(Psáno v lednu 2007)
Jestliže jsem posledně hledal důvody pro to, proč říci "NE americkým raketovým základnám", dovolte mi říci poněkud silněji i důvody proč říci ANO.
Nejdříve však zmíním, že ve středu ráno padlo na jednání Bezpečnostní rady státu za přítomnosti prezidenta Klause politické rozhodnutí "radar bereme". Avšak nikoli automaticky, se sraženými podpatky. Nejdříve se musí dojednat "technické podrobnosti." Nepochybně mezi nimi budou požadavky, aby cizí zařízení na našem území splňovalo české (evropské) hygienické normy elektromagnetického záření. Budou mezi nimi i otázky, dotýkající se jurisdikce. A nepochybně naše zahraniční politika bude chtít (správně) vytřískat z naší náklonnosti z Američanů nějakou protislužbu: už dnes se zdá, že budeme minimálně požadovat zrušení víz do USA pro české občany. (Já vím - o tom americká vláda nerozhoduje, ale přece jenom by se měla zlepšit nálada mezi kongresmany.) Nový český ministr zahraničí Schwarzenberg s nedbalou nonšalancí odrazil imperialistické vyhrožování ruských generálů tím, že "pro něj nejsou partneři". Ruské ministerstvo zahraničí k našemu radaru mlčí. Prezident Klaus podotkl, že až bude v dubnu na návštěvě v Rusku, tak si o radaru podebatuje s Putinem.
Spokejenej jsem byl z premiéra, ministra zahraničí i prezidenta. Takhle by měla vypadat státní politika!
Jenže výsledek jednání Bezpečnostní rady byl natolik konstruktivní, že ani nezaujal v dnešních zpravodajských relacích tolik, jako padající sníh, který příští týden roztaje. Ale radar, ten tu zůstane, nikoli snad na věčné časy, ale do té doby, než bude nahrazen nějakým sofistikovanějším zařízením. Takže - proč ho chtít? Když, například, je "americký" a nikoli "evropský" nebo "Naťácký"? Nu, ono je to tak, že nejdříve něco udělají Američané, a až pak se může NATO či Evropská unie připojit. Vzpomeňme na Bosnu, kam Evropa stloukala mezinárodní jednotky po tisících a stovkách vojáků. Války na Balkáně obnažily nezjevnou pravdu, že Evropané jsou schopni mimo své území vyslat nanejvýš několik procent (dvě? tři? pět?) svých vojáků! Takže v Kosovu válčili Američané - a pak ho předali pod protektorát Evropské unii. Válku v Afghánistánu vybojovali Američané, a pak předali otěže do pracek NATO. Ano, EU má jakousi "vojenskou doktrínu", která předpokládá, že Evropané budou působit vpodstatě jako policajti na poli, jež dobudou nějací jiní agresivisté. Evropa buduje svoje "vojenské jednotky", ale když se podíváte blíže, zjistíte, že to jsou pouze štáby, které si vybírají vojenské jednotky k zásahu ze stejné listiny jako NATO. Jsou to vpodstatě jednotky rychlé odpovědi NATO, které jsou Evropě uvolněny... Takže není víc vojsk, ale více velitelů. Více rozhodování, více politiky, více organizačních pavouků, více odpovědností, více pravomocí, více hodnostářů - a žádná operativnost!
Proto je dobře, že radar bude americký, a ne evropský. Až se Evropa zmůže na vlastní systémy, tenhle bude její součástí.
Teď musím dát jednu závažnou antipropagandistickou radu zavile nadšeným obhájcům americké základny na našem území: neříkejte, že půjde "pouze o radar". Půjde o součást zbraňového sytému. Ten radar bude přímo spřažen s "polskými" raketami - jinak by neměl smysl! A právě proto bude funkční a právě proto naše území ochrání. Ano, ochrání i naše území. Ale stejně důležité pro nás by mělo být vědomí, že rovněž ochrání území našich spojenců. Nadšeným mírotvorcům, kteří lkají nad tím, že se budeme podílet na obraně našich amerických spojenců a přátel, říkám: Já jsem hrdý, že konečně můžeme být prospěšní spojencům a přátelům. Opět prospěšní, jako za doby legií, Bitvy o Británii a první války v Zálivu!
