Podzemní Liberec

Liberec leží na pěti hřebenech, sbíhajících k Nise z Jizerských hor. Možná je těch hřebenů a pahorků ještě více, nicméně vždy tvořily překážku pro místní komunikace. Až moderní dvacáté století začalo plánovat prokopat skrz ně tunely. Jeden ze silničních tunelů měl spojit Frýdlantskou ulici s Papírovým náměstím. Severojižní podkopání dnešního Sokolovského náměstí započalo někdy v letech 1938-1940, kdy se Liberec stal čerstvým hlavním městem Sudetoněmecké župy.

Ta revoluční doba měla mnoho smělých plánů, mezi něž patřilo i proražení Ještědského tunelu dálničním tunelem. Z obou plánů sešlo, leč ten liberecký měl pokračování. Jak se totiž doba měnila, měnily se také podmínky. Když to s německou světovládou začalo být nahnuté, změnil se v roce 1944 projekt tunelu pod Sokolovským náměstím na výstavbu protileteckého krytu. Ale zase mohli se stavbou pomáhat váleční zajatci. Z jediného nalezeného formuláře se podařilo zjistit, že konkrétně 18. a 19. února 1945 pracovalo ze strany Rybářské ulice 318 vězňů. Za jeden pracovní den, který trval od osmi rána do deseti večer, postoupili o 1,5 metru a jejich chování přitom bylo "dobré". Práce se účastnil i nezjištěný počet dobrovolníků, pravděpodobně z řad místních obyvatel. Snad jen pomáhali dohlížet na vězně. Bylo to potřeba: Uvážíme-li, že se mohlo pracovat na čtyřech stanovištích najednou, mohlo zde totiž být i kolem tisíce vězňů. Nakonec vyrubali, obezdili a připravili k pobytu ohroženého obyvatelstva 550 metrů štol, což vychází zhruba na rok práce – pokud by makala jen jedna parta. Celkem je tu kilometr chodeb a téměř tisíc metrů čtverečních užitných ploch.

Z přímé rovné štoly, která protíná hřbet od severu k jihu, vybíhají postranní choboty, které mohly navazovat na již dříve vyrubané podzemní prostory:

Jistý Jantsch měl v jižní řadě domů Sokolovského náměstí svůj dům. A v něm "sklípek". Ten sklípek mohl být i několipatrový, jak praví spíše pověsti než zvěsti. Pravdou je, že z něj do nového krytu vedly schody! A fakt je, že při poválečné rekonstrukci byly zazděny a celý prostor sklepa pod domem byl pro sichr zasypán.

Od jihu se do svahu kutalo v roce 1930, aby se mohla těžit buďto železná ruda anebo hrčířská hlína. Tyto až metr široké chodby mohly být také využity pro kryt. Po rozšíření mohly být vyzděné, a dnes už nejde poznat, kde ty dávné pukliny byly. V krytu se zachovalo několik metrů úzkokolejky, což mohou být pozůstatky toho dávného dolu, anebo také nějakého vinného sklípku či pivního sklepa. Faktem je, že v Lucemburské ulici stávala pod jižním srázem hospoda, která měla ve skále rozsáhlé podzemní prostory, které se taky staly součástí krytu. Dnes je přístup z těchto prostor zazděný, aby sem ze soukromého pozemku nemohly vnikat neautorizované osoby. Protože kryt pro ohrožené civilní obyvatelstvo je tu dodnes. Za války byl připraven pojmout 2.500 lidí (+ 10 nadnormativních procent), dnes je koncipován pro 1.500 ukrývaných. (Jsou nové stavební normy: Ztloustli jsme a vyrostli. Dnes se pro nás počítá s luxusními 60x60 cm.)

Po válce byly vstupní prostory nejdříve zasypány odpadky, v 50. letech se však podzemí chopila Civilní obrana. První rekonstrukce na protiatomový kryt skončila roku 1956, poslední, která zavedla vodo- a elektroinstalaci v r. 1976, dnes je kryt v péči libereckého Oddělení krizového řízení. A také je tu výstava Liberecké podzemí, jejímž hlavním výstavním objektem je samotný kryt. Když přijdete v pravý čas a zaplatíte padesátikorunové vstupné (junioři, studenti a senioři 30), otevře se vám, i když zrovna nezuří válka ABC zbraní. Kryt má dnes čtyři vchody, vstup na jeho prohlídku je pod Mistrovským vrchem v Lucemburské ulici, která se nachází na jižním úpatí hřbetu, ze kterého shlíží věž kostela sv. Antonína.

Nejdříve projdeme protitlakovou komorou a protiplynovou předsíní, pak za námi zapadnou tlakové dveře. Ty nepřekonala ani povodeň někdy v 50. letech, kdy bylo celé Papírové náměstí zaplaveno. Protože nejsme příliš zasaženi, můžeme se vyhnout dekontaminaci a jít dále chodbou. Cestou nás provází mohutné černé roury ventilačního potrubí pod klenbou, nové umělohmotné rozvody vody a elektroinstalace na zdi. (Ze starých drátů zbyl poslední kovový výložník s porcelánovými izolanty.) Kryt má dvě studny, vybavené pro sichr i ruční pumpou. Podzemí je připojeno na venkovní zdroje, v případě války či jiného výpadku je vybaveno na dvou místech dieslíky s výkonem 45 kW. Ve válci nad nimi je po 100 litrech nafty; kdyby nestačila, je ji možno ručně dočerpat. (Když uvidíte ve farní zahradě stoupat dým, pak to čoudí právě odtud.)

