 |
| Pokec na chodbě |
Nejlepší sobotní ráno pro fana je nejspíš to v baru kulturního domu Junior v Chotěboři nad snídaňovým balíčkem. Vybral jsem si slaný a k němu půllitr čaje s mléčkem. Půllitr je vhodný k tomu, že si ho pak můžete vzít na přednášku a popíjet tam z něj.
 |
| Kumunikační "světlice" |
Má přednáška se týkala problémů se spojením na Měsíci, který je malý a bez ionosféry. Od historických Apoll jsem přešel až k budoucím základnám na pólech a na odvrácené straně. Ale realita je vždy fantastičtější než skutečnost, jak snad zažijeme už v roce 2016, kdy by mohli američtí astronauti zkoumat odvrat z haló dráhy kolem bodu L2. A až se zas jednou vrátí lidé na samotný povrch Měsíce možná v praxi vyzkouší můj nápad komunikačních "světlic". Potěšilo mě, že i když se jednalo o nesmyslnou hodinu (sobota devět ráno), dostavilo se nějaké obecenstvo.
 |
| Pokec klasiků |
Po desáté jsem chtěl zapadnout do obecenstva přednášky Globální katastrofa Edity Dufkové/Bromové, ale nejdříve jsem šel obhlédnout hromadnou autogramiádu na Sletu autorů fantastiky. Od Ondřeje Neffa mám podepsáno hodně jeho knížek, od Anny Šochové a Jany Rečkové nějaké Mloky s jejich povídkami. Josef Pecinovský se mi už rovněž někde zvěčnil, stejně jako Franta Mrož Novotný a Vlado Ríša. Také next generation se už mi zapsala do paměti i svých knížek: Julie Nováková, Johnak Kotouč, Martin Antonín (Darion). Když jsem dorazil k Vladimírovi Šlechtovi, zjistil jsem, že je na desce sousedního stolu i moje cedulka. Zatímco u Vladimíra se střídaly mladé čtenářky, ke mě si pro autogram přišel jen Pepa Pecinovský, jeden z kmotrů mého psaní (doporučil Gradě moje první dílko Blackout, když ještě nebylo dopsané...).
 |
| Besedu vede Martin Koutný |
Katastrofickou Editinu přednášku jsem již nestihl, ale její autorku jsem si mohl vyslechnout na následujícím panelu, který vedl dlouholetý administrátor CKČ Martin Koutný. Původně plánovaná přednáška byla pro zaneprázdněnost Františky Vrbenské stornovaná, ale přetlak přítomných hvězd byl takový, že nebyl problém uspořádat náhradní plnohodnotný program. Sedli jsme si do kruhu a hezky si podebatovali.
 |
| Tomáš Petrásek |
Byl jsem rád, že Tomáš Petrásek držel svoji přednášku o obyvatelných planetách přes devadesát minut, takže jsem se stihl přemístit alespoň na její závěr. Voda není jediným rozpouštědlem, které umožňuje vznik života - podobnou práci by mohl zastoupit čpavek, metan a vyšší uhlovodíky a nebo i jiné látky. Planety nemusí mít ani vlastní slunce, vodu na jejich povrchu může v tekutém stavu pod ledem či superhustou atmosférou udržovat geotermální teplo. Život může být i na planetách mrtvých hvězd jako jsou pulsary či bílí trpaslíci. Zatímco domácí biosféra bude pastvou pro vědce, kolonisté musí být zoufalí. Lepší je najít pustou planetu, kterou bude možno oživit, než bojovat s nepozemským životem. Ale nakonec - proč osidlovat vzdálené planety, když si můžeme postavit kosmické prstence na vhodné oběžné dráze kolem našeho Slunce!
