Trychtýře nocí putují.
Tělíčka se jim zužují
a proudí jimi
neurvale
jas luny
lesem
a t.
d.
Tělíčka se jim zužují
a proudí jimi
neurvale
jas luny
lesem
a t.
d.
Překlad © Jakub Sinderhauf 2012
Tmou
jde trychtýří dvojice.
V každém
z nich úzká šachtice,
jí
proudí záře
luny,
která
je
v lese
hlídá
et
c.
Překlad
© Jakub Sinderhauf, duben 2012
55 komentářů:
Nechci Vám kazit radost, ale grafická úprava veršů byla užívána už antickou poezií, pak středověkou, barokní, futuristickou.
Akrostich (počíteční písmena veršů tvoří slovo), mesostich (písmena nebo slabiky ve středu verše), telestich (konečná písmena nebo slabiky), kaligram(grafická úprava veršú znázorňuje slovo). Jsou známé Kaligramy, které vydal v r. 1918 Guillaume Apollinaire.
Tady máte ukázky, jestliže je neznáte http://www.writing.upenn.edu/library/Apollinaire_Calligrammes.html
Příklad kombinace akrostichu, mesostichu, telestichu, kde počáteční, střední a poslední písmena tvoří slovo LUNA, aby tak umocňovaly jako mnohohlasá ozvěna význam:
L'astro neL cieL
Unico piU sU
Non seNza uN
Affanno pAre stiA
Radost nezkažena, naopak ještě více rozradostněna!
\ :-)
Tak dobrá, zvýším ji ještě příkladem palindromu (verš se může číst v obou směrech) ruského futuristy Chlebnikova.
Doufám, že Piskla uchová i grafickou úpravu.
ПЕРЕВЕРТЕНЬ
(Кукси, кум, мук и скук)
Кони, топот, инок.
Но не речь, а черен он.
Идем, молод, долом меди.
Чин зван мечем навзничь.
Голод, чем меч долог?
Пал, а норов худ и дух ворона лап.
А что? Я лов? Воля отча!
Яд, яд, дядя!
Иди, иди!
Мороз в узел, лезу взором.
Солов зов, воз волос.
Колесо. Жалко поклаж. Оселок.
Сани, плот и воз, зов и толп и нас.
Горд дох, ход дрог.
И лежу. Ужели?
Зол, гол лог лоз.
И к вам и трем с Смерти-Мавки.
<1912>
Vidíte, co se může všechno s verši dělat? Ruského jazyka mocní, zkuste to přeložit!
Ne, nezachoval, blb Piksla to všechno srovnal do jednoho sloupce.
Graficky to jsou dva na sebe postavené kosočtverce.
Hle, různí jiní takto psali, samozřejmě, ale tady jde o konkrétní trychtejře. Luna avšak již zapadla a prší. Tudíž dobrou.
\ :-)
Je to jednoduché intoši, od předu i od zadu je to stejné.
Tři sestry jste!
čest v šest! AŤ ŽIJE VV I VW.
Šaman mě včera poslal spát s tím, že prší. A tak jsem vám nestačila položit otázku Umberta Eca: "Myš nebo krysa?" čili Meze interpretace.
Co myslíte o možnosti neomezené semiozy uměleckého díla? O možnostech a mezích překladu z jednoho jazyka do druhého?
A pak, jaký je váš názor na vztah sdělení realizovaných v různých druzích umění -prostorových, časových nebo prostoročasových, jsou mezi sebou přeložitelná? Kde leží meze interpretace?
Werwolfa najdete v originálu tady.
http://meister.igl.uni-freiburg.de/gedichte/mor_c24.html
jeho český překlad tady.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Christian_Morgenstern
Trychtýř v originálu jsem nenašla, taky ho mohl Šaman napostovat. Jak jinak se může člověk vyjádřit k Jakubovu překladu?
Kontrolní slovo Opresso - ano omezování svobody slova na tomto blogu si všiml už i Piksla.
A jak pak byste přeložili báseň KARAWANE? Nebo alespoň interpretovali? není názorným příkladem neomezené semiozy uměleckého díla? Ať si Eco říká, co chce.
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Hugo_ball_karawane.png&filetimestamp=20060803191215
Myš, to si piš.
Krysa, ta se lísá.