A naopak - Američané nikdy nenechají ve štychu své vojáky - ani těch 200, kteří budou v Libavé. Nenechají ve štychu své občany ani v cizích zemích. Dokazují to celou svou historií. Čili nenechají ve štychu ani nás, ani svoje investice zde! Až by případně přišel velký zlý Rus z Východu.
Agentům s ruským plynem a ropou, kteří volají "musíme být hodní, aby nám Rusové nezavřeli kohoutky" nebo "aby se na nás nezlobili" zase říkám: Rusové nám kohoutky zavírají, kdykoli se jim zachce už teď. A budou s námi zametat o to víc v okamžiku, kdy před nimi stáhneme kalhoty! Až tady bude americká základna, tak se mohou na nás akorát tak zlobit.
Tohle je velice důležitý argument proč říci jasné a hrdé ANO pro americké vojenské základny na našem území: Dnešní Rusko se chová klasicky imperialisticky, jako po celou svou historii. I po rozpadu Sovětského svazu považuje Rusko bývalé státy SSSR za "zónu svého vlivu". Alespoň tak se to říká. Ve skutečnosti jsou tyto státy pouze v prvním okruhu ruských zájmů. V druhém okruhu jsou bývalé státy "socialistického tábora míru". Tedy i my. Rusové to u nás znají - terén, základny, vojenské sklady, umístění "tajných" zařízení, mentalitu. Jestli se budeme chovat jako za Husáka, budou s námi vorat. Mohli bychom se tak dostat do prvního okruhu zájmu! S výhledem na přesun do nultého okruhu - cílově bychom se mohli stát jednou ze zemí budoucího SSSR. A nic jiného bychom si nezasloužili. Kdežto jako američtí spojenci a přátelé se posouváme do třetího až čtvrtého okruhu.
Srabům, kteří říkají "tak se ale staneme cílem", pravím: Troubové, cílem jsme i teď! Zatím bezbranným cílem! Teď se budeme moci konečně bránit. Poprvé jsem bezmoc před ozbrojenou převahou pocítil v roce 1968. Stál jsem tehdy jako sedmnáctiletý v Liberci na náměstí u radnice a jen bezmocně zvedal pěsti proti cizím nepřátelským tankům. Třicet let předtím utíkal můj tehdy sedmnáctiletý táta z Liberce před jinými nepřátelskými tanky.
Jenže tohle obranné zařízení není určeno ani schopno bránit nás proti případným sovětskoruským strategickým raketám. I když - pokud by na nás mířily, můžeme pak Rusům hrdě odpovědět s Annou Proletářkou: "My na vás taky!" Tenhle antiraketový radar nás má bránit proti darebákům z Blízkého východu. Prý se na nás Severokorejci vykvajznou, prý Íránci nemají rakety s tak dlouhým doletem, říkají někteří neználkové. Těm musím připomenout, že z Libanonu bude naše území dostupné nově vyvíjeným íránským raketám už někdy po tom roce 2011, kdy má být "americký radar" (fakticky zárodek evropského obranného systému) u nás postaven!
A Severní Korejci? Mají jadernou bombu, nebo alespoň materiál k jejímu sestavení. O totéž se snaží ten neřád Ahmadínežád. V nedávné "Válce raket" jsme viděli model možného našeho budoucího ohrožení: Válčilo "hnutí" proti státu. Izraelské bombardování Libanonu pak bylo "nespravedlivé", protože Libanon neměl s Hizballáhem "nic společného"! V této válce byla zasažena izraelská bojová loď na širém moři. Střelu, které se to povedlo, nejspíš obsluhoval personál ze Severní Koreje...
Máme bombardovat Severní Koreu? Máme bombardovat Írán? Máme (v budoucnu) bombardovat Libanon? Není vyloučené, že to v odpověď na útok uděláme. Pokud budeme mít alespoň možnost sestřelit útočící neřádské rakety, pravděpodobnost jejich vypuštění na naše cíle se sníží. Když na nás nezaútočí, my je nebudeme bombardovat.
