Vánoční apokalypsa

Že jste si mysleli, že budu psát o každoročním předvánočním běsnění a jakýže to bylo, když jsem byl malej? Když jsem byl malej (a i když jsem velkej), vždycky bylo velké těšení na dárečky, nejdříve na ty, které dostanu, a pak na ty, které dám. A vždycky nejlepším dárkem byla pro mě knížka, což platí i dnes, ačkoli se pro nové přírůstky v knihovnách, rozestrkaných po celém bytě, už těžko hledá místo. Tak tedy, tohle povídání nebude o shonu, ale o klidném posezení u příležitosti přivítání ("křtu") knížky zvané Na konci apokalypsy.

Fr. Novotný, J. Hlavička, J. Veis, J. Vaněk Jr., J. Pavlovský a I. Adamovič

Kdo zná Ivana Adamoviče, tak ten ví, že tento novinář a publicista, literární kritik a teoretik, spisovatel a překladatel (hlavně) science fiction, ověnčený tuctem cen Akademie Science fiction, je také velice pilný editor, v jehož péči vychází Kronika české SF. Její první díl, antologie Vládcové vesmíru (2010), mapuje někdy spíše fantaskní než "vědeckou" povídkovou tvorbu od 19. století až do roku 1948. Od Svatopluka Čecha, přes Jana Nerudu, Eduarda Basse a Karla Čapka až po J.M. Trosku a Jana Weisse. Jsou zde uvedeni autoři, od kterých bych tento žánr nečekal (František Langer), i ti, o kterých jsem zatím neslyšel (Karel K. Kukla). Je však faktem, že umělecké podhoubí, ze kterého vzešel výtvarný styl dada či architektura konstruktivismu bylo jak fantastické, tak předjímalo budoucnost. A v době první republiky se prostě skoro každý spisovatel někdy zaobíral možnou budoucností, ať už utopickou či dystopickou.

Jan Hlavička s Jaroslavem Veisem

Roku 2011 vyšel druhý díl Kroniky, nazvaný Puls nekonečna. Nemůže zde chybět jásavý tón budovatelů socialismu, ale překvapivě brzy se tu objevují varovná upozornění. Vlastně ani ne tak "překvapivě", když antologie začíná mikropovídkou Ivana Klímy. Titul dala knížce povídka Vladimíra Babuly. Znovu se objevuje klasik Jan Weiss i známá jména žánru jako Ivan Foustka, Zdeněk M. Veselý či Václav Kajdoš. Nechybí Ludvík Souček či Ivo Štuka. A samozřejmě Josef Nesvadba. Lépe řečeno jejich (většinou) méně známé povídky. Adamovič opět vydoloval perly téměř (Vojtěch Vacke) či úplně (Ivan Vlk) neznámých autorů či (pro mě) autorů nečekaných (František Pilař). Tato kniha končí obdobím 70. let a povídkou ze sbírky Jaroslava Veise a (v té době již zakázaného autora) Alexandra Kramera. A podvědomě tak kopíruje oblouk prvního dílu – od přesvědčivého optimismu k tušené apokalypse. Apokalypsu samotnou zachycuje Josef Koenigsmark, zatímco postapokalypsu Jiří Sýkora.

Zdeněk Rampas

A tak zřejmě nezbylo než třetí, závěrečný díl, nazvat Na konci apokalypsy (dle povídky Miroslava Žambocha). A to je ona v úvodu zmiňovaná knížka, vlastně kniha (skoro 600 stran!), která zachycuje vývoj od perestrojkového chcípání reálného socialismu až po současný reálný kapitalismus. Shodou okolností je ten reálný kapitalismus (a jeho současný "zábavný průmysl") dost dobře popsán v už úvodní stylotvorné povídce Ondřeje Neffa Největší vodvaz v dějinách svangu (1985). A Jan Hlavička (ještě v polosamizdatovém fandomovém tisku) Panelfiˇxn (1990, pardon, ASCI pro iks s háčkem jsem nenašel) predikuje současnou "retrománii", ve které budou Češi z dystopické budoucnosti emigrovat do tehdy současného panelového ráje…