 |
| Ondrej Herec přichází |
 |
| Mrož: To je on! |
Z místnosti 1, kde probíhala linie Sci-Fi & Future jsem se přemístil nazpět do velkého sálu poslechnout si zástupce nerezavějící staré gardy: Frantu Novotného a Pepu Pecinovského. Po chvílo váhání se od sloupu odloupl i Vlado Ríša, který tak přešel z množiny diváků do podmnožiny autorů. Ostatně v publiku bylo řada mladších gardistů, kterou po chvíli rozšířil i Ondrej Herec. Na konci hodiny pak byla provedena rošáda a Ondrej začal s další svou jedenáctirozměrnou přednáškou, tentokrát o Fantasii zvané touha. Nepsal jsem, fotil jen málo - hlavně jsem vstřebával tu horu propojených myšlenek, kterou nás zavalil. Ondrejovy věci si lze přečíst, ale přímý kontakt se podaří jen několikrát v roce, a mockrát na Parconu...
 |
| Administrátorka CKČ Aquila s hosty |
Současná administrátorka CKČ Jiřina Vorlová si pozvala na svůj panel Editu, Martina Koutného, Jana Rečkovou a nového mločího autora Karla Doležala. Koutňák se kál, že už do CKČ nepíše - vyrostl z jejích bot, a všechny svoje věci, co stihne napsat - "prodá". Jana Rečková vzpomínala, že ve svých začátcích dlouho "bojovala" s porotou, než pochopila její vkus a dlouhé povídky už "umí". Autorka asi pětadvaceti vydaných knih (a dvaceti zatím nevydaných:) hořekovala, že zatím nepochopila styl hodnocení mikropovídek. (Jano - je to ruleta!) Karel Doležal, kterému se ze čtyř povídek v různých kategoriích dostaly do nominace hned tři kusy, si pochvaloval, že má kvalitního kritika - tátu, který po přečtení dílka třeba týden mlčí a pak řekne - "šlo to". Anebo: "Nepiš kraviny". Toto heslo by si měl každý z nás pisálků vytesat do zdi nad monitor!
 |
| Vl. Šlechta a K. May |
 |
| Byl tam |
Sobota byla dlouhá, ale ještě zdaleka nekončila. (Obědval jsem vůbec?) Po čtvrté hodině odpolední nás Vladimír Šlechta ná seznámil se svým oblíbeným Dalekým (nikoli "Divokým") Západem - tím literárním Karla Maye i tím skutečným Far West. Aleš Kostka se s námi po páté hodině podělil o zážitky z floridského zájezdu za raketoplánem. Mohl si ošahat jeden návštěvnický, model 1:1 zvaný "Explorer". A zažil i start opravdického - to se nám už nepoštěstí...
 |
| (c) Tomáš Zikmund |
Celou dobu conu jsem prakticky přebíhal jen mezi místností Jedna a Velkým sálem, ale v šest jsem si zaskočil do Dvojky, kde v rámci Avalcon + Fantasy & History promítala Tess fotky ze Skotska, které vyrobil její Tomáš. Do Skotska a na Hebridy jezdí spolu už asi šest let vždy na několik týdnů a pokaždé přivezou tisíce obrázků. Takže bylo z čeho vybírat. Já je tedy znám, ale ne v takovéhle koncentraci toho nejpovedenějšího a ne promítané na plátno. Navíc před publikem, který každý snímek doprovází obdivným ácháním, ócháním a wowáním... (Oprava minulého tvrzení: Tess neměla padesát přednášek, jen čtyři:) Ve Skotsku je jen několik problémů s fotografováním: Počasí, mlhy, deště a vítr, který je s to shodit vás ze skály. Slunce z mraků vychází na pár vteřin, kdo chce mít světlo, musí fotit rychle. A pak tam má ty fádní duhy...
 |
| Buzení IA |
Ještě jsem se zaskočil podívat na přednášku Ondřeje Flídra, který se
ptal, zda nás čeká vzpoura strojů? Stačí k tomu jediná "umělá
inteligence", která si uvědomí sebe sama. A která propadne pocitu
ohrožení... Ale nezůstal jsem až do konce, i když jsem si odnesl další
námět. Bylo totiž nutno navečeřet se a u baru se duševně usebrat před
zlatým hřebíkem každého Parconu - vyhlášení výsledků CKČ na slavnostním
večeru.
