Přátelé Izraele se v úterý vpodvečer sešli na Kafkově náměstí v Praze, aby dali najevo podporu Izraele v jeho těžkých dobách a aby vyjádřili nesouhlas s připravovaným jednostranným vyhlášením palestinského státu v hranicích z roku 1967.
A bylo nás asi dvě stě. Setkání podpořily křesťanské i židovské organizace, připojil se k nim i Nadační fond obětí holocaustu. Nejdříve uplynula čtvrthodinka za zpěvu židovských písní přišlého obecenstva - než se zprovoznil zesilovací aparát. Pak se zesíleně rozezněla kytara a ženský hlas v podání dua Menorah, které během celé akce prokládalo písničkami jednotlivé projevy a náramně tak přispělo k přátelskému duchu setkání.
 |
| Menorah |
Jeden ze svolavatelů akce Matouš Zoubek prostřednictvím historického přehledu dovozoval skutečný cíl současné palestinské aktivity: Nejde o to, aby vznikl 22. arabský stát, ale aby byl zničen Izrael. Podle samotných Palestinců je Jordánsko Palestina a Palestina Jordánsko. A: "Jakmile budeme mít svůj stát, nebudeme váhat ani chvilku a sjednotíme se". (K tomu připomínám, že na oficiálních jordánských mapách je tzv.
Západní břeh stále součástí Jordánska. ) Jak může OSN souhlasit se vznikem státu, který prohlašuje, že chce zničit jiného jejího člena? OSN se tak může stát katalyzátorem válečného konfliktu!
 |
| Václav Marhoul |
Režisér Václav Marhoul uvedl, že pokud OSN schválí samostatný palestinský stát v hranicích z roku 1967, popře svou rezoluci 242/1967. Izrael se stáhne - ale pouze za podmínky, že bude uznán v bezpečných hranicích. Přes které v roce 2000 přeletěly 4 rakety, a v roce 2008 už 1730. Měli by ustoupit oba partneři, ale zatím ten palestinský učí své děti, že Židé musí být vyhubeni. S takovým partnerem je těžko jednat.
Zástupkyně izraelského velvyslanectví tlumočila hlubokou vděčnost České republice za dlouhodobou podporu a spolupráci v různých oblastech. V této nelehké době je nutno brát jako podporu nejen podobná shromáždění, ale i návštěvu premiéra Nečase, ke které má dojít za dva dny.
Po další písničce přišel na chrámové schody sv. Mikuláše, které sloužily jako řečnická tribuna jakýsi nepředstavený pán, a začal říkat, že největší právo na Palestinu mají přece Palestinci. Jak jsem najednou poslouchal a fotil a zapisoval, neměl jsem volné žádné ruce k praní - to zastali na zavolání páni policisté. Fakt je, že když si onen provokatér sedl, nehnuli s ním ani tři. Až ho odnesl čtvrtý - Samson z publika. Pán pak křičel jako tur, když ho strkali do policejního auta, aby přivolal pozornost médií. On to nejspíše myslel dobře - ale na špatném místě.
 |
| Babička Ludmila |
Jak je to s tou "Palestinou" nám pak později vysvětlila paní Helerová, alias "babička Ludmila". Historie toho názvu nezachycuje žádné "Pelištejce". Jde o území, které staří Řekové nazvali podle jejich obyvatelů - Palestrinů. Palestra je dodnes v italštině posilovna, tělocvična, a palestrini byli - bojovníci. Bojovník se hebrejsky řekne Izrael. Takže "Palestina" je jen řeckým překladem Izraele!
 |
| Roman Joch |
Premiérův poradce Roman Joch upozornil, že Izrael je ostrovem svobody a svobodné diskuse - a to i pro arabskou opozici. Není svobodnějších Arabů, než jsou ti, kteří mají izraelské občanství. Jakýsi procházející turista k tomu vykřikl provokativně "Svobodu Palestině!" K tomu pan Joch podotkl: "Ano, ale tehdy, až když ji budou mít Palestinci od svých vládců!" Jednostranné vyhlášení samostatnosti je aktem nepřátelství vůči Izraeli. Nemělo by se podporovat a nemělo by se k němu mlčet. Tento krok bude v důsledku škodlivý i pro Palestince. Nikomu nepomůže, ale může uškodit. Může vést i k frustraci davů a lůzy...
Jakub Tejdl pak omluvil nepřítomnost ředitele Židovského muzea Leo Pavláta a přečetl jeho projev, který už v drobně obměněné verzi
odvysílal Český rozhlas. Palestinský stát má vzniknout. Má a spolu se Státem Izrael mohl existovat již od jeho vzniku před 63 lety. To by ovšem arabskému světu nesmělo více záležet na zničení státu židovského než na palestinské státnosti... Jak Rada bezpečnosti v listopadu 1967 určila, mělo dojít k přímým jednáním o podobě hranic, urovnání mělo být vzájemně „přijaté“. Připravované vyhlášení palestinského státu v OSN v rozporu s tím počítá s hranicemi, které budou Izraeli nadiktovány. Předpokládá, že se tato země téměř čtyřikrát menší než Česká republika sevřená z jedné strany mořem a ze všech dalších arabskými zeměmi znovu ocitne v situaci, kdy v nejužším místě bude její území široké necelých 15 kilometrů.
Chystané vyhlášení palestinského státu není v nejmenším vztaženo k míru a ukončení konfliktu. Naopak, neustále zdůrazňovaný palestinský nárok na návrat palestinských uprchlíků a jejich potomků do Izraele naznačuje, jak by nově vyhlášený palestinský stát stupňoval své požadavky. Cílem je, aby téměř 5 miliónů Palestinců z diaspory změnilo palestinskou menšinu v Izraeli ve většinu – a na místě židovského Izraele aby tak vznikl druhý palestinský stát. Vlastně třetí, vezmeme-li v potaz, že i Jordánsko vyrostlo na půdě někdejší britské mandátní Palestiny...
Pravda, takový vývoj nikdy nenastane – Izrael ho nepřipustí. Cena, kterou za to zaplatí, však může být vysoká. Jak moc, předurčí nyní i OSN svým postojem k vyhlášení palestinského státu. Jednostranný krok, který se zde chystá, ukončení konfliktu neuspíší. Naopak ho vyostří. Ti, kdo se domnívají, že podporou palestinského návrhu přiblíží oblast k míru, ji ve skutečnosti mocně postrčí k válce. A Evropská unie jako obvykle – váhá. Ale Izrael má ještě alespoň nějaké přátele!
 |
| Matouš Zoubek |
Matouš Zoubek na závěr vyjmenoval tři skupiny přátel, které se zde sešly: Byli to naši židovští přátelé, křesťané a pak lidé, kteří jsou bez náboženství, ale kteří považují pravdu za důležitou pro své životy. Izrael je plamen svítící napříč dějinami, který přináší pokoj a mír. Podobně jako za Chanuky bychom měli následující týden, který zbývá do rozhodování Valného shromáždění OSN zapálit každý den jednu svíčku a pomodlit se za Izrael a posunout tak svět od nenávisti k lásce...
Skupina Menorah ještě zahrála Hatikvu - na začátek se zpívala česky, nyní hebrejsky. Byla věnována vězněnému vojákovi Gilatu Šalitovi.
Po sedmé hodině naposledy zazněly šófary, a pak jsme se již rozešli do svých domovů. Někteří, jako třeba křesťan Franta z Brna, to měli trošku dále. Ale díky i těmto lidem (jak pravil Matouš Z.), až bude na náš národ Hospodin pohlížet, uzří zde "10 spravedlivých" a bude milosrdný k české zemi.
Nu, uvidíme. Budeme rádi. I když to neděláme kvůli Hospodinovi - ale hlavně
kvůli sobě!
Zapsáno v Praze dne 13. září 2011
A bylo nás asi dvě stě. Setkání podpořily křesťanské i židovské organizace, připojil se k nim i Nadační fond obětí holocaustu. Nejdříve uplynula čtvrthodinka za zpěvu židovských písní přišlého obecenstva - než se zprovoznil zesilovací aparát. Pak se zesíleně rozezněla kytara a ženský hlas v podání dua Menorah, které během celé akce prokládalo písničkami jednotlivé projevy a náramně tak přispělo k přátelskému duchu setkání. 
242 komentářů:
1 – 200 z 242 Novější› Nejnovější»Úžasné! Nesmírné díky za promptní zprávu, snímky, plastické a hutné líčení pro nás, co jsme při nejlepší vůli nemohli. Kousek tamodtud jsem byl před třemi lety připravený dostat přes hubu od hochů v bombrech s vymytým mozkem a vyholenýma lebkama, nakonec nedostal. Jako bych tam byl, chaverot ve chaverim. Nevypadá to tam už zase vůbec dobře. Desítiletí měl I na severu velké spolehlivé Turecko a vedle velký klidný Egypt. Never more.Myslím teď každou chvíli na Golany, Mrtvé moře, Západní zeď, Betlém, Jordán, Caesareu, krásné, veselé, šarmantní vojandy se samopalem přes rameno jak kabelkou... kumránské svitky v tom úchvatném Muzeu Izraele... jeruzalémskou obrovskou citadelu... přívody vody ke každičkému stromu v každém parčíku v každém městě... Chagallovy obrovské vitráže v obrovské městské nemocnici... Gethsemanskou zahradu, horu Olivetskou... tely s deseti vrstvami měst, až do neolitu... Masadu s měsíc po měsíci budovanou rampou, zachovanou, kde na plošině vysoko nad vším okolo po léta branci IDF přísahali: Už nikdy Masadu! A klid a pokoj, šalom, tam nebude a nebude. Šalom.
Ano, hlavně kvůli sobě to děláme, Šamane.
Aby se už konečně zastavil ten nekončící proud lží, nenávisti, hloupých keců a info-s*aček.
On se sice nikdy úplně nezastaví - ale neměl by ani na chvíli nabýt vrchu.
Ten procházející volající turista byl mladý chlapík s batoletem v ruce, ten by se nepral, ale ten na schodech... no, bohužel jsem ani neviděla ani neslyšela, co se děje, jen ta slečna volala policii dost hlasitě. A je mi strašně líto, že jsem neviděla toho "Samsona z publika", a že nevím, kdo to byl... Nevíte někdo? Mám tip na chlapa s jinou siláckou přezdívkou, ale fakt nevím. Jinak díky všem, kdo přišli a dali najevo, že Izrael v tom není sám. Plující oblaka
diky za hezke info, jen mam pocit, ze ta skupina se jmenovala Menorah? šalom Karolina
Nejsem si úplně jist, zda takto presentovaná akce je z dlouhodobého hlediska přínosem nebo naopak ztrátou. Dá se totiž snadno interpretovat (a s ní i celý konflikt, k němuž se vyjadřuje) jako "vnitrožidovská záležitost", do níž ať se gojim raději nepletou. Jsem toho názoru, že když komunisté ve 30. letech razili heslo "u Madridu se bojuje o Prahu", tak si počínali daleko taktičtěji.
Nicméně pokud by Židé začali budovat něco na způsob "jednotné fronty proti islámu", tak by se nejspíš museli zbavit řady judaistických dogmat, protože islám je jen derivátem judaismu (a je mnoha Židům bližší a pochopitelnější než evropská civilizace, což mnohokrát v dějinách prokázali). To se mimo jiné projevuje tím, že v řadě konkrétních situací jsou Ž/židé jednoznačně "s muslimy proti lidem" (viz např. kontraverze okolo zrůdného halal porážení zvířat).
Pochopitelně, interpretace Pelišt = Žid je naprostý nesmysl, Pelištové byli zbytky autochtonního palestinského obyvatelstva, které ještě nebyly Židy vybity. (Řekové mezi nimi a Židy velice dobře rozlišovali.) Jen jediné z těch blábolů je pravda, že totiž nemají absolutně nic společného s palestinskými Araby. Jejich zbytky splynuly s christianizovanými Araby a společně s nimi byly vybity při a po islámské invazi do Palestiny, na niž Evropa reagovala křižáckými válkami, bohužel neúspěšnými.
Šamane, díky! Za účast i za zprávu. Moc se mi líbil ten plakát o ´38 a Československu. Co kdyby se po zkusili chytit alespoň ti rozumnější europoslanci? Tohle by mohlo zabrat.
Jakube, taky kdy bude to povídání o dovolené? Izrael je můj sen, prosím...
Ano, tato interpretace určitě vznikne nebo už vznikla rovněž. Jakkoliv není zcela logická. Nicméně pro jednoduché povahy s přímočarým čb myšlením, že...
Představa či přání, aby se židé (malé, neboť teď myslím judaisty) zavili těch či oněch "!dogmat", je krásná - leč je to jednou provždy utopie. Ze zásadních důvodů, to by bylo nadlouho, ale to vy jistě víte, víte toho dost.
A zásadně: podobnosti v jazycích, zvycích, způsobu života, obřadech atd. atd. mezi dvěma národy či jakýmikoli komunitami - nu, to bohužel samo o sobě vůůbec nesbližuje. Často naopak. C´est ca prostě. So ist des Lebens Lauf. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit... že, Mistře?
- zbavili. Su somár.
Vsjo v svojo vremja, druzjá... Čas zraje. Je toho priveľa. Třídí se to, tříbí, řadí...
TA islamistická totalita je jako ti Čapkovi Mloci, dokonce bych řekl, že Čapkovi Mloci jsou ve srovnání s islamistickou totalitou ještě docela hodní a slušní kluci, na rozdíl od islamistů jsou totiž aspoň schopni pracovat a vyrábět tedy mít nějakou civilisaci, což ze strany islámské anticivilisace nehrozí ani omylem. To srovnání s chováním Evropy v roce 1938 a nyní je tedy víc než výstižné, bohužel víc, nežli by bylo záhodno a zdrávo.
Situace se stává značně komplikovanou. I když, jak píše italský il Foglio, pozice Palestiny v OSN se změní jen formálně přejmenováním ze státu pozorovatele na nečlenský stát, hlasování bude mít velký dopad jak psychologický tak strategický na politiku vůči Izraeli. Pro uznání palestinského státu bude hlasovat pravděpodobně 130 států ze 193. Z evropských států bude hlasovat pro resoluci Belgie, Kypr, Řecko, Irsko, Malta, Portugalsko, Švédsko, Norsko. Jak píše list, je to první účinná, inteligentní a diplomaticky rafinovaná akce Palestinců za celou dobu trvání izraelsko - palestinského konfliktu, Abu Mazen spolu s Erdoganem dali dohromady novou politickou linii, která se představuje jako řešení národnostní otázky a ne jen omezeně náboženské. Na to jsou politici různých států citlivější, i když ve skutečnosti žádný jednotný palestinský stát neexistuje, jsou to dva proti sobě stojící celky, které nejsou schopny se sjednotit pro nepřekonatelný konflikt mezi Hamasem a palestinskou správou Abu Mazena, jak ukázaly nedávné pokusy.
Uznání de facto existence jednotného palestinského státu ale pravděpodobně povede k zvýšení teroristických akcí proti Izraeli, hovoří se o nebezpečí rozpoutání třetí intifády.
Na situaci nese vinu z velké části Obama svou nevyhraněnou politikou na středním východě, na jedné straně chtěl vytvořit nové vztahy s islámským světem, na druhé pokračovat vlažně v podpoře Izraele. Tak prakticky zklamal jak Abu Mazena tak izraelského premiéra.
Izrael bude mít život mnohem nesnadnější a již se na to připravuje.
Nová strategie Turka Erdogana, který se představuje arabskému světu jako jeho nový lídr. To vyplynulo při jeho včerejším přijetí v Káhiře a z jeho projevu. Byl přijat jásajícím davem, na transparentech ve středu města nápisy hlásaly "Erdogan a Egypt mají stejné zájmy". Jak vyplynulo z jeho projevu, kde se vrátil znovu k tématu lodi Mawi Marmara, kterou zastavil izraelský blitz, při které byl zabito 9 tureckých aktivistů, Egypt a Turecko mají společného nepřítele - Izrael. "Izrael, který se považuje povznesený nad zákon a provádí teroristické akty, musí za to zaplatit." bylo asi tak hlavní téma projevu.
Cílem společné turecko-egyptské politiky je izolace Izraele a jeho postupné oslabení. Dalším diplomatickým cílem Erdogana je návštěva Tuniska a Bengazi.
Fakt je, že vsází na fundamentalistické nálady a teroristické síly v arabských zemích, které po arabském jaru se stávají nekontrolovatelné.
Píše o tom i dnešní Týden.cz.
Zvlášť je podnětná diskuze pod článkem.
Přečtěte si také
Turkey Tries to Lift Sway in Arab World
http://online.wsj.com/article/SB10001424053111903532804576569052274944100.html
Stručný rozbor i hodnocení z Itálie dokonalé. A dokonale tristní. No budeme uvidět. (To říkali brněnští Němci, když se po 1918 překotně učili česky. Další nezapomenutelná hláška: Vylizovat! To mělo být Vystupovat, volali to konduktéři v šalině.)
Jakube,
v podstatě souhlasím s tvrzením v článku, kde se říká, že je to částečně i vinou Izraele, jehož opožděné reakce na předložení rezoluce o uznání palestinského státu, jsou i výsledkem neshod v pozicích izraelských politiků.
A také si myslím, že podobná shromáždění jako to, o kterém píše Šaman, se měla konat hned po předložení rezoluce nebo hned jak se o tom úmyslu doslechlo na mezinárodním foru.
Jisráél = bojovník Boží; sárá = bojovat, Él = Bůh, tedy Jahve, Hospodin (za tohle slovo myslím vděčíme kralickým). Palestina nesouvisí s palestra, resp. palaestra (lat.), resp. palaístra (palaíein = zápasit)(Greek. It´s all Greek to you, I suppose...tož tak.)
Ale jistěže, s obojím jednoznačný souhlas. Vnitropolitické pnutí, resp. rozpětí uvnitř izraelské společnosti, je větší, než u nás v postkom zemi může laik vůbec tušit. Např. u nás není obdoba jejich ultrakonzerv. náboženských stran, hnutí, nátlakových sil... není podvědomí toho neustálého okolí... a jejich strategicky teoreticky zcela bezbranný stát, teď mě to napadlo: lze přirovnat přesně k ČSR po Mnichovu! Že? napadlo mi to, když se mi podařilo stanout na pozici syrských děl na Golanech. Šma Jisroel: vše jak na dlani!!
Oprava: hned po prohlášení ANP o rozhodnutí předložit rezoluci
Dosud nejsou palestinci docela rozhodnuti, mají-li ji předložit valnému shromáždění anebo radě bezpečnosti. Kromě toho, jak píše il Libero, ještě není hotový definitivní text. Že uvažují, zda tam mají zařadit i závazek obnovení mírových jednání s Izraelem, aby tak získali větší mezinárodní podporu.
Na druhé straně radio Vaticana hovoří o nátlaku USA, aby palestinci od předložení upustili. Sama arabská liga prohlásila, že je to věc palestinců, předloží-li dokument OSN nebo ne.
Ještě jedna oprava:
o rozhodnutí předložit žádost.
Je zapotřebí dodržovat přesnou terminologii, aby nevznikl zmatek.
Brněnští Němci, vážený Jakube S., jako všichni ostatní Němci na území ČSR, dostali po r.1918 jedinečnou příležitost : Mohli se jednou provždy zbavit drtivého břemene svého němectví.
Stačilo, aby se v obou sčítáních lidu přihlásili k nám, ke státotvornému národu českoslovanskému, k nám, vítězům Velké války, k nám, nositelům velkolepé západoasijské kultury.
Česky se mohli naučit dodatečně.
Čertvíproč naši Němci této příležitosti nevyužili. Nebyla to jen osudová chyba – byl to zločin, zločin němectví.
Jak všeobecně dobře známo, zločin němectví je zločinem hrdelním. Však správně napsal loni Velký Šaman, že jsme mohli pod naši zeminu humánně odsunout VŠECHNY Němce, které jsme po osvobození naší vlasti Rudou armádou dopadli na našem území. Všechny; ne jen těch pár desítek tisíc, kvůli kterým dodnes ostatní fašisti roní krokodýlí slzy.
* * * * *
Ještě k té „šalině“ :
Přednedávnem jsem zde připomněl vlastenecký, krásně český čin mého s.dědečka : Někdy začátkem 20.let jel s.dědeček na zadní plošině šaliny, spolu s několika dalšími Moravany. Už vyjížděli ze zastávky, když se za nimi rozeběhl Němec. (S.dědeček rozpoznal Němce dle jeho typického oblečení.) S.dědeček se připravil k obraně vlasti a národa, a jak se Němec chytil tyče, PRÁSK ho přes tu jeho německou čuňu. Holí, samozřejmě (s.dědeček tehdy chodil ze své vísky denně do centra Brna; hůl byla jeho věrnou souputnicí).
Němec se svalil jako zralá hruška, Leninužel mimo kola šaliny, a zůstal ležet ve své nečisté krvi na naší čistoskvoucí české (moravské) zemi. Pro okolostojící Čechy moravského rodu se můj s.dědeček rázem stal hrdinou až rekem.
Ano, tak se musí na Němce, a vůbec na všechny Euroameričany, naše dědičné nepřátele !
Čest a Nazdar !
Cituji pana Frýborta, stejně bych to lépe nevyjádřil:
"Je v nevyhnutelné logice všech osvobozeneckých a jim podobných bojů, že trvají-li déle než několik málo let, vyvine z nich specielní odrůda, zvaná Osvoboditel z povolání. Dosáhne-li úspěchu, neodebéře se do rodné vsi, aby tam pásl kozy a zaséval proso, nýbrž se rozhlíží, kde a s kým by se mohl řezat dál. Platí to pro všechna etnika a všechny kontinenty, avšak pro muslimské prostředí zcela mimořádně. Je to prostředí zakládající si na mužné cti a prestiži, a pochopitelně sluší těmto hodnotám víc kalašnikov než rukojeť pluhu. Především je však ze samého principu dobyvačné, nechápající kontakt s ostatními životními způsoby jako obohacení, v horším případě konkurenci, nýbrž jako boj na smrt, v němž je jen dvojí možnost – porážka nebo vítězství. Poslední rudoarmějec překročil hraniční řeku, čímž je pět set let porážek chválabohu za námi, teď nastal čas vítězství. Triumfu. Pokoření a podmanění protivníka. Rozšíření pravdy islámu na celý svět. Dokončení toho, co přerušil útěk od Vídně."