Jinak – velice často se říká "krysa", ale ve skutečnosti jde o potkana. Viz i G.Grass…
\ :-)
A co je tohle ve Vaší interpretaci, Šamane?
Ilijazd:
http://img13.nnm.ru/c/f/8/b/c/be17c693b885aa35557358e911e.jpg
http://img13.nnm.ru/6/4/4/3/4/433f1b9081973377402eceb5196.jpg
Myš, krysa anebo potkan?
Už i Kocour se těch hlodavců polekal a ani se neukazuje!
Ty překlady Jitřenkových básní mi připomněly lovce Koju, autora textu oné lidové písně, která je výjimkou z pravidla, že autor lidových písní není znám:
Vysoký já lovec,
vysoký já Koja...
> ve skutečnosti jde o potkana
Ovšem v oblastech, kde byli potkani vyhubeni v důsledku Cimrmanova pedagogického systému zahrnujícího výuku nenávisti k potkanům, lidé dnes už slovo "potkan" neznají. Podle provedeného průzkumu se většinou domnívají, že "potkan" je člověk oblečený do tkané látky.
Provádět tu nějakou osvětovou činnost je nadlidská námaha. Podívejte se tedy na trychtýř v Babylonu. Kde ti lidi pak skončí?
něco pro intoše zpravidla jedince, kteří pomaleji chápou. (Podle knížky vydané v Norimberku v 17. stol. jako návod, jak se naučit psát básně během několika hodin.):
NORIMBERSKÝ TRYCHTÝŘ , nalejte se!
čest v šest
Děkuji, Jakube, rád jsem si přečetl.
Informace, překládat básně lze samozřejmě jen volně až velmi volně. A přeložit báseň do hudby nebo do malby? Nedokážu si představit, že by to nějak objektivně fungovalo. Spíš se mohou více nebo méně vhodně doplňovat. Bohužel nevíme, jak vypadala výstava obrazů, kterou zhudebnil Mussorgskij.
Karavana je taky dobrá, ale můj čtyřletý synek napsal celou takovouhle povídku ;-)
Děkuju Vám, Žibřide,
že jste se ozval. Už jsem myslela, že evropské avantgardní umění minulého století nikoho nezajímá.
Pokud jde o překlad díla výtvarného umění na př. obrazu do slovesného umění, bývalá ruská (nebo spíš ještě sovětská) semiotická škola tvrdila, že je to možné. Nepamatuju se, jestli to psal J. Lotman nebo B. Uspenskij. Jde o vyjádření jinými výrazovými prostředky ideového obsahu, tak jak ho vidí nebo vycítí umělec v díle, které se vyjadřuje jiným, svým specifickým způsobem.
Ruská semiotická škola měla v Itálii velký ohlas. Uspenskij přednášel po léta jako visiting profesor na univerzitě v Neapoli. Lotman zase uspořádal po italských univerzitách přednáškové tournée. Přednášky byly tak narvané posluchači, že je museli vysílat rozhlasem pro lidi, co zůstali na nádvoří, protože se do Aula Magna nedostali.
O zhudebnění výstavy Mussorgským jsem nevěděla.
Žibřide,
vůbec se povídce Vašeho synka nedivím, je zcela v duchu dadaizmu, který hlásal osvobození umění od starých akademických formulí, od podrobení "organizované" společnosti. A tedy i osvobození básnického jazyka od racionálnosti.
Sám název dada prý nic specifického neznamená, ale ukazuje na dětské žvatlání, na první slova, co pronášejí, když ukazují na předměty, jejichž jména buď neznají nebo si nepamatují.
Předně děkuji Jakubovi za hezký nápad. Informaci pak děkuji za jeho obšírný komentář a rozvinutí tématu. Od obou jsem se dozvěděl něco nového. Ne, že by mi ta témata byla zcela cizí, ale není to moje obvyklá parketa, spíš jsem v ní hostem, takže si rád nechám poradit.
K překladům obecně se dá říci, že kdejaký trouba, který se díky slovníku naučí základních pár set slovíček, nabyde časem dojmu, že přeloží cokoliv, a to kvalitní a hluboké znalosti češtiny a české i světové literatury a adekvátně i toho druhého jazyka, jeho literatury a reálií země či zemí, kde se ten jazyk používá. Výsledkem jsou sice rychle a levně, zato ale mizerně přeložené texty, které jsou pro lidi s trochou hlubších znalostí, prostě odporné a takových není zrovna málo. Překlady z ruštiny a do ní jsou specifické, protože na jedné straně je to sice slovanský jazyk, ke kterému bychom měli mít blíž a tudíž by to teoreticky mělo být snadnější, jenomže na té druhé, reálie tady a tam jsou drasticky odlišné, takže překlady literatury z ruštiny považuji za dost pracné, zejména má-li to v češtině znít normálně a přirozeně.