Ale o tom až příště.
Psáno pro Sarden a Interkom
Viz i Šamanovu
fotogalerii z Parconu 2011
Pátek na Parconu 2011 je zde:
Vybraná společnost..
25 komentářů:
Bože, to musí být, co musí, je nádherná sešlost, družnost, sounáležitost, spolupatřičnost. Četl jsem všecky české a přeložené sci-fi tak do půlky šedesátých let. Jenže člověk musí taky poněkud študovat a chodit na výstavy (v mém oboru propojeno) a číst jiné věci a mít holky a cestovat a poslouchat staré a nové desky - tak jsem v podstatě skončil u Heinleina, Lema, Bradburyho, Asimova, Běhounka, Babuly, dr. Součka, Clarka, Jefremova, Obručeva, pár dalších Poláků, Jugoslávců, Rusů. Tož co s takým.+
Jakube,
zjistil jsem, že jeden život nestačí ani na to nejlepší. Knížky, muzika, obrazy, fotky, filmy... A lidi! Nehledě na to, že se občas chci vracet k těm nejpěknějším a nejmoudřejším.
Navíc - je pořád něco nového a dobrého. Někdy si myslím, že když nasávám "pěknotu" a "moudrotu" jako houba, že by to ze mě mělo už začít kapat. Ale nic nekape. Bezedná studna.
Jakube, STK, jsem na tom stejně. Pořád strašně zvědavej. Nejvíc mi vadí, že umřu a nedozvím se co bude dál. To mám z toho, že jsem zvědavej. jenže když mě nebaví krčit se při bouřce, zapalovat hrmničku a mumlat krleš, krleš. I tím může hořknout sousto jablka poznání. Jenže...
Jeden život možná nestačí, ale je to mnohem lepší, nežli vůbec nic, takže dejme mu co od nás žádá a vezměme si to, co nám dává. Na hromničku a mumlání krleš, krleš, je ho ale vskutku škoda, aspoň toho mého podle mého názoru určitě. Už se těším na další takovou akci příští rok, bude to v Praze, takže to budu mít blízko, čas si prostě udělám i kdyby nebyl a na den dva tam rozhodně zajdu, Šaman i mnozí další mi za to rozhodně stojí:
http://www.festivalfantazie.cz/pragoffest/index.php?pg=../archiv/2011pgf/zakladni_pgf11
Už bych se nějakého conu mohl zúčastnit. K tématu mám dvě poznámky. 1. Nepozemský život by zajisté také nebyl nadšený ze zdejších kolonistů a zkoumajících vědců. Mně by se také a to velmi nelíbilo, kdybych byl strčen do zkumavky, zavřen do klece, byly by se mnou konány hnusné pokusy a nakonec skončil naložený ve formalínu. 2. Pořád máme zásadní problém jak se vyškrábat na oběžnou dráhu vlastní planety, se kterou máme problém jak s ní roumně nakládat. Představa, že někdy budeme kolonizovat planety vzdálené desítky, tovky a více světelných let, mi připadá nereálná. S ohledem na předpokládanou střední dobu trvání technologické civilizace. Z okruhu stovek a tisíců světelných let jsme nezachytili signály svědčící o technologické civilizaci podobné naší. Scifi na téma galaktických rozměrů, nadsvětelných rychlostí, časových bran, časosběrných motorů a podobných 3,14 ovin a podobně mě už nudí, sci je v tom čím dál méně. "Warp čtyři, pane Scotty" mě už do nadšení nepřivádí. Navrhuju stáhnout knot a věnovat se naší soustavě a technologiím založeným na reálných základech. V dosahu máme Měsíc i když tam je prdlajz, Mars jen o trochu méně nechostinný a na zajímavé suroviny bohaté měsíce velkých planet, jenže velmi vzdálené. K tomu, abychm se v reálném čase mohli pohybovat v soustavě, potřebujeme malý, kompaktní, výkonný eneregetický zdroj. Fůzní reaktor. To je práce na mnoho desítiletí, půjde-li to dnešním tempem. Apořád málo na mezihvězdné cestování relativistickými rychlostmi. Rychlost světla ve vakuu je nepřekročitelná pro objekt o klidové hnotnosti větší než nula. To je obecná vlastnost našeho časoprostoru. za těchto podmínek by doba letu tam a zpět byla delší než trvání vlastní civilizace. Krajní dosažitelnou mezí je nejvýš několik desítek světelných let. Kdyby tomu tak nebylo, muselo by se tu hemžit mimozemšťany z naší i z jiných galaxií. Jenže není tomu tak. je to proto, že tomu brání vlastnost našeho časoprostoru. Našeho jsoucna.