Podrobněji zde:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-od-mohace-k-afghanistanu-dji-/p_zahranici.asp?c=A110806_223827_p_zahranici_wag
To za současné bídné situace nemá mezinárodní společenství opravdu nic lepšího na práci, nežli podporovat tyto "profesionální osvoboditele" jinýmy slovy tedy dobyvačné mločí armády šiřitelů islámu? To opravdu není k dispozici žádná lepší varianta vývoje, nežli napomáhat tomu, aby svět skončil v pařátech islámské anticivilisace? To ti evropští propalestinští potřeštění magoři, opravdu netuší, čím to jejich třeštění může nakonec skončit? Opravdu tedy chtějí přispívat v tom boji s islámem, který je bojem na život a na smrt, k té naší porážce?
Totiž problém předložení žádosti OSN a způsob, jakým to udělat, je dost problematický, jak píše bývalý velvyslanec v Moskvě Sergio Romano. Formálně Valné shromáždění se může vyslovit jen po doporučení Rady bezpečnosti, která by žádost projednala. Zde je čeká veto USA. Palestinci by mohli obejít překážku odvoláním se na rezoluci z r. 1950, která opravňuje shromáždění jednat přímo o otázkách, které se týkají světového míru.
Jinak by mohlo shromáždění projednat palestinskou žádost, kdyby některý ze států požádal o aplikaci rezoluce č. 181 z r. 1947, která hovoří o vytvoření dvou států na území mandatární Palestiny. Ale Izrael by se mohl proti tomu odvolat s tím, že ta rezoluce byla okamžitě narušena válkou Arabů proti Izralskému státu a že tudíž je de facto neplatná.
Podle velvyslance uznání Palestiny jako státu je i pro samé palestince dvousečná zbraň. Na jedné straně bude sice mít oficiální styky s ostatními státy, na druhé jako stát bude zodpovědná za poskytování ochrany a svého území teroristickým organizacím, které mají za cíl zničení jiného státu.
Mimochodem, v Egyptě prý tomu Turkovi v zákulisí a mimo protokol jasně dali najevo, že o jakoukoliv další eskalaci napětí s Izraelem a další destabilisaci situace v regionu opravdu nestojí. Z případného dalšího vojenského střetu s Izraelem prý mají velké obavy a je to asi tak to poslední po čem současní egyptší bossové momentálně touží. Turkovi prostě řekli, ať dá pokoj a krotí hormon.
Faktem je, že ten region BV opravdu není tak jednoduchý a vzájemné vztahy v něm jsou zajímavé a dost zašmodrchané, těch kohoutů na smetišti je tam víc, Saudská Arábie, Irán, Turecko, Egypt a Sýrie. Možná jsem na někoho zapomněl, ale jejich zájmy rozhodně nejsou shodné, v mnohém jsou i protichůdné a to je důvodem mnoha nevraživostí a animozit, sice se jim nedostává velké publicity, ale čas od času se bere zavděk i tím, že Izrael někoho sekne přes pazoury, zejména, když si ti další myslí, že se příliš roztahuje na úkor ostatních. Řekl bych, že Izrael toho dovede poměrně dobře využívat.
Podpůrci palestinců nejsou nečinní. Tak organizace humanitárních aktivistů Avaaz sebrala 900.000 podpisů na podporu požadavku palestinců.
Zajímavé je, že tato organizace nazvaná kanadským ministrem John Bairdem "shadowy foreign organization" je spojená s nechvalně známým žraločím spekulantem na mezinárodních finančních a valutových trzích Georgem Sorosem (nyní jakoby v penzi).
Má skutečně vysoce lidské cíle tento pán, již před tím ničil nonšalatně finance států spekulací proti jejich měně, teď by chtěl nějaký stát zničit celý? Židovský? Že by si chtěl vysypat nějaký kamínek z boty?
Zabralo to ? Co na to OSN ?
Uznání Palestinského státu pokládám výhodné pro Izrael. Zatím to došlo málokomu.
Informace, Soros není šábesdeklista ? Že bych byl idiot ?
Draku, to je obecný problém. Mimo jiné z toho důvodu byly římské legie deponovány a zaměstnávány v Judei aby veteráni nedělali vyrvál doma. Jakmile si kdo zvykne na jiný život, odvykne své někdejší práci, zemědělství, řemeslu či podobně, nerad se k němu vrací. To není problém jen válečných vysloužilců, ale i politiků. Kolik z nich se vrátilo ke své někdejší profesi a kolik z nich se zuby nehty drží v politice aby se nemuseli vrátit. Proto bylo lepší nechat legionáře obléhat Massadu než je nechat dělat bordel v Římě. U politiků to bohužel platí obráceně.
Soros? Téměř jistě ne.
G.Soros je sionista a ještě k tomu Maďar. A navíc Američan. A jako třešnička na mimořádně plesnivém dortu – velkoburžuj.
Kdyby to snad někomu nestačilo : G.Soros je zarytý stoupenec multikulti (jako ostatně téměř všichni jemu podobní).
Jinými slovy – je dědičný nepřítel po všech myslitelných i nemyslitelných stránkách.
Čest a Nazdar !
Musím opět pochválit zdejší vzdělané vlastence.
Tentokrát za vysoce hodnověrné informace o podrobnostech výcviku i některých konkrétních akcí vrahů z Mossadu, které načerpali zanícenou četbou románu „Vengeance“ pokrokového kanadského spisovatele G.Jonase.
Míru zdar !
To Jakub S:
Ono nejde o nějakou zevní podobnost. Řada částí Koránu je převyprávěním starozákonních textů a v dalších se na SZ odkazuje. Mohamed sám se prohlašoval za přímého nástupce židovských proroků (počítal mezi ně i Krista) a dovršitele jejich odkazu. Takže skutečně, islám je derivátem judaismu, jako jsou např. trockismus nebo maoismus deriváty marx-leninismu (přestože jsou mezi nimi vztahy podobné jako mezi judaisty a muslimy, nebo ještě horší, je-li to vůbec možné).
Nicméně daleko důležitější než historie je skutečnost, že judaističtí činitelé v současnosti v řadě konkrétních kauz (halal porážky na ulicích, minarety - např.) stáli na straně muslimů.
V současné době zase někteří k Židům či judaismu se hlásící činitelé stojí na straně Romů. Doporučuji srovnat blog
http://pavelkolar.blog.idnes.cz/ (příspěvky z 11. a 13.9.)
s blogem
http://vaclavek.blog.idnes.cz/ (příspěvek ze 12. 9.), jehož autor se vcelku jednoznačně hlásí k podpoře Izraele.
Pokud si běžný čtenář přečte ten odporný, nenávistný a rasistický blábol, v jehož záhlaví je izraelská vlajka, pak, sorry, se ale může snadno stát, že půjde podpořit palestinské Araby "aby za nás vyřešili problém". A pokud tohle Ž/židům nedochází, pak se mohou stát strůjci svého (ne)štěstí.
Wikipedie : "George Soros (* 12. srpna 1930) je maďarský rodák a americký finančník židovského původu."
Neměli by si místo nářků udělat ordnung v příbuzenstvu ?
Soros je Maďar židovského původu, původní jméno je György Schwartz.
Něco málo o něm najdete na české Wikipedii, mnohem víc na italské, ale nejvíc na stránkách italských novin a časopisů. Jeho spekulace, jak se můžete dočíst, vedly v 1992 r. k velkým ztrátám státní Bank of England, která musela vydat 10 miliard dolarů (přepočítáno ze šterlinku), aby čelila jeho náporu a nakonec ji donutil k vystoupení z Evropského měnového systému. Italská Banca d' Italia na tom byla ještě hůř, vyklopila z valutových fondů 48 miliard dolarů na záchranu liry, což nakonec vedlo k nucené privatizaci, kdy byly podniky prodány pod cenou. Itálie mu může také poděkovat za velký státní dluh, co v těch letech nakopila při neustálých devalvacích.
Takže mi nemluvte o nějakém dobrodinci, filantropovi, ta léta dobře pamatuju.
Zničil spoustu malých podnikatelů v Malesii v r. 1977 při spekulacích při asijské meňové krizi.
Na druhé straně zase čtu, že podporoval finančně Solidárnost a Chartu 77, Andreje Sacharova a Růžovou revoluci v Gruzínsku.
Pokud se týká americké politiky, byl velkým odpůrcem Bushe, straníkem Obamy. Nyní fandí palestincům.
Pro někoho snad bude hrdinou, pro mne je to arcisyčák.
Bohužel. Těmto skalním ultrakonzervativním, zastydlým před půltřetím tisíciletím, to nedochází, ano... Mám nějak čím dál větší dojem, že svět se žene dobrovolně do záhuby na všech stranách. Vřele doufám, že je to jen stárnutím, čili přenos subjektivních počitků navenek.
Hlavně je už nehodnověrný, nekonzistentní, názory každý pes jiná ves, nejasný morální i znalostní profil.
No budiž, ale jako spekulant je I.A. třída. je prospěšné ho studovat a analyzovat čo říká a co činí. Od každého se lze něco naučit a špatné nebrat.
Informace, on ty postižené nutil aby nakupovali ? Pistoli jim u hlavy nedržel.
Já tyhle odrodilý šábesbezdekly podporující multikulti a rozesírající civilizaci kritizuju a za to se mi dostalo toho antisemity. A ejhle, když už dojde na interes vlastní mišpoche tak je to ohne sranda. Protože když z toho pojde malér tak to jako obvykle odnese obyčejnej žid. Abych zdráv byl a zdráv i zůstal.
Obuvníku,
šlo o to, že Banca d'Italia skupovala liry na valutovem trhu za dolary, aby zabránila znehodnocení měny klesnutím ceny.
Totéž co děla dnes švýcarska státní banka, aby zas zabránila přehodnocení franku.
To jste asi neviděl, Obuvníku.
Finmeccanica šla dneska nahoru o 17%.
No jo, Informace, peníze jsou zboží jako každé jiné. Zhodnocení, znehodnocení, inflace, deflace...to je tak když je neplnohodnotná měna aby bylo možno dělat takovéhle kejkle. Zlato nelze tisknout podle potřeby a zlato nelze směňovat za zlato, protože by to nedávalo smysl. Majitelům Finmeccanicy gratuluji. Jestliže máte akcie například za milion Euro, je to dobrý absolutní výnos. Jestli jen za tisíc, lepší než šťouchanec do oka, ale žádná sláva. Přitom percentuelně stejné. Operace s vyšším kapitálem sice přinášejí stejný relativní zisk, ale přímo úměrně vyšší zisk v relaci k vynaloženým nákladům na uskutečnění transakce. A prakticky s ohledem na mezní užitek. Sto sedmdesát a sto sedmdesát tisíc euro představuje zásadní praktický rozdíl.V obou případech kn tomu stačí několik kliknutí myší, nebo konzervativně vydání pokynu brokerovi. Při stejné námaze je tak úsilí vynaložené na zhodnocení milionového kapitálu teoreticky tisícinásobně efektivnější. Bez zohlednění nákladů na opatření onoho milionu a za podmínky, že objem obchodu je bez zásadního vlivu na trh. Ne nadarmo se říká, že nejnamáhavější je vydělat ten první milion.
Obuvníku,
Vy jste dokonce filozof!
Já jsem to napsala jenom, abyste si všiml, jaké bláznivé výkyvy jsou na burze. Totiž Soros měl v úmyslu, jak psaly noviny, i podkopat stabilitu eura. Kdoví, jestli za tou spekulací nejsou také drápy jeho společnosti. V každém případě, ať je za tém on nebo ne, se to podažilo.
Vzpomínám na tu raketu když ČEZ šel z pětasedmdesáti na třináct set. To byla nekonečná jízda...
Informace, mě baví posuzovat ze všeobecného pohledu. A je v tom trochu z mé vlastní zkušenosti. Znát před dvaceti lety co znám teď...
Soros si hraje a pomáhá vydělat i jiným. Ví, že moc času mu nezbývá, že rubáš nemá kapsy, a že je přísně zakázáno si cokoli brát na onen svět. Možná, že chce aby se to potento, protože je to jediná možnost jak dosáhnout změny. Nevím. Možná, že jen chce zanechat stopu v historii, možná, že je součástí větši hry. Něco z toho vyjde najevo až umře.
No, jo.
To se stává jednou za čas. Ale každá jízda jednou skončí.
Ale i teď, jestli můžu soudit, česká burza nejde špatně, že?
Jste v závětří.
Karolino, dík za opravu, ta skupina byla Menorah, nikoli "Hatikvah". Opravil jsem v textu. Omlouvám se - po zpracování fotek jsem měl jen 1,5 hodiny na pasní textu, abych stihl uzávěrku Neviditelného psa, kde také dnes vyšlo. Při psaní jsem zpracovával i 12 stran svých "těsnopisných" (nečitelných) poznámek. Ještě jsem musel vložit do něj na svém blogu připravené fotky.
Stihl jsem si to po sobě přečíst jen jednou,a tuhle chybu jsem přehlédl. Ještě jednou děkuju, snad ještě stihnu opravu, aby to v zítřejším Eretz.cz vyšlo správně.
\ :-)
Obuvníku,
právě že každý posuzuje podle svých zkušeností. Já, když si vzpomenu na počátek devadesátých let a když čtu jeho jméno, automaticky zatínám pěsti, Vy si to ani nedokážete představit, inflace se hnala nahoru, platy za ní pokulhávaly, kdo si vzal nějakou půjčku v domnění, že je to za inflace výhodné, protože podle smlouvy s bankou měl být úrok stálý, najednou dostal od banky dopis o jeho zvýšení s odůvodněním rostoucí inflace. Víte, kolik lidí a to doplatilo, na příklad při kupování bytu?
Lidi šíleli, kupovali t. zv. únikové zboží jako zlato, šperky, kdo mohl, odvezl peníze do Švýcarska nebo Rakouska. To ti malí spořitelé, velké podniky ulívali peníze do Ameriky nebo do daňových rájů.
A Soros si klidně řekne, když se ho na to ptali, že obchod nemá nic společného s běžnou morálkou, natož s humanitou.
Ať praskne přežraný penězmi, a po smrti se na věky smaží v pekle. I když na peklo nevěřím, pro něj bych ho speciálně zřídila.
Na vědomost dávám, že dyby kdo nebo aji negdo iný po mně neco do neděle scel, že mu to bude starú Blažkovú platné. Nejsu tady, tu u teho počítača, a šlus. A iný nemám a nechcu mět. Budu v Třebíči a hotové. Nedá sa. O půl jedenáctéj to vypnu a je. A bude. Tož tak!
Pěknou cestu, Jakube! A vraťe se zdravý a hlavně celý. V těhle dobách se může přihodit ledacos.
Včera ve vedlejší ulici spadl balkon, celý, vylomil se od zdi a ani se nerozbil. Nějaká ta taška se střechy taky může sletět. Dejte na sebe pozor! Mi raccomando. E stia attento quando attraversa la strada.
No tak jo, dyž myslíte. Mě už tolikrát mělo cosi zajet, že dyby to potomci věděli, trefí je šlak. No, já tam nebudu moc chodit. Sedět, povídat, mluvit, poslouchat, převádět, provázet. La basilica e cosi via, Lei sa. Ponořím se na dva dny do doby románské a budu s benediktiny, když zakládali kláštery, tříbíce a žďáříce lesy. Kdy jindy by mě ten nebohý můj anděl strážný měl ochraňovat? Ecco.
Plujícím oblakům: No, oni mi to Samsonovo jméno řekli, a je i na té fotce zachycený (zezadu bez obličeje - v tyrkysovém triku)... A měl sílu i bez vlasů...
PS: Jste stejná Oblaka, co plula na NP už v roce 1998?
Jinak: Jak komentovat pod vlastním jménem / nickem:
Komentovat jako: (Vyberte profil...) -> Název/adresa URL ->
do Názvu vyplňte své jméno / nick -> Pokračovat
Ano, jsem věkovitá Oblaka... a fotku jsem si taky už našla, pána neznám, ale určitě byl úžasný.
Informace, přehlédl inflační doložku nebo nějakou smluvní podmínnku. Smlouvu nelze jednostranně změnit jestliže to v ní není výslovně uvedeno. Co se týče Sorose, každý dělá co umí. Ne, že by mnoho ostatních, kteří neuspěli byli mravnější. To tím není, třebaže si to namlouvají aby se s tím vyrovnali. To je jako na silnici. Kdo je předjede je darebák a pirát silnic. Ale svůj názor hned změní když ostatní vidí ve zpětném zrcátku. Vzal si půjčku v domnění, že je to za inflace výhodné? Není to tak, že spekuloval na to, že v reálu splatí méně než si půjčil ? Chtěl vydělat ke škodě věřitele ? Jestliže toto značíme jako mravné, není stejně mravné, že věřitel to měl smluvně ošetřeno tak aby neprodělal, že ten chytrák který se chtěl mít hned dobře za cizí peníze se ukázal být hlupákem? Soros je jen obchodník. Jen kupuje prodává zboží. Nic víc. Nikoho nenutí prodat ani koupit. Že by jeden obchodník s penězi položil celý stát ? To snad ne. Není to vina toho státu ? Jeho měnové a fiskální politiky ? Vlády ? Zákonů ? Parlamentu ? Voličů ? Co je příčinou inflace ? Co pokusit se odpovědět na otázku, proč právě Itálie ? Proč ten a ne támhleten ?
Schumachere,
smlouvy byly změněny na základě nějakého vládního usnesení nebo zákona (teď to momentálně nemůžu najít) na základě lamentací bank. Stalo se to i mně, že úrok čtyřleté půjčky na koupi auta mi zvýšili poslední rok o 2%. Naštěstí se jednalo o posledních pět měsíců. Od té doby kupuji za hotové.
Vlády nebyly schopné čelit finančním problémům a tak občas docela nenuceně sahaly do kapsy občanům. Tak v r. 1992 nám bez jakéhokoli upozornění, vybrali z bankovních účtů přes noc 6 promile, protože státní banka nemohla zaplatit dluh s MMF, neměla v kase peníze. A potřebovali další půjčku. Pak po čase nám to zase vrátili. R. 1992 je rok velkého útoku Sorose na italskou liru, která následkem toho devalvovala o 30 procent. A státní měnové rezervy se ve snaze čelit Sorosově spekulaci docela vyčerpaly.
Itálie měla už finance značně v nepořádku vinou neschopné finanční politiky předešlých vlád a Soros vpadl do situace jako jestřáb.
Vy neumíte italsky, ale o tom, co tu jen kuse píšu byste se dočetl podrobněji na:
http://dipeco.economia.unimib.it/persone/stanca/polec/tesine03/uliano.pdf
http://www.pane-rose.it/files/index.php?c3:o29320:e1
Informace, z toho plyne závěr, že vláda měla větší výdaje než příjmy. Korupce voličů není zadarmo. Máte co jste si zvolili. Jako my a jako ostatní. Můžeme naříkat jen na sebe.
Jo, Obuvníku,
ono to není zas tak jednoduché. V sedmdesátých a osmdesátých letech vláda, respektive vlády, pořád ustupovala požadavkům odborů a komunistů a levicových extremistů, aby udržela sociální klid. Tedy, aby z toho protestování, stávkování, demonstrací nakonec nevyšel nějaký státní převrat. Teď za těch dvacet let divokého šílení doplácíme. A ti levicoví vůdci nyní sedí v parlamentu a snaží se dostat mermomocí ke vládě.
To abych to řekla naplno. V sedmdesátých letech házeli penízky po policii, že je zaprodaná a služka kapitalistů - to tedy ti umírněnější, ti radikální na ni šli s tyčemi, kameny nebo molotovy - a teď hovoří o opravdové demokracii, o nutnosti vyhnat B. od vlády a vůbec z Itálie, aby byla znovu obnovena.
Představte si, že mu už nabídli, že když odejde sám, zastaví proti němu všechna soudní řízení. Právě minulý týden. To je pěkný obraz demokratického smýšlení, že? A ty procesy jsou tedy vedeny pro skutečné přestupky proti zákonu anebo jen fingované, uměle sestrojené?
Informace, já vím. Každý národ a stát má svá specifika. V období světa rozděleného na bloky byl tzv. sociální stát způsobem jak udržet vnitřní klid a zadržet komunistickou expanzi. Výsledkem tohoto přerozdělování bohatstvi z hospodářské prosperity byla "výkladní skříň" Západu. Jednou z příčin vzniku kapitalismu "s lidskou tváří" byla potřeba zabránit revolučním poměrům. Mnohé z toho co jsme obdivovali bylo výsledkem tlaku socialistického hnutí od devatenáctého století. Toto je z ideologických důvodů nyní přehlíženo tak jak u nás byly přehlíženy ekonomické ale i humanistické popudy. To co bylo možné v počátcích světové expanze kapitalismu, není možné nyní. Prosperita hospodářsky a nenechejme se klamat, i politicky, třebaže více skrytými prostředky, vládnoucí třídy je závislá na všeobecné prosperitě, protože zaměstnanci jsou současně zákazníky. To je známo již dávno, velmi dobře to chápal například Ford a Baťa. A mnozí před nimi. Je potřeba nejen kvalifikovaných pracovních sil, ale kvalifikovaných zákazníků. Na rozdíl od ekonomů, kteří v současné krizi vidí finanční krizi, vidím hlubší příčinu. Je jí společenská krize z nadvýroby, z nadkonzumu, ze ztrát motivace. Z uspokojení základních potřeb. Je uspokojena koupěschopná poptávka. Pozorujeme tu jedinečný jev v celé historii lidstva - chudí ztloustli. Blahobyt stejně jako bída sráží lidi k zemi. Blahobyt je sice příjemný ale má stejné důsledky. Plné břicho nemotivuje a snaze nepomáhá. Ne, že by nebylo o co se snažit, ale většině stačí nemnoho víc než plný žaludek. Ne, že by netoužili po to či onom co vidí u přičinlivějších. Jenže nemají dostatečně silnou motivaci. Pád sovětského bloku uvolnil prostor k obchodní expanzi a k uspokojení koupěschopné poptávky. Možná, že bez toho by krize přišla dříve. Prostor byl zaplněn, stimul se vyčerpává. Na pár řádkách nelze vyjmenovat a popsat všechno. Příčiny nynějšího stavu jsou komplexní.
Schumachere,
mudrovat nad příčinami dnešní celosvětové hospodářské a ekonomické krize by vyžadovalo větší znalosti než ty, co máme k dispozici. Pokud jde o Itálii, když jsme se k ní přes Sorose dostali, mohu říct, že stále odnáší důsledky dvaceti let plíživé invaze/revoluce po osmašedesátém. V šedesátých letech tu byl velký ekonomický boom, který byl násilně přerušen sociálními a politickými nepokoji. Teroristi, levicové bojůvky dělali atentáty, stříleli, vraždili. V zemi probíhaly vlny stávek, násilných kdy museli stávkovat všichni, protože jinak by byly hlídky u vchodu do závodu t.zv. stávkokaze zbily. Víte, kolikrát jsem "dobrovolně" stávkovala já? Když jsem přišla k budově ústavu, dveře byly jednoduše zavřené a tak jsem se jako druzí vrátila domů. Umíte se představit jen, jak to rozvrátilo pracovní morálku lidí, zničilo pocit zodpovědnosti za svou práci? Stávkoval i nemocniční personál, abych Vám dala názorný příklad, a nechal nemocné bez ošetření a bez pomoci. O nemocné se museli starat příbuzní.
