Na silnici byla značka: "Nehoda vepředu." A v zálivu - uvízlá ponorka. Zachytila se kormidlem. Právě v těchto chvílích (přesně v 18:12 místního času) vrcholí příliv. Vypadá to, že sklouzne bez problému. Držíme palce.
Mobilem sejmula (c) Tess, jedoucí zrovna kolem a hned poslala. K netu se dostane až zejtra večer. Pak budou i fotky.
21 komentářů:
O ponorce
http://it.euronews.net/2010/10/22/scozia-s-incaglia-sottomarino-nucleare/
To je snad parník, vždyť kouří!
Za takovouhle příležitost bych snad dal i přední zuby, říkávám v takových případech. Škoda, že neměla alespoň kapesní digitál. Z toho plyne poučení, že buď je co k focení, nebo foťák. Málokdy obojí najednou.
Byla zaslána jen zmenšená informační mobka přes MMS. Časem (asi zejtra)přijdou fotky ve slušném rozlišení - z foťáku. (Fotit Tess umí:)
2 Schumacher antisemita:
1. Přední zuby nedávat! Jeden se mi zlomil k nepotřebě, protéza na jeden zub byla směšná a smáli se mi, že šišlám, tak jsem si musel nechat zub nastřelit a protože pan primář je dokonalý obchodník tak mi tam našel ještě 3 prázdná místa. No a ty 4 zuby mě přišly i s množstevní slevou na 70 000.- ;-/
2. Kompakt a digitální "stereozáznamník" (magnetofon to není, říkám tomu tedy "nahrávátko") s kvalitními mikrofony nosím v kufříku pořád. Když se naskytne něco zajímavého, dojdou mi zásadně baterky!!!
Britskou ponorku při mořském přílivu se podařilo vyprostit.
http://it.euronews.net/2010/10/23/disincagliato-sottomarino-nucleare-britannico/
Schumacher: Měla digitální zrcadlovku s objektivy (v relativním přepočtu) v rozsahu 24-120 a 160-600, je to dost? :D Cítila jsem se jak blázen, měnit objektivy (nejzajímavější věci se děly samozřejmě na rozhraní). Fotila do rawu, otci právě posílám zmenšený, zatím nijak neupravovaný výběr a doufám, že to tímhle připojením proleze.
Přítel měl též digitální zrcadlovku, též vybavenou objektivem typu "dělo".
Na Skye má ale pořádný foťák každý druhý, bažiny se jen hemžily fotografy s obrovskými objektivy.
Byla docela tma, ale z těch rawů se nakonec něco pěkného určitě vytáhne. Omluvte prozatímní nedokonalost náhledových jpegů :).
2 Tess : Tak to jo, v tomle případě štěstí přálo připraveným a fotografickou plnou polní. Pronese se, ale vyplatila se. Mám skoro takovou radost jako bych to fotil sám. Sákryš, rád bych měl někdy takovou kliku. Zatím fotím do jpeg a o "zrcadle" sice uvažuju, ale jsem lenoc líný tahat všude s sebou. I lepší kompakt se pronese. Na druhou stranu námaha se vyplácí. Fotky z rawu budou I.A třída.
Na 2. programu ČT běží dneska pořad o Františku Truhlářovi, který létal jako příslušník RAF za války v Anglii. O jeho osudech napsal knihu "Souboj s osudem" škpt Bozděch. Vycházelo to po válce jako příloha časopisu Vpřed. Tuto knihu jsem půjčil některému z kamarádů a už jsem ji neviděl. P. Truhlář nejdříve přežil těžce popálený katastrofu bombardéru Wellington, který vletěl do balonové baráže. Po vyléčení (několik transplantací kůže na obličeji) se přeškolil na pilota stíhačky. A znovu byl při havárii těžce popálen. Na osudy těchto hrdinů se dnes zapomíná ...