Jasná řeč technikova, Schumachere.
Všechno je pravda - až na to, že naše poznání se asi bude rozšiřovat a prohlubovat. Není to zas tak dávno, kdy ředitel patentového úřadu sám zažádal o jeho zrušení, "protože všechno již bylo vynalezeno!" [;-) Není tomu tak dávno, kdy se tvrdilo, že vlaky nemohou jet rychlostí vyšší než 40 km/hod., "protože by se pasažéři udusili".
Máme pochybnosti o tom, že vidíme veškerou hmotu v naší viditelné části vesmíru, protože se rozpíná pomaleji, než by měl. Takže jsme si vymysleli "temnou hmotu" a teď ji hledáme. Ale pokud by se i gravitace projevovala kvantově, najednou zjišťujeme, že hmoty je ve vesmíru víc, než bychom předpokládali a žádnou temnou hmotu nepotřebujeme. A že kolem nás nesviští mezigalaktická komunikacen jiných civilizací? Třeba sviští, ale my ji neumíme poslouchat. Já si nejsem jistý, že ta inetrcivilizační komunikace bude zrovna v pásmu UKV radiovln. Co třeba modulované gama záření? Nebo mikrogravitační vlny? Ať je to jak chce, naši potomci se nám budou, dopadne-li všechno dobře smát, jako my se smějeme tomu řediteli patentového úřadu. Když to dobře nedopadne, nebude kdo by se smál...
Jenom na Marsu se bude pozvolna rozpadat pár divných strojů od neznámé civilizace.
STK jenomže my máme o mnoho více informací o světě než měli tehdy. Ředitel patentového úřadu byl za hlupáka už tehdy. Nevěřím na nějaké hypersuper. Způsob přenosu dat musí mít nějaké výhody. Beru v úvahu, že komunikace může být směrována, může bežet lokálne optikou, a že civilizační vyzařování se může snižovat. Sledování běží i v gamaspektru. Mikrogravitace ? Zní to tajuplně, ale nedokážu si pod tím nic praktického představit. Jak ji generovat, jak přijímat, jak a na jakou vzdálenost by se šířila a jaké výhody by měla oproti jiným způsobům. V našem vesmíru tyhle věci fungují tak jako namazaný krajíc chleba. O nějakých rozměrech, v nějaké gravitaci, z nějaké výšky, když dopadne, tak s vyšší pravděpodobností, že namazanou stranou dolů. Je mnoho neobjeveného, ale fungování našeho makrosvěta máme obstojně zmapované. Připouštím možnost existence jiného světa, jiných světů, fungujících na zcela odlišných principech, námi nepostižitelných i nepochopitelných. A nepoznatelných, protože mezi jimi a naším světem nedochází k interakcím v námi pozorovatelném měřítku. Náš svět může být jejich součástí. Jenže to jsou jen spekulace. problém je v takových odlišných vlastnostech, že brání poznání. To je omezeno podstatou našeho jsoucna. Nekonečný svět může být za zrcadlem, které je pro nás neviditelné. "Videmus nunc per speculum et in enignmate" jak pravil mnich ve Jménu růže. Jediné co můžeme, zkoumat v míře, kterou nám dovolí naše podstata.
