pondělí 22. října 2012

Výlet do Poličky, část druhá


(Slatiňany, Luže a Polička)

Minule jsem vyprávěl o zastávkách v historické Čáslavi a nečekaně famózním Heřmanově Městci. Dalším postupovým bodem na naší cestě do Poličky jsou Slatiňany. Jsou rovněž obdařeny krásným zámkem, který začínal jako gotická tvrz, byl upraven v renesanční zámek, v době baroka dostal barokní střechu, až byl v 19. století přebudován v klacisistním stylu, aby ještě kolem roku 1900 dostal novogotickou tvář. V té době se nacházel ve vlastnictví Auersperků. Při přestavbě se činil i náš starý známý z Heřmanova Městce,  František Schmoranz starší ze Slatiňan. Ve svém domovském městě postavil pro Ausperky ještě: cukrovar s rafinérií a proslavenou kostkárnou (1859), kamenný most přes řeku Chrudimku, továrnu na umělá hnojiva (1877), parní pilu (1901) a lihovar (1903). V dnešním státním zámku sídlí od roku 1950 hippologické muzeum, ale to jsme nenavštívili. K zámku jsme ani nejeli, ale zamířili jsme rovnou k bočnímu vjezdu do parku, kde od r. 1901 sídlí zámecký hřebčín. A koně. Jeli jsme se podívat na ně.



Bylo už po návštěvních hodinách, takže jsme museli chvíli čekat, než jsme se díky laskavosti jedné průvodkyně mohli podívat do stájí. Zatím jsme si dali zmrzlinu, a někteří se podívali alespoň na kraj nádherného krajinářského parku. Co chvíli prošla kolem hřebčína nějaká dívka s velkým koněm. Šli z práce, někteří do stájí, jeden do ohrady, kde se s chutí vyválel. A když se pak postavil, byl skutečně velký. Nádherný kladrubský kůň. Až když jsme pak procházeli stájemi, jsem si uvědomil jak krásní a velcí tvorové to jsou. V kohoutku jsou vysocí 165 – 175 cm, jenže hlava je ještě výše, což znamená, že se na vás dívají svrchu. Jsou prý živější, avšak ovladatelní. Velice chápaví a inteligentní. Rychle se učí. Inu, španělská krev. Plemenné knihy se vedou od roku 1579. Ve světě pobíhá 1500 kladrubských koní, jejich hlavním sídlem jsou pochopitelně Kladruby, kde je 280 jedinců. Ve Slatiňanech je jich 140 a soukromníci mají ve vlastnictví 70 kusů. A další přibývají, jak jsme mohli vidět ve stájích. Totiž hříbata u klisen. A mají různou barrvu - občas i bílou, hodně kaštanovou, jen někteří jsou černí a jejich srst hraje až do modra.

Autobus s námi popojel dalších sedmnáct kilometrů, a byli jsme v Luži. Na nábřeží Novohradky se pod městečkem, rozkládajícím se na vršku Chlumek, choulí zbytky židovského ghetta. Město je poprvé zmíněno r. 1349, židé sem přišli dvě stě let potom. Roku 1620, zde žilo 11 židovských rodin, nedlouho poté se zde ustanovila židovská obec. V polovině 19. století se rozrostla na 300 lidí z 55 rodin, což v té době bylo 18 % obyvatel. V roce 1930 se jejich podíl snížil na pouhá 2 procenta.

Město bylo ničeno požáry, ale v ghettu zůstalo v jedné uličce stát 24 domů, jejichž charakter zůstal dodnes zachován i po přestavbách. Mezi nimi se vyjímá pozdně barokní synagoga z r. 1780, která byla postavena na základech staršího objektu z r. 1612. A bylo to s ní, jako s ostatními synagogami: Nejdříve dům Boží, který byl naposledy (nešťastně) zveleben roku 1935, jak hlásá kamenný nápis na zdi v předsíni. Zrovna včas, aby mohl sloužit jako skladiště kožek. A díky těm kožkám byl konzervován dřevěný oltář (Aron) a další dřevěné zařízení. V roce 1960 napsal jeden náhodný návštěvník dopis, ve kterém varovně poukazoval na špatný stav budovy. To se začalo měnit až po roce 1991, kdy se objekt dostal do správy pražské Židovské obce. R. 1996 byla na půdě synagogy vyzvednuta geniza – schránka na opotřebené texty i rituální předměty, které se po naplnění tohoto odpadkové kontejneru pohřbívaly na hřbitově. Bohaté nálezy jsou nyní v depozitářích Židovského muzea v Praze. V roce 1998 začala rekonstrukce synagogy, i trosek zachovalého mobiliáře, který je restaurován v Praze. Průčelí, které nebylo narušeno necitlivou přestavbou r. 1935, bylo rekonstruováno dle dobových fotografií, "moderní" břízolit byl nahrazen vápennou omítkou.

