.Ž.,
jakékoliv uspořádání, které nerespektuje přirozenost lidské povahy lze udržet "v chodu" jen silou a jen po určitou dobu. Proto jsem dal termín komunismus do závorky.
Lidská přirozenost je pomáhat slabším, ale jen v nouzi, kdy hrozí oslabení vlastního druhu. Jinak je přirozená společnost založena na určité míře sobectví, které sílí podle toho, jak jsou jiní členové "vzdáleni" od toho, kdo k nim nějaký vztah pociťuje. Spíše podpoříme blízkého příbuzného, své dítě, než někoho "ze vsi" nebo ze "sousedního města". Akce na podporu humanitárních sbírek kdekoliv na světě používají fotek zbídačelých dětí. Emoce, jen emoce, rozum žádný - tedy kromě chladného kalkulu těch, co vybírají.* Podrobněji, více slovy a s použitím odborných termínů Vám to vysvětlí každý psycholog nebo sociolog - každý ze svého úhlu. Já to jenom znám z praxe. Lidi jsou už takoví a kdo ze sociálních inženýrů to nerespektuje, natluče si hubu. Obrazně. Nebo je mu huba natlučena. Doslova. [;>))
*/ Tyhle "zavedené" organizace si žárlivě střeží svoji výjimečnost a hlasitě se jí dovolávají, když se na "trhu" s humanitární pomocí objeví nový subjekt, který by chtěl také pomáhat. Jejich argumenty, že nový subjekt nemá zkušenosti, kontakty v místě a dokonce někdy i diskreditační kampaně jen ukazují, že obchod ze solidaritou je jenom - obchod.
Svatá prostoto.
Červený kříž je tedy zřejmě taky podle Vaší definice naprosto nanicovatá organizace, že mudrci?
Harpyje,
Červený kříž vznikl v době, kdy už byl v podstatě přežilou záležitostí, protože hned následující větší válka (Krymská) měla charakter novodobého konfliktu: strojově vedené války v níž jsou rozdíly mezi armádou a zápolím více-méně setřené. A už občanská válka v USA byla vyhrána především tím, že se Sever zaměřil na likvidaci jižanského civilního obyvatelstva, aby zlikvidoval hospodářské zázemí Jihu (prostě až dal Lincoln volné pole působnosti Grantovi, který "nikdy nepočítal mrtvé" a Shermanovi, jehož jednotky na "pochodu k moři" řádily možná hůř než nacisté v židovských osadách na Ukrajině).
A k vašemu dotazu na "Ádu" a Pinocheta:
1. Je dost otázka, zda zdejší režim je ještě demokracie, když cca 80% legislativy vzniká mimo demokratický proces činností nikým nevolených a nikomu neodpovědných (což je ještě horší) bruselských úředníků, jejichž korupce několikanásobně převyšuje roční rozpočet ČR - ale v podstatě i Německo by bylo tak velkému b...lu příliš malé, proto taky existuje EU.
2. Všechny schopnější demokracie měly ústavní pojistky, umožňující v případě krizové situace převzetí moci pověřeným jedincem nebo úzkou skupinou lidí za účelem překonání krize (protože "již staří Římané" chápali, že zastupitelské orgány jsou pro podobné situace příliš pomalé a nepružné). Pochopitelně, pokud to bylo legislativně ošetřeno, jako třeba v tom Římě, tak se diktátor nemohl pouštět do moc velkých excesů, protože následně byl za vše, co udělal, osobně zodpovědný. I Benešovi nakonec schvaloval (a schválil) všechny presidentské dekrety parlament. Dokonce i ten vámi zmiňovaný Pinochet měl v době, kdy svrhl Allendeho, jakousi legitimitu od Chilského parlamentu (na rozdíl třeba od Franca). Spíš mu lze klást za vinu, že se jednak následně značně obohatil (včetně zajištění celé rodiny kradeným majetkem) a nepředal moc zpět parlamentu při první příležitosti.
