"Ty prevíte! Ty hajzle! Já ti dám 'operaci nelze provést'! Už mi neser!"
Jirka křičel, až na monitor odletovaly kapičky slin. Bušil přitom do klávesnice, jako by ji chtěl zničit.
Podotkl jsem: "Ale Jiříku, ten počítač za to nemůže."
Otočil se ke mě a kupodivu klidným hlasem pravil: "Já vím, ale jen chvíli počkej a pak uvidíš."
Vstal a přešel ke stolku, kde jsem seděl. Ze skleněných šálků tu příjemně voněl ovocný čaj, který Jirka uvařil, hned jak jsme přišli k němu domů. S Jirkou jsem se znal z chatu, tady jsem byl prvně, a tak jsem se zvědavě rozhlížel. Moc nábytku doma neměl, ale některé drobnosti byly velice zajímavé. Miniaturní televizorek v rohu, hlasem ovládané svítidlo nad stolem, radiohodiny na stěně...
"Nemůžeš se na svou banku zlobit, Jirko, snaží se jen ochránit tvoje peníze."
"Já se nezlobím. A jsem i vděčnej, že si nemusím pamatovat žádný hesla. Jenom napíšu text, co dostanu esemeskou, a pak mě program banky pustí na moje konto. Na dnešek mám tohle," přistrčil mi cár papíru.
"Červeňoučké kulaťoučké jablíčko," přečetl jsem nahlas. "To by ale mohl napsat kdokoli, kdo zachytí tvou esemesku, nebo kdo ti ukradne tenhle papír, nebo komu ho ukážeš. Třeba já."
"Jenže vyhodnocovací program by tě dál nepustil." Jirka se napil čaje, zálibně přivřel oči a pokračoval:
"Dneska tě poznají podle způsobu psaní. Registrujou trvání stisku klávesy, dobu mezi stisky dvou různých kláves, vyhodnocujou jak používáš mezerník a tak. Dokonce tahle klávesnice," kývl hlavou do pracovního kouta, "dovede rozeznat jak moc do ní buším, anebo jak se trefuju do kláves!"
Lépe bych biometrickou autentizaci prostřednictvím dynamiky psaní na klávesnici vysvětlit nedokázal.
"Tu klávesnici jsem dostal, když musely banky začít dodržovat ten novej zákon," podotkl Jirka. "Jenže zadarmo nebyla. Stáhli si to ze mě na poplatcích, svině. No a tak je teď zase stahuju já."
"Jak - stahuju?"
"Vidíš ten televizorek? Vidíš tu lampu? Vidíš ty šálky? A ten čaj, co je v nich? V zásuvkách mám spoustu príma bavlněnejch triček. A ve špajzce ještě nějaký zajímavý víno, to si pak dáme. A to všechno mám od svý banky - a zadarmo!"
"Jak - zadarmo?"
"To máš jednoduchý. Podle toho, jak datluju, lze i poznat jakou mám náladu. A když ten software zjistí, že jsem naštvanej, a že bych mohl pláchnout ke konkurenci, tak mi podstrčí nějakej benefit, to už jsem odpozoroval."
A protože se dnes dárky pro zákazníky neoznačují logem, aby to nebylo arogantní, nelze na první pohled jejich původ odhalit, pomyslel jsem si.
"A tak já občas jen tak dělám, že jsem nasranej, a vona mi potom přijde nějaká drobnůstka."
Jirkův monolog přerušilo melodické "cink!" od počítače. Šel se k němu podívat. Pak se na mě vítězně usmál:
"Vidíš? 'Vážený zákazníku, naše banka se rozhodla odměnit vaši věrnost novým typem přehrávače MP3, který se na trhu vůbec neobjeví.' Tak uznej, že to za tu chvíli tlučení do klávesnice stálo".
Napil jsem se podnikového čaje. Pak nám nemají růst vícenáklady, pomyslel jsem si chmurně. Načež mě Jirka dorazil:
"Ale divím se, že na to ještě nepřišli. Mám dojem, že nám bankéři vůbec nerozumějí. Někdy mi připadá, jako by to byli mimozemšťani."
Tak tohle se šéfům na Denebu nebude líbit!
*
(2005)
7 komentářů:
Šamane,
optimisticky nám říkáte, že člověk je chytřejší jak automat a dokáže ho oklamat. Jenže za automatem je vždycky člověk, který si všimne, že ten na té druhé straně si myslí, že přišel na ten fígl a využívá ho. A tak mu nastaví program tak, aby z toho měl pořád užitek. Těch pár triček stojí za to, aby banka mohla dál aplikovat klientům vysoké poplatky a oni byli při tom spokojeni. Rozhodně na tom neprodělává.
Člověk by dnes musel mít vysokou specializaci, aby se vyhnul tomu různému spyware, které je na něj nastraženo.