Bílá deska v předsíni připomíná jména 33 lužských občanů, kteří byli zabiti v letech 1942-45 pro své nevhodné vyznání či původ. Není to tak velké číslo v těch zavražděných milionech, ale velké na Luži, a největší pro rodinu Aschermannovu, jejíž jméno se zde vyskytuje hned sedmkrát. Nejstarší Jana se narodila r. 1876, nejmladší Hana pak r. 1941, rok předtím, než začaly transporty, z nichž se už nevrátily. Právě tyto jednotlivé osudy by se daly vyprávět šestimilionkrát.

Rekonstrukce budovy se chýlí ke konci, budova by již měla brzy sloužit kulturním účelům. Doufejme, že se na místo z pražských depozitářů vrátí i původní zrestaurovaný mobiliář. Za zajímavý výklad děkujeme městské úřednici paní Lucii Tesařové.

Po prohlídce synagogy se někteří účastníci zájezdu vrátili do autobusu, jiní vyrazili židovskou uličkou do vršíčku. Na náměstí pl. Josefa Koukala jsme koukali na renesanční radnici z r. 1542, spoustu rekonstruovaných historických domů  i moderní velké kovové sluneční hodiny. Autobus na nás čekal ještě kousek výše, takže jsme ještě shlédli gotický kostel sv. Bartoloměje z r. 1381, jehož věž s dřevěnou nástavbou působí až trochu disneyovsky. Už jsme nedolezli až k baroknímu poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice křesťanů na návrší Chlumek (1695), ani jsme si u něj neprohlédli jezuitskou rezidence. Zříceniny hradu Košumberk jsme viděli jen z autobusu, Hamzovu dětskou léčebnu (založena r. 1901) pro léčbu tuberkulózy, která od r. 1962 vrací dětem pohyb, jsme ani z toho autobusu neviděli. Den se klonil, čekalo na nás ještě 37 km do bájné Poličky.



Polička je bájná zejména kvůli svým kulturním památkám a kostelu sv. Jakuba. Ten byl postaven ve 14. stol. v gotickém slohu, avšak po požáru města r. 1845, kdy zůstala stát jen 2 % domů, musel být zbourán. Znovuvystavěn byl v letech 1853-1865, a to ve slohu novogotickém. Krom pardubického inženýra Antonína Vacha se na jeho stavbě opět podepsal náš starý známý stavitel František Schmoranz. Kostel je proslulý hlavně svou věží, kde se r. 1890 narodil ve světničce pověžného Bohuslav Martinů. Pověžný strážil město ve dne, v noci, zejména před požáry. (A tak se dá říci, že se malý Bohoušek narodil díky poslednímu požáru, který ukázal potřebnost této profese a zařídil živnost jeho tatínkovi.) Rodná světnička proslulého skladatele je přístupná, ale jednak už měli zavřeno a jednak do věže stále nevede výtah. A hlavně – Polička byla pro nás záchytným bodem pro přespání, takže pro nás nejdůležitějším domem ve městě byl hotel Opus. Ubytovali jsme se a zrovna v době západu slunka se rozprchli po městě, pokochat se jeho krásami, případně se někde navečeřet.