V těch letech skutečně vláda/y dělala jen ústupky, aby tomu tlaku čelila. Dnes se pořád hovoří o důchodové reformě. Tak tedy někdy v sedmdesátých letech prošla reforma, že člověk mohl jít do důchodu po šestnácti letech práce. Sice s minimem, ale to mu bylo pořád upravováno podle inflačního indexu. A ti lidé požívají důchod od té doby pořád. Nebudu pak hovořit o t.zv. statutu pracujících, podle kterého o propuštění zaměstnance rozhoduje v poslední instanci soud., který dá obvykle propuštěnému za pravdu a tak ho musí podnik vzít zas zpátky, ať byly důvody k rozvázání poměru jakékoliv.
To jsou jen příklady. Z takovéhle situace se národní hospodářství těžce zvedá, když zároveň kolem roste konkurence. A to nejen evopská.
Pokud jde o politickou stránku, o důsledcích těch dvaceti let jste si snad už udělal představu z toho, co sem občas napíšu. Nemožný je stav italské justice, která si dělá, co chce a je prakticky nástrojem levice.
Mluvit o nějakém rozšířeném stavu blahobytu zde by bylo nadsázkou. Je tu velký počet nezaměstnaných a i když nejsou díky sociální podpoře na chodníku, jistě si moc dovolovat nemohou.
To je jen jeden částečný případ, pohovor o celosvětové situaci by byl mnohem a mnohem složitější.
Jen ten imperativ "růst, růst" za každou cenu, víc vyrábět, víc konzumovat, protože jen tak je státní hospodářství ve zdravém stavu, by vyžadoval hlubší zamyšlení. Kam a pokud můžeme růst?
Čím nahradit škodlivého bůžka ekonomického růstu? To je jedním z největších problémů dneška, protože on nám v ekonomice působí čurbes, zatímco nic smysluplnějšího zatím bohužel nikdo nevymyslel. Na druhé straně, mám-li ve státě, na kontinentě, či planetě x milionů obyvatel, je jasné, že spotřebují y hygienických vložek, z toaletního papíru, atd atp a není důvod, aby toho samého zboží spotřebovali příští či další roky víc, pakliže významně nestoupne počet obyvatel. Pakliže je tedy ekonomika dost velká a dost silná na to, aby zvládla spokojit potřeby x milionů obyvatel, jejichž počet neroste, proč by měla nějak růst nebo se o to vůbec snažit? To je jen jedna část problému. Další spočívá v nepřiměřené disproporční velikosti finanční sféry vůči zbytku ekonomiky a jejího nepřiměřeně velkého a devastujícího vlivu na zbytek ekonomiky. Je to takový škodlivý džin vypuštěný z lahve, páchající škody a pořád ještě čekající na své zkrocení a umravnění. Jeho korupční potenciál je obrovský a to samozřejmě celou tu záležitost komplikuje, protože míra bezohlednosti a prosazování vlastních zájmů na úkor ostatních již dávno přerostla únosné meze a to jsou tak zhruba největší tři problémy dneška, které pořád čekají na to, až se najde uspokojivé řešení. To nebude ani snadné, ani rychlé, ale čím déle se to bude odkládat, tím hůř se bude napravovat vzniklý binec.
Informace, to je dlouhodobý i specifický italský problém.
Draku, ano. Je to hluboce systémové,peněžní a měnové kejkle na tom nic nezmění.
Já bych jenom dodal, že o problémech se dlouhodobě ví, jenomže protože se jedná o věci systémové, složité, jejichž řešení překračuje délku volebního období, tak tak se do jejich řešení nikomu nechce, a to pomíjíme takovou drobnost, že nikdo nemůže tvrdit, že by věděl jak se to vlastně řešit má. No a tak jenom ad hoc hasíme ty nejhorší průšvihy těmi pravděpodobně nejhoršími možnými způsoby a doufáme, už ani nevím v co. V to, že se stane zázrak? Nebo že to spadne na hlavu někomu jinému nežli nám? A komu jinému nežli nám, či našim potomkům? Jen je otázkou kdy že to bude, což bude relativně brzy a je jen otázkou, jak moc devastující to bude ale čím později, tím víc, to je také celkem jasné.
Pánové Draku a Schumachere,
našla jsem na netu článek o Sorosovi, jeho kariéře a konexích. Neuvěřitelné! A zřejmě to nebude tak docela vymyšlené, když povážíme, že Soros, šestadvacetiletý mladík uteče po šestapadesátém z Maďarska s holýma rukama a dopracuje to na jednoho z nejobávanějších finančních spekulantů na světě.
Je to na stránkách NWO, italštině a tak Vám ani nedávám odkaz. Chcete-li si to přečíst, dejte vědět. Nenašla jsem tedy pro tu verzi potvrzení na jiných stránkách.
Když může beztrestně řádit podobné individuum, tak je jasné, že celý systém je děravý jak cedník.
Nakonec nezpůsobili celou dnešní krizi jiní podobní finančníci bez zábran?
Přiznávám, že ekonomice makro i mikro rozumím pramálo.
Jenom selský rozum prosťáčka z Ocelového srdce republiky mi říká, že velký ekonomický růst byl vždy, když si lidstvo něco navzájem rozbilo - tedy po válkách - ba dokonce startoval během nich.
Takže buď se naučímwe žít "na volnoběh", šetrně, (tím zrovna nemyslím návrhy zelených pošuků) nebo bude nějaká válka. Já se domnívám (nerad) že b) je správně. Strašidlo islámu obchází Evropou - a nejen jí. Napětí mezi hobity stoupá. Když zase někde "bouchnou saze" a věrchuška se pustí do hasebních prací pomocí těžkooděnců, plynových granátů a vodních děl, podpořených sprostým lhaním ve sdělovacích prostředcích, může to mít docela nečekané následky. Lidi se totiž přestávají starat jen o svůj majeteček a jsou čím dál tím ochotnější vyjít do ulic. Což je dobře / špatně.
Aby nám tu nakonec nepřišly bojovat s kontrarevolucí spřátelené armády ESU. (Evropské Socialistické Unie.) Na jeden lidský život by těch "bratrských pomocí" bylo už příliš...
...a teď se do mě pusťte.
STK:
Já se do vás pouštět nebudu, já jsem sice ekonomické teorie čítával, když jsem byl student a některé jsem si ještě procházel i v dobách po listopadu a některými se zabývám i dnes, ale čím více se v tom hrabu tím víc v tom nacházím nesouladu mezi tím co vidím na vlastní oči a zažívám spolu s mnohými dalšími na vlastní kůži a mezi tím co mi k tomu říká cit pro etiku a zdravý selský rozum. Toho nesouladu je tolik, že je naprosto jasné, že toho mnoho není v pořádku, vývoj se ubírá špatným směrem a náprava nehrozí. Takže to vaše za b) je možná správně. Evropa, konkrétně její rudí a zelení vedoucí činitelé, jsou příliš zahledění sami do sebe a své vlastní dokonalosti na to, aby si vůbec byli schopni povšimnout, že realita neodpovídá tomu, jak oni jí vidí a jsou příliš připosraní a předposraní, aby si vůbec troufli zkusit učinit aspoň pár kroků tím správným směrem, tedy směrem od průšvihu, a ne s plnou parádou k němu, jak se to děje až dosud. Vzhledem k tomu, co se děje kolem Eura a dluhové krize, je celkem jasné, že další vývoj bude bolestný a že krize ve druhé polovině roku 2008 možná byla jenom lehkou přípravkou na to, co nastane za melu, až bude po zásluze padat na držku náš evropský předlužený blahobyt. Asi půjde k čertu Euro, jakožto chybně pojatý projekt. Možná, že se do toho časově přimíchá mela, kdy propuknou vzájemné, dlouho potlačované antipatie positivní diskriminací utlačovaných lidiček, právem naštvaných na nositele oněch neoprávněných výhod. Možná, že propukne naplni i občanská válka s islamisty zároveň se šarvátkami s některými podivnými státními patvary, jako je třeba Neřádův Irán. Myslím, že ESU bude mít dost starostí sama se sebou, takže na lezení sem a poskytování bratrské pomoci už nebude mít ani sílu, ani čas ani peníze, bude ráda, když to své zaslepené rozhazování prachů, tedy nesmyslný sociální blahobyt na dluh a to zelené potřeštění a poškozování energetiky vůbec aspoň v nějaké života schopné podobě přežije. Také při těch následných otřesech mohou dojít újmy i další nositelé neoprávněných výhod, jako výrobci biopaliv či solární korsáři a jejich elektrárny. ono s některými věcmi skutečně není radno si zahrávat.
Růst je možný, a to dokonce trvalý a to dokonce navzdory Marxovi a to i bez imperialistických válek! A to do vesmíru. Ten nemá strop!
USA a SSSR si to v 60. rozdaly nikoli ve 3. světové, ale v závodech o Měsíc. Rozvoj kosmonautiky znamenal poprvé v dějinách, že hospodářský a technologický rozvoj nebyl primárně nesen zbrojením (vím, šlo vlastně o vojenské nosiče - ale ty byly demilitarizovány).
No a Obama v důsledku hypotéční krize a dvou nezvládnutých válek odpískl pilotované lety. Jestliže 1 $ vložený do kosmického výzkumu přinese 5 $ jinde, o kolik Amerika přišla? Místo projektu Constelation má auta... Rakety se přece jen poněkud rychleji spotřebovávají......
Vzhůru na Měsíc a dál! Make space, not car!
\ :-))
Šamane, také v tom vidím jedinou možnost. Problémem je motivace. To by tam nahoře muselo být něco tuze zajímavého aby se vyplatilo investovat. Třebas jen mrzký šálivý mamon. Kdyby na Měsíci nebo na Marsu byly diamanty a zlato...Na měsících velkých planet je tolik uhlovodíků a jiného paliva, že Saúdové jsou žebráci. Jen je to dost z ruky. Kdepak, nic vhodného a dosažitelného tam není aby se to vyplatilo. Něco by mohla dát turistika, ale to jsou jen drobky. Jediným reálným motivem by byla nutnost odvrácení nebezpečí. Blížící se velký šutr...
Sákryš já zapoměl,že už Šumák.
Sám se pletu. Tak v tom agenti budou mít hokej...
Zdá se mi, že kosmonautika má kromě přímých zisků (nepatrných, zanedbatelných) nezanedbatelné "vedlejší efekty". Jestli se nepletu, tak třeba: suchý zip, zámkový vzduchotěsný zip-lock, automatické přepínání směru komunikace signálem samým, mrazuvzdorné akumulátory, účinnější fotovoltaické panely, generátory el. proudu na základě rozpadu radioaktivních materiálů (praktické aplikace), o progresivním vylepšení CCD snímačů nemluvě. Se všemi "vylepšeninami" se setkáváme v běžném životě. Mnohé z nich by bez potřeb kosmonautiky ještě nebyly vyvinuty. Vezměte jenom to, jak nesmírně složitým způsobem byla získána první fotografie odvrácené strany Měsíce! Vyfotit, na místě (!) vyvolat a faxem s mechanickým (!) rozkladem odvysílat na Zemi. A obyčejný mobil s fotoaparátem by to dneska zvládl - klidně i jako barevné video - s výrobní cenou pár stovek a váhou několik málo desítek gramů. Případně si někdy počtěte, jak pracoval palubní "počítač" na lodích APOLLO. Neboli: kosmonautika stimulovala technický pokrok převelice.
Když budeme počítat jen přímé zisky, musíme logicky zavřít 90% divadel, přestat vydávat vážnou hudbu na CD a pořádat téměř všechny koncerty klasické hudby, skončit s výstavami obrazů a zrušit všechna vydavatelství tzv. krásné literatury.
Ostatně konečně: Pokud se k nám dostane islám, nebudeme se už takovými úvahami muset zabývat. Vše výše jmenované bude zakázáno.
P.S.: Šumi byla přezdívka jednoho našeho firemního řidiče, panského kočího. Nebylo to kupodivu podle pilota F1 Schumachera, ale podle toho, že byl malý a hubený a ředitel jej tituloval "šumichrust". Protože už Šumi umřel, je tato přezdívka volná... [;>)
STK jenže v době největšího rozkvětu ta divadla,skladatelé, hudebníci, malíři, sochaři a další si na sebe vydělali. Byla-li po jejich díle poptávka. A tvořili podle poptávky. Ne jako mnozí dnes, jejichž dílo nejde na odbyt, dožadují platu z veřejných rozpočtů, protože oni mají "právo tvořit". Jsem přízemní, radši troubícího jelena než hromadu harampádí ze smetiště. Jestliže někdo má potřebu bydlet v místnosti s rezavou traverzou úhlopříčně z rohu do rohu doplněnou několika putnami uhlí rozsypaného na podlaze, jak jsem před časem viděl v Mánesu, proč ne. Když si to zaplatí. Nevím proč bych to měl platit já.
Vidíte Schumachere,
sám tu nanášíte hlavní problém: umělci "tvořili podle poptávky". Teď se ještě zeptejte, jaká nebo spíš čí to byla poptávka. A pak, jak odpovídali na tuto poptávku, a totiž tvořili díla, která se hodila těm, kteří je financovali anebo tvořili nezávisle? Moc málo nezávislých umělců svým dílem zbohatlo, když byli naživu, většinou až po smrti.
V to nepočítám různé zpěváky, filmové hvězdy atd. Také proto, že netvoří samostatně, jsou závislí na reklamě, kterou kolem nich vytvoří jejich manažeři, producenti.
Někteří pak zbohatli za života ani ne tak pro své umění jako pro své ideje, které se právě hodily jejich chlebodárci. A to nejen za totalitních režimů.
Jistě, drahý Šumáku.
V době největšího rozkvětu kultury, to jest v socialismu, si naši umělci vydělali.
Ve všech jiných dobách si dokázali vydělat pouze jednotlivci; většina ostatních umělců byla závislá na mecenáších, nebo si vydělávala poctivou prací, či prostě hladověla. Příklad výjimky z pravidla : Toulouse-Lautrec.
Míru zdar !
Ale já se nepřimlouvám za "socalistické umění", já jenom popisuji "postsocialistický stav". Ale moc bych prosil, aby se nemíchala "moderna" a "hypermoderna" s běžným "komerčním" proudem. Kumšt není v rezavých traverzách. To tak vypadá na Knížáka. Nebo Davida Černého. Ale to je na delší debatu. Poptávka nebude, nebude-li nabídka. Lidi neví, co by měli / mohli chtít. (Protiargument, který slýchávám až příliš často.) Ale když je obecná chudoba, vznikají právě ti "Jeleni v říji". (Inter arma silent musae.)
A mecenáši? Já jsem o nich jen slyšel - prý Bill Gates je mecenáš. Ti, co dávají peníze našemu Ústavu jsou ovšem obchodníci. Něco za něco. Uvést firmu v programu, dát logo na plakát, postavit ve foyer poutač. Nebo hůř: "Dejte roli mé sestřenici nebo sekretářce, se kterou občas spím."
Financování kultury (jakékoliv) je velmi rozsáhlé téma. Možná by bylo dobré napsat pilotní článek. Byl-li by zájem.
No to každopádně, vážený STK.
Ten „pilotní“ článek by měl především vymezit pojmy. Např. vysvětlit rozdíly mezi uměním a kulturou, mezi uměním současným a moderním atd.
Samozřejmě, toto základní poučení NEPOTŘEBUJÍ zdejší vzdělaní vlastenci; bylo by jen pro užaslé "externí" čtenáře zdejších poučených diskuzí.
Čest a Nazdar !
A ještě něco, vážený STK : Pilot by ve svém poučném článku měl napsat pár slov o zvrhlém umění („Entartete Kunst“), o jeho „tvůrcích“ a jejich původu, a o způsobech konečného řešení zvrhlíků.
My prostě NEPOTŘEBUJEME žádné rezavé traverzy; rez škodí národnímu hospodářství. Odpovědný tvůrce, žijící s lidem a jeho Stranou, ocelové nosníky proti korozi chrání odpovídajícím způsobem.
Tak Čest !
Ale tak hluboko asi nikdo nepůjde, Vlastimile.To by mohlo skončit u několikasvazkového díla, které už bylo několikrát, bez většího zájmu publika, napsáno (a vydáno.) Tady by se taky mohlo uspořit pár hřiven...[;>)))
Tož už su zpárky z ponoru do raného středověku a z jednoho krásného města na krásné Vysočině, teď na hoegaarden a možná aji něco k němu v restauraci u řeky, do zmrzlinového salónu na kafe a zmrzku a večer si to tu přejedu... dybyste tušili, jak byli benediktini úžasní.
STK,
radím Vám upřímně. Nepouštějte se do otázek teorie umění a estetiky, protože z toho nikdy nevytáhnete nohy. Nechte to teoretikům umění, anebo filozofům. Těch škol tady už bylo tolik! A každá má jiné pojetí.
Ben tornato, Jakube.
Ne teorie, Informace. Praxe.
Já z těch "krvavě vyždímaných peněz" od ekonomicky aktivních spoluobčanů po jejich "přerozdělení" vlastně taky žiji. Na teorii nemám ani "zdělání", ani chuť. V tom máte pravdu. 10 teoretiků umění má nejméně 20 dokonale promyšlených způsobů, jak umění (nebo UMĚNÍ) SPRÁVNĚ A SPRAVEDLIVĚ financovat.
[;>)
STK,
právě říkám, nejste teoretik, ale praktik. A pak scenické umění má svou specifiku, která je zcela odlišná od jiných druhů umění. Je to umění, které realizuje text buď verbální nebo hudební, na čemž se podílí celý kolektiv. Tedy provedení závisí od souhry umělců, režiséra, techniků scény, osvětlení, zvuku atd. Takže když vypadne jeden element, může se všechno zhatit. A pak je to umění jednorázové (nebo nevím, jaký termín pro to vynalezli), totiž po druhé se stejným způsobem provedení nemusí opakovat, repriza může být poněkud jiná, to závisí na okolnostech. Na rozdíl od malby, literatury, sochařství, kdy dílo je hotové jednou pro vždy a člověk se na něj může kdykoliv podívat nebo přečíst. I tady vnímání může být pokaždé u každého rozdílné, ale to je zas jiná věc.
Takže i téze o tvůrčí svobodě umělce má u scenického umění jiný význam a dopad a to pak hlavně po materiální, tedy finanční stránce. Malíř může malovat, i když má hlad. Divadlo bez peněz fungovat nemůže, nevyplácí jen honoráře, ale má i jiné výdaje.
A právě tady, u divadla, filmu a TV inscenacích se nejvíce blufuje, milá Informace. Že se podvádí i v jiných oborech (architektura, malířství atd. je Vám rovněž zajisté známo. Mě ale zajímá právě to, že se argumenty o "prodejnosti" nebo "podbízivosti" vzájemně přehazují, dokonce se uvádí i taková věc, že "skutečné umění" (sakra, to je terminus technicus, že?) nemůže a NESMÍ být finančně úspěšné.
Tak to je právě ta lež, která potom zbytek populace vede k nepříjemným otázkám: "A k čemu je vlastně to umění? Proč mám na něj přispívat, když jej nejsem schopen (ochoten) "konzumovat"? atd."
Ale není to jenom v oblasti divadelnictví, v tom se velmi mýlíte, Informace. Pohybuji se hlavně v oblasti záznamu zvuku (hudby) a fotografie a tam je to stejné. Jen s tím rozdílem, že to není až takové "umění okamžiku", ale artefakt tam (jistou dobu) přetrvává. Ale "nadčasových" je z nich jen malá část.
Ostatně, Informace, veškeří teoretici humanitního zaměření, různí ti kunst i nekunsthistorici, filozofové, filologové, estetici a podobní bývají průměrnými "hobity" hodnocení ještě hůř, než ti "komedianti". To, že se po nich tak často veřejně neplive je zapříčiněno hlavně tím, že o takových vzdělancích mnozí ani neví, zatím co ti "komedianti" se musí zatraceně snažit, "aby se o nich vědělo".
Ostatně konečně: Vztah k teoretikům je i u praktikujících umělců hodně pohrdavý. Říká se:
Když někdo nemá hlas na operu, jde k činohře. Když navíc koktá nebo šišlá, jde dělat režiséra. Když si k tomu nic nepamatuje, zkusí to jako divadelní kritik a když se ani tam neuplatní, stane se váženým teatrologem. Pro zajímavost: Před lety se tu v Ocelovém srdci dělávaly takové přehlídky divadelní angažované tvorby, na které se vždy sjeli divadelní kritici a dramatici z celého Československa i okolních států. A věřte nebo ne - polovina z těch slavných divadelních vědců a autorů měla evidentní vadu řeči...
Vím to naprosto jistě: Semináře probíhaly většinou v noci po představení a nikdo je nechtěl ozvučovat. Tak jsem tam zhusta musel napsat sám sebe.
[;>))
STK,
nevím, co máte na mysli tím blufováním. Snad, že divadlo nabízí divákům podbízivé inscenace bez ohledu na uměleckost? Jen aby prodalo? Malíři nebo sochaři zas dělají díru do světa něčím křiklavým, eklatantním aby na sebe upoutali pozornost?
To bylo vždycky, především, mám za to, v moderní době, pokud se týká různých -izmů. A to i v literatuře.
Umění je taky kšeft, jako kterákoliv lidská činnost. Někdo potřebuje výdělek akutnějším způsobem než ten druhý. Není nikde napsáno, že ten kdo dělá umění, musí za svého života hladovět, aby mu byl přiznán hrdý titul umělce. To jsou všechno prázdné řeči. Fakt je, jak vidíme z minulosti, že nový směr nebo nový umělec těžko prorážejí, protože se jim nedostalo "atestátu" znalců, nemají ještě cenu na trhu s uměním. To se týká tedy především jednotlivců.
Lidi se ptají, jaký je rozdíl mezi uměleckou hodnotou a cenou uměleckého díla. Odpověď by se zdála snadná, alespoń zčásti: cenu díla stanoví trh. A uměleckou hodnotu? kdo rozhoduje o tom, co je umělecké nebo ne. Kdo usoudil na př., že Polévky od Campbell Soup Company A. Warhola mají uměleckou hodnotu? Mně se to dosud nezdá, i když se Warhol stal světovou celebritou. Uměl se tak dobře prodat, takže přesvědčil i konzervativní kritiky umění?
