Myslím si, že to není úplná pravda. Faktem je, že pan Jie zmizel někdy počátkem roku 2018 a o jeho osudu nebylo ničehož známo. Šlo to tak daleko, že mluvicí vovčáček CEFC dokonce popřel, že by nějaký Jie Ťien-ming kdy seděl v řídících orgánech firmy, nebo že by vůbec měl něco společného s CEFC. (Přičemž tuto společnost založil sám Jie už v roce 2002, a krom toho, že byl i předsedou představenstva, tak byl i jejím většinovým vlastníkem.) Až 1. března zveřejnila agentura Reuters (dle nejmenovaného insidera), že Jie Ťien-ming byl letos „předvolán k výslechu“. Vedení CEFC hned druhý den tuto zprávu popřelo, nicméně se současně objevila veřejná zpráva, že vedení a každodenní provoz CEFC China Energy převzala investiční agentura, která spadá pod vládu v Šanghaji. Což jest tedy státní firma. Co se týče evropských aktivit, tak do skupiny CEFC Europe vstupuje další akcionář. Téměř poloviční podíl získá společnost CITIC Group, což je další čínská státní firma. Majitel firmy s tím nic nenadělá, neboť je zavřený někde v tygří kleci. Zbytkové vedení společnosti CEFC China prohlásilo, že Jie Ťien-ming „odejde“ z akcionářské struktury a z vedení společnosti. Není ještě přitom ani obžalován! Jest toliko „vyšetřován pro podezření z porušení zákona“. Převedeno na české poměry by měl Agrofert přejít do majetku státu a Andrej Babiš by bručel v base. On, nebo někdo jiný. Nikoli podle soudu, ale podle rozhodnutí generálního tajemníka KSČ!
Nejde přitom o jediný státní útok na soukromé čínské firmy, ale zjevně se tu rozjíždí další bolševická kampaň.
CEFC byla do nynějška - největší soukromou společností v Šanghaji, sedmou v Číně a od roku 2013 se objevuje v přehledu 500 nejvýnosnějších světových firem. V Česku se etablovala v roce 2015 a od té doby vstoupila do mnoha firem – od žďáreckého Žďasu až přes Pivovary Lobkowicz po SK Slávia v Edenu. Podle prezidenta Zemana k nám měla přinést mnoho miliard investičních dolarů (či snad jüanů). Pro CEFC se měla Česká republika stát branou do Evropské unie. Člověk by z toho mohl být nadšený, kdyby nevěděl, že klíčovou postavou v Česku je pro čínské podnikatele hochštapler Jaroslav Gripen Tvrdík (exKSČ, ČSSD, ministr obrany ve vládě Miloše Zemana a Vladimíra Špidly), který přivedl ČSA, kde dostal odstupné koryto, až cugrunt.
Říkal jsem si tenkrát – proč Tvrdík? A přišlo mi na um nepěkné a jistě nezasloužené podezření, že tenhle zlobbista prostě ví, koho z českých politiků podmáznout. A hle – sám náš pan prezident se stal posléze u nás čínským krtkem! (Anebo alespoň Krtečkem...)
Když jsem se na začátku března z břeskných komentářů dověděl, že pan Jie byl zatčen za hospodářskou kriminalitu, ihned mi naskočila paralela s jistým čínským literárním hrdinou, či spíše padouchem. V detektivním románu Čchiou Siao-lunga z roku 2000 „Smrt ve stínu Mao Ce-tunga“ (česky vyšlo r. 2009 u nakladatelstvá XYZ) vyšetřuje detektiv smrt dívky, jež je „vzornou národní pracovnicí“. Stopy vedou k fotografovi, jenž je ovšem nedotknutelný, neb je synem dožívajícího národního hrdiny, starého věrného soudruha. Synek patří mezi „DVČ“, aneb „Děti vysokých činitelů“, je tedy prominentem, jenž si může dovolit cokoli. To, že DVČ jsou mezi prostými Číňany tuze neoblíbená, jim nějak nevadí. Sedí si ve svých nedostupných rezidencích s rozsáhlými zahradami ve zvláštní čtvrti, hlídané vojáky Čínské lidově osvobozenecké armády a ven vyjíždějí toliko přepychovými auty.