V chodbách narazíte na poklopy, pod nimiž je odpadní potrubí do odpadní jímky. Stékají tam nejen případné odpady (v dekontaminačních kabinách jsou funkční sprchy, na chodbách umyvadla, a ve vybavení jsou také splachovací záchody, samozřejmě), ale i všechny podzemní vody. Místní kanalizace je obvykle napojena na veřejnou kanalizační síť, ale i tu je možno oddělit. Pak splašky odtékají samostatným odvodem. Není jasné, kam odtékají, ale hlavně, že odtékají. V černých sudech u zdi je ukryto natronové vápno na zachycování kysličníku uhličitého. Cestou míjíme i komoru s tlakovými lahvemi s kyslíkem (kdyby se ho zvenčí nedostávalo). Filtroventilace je vybavena i mechanickým točidlem s dvěma klikami. Aby se osazenstvo krytu při výpadku elektřiny neudusilo, musejí s ním dva siláci točit alespoň čtyřicetkrát za minutu. Na dalším místě můžeme obdivovat historické kolo, zapřažené také do filtroventilace.

Pro případ zavalení vstupů vedou na Sokolovské náměstí dvě šachty nouzových výstupů, vybavených stupačkami. Pokud není válka, neutíkejte tudy. Těch dvacet metrů nahoru je sice rozděleno na několik paralelních šachet, ale některé ty stupačky už za drahná léta uhnily. Také byste mohli nahoře narazit na dno nějakého auta, zaparkovaného na náměstí. Nouzové výstupy nejsou totiž viditelně označeny ani ohrazeny. Možná proto, aby jimi nikdo nelezl dovnitř… Lepší možná bude zkusit třetí nouzovou šachtu poblíž vstupu z Lucemburské, která ústí na jedné zahradě. Anebo prolézt tajným průchodem do tělocvičny stavební průmyslovky.

V podzemí jsou na několika místech připomínky minulých dob: Regály s maskami, atombordely, chemickými činidly, přístroji na registraci radiace. Na stěnách vidíme návody, jak se bránit atomovému výbuchu, případně, jak se vylámat ze zasypaného sklepa. (Tedy, pokud má cihlové stěny, železobetonový panel by byl neprostupný.) Je zde zakomponován standardní domovní kryt z 50. let s komplet vybavením, i s figurinou zalezlého občana. (Na různých místech narazíte na různé figuriny oděné do různých ochranných oděvů, nelekejte se.) Na stěnách jsou i panely s výstavou, kterou zde před dvěma lety uspořádal Ivan Rous ze Severočeského muzea. (O jeho současné výstavě Industriál války jsem informoval minule.)

Na některých místech lemují zdi chodby betonové stupně, na kterých bývaly dřevěné sedačky. Tam, kde bývaly dřevěné lavičky není nic, dávno je sežrala plíseň. Je tu 100% vlhkost (vlhkoměr tedy ukazoval ještě kousek za rozsah stupnice.) Případní zachraňovaní občané by museli stát, anebo sedět na zemi. Rada - do krytu jedině s vlastní židličkou! A v teplém oblečení. To platí i pro zvědavé turisty i v tomto letním počasí. Je tu stabilně devět stupňů  nad nulou!

Ven jsme vylezli skoro hodinu a půl po vstupu kousek pod Sokolovským náměstím v ulici Tovaryšský vrch. Nahoře je jiný svět, který neví nic o tom, po čem si šlape. Proto, když už budete (nebo jste) v Liberci, určitě se podívejte nejen do jeho muzea, ale i do jeho podzemí. Výstava je "stálá", ale otevřeno je pouze každou první sobotu v měsíci. Vstupy jsou rozvrženy takto: 9:00, 10:30, 13:00, 14:30, 16:00. Ale až do konce prázdnin a ještě v září  je ve stejnou dobu otevřeno i ve středu. Počet návštěvníků je omezen na 25 osob. Nejlepší je si návštěvu předem rezervovat u paní Fialkové na tlf. čísle 485 243 149.

A na konec vám řeknu ještě jednu historku: Když se vyklízelo druhé podzemní podlaží nedaleké liberecké radnice, zjistilo se, že je tam ještě třetí podzemí. A v něm teče podzemní řeka. Někde za stěnami krytu Lucemburská jsou zazděné neprobádané prostory.

On ten druhý, podzemní Liberec, je možná ještě větší než ten na povrchu.

(Viz i fotogalerii.)
Pro zájemce o evropské podzemí se zvláštním zřetelem k Liberecku doporučujeme stránky http://www.bergwerkpunk.com, odkud bylo rovněž čerpáno.