U překladu obecně pokládám za důležitější vystihnout to, co chtěl autor sdělit a tomu podřídit způsob provedení překladu. Překladu lze hodně napomoci poznámkami pod čarou, kde se dají vysvětlovat reálie příběhu, protože bez toho, to někdy snad ani nejde, zejména lze-li očekávat čtenáře od 9 do 99 let. Překlad nemusí být příliš doslovný ani u prózy, mnohdy bývá mnohem lepší, když není. U básní, kde jde i o rým, to může být mnohem komplikovanější, souhlasím s žibřidem, že to jde jen velmi volně, nebo málem vůbec ne.
No dík za článek i diskusi, ale jak říkám, není to moje parketa, pracovně skoro vůbec ne, překládal jsem jen technické texty a i to spíš sám pro sebe, než pro někoho a u poezie tak akorát rozeznám, zda mi téma osloví, nebo ne. Některá se mi i líbí, takže sice se v ní nebudu hrabat do hloubky, ale čas od času si jí přečtu či poslechnu rád.
Poprvé a naposled. Die Trichter, tady.
Už se to opakovat nebude.
Četl jsem se zájmem, ale nemám, co bych dodal. Nejsem poeta.
===
Když vzpomínám na svou mladost, v jednom časopise, myslím, že to byl Mladý svět, vyšly básničky Angličana, který je psal v češtině, kteroužto se čerstvě naučil. Z básniček mi nezůstalo v paměti nic, přesto, že byly hodně zvláštní a zajímavé, básník se snad jmenoval George Pynset. Léta šedesátá. Pohledám časem na webu - teď si tu ale píšu úvahu o smyslu Breivikova činu a jeho dlouhodobých následcích.
===
Vzkaz pro Jakuba: Pevně doufám, že je to jen planá hrozba. Trojka není magické číslo.
Robert Pynsent je správné jméno toho básníka a bohemisty. Paměť mám jen přibližnou... [;>)
Robert Pynset, anglický bohemista, je taky zajímavá postava.
Můžte si o něm přečíst v Britských listech, které přetiskly z České literatury článek nebo spíš recenzi Jiřího Holého Robert Pynsent mýtoborný - a mýtotvorný k jeho knize "Ďáblové, ženy a národ. Výbor z úvah o české literatuře".
Doporučuju pro milovníky české literatury, dozvědí se tam absolutně nové věci.
http://blisty.cz/art/46338.html
Jakubovi S.:
Předpokládám, že už nám sem nadále nepřispějete Trychtýři, ale doufám a věřím, že nám sem časem přispějete zase něčím jiným, stejně tak zajímavým, ze světa poesie a literatury.
Pro mě se svět poesie a literatury dělí na zajímá a nezajímá a na líbí či nelíbí. Asi ještě rozeznám něco nadějného a hezkého od pouhé komerce, ale tím to končí. Proto se necítím povolaným do takových debat příliš zasahovat. Na druhé straně ale rád pozoruji a přihlížím, když se do toho pustí lidé znalí, jako informace, Jakub S a žibřid. Myslím, že i STK se Šamanem mají co podotknout.
Samozřejmě, Jakube,
že musíte napsat znova a to o literatuře nebo umění, jinak by tu byla jenom samá politika.
Příště, to je má přátelská rada, neberte to zase jako nějakou invektivu, napište i krátký úvod. Aby se diskutující mohli hned orientovat.
Draku,
Kocour je líný. A tak se vymlouvá, že není poeta. Dala jsem do diskuze narážku na překlad nebo spíš přenos z jednoho druhu umění do druhého, právě pro něj, pracoval vždycky s divadlem, baletem a tak se o tom mohl podrobně rozpovídat. Ale ne, schválně o tom nic neřekl.
Budu si to pamatovat.
