Měl jsem skvělý mobil, Nokii, tuším 3600. Ztratil jsem ho u rybníka při koupání, dobrá duše mi ho vrátila. (V seznamu jsem měl chytře uveden telefon "Domů Stabil".) Byl jsem s ním i na Masadě, kde tuze foukal vítr. Vítr foukal, hnal prach a jeho nejjemnější částice se dostaly do nejmenších škvír. Jak jsme poznali v hotelu při svlékání. I do mobilních vnitřností se ten prach pod mocným tlakem masadského větru propasíroval. Pod display třeba. Ještě jsem s tím mobilem projel Negevskou poušť i Petru, nechal jsem ho profukovat slaným větérkem u Mrtvého moře i bouřlivým vichrem v Ejlatu. Vrátil jsem se domů a mobil ještě měsíc fungoval. Měl už odslouženy čtyři roky. Než chcípl. Zaměstnavatel mi tedy poskytl další. Stejný typ. (V té době se u nás v práci vyměňovaly vysloužilé mobily už po dvou letech.)
Po necelých dalších třech letech měl odsloužíno i můj druhý mobil. I já měl odsloužíno. Při odchodu od firmy jsem jen doplatil poslední tři stovky z ceny přístroje (zaměstnavatel je v té době měnil až po celých třech letech). A mobil byl můj zcela. Uvykl jsem mu. Měl jsem sice telefon bez blesku, ale to se dalo překousnout. Ememesky jsem neposílal, abych zbytečně neztrácel kredit. Rádio jsem na něm většinou neposlouchal, internet jsem na něm neměl. Ani jsem jím nenahrával zvuk – po předcházejících katastrofálních zkušenostech. Měl jsem prostě jen telefon na telefonování. Používal jsem ho jako vysílačku. Telefonování zdržuje, zejména ty druhé, raději napíšu rozsáhlý mail, který si obtěžovaná osoba může přečíst, až když má čas. Anebo ho nenápadně hodit do koše. A když něco spěchá? Nu pak mám tu vysílačku! Tedy mobil…
Poslední dobou byla jeho baterka už poněkud chabrus. Ale stroj mi neupadl do záchoda, ani ho do vany s vodou nehodil žádný vnuk, zejména proto, že žádné nemám. (Házet mobily do vody, a to opakovaně, je obvyklým potěšením malých vnuků, jak jsem slyšel už od dvou různých babiček). Prostě jsem ho někde vsel.
Mám několik různých bund pro různá počasí. A ta počasí jsou různá zejména na začátku jara. Chvílí pálí slunko, chvíli sněží. A u těch různých bund mám velké množství různých kapes. V kalhotech pak jen pět. A taky mám různé tašky, ba i batoh, i ty oplývají spoustou kapes. Rovněž doma mám spoustu různých skovávaček. Tam všude mohl můj mobil spočívat.
Nejprve jsem se neznepokojoval. Mobil moc nepotřebuju, když jsem doma, volám přes stabil. A tak, když jsem pohřešil mobil, bylo pozdě. Už neodpovídal. Předpokládal jsem, že mu už došla jeho chabrus baterka. Takže jsem se ho jal hledat ručně. Naplnil jsem odpadkový koš zejména papírovými kapesníčky z různých kapes různých bund, kalhot, tašek a batohů. Teď mě něco napadlo – ale ne, v ledvince taky není.
Uklidil jsem si poněkud kolem počítače. A v nejspodnější nice knihovny, kde mám věci, které je potřeba mít poruce. A na poličkách. Nu, mobil jsem nenašel. I koupil jsem si nový. Samozřejmě, že ne u svého milého operátora, který mi slíbil za pouhých 95,- Kč převést staré číslo i zbytek kreditu (asi stovku:) do nového přístroje. Operátor totiž potřebuje hlavně prodat co největší množství dat, a k tomu vám levně poskytne drahý přístroj. Mobily v operátorově doupěti začínají od tří tisíc výš, ale když tady to podepíšete, budete mít mobil od dobrodince oparátora za korunu. A my vás máme na tři roky a to by bylo, abychom z vás něco nevyrazili. Takové mobily umějí mnohé. Mají nejen blesk, ale i přístup na internet, ale hned se k tomu nabízí i vhodný paušál. Takže to ne. Když už platím připojení kabelem!