3. Na demokracii není vhodné hledět jako na fetiš. Demokracie je prostě politické uspořádání, které je za standardních podmínek nejlépe schopné zajistit lidem slušný život (respektive poskytuje lidem relativně nejlepší šance na něj). Pokud demokracie zparchantí a tuto svou základní funkci neplní, tak její existence pozbývá smysl.
Pochopitelně, ještě lépe vychází osvícený absolutismus (diktatura). S ní je ovšem ten problém, že série osvícenců je naprosto unikátní jev, nejčastěji bývá osvícený diktátor nahrazen zm.dem. Konec konců, už biblického Šalamouna, za něhož měl židovský stát slibně nakročeno směrem k civilizovanosti, nahradili totálně neschopní synové, kteří ho strhli zpět do judaistické žumpy (což nakonec vedlo k jeho vyvrácení Babylonem).
Schumachere,
problémy s windowsy, které popisujete, jsem řešil velice jednoduše: přechodem na linux. Po jeho provedení říkám, že jsem sice věděl, že jsou Windows šmejd, ale opravdu jsem netušil, jak moc veliký.
Myslím, že by to mohla být inspirace i v našem vztahu k EU.
A jaké zřízení, Pergille, by odpovídalo Vašemu linuxu?
Máte vůbec nějakou představu? Linux jste našel už vypracovaný,vyzkoušený, stačilo ho jen nainstalovat. A v politice, kde máte nějaký takový hototový program?
To jen aby řeč nestála, že?
Tak toto je pan ŽÍKOVECKÝ??
Strana stoprocentního komunismu v mezích ústavy
Nepožadujeme žádné zásadní změny právního systému, naším cílem je prosadit pouze jedinný stručný zákon:
§1 Výše daně z příjmů se stanovuje na hodnotu 100%.
Tím sice čistý příjem všech klesne na nulu, ale sociální dávky budou moci být zvýšeny na úroveň dosavadních průměrných čistých příjmů, takže většina občanů na tom vydělá.
Uznávame, že bude nespravedlivé, když ti, kteří budou pracovat málo nebo špatně, budou na tom stejně jako ti, jejich přínos pro společnost je nadprůměrný, ale je to podle našeho názoru pořád lepší než současný stav kdy ti, kteří společnosti nepřinánešejí nic nebo jí dokonce škodí, mají příjmy nadprůměrné.
ANO!! Až na to, že ti co pracují přestanou, neb dělají jen pro zisk a když bude vše pro všechny..nač pracovat??
NO::::čest v šest
Šaman má asi rektální katar, že nepíše.
Nad tím je jasně napsáno:
"Upozornění: Níže uveřejněné programy partnerských organizací, jakož ani následující názory, úvahy a komentáře, nejsou volebním programem Poměrně demokratické strany, nýbrž spornými otázkami, jejich efektivní řešení bude možné teprve poté, co se podaří společnými silami prosadit svobodnou soutěž názorů v podmínkách poměrné demokracie."
Koho pohoršuje program SSKVMÚ, má k dispozici široké spektrum jiných názorů - co třeba PPKŘDO?
Tak Červený Kříž byl už v době svého založení přežitou záležitostí. Aha.
No, já jsem ale přesvědčená o jeho užitečnosti i v dnešní době, tak jako o užitečnosti mnoha jiných dobročiných organizací, které pomáhají lidem v nouzi, a mám něco proti jejich paušálnímu a cynickému znehodnocování.
Nevím, jestli vážený STK, pro kterého snad neexistuje nic, co by neznal z vlastní zkušenosti, má vůbec ponětí o významu a rozsahu působení dobročiných organizací a různých nadací, nejen v zemích Třetího světa, ale i u nás v bohaté Evropě, kde existují chudáci, kteří jsou odkázáni nejenom na sociální dávky, ale i na charitu.