Pro další sloky se "tenista" už nehodí, protože plurál ukazovacího zájmene narozdíl od tázacího existuje. Takže přece jen bude asi vhodnější ta kdoule. Mohlo by to začínat asi nějak takto:
O komuli
Očesal sadař kdouloně,
nasedl poté na koně,
do škloly jel se vyptávat
jak se má "kdoule" skloňovat.
S úsměvem vlídným na tváři
učitel řekl sadaři:
Zodpovím tento dotaz rád.
Pokud je "kdoule" prvý pád,
pak věru není žádný div,
"kohoule" že je genitiv.
Nemohu splést se řeknu-li
šestý pád že je "komuli".
Vzdělanec každý měl by znát,
"kýmulí" že je sedmý pád.
informaci:
Neviděl bych to tak černě. Buď se ta debata nerozproudila tak, aby ho to vyloženě vtáhlo a pohltilo, nebo má jen haldu jiných starostí a na Hospůdku už mu nezbývá čas a síly, to víte pracující důchodce musí zvládat obvykle několikanásobnou zátěž oproti lidem v produktivním věku, každý je totiž podezřívá, ža mají nadbytek času a energie, ale opak mnohdy bývá pravdou. Předpokládám, že už byste pomalu ale jistě něco málo o tom mohla vědět, Šaman zrovna tak a já se to časem dozvím také, mezi pozvánkami už také přestávají převládat svatby a křtiny a začínají se množit funusy.
Vlkodlakovi:
Kde Jste k tomu přišel?
> Kde Jste k tomu přišel?
To se mi včera tak nějak dostavily myšlenky. Obvykle když je třeba udělat něco užitečného, tak člověka místo toho napadají nejrůznější blbostě jako třeba překlady básní.
Vl. Kodlakovi:
Zajímavé. Já se často manuální (užitečné) práci snažím uniknout tím, že začnu vymýšlet, jakou mechanisací již existující, či aspoň mírně pozměněnou, by to šlo odbýt nějak mechanisovaně nebo automatisovaně, ale hlavně jak se toho nějak efektivně zbavit. Zpravidla to dopadne tak, že jak se říkává, že líný se nejvíc nadře, takže kvůli půlhodině ruční práce strávím minimálně několik hodin mudrováním nad tím, jak donutit nějaký stroj udělat to za mě a nakonec to stejně za 1/2 hodiny udělám sám. Na druhé straně se musím přiznat, že mě to přemýšlení o mechanisaci a automatisaci nesmírně baví a tak se nakonec nebráním ani tomu přemýšlení a vymýšlení, ani té práci.
V koukoli koulař
kouli kotoulí.
Koudelář zraky poulí,
jak levně koudel koupit.
Koura kousek chleba žmoulá,
kousá v koutku
dítě kdouli.
Kdoví kdypak
kdoulovec do
Kdyně?
Vl. Kodlaku, to je fantastické. To by mohlo být hned vedle Hiršalových překladů. Stejně hravé, stejně lehké. (Že se tam opakuje dvakrát verš "pád" je zanedbatelné.) S dovolením jsem si spolu s Vaším jménem a datem zkopíroval do archivu.
Informace, neříkejte, že tohle neznáte:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Obr%C3%A1zky_z_v%C3%BDstavy
Zcela dole na té stránce je pak i odkaz na ukázky té hudby. A hezky je tam popsáno co na obrazech asi bylo, i když se nedochovaly.
Žibřide,
hudbu skutečně znám. Poznala jsem ji hned, jak jsem spustila první část. Jenom jsem ji nesvazovala s názvem a historii, jak vznikla, jsem neznala.
Vážení štamgasti,
snažím se "přiživit" na jednom projektu (jsem tedy příživník?) a navíc dopsat úvahu o chladně uvažujícím šílenci Andersovi Behringovi Breivikovi. Je to trochu složité, tak se na mě Informace nezlobte. Ač jsem u PC od rána, na Hospůdku nemám ani pomyšlení - jak správně odhadl Drak. Až teď - a budu psát o Breivikovi.
Die Trichter
Ejhle, přes noc se tu objevily nové dva trychtýře.
Zwei Trichter wandeln durch die Nacht.
Durch ihres Rumpfs verengten Schacht
fließt weißes Mondlicht
still und heiter
auf ihren
Waldweg
u.s.
w.
Nesmělý návrh: neměl by se změnit slovosled v prvním verši?
Jde tmou trychtýří dvojice
Kvůli rytmu.