Nehodlal jsem samozřejmě nakupovat ve vetešnictví "levných mobilů". Mohlo by se mi stát, že bych si koupil i ten svůj… Na radu dcerky Terky jsem také vynechal různé velko- i maloobchody a vstoupil přímo do značkové prodejny výrobce. Tedy Nokie, protože se mi nokijácká logika zamlouvá. Nu a vybral jsem si telefon jen na telefonování. Krom telefonu je to samozřejmě i kalkulačka, hodinky (takže i budík), kalendář, i to rádio tam je. (Ale umí nastavit předvolbu jen na 10 stanic, předcházející typ dokázal dvacítku:) Dokonce poslouží i jako baterka; člověk se však do té bílé ledky nesmí koukat přímo, příliš oslňuje. Neumí fotit, ale protože většinou stejně chodím všude s foťáčkem, a ty mobilní fotky se hodí leda tak k prezentaci na televizi Nova, tak mi to až tak nevadí. Jmenuje se to Nokia 100 a zaplatil jsem za ni 690 korun.
Takže mám krásný nový stroj, o který se nemusím až tak obávat. Jo, zrušil jsem si v něm přístupové čtyřmístné heslo – je to k ničemu. Já ho akorát tak zapomenu, případný čestný nálezce pak nemůže mobilek spustit. A případně nečestnému nálezci to stejně nepřekáží. Spokojenej jsem.
Akorátže jsem ztratil asi stovku telefonních kontaktů. Ale co, většina z nich byla stejně služebních a už rok se mi z nich nikdo neozval. A telefony na přátele a příbuzné?
Ty má přece ve svém mobilu má milá žena Ivana!
23 komentářů:
To já mám naopak mobil poměrně starý, myslím že, nokia 63 a stačí mi, nemám dotykovou klávesnici, nemám na něm hry, ale co potřebuji, má, hlavně, že má internet, sice v omezené formě, ale má a to je príma. Hlavně, že mám velmi moderní noťas a na mobilu mi stačí když má ty základní funkce...
Mít univerzální udělátko na všechno chce v určitém věku snad každý kluk.
Nebyl jsem vyjímkou - a protože jsem byl nadšený radioamatér, stavěl jsem několik let měřící přístroj "na všechno". Než jsem na něj vymyslel skříňku, vždycky mě napadlo ještě něco, co neuměl. Takže vzniklo monstrátko (Prosím vážené publikum o pozornost: Byla to ještě doba elektronek, tranzistory teprve v Česku velmi nesměle začínaly! Ale věděli jsme, že něco takového existuje!) zvíci většího vojenského kufříku. Umělo to sice ledacos, ale na změření odporu jsem musel celou věc zapnout, počkat až se nažhaví a stabilizuje, kalibrovat elektronkový voltmetr a teprve pak, po několika minutách jsem zjistil, že mikrofon má předpokládaných 200 ohmů. A přesto nefunguje. Protože je skřípnutá cívka v magnetu.
Takže jsem přešel k opačnému extrému - co nejjednodušeji. Voltmetr, ampérmetr, ohmmetr, bzučák a měřič frekvence. Na zvlášť zapeklité případy malý osciloskop BM370.
Třetí fází bylo opuštění měření vůbec a opravy na základě úvahy - obvykle to bývá tohle. Ejhle - je to kupodivu tak.
Čímž jsem si mezi kolegy vysloužil pověst šamana, který byl schopen po několika dotazech opravit poruchu i přes telefon. (Tuto pověst jsem ztratil po příchodu digitální technologie. Ne, že by byl počítač mým nepřítelem, ale jaksi si pořád netykáme. Spolupracujeme, ale náš vztah je "já pán, ty pán".)
S telefonem to zamrzlo v druhé fázi: Odjakživa preferuji NOKII 5110 nebo 3110 - tu značku a typ jsem dostal přiděleý (s použitím těžkého psychického násilí) jako svůj první služební telefon. A už jsem byl jsem k ústavu připoután elektronickým poutem. Číslo bylo veřejně známé, volal mi kdokoliv kvůli čemukoliv kdykoliv. Po několika měsících jsem se zatvrdil a telefon s ulehnutím k spánku vypnul a zapínal až po probuzení, kdy na mě pokaždé vyběhlo několik (desítek) SMS a zmeškaných hovorů. Napřed jsem "zmeškané" poctivě vyřizoval, ale když jsem zjistil, že snad 20% z volajících si už nepamatuje, proč mi v noci volalo a další mi sdělili, že už je to vyřešené, začal jsem ignorovat i zmeškané hovory od kohokoliv.
Budu pokračovat...