Každý správny ochránce obránce míru by měl právě z tohoto důvodu říci americkému antiraketovému systému své smělé ANO!
A ještě naposled: Vloni jsem pobýval v Izraeli asi týden právě v těch místech, na která za měsíc začaly padat rakety. Dovedu si proto živě tuto situaci představit. I tu bezmoc, kterou museli Izraelci cítit z neschopnosti svého politického vedení a z toho, že ještě nemají v provozu protiraketové lasery, které by je proti krátkoletým Fajrům ochránily.
Nechci jednou stát bezbranný před arabským nebo ruským vyděračstvím. Už nikdy jako ovce! A proto dávám americkému antiraketovému systému na našem území svůj rozhodný souhlas.
Psáno v Praze dne 24. ledna 2007, tři dny před Dnem památky obětí holocaustu, na Neviditelném psu vyšlo den na to.
Viz i prohlášení Václava Havla z 6. února 2007.
14 komentářů:
Tak už není L.P. 2007, za dveřmi už čeká rok 2011,
o evropském obranném systému se mluví už tak potichu, že to sem do Kotlinky ani nedolehne, zato se pokorně skláníme před požadavky hostů z "Islámie" a "dovolujeme jim v našem nekuřáckém bytě svobodně kouřit a ještě klepat popel na koberce. Možná čekáme, až nám nedopalek zamáčknou o čelo."
Nezlobte se na mě, ale už asi vím, jak bylo našim lidem při uzavírání Mnichovské dohody.
To známé "O nás bez nás!"
STK:
Vyjádřil Jste to krátce, přesně a výstižně.
V současnosti se cítím asi jako postava v románu Karla Čapka, "Válka s mloky" když se z Vltavy vynoří černá hlava s opačnými víčky.
Ahmadín Neřád vesele zbrojí, radikální islamisté se v Londýně už ani nensaží skrávat, oč jim opravdu jde, nepokrytě prohlašují, že to tu všechno jednou bude jejich, a my tu sedíme s ocasem staženým mezi nohy, ani nedutáme a naivně se domníváme, že to přejde.
Když jim včas ukážem kde jsou vrata a popoženem je, směrem ven, tak to možná přejde, ale takhle, nevím nevím. Američané jsou sami poněkud v rejži a nás z té naší rejže tahali už dvakrát, asi věříme a spoléháme na to, že to klapne i potřetí. Obávám se ale, že bez našeho intensivního přičinění neklapne nic, přesněji nic kloudného.
Počátkem srpna it. noviny převzaly zprávu z Washington Post, podle níž USA mají uzavřít smlouvu buď s Bulharskem nebo Tureckem o umístění protiraketové obrany jižní Evropy. První fází bude vybudování v r. 2011 radaru. Zároveň USA zesilují a modernizují protiraketovou obranu Izraele. Kromě toho se má zvýčit počet lodí vybavených protiraketovým zařízením.
Po srpnu jsem pak už další zprávy nenašla.
2 STK: Možná ale, že když budeme pokorní a poděkujeme za toho vajgla típnutého o naše čelo, že na nás nakonec budou hodní: CXII Verš 85/82 A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících, jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdo říkají: "Jsme křesťané"! A je to proto, že jsou mezi nimi kněží a mniši a že nejsou pýchou naplněni.
Doplňuji - je to verš 85/82 ze súry Prostřený stůl.
Koncem listopadu se bude konat v Lysabonu summit NATO, kde se bude jednat o nových strategiích aleance. Jeden z problémů je protiraketová obrana členů aleance v případě, že bude některá země napadena, a přítomnost jaderných zbraní na území Evropy. Píše o tom zajímavý článek dnešní ruská Nezavisimaja gazeta, která poznamenává, že v tomto ohledu není mezi evropskými zeměmi souhlas, Německo by chtělo ze svého území jaderné zbraně vyklidit.
Víc jak třicet zemí vlastní raketové jaderné zbraně a proto je podle slov gen. taj. NATO Rasmussena, který vystoupil minulý týden v Bruselu, nutné vybudovat protiraketovou obranu. Je také zapotřebí dohodnout společnou linii jak proti terorizmu, tak proti útokům na informatický komputerový systém zemí NATO.