Já tady Schumachere nenavrhuji nové způsoby mezihvězdné komunikace*, jenom připouštím, že mohou být takové, o nichž zatím nic nevíme. Vezměme si třeba stav z roku 1803 a dnes, tedy 200 let. I tehdy byli tehdejší vědci přesvědčeni, že o světě vědí téměř všechno. A přesto spousta věcí ještě nebyla objevena. Nebudu si trápit hlavu - jen z patra: radioaktivita a jiná záření, např. radiovlny, spousta chemických prvků a reakcí atd. atp. Za předvedení funkce občanských radiostanic by demonstrátor z 99% skončil ve vězení jako nebezpečný podvodník. Na objev radiovln totiž bylo ještě 85 let času a Heinrich Hertz se jetě ani nenarodil. Ještě i já pamatuji na (tehdy už opuštěnou) teorii, že světlo a rádiové vlny se v prostoru šíří pomocí tajemné všudypřítomné látky - éteru. Dodnes je tato teorie přítomná v úslovích - dáme to do éteru, z éteru nám došly zprávy...
A byl to náš svět, jak říkáte - přehledný a prozkoumaný. Příklad s temnou hmotou (nebo temnou energií) jenom napovídá, že ještě zdaleka nevíme vše. Nejen že dosud neumíme studenou fúzi (i když teoreticky to jde) ale my vlastně ani netušíme, jaké zásadní objevy vyjdou z CERN-u. My dokonce už začínáme pochybovat o nutnosti, že vesmír začal Big-Bangem. A to je myslím hodně důležitý fakt - třeba pro dobu trvání technologické civilizace. Ony vůbec úvahy o jiných civilizacích jsou nejspíš z hlediska reality našimi zcela dětskými představami. Něco podobného jako svého času populární Dutozemě.
Můj děda se narodil v době, kdy nebyla vynalezena letadla těžší vzduchu a tvrdilo se, že ptáci létají jen proto, že mají duté kosti plněné lehkým plynem!
Dnes se těm věcem vědoucně usmíváme a já jenom tvrdím, že se podobné budou smát naši potomci (pokud nebudeme pitomci a něco škaredého se světem neprovedeme) nám. Tak to bylo vždy a bude to pořád. Opravdu bych ani dneska nedoporučoval rušit patentový úřad. A netvrdil s jistotou, že ONI neexistují. Možná je jenom nevidíme. A možná je vidíme, a nevíme o tom. Ba dokonce možná existují i vyjímky z konečného světa Einstenova - některé musel do svých teorií zapracovat sám, jiné byly zapracovány až po jeho smrti.
====================> 2/2
2/2
Aniž se přidávám k Dänikenovi nebo zarytým zastáncům mimozemského původu agrosymbolů tvrdím, že je ještě strašná spousta věcí, o kterých ani netušíme v tom našem "prozkoumaném" vesmíru. Připustím-li ovšem existenci paralelních nebo fluktujících vesmírů vyšších řádů, konstrukci vícerozměrných prostorů, dostávám se do tak obrovského prostoru pro doměnky a teorie, že raději žádné nebudu říkat - stejně by se tam ztratily. Ten prostor patří dobrým autorům SF. Já považuji za dobré jen ty autory, kteří se zabývají lidmi. Jednak člověk JE antropocentrický, jednak popisy budoucích jevů nebo techniky zastarají za pár (desítek) let. Kde teď budete hledat v kosmických lodích obrovské sály s počítači, kde za zahřátými plastovými panely v statisících elektronkách žije AI. A Venuše opravdu není kdysi obydlená sestra Země, která se sama zničila atomovou válkou... (klasik St. Lem: "Astronauti" a "K mrakům Magellanovým") [;-)
=====================
Věřím totiž pravidlu: Tvrdit, že něco skutečně dokonale znám nebo umím je čiré rouhačství. Obvykle velmi brzy se mi dostane od života ponaučení, že jsem se jenom tak chvástal...
*) rádiové spojeni s Marsem jsme řešili jako maturitní otázku v roce 1968. Teoreticky, pochopitelně... [;-)
P.S.: Přemýšlím o článku, kde bych upozornil, jak pomalu se vleče technická praxe za vizemi SF - i když je teoretická podstata známa.