Pergille, co se týče úvah o demokracii a formách vládnutí - souhlasím. Napsáno pěkně v dur, bez servítků. Co se týče windows, netrápí mně, beru to jako jednu z věcí, která má nějaké vlastnosti a není dokonalá. Když funguje jak očekávám tak se v tom nehrabu a nevylepšuju. Není to pro mě božstvo v chrámu. Důležité jsou pro mě funkce které potřebuju, ty mi zajišťuje software. V tom jsem střídmý, instaluji jen nezbytnosti a nemám systém zahnojený spoustou staženého sajrajtu "new" a "to musíte mít", "vybrali jsme pro vás" či "vyzkoušejte". Jakmile jsem tohle pochopil, skončily mi trable. Linux je dobrý, ale přechod by se mi nevyplatil s ohledem na komplexní transakční náklady, hlavně časové. Úspora v něčem by se mi projevila jako náklady v druhém. Linux vyzkouším až na něj budu mít čas.
Bylo by ale dobré, kdybys pro nás neznalce popsal své zkušenosti s jedním a druhým, srozumitelně popsal rozdíly mezi systémy, výhody a nevýhody, jak přejít na Linux, jakou verzi vybrat. Většinou narážím na diskuse typu "nefunguje mi tohle na tomhle", odpověď :najdi tohle, mělo by to být tam a tam, když ne tak jinde, jo pak otevři támhleto s takovou verzí a brmmmc zkompiluješ jádro, pak uděláš ono a kdyby to zlobilo pak ještě tohle, ale jestliže chceš aby ti to chodilo na támhletom, tak musíš ještě... aq pro tohle ještě není ovladač, ale ten si můžeš zkompilovat a k tomu musíč mít...No na to nemám čas. To bych byl "svíčkovou bábou" operačního systému, nadšene se hrabal v katechických příručkách (netvrdím, že u Windows je to jiné) a hrabal se v tom se stejným potěšením jak na nedělní mši nebo jako přičinlivý ručníkář cvičí na koberečku. Jo, takové byly mé začátky. Děkuju nechci. Mám notebook, jestli si pořídím nový s místem pro druhý disk, vyzkoušel bych a pak by se vidělo.
Zdeňku, zajímavé, když jsem četl v poslední sloce :
"O křesla se obě
svorně rozdělí,
tvoje právo volit
bude pouze teoretické"
překvapivě jsem zjistil, že i v češtině jsou výjimky, že psané se vyslovuje naprosto, ale naprosto odlišně, protože po sémantickém zpracování v reálném čase mi zaznělo :
"O křesla se obě
svorně rozdělí,
tvoje právo volit
bude v prdeli"
Předpokládám, že můj sématický koprocesor je nastavený správně.
Na vyzkoušení linuxu je zajímavé Wubi, které pod Windows nainstaluje Ubuntu do souboru, aniž by bylo zapotřebí mít další disk nebo partition.
Já zastávám zásadu "Ein System, Ein Festplatte". Čili důslednou segregaci. Ostatně nemíchat je i v souladu se zádadami tohoto kosher webu. A když už tak zásadně "nemíchat, protřepat"...
Na hraní s tímhle je mi líto času. Když už tak pořádnou instalaci s vším všudy a s možností si nazutí vybrat podle potřeby. Nebo nejlépe ortodoxně na vyhrazeném noťasu. A nestrkat je moc blízko k sobě :-)))
Jenže na Linuxi zatím nechodí můj oblíbený Zoner a další programy. nejdražší je lidský čas, prracovat na různých systémech s různými prohramy pro týž účel mi připadá nerozumné. Ne, že bych linux až tak nechtěl. Ale víc než několik večerů nejsem ochotný obětovat. ledaže by to pro mě mělo nějaký praktický zásadní význam. Protože za všechno se něčím platí, "Není oběd zdarma". Schumacherovo pravidlo : "Chudí za svůj čas kupují peníze bohatých. Bohatí svými penězi kupují čas chudých. Nejsem bohatý, ale porovnám-li komplexní náklady na Windows s komplexními náklady na přechod na Linux, dosud mi vycházejí výhodněji Windows. Zatím, možná mě donutí "Osmičky".