A jeho nadčasovost, jak asi dlouho potrvá? Asi dost dloho, protože jeho kvotace na trhu je vysoká.
Není to tak jednoduché, vážený STK.
STK,
kritiky a teoretiky bych nedávala do jedné kupy. Je mezi nimi podstatný rozdíl. Zatímco kritik je militantní kulturní činitel, sedne a napíše kritiku jedním vrzem, teoretik sedí v pracovně, analyzuje, porovnává a formuluje úsudky z "vyššího" všobecného hlediska.
Někdy se také stane, že se utrhne z řetězu a vytvoří na základě svých teorií dílo, se kterým, když je šikovný, udělá skutečně díru do světa a vydělá pěkné peníze. Pochopil totiž, jak to na světě chodí.
Což si kritik nemůže dovolit, kolegové by ho okamžitě rozcupovali. Ze žárlivosti.
Jak říkám, je to složité. Nesčíslné jsou cesty Páně.
Perché cantando il duol si disacerba.
Neb žal, když zpíván, mírnějším jest... (můj převod ad hoc) - já to někdy zkusím. Tak tak, vrátil jsem se dobře a unaven a uspokojen poznáním krásného malého města a prima lidí a skoro jsem si potykal s jedním slavným opatem. Ve skutečnosti to je neuvěřitelně fajn chlap sympaťák. Aj tak móžno... A terazky spat, o osmi ráno jsou na ČRo2 Toulky českou minulostí.
* Není to tak jednoduché, vážený STK.
Ale já přece nic takového netvrdím. (I když - i tu atomovou pumu bych uměl srozumitelně popsat třemi větami. Pokud ovšem chci.)
Jenomže: po víc než 40-ti letech praxe ty postoje výkonných umělců, autorů, kritiků i teoretiků znáte tak dobře, že víte, co si doopravdy myslí člověk, který něco říká a čeho tím chce ve skutečnosti dosáhnout.
* Nedělejme v tom Informace až tak moc velké tajemno a nepřehledno. Nezkoumáme tady přece detailně krajku na ubruse. Ptáme se, zda to je nebo není použitelný ubrus. A zda jej dokážeme prostřít nebo prodat.
* Schopnost teoretiků: Zkoumat a popisovat dlouhá léta v tichu své pracovny něco, co doopravdy ocení zase jenom jiní vzdělaní teoretici. Pro zbytek světa to má význam jenom jako archiválie o tom, co BYLO. Pro budoucnost (i současnost) kumštu to ale nic moc neznamená. Přijdou noví mladí lidé, tvůrci a bez většího teoretického zázemí něco nového, dosud nevídaného, prostě vytvoří. Moje zkušenost je taková, že fotku třeba "vyšpekulovávám" na několik pokusů, strávím na ní fůru času a pak najednou plesk - a je to tam. Úplně jinak, než praví obvyklá pravidla kompozice, s jinou barevnou tonalitou - ale působí to, funguje to a je to prodejné.
* Tvorba nevyrůstá z teorie, vážená. Ne, že by tvůrce neměl o svém oboru něco znát. Jistě, aspoň to, co už tu bylo a co se osvědčilo nebo naopak, aby nebyl epigonem nebo neprolézal zbytečně slepé uličky. Perfektní znalost a dodržení pravidel kompozice (ať už fotografické nebo třeba hudební) žádný výsledek nezaručují. Invence, fantazie a určitá "zauvzatost", říkejme tomu třeba píle ano.
* Kritici a teoretici bývají poměrně dost často jedni a titíž lidé. Ti lepší z nich. Jinak napsat kritiku může každý jouda. Prostě opíše divadelní program nebo info o filmu. Ale pozná se to po pár řádcích. Obecně: Není mnoho dobrých kritiků!
Ale o tom, že by nějaký teatrolog napsal něco, s čím pak udělal díru do světa mi není nic známo. Nevím pochopitelně zdaleka všechno, napovězte.
* Píšete: Jak říkám, je to složité. Nesčíslné jsou cesty Páně.
Tak jest Informace, Amen! Teoretik a praktik se shodnou jen někdy a jen v něčem...
Vážený STK,
dostali jsme se k pěknému tématu. Arte, prezzo e valore (Umění, cena a hodnota), což je téma, o kterém se vedou zapálené diskuze zvlášť po vypuknutí světové finanční krize, kdy se umělecké dílo (tedy hlavně výtvarné umění, které je ke zpeněžení nejvhodnější) stává investicí, kam uložit kapitál, když se peníze znehodnocují.
Co určuje uměleckou honotu díla? Estetické hodnoty (a co pod nimi máme rozumět?), novost, extravagantnost, umělecký protest, anebo cena na trhu?
Tím se zabývala výstava ve florentském Palazzo Strozzi v r. 2008, s tímto názvem. Psalo se tenkrát polemicky o obrazu Luciana Freuda: Benefits Supervisor Sleeping (1995), který koupil v květnu téhož roku u Christie's za 34 miliony dolarů ruský magnát Roman Abramovič.
http://www.settemuse.it/pittori_scultori_europei/freud/Lucian_freud_031_benefits_supervisor_sleeping_1995.jpg
A co pak rozhodlo o jeho ceně? Nechci tu hledat nějaké hluboké příčiny, vynášet nějaké estetické úsudky, stejně bych se nestrefila. Potřeboval magnát někam ulít peníze anebo se mu zalíbil předmět zobrazení, anebo chtěl šokovat své hosty. Je to nejvyšší částka zaplacená dosud za dílo žijícího umělce.
Trh s uměleckými díly má svou logiku a to již není logika uměleckosti. Totiž trh vnucuje publiku představu o estetických hodnotách podsouváním do jeho podvědomí peněžní cenu. Když za to někdo zaplatil to, co nevydělám ani za rok, tak to musí být opravdu umění, řekne si divák.
Na florentské výstavě se pak objevila díla, která chtějí být kritikou této paradoxní situace, kdy o umělecké hodnotě do značné míry rozhoduje trh. Tak Wilfredo Prieto vystavil své One Million Dollars, totiž hranol s dvěma zrcadly, které rozmnoží jednu dolarovou bankovku na nesčíslné množství. Jestli je jich milion, to nevím.
Podobnou realizaci tématu najdeme i na velké vývěsce, kam Cesare Pietroiusti připevnil tři tisíce dolarových a pětidolarových bankovek, poškozených kyselinou na přední straně a s jeho podpisem na zadní. Návštěvníci si mohli bankovky brát, ale nápisem na zadní straně byli upozorněni, že přestávají být částí uměleckého díla, když se ji pokusí prodat. Něco podobného udělal i s euro.
Jeho názory o současném umění, o hodnotě a ceně najdete v jeho dlouhém rozhlasovém pohovoru tady:
http://www.radiopapesse.org/w2d3/v3/view/radiopapesse/notizie--1520/index.html?area=5
A jsme tu zas na začátku našich úvah. Mají díla umělců na florentské výstavě uměleckou hodnotu? Tentokrát o tom trh nemůže rozhodovat. Rozhodnou to kritiici, návštěvníci výstavy? Jsou to protestní plakáty nebo umělecká výtvarná díla?
Není to vůbec tak jednoduché, vážený STK.
Pardon, chtěla jsem říct "za celý život".
Jak ten Prietův fór, tak ten Pietroiustiho mě okamžitě nadchly. A to jsem je eště neviděl. Ale ten nápad - ecco!!
Trh s uměleckými díly má svou logiku a to již není logika uměleckosti. Totiž trh vnucuje publiku představu o estetických hodnotách podsouváním do jeho podvědomí peněžní cenu. Když za to někdo zaplatil to, co nevydělám ani za rok, tak to musí být opravdu umění, řekne si divák.
Volám nahlas: ano, ano, ANO.
Já tomu říkám snobství. Jakékoliv umělecké dílo je určeno k tomu, aby vyvolalo emoce: pocit krásy nebo hnusu, veselí, smutek, stesk, radost - račte si doplnit.
Podle mne ale toto musí dokázat dílo samo, bez nápovědy ať už autora nebo kritika.
O jiné "uměleckosti odmítám s kýmkoliv diskutovat. Pokud potřebuje činoherní režisér půl stránky v programu, aby vysvětlil, jak to myslel a jak to má divák chápat, je to špatně. Dtto o výstavě obrazů nebo moderní symfonii. Ani předmluvy u knih nemám rád. Čti a uvidíš... Poslouchej a uslyšíš...
Na vnímání emocí lidé nepotřebují mentora. Na to "jak" jsou memy. A nové memy "konzumací díla" vznikají. Poamlu, postupně a bez "návodu k použití. nebo uvedení ceny. Cena vznikne (ideálně) až podle zájmu o dílo.
A teď jdu natáčet premiéru "Kominíčka". Pěkná věc...
P.S.: Opravdu netvrdím, že to je jednoduché... [;>)))
To vnímání umění a trh s ním nejsou jednoduchou záležitostí, ale je dobré řídit se kombinací vlastních autentických pocitů, zkušeností a rozumem a nenechat se příliš ovlivňovat informačním balastem z okolí, ten je naopak vhodné zkoušet odfiltrovávat. Bohužel ale spousta lidí nemá ani vlastní rozum ani vlastní pocity, no a tak je musí při případném rozhodování nahradit těmi od kritiků či těmi tržními, nebo jejich kombinací. Je-li to jen trochu možné, vždy je hodnotnější a lepší řídit se sám sebou a kašlat při tom na okolí.
Jestli jsem dobře pochopila, STK,
mezi umělcem a divákem má stát jen umělcovo dílo, které vzbuzuje v divákovi emoce. Jestliže je vzbuzuje, má uměleckou hodnotu, ať jsou ty emoce jakékoliv, jestliže ne, je pro diváka mrtvé a tedy neumělecké. Myslím, že je to značné zjednodušování problému. Valná většina diváků neumí výtvarné dílo, hlavně malířství číst. Zastaví se třeba před obrazem Mondriana a nechápe, co má znamenat. Odejde bez zájmu, bez emocí anebo v nepochopení. Fakt je, že k pochopení smyslu a i estetických hodnot je zapotřebí informace, vzdělání. Většinou diváci se řídí míněním kritiků, kteří pak dílo vykládají po svém, někdo se zaměří na technickou stránku, na kompozici, řešení plochy a prostorových perspektiv, jiný zas se rozepíše záplavou slov a vysvětluje "hlubinný" význam díla, jeho symbologii, skryté významy a pod. Takže se pak docela klidně stane, že o uměleckých hodnotách rozhodne trh, anebo právě ti koktaví pánové kunsthistorici, co ve svých pracovnách porovnávají, studují a pronášejí výroky. Mohou tak docela snadno opravit všeobecně přijímané mínění o autorech nebo stylech. O tom jsme hovořili nedávno, když šla řeč o baroku. Velký styl epochy, rozšířený po celé Evropě, zavržený jako projev náboženského fanatizmu, přehnanýa redundantní, následující epochou a nyní znovu přehodnocený současnou a nedávnou kunsthistorií. A baroko také vzbuzovalo emoce, dokonce se snažilo emoce vyprovokovat a tak zapůsobit na mentalitu a morálku člověka. Podobně bychom mohli hovořit třeba o futurizmu.
Fakt je, že pojímaní umění, uměleckých hodnot se v čase mění. Mění se obecný "vkus", a to z mnoha příčin. Jednu z nich bych nazvala ideovou nebo ideologickou. Mění se chápání hodnot, narůstají nové myšlenkové nebo filozofické směry. V souvislosti s nimi se pak přehodnocuje i umění. A to svrchu, STK, z pracoven různých myslitelů, z per různých interpretátorů. "Vkus" se nikdy nemění spontánně u jednotlivých diváků, nebo přesněji řečeno uživatelů umění.
Řeknete, že to moc zjednodušuji, ale poslechněte si komentáře diváků, když vycházejí z divadla nebo z výstavní síně. Většinou úsudky se omezují na - bylo to pěkné, líbilo se mi to - anebo - byla to hovadina, kdo tomu má rozumět. Až potom se orientují podle nějaké kritiky, třeba nedbale napsané anebo zas zainteresované.
Je nepopiratelné, že kunsthistorici, teoretikové umění, kritici dokážou vytáhnout z jednoho díla ty nejrůznější "pravdy". Připomněla bych tu na příklad Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli. Když jsem sledovala na univerzitě přednášky jednoho renomovaného kunsthistorika, který se právě zabýval geometrickým uspořádáním celkové kompozice a rozložil celý strop na řadu přímek, průsečíků, kosočtverců, aby tak vysvětlil jejich velkou dynamickou sílu, dovolila jsem se otázat, zda význam celé té nesmírné bohaté práce spočívá jen v geometrických obrazcích, zda Michelangelo nechtěl říci něco víc, něco podstatnějšího. Tenkrát mě zachránilo od úplného zpopelnění jen to, že jsem pocházela ze země, kde panovala sorela, takže jsem prý neměla předpoklady pochopit formální přístup k intepretaci díla. No, tenkrát scénu opanoval formalizmus, jehož kardinální otázkou bylo: z čeho a jak je udělané dílo. Po dvaceti letech se mi dostala do rukou monografie o Sixtinské kapli od jiného kunsthistorika, bývalého ředitele florentských Uffizi, který se zas soustředil na významový výklad scén. S tak vysokou a těžko pochopitelnou rétorikou jsem se snad před tím nikdy nesetkala. Kupení slov, vysokopárných vět, definicí.
Dost nedávno zas jeden americký kunsthistorik objevil ve freskách symbologii židovské kabbalah a vysvětluje jejich skrytý význam.
Jiný italský kunsthistorik zas uvažuje o Michelangelovu agnosticizmu a výsměchu dogmatům církve na základě fresky zobrazující vytvoření Bohem hvězd a planet. A to proto, že tam zobrazil Boha ze zadu s holým zadkem.
Až se půjdete na Sixtinskou kapli podívat, nečtěte žádný posudek předem. Alespoň si budte moci vše prohlédnout bez hledání přímek, kterými se protínají pohledy postav, nebudete tam hledat ani Michelangelovu snahu vyjádřit velikost božího tvoření, ani jeho "irriverenze" vůči církvi a Svatému otci. Že je to velké dílo světového umění, to už víte.
Tady máte ten detajl.
http://it.wikipedia.org/wiki/File:Michelangelo_Sistine_Chapel_-_Creation_of_stars_and_planets_-_detail_God.jpg
Drak, STK, a zvlášť Informace, velmi pěkně a přínosně rozvinuli. Moc líbí, nemám co bych dodal.
Tak tady asi zůstaneme zakopaní každý ve svém zákopu, vážená Informace.
V podstatě máte pravdu - já totiž opravdu tvrdím, že dílo by mělo působit samotné, bez vysvětlování, návodu, jak má divák nebo posluchač věc chápat. (Předpokládám, že divák chodil se školou na výstavy, některá výtvarná díla poznal v učebnicích, chodil na koncerty a na školní představení. To je základ, grunt, za jehož realizaci odpovídají rodiče a dejme tomu "vzdělávací soustava." U nás pořád státní.)
Ale pak už musí být dílo, jak rád říkám "samostojné", tedy, je-li opravdu dobré, obejde se bez berliček jakéhokoliv "návodu k použití".
A silná díla normálně fungují i přes propast různých kultur. Třeba basreliéfy starých Inků nebo Egypťanů. Případně indické rágy (písně) založené na sedmitónových stupnicích. Nebo tradiční japonské divadlo. Polské obrazy na skle. Rituální písně lidojedů z Bornea. Atd. atp.
Každý autor (nebo i realizátor) přece vytváří dílo proto, že chce něco sdělit. Dokonce i v případě, že pracuje na zakázku a dokonce i tehdy, když zakázka obsahuje povinné téma. Rozhodně ale ne proto, aby jeho dílo vykládal někdo jiný. U mrtvých autorů dokonce považuji "postrmortem" výklady za drzost. Autor se už nemůže bránit. A sebelepší výklad vnáší, infiltruje do vztahu mezi autorem a "konzumentem" cizí (svoje) myšlenky.
Netvrdím, že nelze obraz smysluplně rozpitvat do významových spojnic, aktivních a pasívních polí, souzvuku nebo kontrapunktu valérů a bůhví čeho ještě. Mnohé z těchto vymyšleností teoretiků fungovaly odjakživa a budou fungovat i v budoucnu - člověk prostě scénu (obraz, sochu, fotografii, filmový záběr) čte jistým způsobem. Většinou naprosto stejně. (Mimo jiné - na základě vědomostí, jak oči "čtou" scénu je založena fůra manipulací čili kouzel. O zvuku platí totéž. O fyziologii a psychologii vnímání zvuku bych tady mohl napsat denně několik stránek a ani za rok bych ještě nebyl hotový. O obraze by toho zase mohli říct hodně kameramani a střihači.) Tyto obecnosti se učí na příslušných školách. Ale pokud jdu do divadla, na výstavu nebo do kina neměl bych být jakýmkoliv teoretikem nijak rušen. Autor se už přece vyjádřil svým dílem. Pokud ještě něco musí dodávat mimo ně, tak to nezvládl na 100%.
O vysvětlování byť i klasických děl my, obyvatelé Kotlinky víme své. Téměř ke každému dílu musel být vypracován návod, jak ho chápat... [;>)
budu pokračovat...
pokračuji:
Co se týče hodnocení např. představení mám jednu obrovskou výhodu. Když vyjdu z Ústavu včas, vmísím se nepoznán (kdo z diváků zná mou tvář?) mezi ně a mohu tajně poslouchat nebo se i vmísit inkognito do debaty. Každá "náplň" hlediště je trochu jiná, jiné jsou i její soudy. Navíc předplatitelé jsou u nás tradičně rozděleni podle profesí - je to tak už odedávna a přesto, že se o to nikdo nesnaží, tak to +/- přetrvává už od první republiky. Takže máme skupiny advokátskou a soudcovskou, lékařskou, podnikatelskou, měšťanskou (snobi), několik dělnických i asi dvě skupiny "vesnické" - vidláci. Stejné představení hodnotí sice každá skupina poněkud jinak, ale v bezpečně poznají dobré a špatné dílo, nastudování i provedení a dokáží tyto tři základní věci spolehlivě diferencovat. Nepoužívají přílišč cizích slov ale velmi často říkají to, co já si myslím a říkat nemohu, protože jsem "zevnitř". A mohu říct, že měštanostové a advokáti jso nejvíce ovlivněni "výkladem" díla např. textem dramaturga v divadelním programu. Doktoři a dělníci ale i vesničani vnímají věc přímo, bez předsudků a bez ohledů.
Pokud se týče mé osoby, "předpřípravu" bytostně nesnáším*. Možná si vzpomenete, že jsem dumal, jak se dostat do Pompejí tak, abych tam mohl být sám, bez průvodců a činorodých, hlučných turistů. Abych v tichu noci pochopil tu dávnou tragedii i to co bylo před ní. Tenkrát jste mi trošku zkazila náladu. Ale co zmůžu proti realitě, že?
*) Na výstavě fotek používám maximálně dvojslovné názvy. Nebo žádné. Když ty fotky návštěvník nepochopí, je to jen moje chyba. A nedělám si iluze, že nejsou takoví. Jenom do knihy návštěv se zapisují spíše ti, kteří pochopili a kterým se to docela líbilo.
STK, já žasnu. Lapám po dechu. Tak ani tady.
STK,
mluvíte o zákopech, jako kdybychom vedli nějakou válku, zatímco se jedná o přátelskou civilní diskuzi.
Kamenem úrazu, na kterém se nemůžeme shodnout, je role kritiky, kunsthistorie a teorie umění v recepci umění a často i v umění samém. Já říkám, že to jsou neodlučitelné složky nejen v celkovém kulturním a kulturizačním procesu, ale často i v samém procesu tvoření. Vy zas tvrdíte, že mezi diváka a dílo se nemá stavět nikdo jiný a usměrňovat tak jeho percepci a hodnocení. Sám ale uznáváte, že pro pochopení specificity uměleckého vyjádření musí být divák připraven. Ve škole v rámci kulturní, umělecké výchovy a v rodině. Musí mu být vštěpován návyk na "konzumaci" umění a návyk pohledu na něj jako na specifickou formu vyjádření. Takže ta výchova se musí také na něčem zakládat, z něčeho vycházet. Z čeho pak ty lekce pánů učitelů čerpají, vycházejí? Z toho, co bylo o umění napsáno právě těmi Vámi přehlíženými kategoriemi, co do umění "kecají".
Po této výchovné fázi už by se, podle Vás, neměl nikdo stavět mezi dílo a diváka. Dílo samo má komunikovat emoce. Tady bychom se dostali na dost kluzké pole. A totiž k otázce, co chce vyjádřit autor sám, chce vzbuzovat jen emoce anebo vyjadřovat myšlenky, chce šířit nějaký program, třeba osvětový nebo sociální? Jaký je vztah mezi emocí a myšlenkou? Atd. Anebo chce autor vyjádřit své osobní emoce a předat je divákovi, anebo chce být prostředníkem k vyjádření emocí jiných osob? A pak je tu další otázka, jakou roli má emoce v tomto vztahu umělec - umělecké dílo - divák? Je to emoce, co tvoří umění anebo je to umění, co vytváří emoce?
Existuje jen umění, co vyjadřuje emoce umělce anebo existuje také umění, které vyjadřuje světonázor (umění filozofické) anebo umění, které chce přetvořit člověka a jeho řád (umění angažované)? Když se podíváte do dějin, uvidíte, že odpově´d není tak jednoznačná. Možná řeknete, že to závisí od druhu umění, od jeho výrazových prostředků. Jedna věc, řeknete, je umění slova, jiná věc je umění výtvarné, hudba, balet, atd. Umění slova, tedy literatura může myšlenky definovat přesnějším způsobem, zatímco na př. výtvarné umění právě pro své výrazové prostředky světonázor definovat nemůže anebo jen nepřesně a tedy se tím nezabývá. A co mi řeknete o neoplasticizmu Mondriana, o jeho díle jako hledání forem pro pochopení a vyjádření kosmického řádu světa (theosofické pojetí světa). Můžete se ve snaze pochopit jeho obrazy řídit jen emocemi, které ve Vás vzbouzejí? Anebo si budete muset přečíst něco od autora samého, který své dílo vysvětluje anebo dokonce nějaké kritické nebo kunsthistorické pojednání?
Anebo když si přečtete nějakou prozu v jazyce "zaum" nebo v "osvobozeném" jazyce Marinettiho, nebudete se muset podívat na nějaký manifest futuristů, kde své výrazové prostředky a hlavně svůj světonázor a své plány vysvětlují? Anebo dokonce nějaké pojednání o futurizmu, které Vám dá vysvětlujíící přehled?