Jenže mezi vědět a umět může byt velká vzdálenost. Pozoruji, že se zvětšuje. Na to o kolik moc toho víme, prakticky můžeme ne o mnoho více než před desítkami let. S myšlenkami hýbeme dovedněji než s hmotou. Teleportovat foton je jedno, teleportovat člověka je druhé. A pořád jen nejvýš rychlostí světla. Vždyť ani nejsme schopni udělat komplet kopii Windows z chodu :-) Domnívám se, že už dosahujeme limitů své fyzické podstaty. Tuhle debaty se mi tuze moc líbí. Než mlátit prázdnou politickou slámu.
OT: Hádanka pro kolegy digitální fotografisty:
Když na svém fotím na svém LUMIXU časem delším než 1/4", po expozici se zavře závěrka a na displeji znovu ubíhá stejně dlouhý čas, jakým byl exponován předchozí snímek. Až pak se aparát přepne do obvyklého stavu "standby" a je možno exponovat další snímek. Je to otravné hlavně při pořizování snímků blesků nebo meteorů - polovina času není pokrytá otevřenou závěrkou a ty nekrásnější blesky (meteory) nemám vyfocené. Mám na to jistou teorii, ale jistě to nevím. Ví to někdo, proč mi to ten "Lumík" dělá?
STK:
K tomu foťáku si trochu zaspekuluji, protože odpověď na to vědí určitě ve fabrice, ale je otázkou, zda by byli ochotni se o ní podělit, možná už to někde na nějakém fóru, zaznělo, nevím, nehledal jsem. Nicméně z toho co vím o digitálních foťácích předpokládám, že při delších časech exposice může na snímacím čipu vznikat vyšší hladina digitálního šumu. To, aby ho tam nebylo více, nežli je únosné, asi zajišťuje až následné zpracování snímku, které si prostě sebere svůj strojový čas.
Kdybych tomu chtěl přijít na kloub, zkusil bych se podívat do návodu, mohl by tam být aspoň náznak něčeho, podle čeho by se to dalo aspoň s určitou mírou pravděpodobnosti odvodit. Kdybych tam nic nenašel, zkusil bych se zeptat technické podpory výrobce a kdybych neuspěl zkusil bych naše a světová amatérská fóra, jsem přesvědčen, že odpověď, nebo aspoň přijatelná hypotéza by se tam našla.
U mého Nikonu jsem v návodu upozorněn, že při využití určitých režimů v kombinaci s vyšší citlivostí čipu, se při jejich použití může proces ukládání na kartu citelně zpomalit, přeloženo do lidštiny, asi to procesor musí nějak přepočítat a to potřebuje čas, zejména když to napájení proudem má jen určitou kapacitu danou baterií, tak se to prostě musí "natáhnout" v čase.
STK a Schumacherovi:
k té úžasné besedě se připojím až ráno, teď jsem poněkud vyřízený.
Dobrou všem.
STK je to proto, že ti trpajzlíci co tam přenášejí fotony a elektrony, je musejí prosát a oddělit obrázek pocházející z fotonů dopadlých na snímač od obrázku tepelného šumu vznikajícího v samotném snímači při delší expozici. A když prosévají tak nemají čas na nic jiného. V mém canonu to dělají také. Řešením je mít víc šikovnějších trpajzlíků. Ty lze opatřit jedině s novým foťákem. Nejčilejší jsou zrcadlovkoví profi trpajzlíci. Ti i dovedněji a rychleji malují.
Ono by se to dalo i nějak vyřešit, ale kdo by chtěl tahat kanystr s tekutým dusíkem. Snímač lze chladit i termoelektricky, ale to je energeticky náročné a drahé. Používá se u profi velkoformátovýc přístrojů a hlavně pro specielní použití, například v astronomii. Já bych se s tím do přírody nechtěl tahat.
Tohle při dlouhých časech dělají všechny aparáty. Funguje to tak, že oni nějak sejmou ten snímek, pak se zavřou, stejnou dobu snímají absolutní tmu a potom odečtou tmu od snímku, pro zmenšení šumu.