Zapomněl jsem - dík za tip. Rád bych si o linuxu něco přečetl, něco jako Linux pro blbé, ůéčime se ze závislosti na windows a podobně. Na netu je toho spousta,ale narážím na flamewar která distribuce je nejlepší, na nářky komu co nefunguje, sice většinou u pařanů s nejnovějšími grafárnami ale jsou i problémy s obyč notebooky, hlavně s utilitami pro správu spotřeby. Končí to doporučením jiné instalace, stáhnutí čehosi odkudsi, případně oblíbeným zkompiluj....Tohle je výborné, jen na tom nefunguje...musíš najít...alternativa k tomu je....
To už mám jednodušší když se mi ve windows něco tak velmi potento, že je odprásknu a šoupnu ze zálohy. Dlouho se mi nic nepotento úměrně tomu jak se v tom nehrabu a jen používám.
O porovnání a o praktické zkušenosti bych stál. Je to jako u výběru foťáku.
Z jinného soudku. Dneska jsem kolegyni čistil zrcadlo Sony alfa. Flek na snímcích. Aha, smítko na snímači. Prej to mladej měl v ruce, čistil a nic. Tak mi to důvěřivě svěřila. sundal objektiv, ha, k čipu se nedostanu protože zrcátko. Vzpomněl, že by měl být nějaký čistící režim. Našel, hele smítko. Neměl ofuk, holky dodaly funhl vatičkové šmrdle. Tím vypucoval, nadýchnul, žádné šmouhy, sedtavil, zkušební foto, hotovo. Nadiktoval postup a co koupit k pucování. V servisu za tohle chtěli šest stovek, akorát nepracovali protože měli polední pauzu. Tak jsem to zúřadoval grátis. Z tohohle vynaložení času mám radost, protože jsem udělal radost a mohl jsem si hrábnout do zrcadla. tak melduju že zrcadlo má sice tu nevýhodu, že tam leze svinec, ale výhodu, že se dá snadno odstranit. Kdežto u kompaktu je to téměř nemožné. Nebo to zabere půl dne se k tomu dostat. "Bakelitová" Alfa těžká na objektiv mě neuchvátila, hledáček jak pohled do tunelu, dám přednost bezzrcadlu a focení s živým náhledem.
Co se týče názorů na politické uspořádání, myslím, že Schumacher, STK a A.S. Pergill již zmínili skoro vše podstatné. Zbývá k tomu snad jen dodat, že ekonomická věda a ekonomika, spolu s ní politici a spolu s nimi podnikatelská sféra, se honí za jakýmsi růstem za každou cenu, bez ohledu na okolní realitu. Například jaký je důvod k tomu, aby pokračovala a rostla za každou cenu výstavba kancelářských ploch, když spousta z nich, nedávno postavených i tak zůstává dlouhodobě, již skoro 5 let neobsazených? No ale i krize nekrize, staví se vesele dál, upřímně řečeno, nechápu proč. Být bankou, nepůjčil bych dnes na takovýto projekt ani zlámanou grešli.
Co se operačních systémů týče, je to věcí každého, co a proč mu vyhovuje. Já osobně Wokna považuji za mizerně napsaný systém, z mnoha důvodů, nicméně těmi nejpodstatnějšími jsou asi tak tyto tři:
* Je to systém, který potřebuje ke své existenci antivirus. To je špatně, kdyby byl napsaný pořádně, nepotřeboval by ho. V kombinaci s tím, že idiocie a demence autorů antivirových systémů v čase narůstá, narůstá spolu s tím praktická nepoužitelnost Woken jako systému.
* Je to systém, jehož autoři příliš nezdokonalují jádro systému, tam to vypadá, že je uvnitř skoro pořád skoro ten samý odpad, zato se ale pronikavě mění způsoby jeho ovládání, čímž se asi snaží zamaskovat tu skoro nečinnost kolem vývoje jeho jádra. Pronikavé a samoúčelné změny v ovládání každých pár let, považuji z uživatelského hlediska ze strany výrobce za mimořádně debilní a kontraproduktivní krok.
* Je to systém, jehož jádro nezvládá příliš dobře multitasking v reálném čase a které nezvládá příliš dobře vstupně výstupní operace, což za určitých okolností dovede člověka dohnat poměrně spolehlivě k výbuchu vzteku.