Jan Hlavička, Jaroslav Veis, Jan Vaněk Jr. a Ivan Adamovič u díla

František Novotný zakotvený u Ondřeje Neffa

Zatímco se v prvním i druhém díle Kroniky zjevuje spisovatel Jan Weiss, tak tentokrát se ve druhém i třetím díle zjevuje Jaroslav Veis. A po klasicích klasických nastupují jak klasici novější (viz seznam pod čarou), tak i jména nečekaná (drobnůstka Jáchyma Topola). Adamovič zde měl při výběru na jednu stranu situaci dosti ztíženou. Po roce 1989 se totiž roztrhl pytel. Či spíše pytle. A na druhou stranu zase ulehčenou: Z toho pytle fantazijního začaly pršet hlavně povídky stylu fantasy, a pak také nastal i v oblasti SF jakýsi útlum povídek ve prospěch románů a romanet, novel a novelet či prostě příliš dlouhých povídek. Prakticky skončilo vydávání (jakýchkoli) povídek v novinách, kde mívaly ve víkendových přílohách nezastupitelné místo. Dnes mají noviny "víkendové" přílohy každý den, ale žádná z nich povídku neobsahuje. Maximálně sloupek (Topolův příspěvek). Zato vznikly specializované časopisy (Nemesis, Ikarie, XB-1, Pevnost). Editor přiznává, že už nemohl aspirovat na komplexnost a musel se uchýlit k subjektivitě. Více než o "výběr toho nejlepšího" jde tedy o "průřez typických trendů povídkové tvorby". To budiž útěchou těm autorům, kteří se do této knihy nedostali, ať už se jedná o "solitéry na pomezí žánrů" (např. Leonard Medek), "zkušené autory akčních příběhů" (od Jaroslava Mosteckého po Vladimíra Šlechtu, u těch zejména kvůli nedostatku místa) či všem ostatním skvělým českým autorům SF povídkové tvorby.

Hezké je, že medailonky si tentokrát nemuseli psát autoři sami na sebe, odborně je v předmluvě ke každé povídce představil a zhodnotil samotný editor. Autoři zato dostali možnost vyjádřit se ke svému (někdy desítky let starému!) dílku ze svého současného pohledu, případně se za něj pochválit či omluvit…

Jana Rečková s Vilmou K/K

Bylo 10. prosince 2014, když se někteří z tvůrců posledně zmiňovaného díla sešli poblíž Arbesova náměstí (Kuba promine, ale jeho díla Newtonův mozek a Poslední dnové lidstva se do prvního dílu opravdu nevešla:) v komorním prostředí kavárny/ pekárny/ knihovny Josefa Nesvadby Mezi řádky na Štefánikově ulici č. 40, aby knihu přivítali do života. Skutečně nešlo o křest, protože Modrý portugal nebyl vyplýtván na obal knihy, anobrž byl zcela vypit účastníky tohoto přátelského setkání. A dorazili autoři František Novotný, Jan Hlavička, Jaroslav Veis, Jiří Pavlovský. Přišel i Ondřej Neff s Martinem Zhoufem, který je autorem obálky. Ženský hlas zastupovaly Jana Rečková (s novým účesem) a Vilma Klímová/ Kadlečková (tentokrát výjimečně bez masky Össeana). Nechyběli ani prezident československého fandomu Zdeněk Rampas a Jan Vaněk Jr., kteří patří mezi ty, již pomáhali už při rozjezdu celé trilogie. A samozřejmě samotný editor Ivan Adamovič.

Upracovaný Ivan Adamovič s Martinem Zhoufem

Ten si pak později postěžoval (či se pochlubil?): "V pozvánce pro média jsem upozornil, že nebude žádné občerstvení. Předpoklad se potvrdil: nepřišel nikdo." Tak přišel, tajně, v převleku za kamaráda a neprůřezového autora, totiž já. (I když novinářskou legitimaci, pokud vím, má i několik přítomných spisovatelů.) A přišel jsem trapně brzo, totiž přesně v avizovaných 16:30. Nicméně do pěti jsme už byli všichni rozesazeni u svých čajů, káv a drobných pečiv. A pak Modrých portugalů. Posezení pod regály s knížkami v předvánočněapokalyptické době, jež bylo prokládáno vzájemným podepisováním se do autorských výtisků a pokecem, bylo vskutku příjemné, osvěžující a přímo adventně pohodové.

Jenom mě zajímá, jaký název najde Ivan pro další svou kroniku, až se někdy kolem roku 2035 bude ohlížet po minulých dvaceti letech žánru science fiction. Tu současnou stihnete ještě koupit pod stromeček či chanukiji…
    
(Viz i fotogalerii z akce)
***************************************
Na konci apokalypsy
Vydalo nakladatelství Plus v Praze roku 2014 ve společnosti Albatros Media a. s.
Autoři:  Ondřej Neff, Jan Hlavička, Jaroslav Veis, Nikolaj Terlecký, Pavel Kosatík, Jiří Olšanský, Jiří Walker Procházka, Josef Pecinovský, František Novotný, Štěpán Kopřiva, Miroslav Žamboch, Jáchym Topol, Jana Rečková, Jiří Pavlovský, Stanislav Ertl ml., Ivana Blahutová, Jiří Kratochvil, Vilma Kadlečková
Autor obálky:  Martin Zhouf
Počet stran:  592
Vazba:  v pevných deskách s papírovým přebalem
Doporučená cena 399,- Kč