Tak ještě závěr k té komuuli:
Naslouchá sadař výkladu,
má k němu jednu výhradu:
ptá se zda bylo by možné,
přidati číslo též množné.
Učitel na to říká: ne,
"kdo" má jen číslo jednotné.
Záporně hlavou zakroutí,
sadaře velmi zarmoutí.
I když jich načesal bednu,
skloňovat může jen jednu.
(V celku jsem to dal semhle:
O komuli
Vy jste opravdu síla. Gratuluju!
Co by nešlo. Dělejte si vůbec co chcete. Mně už je to naprosto jedno. A jedu na dva dny do svého lesního asylu.
Snad jste se zas, Jakube, neurazil?
Vždyť je to moc dobré, co říkám dobré, výborné. Jen ten začátek, jak se mi zdálo, klade víc důraz na tmu, nějak vyzvihuje, že jde o tmavou noc, nějak to dramatizuje, zatímco v originálu má počátek dost neutrální ton, jako uvedení do situace s pravidelným rytmem.
Nezlobte se, kritik sám psát neumí, ale cítí se povolán do všeho strkat nos.
Překládat kaligramy je pak opravdový kumšt.
kdožlí a kteřížlí či kdoužlí s KDOUŽLEMI žoužlí kdoulemi.
Vážení štamgasti,
myslím, že se Jakub rozhněval docela právem. Nic podstatného jsme o jeho překladech neřekli. A přece jsou to opravdové preciosizmy. Pokusím se to tedy napravit.
Jakub přeložil dva kaligramy Christiana Morgensterna. Co je to kaligram jsem už psala - jde o grafickou úpravu básně, která má rozložením nebo spíš rozmístěním básnického textu zobrazit předmět anebo téma básně samé. Je to v jistém slova smyslu básnický preciosizmus, který skloňuje verbální umění s grafikou. V evropském básnictví byl přítomen už v antické literatuře, nejstarší budou asi kaligramy Simmiase de Rodas z IV. stol. p.n.l. Odtud přecházejí do středověké, barokní a pak avantgardní poezie. Kaligramy jsou formou často používanou v čínské a arabské poezii.
Ukázky tady: http://www.webfandom.com/comunicazione-visiva/comunicazione-visiva-il-calligramma-insieme-di-segni-disegni-pensieri/
V moderní poezii avantgardy jsou známé hlavně kaligramy, které vydal v r. 1918 Guillaume Apollinaire. Odkaz jsem už dávala, ale dám ho ještě jednou: http://www.writing.upenn.edu/library/Apollinaire_Calligrammes.html.
Doma v antologii Poesie z doby barokní jsem našla kaligram Roberta Angot de l'Eperonnière Un luth (Loutna). Ten bohužel na webu není, jen pojednání o něm. Koho to zajímá, najde stať na
http://host.uniroma3.it/dipartimenti/lettcomp/quaderni/2005/Magno.pdf
Nemůžete tedy různé formy kaligramu dobře porovnat. (Anticko řecký kaligram Simmiase de Rodas je v odkazu nahoře.)
V čem se liší kaligramy avantgardy od předešlých, tradičních? U Apollinaira můžeme pozorovat, že text je zcela rozložen tak, aby graficky zobrazoval téma nebo předmět, ale zároveň celistvost veršů je narušena. Jde spíš o náčrt, grafické zobrazení, vytvořené písmeny a slovy nežli verbální básnický text.
U barokní básně Roberta Angot de l'Eperonnière naopak forma verše je plně zachována a jen jejich délka nebo prostorové umístění tvoří náčrt loutny, která je pojmenována v básni dvakrát. Básník zachovává zcela příznaky verše, celistvost, syntaktickou skladbu, zvukové uspořádání (asonance, rytmus).
Morgensternova tvorba jde ještě ve stopách tradice, jak můžete pozorovat na příkladu Trychtýřů.
Což klade na překladatele značné nároky: musí nejen přeložit adekvátně text s jeho osobitými stylovými příznaky, jazykovými a rétorickými konstrukcemi, ale zároveň musí dodržovat rozměr veršů, jejich délku.
Myslím tedy, že Jakubovy překlady jsou skutečně ukázkou jeho mistrovství - nejen že přeložil text věrně, bez perifrází, bez pomocných prostředků jako na př. poznámky pod čárou, ale zachoval při tom jak rozměr, tak rytmus a délku veršů. A i grafickou stránku projevu.