Trpajzlíci s tím nic nenadělají, ledaže by měli příruční stroj času ;)
Vám vadí 1/4, a teď si vemte, že jsme fotili maják ve tmě na půl hodiny... :(
Ty brďo... teda to není oslovení vás, že! Bylo by možno ten snímeček vidět - ?
Ano Tess,
u CCD astrokomor se taková operace dokonce dělá až v PC "ručně". Ale nejde o šum, ale o "flek" který vzniká tím, že elektronika z druhé strany substrátu přece jenom trochu hřeje a na výsledném snímku je to vidět jako světlý flek - pixely jsou totiž částečně citlivé i na infrazáření, které prochází i křemíkovým substrátem.
A ta 1/4" mi fakt nevadí. [;-)) Vadí mi ale třeba 30" při focení blesků. Jenže vypnout to "nende".
A prosím Vás Tess o vyřízení pozdravů vašemu "fotografovi biblických krajin" ve Skotsku. (Byl jsem na jeho galerii a líbilo se mi tam.)
Můj syn tam se snachou jezdí taktéž (snacha je jazykozpytka čili filoložka se specializací na stará skotská nářečí. Inu, lidé se zabývají všelikými věcmi. Třeba focením nápisů na náhrobcích...)
Ale fotky krajin syn přiváží daleko syrovější.
No, já když koupil nový foťák, tak se starým udělal experiment, že jsem ho dal do mrazáku. Ale musel jsem vyndat baterku. Zkusil delší expozicí fotit tmu. Se zamlženým objektivem by stejně nic jiného nešlo. Velký rozdíl jsme nepozoroval. S lepší mašinou bych to nezkoušel.
Tess, Schumacherovi a STK,
D700 od Nikonu funguje podle stejné fysiky a optiky, jako ty ostatní, ale myslím, že potlačování šumu má řešeno buď nějak jinak, nebo má prostě v sobě víc paměti a provádí to odfiltrování na pozadí, zatímco snímá další snímek, zkrátka žádné citelné zpomalení jsem zatím, nezaznamenal, ačkoliv noční snímky jsem s tím už dělal, ale už uběhl nějaký čas a moje paměť není zrovna nejlepší. Nicméně brzy to ověřím, chystám se na na noční snímky přes tmavý šedý filtr, tedy tak, aby trvaly aspoň 30 vteřin, aby nebylo vidět lidi, co tam pobíhají a já je tam stejně nechci. 30 vteřinového zpoždění si určitě všimnu a jeho absence zrovna tak. Když tam žádné nezaznamenám, což předpokládám, protože si myslím, že kdyby bylo citelné už bych si všiml a věděl o něm, docela by mi zajímalo, jak toho ti autoři docílili.
Fysika prostoročasu (1)
STK a Schumacherovi:
Na jedné straně, berouce na vědomí Einsteina, by se příslušelo dát za pravdu Schumacherovi, ohledně toho, že "Warp 4, pane Scotty", zůstane navždy v říši sci-fi, navíc i pokleslého, protože dnešní fysika to prostě vylučuje. Jenomže například fysika v době, kdy začínal Max Planck, byla podobně jako ta dnešní takřka dokonalým, takřka vše vysvětlujícím a skoro uzavřeným systémem, jenom jim tehdy nebyl jasný jev, zvaný ultrafialová katastrofa, tedy proč se černé těleso přestává ohřívat, když vlnová délka klesne pod určitou mez. No a celé to vysvětlování zdánlivé maličkosti otevřelo na svět cestu fysice částic a hlavně změnilo fysiku jako takovou a v mnohém i naše vnímání okolního světa. Max Planck a další jí prostě změnili a posunuli o kus dál a položili základy toho, co víme dnes.