Když jsem uvedenou knihu v padesátých letech coby dítko školou povinné četl, netušil jsem, jakým způsobem životní pouť Františka Truhláře skončila. A popravdě řečeno netušil jsem to dodnes. Ovšem zřejmě při vší životní smůle měl štěstí - zemřel za kniplem milovaného spitfiru. Kdyby se dožil "únorového vítězství pracujícího lidu", tak by zřejmě skončil na těžbě uranu v Jáchymově.
Schumacherovi:
Zubů si hleďte, těch zdravých není nikdy dost, STK má pravdu.
STK:
Už byste za ta léta co běháte po světě, už mohl konečně poznat, že nežijeme ve vesmíru běžném, ale murphyologickém, tudíž je zákonité, že Vám v ten nejneuvěřitelnější okamžik, kdy se Vám to hodí úplně nejméně ze všeho možného, prostě dojdou baterky.
Dá se tomu i vzdorovat, ale je to drahé, taháte sebou spoustu věcí zbytečně, hodně to váží a nadřete se jako Bulhar, takže chudák páteř, auto a všechno kolem. Vím o čem hovořím já jsem člověk, co zkouší vzdorovat :-)
Pedrovi:
Jako malé dítě (ve věku 7-8 let) jsem bolševikům pořád ještě naivně věřil, jakže je ten socialismus úžasný a jak to s námi myslí dobře. Není divu, tenkrát mi ještě zajímaly takřka výlučně verneovky a mayovky a tam se o takových věcech moc nepojednávalo. Později, když mi bylo asi tak 9-10, jsem se dostal ke knihám pana Fajtla a začal se zajímat o účast našich letců ve 2. sv. válce a jejich osudy. Právě že ty jejich osudy mi pomohly postupně pochopit, co že jsou ten socialismus s bolševikem dohromady za "dárečky" a v nějakých 14-15 letech už jsem byl jakýchkoliv iluzí oproštěn.
František Truhlář měl možná svým způsobem štěstí, že se toho února 1948 nedočkal. Ale bůh ví, jak by to bylo, kdyby se dožil, protože např. Františkovi Peřinovi se po únoru 1948 spolu s manželkou a kamarádem podařilo uletět do Německa. Musím říci, že když jsem ty osudy těch našich letců procházel, tak z každého úspěšného pokusu o útěk po roce únoru 1948, jsem měl upřímnou radost.
To drak: Knihy od Františka Fajtla mám snad všechny. Ale osudy našich letců popisoval ještě před únorovým vítězstvím právě škpt Bozděch ve Vpředech - pak bylo dlouho ticho. Ve Vpředech vycházely také články cestovatele Batličky a jiné zajímavé čtení (např. seriál článků syna Huberta Ripky - dnes už nikdo neví, kdo to H. Ripka byl). A na zadní straně seriál o Rychlých šípech. Po únoru 48 pak to vzalo rychlý konec - ze Vpředu byl Pionýři, vpřed a nakonec Pionýr. Pěkné počtení bylo i v Junácích - všechno to ještě mám schované.
Jinak k těm pilotům RAF - při návštěvě místního hřbitova u hrobu rodičů mých i manželčiných se vždy zastavím i u hrobu plk Rudolfa Soudka a jeho paní (zemřel bezdětný, takže ten hrob je trochu bezprizorný). Létal jako 2. pilot na Liberátoru, dělali jsme v 70. a 80. letech v jednom podniku a dobře jsme se znali. Zaliju kytičky, teď na podzim uklidím napadané listí, položím kamínek (Šaman bude vědět proč). Na Vánoce mu pak na hrob dávám dvě lampičky - vlevo červenou, vpravo zelenou.
Teď jsem si vzpomněl - Nakonec byl Vpřed a Junák spojen do "Junáci, vpřed" - vyšlo snad jen několik čísel. A pak už jen "Pionýři, vpřed" a "Pionýr". To vše už bez Jaroslava Foglara, ale s p. Burešem.
Pedro - ty dvě latarničky mě dojaly...
