Na Měsíc!

Jedenáct let starý příspěvek uveřejňuje Šaman na svém doupěti jako protest proti současnému (za)škrcení amerických pilotovaných kosmických letů prezidentem B.Obamou.

Amerika se chystá vrátit do vesmíru ambiciózním programem, jehož cílem má být přistání lidské posádky na Marsu. Nesmí však jít o jednorázovou akci, to by bylo jen plácnutí do vody a vyhození stamiliard dolarů oknem vesmíru dokořán. Pokud chce někdo na Mars, musí se nejdřív vrátit - na Měsíc! A aby se to zúročilo, tak natrvalo.

Dalším cílem lidské expanze se stává Mars. Nemá tak hustou a vražednou atmosféru jako bližší Venuše, osu má skloněnou k ekliptice podobně jako Země, kolem Slunce oběhne za necelé dva pozemské roky a den tam trvá asi jen o půlhodinu déle než pozemský. (Už by měly hodinářské firmy začít vyrábět hodinky pro marsovský sol!) Přitažlivost je pouze třetinová, dvakrát vyšší než na Měsíci. Je tu jen řídká atmosféra, dá se však využít k brzdícím operacím [aerobraking]. Kdysi tu tekla voda, nejspíš je skrytá zamrzlá v ledu pod nánosem prachu na dně marsovských plání.

Plánují se nálety levných sond, automatický sběr vzorků s návratem a oprašují se scénáře pilotovaných letů. Protože se poletí většinou setrvačností, krom startovacích a korekčních manévrů, musí astronauti letět po Hohmanových půlelipsách zhruba rok tam, rok zpátky. Na správné postavení planet pro návrat budou muset čekat několik měsíců. Dva a půl až tři roky - tak dlouho asi bude trvat mise na Mars. Ruské Saljuty a poté i Mir a jejich posádky mají s podobně dlouhými lety v prostoru už své zkušenosti. Na cizí planetě (Měsíci) však byli lidé zatím nejdéle jen dva dny. Jeví se nezbytným, aby [tu] před samotným letem na Mars byly vytrénovány posádky planetoletů a odzkoušeny stavební technologie, dopravní prostředky a vědecké přístroje.
 
Na Měsíc, který máme za humny, jsme poněkud pozapomněli. Zatím na něm nebylo nic zajímavějšího, než co jsme se dověděli z Apoll. V Houstonu si chemici a geologové mohou stále šťourat do vzorků, kterých mají skoro tunu. Ale od nedávného [nepotvrzeného] objevu vodního ledu v polárních oblastech Měsíce by to mělo už být jinak. A plán cesty na Mars by nás měl na Měsíc vrátit.
 
Potřebujeme k tomu několik věcí: Postavit trvalou vědeckou stanici na oběžné dráze kolem Země. Ta se už staví, je jenom potřeba pamatovat při jejím rozvoji na další funkce, které v projektu snad ani nebyly plánovány. Měla by totiž sloužit jako přestupní stanice na dráze Země-Měsíc. Pak je třeba postavit kosmické tahače. Tyto specializované stroje se budou používat pouze pro přelety mezi oběžnými drahami kolem Země a kolem Měsíce. Tam bude také kroužit dlouhodobě obyvatelná kosmická stanice (ale možná by pro začátek stačil jen spojovací modul), na které se bude moci přesedat do přistávacích modulů; tu bude nutno také vyvinout. [...] Pak tedy přijde na řadu konstrukce přistávacích měsíčních modulů. No a na Měsíc se budou muset dopravit nafukovací iglú, vozejčky a spousta všelijakého materiálu.

