aneb drahé zabíjení českých pacientů
Jistý mladý muž poněkud nervóznějšího typu udělal tu chybu, že navštívil svou paní doktorku. Mladý muž je sice pracovně dosti vytížen, leč přesto pilně ničí domácí rotoped a svými pohorami obrušuje povrch horských masivů doma i v zahraničí, považuje se tedy za sportovně kompenzovaného. Návštěva u paní doktorek se děje ponejvíce tak, že tyto se vás štítí dotknout, avšak poštvou na vás milou sestřičku s tlakoměrem, abyste si za svých 30,- Kč užili. Což lidi poněkud nervóznějšího typu poněkud znervózňuje, takže v tomto případě celkem pochopitelně tlakoměr naměřil poněkud vyšší tlak než normální. Paní doktorka pravila, že pokud i příště bude tak vysoký tlak, bude muset nasadit léky. Mladý muž totiž nekouří ani nechlastá, takže mu neměla co zakázat.
Mladý muž má naštěstí mladou ženu, která je i přes své mládí moudrá, jak už vdané ženy bývají. Pořídila tlakoměr pro chvíle práce i oddechu. Mladý muž je nejen technicky, ale i analyticky zdatný, takže se začal měřit v různých denních dobách a za různých aktivit: Při práci na počítači, při ničení rotopedu, po rozhovoru s tchánem. Výsledky pak vynesl do přehledné tabulky, z níž vytvořil přehledný graf s přehlednými poznámkami. A hle – prakticky každé to měření bylo pod limitem, který značí maximum; ta klidová měření byla naštěsí alespoň kousek nad limitem pro nízký tlak.
Červi pro zdraví |
Konec odbočky.
Mladý muž na další kontrole předvedl prezentaci svého tlaku, a přesvědčil paní doktorku, aby mu žádné léky na snižování tlaku nepředepisovala. Ačkoliv mu byl aktuálně naměřen vysoký tlak!
Tak tedy, tlaky se měří při každé návštěvě, hlavně asi skutečně proto, aby mohla být požadována ona třicetikoruna. A protože takové měření tlaku zvyšuje u nezanedbatelné části populace tlak, vyrábějí se tím zbytečně nemocní lidé. A někdy i zabíjejí.
Jistá starší dáma po jediném měření tlaku, které překročilo "nebezpečnou hranici", obdržela od paní doktorky léky na jeho snižování. Načež během jediného týdne zkolabovala kvůli nízkému tlaku, naštěstí při návštěvě jedné akce, kde bylo více lidí. Odvezla ji záchranka. Zachránili ji.
Kolik tisíc lidí bylo takto zcela zbytečně a velice draze zabito naším lékařským systémem?
Na závěr odlehčení: Pisatel těchto řádků dávával za svých mladších dob pravidelně svou krev, potažmo krevní destičky. Při pravidelných testech, před kterými se mu obvykle daří se zklidnit, míval tlak na dolní povolené hranici. Až se jedna paní doktorka otázala: "Netrpíte nízkým tlakem?" Na to jsem odvětil: "Nižší tlak mám. Ale netrpím jím." A tak jsem se nejspíš ochránil před předepsáním léků – na zvýšení krevního tlaku. Ty skutečně nepotřebuji.
Stačí mi přečíst si nějaké články o našem zdravotnictví.
6 komentářů:
Je to známý fenomen, má i svůj terminus technicus - "syndrom bílého pláště"...
Ovšem i měření tlaku doma v klidu má svá úskalí. Onehdy jsem slyšel historku o člověku, který si takto jednoho dne naměřil hodnoty takřka neslučitelné se životem. Zavolal okamžitě na pohotovost, přijela sanitka ... a vyměnili mu baterie v tlakoměru.
To je vynikající. To si adoptuju: Trpíte tím či oním? - Ne, mám to - ale netrpím tím. Dokonalé!
Dobrý nápad. Připojuju se. Mojí strategií je snaha simulovat dokonalé zdraví.
Nehledě k tomu, že vysoký tlak je zpravidla příznak něčeho a jeho srážením v podstatě to "něco" zůstane nedotčené. Je to jako sklepat rtuť na teploměru, "aby nebyla horečka".
Jinak si pamatuji, jak jsme na letních praxích řešili problém, kdy jedna studentka pořád měřila asi o 15 mmHg víc, než kolik měřil personál nemocnice.
Nakonec jsme na to přišli: Byla to letní praxe, bylo horko a slečna kolegyně nosila pod pláštěm pouze kalhotky. A na plášti jí chybělo několik knoflíků (jo, a taky ten tlak měřila na pánském oddělení)...
Již několikráte se mi přihodilo něco podobného. Lékař, ke kterému jsem šel zpravidla jen proto, aby mi podepsal, že mi nic nechybí, mi nejdřív pekelně dožral tím, že mi kvůli tomu jeho klikyháku a razítku nechal tuhnout v čekárně přes 1/2 dne. Už to samo o sobě je k vzteku. Vztek jak známo zvyšuje tlak. V té k tomu všemu čekárně bylo těch dříve narozených plno, měli z toho společenskou událost, navíc jsou nedoslýchaví a mají svá specifická témata, takže se tam nedalo ani v klidu číst. Navíc já ta jejich témata opravdu nemusím, no prostě zažil jsem si takové malé peklo na zemi a nedostatkem empatie to rozhodně nebylo. Pak se tedy nebesa smilují a dostanete se konečně na řadu a přijdete k nějakému protivnému otrapovi, kterému jste jinak naprosto lhostejní a ten, aniž by si doposlechl, co po něm chcete, nebo co trápí vás, evidentně nemaje nic lepšího na práci, vám změří tlak, ten je vyšší a tak vám automaticky začne vnucovat nějaké prášky. Ty jsem s díky ale rázně odmítl, donutil ho podepsat co jsem potřeboval a konečně vypadl a začal dělat něco smysluplného.
Můj dobrý přítel je neurolog. Ten říká: "Když chceš žít v klidu a hlavně zůstat zdráv, tak k nim nelez a nic si s nimi nezačínej." Když tohle říká člověk z praxe, "insider", no tak to jsem to s tím zdravotnictvím dopracovali...
Okomentovat