Pan Soudek pocházel z Košťan, tedy ze Sudet. Proto hovořil perfektně německy. Utekl jako 17-letý v r 1939 z Protektorátu, protože jeho matka byla Židovka (proto ten kamínek). Když k nám po revoluci přijela skupina odborníků z NSR domluvit zavedení výroby sádrokartonových desek, kolega ing., který běžně tlumočil byl služebně v zahraničí. Zavolali paní Hildu G., rodilou Němku. Ta to po chvíli vzdala s tím, že ty odborné výrazy nezná. No kdo tady ještě zná něměcky? No přece pan Soudek v investicích. Pan Soudek vše perfektně přetlumočil, načež se ho Němci zeptali: "Vy tak perfektně mluvíte německy, zřejmě jste v Německu žil, kde !" Pan Soudek odvětil: "Já znám Německo velmi dobře z paluby bombardéru R.A.F." Němcům spadla brada a už se dál nevyptávali. Často na něho vzpomínám. Hrob naší rodiny je blízko jeho, budeme sousedi.
Pro přesnost - p. Soudek létal původně na Wellingtonu. 311. měla Liberatory až po přezbrojení a s těmi už létala hlídkovací lety nad Severním mořem, nad Německo snad už ne.
Pedrovi:
Já jsem trošku pozdější, takže za mě už byly k dostání jenom: Pionýr, Sedmička Pionýrů, Pionýrská stezka, ABC, VTM, Amaterské rádio atd, atp. Pořád to bylo o dost lepší než Rudé právo, kteréžto jsem považoval za smrtelně nudné až odpudivé. Sešity s Rychlými šípy od pana Foglara jsem pak našel u jedné staré paní z našeho domu, které jsem občas chodil nakupovat. Po tom nákupu jsem u ní celkem rád poseděl, protože měla v bytě pro mě spoustu úžasností, jako ty Rychlé šípy, stará vydání verneovek, vzduchovku, se kterou jsem směl občas střílet z okna, ale jenom do střechy. Po tom nákupu jsem zpravidla dostal za tu výpomoc jablíčka v župánku, nebo nějakou jinou dobrotu. Ale ty Rychlé šípy, ty mě z toho všeho přitahovaly nejvíc.
Co se knih týče, tak náš vedoucí pionýrského oddílu, kterýžto ho vedl po skautsku, nám na výpravách četl povídky a články pana Batličky. Psal úžasně, jsem rád, že Jste mi ho připomněl, až zase půjdu třeba na knižní veletrh, zkusím se po něčem od něj podívat. Knížky od pan Fajtla, či pana Lišky a dalších mám skoro všechny, ale pan Bozděcha tam myslím nemám, zkusím se po něčem rozhlédnout. Část mi jich také zmizela mezi lidmi a s půjčováním jsem tím pádem raději přestal, nic by mi časem nezůstalo.
No ti normální Němci na tu 2. světovou moc hrdí nejsou, takže zmínka o ní, podobná tomu co řekl pan Soudek obvykle spolehlivě ukončí konversaci.
Ona ta naše 311. peruť s těmi Welingtony létala pro velitelství bombardovacího letectva do jara 1942, zatímco poté už s těmi Liberátory létala pro velitelsví pobřežního letectva a koncem června 1945 pak přešla pod velitelství dopravního letectva:
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/559#559
Do sousedství pana Soudka ale ještě nespěchejte, na to je času dost :-)
To drak:
Tak jsem šel na půdu, ověřit ve Vpředech, zda ten kpt Bozděch, autor knihy o Františku Truhlářovi "Souboj s osudem" je totožný s Václavem Robertem Bozděchem, autorem knihy Bombardéry útočí (viz http://aces.safarikovi.org/victories/literature-czech.html). A tam na půdě mě málem porazilo - myslel jsem, že mě za p. Soudkem povezou už příští týden. Krabice, v níž byly Vpředy a Junáky uloženy, je skoro prázdná. Zbylo tam jenom pár čísel, zato však jako ironie seznamy, které jsem si kdysi udělal: Mladý hlasatel - několik čísel, Junák - 3 nekompletní ročníky, Vpřed - I. ročník mimo č. 1 kompletní, II. ročník - kompletní, III. ročník kompletní, Junáci, vpřed - několik čísel, Vpřed, pionýři - několik čísel. Žádné myši, všechno perfektně zachované. Raději se neptám manželky ani dětí(dnes už dávno dospělých, které mě udělaly trojnásobným dědečkem), zřejmě to vše padlo za oběť nějaké školní soutěži ve sběru starého papíru.