...pokračuji:
Začal jsem na kolegy naléhat, ať si také pořídí mobily (podnik už zase tak dajný nebyl, dal ho už jen mému zástupci) a jeden čas jsem k mé plné spokojenosti vládl svému rozběhanému stádečku od počítače pomocí SMS. Když jsem se rozhodl, že je čas odejít z funkce, věděl jsem, že budu muset telefon vrátit a sháněl jsem odpovídající typ, vhodný pro přisleplé důchodce. Nakonec vyhrál telefon EVOLVE (sesterská firma od NOKIE - to jsem zjistil posléze) který je v "outdorovém provedení". Lze ho hodit na několik minut do piva (a možná i do vody), snáší bez poškození i hod do dálky 35m (dopad do trávy) nebo pád na betonovou podlahu ze 4 metrů. Krom toho, že umí telefonovat v obou pásmech, psát SMS a budit mě, má i svítilnu (velmi praktické!), přehrávač mp3, rádio, teploměr, barometr, výškoměr a kompas. Poslední funkce je na p-d, kompas se za několik hodin naprosto zblbne a je ho třeba složitě orientovat. Slunce na obloze je přesnější a hned.
Využití funkcí je různé. Telefonuji , když je potřeba, píši SMS (ty mám radši - většinou mi někdo volá, když platím v hypermarketu u pokladny nebo když nastupuji do výtahu či tramvaje, jsem pod sprchou nebo když stojím s kolem na křižovatce a už je oranžová.) SMS je takový vznešenější způsob komunikace, něco jako vizitka s několika připsanými slovy. A můžete reagovat později, až když máte čas.Rádio poslouchám v Sudetech, když chci vědět, jaké bude další dny počasí a mp3 přehrávač jsem naplnil hudbou až po okraj 4 GB karty - a použil ho snad 2x, když jsem s někým z Ústavu jel v autě a nechtěl poslouchat jeho intelektuálně-umělecká moudra. Teploměr stejně ukazuje teplotu mého břicha a pomocí výškoměru jsem zjišťoval, kolik normovaných pater á 3 m výškového rozdílu překonám po cestě do práce a zpátky. (-6, -2, +3, -8, +2. Zpátky opačně. To by člověk neřekl.) Na kalkulačce jsem už taky několikrát počítal a laserovým ukazovátkem bavím kocoury, když se nechtějí hýbat. Telefon má pevnou kostru z hořčíku, silně pogumované pouzdro a zřetelný, tzv. stařecký diplay - vidím naň i bez brýlí. A je kanárkově žlutý, takže ho snadno najdu, když ho vytrousím. Nabíjí se z jakéhokoliv USB a používám jeho paměť jako záložní flash paměť - mám 6 flešek o celkové kapacitě téměř 1.5 TB. A přesto mi občas chybí místo.
Prostě: Co není v hlavě, musí být na flešce...
Tož to je zase moje povídání o mobilech. Doufám, že nejsem delší než Šaman... [;>)
Zajímavé, mě mobilní telefonie nelákala, ale pod těžkým nátlakem jednoho zákazníka, který mi řekl, že buď si pořídím mobil, nebo budu on se stane zákazníkem někoho jiného, jsem svolil, že si ten krám pořídím. Na prodejně jsem si vybral Nokii 5110, chtěl jsem, ať mi doporučí něco, co je spolehlivé, dobře se to ovládá a nemusí se kvůli tomu, aby to člověk používal, číst návod, doporučili mi právě tu 5110, a měli pravdu, návod jsem před nedávnem našel, byl pořád ještě nevybalený a nepoužitý. Pak jsem si pořídil komunikátor od Nokie, nejdříve 9210 z bazaru, ale dlouho nevydržela, byl to krám a ten padouch dobře věděl, proč ho prodal. Tak jsem si pak pořídil 9500, ale už novou, ale až cca rok po uvedení na trh, kdy ta cena nebyla tak drastická. 9210 a 9500 byly podle mého nejpovedenější komunikátory, co se týče klávesnice a softwaru, byla tam Symbian řady 8.x a lepší Symbian jsem nikdy neviděl, dost mi připomínal ten, který jsem vídával u kamarádů na starých Psionech. Modely 9000, 9210, 9300 a 9500, možná i další, které neznám, byly ale z mechanického hlediska dost nedomyšlené a tudíž křehké, zranitelné a neodolné, ani se s tím nemusel seknout o zem, aby se to rozpadlo, na to stačil i opatrný běžný denní provoz. Pak, když mi praskl další pant u displeje k 9500 a v servise řekli, že náhradní díly nejsou, pořídil jsem si E90. Ta je z mechanického hlediska lepší, a mnohem odolnější, dokonce se s tím dá i lehce praštit o zem, ale nesmí se to přehnat. V rámci jakési imbecilní unifikace a sjednocení vývoje, byl ale mezitím u Nokie ukončen vývoj Symbianu 8.x a v E90 už je Symbian řadu 6.x, stejný jako na ostatních krámech. Pro vlajkovou loď firmy, to je svým způsobem sešup směrem dolů, určitá degradace. Škoda. Nyní se mi povedlo s tou E90 seknout o chodník a to už spodek nevydržel, potřebovalo by to výměnu krytu, ale je otázkou, zda se na to vůbec něco ještě sežene. Telefon funguje, to je důležité, jsem rád, že mi dal čas a že to nemusím řešit teď hned, finančně se to zrovna moc nehodí.