Gravitace a jevy kolem ní také nejsou dobře popsané a zcela jasné, je možné, že při jejich zkoumání a vysvětlování zkoumaných jevů a paradoxů kolem toho, kolem teorie strun a dalších, opět dojde k dalšímu průlomu, který nás zase posune o kus dál a změní naši fysiku a znalosti světa kolem nás a také je možné, že se při tom významně posuneme i v chápání vztahu mezi gravitací, prostorem a časem, protože ono už v částicové fysice narážíme na jevy, které odporují naší každodenní zkušenosti a zdravému selskému rozumu, nicméně když se s nimi smíříme a vezmeme je na vědomí, můžeme pak aspoň jakž takž chápat výklad toho dalšího. Je to svět obrovský, ne zcela prozkoumaný a vůbec nelze předem vyloučit něco dosud neznámého a zároveň převratného. Zkrátka a dobře, po nejbližších několik desítek let s největší pravděpodobností neuslyšíme na reálně existující vesmírné lodi: "Warp 4, pane Scotty..", ale neztrácel bych naději ohledně toho, že to, nebo něco jiného, bude možné za další stovky, či tisíce let.
Fysika prostoročasu (2)
Velice zajímavou knihu na téma cestování v čase, napsal John Richard Gott III:
http://en.wikipedia.org/wiki/J._Richard_Gott
u nás vyšla pod názvem Cestování časem v Einsteinově vesmíru u nakladatelství Argo a Dokořán. Něco o tom naznačuje i článek výše, ale za přečtení rozhodně stojí. Poměrně důkladně se tam rozebírají stávající pokusy a stav poznání o cestování prostorem a časem a naznačují možnosti, kde a jakým způsobem stojí za to zkoumat. Při tomto rozboru se ale dochází mimo jiné k závěru, že tyto záležitosti patří do oblasti velkých hmot a energií, které ovládne až civilisace vyvinutější nežli jsme zatím my. My, z hlediska rozšíření živočišného druhu sedíme na jedné planetě, která když se střetne s dostatečně velkým tělesem, což není vyloučeno, možná to stálo krk už ještěry, tak to může naši civilisaci a živočišný druh zcela zahubit, protože v okolním vesmíru, na Marsu či Měsíci zatím přítomni nejsme a to by se nám za těchto okolností mohlo stát osudným. Aby to osudné nebylo, měli bychom lépe využít toho, co už máme a do okolního vesmíru se vydat a začít se vyvíjet směrem té "supercivilisaci" co bude ovládat a zvládat větší energie a hmoty, zatím bohužel, na jedné straně vyhazujeme prostředky na naprosté kraviny jako jsou biopaliva 1. generace a rtuťové výbojky, zatímco na věci, které by z hlediska dlouhodobého přežití lidstva jako takového smysl měly, tak na ty se nedostává, ty jsou předmětem škrtů. Tady bych dal za pravdu Schumacherovi, přestaňme snít a vydejme se do nejbližšího okolí, na to už máme a má to smysl, může to být užitečné z hlediska přežití druhu jako takového. Až ovládneme Sluneční soustavu, můžeme s lepšími zdroji, technologiemi, úrovní poznání a za lepšího zabezpečení přežití druhu, přemýšlet, co dál.
Uff, já jsem úplně vykecanej politizírováním v diskusi k tradičnímu tématu shora.
Draku, jako obvykle souhlasím. Fantazie je výborná, ale nestačí k postavení schodiště vedoucí ke hvězdám. To je nutno stavět stupínek po stupínku. Problém je, že chybí dostatečně silná motivace. Kdyby se objevil šutr tak o pěti stech metrech v průměru, hrozící s téměř stoprocentní pravděpodobností v horizontu deseti, patnácti let protnout zemskou dráhu ausgerechnet když tam Země bude, nepochybně by se to pohlo.
Kilometr by byl lepší. Nepochybyju, že bychom to technicky zvládli. Obavu mám jen z náboženských pošuků, kteří by se snahu o záchranu Země snažili zmařit.
Jo, četl jsem "Kladivo boží".
Motivace bohužel chybí z mnoha důvodů, lidi už nechtějí nic dělat, zato si chtějí užívat, banda politiků nechce občany, ale ovčany atd atp, no a tak nám to postupně uvadá a upadá.
Okomentovat