Můj ekonomický a účetní software existuje bohužel jen a pouze ve wokenní verzi, takže aspoň kvůli němu ta Wokna potřebuji tak či onak. Chyby a nedokonalosti Woken, mne když to tak vemu poměrně dobře živí. Ze strany výrobce není ochota na tom něco měnit, takže to možná v klidu "doklepu" až do penze.
Při výběru operačního systému, je dobré mít na paměti, co všechno od něj budeme chtít a k čemu ho budeme využívat. Pak si rozmyslíme, kolik peněz do toho chceme nebo můžeme nacpat, a z toho se nám pak odvine, který kombinace hardwaru a operačního systému a aplikací, bude tou pravou. Ono toho zase až tak moc na výběr není. Co se Linuxu týče, tak musíme mít na paměti, že relativně bez problémů to chodí s grafikami od nVidie, s těmi od Intelu jsou problémy, ale ty jsou stejně mizerné, takže žádná škoda. Grafiky od ATI (AMD) jsou fajn, ale ty chodí bez problémů jen ve Woknech a v Mac OS u, u Linuxu je s tím víc starostí jak užitku.
Je-li někdo vášnivým fotoamatérem, asi nakonec stejně bude volit mez Wokny, nebo Mac Osem od Applu, protože PhotoShop a Lightroom od Adobe na ničem jiném nechodí. Zoner zase bude chodit jen na Woknech, aspoň myslím.
No, vzhledem k tomu, jak mi dožrala kombinace Vist a Office 2007 s jeho nablblými ribbony, skončil jsem nakonec u MacOSu a jsem spokojen, není to levné, ale zase je to velmi uživatelsky promyšlené a použitelné zároveň.
V každém případě spíš to chce vzít rozum a klid do hrsti, oprostit se od emocí a přistupovat k tomu s rozmyslem. Za určitých okolností z toho přes všechny nedostatky nakonec mohou vyjít i ta natvrdlá Wokna, jako ta nejlepší možnost.
Pakliže mi postačí přístup k internetu a emailům, tak pod Linuxem se dají tvořit dokumenty, tabulky a presentace víc než dobře v LibreOffice a na jednoduchou grafiku je tam poměrně slušný editor Gimp. Poměrně dlouho mi to vystačilo. Nakonec mi přestal mi dostačovat Gimp, tak jsem se nakonec rozhoupal pro toho Mac Ose, LightRoom a PhotoShop.
Na Windows i Linuxu používám stejné programy, takže je mi vpodstatě jedno který systém mám zrovna nabootovaný.
GIMP na bitmapové obrázky.
Hugin na slepování panoramat.
Inkscape na vektorové obrázky.
MuseScore na noty.
Stellarium na hvězdnou oblohu.
Quantum GIS na mapy.
SQLite Manager na databáze.
Audacity na zvuk.
A svoje programy píšu pro GTK.
Ad OS:
WXP používáme ze setrvačnosti. Víceméně kromě text editoru a tabulkového procesoru už jenom potřebujeme: stříhat a vůbec upravovat zvuk včetně mutikanálových aplikaci, totéž s videem v HD a nakonec pokročile upravovat obrázky v novějších formátech - myslím tím různé rody RAW-ů bez nutnosti doposledka redukovat např. expoziční rozsah.
Zkoušeli jsem přejít na Linux, ale editory zvuku i videa sice +/- splňovaly to, co jsme nich chtěli, ale po letech práce s Vegas jsme zjistili, že pracujeme pomalu a děláme chyby. Jednoduše: pokud s něčím děláte 15 let a přijde něco nového, musíte dělit pozornost i mentální výkon mezi vlastní zpracování materiálu a obsluhu "nezažitého" programu.
Rovněž ovladače pro roztodivná externí zařízení nejsou pro Linux vždy dostupné nebo dostupné v patřičném komfortu, protože "Malinký Měkký" si pojišťuje výrobce tiskáren, skenerů, externích multikanálových "karet" a video-převodníků tím, že jejich ovladače zahrnuje do své sbírky jen pod podmínkou, že není varianta pro jiný OS. Prostě chování monopolisty.