Starobylé městečko Polička je téměř souvisle obklopeno gotickými hradbami (délka 1220 m), před hradbami je park, v parku lavičky, na lavičkách zejména mládež, včetně maminek s kočárky. Kolem laviček i jinde na trávníku se povalují nedopalky a spousta papírových a umělohmotných odpadků, což je snad způsobeno tím, že jiní poličští občané pilně pracují jako uklízeči – tak aby měli co dělat. Parkem protéká Bílý potok, vtékající do Synského rybníka, který měl původně obranný charakter. Také u vtoku do rybníka se na hladině houpaly krom vodního ptactva prázdné plastové lahve. V městečku samém bylo čisto a mrtvo. Jediné hloučky, potulující se po centrálním náměstí, patřily k naší výpravě. My se ženou jsme nemuseli hledat otevřenou hospodu, protože jsme povečeřeli bagety, kterými jsme se předvídavě vybavili. Ale poté, co jsme se zvenčí pokochali svatojakubským kostelem, dvoukřídlým barokním děkanstvím (1711-1733), barokní radnicí (1739-1744), i  řadou původně gotických, renesančních a barokních budov, chtěli jsme okusit něco místní pohostinnosti alespoň v nějaké cukrárně. Což se nám nečekaně podařilo! Em caffee v severní frontě Palackého náměstí (č.p. 157) mělo otevřeno i po slunka západu, stejně jako každý den (do 22:00,  o víkendu až do půlnoci). Koupili jsme si čaj s mlékem a skvělý meruňkový koláč, načež jsme se odebrali ke spánku do hotelu.

Druhý den ráno jsem se po snídani ještě na čtvrthodinku proběhl městem, abych mohl sejmout nějaké obrázky. V této denní době bylo městečko čilé a rušné. Na náměstí se kolem 22 m vysokého barokního morového sloupu rozložil živý trh. Krámky se otevřely i v okolních uličkách. Nepodařilo se mi proběhnout se po hradbách (vstup pouze s průvodcem každou celou hodinu), prošel jsem se alespoň pod nimi uličkou Na Bídě. Zde jsem obdivoval řadu luxusně obnovených chudinských domků, doslova přilepených k hradbám. A také jsem zblízka pochopil deskriptivní vzhled několika z 19 bašt, který vznikl tím, že jsou rozpůlené. Některé přesně, jiné částečně. Rozříznout svisle válec není problém, ale stavitelé krovů se nad takovou základnou museli zapotit.

Přes podhradební park jsem došel k fialovému autobusu firmy Frank bus nikoli jako poslední. Tentokrát jsme místní židovský hřbitov vynechali. Čekala nás trocha folkloru ve skanzenech v Hlinsku a na Veselém kopci. Ale o tom až příště. Než tam dojedeme, zmíním ještě jednu poličskou kuriozitu z historie 20. století: Město bylo jakožto "dědičné německé území" zabráno 10. října 1938 hitlerovským Německem v rámci tzv. 5. pásma, vytyčeného v Mnichovském diktátu. Ačkoliv se zde hlásilo v té době k německé národnosti jen asi 2,5 % obyvatel. Díky zarputilosti místních radních byla Polička po šesti týdnech z Říše vyčleněna…

Zde odkazy na další fotky:
Z hřebčína ve Slatiňanech,
překvapivě bohaté Luže.

i z bájné Poličky.


Viz i předcházející vyprávění o Čáslavi a Heřmanově Městci.

16 komentářů:

Jakub S. řekl(a)...

Krásné čtivé poutavé objevné povídání, no prostě šaman, no. Slatiňany = hřebčín, jasně, no a vidíte - nejenom.
Krovy nad půlkruhem - když jsem jezdil a chodil po moravských větrných mlýnech pro TMB, shlédl jsem spoustu úchvatných konstrukcí krovu. Nad kruhem, že. U holanďanů ovšem. Pod nimi kruhová šína, po které pojíždějí kolečka. A krovy nad půlkruhem nepokládám za něco obtížného - prostě polovic kompletního kruhového.
Opakuji - kdo by rád věděl bližší o Sylvii N. teď, obrať se na mne osobně.