Chtěla jsem mobil, s kterým se dá telefonovat a psát sms (takže nemá fórovou klábosnici) a kterému nějakou dobu vydrží baterka. A menší rozměry. Po asi ročním hledání nedostupného jsem svolila i vyšší ceně a tím nepoužívaným udělátorům - foťák s bleskem (blesk dosud nevyužit) a vodotrysk, trpaslíci, co to všechno má, já nevím.
Takže už dva roky mám Nokii 6600i slide, na které je mi sympatické to, že je kovová, takže když mi (často) spadne na zem, tak se jí nic nestane. Taky jsem si zvykla na zvedání/pokládání telefonu posunutím... tedy slidem a přijde mi to jako úžasná záležitost.
Ale můj starý Alcatel byl menší, baterka vydržela víc a splňoval moje požadavky. Akorát mu odešla klávesnice.
Od té doby jsem samozřejmě viděla i mobily, které by moji primární potřebu naplnily lépe... třeba Samsung jakýsi, vloni, ale tam mi dost vadilo, že oproti Nokii si nemůžu předefinovat nastavené ovládání na joystiku a ta volba, kterou automaticky používám nejčastěji, mě směřuje na internet.
Já nechci internet, já chci telefonovat, SMSkovat a občas se nechat vzbudit!
Můj první mobil byl mrňavý Alcatel s černobílým obyčejným displejem. Pořídil jsem si ho když jsem byl za úplně nemožného, že jsem poslední kdo nemá mobil. Dokonce mi dal možnost vložit si vlastní vyzváněcí melodii. Pracně jsem tam, fuj, znovu se musel učit noty, nacvakal Donizettiho. Tadatatáta tadatáta, tadatatatatá tadatata...Jenže časem se omlátil a vyvaklal, i baterka nedržela a úplná oprava by se nevyplatila. Tak za devět stovek koupil mrňavý a lehoučký LG. Mnohokrát mi upadl, na dispeji prach, baterka už nedrží. No, kdejaký houmlesák oblézající bazary má lepší mobil. Jenže tahle mrňavá placička mi vyhovuje, nenadouvá kapsy, naopak pořád ji někde hledám. Manželka má starého Philipse, který zázračně drží. Jestliže nový, ráda by s foťákem, neboť je akční a foťák by se hodil. Mezi tím jsem od bratrance dostal nový LG, následovník toho mého. Zatím čeká v krabici jako záloha. Ne, že by se mi nelíbil chytrý "kombajn", i nějaký peníz bych za něj dal, jenže je to těžký a rozměrný krám. Ne, opravdu nepařím hry k ukrácení dlouhé chvíle, čili k zabití vzácného času. Pro takové případy tahám nějaké čtivo. Na focení tahám ten opravený Fuji, na poslouchání mrňavý MP3, v tuzemsku zpravidla vím kde se nacházím a v mapě se orientuje, takže GPS není až tak nutná. Když cestuju "natěžko", na internet a další mám malý notebook. Můj mobil je tak beznadějně tak zastaralý, že zastaralejší být nemůže. Na kecání a na sms stačí. A je mrňavý a lehoučký. Pravda, není "statusotvornou" věcí. Jenže kdo potřebuje mobil na tohle, no...
Zmíněnou svítící Nokii znám, je to obyčejný praktický mobil. I Evolve, na mě trochu humpolácký. Praktické mobily pro praktické lidi, ne pro účastníky krysího závodu. Co bych sofort bral, by byl mobil s PMR vysílačkou. Mimo dosah PMR by byl ten mobil. Mám pár PMR, občas je taháme, ale mít to v mobilu by bylo báječné. Jenže zatím to na trhu není, protože operátoři by se z toho potento, a takovému výrobci by dali dištanc. Z dalších technických krámů uvažuju o čtečce.
