Jak se rozloučit s někým, koho jste znali, obdivovali a milovali, a po němž teď zůstane prázdné místo? Možná imaginární lahví červeného vína z marsovských vinic nebo z Dračího údolí, protože odešla autorka fantastiky, jaké mezi námi v tvůrčí vitalitě, šíři záběru a dokonalém jazyku nebylo rovno – přiznejme si to, při veškeré velké a upřímné úctě k literárním kolegyním i kolegům.
Připíjím jiskřícím vínem z magických krajů té, která dokázala tvořit s obdivuhodnou lehkostí a přitom úžasným nasazením. Jako by své příběhy osobně prožívala, tak velkou pečeť její osobnosti a úchvatné fantazie nesly. Janina bibliografie obnáší desítky a desítky položek, povídek, novel, románů – science fiction, fantasy, horor, i mainstream a poezii. Není proč je teď vypočítávat, doplní její poslední dílo „Kvalita života“, neobvyklou zpověď napsanou svébytnou, poeticky fantaskní formou. Ne každému seděl Janin charakteristický vypravěčský styl, ale vždycky si udržovala originalitu a vysokou uměleckou laťku, i když šlo „jenom“ o fantastiku – a měla početnou obec čtenářů, které vždycky dokázala překvapit něčím novým.
Připíjím čarovným nápojem – kéž by měl sílu živé vody – překladatelce, která dokázala převádět i hard science fiction do bezchybné, svěží češtiny. Pracovala spolehlivě a pečlivě, neváhala jít za překladatelským oříškem a konzultovat jej tak dlouho, dokud nenašla uspokojivé řešení. Pokud nenašla původní český překlad těch či oněch veršů v textu, s jemným citem je přebásnila. Nějakým zázrakem přetavila do naší mateřštiny anglický originál tak, aby zachovala (i posílila) jeho chuť, vůně i atmosféru.
Připíjím trpkým rudým nápojem erudované lékařce neuroložce, která věnovala svým pacientům víc než odbornou péči. Nebyli pro ni pouhou diagnostickou položkou, ale konkrétními lidmi se svými zdravotními problémy a existenčními potížemi, jimž se obětavě snažila pomoci. Odnášeli si pokaždé i kousek Janiny životní energie… Kolika z přátel a scifistických známých pomohla? Pro kolik lidí byla oporou, ačkoliv to neměla nikdy jednoduché?
Připíjím báječné kamarádce a obětavé přítelkyni, třebaže kouzelného vína ubývá jako Janiných dní od počátku roku 2013, poté co onemocněla. Věnovala nám svůj čas, když jsme se jí svěřovali, když s námi řešila naše svízele, radila s literární tvorbou: nikdy neodmítla. Ještě před týdnem lektorovala povídku mladé nadějné autorky: „Po velikonocích probereme, jak by měla pracovat s vedlejšími větami, to dneska umí málokdo.“ Jana ovládala literární řemeslo bezvadně; ale nikdy nedávala najevo převahu, necítila ji, vždycky byla tak skromná – šlo jí jen o jedno, aby se její příběhy dostaly ke čtenářům.
Láhev je prázdná stejně jako místo, které tu po laskavém, moudrém a tvořivém člověku jménem Jana Rečková zůstalo. A duhová mísa s kupou společných zážitků a rozhovorů: pálí jako uhlíky, když se jich dotýkám. Existují dnes programy, které z dopisů, poznámek rukopisných i příspěvků na sociálních sítích, ze zpráv v mailech a mobilu dokážou vymodelovat chatbota, virtuální osobnost toho, kdo nás opustil. Ale nebyla by to skutečná Jana – ani to není potřeba. Janino bohaté dílo je uzavřeno, napsala všechno, co chtěla sdělit. V jejích textech přebývá její skutečná osobnost, a zůstane tu s námi, dokud se stránek překladů, románů a povídek, do kterých vložila duši, budou dotýkat okouzlení čtenáři.
Nikdo doopravdy neodejde, jestliže na něj vzpomínáme…
Františka Vrbenská
(Psáno pro Sarden.cz)Poslední rozloučení se koná v pátek 6. dubna 2018 od 11:00 v Husově sboru, Dykova 1, Praha 10.
