PEM se má dohodnout, jak změnit penze, aby se ušetřilo alespoň něco z obludného balíku 350 miliard Kč, které se letos mají vydat na důchody. Včera (2011) jsme měli 2.870 tisíc, zítra (2015) budeme mít 2.988 tisíc důchodců. Ministr financí Mirek Kalousek předkládá celkem šest variant, jak snížit mandatorní výdaje:
V první by se neměnilo nic. Důchodci by dostali o 210,50 Kč měsíčně navíc.
V druhé by dostali 199,50 Kč, což je inflace za minulý rok. Každá další varianta snižuje reálné důchodcovské příjmy.
Třetí varianta značí aritmetický nárůst o 110,25 Kč, čtvrtá o 77.
Pátá a šestá varianta (jednorázové zvýšení dle rozhodnutí vlády, resp. zmrazení důchodů) dávají nulu. (Mínus inflace.)
Vypadá to, že největší bitva se strhne o tyhle jednotlivé stovky, desetikoruny a pětadvacetihaléře. V tomto boji nejspíše zanikne určitá drobnost: Prduchové, neboli pracující důchodci, by již neměli požívati výhod pracujících nedůchodců, kteří si mohou odečísti od ročních daní slevu 23.640 Kč (za rok 2011). Čili skoro dva tisíce měsíčně. O tuto sumu se mají zvýšit státní příjmy. (Tato diskriminace pracujích, kteří paralelně pobírali plnění svého důchodového pojištění, panovala od dob komunismu až do roku 2007.) Opatření se má týkat i pracujících důchodců invalidních.
Samotné zamražování důchodů má snížit státní výdaje, a je je vcelku (makroekonomicky) přijatelné a obhajitelné. Ono by mělo být přijatelné i pro důchodce, tedy výhledově – chci říci, že bychom se jinak mohli vbrzku dožít času, kdy se nebudou důchody pouze mrazit, ale třeba i snižovat až o 30 %. Ale obnovení penalizace těch, kteří chtějí a mohou, či je jim milostivě dovoleno pracovat v profesích, do které mladý zdravý člověk nepáchne, je čuňačina. Jestli u důchodů jde o procenta, pak další samostatné příjmy pracujících důchodců mohou být sníženy o třetinu. Takové opatření může mít hned několik negativních důsledků:
Zvýší se počet nepracujících důchodců, hlavně těch, kteří si vydělávají nikoli v trvalém pracovním poměru, ale jen příležitostně. Důchod jim zůstane, jenom přestanou utrácet za "zbytečnosti". A daně stejně platit nebudou!
Zvýší se práce načerno. Dvě tisícovky měsíčně už za to stojí. Takže výběr daní se stejně nezvýší!
No a invalidní důchodci budou zase biti.
Šamanova věštba: PEMministři svedou boj jednak v koalici, a pak ve vládě. Zdvihne se hlas opoziční ČSSD i její odborové filiálky. Po několikaměsíčních půtkách bude vybojováno zvýšení starobních důchodů o 200 korun a 50 haléřů! Přece jen masa téměř tří milionů voličů udělá své. Pravicoví důchodci budou rádi, že ačkoliv vláda zůstala pravicová, jim se přesto zvýší důchod o korunu měsíčně (bez započtení inflace). Levicoví důchodci budou šťastni, že zvítězili jejich borci (slibující třinácté a čtrnácté důchody) a oni mají o 200 Kč více, nu, nominálně.
A škrtnutí slev na dani pro prduchy projde bezbolestně: K důchodu si zdanitelně přivydělává jen 150.000 lidí, a to je marginální část voličstva! A mrzáci maj sedět doma.
Pokud by chtěl být ministr financí Miroslav Kalousek opravdu pravicový, pak navrhne zrušení slev na dani všem pracujícím. Vždyť - proč výjimky? Nu ale nějaké výjimky by měly zůstat. Třeba pro ty invalidy!
Aby to nebyla zas až taková čuňačina.
8 komentářů:
Tož to jsem nevěděl. No pr.důch su od počátku. A beru věci fatalisticky - co na systému změním. A když jsem byl ještě p o u z e OSVČ, pochopil jsem, že tento druh raného kapitalismu je (nemá to nejmenší logiku, vím) zaměřen mj. na vybití drobných živnostníků. Aspoň takových pošetilců a v takových sférách, jako já a moje sféra.
Není co dodat, Šamane.
Už jsem se nazlobil ráno, s tím, že ale stejně nic nenadělám. Práce "na černo" se v mém oboru dá provozovat tak v polovině případů. Takže dobře - pro mě jsou ty dva tácy dva dny pilné práce.
Pan Kalousek, ten Richelieu našeho "TOP knížete" už taky neví, kudy kam. Je sice třeba ušetřit, ale nikdo z ministrů nechce připustit snížení přidělených částek, protože se bojí protestů ze svých rezortů. Takže se bere tam, kde se stávky nebo hlasité protesty.
To je nejen "vskutku pravicové" ale i "nesmírně statečné".
Na obranu prdůchů nevystoupí žádná Amnesty Internacional ani Greenpiss. Odbory neuspořádají demonstraci. O ČSSD nemluvě.