Jenže! V Číně se v devadesátkách rozpoutal boj proti „buržoaznímu způsobu života“. Případ je odebrán kriminalistům a ujímá se ho „zvláštní oddělení“. Vrahoun je nakonec souzen nikoli za vraždu vzorné národní pracovnice; k soudu nejsou pozváni ani svědci, kteří ho identifikovali, neprobírají se kriminalistické důkazy. Samotný kriminalista, který zlosyna dopadl, je odvelen na partajní akci, aby byl uklizen z dohledu. Během jediného dne je viník bez řádné obhajoby odsouzen, není mu dána možnost se odvolat a hned v noci po soudu je popraven. Druhý den vyjdou komunistické noviny s velkým článkem o zahájení akce proti „buržoaznímu myšlení“. Za tento prohřešek byl chudák vrah zastřelen. Nikoli za vraždu, ale za necudné fotky! A tak začala další čistka mezi čínskými komunistickými papaláši.
Shodou okolností se příběh odehrál ausgerechnet v Šanghaji. A shodou okolností se pan Jie stal podnikatelem v roce 2002, kdy mu bylo teprve 25 let a nejspíš vyšel z nějaké elitní čínské (nebo americké) univerzity. Je tedy nepochybně zcela v intencích zmiňovaného románu DVČ. Zejména,když je »pravděpodobně vnukem jednoho z „osmi nesmrtelných“ čínského komunistického panteonu, legendárního maršála Jie Ťien-jinga. A synem generálporučíka Jie Süan-ninga, v 90. letech ředitele styčného oddělení politického štábu a současně zakladatele společnosti Carrie Group, vůbec prvního průmyslového konglomerátu čínské armády«, jak jsem si právě dohledal.
Nu vida, o tom všem jsem při prvních zprávách o podivném zmizení pana Jie neměl ani tucha. Avšak po přečtení oné čínské detektivky (autor žije v USA, samozřejmě, a ještě ho nikdo neotrávil) jsem měl jen šamanského čucha.
Shodou okolností projevuje generální tajemník Si „tvrdý odmítavý postoj ke korupci“, proti níž už nějaký čas probíhá řízená kampaň. Nu, řekněte, může podnikatel fungovat v řízeném hospodářství celých 15 let, aniž by se nedopustil nějakých „finančních prohřešků“? Nota bene, když chce proniknout do českých podnikatelských poměrů skrzevá pana Tvrdíka?
Pan Jie určitě není nějaký beránek. (Ani vrah v té detektivce nebyl.) Avšak to, že byl (podle čtyř na sobě nezávislých dobře informovaných zdrojů) zatčen na přímý pokyn generálního tajemníka a prezidenta Si mi hodně připomíná výše zmiňovaný příběh. A mediálně trapný zásah naší delegace v Šanghaji mu mohl zachránit život!
Teprve po této návštěvě ve středu věcí se potvrdily dřívější spekulace, že totiž Jie byl zadržen pro podezření z hospodářských nekalot. Jie nebyl tedy, jak v obrazné zkratce píše Aston, „vyhozen“. Sebrali mu firmu! A ČT to mohla vysílat, a my si k tomu mohli natáhnout papuče.
Možná bychom si spíše měli natáhnout kvéry. Protože privatizované české firmy – od Žďasu přes lobkowické pivo po slávistické fotbalisty – se takhle stanou majetkem čínské komunistické vlády. A časem i další firmy. Ony už vlastně zprostředkovaně jsou. Protože se ukazuje, že žádná velká soukromá čínská firma není tak úplně soukromá, ale přes stranický nepotismus je nějak ovládá strana, stát anebo armáda. V čele všech těchto organizací pak stojí tatíček Si... Takže skrzevá tzv. soukromé čínské firmy přijde časem k úhoně i naše demokracie.
Ostatně – to se už částečně při návštěvě gen. taj. Si v naší zemi stalo. A to pod patronací čínského (a ruského) krtka Zemana.
Psáno v Praze na Lužinách dne 20. března 2018