Takže když jsme začali uvažovat o přechodu na SUSE (myslím, jenom na PC pracuji, do hloubky mu nerozumím) zjistili jsme, že by to stálo statisíce na výměně SW i HW a navíc není nikde jistota, že LINUX-ové programy budou stačit sledovat vývoj technologií.
Doma LINUX mám, paralelně s WXP, v Ústavu si takovou rozmařilost nemůžeme dovolit. Pouze centrální server jede na LINUX - ani nevím, na který klon. Ale je prý viruvzdorný sám o sobě a hlavně - NEPADÁ co půl roku, což WIN dělal pravidelně, někdy i se ztrátou dat na diskovém poli. Takže už nemusíme běžná data mít uložena 2x. Vzhledem k tomu, že video se záznamem dvou-tří kamer jedné jediné hry obnáší cca 150-200 GB a těch her ve stadiu zpracování je třeba 8-10, je to velká úleva.
Naším úkolem (úkolem našeho IT specialisty) bude co nejdéle vydržet s WXP. Protože přechod na W7 nás bude zase stát fůru peněz na železe i omáčce. A peněz není.
Schumachere,
doporučoval bych dual boot (i hodně nadupaná distribuce nezabere víc než nějakých 16 GB, a to tam už máte spoustu věcí, které asi nikdy nepoužijete) a k tomu několikagigový diskový oddíl formátovaný FAT (VFAT). Linux do NTFS (souborový systém Win) vidí a je schopen z nich načítat soubory, ale zapisovat do něj se dá jen s některými experimentálními moduly jádra (což bych nedělal i kdybych je měl nainstalované), naopak windows do linuxových diskových oddílů nevidí vůbec (a v podstatě se tváří, jakoby nebyly, obrovská výhoda z hlediska virů a trojanů, zatím jsem neslyšel o viru, který by na win nainstaloval podporu pro linuxové diskové souborové systémy, a pak řádil i tam - a asi by si toho člověk všiml, protože by se mu najednou i na těch windows objevily linuxové diskové oddíly), takže co stvoříte na linuxu a potřebujete, aby to načetly windows a nechcete to tahat přes externí média, tak to uložíte na ten FAT oddíl.
Pokud se týká distribuce, já začínal na
RedHad, potom přešel na Mandrake (jeden z free klonů RedHat poté, co se profesionalizoval), po sloučení Mandrake s Conectivou z toho byla z počátku docela dobrá Mandriva, která ale po roce 2000 začala na moje gusto hodně windowsovatět, takže jsem přešel na Debian (má úplně jiný systém instalace a správy programů, s předchozími nekompatibilní). Protože mě štvaly velké okenní manažery KDE a Gnome, tak jsem asi před třemi lety přešel na LXDE.
Dualboot jsem udržoval na počítači nějakých 5 - 6 let, takže jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych byl zcela odstřižen od něčeho, co jsem potřeboval. Navíc si linux při připojení windowsovských disků udělá svoje tabulky, na win nezávislé, takže při havárii souborového systému (zejména té části, kde je uložena informace o souborech a adresářích) je docela slušná naděje, že část souborů windowsovského disku načtete z linuxu. Skončilo to tím, že mi začal harddisk dávat najevo, že se brzy odebere do křemíkového nebe a já při té příležitosti udělal rekapitulaci, že na windows jsem byl naposled před půl rokem, a to více-méně zbytečně, takže na nový disk už šel jen linux.
Od začátku jsem měl určitou distribuci činností "tohle na linuxu - tohle na windows" a jednotlivé činnosti jsem postupně převáděl do té první kategorie a když jsem je zvládl, tak jsem je od win zcela odstřihl. Hned na samém začátku jsem z linuxu provozoval přístup na web a e-mail, což vyřešilo ze značné části problém virů u windows. Potom office (čili i třeba kontroly diplomek, seminárních prací a laboratorních protokolů - další cesta virů do počítače). A postupně další aktivity. Některé věci se dají řešit i DOSBoxem (řada DOSovských programů vč. her), některé wine (windowsovské programy, údajně i Photoshop, i Zoner - tam se tomu výrobce aktivně nebrání nějakými záměrnými nekompatibilitami s wine).