Dodatek: tohle je zajímavé, přínosné a praktické téma, k zajímavé, přínosné a praktické diskusi. Je mi potěšením. Jo, a také jsem se neupsal, i když mi jsou činěny nabídky "které se neodmítají". Dokonce jsem odmítl i mobil zadarmo, od svého operátora, co by dlouhodobý zákazník. Prý jako bonus a bez jakýchkoli podmínek. Prostě "jen tak", že si mám přijít vyzvednout. Při představě, že při tom budu muset absolvovat přesvědčovací naljevárnu o výhodách přechodu k tarifu, jsem si ten "dárešek naroženinám" odpustil. Vím o co přicházím.O spoustu "zajímavých výhod a benefitů", o spoustu minut "zdarma", zvýhodněné všechnomožné, úžasné možnosti komunikace "s přáteli", internetbanking, facebook, Bleskonline, chat, fíčury k ukrácení dlouhé chvíle (nevím, kde bych jí vzal). Shrnuto, místo abych platil za něco co mi ušetří čas, abych platil za něco co mi sebere čas. To jsou tuze vykutálené hry, pane. To by prokouknul i malý medvěd.
STK mít kombajn je někdy výhodné, jindy ne. Kdysi jsem měl zařízení gramofon, rádio, kazeťák v jedné škatuli. Hitachi SDT-170. Račiž si to najít na netu. Zvenčí huj, uvnitř fuj. Hlavně ten kazeťák. Ne, že by to bylo tak tragické, čistě provedené ale odpovídající cenám za našimi hranicemi. Ne tuzemské ceně. Sice jsem se na tom echnicky dost vyučil, ale z pohledu zpátky to nebyl až tak dobře vynaložený čas, protože jsem tomu věnoval víc než bylo rozumné. Pak jsem,, jak se tohle stalo dostupnějším, přišel na to, že je rozumnější mít věci, které slouží než věci, ve kterých bych se pořád hrabal. Čas je vzácný a někdy je výhodnější top řešit rovnou do popelnice. S tou Fuji to bylo na hraně, měl jsem kliku, že se mi to povedlo. O mnoho víc času bych nad tím netrávil.
Schumachere, čtečku doporučuji, pokud jste čtenář - hltoun, je k nezaplacení.
K zaplacení jsou ovšem do ní knihy, tedy ty, které nejsou legálně zdarma stažitelnét(ty by avšak silně potřebovaly aspoň jemnou redakční úpravu), nicméně pokud čtete anglicky, tak tam je trh velký a knihy se shánějí většinou dobře a za ceny o něco menší než papírové vydání.
Mluvím ted o Kindlu, prosté čtečce, se kterou mám zkušenosti.
Samozřejmě je možno stáhnout mnoho knih nelegálně, ale to se mi ekluje.
Já na tom většinou čtu texty, které mám k dispozici už primárně elektronicky - fanfiction, většinou, povídky wordové a tak.
Při úvaze o nákupu doporučuju použít rozum zdravý a kalkulačku a bez obav popřemýšlet o nákupu přímo od Amazonu - do Evropy sice nedodávají dotované verze, ale i nedotovaná nejlevnější současná čtečka (bez integrované klávesnice a touchscreenu) vyjde od nich levněji s poštovným a 20% DPH než při koupi tady a případná reklamace je naprosto bezproblémová. Jen nutno mít v hlavě, že v USA mají záruku jen jeden rok.
TÁÁÁK, drahá tees. Krást knihy nelegálním stahováním se ekluje, ale obcházet celní a daňové zákony ČESKÉ REPUBLIKY to je IN, hledě na to, je to těžký zločin a pěkná prasárna "Tam" i tady. No FUJ!!
čest v šest!čecháčci.
EK: Nechápu, jaké daňové a celní zákony?
Jestli myslíte těch 20% DPH, tak to člověk samozřejmě zaplatí, když mu ten Kindle přijde, tak o co vám jde?
A pořád je to levnější než ho kupovat v Čechách :-p
Nakupovat v zahraničí snad není zločinem...
To je přece jasné, TESS, obíráte naše obchodníky o tzv. zasloužený zisk. Konec monopolu je pro monopolistu vždy deprimující!
P.S.: Takto máme doma už dvě Kindle. Tu první mi zabavila žena, tak jsem si koupil svoji. Taky z USA. (Kindle je ženská - ta čtečka.)
===
Ad stahování "nelegálních" knih:
- Takto zásadoví by museli být všichni čtenáři, nebo aspoň většina. Nejsou.
- Knihy po kterých "bahnu a pražím" by na na oficiálním trhu musely být běžně dosažitelné. Nejsou.