E' contento adesso, Jacopo?
Oprava: Jakub napsal dvě verze překladu...
a t
d
.
Mettiamo che abbastanza contento, grazie. Finalmente si qualcuno e mosso... Ale hlavně si nikdo nevšiml naprosté PRIORITY ŠAMANA: Je prvním Čechem, který si všiml dvou Y v nadpisu a využil toho! Nikdo, nikdo dosud. Ani Jiří K o l á ř , který taky spoustu toho převedl - a pak někde potratil, vyhodil... je to pryč, zavřela se voda (vím přímo od něj). Prosím, jak člověka vychová mnohýma přehlížená sci-fi. A to znám asi všechny české převody trychtýřů: do 1996 š e s t n á c t , s mýma osmnáct. Nepátrejte po nich, je to mravenčí dlouholetá rešeršní robota, většina není na i-netu ani v žádných knížkách nevyšla. Bonbónek: převod Jindřicha Hořejšího! Chtěli byste, co? A co tak výtvarníci, třeba Honza Kotík či Zbyněk Sekal?
Jakube,
já jsem našla na českých web stránkách, že překladů Trychtýřů do češtiny je 27 od 25 překladatelů.
Dokonce jsem našla stať, kde některé z nich porovnávali.
A pak stať o historii kaligramu.
Jestli se mi je podaří znovu najít - nevím, jestli jsem si je zaznamenala - pošlu Vám odkazy.
V Itálii Morgensterna znají jen germanisti a ti, co se zabývají evropskou literární avantgardou. A ani ti všechni ne. V historii evropské literární avantgardy Benjamina Gorielyho o něm není zmínky.
Teď se pokuste přeložit Zpěv žáby.
Co je to "Zpěv žáby" - něco jako "Noční rybí zpěv" (Fisches Nachtgesang)?
E LA RANA COME FÁ ? KERA KERA KRUI KRUI KERORO
Dallo spazio il suo plotone guiderà
Keroro
Una rana aliena che ci spierà
Keroro
Questa terra tra non molto invaderà
Keroro
La galassia gama ci conquisterà
Arriva Keroro una rana con il cuore d'oro
raccoglie notizie sugli umani e la terra
Ranocchio pigrone si distrae dall'obbiettivo giusto
sergente speciale che non sa comandare
ingaggiato per una missione
all'attacco per un invasione
Keroro Keroro
soldato extraterreste che
si infiltra tra gli umani sempre più
Keroro Keroro
sei buffo Keroro
sergente innoquo che non sa
imporre la sua autorità
Keroro Keroro
Dallo spazio il suo plotone guiderà
Keroro
Una rana aliena che ci spierà
Keroro
Questa terra tra non molto invaderà
Keroro
La galassia gama ci conquisterà
(Esercito di rane)
(Con te per non fallire)
(Ma non farai la guerra)
(Tu ami questa terra)
Ingaggiato per una missione
all'attacco per un invasione
Keroro Keroro
soldato extraterreste che
si infiltra tra gli umani sempre più
Keroro Keroro
sei buffo Keroro
sergente innoquo che non sa
imporre la sua autorità
Keroro Keroro
Keroro Keroro
sei buffo Keroro
sergente innoquo che non sa
imporre la sua autorità
Dallo spazio il suo plotone guiderà
Keroro
Una rana aliena che ci spierà
Keroro
Questa terra tra non molto invaderà
Keroro
La galassia gama ci conquisterà
Keroro
Giorgio Vanni
O invazi mimozemských žab, které ovládnou lidstvo.
Žába Keroro
http://www.settemuse.it/sfondi_animali/anfibi/rane_rospi/rane_rospi_005.jpg
Ale dvou ypsilonů v nadpisu jsem si všiml a potěšily mě, jen jsem na ně nereagoval, Jakube. Jsem tu vždycky v poslední době tak nějak zřádkavě a narychlo, tak přispívám spíše výjimečně.
Když jsem psala o zpěvu žáby, neměla jsem ve skutečnosti na mysli žádnou konkrétní báseň, jako "Noční rybí zpěv" Morgensterna, ale položila jsem Jakubovi otázku, jak by si poradil s překladem neexistujícího jazyka.