Doporučuji nechat si základ systému nainstalovat i s některými vachrlatými věcmi (třeba to wine) od profesionálů. Před 14 dny jsem takto refrešoval systém na netbooku, i s kompilací ovladačů pro intelí grafiku (se kterou bych se nejspíš mordoval týdny musel přečíst hafa návodů na netu, bez možnosti zjistit jinak než cestou poklus - omyl, co z toho je funkční) mě to přišlo na cca 2000 Kč, což je výrazně míň než za windows a je to v podstatě jediný výdaj, protože programy (co potřebuji) jsou zdarma. Další věci už si člověk doinstaluje sám, pokud je to v repozitářích příslušné distrbuce, tak je to zpravidla bezproblémové.
Informace,
ten linux bych srovnal se systémem smluv mezi suverénními státy. Je to vyzkoušené a funguje to. EU a její byrokracii zapotřebí opravdu nemáme.
Draku,
stejný problém je, že windows nezvládají ani defragmentaci disku na pozadí. Linux to dělá automaticky a zvládá to do naplnění disku - diskového oddílu - do cca 85 procent.
Jinak je dobré, že každý 25 - 30 start provede test disku, který je výrazně kratší než scandisk na windows a vyřeší naprostou většinu problémů (po vypnutí elektřiny během zápisu na disk apod. se spustí něco, co je zase výrazně delší než scandisk, ale problémy mi to zatím vyřešilo vždy, vyjma dvou případů, kdy fyzicky odešel harddisk).
A, mimochodem, zkuste ty své účetní programy rozchodit pod wine (ono snad existuje i wine pro windows, jednak na testování, jednak na řešení nekompatibilit mezi jednotlivými verzemi woken), pokud se vám to povede, pojede to i pod linuxem a wine.
Děluju, Pergille. U mě je to tak, že jsem začínal DOS 5,pak Win 3,11 pak Win 98 a teď XP. V práci W7. XP mám na notebooku a chodí mi šechno co potřebuju. Antivirus mám "free" od Microsoftu. Nedělám žádné vylomeniny, stačí. Nutnost přenosového oddílu je komplikace. Nechci experimentovat a měnit diskové oddíly. Teprve až budu kupovat nový notebook, zvážím co na něm aby mi chodilo šechno co potřebuju a měl s tím co nejmenší transakční náklady. Chápu lidi užívající Apple, nejde o to aby se něčem pořád hrabali, ale berou to jako věc, která slouží jim, ne naopak.
Jestli budu řešit něco zásadního, tak jaký notebook. Vždycky jsem byl "notebookovej", nepařím hry a mám rád konzervativní škatuli s dobrým a matným displejem. K tomu něco mrňavého na tahání, na tom bych mohl zkusit Linux.
S tím NTFS, wokenním souborovým systémem se to má pravděpodobně tak, že je to pomsta jeho skutečného autora. M$ se ke svým partnerům a dodavatelům chová dost odporně, autor už asi čekal podraz, a že za svou práci nedostane zaplaceno to, co bylo původně dohodnuto, no tak do souborového systému už záměrně nezabudoval jeho optimalisaci v reálném čase. Možná to dost dobře ani bez rasantnějšího zásahu nebylo možné, kvůli problémům s multitaskingem a vstupně výstupními operaci ve wokenních jádrech jako takových.