- Majitelé práv by měli pamatovat, že pokud budou e-books skoro stejně drahé, jako papírové, bude vždy existovat paralelní "trh" - byť jsou tam ony knihy naskenované s chybami, bez typografické úpravy. Ale majitelé práv chtějí vydělat svůj první milion nejdéle do 14-ti dnů. Takže se knížky stahují z internetu a autoři z toho mají tak leda slávu. Zisk nikoliv.*
- Staromilci si stejně koupí raději knihu papírovou i když už si ji přečetli v e-podobě. A je to pro daný titul vlastně velká pocta. Ale e-knihy nevoní papírem ani tiskařskou černí. A při prvním otevření jemně nelupnou, při listování nešustí...
- A vůbec. Kdybych vyhodil všechny své papírové knihy, měl bych v obýváku jenom psací stůl, pohovku, dvě křesla, pendlovky a TV. Takhle ho mám plný. [;>)
*/ Viz situace s DVD. Od okamžiku, kdy se objevila "kolečka" za rozumnou cenu, nebude se nikdo trápit s ripováním a vypalováním. Prostě si titul koupí v trafice.Nadávají jen výrobci čistých DVD - museli s cenou jít (přes nesmyslnou daň pro OSA) dolů.
STK, autoři nemají zisk ani z papírových knih, tam tak leda distributoři.
Je fakt, že hodně lidí si říká, že když koupili Kindle (toho Kindle, je to chlap, aspoň ten můj, skloňování Kindl bez Kindla jako pán bez pána), tak co by ještě platili za knížky, ale zase spousta ldí, co znám, by ochotně platila nějakou částku za knihy, kdyby je tímto způsobem mohla získat ve slušné kvalitě, leč není jak.
Ale doufám, že jednou tadyta cesta bude.
Protože přestože se mi nelegální stahování ekluje podle vzoru co nemáš rád, nedělej druhým, bohužel kolikrát neexistuje cesta, jak se k nějakým titulům dostat legálně - nejen elektronicky, ale ani v knihkupectví a dokonce ani v knihovně.
Amazon teď začal s e-knihovnou - za drobný měsíční obnos si můžete stáhnout do jednoho konkrétního zařízení libovolnou knihu a číst do aleluja. Přestanete platit - stažené "půjčené" knihy se vám vymažou. Bohužel kvůli DISTRIBUTORSKÝM PRÁVŮM nejsou schopni toto zajistit mimo USA. Hned bych si předplatila a četla bych až by se ze mě kouřilo.
Bude-li něco takového u nás, určitě do toho půjdu.
90% obsahu mého Kindle je ale pořád fanfiction.
Pořád se mi to vyplatí, počítač si s sebou nemůžu vzít všude, kam jdu, ntb nevydží na baterku tak dlouho a je těžký a vytisknout si to celé na papír... už jen v tom papíru by to bylo dražší než celý Kindle.
Jedině mi ještě chybí vodotěsná úprava, abych ho mohla brát do vany.
Nezavrhuju ale vůbec ani klasické knihy, třeba se v nich mnohem rychleji hledá.
Kindle je neutrum, Tess. Kindle je švábský diminutiv od slova Kind a znamená "děťátko". Tedy samozřejmě vedle anglického to kindle. :-))))
Já mám staženou aplikaci Kindle na netbooku, ten je malý a lehký, a dá se číst i v posteli. Nevím, jak je to v Česku, ale na amazon.de jsou dokonce k stažení zadarmo opravdové perly světové literatury, kterým vyprchala autorské práva.
Naposledy jsem si stáhla Falešnou váhu od Josepha Rotha.
Zásadně nesouhlasím, Tess!
Moje Kindle je ženská. Nejen, že je to ta čtečka a nikoliv čteč, ale znal jsem baleťáka Tomáše Kindla, což byl velký, silný chlap, který obvykle na jeviště přinášel nad hlavou baletní princezny nebo královny (v líbivé póze), takže já si musím tu kouzelnou destičku Kindle od Tomáše Kindla nějak odlišit! [;>)
Kopírovací práva na cokoliv je skvělý způsob, jak parazitovat na práci a talentu jiných. Nejen spisovatelů, ale i skladatelů, hudebníků, výtvarníků, grafiků, kameramanů, dirigentů (i zvukařů) atd. Na "držitelství práv" není nic hezkého - je to jen vydělávání peněz pomocí aplikace zákonů. O ochranu tvůrců tu jde až na posledním místě - jestli vůbec.
P.S.: Pokud znáte někoho, kdo někdy prodával své fotografie přes agenturu, raději na tohle téma nezavádějte řeč, nechcete-li být svědkyní záchvatu zuřivosti.
Harpyje, mně na Kindlu vyhovuje to, že displej nesvítí, takže neunavuje mé oči, čehož netbook nedosahuje. Ale každý má jiné priority :)
V Čechách je to stejně, teď jsem tahala komplet Verneovky, aspoň co jsou k dispozici, ale mám tam zmršenou češtinu, takže si to budu muset něčím přeformátovat. Taky by to sneslo redakční práci, protože OCR software občas splete písmenka.