Řeknete, co je to za blbost, když jazyk neexistuje, jak se z něj může překládat. Neexistující jazyk je podle teoretiků překladu a lingvistů jazyk poezie nebo literatury vůbec, který není používaný v běžné komunikaci. Je to specifický jazyk, částečně vymyšlený nebo odvozený z přírodního jazyka.
Jazyk je zcela vymyšlený básníkem s cílem napodobit zvuky reálného dění a tak vytvořit jakýsi zvukový obraz - zvukomalbu, která vyvolává v mysli čtenáře představu krajiny nebo prostředí. Názorný příklad tohoto postupu je báseň Karavana Hugo Balla. (Odkaz máte nahoře.) Frkaní, ržání velbloudů, pokřikování Arabů, svištění větru, tyto sluchové dojmy mají vytvořit obraz bezprostředně zvuky, aniž by při tom pomáhal jazyk, slovo.
Jiným případem neexistujícího jazyka je zase zjednodušování přírodního jazyka eliminací všeho, co je podle básníka, zbytečné, zpomaluje rytmus. Příkladem může být palindrom futuristy Chlebnikova (uvedený nahoře), kde byly eliminovány všechny předpony, přípony, koncovky, ze slov zůstaly jen kořeny. Italští futuristi hlásali zase nutnost odstranit z básnické mluvy slovesa, přídavná jména, příslovce, spojky, předložky, aby tak byl zachycen rutmus a spěch nového života. Futuristi z Nového Lefu přišli dokonce s nápadem eliminovat i z běžné komunikační řeči, zbytečné otřelé banální fráze a nahradit je cedulkami s číslem, které by si hovořící vzájemně jen ukazovali a tak ušetřili čas.
Další příklad neexistujícího jazyka je převedení do lidského jazyka zvuků, vydávaných zvířaty. Nevím, nakolik je vám známo, že každý jazyk převádí tyto zvuky po svém, tak aby odpovídaly jeho zvukovému fonetickému systému. Tak na př. žába v češtině dělá kva - kva, v italštině cra - cra nebo cre - cre, ve španělštině crua - crua, v japonštině kero - kero. Jak kváká žába v čínštině, která nemá hlásku "r", nevím. Řeknete znova, žádný problém, hlas žáby se přepíše podle českého úzu, a je to. Jenže autor může opakovat v pravidelném nebo nepravidelném odstupu skupinu hlásek žabího hlasu, aby tak vytvořil jakousi ozvěnu. A tady chci vidět, jak si poradí český překladatel při hledání slov adekvátního významu, aby zároveň vracela ozvěnu kva - kva.
Ty dva příklady, co jsem uvedla nahoře, pocházejí z poezie pro děti. Nadpis je ukázka z knížky říkánek, jak žába kváká italsky, španělsky nebo japonsky. Skladba o invazi žab pod nápisem je zas znělka pro cartoons v TV.
Ecco - !!
Hele, su smrtelně hotový a byl jsem prochladlý a hladový a teď zas přejezený a skoro ležící spící a byl jsem (po včerejšku na úúchvatném kreativním dětském + dospěláckém hřišti u Gutovky) s vnoučky a odpoledne na pochodu + shromáždění (s koncertem) ICEJ a Přátel Izraele, proti antisemitismu, a pak ve Vald. paláci na recepci SI a večer zas s vnoučkama, nelidské, píšu nahonem od cerky. O té žábě to je paráda, no uvidíme. To bych ale asi musel umět italsky!
Jenom: CVhM sám ale spáchal ovšem taky známou báseň v zaumném (dejme tomu) jazyku a pan Hiršal ji p ř e l o ž i l , ano. A mám dojem, že Ludva Kundera taky, ale toho se už nezeptám... é morto. A o ty překlady a všecko okolo mám eminentní zájem pochopitelně.
Zítra eště za rodinou Jiřího Mahena, znám se s nima dávno a znal jsem i paní Karlu (přežila jej o 52 let) a večer do vlaku a před desátou doma.
Výjimečně jsem tady sledoval hodinku TV - na ČT24 sestřih soudu s VB a Šk. a KK. a spol. Zvracet se chce. Nekonečný údiv a pocit nausey a marnosti a bezmezné urážky daňových poplatníků a voličů.
Jakube,
zase po asi týdnu jsem sem zabrousil (opravdu málo času) a našel druhý překlad. Vynikající je použití latinského etc. na závěr, s tím jsem se ještě nesetkal! Bravo!
Okomentovat