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

No jo, Poličku „jistý“ německý vetřelec jen založil, pro jistého českého feudála-papežence. Prostě již ve 13.století se plně projevil zrádný kosmopolitismus vašich třídních nepřátel. Naštěstí toto neštěstí napravil váš Jan Žižka - jím organizovaný humánní odsun Němců, Židů, úchylů a jiných podobných (pod zem, pod hladinu vodotečí, rovnou do ovzduší prostřednictvím veřejné kremace zaživa) určil podobu mnohých českých měst a vesnic na celá staletí.
Takže musím přiznat, rovnou a bez mučení: Polička skutečně nebyla celou tu dobu pevnou částí Hřebečského (Svitavského) jazykového ostrova-Schönhengstgau. A i tam bylo nás fašistů prý pouhých 84%.

Mne to trošku mate, protože jsem se byl kdysi podívat na jistou usedlost v Borové, tedy vesnici ležící VNĚ polooficiálních hranic našeho jazykového ostrova.
Pěkný malý statek - uzavřený dvůr, okolo dvora zachovalé budovy hospodářské a obytné. Ve sklepě vlastní mocný pramen, v cimře obrovská a stále plně funkční pec. Vlastně POLYfunkční - nahoře se dalo spát, z chodby se do ní ládoval vykynutý chléb, z integrovaného zásobníku tekla horká voda, litinové tály na vaření byly odstupňovány do zón ... (Též o původním nábytku bych se mohl rozepsat, leč neučiním to, nebojte se.)
Bylo to ještě v dobách vaší plné samostatnosti a svobody, začátkem 80.let 20.století. Tehdy se noví vlastníci této německé usedlosti (příslušníci pražské „smetánky“) prostě NEMUSELI bát fašistických vrahů mého ražení. Dnes musejí; samozřejmě. Leninu dík se tato smutná epizoda novodobých českých dějin se konečně chýlí ke konci.

Tak mne napadá: Proč vám vlastně ze svobodné vlasti utekl ten Martinů?

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

No nekupte to!
Za pouhých 1640.- Kč dostanete krásnou kresbu odporného Sudetoněmce, zachycující zuřivého fašistu krátce před jeho humánním odsunem pod českou zeminu.

Nicméně toho Reisenauera asi taky humánně odsunete, po svém opětovném vítězství nad Euroamerikou, multikulti a globalizací, že?

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Jen pár slov o TYPICKÉM řádění nás sudetoněmeckých fašistů + našeho pomahače, zrádného českého intelektuála:

Chov starokladrubských koní byl téměř zničen úsilím československého státu po roce 1918, kdy bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Do roku 1931 se chov podařilo téměř zničit rozprodejem a převody chovného stáda. S regenerací chovu začal až profesor František Bílek ve 40. letech. Podle mnoha odborníků na poslední chvíli.


Po první světové válce z nenávisti ke všemu habsburskému, vznikl záměr zlikvidovat starokladrubské koně, protože byli bráni jako zdegenerovaní a jako přežitek staré doby. Ponechat se mohl pouze omezený počet bílých jedinců a i ty bylo v plánu "napravit" překřížením jinými plemeny. Začalo vyhlazování starokladrubských koní. Vraníci byli nesmyslně považováni za méně ušlechtilé, asi proto, že s oblibou byli používáni v zemědělství, takže byli asi braní jako obyčejní tahouni. A tak se s likvidací začalo u nich, rozprodáváním koní sedlákům a na jatka. Naštěstí se v roce 1938 se zrodil plán v hlavě profesora Františka Bílka, zachránit a zregenerovat toto ušlechtilé zvíře.

Ano, čtete dobře o nedobré věci: Právě v r.1938 (sic!) se zrodil ten plán v hlavě profesůrka! A ve 40.letech, v době útisku a utrpení téměř dnešního rozsahu, se obnovilo to stádo zdegenerovaných dobytčat, uvyklých bez odporu sloužit všemu habsburskému!

Zřejmě jen nějakým nedopatřením nebyli ti čtyřnozí napomahači Habsburků humánně vylikvidováni ihned po osvobození Československa Rudou armádou. Náprava oné přetrvávající chyby je tedy na vás, hrdí strážci národních tradic.
Ať žije pomazánkové máslo a koňský salám!

Míru zdar!

drak řekl(a)...

Jakubovi S.:

Šamanovy cestopisy mám celkem rád, dobře se to čte, člověk si připomene, že za krásou vůbec není třeba se kodrcat bůh ví jak daleko a už nejednou mi to posloužilo jako námět na některé z mých výletů případně jako inspirace oddechových fotografických odskoků, při mém pracovním cestování.