V červenci společnost Lookout, specializovaná v sektoru bezpečnosti zjistila, že polovina aplikací Android a čtvrtina aplikací iPhone může posílat osobní data klientů třetím osobám. A ty aplikace jsou výtvorem člověka. Takže jde pořád o souboj lidských mozků, vysoce specializovaných.
Proti lidské vynalézavosti stojí zase lidská chytrost.
A kdo nemá vysokou specializaci v informatice, může jen kupovat nové a další programy na obranu své privacy. Nestačí tlouct do klávesnice. Budeme pořád obětmi těch chytřejších.
... Budeme pořád obětmi těch chytřejších...
Ano, milá Informace, byli jsme, jsme a budeme. A je to tak správně. Opak by byl katastrofou. I když i onen opak se v dějinách občas přihodí, ale je to spíš "dějinná porucha" než pravidlo.
A to jsem nazapočítal Denebany!
STK,
někdy je ta chytrost přespřílišná. Dozvěděla jsem se právě dopoledne, jakým kumštem ukradli, totiž klidně odnesli, dva podnikavci, kteří se vydávali za soukromé policisty banky, jedné známé všechny šperky (a měla jich hodně, investovala do nich dědictví po matce). Bylo to tak nápadité nebo ona zas tak pitomá, že jsem se v ohromení musela opřít o plot, abych si nesedla na chodník.
Lidská vynalézavost je nekonečná a nepředvídatelná.
Ale i to je vývoj, milá Informace.
Zločinci jsou napřed, sic by jim jejich rejdy prostě nevyšly.
Ostatně, tu v Kotlince je okrádání starých lidí už docela sofistikovaným oborem zločinu. Vychází se z toho, že starý člověk už nepřemýšlí tak rychle a pokud ho lump dostane do časového nebo emocionálního stresu, rozhodne se špatně a v podstatě udělá něco podobného, jako ta Vaše známá.
Ostatně to ani nemusí být starý člověk, stačí trochu prostší povaha a nabídka "výhodného nákupu" nebo půjčky. Takhle se oblbovali lidi už ve středověku - viz např. výroba zlata z olova (ta je dokonce teoreticky možná ;-) nebo elixír života. A nabíhali jim na vidle i panovníci, hlavy pomazané. Nebo pozdější podvody, prováděné za R-U. Třeba nádherný podvod s tiskárnou na peníze. Člověk zírá, že na takovou pitomost může vůbec někdo naběhnout. A vidíte naběhl - a ne jeden.
Co mě ale fascinuje, je nezájem našich "zákonodárců" nějaké principy podvodů postavit mimo zákon. Všechny způsoby v zákonu pochopitelně taxativně vyjmenovat nelze - dva dny po vydání takového zákona určitě někdo vymyslí fičuru v zákoně neuvedenou a tudíž beztrestnou. Ale pojem nemravný zisk by se definovat dal - třeba procentuálně.
Ale naši ultraliberálové jsou proti, doporučují věc nechat tak a hlupáky po jejich zbídačení nechat (asi) vymřít. Říkají omu přirozený vývoj. Mi osobně to moc přirozené nepřipadá a už vůbec ne mravné. Ale libertariáni si nedají říct, že když se takový způsob jednání (podvod) stane normou, nakonec přijde někdo chytřejší, než jsou oni sami a nechá "vyhynout" je samé.
Ale vidím, že si koncem týdne sednu a něco k tomu napíšu - téma je to příliš košaté...
STK,
zákony proti podvodům tu jsou (alespoň v Itálii), dělají se tu všelijaké kampaně, které staré lidi a penzisty upozorňují na nejčastější způsoby podvodů a krádeží, politická strana penzistů žádá zpřísnění trestů pro podvody spáchané na starých lidech, ale stejně to nepomáhá.
Podvodníci si to pěkně nastudují a někdy je snad i těžké rozpoznat, s kým má člověk tu čest. Takže i to upozorňování někdy není k ničemu.
A pak by měla policie zakročovat s větším důrazem a nenechat ty menší podovody nebo krádeže plavat.
Mně zatím okradli jen řemeslníci, instalatér nebo zedníci na honorářích, ale to je prý všeobecný jev.
Dobré.
Povídka je to hezká, čte se to dobře.
Poměrně často mívám neodbytný pocit, že z jiné planety jsou mnozí vrcholoví manažeři, politici a jiní veřejní činitelé, jinak by přece nemohli říkat s vážným výrazem ve tváři to, co říkají, odpovídat na něco, nač se jich nikdo neptal a z čeho i malé dítě pochopí, že to "nesedí" a naopak neodpovídat na to, čeho se původní dotaz týkal. Mimozemšťany, nebo aspoň mimoně tu tedy zcela nepochybně máme.
Okomentovat