STK, máte-li Kindle samičku a já samečka, možná bychom je měli seznámit a čekat co z toho bude, kdyby jen USB nabíječka, tak porád dobrý!
Někdy něco málo po 1990 jsem od zaměstnavatele vyfasoval služební mobil značky Nokia, velice moderní a malinký. Mám na ten stroj dvě krásné vzpomínky.
1. V té době se mobily ještě téměř nevyskytovaly, a když už tak nejméně kilové. I byl jsem známými žádán abych s nimi šel na Můstek,že budeme přecházet volným krokem sem a tam, mobil budeme mít u ucha a budeme občas hýbat rty. A kolemjdoucí se budou dívat a budou závidět. Řeknu Vám, byl to stejně krásný pocit jako když nesete metrovou štiku kolem špalíru rybářů na hrázi, kteří mají kulové.
2. Jezdil jsem jednou až dvakrát týdně do Znojma "manažovat" náš druhý podnik. Znojemští věděli kdy přijedu a tak posílali špatné zprávy v čase, kdy předpokládali že už jsem asi tak v Jihlavě. A já jsem pár kilometrů před Znojmem vytáhl telefon a notebook, spojil je kablíkem, přečetl si nejnovější e-maily a pak se jen kochal jejich úžasem, že o průšvizích už vím. Na zpáteční cestě zase téměř bez výjímky zazvonil telefon v Jihlavě, vždy na mostě přes řeku a potom jsem přes všechny jihlavské křižovatky hlásil Švýcarům co je nového ve Znojmě.
Tož asi tak. Teď mám breptavé prsty a tak jsem si už před lety pořídil telefonek bez tlačítek, obsluhuji ho takovou malou tyčkou přímo z obrazovky a funguje to skvěle.
Ano, ten svítící display je nevýhoda, to máte pravdu, Tess. Ale já jsem si to představovala stejně u té čtečky.
Takže, když sedím venku v zahradě, v přírodě atp., tak mohu i při slunosvitu číst? To jsem netušila.
Harpyje, klasický Kindle je na principu e-Inku. Vizuálně (nikoliv na pohmat!) se stránka velice podobá papíru. Např. i písmenka jsou oblejší, nepixelizovaná.
Nejednou se stalo, že čerstvý majitel zařízení chtěl odlepit "krycí polepku s potiskem", a on to nebyl potisk, ale bylo to přímo na displeji.
Displej je matný a nesvítí vůbec nic, což se podílí na velké výdrži baterie (při vypnuté Wi-Fi a mocném čtení až 3 týdny, v mém užití). Ideální na pláž, k vodě (není vodotěsný!), na zahradu, kamkoliv. Možno dokoupit v příslušenství lampičku (jelikož displej nesvítí, v noci si jeden nepočte), ale já to řeším jako s klasickou knihou - prostě si rozsvítím lampičku.
Nesvítící displej je velice příjemný i pro unavené oči.
Znovu.
Objevuje se zde jakási reklama.
Díky za informaci, Tess.
Ještě k zamyšlení pro ctitele práva:
- mohu svou řádně zakoupenou knihu půjčit nebo prodat kamarádovi, aniž bych porušil právo?
- mohu si svou knihu opsat, aniž bych porušil právo?
- mohu tu opsanou knihu půjčit nebo darovat kamarádovi?
- mohu si knihu oskenovat a výtisk scanu půjčit nebo darovat kamarádovi?
- mohu sken prohnat OCR a výsledný text půjčit nebo darovat kamarádovi?
- musí to být můj dobrý kamarád?
===
Vidíte, že je dost těžké udělat čáru mezi tím, co je legální a co už legální není.
Ale všimněte si - nikde tu nepoužívám slova "prodat". V ten okamžik totiž akci považuji za nepřípustné parazitování.