Blíž na
http://www.h-online.com/security/news/item/Report-says-cyber-attacks-should-trigger-NATO-alliance-1099945.html
http://www.ng.ru/world/2010-10-11/8_nato.html
NG také píše také, že možná bude nabídnuta spolupráce Rusku.
Informaci, 11. října 2010 23:06,
Všímáte si, že se v tom zesilování obrany angažují aktivně USA a až poté, pasivně evropské státy?
Pedrovi, 11. října 2010 23:13,
Ze všech zmiňovaných, tedy judaistů, křesťanů a muslimů jsem nejméně pokory a skromnosti zaznamenal u těch muslimů. O to víc ale bylo z jejich strany pohrdání, pýchy a arogance. Pyšní ale nemají rozhodně být na co, vyjma těch ostrých loktů, nevymáchaných papulí a neskromných ambicí.
Jenomže Pedro,
není jenom tato súra. Je jich víc a dost si odporují. Zatím to napravde nevypadá, že by se řídili podle těch smířlivých...
STK
S těmi súrami se to má tak, že novější súry na totéž téma nahrazují súry starší (pořadí první mekkánské období - medinské období - druhé mekkánské období). V klasicky vydaném Koránu je to pro neznalého těžko dohledatelné. České akademické vydání, které rezignovalo na tradiční řazení súr a řadí je právě chronologicky (mohou být spory o detailech, ale přiřazení súr jednotlivým obdobím je shodné jak u jednotlivých islámských škol, tak u nemuslimských vědců), je po této stránce přehlednější. Proto v našem vydání vynikne to, že pokud ze sebe Mo vydal nějaké smířlivé a tolerantní verše, jednalo se jen o první mekkánské období a všechny byly následně nahrazeny, anulovány, verši agresívními.
Programem islámu je agrese, likvidace jakéhokoli odporu, vybití všech nevěřících vyjma "lidí Knihy" a zotročení toho zbytku. Je třeba se tomu postavit, s vědomím toho, že v krajním případě budeme muset islám zlikvidovat tak, jako byl zlikvidován nacismus.
To starý kocour - Samozřejmě. Stačí si vybrat vhodný úryvek (a ten pak patřičně aplikovat). Ze stejné súry třeba verš 56/51: Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoli z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý.
Čím déle tu problematiku soužití s islámem sleduji, tím více musím v tomto ohledu dát za pravdu A.S.Pergillovi, neboť stačí se podívat jenom na dějiny Izraele od roku 1948 a je celkem jasné, že soužití s muslimy a státy, které jsou jimi obývány, je přinejmenším problematické, ne-li rovnou nemožné.
V dalších desítkách poválečných konfliktů ať už vnitřních nebo mezistátních, hrají muslimové svou významnou a často spíše hlavní roli a to v nadpoloviční, takřka dvoutřetinové množině z těch všech, které již proběhly, nebo ještě probíhají. To už není náhoda toto "úsilí"je nepochybně zaměřeno na to, urvat pro muslimy na cizí úkor co jen půjde, nejdříve nátlkaem a výhrůžkami, pak třeba i po zlém. Technologie je už za ty desítky let, co tomu nečelíme, poměrně dobře zvládnutá a propracovaná. Jsem přesvědčen, že jsou docela blízko tomu, aby rozpoutali občanskou válku v Evropě, případně rovnou 3. světovou, dost možná i jadernou válku.
Nečinnost evropských politiků, v kontrastu s tím co reálně hrozí, je přímo do nebe volající a děsivá zároveň.