Prdůši jsou ještě aktivní lidi o jejichž práci je stále zájem - takže oni se s tím nějak "poperou sami".
[;>(
No musí - každý vidí, že musí holt sami. A být (po)slušní a hodní a každou chvíli oželet vynechanou platbu poctivé roboty. Cerka před lety: A tati, penalizuješ třeba, když ti někdo pořád a pořád přes upomínání neplatí? - CHA! Eště to. Su ráád, když se neurazí a vzpomene si (třeba že zjistí, že by mě přece eště mohl potřebovat) a cálne, sajtno. Levingston, pasovy. Ale mě ovšem penalizuje každý, komu začnu dlužit...
Hele a věříte mi, že se mi (předloni) mezi vykonáním měsíční práce a prodlevou k platbě ztratila celá firma, výrobce s 200 lidma, a nebyla k zastižení a spojení s nikým nijak, přestala existovat, a v OR jsem našel už jenom, že je v likvidaci a správě určeného správce? cerka: No tati, ale mezi nama - já se divím, že tě to potkalo až po tolika letech! Syn (PČR): Hele, nech to plavat. Milión v tom nemáš, budeš furt někam chodit a jezdit, vrazíš do toho neúrekom času, energie, prachy advokátovi - ožel to, my tě chodit požebrotě nenecháme - !
K té urážce: FAKT se mi asi třikrát stalo, že zákazník, resp. zástupce dlužící firmy, reaguje na upomínku vzkypěním a břitkou žádostí, abych se k němu (nim) choval slušně, a že tedy mi už nedají zakázku - !!! To už ale naštěstí zabíhá neúprosně do komiky: copak já bych od nich vzal další věc k překladu? Neuvěřitelná ztráta soudnosti u nouveaux riches. No nic nového, Watsone - vždycky po rychlém nástupu nové vrstvy k moci a prachům je to stejné a stejně aji komické. Poslední staletí Říma, Byzance, nástup novověku a vystřídání šlechty pracháčema... a dnešek.
Jakube, spravedlnost bývá sice tak pomalá, že to vypadá, že neexistuje, ale ona je. Pozná se to v další či dalších generacích. Potomci Tvých potomků ty nevychované, zhýčkané a zlenivělé potomky nynějších "noveau riches" převálcují.
No... když myslíte.
Jako historik přece musíte Jakube mít o tom jevu podobné informace. Jenže asi to trvá víc generací.
Kdyby tahle pravidla nefungovala, byl by tu jen jeden rod, který by vlastnil všechno - a byl by současně nejchytřejší. Což, jaksi a naštěstí, není. Takže střídáme, každý chvilku tahá...
Šaman hodnotí situaci i odhaduje vývoj asi dost správně. Současná situace mne netěší a musím se přiznat, že tím, co si říká pravice jsem zklamán asi víc, než tím co si říká levice. Od těch vlevo jsem nedostatek invence a inteligence očekával, jediné co jim nechybí je bohužel odvaha a rozhodnost. Tomu co je na pravici bohužel chybí úplně všechno, odvahu, invenci a rozhodnost mají na pravici jen někteří a spíš když jde o tunely, jakmile jde o něco jiného, okamžitě je opustí úplně všechno, inteligence, odvaha a rozhodnost především.
Také sdílím pocit, že OSVČ jsou podobně jako kdysi vězni v uranových dolech předurčeni k likvidaci, která se bohužel vcelku daří. Ty desítky procent ubývají a trh se konsoliduje. Na druhou stranu ve mě budí poměrně silný zlomyslný škleb ty zarputilé jednotky procent, OSVČ, které se přes veškerou snahu levých i pravých vlád se jich zbavit, zuby nehty drží a nedají se. Taky se držím co to jde.
Přes veškerý zjevný pesimismus, věřím, že mlýny melou, sice pomalu, neuvěřitelně pomalu, někdy to až vypadá, jako by na některé zmetky snad nikdy ani nemělo dojít, zato ale pak vidím, že čím delší odklad někdo dostane, tím důkladněji a drtivěji ho to pak semele, takže jak jsem zatím měl možnost vidět, tak s těmi odklady ani není oč stát.
Vedle funkce státu, co by regulátor trhu, je stát i účastníkem trhů. Stát na trhu zboží a služeb je znevýhodněn regulačními pravidly, které si sám stanovuje. Ve jménu populistických slibů na vymýcení korupce státních úředníků, ztrácí státní zakázky původní smysl, jimž bylo a všude ve vyspělých zemích je, co nejvýhodnější postavení státu na trhu.
Esej „Je stát svobodným účastníkem na trhu?“ ukazuje na příkladu zákona 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, že vytváření detailních pravidel pro postup státního úředníka na svobodném trhu nemůže zajistit hospodárné využití státních prostředků. Esej pojednává o protikorupčních opatřeních vlády z liberálnímu pohledu na svobodný trh, na kterém nelze některé účastníky zvýhodňovat nebo omezovat s cílem naplnění politických zájmů. Autor je odborník s dlouholetou praxí na zadávání veřejných zakázek a ekonomiku státu.
Celý text eseje naleznete pod kliknutím zde
http://www.uloz.to/xsyw7j4/stat-a-trh-docx
Okomentovat