K tomu právu podotknu asi tolika:
Právo by se mělo pokud možno ctít a dodržovat. Aby právo bylo ctěno a dodržováno, nemělo by být v rozporu s tím, co je obecně považováno za spravedlivé a mravné. Z toho, co je za posledních 65 let k vidění tady u nás, se dá bohužel konstatovat, že právo na straně jedné a spravedlnost a dobré mravy na straně druhé, jsou dost odlišné pojmy. Ty pojmy se rozhodně liší víc, nežli je pro obecné klima panující ve společnosti zdravé a vzájemné vztahy jsou tím dost zatíženy. Souvisí to se vznikem, průběhem a koncem 2. sv války, kdy jsme nejdříve prošli morálně a právně a jinak devastující okupací a nakonec dílem tlakem okolností, dílem vlastní blbostí skončili ve sféře sovětského vlivu, pak už bylo dílo zkázy dokonáno zcela. Dnes, víc než 20 let po listopadu 1989 se nedaří ty zhoubné následky překonat a k nim se navíc ještě přidružují mnohé zparchantělé vlivy ze strany EU a dalších ze řetězu a kontroly utržených lobbistů, kterým naše politická scéna a justice vůbec nejsou schopny čelit. Nebezpečně to otevírá cestu populistům a zastáncům jednoduchých receptů a tvrdé ruky. Někteří jedinci a skupiny jsou ale zdá se nepoučitelní, takže pravděpodobnost, že by příběh mohl mít dobrý konec neustále klesá, protože zatím se zdá, že mnohé rozhodující vektory vývoje jsou nasměrovány tak špatně, v náš obecný neprospěch, jak jen to jde. Nerovnováha práva ve prospěch dominantních držitelů autorských práv a v neprospěch občanů a občanských svobod, je jen jednou z mnoha oblastí, kde právo zcela selhává a působí kontraproduktivně. Nemůžeme se pak divit trendu, kdy úcta k němu a ochota ho dodržovat je sestupná, je to jen logické. Přesvědčení, že tvorba legislativy je buď v rukou úplatných pitomců a ignorantů, to ještě v tom lepším případě, nebo rovnou v rukách padouchů, kterým jsme ukradení, má rozhodně oporu v mnoha zjevných a nepřehlédnutelných faktech a skutečnostech.
K mobilům:
Rozhodnutí pořídit si ten či onen konkrétní mobilní telefon je v mnoha ohledech kompromisem mezi tím, co:
* je, nebo brzy bude na trhu k mání;
* co od toho zařízení potřebuji a nechci to oželet;
* co od toho zařízení chci, ale mohu to případně oželet;
* jak se ta věc má finančně, mohu a chci-li zároveň, si ten konkrétní typ dovolit;
* nakolik je ten konkrétní typ produktem usnadňujícím život a nakolik je to jen hračka pro "frikulíny".
Obecně vzato, každý máme ty potřeby, možnosti a preference jiné. Rád jsem si povšiml, že jsem tady v Hospůdce ve společnosti lidí, kteří se v tomhle rozhodně liší od frikulínků, kterých je ale jinak v populaci poměrně hodně, rozhodně víc, nežli je mi milé vidět.
S mobilem je to momentálně tak, že takový, který by se mi líbil úplně bez výhrad neexistuje, to už vím. Kdysi jsem zahlédl jakýsi uvažovaný prototyp, k jehož výrobě nakonec ani nedošlo, asi proto, že hardware byl "cenově náročný" očekávaná seriovost nízká, takže z toho nakonec sešlo úplně. Na práci by to bylo bývalo úžasné.
Stávající Nokia E90, je co se týče klávesnice a softwaru ve srovnání s bývalou 9500 takový ošulený chudáček. Navigační čip navíc je sice fajn, ale ten potřebuje buď přístup k interenetu, anebo čas od času krmit nenažrané poskytovatele dat k mapám. Když to po vás začne chtít zaplatit kreditkou někde po cestě, kdy potřebujete vědět kam jet, zastavit se nedá, provoz je intensivní atd, atp, tak byste ty hajzly nejraději zabili, věřte mi. To se prý nesmí, takže si je dám na blacklist a vyhýbám se jim tak moc, jak jen to jde, dokud vyloženě nebudu muset, tak prachy ode mne neuvidí. Zatím bude nejrozumnější, zkusit tu E90 opravit buď v servise, nebo vlastnoručně. Mezitím se zkusím rozhlédnout, co nového je k mání. Zase tak moc toho, co by stálo za řeč, toho není, takže až tak moc práce s tím nebude. To, co by se líbilo a hodilo mě, tedy Nokie jako 9500, ale mechanicky odolná, s navigačním čipem a Symbianem 8.x, tak to už k vidění nebude, to je celkem jisté. Dost je tu k vidění třískání se vylevňovacích a frikulínských tendencí spolu s tařka naprostou ignorancí potřeb lidí, kteří by to rádi ne pro zábavu, ale na práci. Také je tu vidět velká nerovnováha, mezi tím co prosadila do práva skupinka pár zbylých monopolních výrobců, proti haldě jednotlivých spotřebitelů. S hodně věcmi je mi zatěžko se aspoň smířit, natož pak ztotožnit.
Okomentovat