Jak vidíte, STK, není to tak jednoduché. Zamyslete se na chvíli nad rolí těch nudných a obtěžujících kecalů.
*********
O Neapoli jsem toho napsala už dost, abyste pochopil, že jezdit pod Vesuv pro nějakou mystickou evokaci katastrofy v Pompejích je při nejmenším škodlivé pro zdraví. Včera pod Vesuvem propukl zas velký požár. Nevím, jestli ho už uhasili.
Slova, slova, slova. A co z nich, vážený STK ? Nic; což je v tomto případě eufemismus pro výkal.
Takže si prosím vzpomeňte, kdo Vás poslal na studie, za čí peníze jste vystudoval, čímu zájmu jste poctivě sloužil po většinu svého úspěšného profesního života.
Máte to ? Jestli ano, tak můžeme pokračovat.
Uvědomte si, k jakým hrůzným změnám došlo po dočasném ústupu našeho spravedlivého společenského zřízení, toho zřízení, v němž jste vyrůstal, studoval, pracoval, tvořil a miloval.
Ano, dnes všude panuje chaos. I v umění, a v kultuře obecně. Vinou dočasného ústupu socialismu se dnes derou na světlo všelijací úchyláci, se svými rezavými traverzami, rozlitými barvami, pomalovanými ženštinami (barvou pomalovanými), přepůlenými dobytčaty, hromadami písku i hnoje ve výstavních síních. A nikdo proti tomuto euroamerickému zvrhlému umění nezasáhne, příslušníci Veřejné bezpečnosti nezabaví zvrhlá „díla“, nezatknou zvrhlé publikum; příslušníci Státní bezpečnosti nezajistí úchylné „umělce“.
Proč ? Inu proto, že pravičáci zrušili jak Veřejnou, tak Státní bezpečnost, zničili pohraniční technicko-ženijní opatření, umožnili volný vnik Němců i ostatních Euroameričanů do naší vlasti. Umožnili i volný únik občanů z naší vlasti, únik do děsivého a krutého světa zvrhlého Západu; to je zločin století, vážený STK.
A multikulti, čili zrůdná idea o možnosti mírové koexistence různých kultur na jednom území – to je zločin tisíciletí. To ví každý roduvěrný Čech i Moravan, každý absolvent kvalitních socialistických škol.
Suma sumárum, jedině obnovení našeho slovanského unikulti socialismu zabrání úchylákům ve tvorbě Entartete kumštu. Co je správné a co ne, opět stanoví vší náš lid prostřednictvím své Strany.
Prostě - po obnovení naší samostatnosti se budeme s rezavými traverzami setkávat jen v provozovnách Národního podniku Sběrné suroviny, n.p. To Vám mohu zaručit, vážený STK.
Na shledanou v lepších časech.
Aha, VV. tu zas nanesl nový námět k diskuzi. Arte spazzatura anebo umění trash. Hovoří o novodobých umělcích, kteří zaplňují výstavní síně se svými "rezavými traverzami, rozlitými barvami, pomalovanými ženštinami (barvou pomalovanými), přepůlenými dobytčaty, hromadami písku i hnoje ". Jedná se o umění anebo o provokaci, o projev špatného vkusu?
Jak na to odpovíte, STK? Pociťuje před nimi divák emoce, ať je to třeba zhnusení, a jsou tedy proto ipso facto uměním?
Vezměme to trochu z dálky. Existují témata a předměty vhodné pro umělecké ztvárnění anebo může být předmětem cokoliv? V minulosti se rozlišovalo mezi vysokými a nízkými náměty. Dnes je situace značně jiná, v umění neexistují témata vysoká nebo nízká a ani předměty vhodné anebo nevhodné pro zobrazení. Jedním z iniciátorů tohoto moderního náhledu byl Marcel Duchamp v první polovině minulého století. Započal tím, že vzal obyčejný stojan na láhve a vystavil ho se svým podpisem. Pro kritiky a pro obecný vkus to byla provokace. Podle Duchampova pojetí umění a umělecké tvorby kterýkoliv předmět se může touto transformací stát uměleckým dílem. Již sám fakt, že je předmět umělcem vybrán, podepsán a vystaven nabývá statutu symbolu.
Abych to vysvětlila na příkladu. Když třeba umělec vybere v přírodě velký šutr, podepíše ho a vystaví se jménem "tíže" , šutr se stává zobrazením existenciální tíže života. Když se na něj díváte ve výstavní síni, pocítíte skličující emoci bezmocnosti nebo těžkosti života, vlastního nebo společnosti, to závisí na Vás. A to prostřednictvím asociačního přenosu a pak taky, řekla bych hlavně, konvencí. Když na tentýž šutr nazazíte v přírodě, pravděpodobně si ho nevšimnete anebo pocítíte emoce, jen když si o něj narazíte palec. Ale ty s percepcí uměleckosti nemají co dělat.
Duchamp je znám jako jeden z nejoriginálnějších umělců první poloviny 20. stol. Jeho zobrazení pisoáru pod názvem Fontána a Monny Lisy s kníry jsou považována za významná díla. Při objevení stojanu na láhve kritika a publikum křičeli o provokaci a rouhání. Časem si nejen zvykli, ale nacházejí v tom svérázný způsob umělcova vyjádření o současném světě.
Pročpak? teoretik umění Vám vysvětlí, že i pojem uměleckosti a umění se v jednotlivých společnostech mění. Mění se i teorie o umění podle ideologických a morálních tendencí a směrů té které doby.
Dnes mnoho umělců zobrazuje buď vlastní prací nebo seskupováním nejrůznějších předmětů denního použití t. zv. chaos nynějšího světa. Sami teoretikové nebo kunsthistorici přiznávají, že jsou tím zmateni. Jak říká italský znalec Giulio Ferroni, sám nevěří, že je ještě možné najít v tomto chaosu umělecké produkce "spojení umění s vědomím, zkušeností, konkrétností situací, v nichž žijeme. ...dnes je nesnadné říci, co je umění."
http://noruff.files.wordpress.com/2010/11/marcel-duchamp.jpg
Ukázka, co bylo považováno za degenerované umění a co zas za zdravé umění nacionálsocializmu.
http://www.homolaicus.com/arte/images/pilastri.jpg
http://imaginaryboys.altervista.org/italiano/nazismo/immagini_big/arte_big/breker.jpg
Kruci, tahle diskuse mě vábí. Bohužel nemám čas na nic jiného, než v rychlosti ji přelétnout.
Tak jen podnětný dotaz: název díla je nedílnou součástí díla. Mělo by dílo působit i bez něj? Nebo se "smí" dílo vyložit nápovědou skrytou v názvu? (Konkrétně: je-li na výstavě kámen, smí být u něj titul "Tíže"?) Jestliže ano, smí být součástí výstavy informační texty, letáky, katalog? Jestliže ano, smí být kritikův text v novinách chápán jako jistá součást výstavy, vystavených děl? Atd...
Žibřide,
kdyby tam výtvarník pod ten kámen nic nenapsal, aby tak nedělal nějakou clonu mezi výtvorem a uživatelem (podle STK), tak by návštěvníci na kámen tupě čučeli a nechápali by, co tím chtěl autor říci.
Podobně i o ostatních informačních nebo výkladových prvcích.
Myslím, že skončím, vážená Informace tak, jak jsem začal. Není to téma jednoduché a - jako téměř u každého tématu - ani jednoznačné. Někdo má rád holky, někdo vdolky a někdo je pod obojí. To, co tady tvrdím sice platí na 100% - ale jenom pro mě. Nemám rád "vykladače" čehokoliv - bavíme se pochopitelně o vykladačích infiltrovaných, nezvaných, nadbytečných. Pokud mi někdo vykládá o teorii strun nebo jedenáctirozměrném vesmíru, jsem rád - bez něj by takové věci byly pro mě jen Vlastencova "Slova, slova, slova!" Pokud mi někdo začne povídat o tom, jak mám poslouchat třeba operu Cardillac nebo Il soffio delle fate začínám uvnitř zuřit. Na mvěc si udělám svůj názor (který nikomyu nevnucuji!) a nepřeji si být poučován, JAK mám to či ono dílo vnímat JÁ. Autor něco napsal, někdo dílo (třeba film nebo knihu)realizoval, já si ji koupil nebo půjčil a nějakým způsobem přijal. Nebo nepřijal - příklad rezavých traverz, utopeného iráckého diktátora Saddáma Husseina nebo podélně rozřezaného telete v lihu. A můžete mi bvykládat až do zuhelnatění, že to je záměrná umělecká provokace atd. Záměrná možná, umělecká těžko aprovokace vůbec ne. Rovněž polovina náklaďáku jakoby čnící ze zdi podle mě umění není. I když je to "akční" a určité emoce to vzbuzuje - třeba v mém případě, kdy jsem navštívil známého, který měl něco velmi podobného v ložnici. (Měl smůlu, jeho dům stál u prudké zatáčky....)
Jedná se o umění anebo o provokaci, o projev špatného vkusu? píšete. Myslím, že o všechny tyto kategorie. Uměním je přesvědčit majitele galerie, aby takovou věc vystavil, případně nastudoval operu nebo symfonii. Provokace to je už z principu a to proto, že je projevem špatného vkusu jen na takovou výstavu jít, natož psát o ní elaborátuy nebo, nedejbože!, ji jakkoliv "vysvětlovat".
Sami teoretikové nebo kunsthistorici přiznávají, že jsou tím zmateni. Jak říká italský znalec Giulio Ferroni, sám nevěří, že je ještě možné najít v tomto chaosu umělecké produkce "spojení umění s vědomím, zkušeností, konkrétností situací, v nichž žijeme. ...dnes je nesnadné říci, co je umění." Touto větou bych si dovolil z mé strany zakončit diskuzi. Beru jako často do v potaz slovní základy. Umění je od slova něco umět. A pokud jediné emoce, které divák / posluchač jsou zhnusení nebo nepochopení, nepomůže žádné vysvětlení teoretikovo. To pak už hraničí s vymýváním mozků. (Chápu přítomné kunsthistoriky a teoretiky, že se jim tenhle výrok nelíbí, ale co naplat.)
Takže se všem omlouvám, ale neustoupím. Buď dílo funguje a je to umění, nebo ne a pak je každé vysvětlování podvodem na posluchači, divákovi ale i autorovi. *
*) Byl jsem jen jednou účasten, kdy estetik (akademický malíř) probíral mé fotky s jistým fotografem. Neznali mě, ale málem jsem se tehdy vmísil do debaty. Co ti navykládali kravin o tom, co jsem tím chtěl vyjádřit. K***A!
Raději jsem šel na panáka - a to prosím téměř vůbec nepiju.
P.S.: Jakube, proč úžas a co prosím znamená "...tak ani tady!.."? (Mám opustit ten pro mě tak tenký led?)
Žibřidovi: Ano, ale byl bych stručný. Taková menší nápověda by snad nebyla infiltrací do vnímání. Ale i tak je to (myslím si já)lepší bez názvu.
Ale žádný led neopouštějte, STK, vždyť tu ani žádný není. Jen přátelská beseda. A zajímavá. Vy máte své názory, které respektuju, i když se od mých liší.
Jen bych Vám chtěla připomenout, že jste se vyjádřil o druhu emocí, které vyvolává dílo a které z něj dělají umění takto: "Jakékoliv umělecké dílo je určeno k tomu, aby vyvolalo emoce: pocit krásy nebo hnusu, veselí, smutek, stesk, radost - račte si doplnit."
Tedy neděláte rozdílu mezi emocemi. A právem, protože už od romantizmu ošklivé, deformní, vzbuzující odpor vstoupily plným právem nejdřív do literatury a pak do dalších druhů umění. Jako příklad bývá uváděn V. Hugo a jeho Notre Dame s hrbatým zvoníkem. Ale už v předromantizmu v t.zv. gotické literatuře se pěstuje vkus pro záhadné, temné, strašidelné, kruté nebo morálně deformované.
Takže i emoce, které toto umění vzbuzuje mohou jít od estetické extaze až po pocit hnusu.
Proč tedy říkáte najednou, že zhnusení diváka před dílem je příznakem jeho neuměleckosti? Zhnusení nad čím?
Drahý soukmenovče žibřide, opravdové umělecké dílo v podstatě název nepotřebuje. Když opravdový umělec spodobní s.Lenina nebo partyzánský samopal, nemusí svá skvělá díla vůbec pojmenovat; přesto jim vší lid rozumí, chápe je a obdivuje.
Pojmenovával své výtvory naopak musejí paumělci lidu vzdálení a lidem pohrdající.
Příklady :
Mnou zde před časem připomínaný úchylný dekadent Duchamp nazval svůj pisoár Fontánou.
Pieter Bruegel starší (ano, to jen flamendr, po kterém byl pojmenován brajgl) namaloval zimní výjev z flámské dědiny. Kdyby jej nenazval jak jej nazval, kdo by pochopil malířův tmářský zámysl ? (Viz http://en.wikipedia.org/wiki/File:Pieter_Bruegel_d._%C3%84._087.jpg )
Úchylným „dílům“ německého úchyla Beyuse by neporozuměl ani kurátor, kdyby nebyla doprovázena až několikastránkovými traktáty.
Nejdále v těchto „výbojích“ euroamerických úchylů zašel asi Manzoni : „Umění je to, co dělá umělec.“ Viz http://it.wikipedia.org/wiki/Merda_d'artista
Prostě – to je ten „slavný“ Západ. Opět musím připomenout dějinný paradox : Hitlerovští fašisti za nás udělali spoustu užitečné práce. Jednak v otázce konečného řešení „českých“ německojazyčných sionistů, jednak v sebeuvědomění lidu. Ano, do přelomové výstavy „Entartete Kunst“ (1937) si dekadentní evropští „umělci“ dělali co chtěli. Od té doby vší lid ví, že umělci si prostě nemohou všechno dovolit, že prostě za urážku přirozeného cítění lidu budou trestáni i mimo hranice světové socialistické soustavy.
Prostě - po našem opětovném vítězství opět zavedeme pořádek i v umění; republiku si rozvracet zkrátka nedáme.
Míru zdar !
Prosím, tady máte názorný příklad, co zmůže trh, pokud se jedná o cenu uměleckého (anebo ne?) díla.
Ty plechovky s hovnem Piera Manzoniho (bylo jich devadesát) byly rozprodány. Poslední cena v Miláně na Sotheby's, vystoupla na 124.000 euro. Úplný rekord, pokud jde o světovou cenu exkrementů.
Aby vás nenapadlo něco podobného.
Myslím, že kunsthistorici a kritici umění mají co pohledávat a dělat především na školách pro umělce, či učitele, protože jedněm by měli pomoci dopracovat se ke kvalitní tvorbě a druhým zase k tomu, aby objevili mezi dětmi případné talenty, případně v dětech dokázali zažehnout o něco zájem. Pak by také měli vědecky a vědecky populárně publikovat. Ale pak už by si měli hledět toho, aby se snažit nezasahovat lidem do toho, jaký si utvoří jejich vlastní názor na to, či ono. Já si své názory tvořím rád sám, bez cizí nápovědy a pomoci, pokud možno a jen velmi nerad bych na tom něco měnil. Nicméně nenamítám nic proti tomu, co jsem se dověděl jako dítě na hodinách výtvarné výchovy, literatury, hudební výchovy atd atp. Také jsem navštěvoval klub mladého diváka a s tím jsme navštívili představení skoro všech existujících divadelních žánrů. Hezké na tom bylo, že něco nám k tomu představení řekli před jeho začátkem, ale nebyl to polotovar názoru, který bychom si o představení měli udělat, to naštěstí ne, ale týkalo se to toho, kdy byla hra napsána, kde, za jakých historických okolností, kým, kdo jí poprvé nastudoval a uvedl, s jakým úspěchem, zda se to hraje dodnes často, nebo také ne atd atp, pak nám popřáli hezký zážitek a názor prý si jistě uděláme sami. Což jsme si také udělali a protože jsem já i mnozí další chodili do toho klubu celá léta, určitě ta představení byla slušná a určitě nám nikdo nevnucoval nějaké prefabrikované názory či návody, jak uchopit to, či ono.
Rozhodně ale mám určitá kritéria a názor na to, co uměním je a co nikoliv a předpokládám, že bych se v tomto ohledu se spoustou lidí neshodl. Určitě bych jim neměl za zlé, že mají na věc jiný názor a považují třeba za umění něco jiného nežli já, ale měl bych jim hodně za zlé, kdyby mi nutili, abych můj názor změnil, či přijal ten jejich.
Ad lejno v pixli:
Ale to už jsme v oblasti čistého snobství, milá Informace. To už nemá s kumštem vůbec nic společného. Stádní reflex, opičení, tupá nápodoba.
Dekadence je druh uměleckého uvažování, směru.
Lejno v pixli jen hmotný důkaz blbosti lidské.
Ono to už ani není k smíchu nebo k pláči. Jde na mě z toho "uvažování" strach. Trochu mi to evokuje náboženství a nástup islámu.
Zhnusení diváka... Nad dílem samým nebo nad jeho výpovědí? Nad autorem té hnusné věci?
Tady začínáme řadit pojmy a když je budeme stále upřesňovat, dojdeme nakonec k "nezbytné potřebě" začít dílo vysvětlovat. A to je přesně to, co odmítám. Na výstavách fotografií si sice skoro vždy koupím katalog, ale čtu si ho až po několika dnech a to ještě jen v případě, že se mi některé fotky vybavují v paměti. To jest - byly pro mě "dost silné". Pak si případně o nich něco počtu.
P.S: Munchův obraz "Křik". Jako artefakt - a jako bytový doplněk. To je rozdíl, že?
A to jste nám poslal krásný odkaz, vážený STK !
Děkuji moc; potěšil jste mne na závěr propršeného dne.
Ten obraz namaloval jeden z mnohých u nás působících ruských umělců, absolvent některé z mnohých skvělých ruských uměleckých škol ? Asi ne, že, protože ta brambora místo hlavy činí ze známého děsuplného obrazu dekadentního Germána Muncha milé dílko plné humoru, žertovný obrázek, který klidně můžeme pověsit do pokojíčku našich nevinných dětiček.
Mimochodem – na celé „dílo“ úchylného šílence Muncha lze vztáhnout Vaše jasná lidová slova, jimiž jste hezky česky i ideově ždanovovsky odsoudil drzého Makaróna Mansoniho, včetně všech jeho páchnoucích nebo naopak neslano-nemastných artefaktů.
Světu mír !
Vlastimile, to přece není žádná legrace! To je "ručně malovaný olejový obraz" napnutý na dřevěném rámu! Za necelé tři tisícovky...
Chápete to? Něco takového! No nekup to!
Možná si jich zítra pár objednám...
No to nevím, vážený STK. Nestačí Vám jedna brambora ? Můžete mít i jiné obrazy, věřte mi. Ruští umělci dokážou pravé divy; v naší stověžaté Matičce na ně i na jejich krásná díla narazíte na každém kroku.
Možná by se Vám ještě do kapitalismem a demokracií zmenšeného příbytku vešly nějaké cudné akty resp. klasické krajiny. A co takhle nádherný obraz za zářivého úplňku cválajícího bílého koně na pozadí modrých hor, na něž tajůplný měsíční svit kreslí krásnou a zasněnou dívčí tvář ? Vší náš lid taková díla přímo miluje, a ve velkém si je v OBI kupuje.
Nuže ?
Vy tu debatujete v noci, když jdu spát a tak mi všechno uteče.
Tak STK, pro Vás je artefakt Piera Manzoniho "Lejno v pixli jen hmotný důkaz blbosti lidské".
Nešťastníku, on s tím udělal díru do světa. Nejenom že si ho koupili galerie umění a vystavují ho dodnes, nejen že se stal vysoce kvotovaným dílem na trhu umění (jeho 30 g lejna stojí víc jak zlato), ale kulturní stránky novin o něm píší dodnes, napsali o něm i monografie. Na italské Wikipedii najdete čtyři možné symbolické významy tohoto gesta. Takže byl oficielne přiznán velkým umělcem i se svým hovnem.
Exkrementy jak lidské tak živočišné byly nejen námětem ale i materiálem pro výtvarné umění.
Na ruské Wikipedii si můžete přečíst o skandálu v New Yorku, kde Chris Ofili v r. 1999 vystavil svou Svatou Pannu Marii, kde k vytvoření postav použil sloního a i prý lidského lejna.
Takže, jak vidíte mezi uměním a ne-uměním prakticky neexistuje nějaká neprodyšná neprostupná hranice.
Takže se znova dostáváme ke třem kategoriím "žvanilů" do umění: kunsthistorikům, teoretikům umění a kritikům. Každá má svou specifiku a svou roli v kulturním životě. Historik umění třídí, kataloguje, vysvětluje umělecké směry, umělce a jejich dílo. Jeho postup je analogický s prací historika, který se zabývá dějinami společnosti, států, národů. Požadavek, který se klade na historika, a to aby byl pokud možno nad událostmi, naráží na skutečnost, že historik má svůj náhled na svět, je ovlivněn řadou eventualit, a tak objektivním být nemůže. Co to znamená "objektivní náhled na dějiny? Již výběr událostí, jejich příčinné zařazení do celkového procesu je výsledkem a výrazem jeho náhledu na tu kterou historickou epochu. Může kulturní život společnosti existovat bez kunsthistorie? Píší se dějiny všech možných lidských činností, proč by mělo umění zůstat jen neuspořádanou masou artefaktů? V umění je i paměť společnosti, národa.
Teoretik v podstatě abstrahuje z umělecké tvorby autorů, směrů, z komentářů, výkladů principy, kterými se řídilo a řídí umění. Vykládá, jak umění funguje, jak působí na veřejnost, na společnost. To jen tak v zkratce.
Kritik má pak funkci více méně komunikační, funkci zprostředkovatele mezi umělcem a veřejností. A je to funkce důležitá, bez něj by se o umělci nikdo ani nedozvěděl, jak v dobrém tak i špatném slova smyslu. Přispívá značně i k vytváření obecného vkusu své doby. Klade se tedy jako překážka mezi umělcem, respektive jeho dílem a uživatelem anebo je to nějaký trade-union mezi nimi? Rozhodně, jak vím z náhodných pohovorů s těmi, co mají "mani in pasta" (co mají co dělat s uměním), sami umělci, hlavně začínající, ho považují za velice důležitý článek ve své snaze "proniknout". Jedna taková recenze může umělce značně zviditelnit. Rovněž tak slovo nějakého kunsthistorika má velkou cenu. A ti počínající jsou ochotni za to i zaplatit. Existují totiž - mluvím o italské situaci - takoví malí nenápadní pánové, kteří z toho zviditelňování žijí. Zprostředkují výstavu v nějaké menší soukromé galerii, zprostředkují i ohlas v tisku. A to se děje i v literatuře. Tam na příklad komerční zájmy vedou nakladatelství k různým ne-fair zásahům i u členů poroty známých literárních cen.