StK řekl(a)...

Jeden člen naší rodiny, velký šéf a britský šlechtic, kocour Friedrich, kterému říkáme Béďa pochází právě z Poličky. Před necelými dvanácti lety jsem pro Jeho Veličenstvo jel v zimě autem.
Od té doby vládne u nás doma spolu se Šivou, Bohem zkázy, který je pro změnu původu mainského a mývalího.

Jakub S. řekl(a)...

To že je Béďa? Možná býval. Teď je to jasně Fridrich Veliký.
Fricek II. totiž taky in der Tat byl podměrečně malý. A k tomu vycmrndlý. Ale byl to šéf Pruska, tak byl Veliký...

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Na rozdíl od blbců by "kovaný intoš" měl vědět, že člověk, na rozdíl od zvířat, může být opravdu VELIKÝ, i když postavou nevyniká.

Míru zdar!

EK komentuje řekl(a)...

Ta Polička je zajímavé místo, již příjezd od Havlíčkova, dříve Německého brodu, okolo bývalého vojenského skladu střeliva v Bílku. A co samotná Polička, její rovněž odhavlovaná zbrojovka ADAST v mč. Bořiny, vyrabovaná, pardon zachráněná, soukmenovci velkého sud-hen-lejna při neoprávněném záboru 1938 poté vyrostlá ve skvost nejdříve Maus-werke a po té v komančský ADAST. A co nejmodernější sklad jejich výrobků v nedaleké obci Květná poté Blumenau na to Cvetnaja, po Kocáboj zase jen NATO Květná, nádherná místa, až na Květnou přístupná a polomrtvá.Pověst o tunelu z Bořin do Květné se dosud nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. No, škoda a čest, čest!

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Za ten neoprávněný zábor se dodatečně omlouvám jménem všech Sudeťáků.
To víte, někteří našinci podlehli vítězoslávě. Ovšem za pár týdnů bylo vše v pořádku - vaši zem jsme vám vrátili.
Kdy nám vy vrátíte naši zem?

EK z doslechu řekl(a)...

omlouvej se jak libo, stejně dostaneš CACAS jak říkájí v Římě, zrovna to samé dostal stýc když sloužil za Beneše v ČSArm a za Ádu u Kyjeva,poté zachvácen a osvobozen Svobodovci doraziv do Milovic a odtudá na Pankrác za tu prví a druhou službu odtud v posled zachráněn za třetí svobodnou službu, konečně domů do dříve sudet v pátém čtení.

cacas, cacas nic jiného než h...o!

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Je mi líto, ale novočesky (či co to je za třesky plesky) nerozumím.
Zkuste nějakou jinou řeč.

Děkuji Vám předem, a přeji hezký den.

Anonymní řekl(a)...

Ono je vás víc, hajhitlavec? A kterej kout maj přesně na mysli tím "naši zem"? (Je to dost srozumitelný, doufám.)

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Termínem "naše zem" myslím naši zem, samozřejmě.
Ano, je nás "víc". Dokonce víc než českých komunistických voličů.

Čemu z toho nerozumíš, Anonymní soudruhu Čecháčku?

Anonymní řekl(a)...

No že bys mohl specifikovat tu "vaši zem" k "vrácení", případně upřesnit, za koho všeho tady požaduješ, soukmenovče hajhiltavečku.
A už je vás víc než sudetoněmeckých voličů SdP? Nebo dokonce víc než německých voličů NSDAP? Bojim bojim...

Sudetoněmecký henleinovec řekl(a)...

Naši zem, zkráceně a nepříliš přesně „Sudety“. Ukradli jste nám vše, vyhnali jste nás, povraždili jste zhruba tolik z nás, kolik jsme my povraždili vašich lidí.

A teď velice důležité otázky:
CO JSTE Z TOHO MĚLI ?
CO DOBRÉHO VÁM PŘINESLA TATO LOUPEŽ ?


Odpovězte sami sobě; protože ty otázky + odpovědi jsou důležité PRO VÁS, Čecháčci i Češi.

Čest a Nazdar!