Přepravovací vehikly asi budou modulově stavěny, motorická a řídící sekce bude zvlášť připojitelná k modulům pro přepravu lidí, jiné moduly budou nákladní, jiné pro převoz paliva a podobně. Takový modul by mohl vynést raketoplán ke kosmické stanici na oběžné dráze kolem Země. Tam by se ho ujal tahač, který ho přepraví k Měsíci. Modul se přeckvakne k přistávadlu, tahadlo může naložit třeba měsíční horniny a tradá zpět. Cestující může mít stále stejné sedadlo ve stále stejném cestovním modulu a nemusí vlastně vůbec přestupovat. Ale může.
Tak to máme: Alespoň dva tahače - dejme tomu tak dvacet miliard, u Měsíce se spokojím se spojovacím modulem - tak asi deset miliard, třicet miliard na přistávadla na Měsíc, třicet na výstavbu stálé stanice na Měsíci. Takových ještě dvacet miliard na provoz současných raketoplánů [a nejmíň dalších padesát na vývoj nové generace šatlů] a stavěné mezinárodní stanice a přijde mi to na takových 110 miliard (dollarů samozřejmě) [s inflací a novou generací nosičů ze Země 250 - 300 miliard???]. To [ale stále] není příliš moc na dobu deseti let, do kterých by bylo reálné vybudovat celý transportní řetězec, včetně zárodku budoucí stálé základny na Měsíci.
Když se do toho dáme. Tyto technologie se pak nesmí hodit do šrotu, jako se to stalo s programem post-Apollo. Budou využity k letu na Mars a teprve potom se zhodnotí. Po dalších deseti letech by měl Měsíc už nést nějaký zisk [- nejspíš z turistiky], ze kterého bude možno financovat část nákladů na let k Marsu.
Je třeba vše pečlivě naplánovat, aby tok financí do pilotovaných letů nekolísal podle politické nálady, ale aby byl stabilní součástí rozpočtů. Pokud se nejdříve natrvalo navrátíme na Měsíc, může se stát, že celkové náklady na projekt Měsíc plus let na Mars budou vyšší jen o několik desítek miliard dolarů než samotný marsovský výboj. Při několikanásobném zisku. A na Marsu taky nemá smysl přistát jen kvůli vztyčení vlajky a pak zase na století nic. Musí se jednat o kontinuální proces. A pilotované lety k asteroidům, Venuši, Merkuru a měsícům obřích planet pak už budou prakticky zadarmo.

Tyto projekty budou samozřejmě mezinárodní. Je mnohem lepší, když různé státy světa budou spolupracovat ve vesmíru, než kdyby se měly, za daleko větších finančních nákladů, povraždit na Zemi. Plynulý rozběh a udržování tohoto meziplanetárního projektu bude potřebovat pečlivé propočítání a plánování, při kterém se musí uplatnit nejlepší logistické mozky z vojenské sféry. Alespoň nebudou myslet na jiné hovadiny.
Takže: když chceme letět na Mars a vracet se tam a zůstávat tam, když chceme obydlet a exploatovat celou Sluneční soustavu, a když to chceme stihnout v příštích sto letech, musíme nejdříve vyrazit na Měsíc!
 
Pochopení planetárních souvislostí povede i k lepšímu a šetrnějšímu využívání naší vlastní planety. Měsíc nám otevírá brány Sluneční soustavy, po sto letech vyrazíme ke hvězdám. Měsíc přináší možnost mírové spolupráce a další lidské existence vůbec. Pokud se vrhneme ojedinělým skokem k Marsu, můžeme tam být poměrně brzo. A za sto let může být Země mrtvou planetou...
A proto hurá na Měsíc!

Psáno v Praze dne 28. prosince 1998, poprvé vyšlo v NP 29. 12. 1998, 
podruhé 13. 1. 2004 (kdy bylo zkráceno a opatřeno [poznámkami v hranatých závorkách.]), 
v době před očekávaným klíčovým projevem amerického prezidenta George Bushe. 
(Možná ono původní Šamanovo doupě četl?:)
************************************************************************************************************

Pro internetové archeology přidávám odkaz na  původní text.

Pro nesouhlasící komentátory, kteří jako jediný důvod uvedou B.Obamův argument, že "se musí šetřit", mám dopředu tuto odpověď: Po roce 2020 máme každoročně vyhazovat sto miliard dolarů na fiktivní zabraňování fiktivnímu globálnímu oteplování. Mars (i s Měsícem) by byl několikrát levnější - a účinnější, protože by nastartoval ekonomiku. Navíc by krom vědeckých poznatků přinesl revoluční technologie do běžné praxe. A udržel by Ameriku někde kolem špičky rýsujícího se peletonu Čína, Indie, Japonsko, Brazílie...