Takže hon za mamonem je tu už od začátku.
V totalitních režimech to mají umělci snazší, tam je zabezpečuje stát. Totiž za podmínky, že drží krok a otevírají hubu jen podle pokynů a zájmů vládnoucí skupiny. Tedy zase mamon.
Jak jsem se dočetla v jednom starém článku z r. 2004, jeden francouzský umělec Denys Riout otevřel veřejně za přítomnosti tisku jednu z těch plechovek v parížském Centre Pompidou a našel uvnitř další plechovku, menší, obalenou vatou, aby se nepohybovala a necinkala a ta zase obsahovala další menší plechovku. Prý je to jakási marjoška. Tu poslední, nejmenší, prý dosud neotevřeli (tedy v r. 2004).
Jaké je asi "poselství" tohoto artefaktu? A je ta nad plechovka umělcovým pokusem o "sebevyjádření"? Velký povyk a humbug kolem možná ani neexistujícího hovna?
Oprava: a je snad ta plechovka
Informaci a STK:
Lejno v piksle? To je určitý fenomén doby, ale když se nad tím tak zamyslím, tak si myslím, že idiot není ten, co strčil exkrement do piksly a zkusil ho prodat, on jen zkouší co na to trh a konec konců, mnozí čínští výrobci levného zboží činí něco podobného, jen mají úžasné finanční výsledky ne díky ceně za kus, jako ten "umělec", ale díky většímu počtu prodaných kusů, jinak mezi nimi není až tak velký rozdíl. Naprostým idiotem a blbcem ale je ten, co od nich ten exkrement v piksle koupí. Někteří z těch kupců si opravdu zasluhují být obráni až na kost, naprosto a totálně, protože blbost je ten nejdražší luxus na světě a jak je známo, za luxus se platí.
Exkrement v piksle tedy už asi za astronomickou cenu podruhé neudám, takový "klikař" prostě nejsem, budu tedy muset vymyslet něco jiného, podobně účinného a tudíž úžasného :-)
Ještě k tomu Manzonimu, vážený STK. K něčemu se musím přiznat :
Když jsem se před lety dozvěděl o jeho díle a myšlenkách, byl jsem nadšen. Taková podařená provokace ! Jako pořádný kámen hozený do poklidně zobajícího hejna tupých holubů – tak jeho tvorba účinkovala na maloměšťáky. Všichni ti vykořisťovatelé, tak hezky naobědvaní, tak spokojení sami se sebou a se svým „bezpečným“ světem, naráz vyskočili : „Vždyť je to děsné ! A k tomu snadné ! Já bych to dokázal mnohem lépe ! To přece není žádné umění ! Umění je něco docela jiného !“ Atd. apod.
Ano, vážený STK, to je třídní pohled na věc – vše, co popudí nadutého a tupého maloměšťáka, je dobré.
Jenže od těch dob jsem zestárl, lépe jsem pochopil rozdíl mezi levicovostí a levičáctvím, a především – více jsem přimknul ke všemu našemu lidu. Ano, pochopil jsem a do svého srdce navždy inkorporoval prostou pravdu : Lid má vždycky pravdu.
Ano, pokud se lidu barevný obrázek hrajících se koťátek (jelena v říji, Lenina v Říjnu ...) líbí víc než Kupkovy (Kleeovy, Cézannovy ...) mazanice, pravdu má lid. A ne nějací levičáčtí intošové.
Prostě : Dnes vím, že v některých konkrétních bodech se můžeme, my roduvěrní Češi a Moravané, shodovat s maloměšťáky i fašisty. Například v názoru na zvrhlé umění a otázku konečného řešení jeho „tvůrců“.
Ano, pokud by nám padl do rukou makarónský úchyl Manzoni, ten smějící se zdegenerovaný feudál, smích by ho rychle přešel. A po našem vítězství nad multikulti, kapitalismem a demokracií na celém světě skončí na smetišti dějin celé „dílo“ Manzoniho, i všech podobných paumělců. Naše klidné budování nikdo a ničím narušovat nebude.
Přeji Vám hodně zdraví, vážený STK. Ať se v plné síle dožijete toho krásného dne, kdy na smetiště dějin vysypeme poslední zrůdný artefakt, poslední „dílo“ provokující a urážející přirozené a zdravé cítění všeho našeho lidu.
Toho dne se bude tančit všude.
Na shledanou v lepších časech.
Koneckonců, když Hospodin Bůh vyzval Jeremiáše, aby si veřejně uvařil jídlo na lidských výkalech (pravda, pak to zmírnil na výkaly velbloudí), šlo o první doložený happening? Nebo to byl snobismus? Každopádně takové veřejně provozované divadlo mělo i estetický účinek, který měl znásobit varování, které Pámbu chtěl lidem sdělit. A výklad k tomu byl nutný, protože Pámbu i Jeremiášovi řekl, co má odpovědět na případné dotazy kolemjdoucích.
Žibřide,
to byl Ezechiel. O významu exkrementů v antických kulturách jsem našla celé pojednání. Tenkrát se na to dívali jak na dar, na jmění, kterého bylo zapotřebí využít. Ne jako pozdější civilizace.
Nejfrekventovanějším veřejně prezentovaným dílem je tzv. "hovnáž". Na chodníku, od čtyřnohých umělců.
Draku,
ona ta trash generation vystavuje pilně dál. Teď v říjnu bude nějaká jejich výstava v Římě. Jen se ptám, jak se ta jejich "tvorba" brzy okouká. kdy to lidi unaví chodit na výstavy, kde se nakupením všeho možného zobrazuje chaos. I chaos nakonec otráví.
Jak rychle vzešli - jestliže vůbec vzešli, tak zas rychle zajdou. I když někteří, co začali dřív, ti průkopníci, se na trhu umístili dobře. Tak obrazy anglického výtvarníka Damiena Hirsta, realizované nalepením tisíce chcíplých much na plátno, dosáhly milionové kvotace.
Jednou mi vyprávěl jeden přítel, že někdy koncem padesátých let byl na výstavě jednoho italského experimentátora, který používal jako materiál jutu, kterou lepil na plátno. A pod to dával nadpisy. Přítel se mi přiznal se strašným chechtáním, že z jednoho obrazu, kde na kusu juty byla nalepena skvrna bílé barvy a pod tím byl nápis Velký pytel, tu barvu seškrábal nehtem. Jestli prý to někdo pozná, že tam skvrna už není. když ne diváci, tak alespoň autor. A co prý se na významu toho obrazu odstraněním skvrny změnilo.
Ještě že ho nikdo neviděl, třeba by pak musel ten obraz koupit.
inglese Damien Hirst, balzato agli onori della cronaca per aver esposto squali in formalina e mucche segate in due: i suoi quadri realizzati con migliaia di mosche morte hanno raggiunto quotazioni milionarie.
mentre negli anni Cinquanta un altro italiano, Alberto Burri, incollava su grandi tele dei sacchi di juta, slabbrati e ricuciti, per ricordare le ferite dei soldati caduti in guerra.
Pardon, omylem jsem nalepila i kousek článku o trash art.
Samotný chaos se jistě brzy okouká. Mám dojem, že fyzikové říkají absolutnímu chaosu "šedý šum", vpodstatě je to nudná podívaná.
Naopak kosmos dovedený do dokonalosti se stává totalitou. Pro život a umění je nejlépe pohybovat se někde mezi tím.
Schumachere, já pořád, proč lidi chodí mezi hovínky tak obezřetně, a ono to bude proto, že jde o umělecké dílo, tak aby se nezničilo.
Asi se vyhýbají silným emocím.
informaci:
Teď Jste trefila hřebíček na hlavičku, neboť po šlápnutí do uměleckého výtvoru na chodníku se musím přiznat, že ačkoliv nejsem zrovna krvelačný, tak toho majitele psa, který po svém psovi ten jeho umělecký výtvor neodklidil, bych s chutí zastřelil na místě místo toho psa, který za to vůbec nemůže, jeho k té tvorbě nutká matka příroda, ale ten dement co ho venčí by to po něm uklidit měl, ale on na to velkoryse kašle, on má totiž jen práva a ne povinnosti.
A ještě Schumacherovi,
vidíte, zas jste nepochopil specificitu trash art. nepochopil jste proces transfigurace, jenž prodělává obyčejný předmět, nebo dokonce opovrhovaný předmět geniálním zásahem umělce, který svým podpisem a názvem z něj činí umělecké dílo vysoké kvality.
S tím psím hovnem je to obdobné jako se šutrem, o kterém jsem psala výš.
Když ho najdete na ulici, raději se mu vyhnete, aby jste si ušetřil zbytečné neestetické emoce. Když ho najdete ve výstavní síni ve vitríně podepsané umělcem a opatřené nápisem "Psí hovno", tak v závrati estetické extaze začnete honem počítat penízky, co jste vydělal na akciích ČEZu, v naději, že si budete moci odnést ten unikát domů a stát se jeho exkluzivním vlastníkem.
**************
Doufám, že cenzor ví, že slovo "hovno" bylo použito předním umělcem evropské postmoderny na svém veledíle dokonce ve čtyřech jazycích a že tudíž nebude šosácky a úzkoprse mazat.
A to patří i vám, Draku.
Uveřejnil jste příspěvek dřív, než jsem dopsala svůj.
Studujte, Draku, jinak zůstanete zpátky. a kdo zůstane zpátky, je ztracen! Pomýšlejte raději, jak zpeněžit to psí hovno, když už lidské bylo využito.
Oprava k Schumacherovi: abyste
No vidíte přátelé,
já jsem v tom ohledu naprostý zpátečník. Pro mě je exkrement (psí lidský, velbloudí nebo marťanský) pořád jen exkrementem, byť by byl sebelépe zabalen, kritikou vychválen do nebes a draze prodán.
Protože jsem nucen (ze zištných důvodů) tu a tam použít pábitelství, abych ujistil zákazníka, že se mu dostává té nejlepší myslitelné péče, snáze se dovedu postavit na stranu onoho exkremntálního autora případně exkrmentologa než na stranu konzumenta výše zmíněných artefaktů.
P.S.: To nebyl jen Ezechiel. Na sušeném velbloudím trusu se v Africe vaří dodnes. Není totiž jiného paliva. Stromky i keře už nomádi spálili dávno, na naftu nemají, uhlí se tam nedováží. Teď jim nabízejí "sluneční vařiče" za pár dolarů. A v noci se prostě nevaří.
A ke kritikům jedna poznámka:
V době, kdy u nás vládla jedna strana byli kritici nesmírně důležití popularizátoři různých druhů kumštu. Hlavně knih. Když nějakou knihu strhali a uvedli ji jako "odpudivý příklad západní povrchnosti, bla-bla-bla a dekadence", ve čtvrtek* už od božího rána na na ni stála fronta až k vodotrysku**. My ostatní jsme to řešili úplatky knihkupcům a "knihkupkám". Vzhledem k tehdejším cenám knih na úplateček prostředky zbyly vždy. Fungovalo to takto:
V úterý vyšly v novinách kritiky, ve středu se do prodejny přinášely "desátky" s papírkem, co chceme, ve čtvrtek se kniha zabalená v papíru donesla domů (balila se už v zákulisí prodejny, jinak by ti frontoví bojovníci, na které se nedostalo asi převrátili pult) a do pátku do rána se přečetla. Romantické časy...
*) Pro mladší: nové knihy se prodávaly vždy ve čtvrtek. Knihkupectví "U divadla" otevíralo v 07:00, 07:10 už často nebylo co prodávat. To, co se neprodalo do cca 08:00 šlo napřed do Lidových knihoven, pak do Školních knihoven a nakonec do Sběrných surovin.
**) Vodotrysk před divadlem byl asi 60 m daleko od vchodu do zmíněného knihkupectví. Fronta byla tzv. "dvojřadá".
Ni "na na". Tylko "na".
Cožpak nebyla tehdy předběžná cenzura, co by to vadné dílo předem zastavila? Nebyl to nějaký figl na úspěšné prodání knihy? Vy si myslíte, že v nakladatelstvích nevěděli, že ta záporná kritika hned přivede zájemce do knihkupectví?
Věděli, Informace.
Všichni to věděli - ale drželi hubu. Taková celonárodní domluva. Jinak by ty knížky vůbec nemohly vyjít. Ve výkladech ovšem nikoho neprovokovaly. Tam byly vystaveny hlavně ty nezávadné a dětské. Mívali jsme krásné dětské knihy... I ze SF vycházelo jen to nejlepší - na ty méně dobré nebyla "kvóta na papír". (Vyjma sovětské SF. Ale i tam vycházelo většinou to nejlepší: bří Strugačtí například.
No a sem - tam se objevila i "úlitba bohům" - nějaký sovětský šmejd. Ale když se člověk spletl, přišlo ho to max. na 10 - 25 Kčs. Cena obědu v restauraci. Tehdy! - pochopitelně.
Snad 80% mé SF a postkatastrofické řady je pořízeno ještě ze socialismu. Na kvalitě papíru a vazby je to už bohužel vidět. Ještě že se to dá sehnat i jako e-book.
STK,
Neapol je zase plná odpadků, po nocích ji zase začali pálit po ulicích. Prý je tam nesnesitelný smrad.
Ale nový starosta rozhodl, spolu se svou většinou v městské radě, že postaví v Neapoli mešitu.
mrkněte se:
http://www.edizionioggi.it/cronaca/2011/9/19/news-37794/questione-rifiuti-cda-napoli-servizi-azzerato-in-toto.html
Takže, STK,
tehdy jste se kritikou nechal ve svých nákupech usměrňovat. Tak co proti ní máte dnes?
Zdá se mi, že Vám, Informace, kdysi někdo z Neapole velmi ublížil... [;>)
Italové v Česku. (Tedy na Moravě a ve Slezsku...)
Asi před čtvrtrokem si tady, hned u divadla otevřela stánek s pizzou a gelati jedna italská rodina. Už jsem vyzkoušel obojí - zmrzlina je o třídu lepší a je jí za 10.- Kč mnohem víc než jinde, pizza je stejně dobrá jako jiné pizzerii - též italské. Lidem je ale kvalita pokrmu zcela ukradená. Koupí si klidně i dlouho ohřívanou pizzu v supermarketu nebo přeslazenou zmrzlinu ze stroje. Hlavně, že jsme tlustí...
STK,
nikdo mi neublížil, oni jsou sympatičtí, když je zrovna nechytne nějaké kolektivní jančení. Jen se Vám snažím ukázat, že Váš nápad jet do okolí Neapole byl skutečně zdraví nebezpečný.
Leze mi tedy na nervy jejich novopečený starosta, bývalý prokurátor, taky levicový, co uměl jen dělat odposlechy poloviny itálie. Odpadky, ty staré mají naskladované v hangárech a čekají, že jim je Holanďani odvezou a spálí. A ty taky pekelně smrdí. Holanďani jim zatím poslali 70 stránkový dotazník, kde mají přesně popsat, co v těch odpadcích je.
Vzhledem k tomu, že tam sebrali všechno možné, bez třídění, můžou čekat, že to Holanďani neodvezou. I do vedlejšího regionu Puglia vyváželi smetí do skládek a teď jim to správa regionu zatrhla, protože tam našli i radioaktivní materiál.
A na ulicích už mají odpadky nové.
Horší jak cikáni.
Co mám proti kritice? Všechno, Informace!
* Erudovaní kritici už vymřeli.
* Ti co "dělají kritiky" dnes jsou líní, kritiku většinou zkompilují z divadelního programu, doplní o aktuální alternace a pár nedokazatelných postřehů z premiéry a mají vyděláno.
* Píší na objednávku - buď přímo vedení divadla nebo jeho majitele.
* Když už (náhodou) udělají rozbor inscenace, bývá schematický, hodnocení výkonů bývá velice subjektivní a často i nepoučené.
* Když bych se řídil doporučením P.T. pánů kritiků, obdivoval bych téměř samá "lejna v plechovkách". Artistní tituly s minimální návštěvností a často velmi podezřelým způsobem provedení. Modernost pro modernost. Ostatně z Prahy se píše kritika na divadlo mizerně a docestovat do Ocelového srdce se odváží jen ti nejodvážnější. (Ale i ti jsou úplatní...)
* Pokud kritici představení ve shodě strhají*, neznamená to nic jiného než to, že jim pan ředitel nekoupil dost dobrý koňak nebo dokonce nedostali žádný koňak.
* Kritika často vyjde několik týdnů po premiéře. "Jaké to je" si mezitím řeknou lidé sami mezi sebou.
* Jak můžu brát vážně kritiku, kterou napíše kamarádka subrety a to na její popud?
* Kritici si neumí stát za svým názorem. Když na ně někdo z místní politické věrchušky udělá "bu-bu-bu" tak se podělají strachy nebo urazí a několk měsíců nenapíšou ani řádek.
* Když takhle "pracují" divadelní kritici (tři ze čtyř), jak mám důvěřovat třeba kritice filmové nebo literární kde nemám srovnání, osobní zkušenost?
=====================
A navíc, už mě to téma nudí. Není to s kritikou dobré, vím jak to doopravdy chodí, ale už se mi o tom nechce ani dišputovat. Nic se tím totiž nezmění. Takže přeji na jih "Dobrou noc!"
*) jeden opisuje od druhého, kritiky si často píše divadlo samo na sebe. Prostě to dostane za úkol tisková mluvčí. Jak to pak vypadá si můžete udělat obrázek sama.
Chápu, že konkrétní zkušenosti nejsou ty nejlepší.
Já jsem hovořila spíš ze všeobecného hlediska.
Já se ale obávám, že je celkem jedno, jakého se dotkneme oboru lidské činnosti, protože v nějakém více, či méně pokročilém stádiu úpadku úpadku jsou takřka bez výjimky skoro všechny a nehrozí, že by se to v dohledné době začalo měnit k lepšímu, naopak, takže to všechno nejhorší je ještě před námi.
Není nad čím mudrovat, věřit není ani komu, ani co a ani proč.
Draku,
mám za to, že situace bude více méně stejná všude. A nedělám si ani iluze, že se může vytvořit nějaký řád nebo organizace společnosti, která by byla schopná všechny ty nepravosti, co kolem sebe vidíme, odstranit a nedostatky vylepšit. Ty tu byly i v předešlém režimu, ale o nich se buď nevědělo anebo šeptalo. Teď se o nich hovoří veřejně. Proto se na svět nedívám sklíčeně nebo zvlášť znechuceně. Bylo to tak před tím a společnost šla dál, proč by nemohla jít dál i teď? Nad skandály se ani nepozastavuji, protože zdejší politický boj se vede výlučně jen prostřednictvím skandalů, kterými se opozice snaží, bez ohledu na všeobecní státní zájmy, vyhodit Berlusconiho z vlády a z politiky. A neštítí se při tom použít čehokoliv. Včera ratingová agentura snížila rating Itálie pro politickou nestabilitu. A co dělá italskou vládu nestabilní? Nesmyslné procesy, co vyrůstají jako houby po dešti v různých prokuraturách, které nejsou k tomu ani teritoriálně kompetentní. Takže pak jsou přeloženy jinam anebo zastaveny. Ale mezi tím se již media vyřádila publikováním dokumentů, které jim dá prokuratura štědře k dispozici. Můžete v takové situaci konkrétně něco dělat? A máte si proto zoufat?
V této diskuzi o kultuře a umění jsem chtěla, aby se ukázalo, jak funguje ta mašina, vy vyrábí kulturu. STK, co pracuje přímo v terénu, o tom mohl říci nejvíc. Škoda, že se zastavil, když jsme došli ke konkrétním otázkám. Ale i tak vyšlo najevo, že i v této "vysoké" sféře lidské činnosti panují stejné poměry jako v jiných. A vyšlo najevo , i když jen částečně, že i tady hnací silou je mamon. Peníze. Absurdita případu s "lejnem v pixle", které chtělo být možná výsměchem kšeftování s hodnotami, jež jsou nezpeněžitelné anebo by neměly být, ale stává se nevyhnutelně předmětem trhu, když se dostane do mechanizmu fungování kultury. Absurdita dnešního trash art, umění které již mechanicky opakuje po léta pořád dokola totéž téma - téma chaosu - ale ve skutečnosti hledá, co nechutného nebylo ještě na plátno nalepeno, anebo vystaveno do vitríny jako dílo sochařství.
Doufejme, že si to STK rozmyslí a napíše nám ještě něco ze svých zkušeností praktika. Budeme mít asi po dalších iluzích, ale alespoň budeme vědět.
... s hodnotami, jež jsou nezpeněžitelné a neměly by být prodávány na trhu jako ledajaké zboží ...
Divadelní kritiky neznám, ale občas čtu na netu dobré kritiky filmové a z literárních je dobrý třeba Peňás.
Zajímavý artefakt může být třeba náhodně ohnutý drát nebo špona ze soustruhu. Při troše fantazie může představovat ledacos, může být velmi ladného tvaru. Je to podobné jako se samorosty.
Ale: Je to tvorba? Už to přece tak odpadlo od stroje nebo narostlo v lese. Já vlastně jenom upozorňuji na to, co by "to" mohlo zpodobňovat. Tedy tvorba je jen onen název. Zbytek je náhoda. (Nebo vzory na korkovém linoleu. Co tam je za tváří, zvířat, krajinek...)
Nejblíž k tomu "pojmenovávání" má fotografie. Něco zpodobňujš tak, aby to vyjádřilo jistou emoci nebo estetický zážitek. A (někdy) je třeba dát tomu záznamu jméno.
A jsem zase zpátky v dilematu...
P.S.: Zítra načepuji pár deci benzínu a pojedu 97 km do mého oblíbeného Sudetenlandu. Můj bývalý zástupce, nyní šéf, mi dal celé 4 dny dovolené. Ještě mám cca 50 dnů dovolené k dobru...
STK,
nechte být dilema dilematem, zda obyčejný předmět, sebraný třeba na ulici, může být považován za umělecké dílo. Je to v podstatě otázka konvence: umělec ho představí jako své dílo, kritikové, znalci a pak hlavně obchodníci řeknou, že souhlasí a tak se ten předmět (tedy vystavený v galerii, při nejmenším, prohlášený umělcem za své dílo a jako takový podepsaný) stává předmětem údivu, obdivu, negace, obchodu. Jak dlouho bude tato konvence trvat, neprohlásí ji následující generace za extravagantní úchylku doby? To je těžko říci, ale pochybuji, že by ty různé jutové pytle, pisoáry, plechovky vyházeli proto z musejí nebo z galérií.