To A.S.Pergill: Kdyby jenom súry v novějším období popíraly ty ze staršího období - v súře Prostřený stůl je verš 85/82 v přímém rozporu s veršem 56/51. Jako zajímavost v souvislosti s veršem 56/51 - v lednu t.r. v diskusi na NP pod jedním článkem Johannese Gerloffa mě upozornil jakýsi Sigmund: "Disponujete špatným překladem. V tom verši se říká: - neberte si židy a křesťany za OCHRÁNCE- v další větě se chyba opakuje. Bohužel i když je Hrbkův překlad jinak velmi dobrý, pár takových chybiček tam je...". Pak jsme trochu diskutovali o tom, nakolik je překlad koránu od Ivana Hrbka (Academia 1972) věrný. Sigmund mi doporučil podívat se na: http://imane.sblog.cz/vztahy/ . Na moji repliku, že: "No to milosrdenství ve vztahu k ostatním náboženstvím zřejmě není třeba brát až tak doslova - příslušníci židovského kmene Beni Kurajza by o tom mohli vyprávět své, pokud by ovšem přežili" mi Sigmund odpověděl, že "by to bylo na delší diskuzi, ale ta chyba v překladu je tam popsána a vysvětlena dobře". Takže kdo má zájem, může si na ten odkaz skočit. A taky si vyhledat něco o osudu toho židovského kmene Beni Kurajza (na Seznamu.cz je dokonce i přímý odkaz na tu naši výše popsanou diskusi), já celou věc ponechávám bez dalšího komentáře.
Pokrokově zaměření lidé, bohužel slepě věří mýtu, že člověk dokáže racionálně poznávat realitu. Na základě tohoto mýtu věříme, že lidé činí racionální rozhodnutí na základě zhodnocení faktů. Na to, aby člověk lidi přesvědčil, stačí přece, aby se jim předložila fakta. Těch lidé využijí k tomu, aby se rozhodli, jaká alternativa bude nejlépe podporovat jejich zájmy a touhy.
Z řady psychologických experimentů však vyplývá, že tak to nefunguje. Namísto, abychom prováděli racionální analýzu pozitiv a negativ, přijímáme jen ty informace, které potvrzují naši totožnost a naše hodnoty, a odmítáme informace, které jsou s nimi v rozporu. Své myšlení přizpůsobujeme své společenské totožnosti a ochraňujeme ji před jejím zpochybňováním. Když se setkáme s lidmi, kteří nám předkládají nepříjemná fakta, většinou to jen posílí náš odpor vůči jakýmkoliv změnám.
Naši společenskou totožnost utvářejí hodnoty, které psychologové nazývají vnější či vnitřní. Vnější hodnoty se týkají statusu o stoupání na řebříčku společenské hierarchie. Lidé se silnými vnějšími hodnotami se fixují na to, jak je hodnotí jiní lidé. Potřebují finanční úspěch a slávu. Vnitřní hodnoty se týkají vztahů s přáteli, s rodinou a s komunitou, a týkají se také sebepřijetí. Ti, kteří mají silné vnitřní hodnoty, nezávisejí na chvále či odměnách od jiných lidí. Mají přesvědčení, které je hlubší než sebezájem.
Málokdo má čistě jen vnější nebo čistě jen vnitřní hodnoty. Naše společenská totožnost je tvořena směsicí hodnot. Ale psychologické testy, provedené v téměř 70 zemích světa, ukazují, že hodnoty se shlukují v pozoruhodně obdobné vzorce. Tí, pro něž je velkou hodnotou finanční úspěch., například, mají méně slitování s druhými, mají silnější manipulativní tendence, silnější víru v hierarchii a nerovnost, silnější předsudky vůči cizincům a menší zájen o lidská práva a životní prostředí. Ti, kteří mají silný smysl pro vnitřní osobní hodnoty, prokazují větší porozumění vůči jiným a víc se zajímají o lidská práva, sociální spravedlnost a životní prostředí. Tyto hodnoty se navzájem potlačují - čím jsou silnější něčí vnější hodnoty, tím slabší jsou jeho vnitřní hodnoty.
Se svými hodnotami se nerodíme. Jsou utvářeny společenským prostředím. Tím, že politika změní naše přesvědčení ohledně toho, co je normální a přijatelné, mění naši mysl stejně jako naši situaci.
A nejhorší je, když ti, pro které je hodnotou vlastní prospěch, nemají žádné slitování s druhými, manipulují jimi, zatímco deklarují svůj vnitřní smysl pro sociální spravedlnost. Hlásají ochranu přírody a ničí ji. Prosazují svobodu - pro sebe, porušujíce demokracii a svobodu jiných.
Okomentovat