Takže z toho, co tam zbylo: Vpřed - I. ročník, 1. číslo, Praha 3. března 1946. Uvnitř článek "V horách Větrné řeky" od Františka Běhounka, "Rakety a granáty" od Arkadije Gajdara. Dále Vpřed - časopis pro hochy a děvčata - II. Ročník, číslo 1. Na obálce ilustrace k románu "Stínadla se bouří", který začal vycházet jako příloha (někde bych toto vydání měl mít, ale už ho raději nehledám, chci si ušetřit další ránu - stejně mám pozdější vázaná vydání "Záhady hlavolamu" i "Stínadel"). Uvnitř kreslený seriál "Výprava Toma Bartona" - (předchůdce Jurského parku), článek "Bílá velryba" od F. Běhounka a soutěž "Po stopách Alvareze". Na poslední stránce samozřejmě "Šípáci". Z III. ročníku jenom titulní list čísla 6 s kresbou Wellingtonu nad Londýnem se světlomety a balonovými barážemi - ilustrace ke článku kpt. V. Bozděcha "Balony nad Londýnem", který byl uvnitř čísla (ale už není …). Pak titulní stránka z čísla 10 s kresbou Wellingtonu těsně nad rozbouřeným mořem - ilustrace k románu od V. Bozděcha "Souboj s osudem", který uvnitř vycházel jako příloha. Pak jedno číslo Junáka (ročník 30, číslo 9) se seriálem "Roy a jeho Bobři" a článkem "Schůzka se smrtí" od kpt. let. V. R. Bozděcha. Vzadu už bez Rychlých šípů, ale se seriálem o dr. Emilu Holubovi. Pak jedno číslo Junáci, vpřed (1. číslo z 1. září 1948) se články "Dobrodružství podmořského rozvědčíka" o rozvědčíku Polzunovovi - (autor neuveden) a Hradba statečnosti (překlad z polštiny) od A. Kamińského. A pak už jenom jedno číslo časopisu Vpřed, pionýři (č 22 z 23. ledna 1951). Na titulní stránce kresba sovětské rakety prolétající nad Měsícem, v pozadí zeměkoule (tak takovýto obrázek dobře známe, jenomže ho později nafotili Američané, sorry). Uvnitř článek "Nová planeta" o tom, jak raketa se sovětskými kosmonauty obeplula Měsíc a vyfotografovala jeho zadní stranu (tohle se Sovětům povedlo až o mnoho let později a bez pomoci lidské ruky). A dál článek "Mořská sůl" od N. Ždanova o sovětském námořnictvu (ilustrace Zd. Burian). Na poslední stránce nákresy, jak budou jednou konstrukčně uspořádány sovětské rakety (které jim po válce pomáhali vyvíjet němečtí konstruktéři, bývalí kolegové Wernera von Brauna). Tak jsem takto psaním ze sebe setřásl ten stres, který na mě padl, když jsem otevřel krabici. Na závěr - V.R. Bozděchovi tedy vyšla jenom ta kniha o bombardérech, které útočí, pokud nepočítáme ten Souboj s osudem, který vycházel jako příloha Vpředů a už nikdy potom nebyl znovu vydán.
Ten obrázek sovětské rakety oblétající Měsíc z r. 1951 je od Zd. Buriana. Požádám syna, aby ho naskenoval a pošlu ho šamanovi. Možná by stál za zveřejnění pro porovnání se skutečnou fotografií, pořízenou o jednu generaci později Američany.
Už se těším. Jinak - Pedro - schovávejte své poklady bedlivě, takovéto klenoty mají dnes velké hodnoty sbírkové, vyjadřované ve velkých penězích!
(První vydání Batmana za milion dolarů, první vydání Čtyřlístku za něco míň:)
\ :-)
Okomentovat