Chtěla bych Vám položit jednu otázku. Jako uživatel uměleckého díla požadujete, a to právem, aby se nikdo mezi Vás a dílo nestavěl a neříkal Vám, co máte vidět. Souhlasím, i když mám za to, že Vám kritik nemíří na hlavu pistolí a svůj názor Vám tak nevnucuje.
Při inscenaci divadelní hry třeba někdy z 19. stol, abychom nešli tak daleko, není způsob, jakým je představována publiku, jakousi deformací původního textu autora a manipulací diváka? Světelné a zvukové efekty, kostýmy, kulisy, recitace, to při nejmenším. A co pak říci o t.zv. aktualizaci, totiž převedení otázek autora na současné problémy? Není diváku také vnucována cizí představa o dílu autora, který hovořil o své době a ne o tom, co bude aktuální po dvou stoletích?
Informace, jiná interpretace není deformace - pokud zůstane myšlenka díla neporušená. Divadlo, hudební produkce, též literární překlad se vyvíjejí, v původní, dobové podobě jsou pro dnešního diváka často nesrozumitelnými. Jenže: modernizace, aktualizace nabo jak to nazveme musí být (podle mě) jen taková, aby dílo zůstalo myšlenkově kompaktní. Pokud je to o nevěře, bude dílo platné až do doby, kdy bude existovat soužití v páru. Pokud bude nastolena naprostá sexuální volnost, (komunismus) tak se taková hra stane pro lidi nesrozumitelnou a skončí v propadlišti dějin - až do doby, kdy společnost opět začne preferovat párové soužití. Pak bude znovuobjevena a adorována jako "neobyčejná moudrost předků". [;-))
Divadlo, které je bez vývoje je sice zajímavé jako živý exponát - ale celkem "bezemoční". Např. japonské nebo čínské tradiční divadlo. Je to obdivuhodně "zamražené umění" - pro pár tisíc staromilců.
Co nesnáším, je modernizace hry proto, že ji v klasickém provedení někdo nedávno dával. Takže "my to uděláme jinak". To jsou ty správné snobské záležitosti: Radúz a Mahulena v džínách za zvuků bigbítu a zpěvu Müllera - ale ve starém, tuším Vrchlického překladu! Tož to byla síla...
Naopak přetransformování Romea a Julie do muzikálu "West Side Story" mě neuráží ani trochu. Jenom je těch více či méně povedených transformací na můj vkus trochu moc. Ale když si to nejde svého diváka, proč ne.
Ale musí se to umět! Když vezmu "Dámu s kaméliemi" a zasadím ji do okupované Paříže a udělám to mechanicky, bezdůvodně a navíc tam vsadím bolavou "židovskou otázku", vznikne muzikál zcela nekonzumovatelný, nenavštěvovaný a tudíž zbytečný. (Marqueritte.) Slavná jména autorů na tom nic nezmění. Mám pocit, že to, že je hlavní hrdina francouzský žid je jen jakási ozdoba, úlitba době. Nepodstatnost. Velmi slušná hudba (perfektně odvedené řemeslo) to nezachrání. A problém židovství to spíše poškodilo.
"Překlad" je pochopitelně blbost.
Doufám, že pochopíte, že jsem psal - a myslel na jinou hru od jiného autora. Tenhle "velepřeklep" mě rozesmál velmi. Jak člověk snadno zblbne...
Vidím, STK,
že Vaše představy o rozdílu mezi využitím a přepracováním literárního nebo divadelního tématu v docela jiném žánru (musical, balet, film) a modernizací a aktualizací divadelní hry původního zámyslu autora "zachováním myšlenkové kompaktnosti" (s čím? s nynější morálkou, způsobem myšlení?) jsou velmi nejasné, troufla bych si říct "ambigue". V prvním případě si noví autoři vypůjčují jen námět, což je v literatuře časté, jsou to t.zv. kočovné náměty, v druhém případě (pro který jste si vybral docela nevhodný příklad), jde o manipulaci ne-li dokonce o znetvoření hry autora. Abych to vysvětlila, v prvním případě figurují noví autoři, kteří se pod své dílo podepíší, v druhém případě jde téměř o plagiát. Kdo autorizoval režiséra, aby převrátil autorovy myšlenky jen s odůvodněním, že se to dnes, na příklad, takhle v morálce nosí?
Pokud jde o překlad literárního díla, je jasné, že musí být jazykově dostupný dnešnímu čtenáři. Nebude tedy překladatel převádět Shakespeara do češtiny 16. nebo 17. stol.
Za prvé ji nezná, za druhé by mu nerozuměli ani čtenáři. Je to docela nesedící příklad, jak ostatně říkáte sám.
... aktualizací divadelní hry a původního zámyslu autora za podmínky, že bude zachována myšlenková kompaktnost" ...
To bude tím Informace, že nejsem odborník. (Tedy snad ano, ale jen ve svém oboru.) A nevidím ostrou hranici mezi "vypůjčeným námětem" a přepracováním díla - zdá se mi (nejsem teoretikem ani filozofem) velmi rozostřená. V obou případech (West Side Story a Marqueritte) je to využití "námětu", u Radúze je to použití původního textu a "dovybavení" hry místo původní Sukovy hudby hudbou moderní, moderními kostmy atd. Takže rozdíl je hlavně v tom, kdo je podepsán, pokud Vám dobře rozumím. Témata jsou putovní, tomu bych rozuměl, ale někdy je to spíš epigonství, než použití tématu. (To byl problém anglosaské SF literatury a dokonce i nedobré SF slovanské. Když by se "přepsaly" kostýmy, dopravní prostředky a prostředí, dostal bych kovbojku nebo moderní detektivku. A ono to mělo být SF...
* * *
A jak byste hodnotila např. klasicky provedeného Hamleta, kde "kdosi" dopíše (za konec hry) další krátký akt, který celou hru postaví do role agitky proti juntě v Chile - gen. Pinochetovi?
Co to je - odborně řečeno? Neodborně (podle mého) je to chlívárna. W. Shakespeasre, textová úprava pan XYZ. Takže podle Vás lze zprznit jakýkoliv námět, jen se tam musí prznitel podepsat nebo "spolupodepsat"?
Ech, to není diskuze pro mě. Já jsem intuitivní člověk. Ráčej odpustit...
STK,
nejde o nějakou odbornost. Jedna věc jsou témata anebo motivy, které putují po evropské literatuře už od dob antického Řecka a které jsou přepracovávány různymi autory podle dobových tendencí. Takže na př. téma cesty, bloudění najdete už v Homérově Odysseji, zrovna tak téma růže pochází z anticko řecké pozie. I motiv nešťastné lásky Shakesperova Romea a Julie pochází odtud. V italské Sieně existovala legenda, kterou zpracoval už v polovině 15. stol. Masuccio Salernitano. Znamená to snad, že byl Skakespeare nějaký plagiátor? Ne vzal téma pravděpodobně z italské literatury a volně ho zpracoval. Je to snad nějaké epigonství?
Druhá věc je vzít už hotovou hru a a upravovat ji, bez ohledu na to, co chtěl sdělit autor, v domnění, že se tak vylepší nebo zaktualizuje.
Chce-li režisér napsat sám svou hru na totéž téma, prosím, ať ho zpracuje svým originálním zůsobem a ať se přihlásí k autorství.
A dodala bych, témata a motivy nejen putují po literaturách, ale i v lidové tvořivosti různých národů- pohádkách, bajkách, nemluvě o písních. A z folkloru migrují do literatury, jako i naopak z literatury putují někdy do folkloru.
Motivů a témat není nepřeberné množství. Záleží na zpracování, aby to nebyl plagiát nebo bezmocné napodobování.
Množství základních příběhů se uvádí různé. Kdysi jsem se je pokoušel spočítat (jenom pro oblast SF) a zjistil jsem, že nejsem člověk, který může cokoliv dávat do šuplíčků. Kolik jich kdo napočítá - nakolik se jeden příběh podobá druhému nebo je trochu jiný. To už je slovní ekvilibristika (nebo literární věda).
P.S.: Proto taky ještě nemám "v cajku" ani svoji sbírečku muziky (cca 6500 titulů). Neumím hodně věcí někam jednoznačně zařadit. Už nedovidím ani na obrazovku, takže raději už půjdu spá.á..á...t...
Informace, co s etýče hmotných statků, jsem šlověk přízemní líbí se mi západy slunce, roztodivné tvary mraků na obloze a v hospodě očekávám servírování výživné krmě a ne za horentní cenu jen čímsi zašpiněný talíř. Co se týče oné alternativní tvorby a jejich autorů, vzbuzují ve mně velmi netolerantní myšlenky na osvědčený postup ala Prostetnik Vogon Jelc. Zavřít do přechodové komory číslo tři a vyrazit do vesmíru.
Moje řeč, soukmenovče Schumachře.
Prostý, leč plný život, prostá a nevyumělkovaná kultura, prostá potěšení - to je základ zdraví jednotlivce i národa. Sepětí s lidem, přírodou, půdou a krví (národa), odmítnutí nepřirozeného cizáckého paumění - to jsou principy zdravého žití v socialismu národním i mezinárodním.
A zavření úchylných "tvůrců" do příslušných komor je opravdu VYSOCE osvědčené řešení jejich nechutných otázek.
Stejně je většina těch kosmopolitních, multikulti protilidových "umělců" sionistického původu, že.
Světu mír !
Když už tu tak hovoříme o umělecké hodnotě, originalitě uměleckého díla a o roli kritiky, chtěla bych tu napsat pár slov o posledním románu Umberta Eca Il cimitero di Praga (Pražský hřbitov), který vyšel v Itálii minulého roku a který, jak psaly české noviny, má vyjít v českém překladu na podzim tohoto.
Kdo je Umberto Eco? Abych nemusela sestavovat sama jeho profil, našla jsem na české a italské Wikipedii tuto charakteristiku:
E. je "italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60. let 20. století"
E. è "un saggista, filosofo, scrittore, accademico, semiologo, linguista, massmediologo e bibliofilo italiano di fama internazionale". Italská W. ještě dodává, že napsal řadu pojednání o teorii vyprávění a vypravěče v literatuře: Lector in fabula (1979), Sei passeggiate nei boschi narrativi (1994), Sulla
letteratura (2002), Dire quasi la stessa cosa (2003.
Začala jsem číst román až teď, když pršelo, takže můj komentář přichází trochu pozdě.
Román pojednává o pronásledování Židů v Evropě v 19. a 20. stol., o různých spikleneckých teoriích, o vzniku Protokolu Sionských mudrců, snaží se rekonstruovat ovzduší těch let. Román byl přijat samozřejmě kritikou s velkým nadšením, které vyúsťovalo v extatické chvály, hlavně z pera přátel nebo souvěrců. Jen Osservatore Romano otiskl kritiku, napsanou římskou historičkou Lucettou Scaraffia Il voyer del male, která poukazuje, že vyprávění o šíření antisemitizmu ústy antisemity (hlavního hrdiny a vypravěče) vede k účinku docela opačnému, než si předsevzal autor. Místo odsouzení antisemitů, čtenář se může ptát, zda není na těch hrozných věcech, co se o židech vyprávějí, něco pravdy, může dokonce dojít k schvalování antisemitských názorů a nenávisti vůči všemu židovskému.
Zeptáte se, jak je to možné. není snad román dostatečně "ideově vyhraněný"?
II
Problém je právě v tom, na čem si asi autor románu nejvíc zakládal, totiž v rafinovaně složité (řekla bych zamotané) struktuře vyprávění. Vyprávění je vedeno třemi vyprávěči: historikem, jako pozorovatelem toho, co činí další dva vyprávěči: Simonino Simonini, špion, agent policie a antisemita, který se dostává do různých prostředí jako jezuiti, zednáři, ilumináti a jakýsi abbé Dalla Piccola, o němž čtenář zůstane až do konce na pochybách, byla-li to skutečně existující osoba anebo jen vnější projekce agenta, který trpí rozdvojením osobnosti. Nakonec abbé je zavražděn agentem, ale byl zabit opravdový abbé anebo jen dvojník agenta?
Vzhledem k tomu, že v celém románu nenajdeme jedinou osobu, která by jednala nebo mluvila přímo - všechno je totiž filtrováno vzpomínkami agenta - není tedy v celém románu hlas, který by agentovu antisionismu odporoval. Záleží tedy na čtenáři, aby stále mentálně korigoval mínění a názory agenta a bránil se návalu antisemitských řečí a názorů těch různých prostředí, které agent ve svých vzpomínkách nepřetržitě servíruje. Vypravěč historik se jen omezuje na popisování toho, jak Simonini píše své paměti, jinak do děje románu nezasahuje. Vzhledem k tomu, že všichni tři vyprávěči užívají tentýž jazyk a styl a pro čtenáře by bylo nesnadné je proto rozeznat, je to vyznačeno typograficky, pro každého ze tří vypravěčů e použito jiné pismo.
Scaraffia mimo jiné poukazuje, že všechen materiál byl vzat z knihy britského historika židovského původu Normana Cohna The Pursuit of the Millennium (1957), že Eco ho jen převyprávěl. A to po svém, dodávám já. Jak může na slovo vzatý expert v problematice naratologie, který o ní napsal řadu knih, sepsat něco, co nakonec zmate čtenáře?
Vidíte, STK, kritika není všechna k zahození, jen se musí pozorně číst a brát si z ní jen to, co je opravdu kritikou a ne jen chválou přátelských osobnost.
osobností
No je to zkrátka asi přešpekulované - oversophisticated. Případ mnoha, příliš mnoha moderních autorů. Che peccato! Ale leckdy asi to škoda ani není... Pí Scaraffiová jest asi chytrá, soudná a odvážná (veliký E c o !) ragazza; zajisté to tak bývá. Sám proti sobě. Ecco, Eco... - !
Jakube,
Lucetta Scaraffia má za sebou velký Osservatore Romano! A pak Velký Eco je už v penzi, i když členem slavné Accademia dei Lincei.
Třeba, v budoucnu, napíší kritikové to, co o románech Eca vědí.
Bude to taky happening, při kterém budou s třeskotem praskat dětské malované balonky.
Shumacherovi:
Možná je ta přechodová komora č.3 řešení sice poměrně kruté, ale na druhou stranu vcelku prosté a velmi účinné. Má to ale háček, bohužel to ale vyžaduje mít po ruce pořádný vesmírný koráb a dostatek přiměřeně spolehlivého a ochotného personálu :-)
V našich skromných pozemských podmínkách bychom museli zvolit jiné prostředky, ale ono by naprosto postačilo nekupovat exkrementy v pikslách a mouchy na plátnech a další naprosté zhovadilosti a mladí mužové a dámy by se pak museli buď uživit nějakým lépe přijímaným uměním, nebo ve zcela jiném oboru. Oni ale mají to štěstí, že svět je příliš pitomý a až příliš touží po tom, být klamán, takže se všelijakým mazalům pořád daří a pořád bude dařit celkem dobře.
Mohu-li Vám tedy poradit, Draku, nenechte se zlákat titulem románu a nekupujte ho. Ve skutečnosti tam židovský hřbitov ani nefiguruje. Koupíte si 520 stránek, ze kterých přečtete maximálně 60 - 80, pak toho budete mít dost. Ona je to totiž úžasná směsice žánrů, vyprávěcích postupů, témat a motivů evropského románu 19. a 20. století. A to historického románu ve formě zpovědi, deníkových zápisů (it. Ippolito Nievo: Confessioni di un italiano), románu tajemných, dobrodružných zápletek (fr. Eugene Sue: Les Mystères de Paris (Záhady Paříže), který byl pak dalším podnětem pro spisovatele jako Hugo, Zola a i českého Josefa Svátka: Tajnosti pražské), psychologického románu, zabývajícího se psychopatologickým rozštěpením osobnosti (tady vedle Gogolova Nosu je velkým předchůdcem Dostojevský s Dvojníkem, téma, které pak bylo do nekonečna replikováno v novém přepracování a to až dodnes, připomenu tu jen Stevensonova The Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde). O "reminiscencích" ze Záhad Paříže psala i kritika, protože náš autor před čtyřmi léty napsal předmluvu k novému it. vydání.
Toho ostatního si čtenář všimne sám, jestli jen trochu zná evropský román.
Nebudu to dál hodnotit. Experimentace s tradicí, její obnova? Snad trochu přeplácaná. Anebo něco jiného? Ať každý posoudí sám.
A jestliže dokážete přečíst všechno, stane se z Vás militantní antisemita. Ledaže by se Vám podařilo držet celou dobu náležitý odstup od toho, co čtete.
Je-li komora řešení kruté či ne, tím se vážně nemusíte trápit, drahý velký vlastenče draku. Dokonce se tím trápit NESMÍTE - kdybyste se příliš vžíval do pocitů humánně zneškodňovaných národních (třídních) nepřátel, nedokázal byste řádně plnit své národní (třídní) povinnosti.
Ano, Vy, Vy osobně. Nebo si myslíte, že na takovou práci lze najmout někoho „zvenku“, někoho v této nesmírně důležité věci osobně neangažovaného ? Jistě si to nemyslíte; jistě víte, že každý máme své povinnosti vůči vlasti a lidu. NEZASTUPITELNÉ povinnosti.
Prostě - v průběhu očisty naší vlasti a našeho národa Vy budete jedním z mnoha členů onoho přiměřeně spolehlivého a ochotného personálu, spolehlivě obsluhujícího příslušné komory. Jistě, nebudou to přechodové komory vesmírného korábu; to je pustá sci-fi. Ale jiné komory přece spolehlivě fungovaly, ne daleko od našich hranic. Dokonce se v nich používal dodnes vyráběný produkt kolínské Draslovky.
Takže zanedlouho po našem opětovném vítězství bude náš svět očištěn od :
1) "mazalů", tvořících "umělecká díla" typu lejno v plechovce, či úchylnosti typu „moucha na plátně“, všelijak nepřirozeně pokroucené resp. zbarvené lidské figury atd. apod.
2) úchylných osob, ochotných si díla výše zmíněných mazalů zakoupit
3) všech ostatních nepřátel národa a vlasti
A pak už se bude tančit všude !
Kdyby nebyl svět pitomý a nekupoval exkrementy v pixlách... jenže svět je plný bohatých barbarů, kteří si na zeď místo obrazu koupí leda erotický kalendář, případně bohatých barbarů-snobů, kteří si koupí to lejno. Mezi mými klienty čím bohatší, tím větší nevzdělanec a naopak lidé s vkusem mají sotva na nutnou rekonstrukci v rámci údržby domku, na dobré umění nemají peníze.
Lze z toho vyvodit, že vzdělání brání člověku zbohatnout. Myslím, že to byl někdy za totality Šíp a Uhlíř, kdo jednou řekli, že "když se moc čte, tak se pak špatně míří". Tady na severním Balkáně to platí pořád, změna je v tom, že se už číst smí.
Drahý soukmenovče žibřide, mohu Vás ujistit, že :
1) Žádný z odporných bohatců, pro které pracuji, NEMÁ doma ani v kanceláři žádný erotický kalendář. Naopak – obrazy, sochy, starožitnosti atd., jimiž se tito vykořisťovatelé chlubí jiným padouchům, budou po našem opětovném vítězství chloubou našich galerií a muzeí.
2) Zato prostý lid si zdobí své příbytky i dělnické šatny nejen erotickými kalendáři *), ale přímo fotografiemi rozcapených bobrů.
Je to v pořádku, neboť lidu se za současného režimu žije zle; takže pomyšlení na bobra zmučenou duši pohladí a zahřeje.
3) Jak jsem za naší bývalé samostatnosti poznal "baviče" Jardu Uhlíře, tak nečetl nic. O to víc chlastal (no, já tehdy taky). A když jsem mu jednou přitiskl na srdeční krajinu Colt Dragoon .44, který jsem předtím před jeho kalným zrakem nabil prachem Remington + sférickou, vlastnoručně odlitou střelou, tak mával těmi svými měkkými pacičkami a pištěl jak podřezávaný králík. Málem se u mě v kuchyni po ...velmi ošklivě znečistil. (Nevěděl, pologramot, že k výstřelu ještě musí být na pistonu nasazena zápalka.)
Takže tak. Míru zdar !
--------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Nejedná se o kalendáře firmy Pirelli, ne a ne.
Žibřide,
teď se na trh výtvarného umění vrhli Číňani, kterří zatím kupují jen impresionisty a klasické umění. Na trash art zatím ještě nedošlo. Ale až skoupí všechen impresionizmus, co je na trhu, dojde pak i na avantgardy, a naposled i na odpadky.
U Pietra Manzoniho je zajímavé, že navazuje, alespoň v jedné části své tvorby, na suprematizmus Maleviče. Podle Maleviče příroda nebo předměty jsou jen prostředníkem pro vyjádření citového a duchovního stavu umělce a proto je odmítá. Umělec se má vyjádřit přímo, bez zobrazování věcí. Jistě znáte jeho černý čtverec, ve kterém dosud kritici nacházejí bezprostřední výraz pocitů dnešního člověka před budoucností.
Manzoni zase zjednodušuje pohled na skutečnost ve svých "achrome", plátnech bez barvy, kde používá sádru nebo kaolin, které nanáší na plátno.
Zajímavé je, že oba tuto formu vyjádření čisté emoce opustí, i když každý z jiných příčin.
Malevič se zařadí do kulturně politického trendu v Sovětském Rusku a začne zas malovat figury a přírodu. Ve třiatřicátém namaluje obraz s názvem "smyčka", kde si vybere dokonce za téma družbu nebo spojenectví dělníků s rolníky pod praporem komunizmu. Byl to ústupek již vládnoucí sorele? Pravděpodobně ano, protože v jedenatřicátém skončí na několik měsíců ve vězení NKVD pro podezření ze špionáže pro Němce. Když se na obraz podíváte, zjistíte, že má hodně daleko od stylizovaných rolníků a dělníků ve výtvorech sorely. Jako na příklad dělník a kolchoznice v logu Mosfilmu. Malevičovy postavy stojí bezradně, jaksi v údivu, jsou přihrbené, nehybné, seřazené do štrůdlu. A i rudý prapor vlaje tak nějak konvenčně. Tedy optimistické umění, jak ho chápala sorela, to tedy není.
Malevič tedy opustil svůj styl, své chápání umění pro nátlak svrchu.
Manzoni naopak vyrobí plechovku z recese, aby provokoval "obecný vkus" asi jako to dělali na počátku století futuristi. Jenomže ta jejich provokace se neprojevovala zájmem o exkrementy a jejich "přetvářením" v umělecké dílo.