Firemní sféra se Woknům zpravidla nevyhne, drtivá většina firemních systémů existuje zpravidla jenom pro Wokna. K tomu ještě přibývá systémů, jejichž databáze umí být jenom a pouze na M$ SQL, to je dost hrůza, ale takových softwarových nedochůdčat, je čím dál tím víc,
Sítě, které vytvářím a udržuji v provozu se ale o unixové systémy opírají jako o ty páteřní. Uvnitř sítě bývají služby jako DNS, DHCP, pošta a protispamové systémy, transparentní proxy, sdílení souborů, tiskové fronty, tedy ty, bez kterých se vlastně ani o síti nedá hovořit, provozovány na unixových strojích, konkrétně Linuxu a OpenBSD. Na některých z nich je vlastní kompilované jádro, ale tento přístup vřele doporučuji vždy dobře vážit předem, případů, kdy je to vhodné a žádoucí je čím dál tím méně. V případě pochybností, je dobré poradit se s někým znalým věci, případně si na to toho znalého člověka rovnou nasmlouvat a zaplatit si ho. U mě mají vždy výsledná provozní spolehlivost a nízké provozní náklady přednost před lácí pořízení, pořizujeme jednou za čas, provozujeme naopak poměrně dlouho, tomu pak musí odpovídat i priority posuzované při pořízení.
Schumacherovi: Ano, s tím Mac OSem je to přesně tak, chci to na práci, ne na hrabání se v tom, rozličných tamagoči v podobě drolících se Woken mám i bez toho kolem sebe nadbytek. S tím Linuxem je to tak, že podaří-li s vám splašit notebook s dost "starou" grafikou od Intelu, což je to levnější řešení vhodné pro Linux, ale bez záruky úspěchu. Nový s kartou od nVidie, by měl s Linuxem chodit zcela bez problémů. Úplně nejlepší by asi byla T420 od Lenova, ThinkPad T420si i3-2350M/4GB/320GB-7200/14"HD+/WiDi/GeForce/DVD-RW/Win7PRO64bit 4171-75G, by docela ušel, váhově velice fajn kolem 2 kg, výkonově také, jen ta cena kolem 22 kKč bez DPH není zrovna lidovka, ale zase je by mohl vydržet dlouho. Výdrži dávám přednost, nerad měním věci frekvencí připomínající spíš výměnu ponožek. W7 64bit ale doporučuji provozovat s 8GB RAM, ale ta se dá poměrně levně dokoupit od Kingstonu.
Není od věci si pořídit si do domácího prostředí škatuli na zálohování a sdílení souborů, například ReadyNAS Ultra 2 od NetGearu, vrazit do toho 2 x 2TB disk a vytvořit z něj RAID1. Má to sw modul od výrobce, takže tam běží server pro applovskou TimMachine, takže Mac se mi tam krásně automaticky průběžně zálohuje. Jinak je tam Linux, ale nevím jaká konkrétní distribuce a umí to pracovat i jako sdílený síťový disk, buď prostřednictvím Samby, nebo applovského AFP, dá se k tomu připojit i síťová tiskárna, prostě to dokáže posloužit jako poměrně universální domácí síťový serveřík. Šikovná krabička, poměrně hodně muziky za poměrně malé peníze a moc proudu to také nežere .
A.S. Pergillovi: S Winem jsem si hrál, ale jednu dobu se měnilo poměrně hodně věcí kolem jádra a Xek a dodnes tomu není konec. Gnome, kterého jsem míval rád, jsem nakonec musel opustit kvůli nestabilitě, KDE jsem nikdy nepřišel na chuť, většina vývojářů a uživatelů ale ano, prostě jak přibývaly rozličné nánosy, vrstvy, API a další kraviny ať už z dobrého důvodu, nebo zcela bez něj, tak jsem určité věci v Linuxu prostě vzdal, nemám na to kdy. Nedokázal jsem například rozchodit klávesnici a češtinu tak, aby mi to chodilo bez problémů a nelezlo na na nervy zároveň. Také se nemohu zbavit dojmu, že autoři některých distribucí jako by chtěli v těch kravinách, demencích a nepoužitelnosti ta Wokna co nejrychleji dohnat a ještě rychleji předehnat. Linux je fajn, mnohé z těch. kteří ho vyvíjejí obdivuji, ale to, co se kolem něj poslední dobou děje není ani zdaleka optimální, nicméně jsem rád, že tu s námi pořád ještě je a že to, co potřebuji za opravdu důležité, že na něm zatím a pořád ještě provozovat mohu.
No nic, natahal jsem si práci domů, jdu se tomu věnovat :-)
Okomentovat