Kdoví, jestli na to naletí i čínští milovníci umění a skoupí je všechny?
http://www.openspace.ru/photogallery/1779/5946/
Draku, pořádnými koráby a přiměřeně spolehlivým personálem disponuje Vogonská stavební flotila. Doporučuji. Veškerý odpor je zbytečný !
VV, zmíněná přechodová komora je toliko nutným zařízením pro poskytnutí maximální svobody do kosmického prostoru. Bohuřel s fatálním důsledkem pro takto osvobozené, jak se dá očekávat při jejich vyfouknutí bez skafandru z kosmické lodi. Z jistých princiiálních důvodů je nutná aby nedošlo k fatálnímu důsledku na posádce. Ostatně po absolvování nevšedního zážitku z konzumace vogonské poezie, je smrt ve vakuu kosmického prostoru zpravidle přijímána s úlevou.
žibřidovi a informaci:
Ono umění už je dnes z určitého úhlu pohledu jenom další finanční komoditou, nebo chcete-li jen další možností, jak úspěšně investovat, tedy zhodnotit své peníze, nebo i jen uchovat peníze po delší čas lépe za situace, kdy penězům hrozí znehodnocení. Číňané, kteří z jejich ohledu vlastní haldy bezcenných papírků, zejména pak z hlediska středně a dlouhodobého horizontu, protože hledíc na výhledy jak evropské, tak americké ekonomik, se nedá říci, že by byly růžové, se snaží hodnotu těch bezcenných nějak "zužitkovat" a "uplatnit" je co nejlépe, jak jen to situace dovoluje. Takže nakupují evropskou a americkou zemědělskou půdu, nakupují průmyslové areály, přístavy, letiště a v neposlední řadě, nakupují ve velkém i umění, je to pro ně jedna z dalších možností jak zhodnotit ony z jejich pohledu bezcenné papírky.
Podobně ale hledí na věci i naši zbohatlíci a kupodivu se už posunuli od erotických kalendářů a jiných, v podstatě bezcenných kravin, kamsi k Mánesovi, Ladovi a dalším vcelku hodnotným záležitostem a ti, co mají opravdu nějaký nějaký vkus a k tomu i nos pro dobré investice, začínají podporovat mladé začínající umělce tím, že poměrně levně skupují jejich díla s kalkulem, že za dalších deset, patnáct až dvacet let, kdy ten umělec získá jméno, které mu třebas i pomohou vytvořit patřičným zataháním za nitky, se ta "investice" štědře vyplatí. Řekl bych, že v určitém ohledu jsou podnikatelsky dost velký kus před Číňany. A to se teď zmiňuji o tom, co se drží legálně a jakž takž i morálně v přijatelných mezích.
Mezi lidmi, poptávajícími umělecké předměty je ale i pěkná pakáž, takže často dochází k vykrádání některých církevních a dalších objektů, třeba muzeí a galerií rovnou na objednávku, nebo pak podle těch vykrádaček na objednávku se některé další objekty vykrádají i jen tak naslepo, protože se ví že ten či onen druh "věciček" je dobře zpeněžitelný. Při tristní nefukčnosti států jako je ten náš, polský, ukrajinský, ruský a mnohé další si můžeme snadno domyslet, jak se naše kulturní dědictví plundruje a jaký to má rozměr.
No když se vrátíme k těm exkrementům v pikle, mouchám na plátnech, a dalším opravdu "velice hodnotným dílům" tak čím víc si toho koupí Číňané, tím lépe. Svého druhu dostanou spravedlivou odměnu za to, co pro svět dělají oni. Oni ho zaplavují exkrementy nějakého druhu a od nás si za to koupí jiné. Takže už aby ti volní impresionisté na trhu došli.
Schumacherovi:
Mnohým obzvláště odporným jedincům, bych nejdříve dopřál i několikrát po sobě dojít až na hranici šílenství z té vogonské poezie a pak teprve bych je zcela osvobodil vypuštěním do volného kosmického prostoru přes tu přechodovou komoru č. 3. Pro začátek třeba některé zákonodárce, soudce, státní zástupce, developery, či zadavatele a tvůrce reklamy ;-)
V Itálii by pro začátek stačili soudci. Stejně by zaplnili všechny přechodové komory č.3, co jsou k dispozici.
Přechodová a plynová komora - podobnosti a rozdíly
Děkuji za přihrávku, drahý Schumachře-antisionisto. Již druhý den přemýšlím nad tématem, jež nadhodili zdejší velcí vlastenci : Nad humánní likvidací úchylů a jiných nepřátel Slovanstva a socialismu pomocí vyhození do kosmického prostoru.
Jak známo, sovětští vědci a konstruktéři se nad problematikou vykonávání spravedlivého trestu v kosmickém prostoru vážně zamýšleli. Je to nutné, neboť i mezi kosmonauty se mohou vyskytnout zrádci; tato možnost poroste se zvyšujícím se počtem letů do kosmu, po vítězství našeho slovanského unikulti nad multikulti, kapitalismem a demokracií.
Z řady důvodů není dobré v kosmické lodi trestat tradičním zastřelením. Tradiční oběšení jaksi fungovat nebude. Takže odborníci vypracovali návrh na lámací stoly, poháněné elektromotory resp. ručně. Problémem však je jejich hmotnost i rozměry; do menších lodí se prostě nevejdou.
Ptáte se, proč naši vědci a výzkumníci prostě rovnou nenavrhli prosté „vyšoupnutí“ spravedlivě odsouzeného do volného prostoru ? Protože musíme mít ABSOLUTNÍ jistotu, že spravedlivý trest byl opravdu vykonán. Viz právě sci-fi „Stopařův průvodce po galaxii“ – prostě ve vakuu nenastane smrt ihned; spravedlivě odsouzený zrádce může přežít.
Řešení je nasnadě : V přechodové komoře ponechat odsouzeného dostatečně dlouho po odsání vzduchu a otevření nikoli dveří, leč malých záklopek. Dveře do volného prostoru otevřít teprve po spolehlivé kontrole vykonání spravedlivého trestu.
Problém tohoto řešení : Nulový tlak v přechodové komoře po vykonání rozsudku; potrestaného (potrestané) bude potřeba nějakým způsobem do prostoru vyhodit. Takže s ním (nimi) budou muset v přechodové komoře zůstat členové posádky (samozřejmě ve skafandrech), nebo bude nutno těla vymrštit do prostoru jiným způsobem (pružinou ?).
Zde zůstává spousta prostoru pro naše konstruktéry a zlepšovatele; jsme národ kutilů, řešení jistě najdeme. A samozřejmě, s tím spojené řešení zabránění úniku tělních tekutin spravedlivě trestaného. Vždyť čištění přechodové komory po vykonání spravedlivého rozsudku bez opatření na zabránění úniku tělních tekutin potrestaného – to je práce pro vraha.
Při použití „pozemních“ způsobů vykonání trestu prakticky všechny výše nanesené problémy odpadají. Například z plynových komor nám trestaní nemohou uniknout, uniklé tělní tekutiny vyřeší proud vody. Obslužný personál nemusí procházet náročnými testy a výcvikem, takže i zdejší „Doupatoví“ vlastenci mají velkou šanci na osobní zapojení do očisty naší vlasti od nepřátel pokroku, míru a socialismu.
A protože víme, že téměř všichni „zdejší“ vlastenci jsou neobyčejně vzdělaní a všestranně nadaní, zadejme si úkol, přátelé, soudruzi a soukmenovci. Vyřešme největší nevýhodu pozemních způsobů konečného řešení otázky našich nepřátel proti použití přechodových komor : Co s těly ?
Těším se na Vaše návrhy.
Míru zdar !
Tak se mi zdá, že tu někdo chce dělat konkurenci Velkému Umbertovi E!
Na toho sou Vašnosto, eště krátkej! Dou si zvopakovat něco z Histérie Literatůry, aby na ně přišla inšpirace.
VV k vyřešení navrhuji navázat družbu se soudruhy kanibaly, kteří tento problém vyřešili na systémové úrovni.
Ale kuš !
Na jaké "systémové úrovni" kdy vyřešili kanibalové problém s odklízením těl ?! Vždyť po většinu lidské existence je onen "systémový" kanibalismus pouze rituálním pojídáním určitých částí těl poražených nepřátel; větší část těla musela být zlikvidována jinak.
Prostě - ani kdyby se spojili kanibalové celého světa, nestačí po našem opětovném vítězství spotřebovat těla spravedlivě potrestaných nepřátel vlasti a národa.
Píši za pět; sednout !
Tak kdo další nám k tématu něco sdělí ?
Jak jsem se dozvěděla, náš Spisovatel míří na Nobela, a vzhledem k všeobecně panující nekultuře se mu to podaří. Žehlil si to už v Izraeli na Knižním veletrhu v Jeruzalémě v únoru tohoto roku, kde dokonce řekl, že je židovského původu. Tam také upřesnil, po polemických výpadech proti jeho knize jak Vatikánu tak židovské komunity v Římě, že hlavní postava románu je mizera a darebák a že se snažil ho udělat odporným čtenáři.
Tak oni ti recenzenti nejen vatikánští a židovští ale i jiní asi nerozumějí tomu, co čtou? Hlavní vyprávěč ve formě sebezpovědi vypráví svůj život ve snaze pochopit, zda trpí rozštěpením osobnosti anebo zda postava, která mu píše připomínky k jeho deníku, skutečně existuje. Tedy má někde čtenář nějaký opěrný bod pro pochopení skutečného postoje Autora - Eca. ke svému antihrdinovi? Hlavní vyprávěč, klasický antihrdina, sám sebe nikde morálně neodsuzuje, ale naopak se snaží vyprávěním o svém dětství a jinošství získat pro sebe sympatie e pochopení. A pak zaplete čtenáře do takové motanice všelijakých zákulisních politických machinací, kde sám sebe prezentuje jako pouhý nástroj vyšších zájmů a v podstatě jako oběť, kterou vydírají tajné policie půlky Evropy, že nakonec ubohý čtenář neví ani, kdo je on sám. Natož aby pochopil, co je z těch různých informací o evropských událostech a postavách pravda a co výmysl.
O románu jsme tu již diskutovali v říjnu minulého roku. Chtěla bych jen dodat: před zakoupením je lepší si to půjčit a teprv pak se rozhodnout.
http://www.haaretz.com/print-edition/news/prominent-italian-author-lashes-out-at-israel-boycott-proponents-1.345307
informaci:
Nobelovka? Na jedné straně je to příjemné přilepšení k financím, ale na té druhé, když vidím kdo všechno jí dostal zrovna za tem mír, tak si říkám, že by jí dodatečně ještě mohli dát Hitlerovi, Leninovi, Stalinovi, Pol Potovi, Achmadínovi Neřádovi, velikému Maovi a dalším soudruhům, jeho následovníkům. Už by se tím asi nic nezkazilo a o mír, o ten se ti zmínění přece zasloužili měrou víc než vrchovatou. Panoptikum děsu a anticivilisační hrůzy by bylo celé pěkně pohromadě. Jak to, že jí dostal Arafat a ti ostatní ne? Nepřipadne vám to divné? A proč jí nedostal Kaddáfí, ten přece pro mír vykonal hodně ne? Obávám se, že prestiž nobelovky je už natolik pošramocena tím, jací jedinci a zač jí dostávají, že už se možná po velmi dlouhou dobu nepodaří jí její prestiž vrátit a i přes to příjemné vylepšení financí, které sebou nese, bych každému, kdo bude navržen aby jí dostal, vřele doporučil, aby dobře uvážil, zda jí vůbec přijme. Ono někdy na té prestiži kupodivu záleží víc, jak na těch penězích.
Mě ten Spisovatel zase až tak úžasný nepřipadá, aspoň ne tak, aby to vyžadovalo nobelovku. Možná že právě proto mu jí navrhují, nevím, ale řekl bych, že asi dobře zapadne do kolektivu jejích nositelů, protože s výjimkou těch, co jí dostávají za vědu, bych řekl, že čím méně si jí někdo zasluhuje, tím spíš jí dostane.
V kanadsko-americkém sci-fi seriálu Battlestar Galactica jsou vůdci vzpoury Tom Zarek a Felix Gaeta popraveni zastřelením před uzavřenými vnějšími vraty přechodové komory sloužící pro start kosmických stíhaček viper. Seriál už neukazuje, jak bylo s mrtvolami naloženo dál. Zřejmě pak byla uzavřena vnitřní vrata a otevřena vnější - oba popravení tak zřejmě byli dopraveni ven do volného kosmického prostoru i s jejich tělesnými tekutinami. Rýpal by řekl, že to šlo udělat podstatně rychleji a bez střílení - jenom je vsadit do té komory, zavřít vnitřní a otevřít vnější vrata. Ušetřilo by se střelivo a vlastní exekuce by proběhla do dvou minut po vypuštění obou vzbouřenců do vesmíru - netrénovaný člověk nevydrží déle zatajovat dech. Samozřejmě usmrcení zastřelením je "humánnější" než usmrcení vyhozením do vakua.
Draku,
když dali nobelovku takovému rozšklebenému šaškovi jako Fo, tak ji mohou dát i E., tedy spíš než za romány, za jeho práci v literární teorii. Je to velice inteligentní člověk, a snad proto se domnívá, že může masu nebo dav čtenářů, nevybavených příslušným literárně teoretickým vzděláním, tahat za nos.
V tomto posledním románě svou sperimentaci se "syntetizujícím" psaním přehnal. Nakonec, kdo nezná dějiny Itálie a Francie a jejich kulturní život v druhé polovině 19.stol, mnohým kapitolám anebo zápletkám vůbec neporozumí. Zrovna tak neporozumí ani jeho narážkám na díla autorů té doby, které vkládá do vyprávění jakoby namátkou. Někdy padne jméno autora, někdy zas nějaké postavy z románu, někdy je to narážka na již popsanou epizodu v jiném díle. To má zřejmě vytvořit, podle jeho zámyslu, kulturní pozadí 19. století, do kterého umisťuje příhody svého antihrdiny. Jenže to značné části čtenářů unikne. Když budou na příklad číst scénu černé mše satanistů s následující sexuální orgií (všechno prosím v rigorozním jazyce devatenáctého století s jeho eufemizmy pro určité výrazy) asi si pomyslí, že se autor pomátl na rozumu. Jen jméno abbého Boulana by mu mohlo napovědět, že se jedná o reminiscenci nebo remake scén z románu J.K. Huysmanse Là-bas (Tam na dně), který byl vzorem pro další spisovatele, pokud jde o popsání černé mše. Co ví dnešní čtenář o satanské sektě paladismu, kterou tenkrát ve Francii považovali za odnož zednářství. A tak asi nepochopí ani následující část o "affaire Taxil".
U běžného čtenáře dojde k identifikaci, alespoň částečné, antihrdiny a jeho názorů s názory autora a tak asi román velký úspěch mít nebude. Jen u snobské kritiky ano.
A těžko asi bude moci kandidovat na nobela, když tam jsou stránky a stránky plné antisemitizmu. I hlavní postava - totiž jeho dvojník zabije ženu, se kterou při orgii souložil, když objeví, že je to židovka. Pomyšlení na to, že s ní měl pohlavní styk a že by se z něj mohlo narodit židovské dítě ho učiní docela nepříčetným. Z čeho vyplývá jasně a jednoznačně, že autor tyto názory odsuzuje?
Vy taky, Pedro,
pěstujete sci-fi?
A nebylo by jednodušší poslat všechny na Sibiř? Široká straná majá radnája, prostoru v něj mnogo.
Někdy je výhodnější a humánnější následovat tradici.
Ale ano, vážená Informace, přiznávám se, že sci-fi je mým koníčkem. Snad si vzpomínáte, jak jsem v případě Vlastimilových Stalinových maršálů vyjmenovávaných Napoleonovi odkazoval na Součkovu povídku o René Descartovi ze sbírky sci-fi povídek Zájem galaxie? A pokud se týká seriálu Battlestar Galactica - poslat všechny na Sibiř? Bohužel tento seriál se odehrává před 150.000 roky a Tom Zarek a Felix Gaeta nejsou rodu Homo sapiens sapiens.
Musíte mít trpělivost s ubohou ignorantkou, která sci-fi nečte. Připadám si tu jako ryba, vyhozená z vody na sucho.
Asi mě odtud za nedlouho vyhodí.
Jak to říká ten milionář na konci filmu s Marzlin Monroe "Někdo to rád horké" - Nikdo není dokonalý!
Marylin - samozřejmě!
Myslíte to doopravdy, Pedro?
Jé, to jsem si oddechla!
Děkuju ještě jednou za zásilku, ale ještě mi nedošla.
Zdar příteli a soudruhu Pedro !
Poněkud jsi mne zklamal - srovnávat seriózní výzkum sovětských (a možná i našich) vědců s jakýmsi americkým seriálem není hodno Tvého skvělého socialistického vzdělaní a ducha.
Rýpal by navíc poznamenal, že popravení byli vyhozeni i se svými tělními tekutinami, a navíc, že tímto způsobem posádka lodi vyplýtvala cenný kyslík (+ další plyny) z přechodové komory. O tomtéž jsem psal výše; takové triviality zná každý skutečný fanoušek sci-fi.
Mimochodem, pro Tvou informaci - zatajení dechu Tě v kosmickém prostoru moc neochrání, drahý příteli a soudruhu.
Čest a Nazdar !
Vidím, že náš polyhistor mě znovu opravuje, ovšem bohužel nemá pravdu. Zadržení dechu - pokud se během několika vteřin dostanu zpátky do dýchatelné atmosféry o tlaku (nejlépe 1 ata, ale zřejmě by postačil i tlak poněkud menší) - mě zachrání. Tento způsob záchrany osoby nechráněné skafandrem pouze několik vteřin trvajícím přeskokem vakuem použil Arthur C. Clarke v jedné své povídce a je použit i ve výše zmíněném seriálu Battlestar Galactica.
No tak to je něco jiného, drahý příteli a soudruhu Pedro.
A.C.Clarke byl pokrokový spisovatel a náš spolubojovník proti náboženskému tmářství a za uznání jedinečnosti Sovětského svazu. Když tedy přežil několik vteřin ve vakuu, tak vše beru zpět. A prohlašuji :
Dle vysoce hodnověrných svědectví A.C.Clarka a př.s.Pedra stačí k dvouminutovému přežití ve vakuu zadržení dechu. Výdech z ostatních tělních otvorů zadržovat netřeba.
Což ovšem mimo jiné znamená, že můj příspěvek ze 24.září 12:52 je 100% pravdivý. Velice Ti děkuji za potvrzení mých předpokladů, drahý příteli a soudruhu Pedro.
Takže se vraťme na začátek :
Abychom měli jistotu, že spravedlivě odsouzený neunikl (během dvou minut se může stát všelicos), musíme vykonat spravedlivý rozsudek v kosmické lodi. Pokud je loď dostatečně velká na zbudování popravčí komory, můžeme použít sovětskými vědci vyvinutý lámací stroj (byl inspirován naším strojem na konečné řešení otázky národních a třídních nepřátel). Nedílnou součástí stroje je zařízení na lapání unikající moče a exkrementů zneškodňovaného, takže nehrozí větší znečištění okolí.
Problém nastává v menších lodích; psal jsem o něm ve zmíněném příspěvku.
Mimochodem – pokrokový spisovatel A.C.Clarke velice přesně předpověděl jak úpadek veškerých náboženství, tak vzestup SSSR. Jak je možné, že ve svém podrobném líčení reálií každodenního provozu kosmických lodí zapomněl na popravy ? Nezamlčují nám tuto část jeho tvorby Euroameričani, kteří se zrádně zmocnili jeho díla ?
Světu mír !
Tlak 1 atp (tedy 2 ata) je pod vodní hladinou v hloubce 10 m (tedy zhruba, nebudu uvažovat nějakou extrémní nadmořskou výšku a zanedbám, zda nad daným územím panuje tlaková výše či níže - abych se vyhnul dalším "upřesňujícím" poznámkám). Takže potápěč, který "vystřelí" z hloubky 10 metrů na hladinu a vyndá si z úst náustek dýchacího přístroje, okamžitě zemře vybuchnutím? Nikoliv, pouze je strčen do přetlakové komory, aby se předešlo rychlému vyšumění rozpuštěného dusíku z krve a tím hrozící embolii. Takže osoba, která se na několik vteřin dostane do vakua a zadrží přitom dech, taky nevybuchne. Pouze jí (díky Eustachovým trubicím) zřejmě mocně zapraská v uších (pokud bude trpět silnou plynatostí a zapomene sevřít vnější i vnitřní svěrač, tak si taky možná poněkud zabzdí). A pokud se během těch několika vteřin dostane zpět do dýchatelné atmosféry s tlakem blížícím se 1 ata, je zachráněna (pouze si možná bude muset vyměnit spodní prádlo). Howgh.
...se mi zdá pánové, že jste zabloudili do poněkud nechutné oblasti. Jakoby těch nechutností nebylo v našem bezprostředním okolí dost....
STK,
pánové se dohadují, jak nejlépe zlikvidovat své alter ego, inspirováni románem U. Eca. Tak, aby po něm nezůstalo stopy.
Zdar příteli a soudruhu Pedro !
Tvůj příspěvek si vyžaduje pár upřesňujících poznámek.
Zaprvé jednotka hydrostatického tlaku je pascal, nikoli atmosféra.
Zadruhé je celý proces smrti ve vakuu podstatně složitější, než si myslíš. Viz např. ...p://www.geoffreylandis.com/vacuum.html. Pozornost věnuj, prosím, především této pasáži : „...The decompression event itself can have disasterous effects if the person being decompressed makes the mistake of trying to hold his or her breath. This will result in rupturing of the lungs, with almost certainly fatal results. There is a good reason that it is called "explosive" decompression.“
Každopádně Ti mohu doporučit, abys při popisu reality dle sci-fi děl nevěřil americkým seriálům jako Slovu Leninovu. A.C.Clarkovi věř, to ano; vždyť jeho představy budoucích, to jest SOUČASNÝCH počítačů, letů na Měsíc a Mars, rozkvětu Sovětského svazu atd. se plně uskutečňují, že.
Čest a Nazdar !
Ano, vážená Informace, četl jsem celou diskuzi.
Nicméně trvám na své poznámce.
Prosím vlastence a vlastenky : Pravopisnou chybu ve výše uvedeném citátu laskavě připište na vrub autora citovaného textu.
Děkuji vám předem.
Božínečku, vážený STK (s.t.k) !
Ve Vašem bezprostředním okolí je spousta nechutností ?
Nejste doma, že ne ?!
Okomentovat