V neděli ráno míříme z našeho ejlatského hotelu na jih směrem k egyptským hranicím. Řídím já, Janinka se kochá. Jedeme kolem kruháku s modelem věže podmořské observatoře, obklopené plastikami barevných rybek, kolem plechových akvárií, vlastně plotů, na nichž jsou vyobrazeny podmořské krásy. Míjíme vojenské přístaviště, pláž Palm Beach, lány aut, čekající na svou reimportaci, obchodní přístav, oázu Delfíního útesu , opuštěná mola ropného terminálu, a pokračujeme dále. Kousínek pouště je vystřídán další hotelovou oázou, kde se do pobřeží zakusuje oblouček sportovního a rybářského přístavu. (Tady jsme v roce 2008 bydleli s mou milou ženou Ivanou v hotelu Prima Music.) Vlevo se objevuje plot kolem půl kilometru dlouhé pláže přírodní rezervace Korálový útes. To všechno se musí na izraelskou část Akabského/Ejlatského zálivu vtěsnat do sedmi kilometrů. Ujeli jsme je za deset minut, a teď se chystáme zaparkovat u našeho dnešního hlavního cíle.
Jsme u Marine Park, Mořského parku, jehož největší atrakcí jest Podmořská observatoř, aneb Oceanárium. Ale jsou tu i další atrakce, některé tu v roce 2008 ještě nebyly. Snažím se Janinku přesvědčit k návštěvě nejjižnějšího izraelského kruháku jen o dva kilometry dále, kde končí nejdelší severojižní izraelská magistrála číslo 90. Mohli bychom se odtamtud přes pohraniční přechod Taba alespoň zdálky podívat do Egypta, avšak Jana zarputile odmítá. Alespoň ušetříme čas, už bude půl jedenácté a v jedenáct se v novém velkém akváriu na břehu budou krmit žraloci.
Co stihneme, je obrovité akvárium, zvané Red Sea Reef. Za asi šesti obrovitými okny se nachází jediný vodní prostor. Korálové ryby, proplétající se mezi koráli, jsou tu velice barevné. Všechno je tu pěkně barevné, i sami koráli, protože je to nasvíceno, což v reálném moři nebývá k vidění. Co jiného je tu k vidění jsou dva pánové, kteří vrtají poblíž okenních skel a vyměňují je. Vyměňují okna akvária, za nimiž jsou desítky tun mořské vody? Ono to tak vypadá, ale vyměňují se zde jen tenké plastické tabule, které chrání samotné sklo před ošaháváním, opatláváním i olizováním zejména dětských návštěvníků, kteří se k oknům tisknou jako štítonoši.
 |
| Krmení 1 |
A viděli jsme a udivili jsme se.
Když jsem toho potápěče v neoprénu a s jednou lahví na zádech nejdříve viděl, říkal jsem si, že bych tuhle práci také rád dělal. Po jeho tanci mezi žraloky a rejnoky jsem usoudil, že bude lepší zůstat v roli diváka.
A divák se diví, i když hlavní šou už skončila. Má totiž možnost projít se tím akvárkem v tunelu. Teď vidíme divadelní scénu, kde se krmilo, z boku. Ale voda je i nad námi. Po oblém stropu tunelu se sunou svými plochými bílými břichy obrovití rejnoci; zdá se, že je to baví. Kdo je tady divák, a kdo pozorovaný?
Nahoru odsud vedou nenápadné schody, po kterých nenápadně vyvedu Janu až na plochou střechu akvária. Vlastně je nad námi ještě jedna střecha, obrovitý plátěný stan, napnutý na půlkruhových kovových nosičích. Pod námi se vlní hladina akvária, nad níž visí svítící reflektory. Odtud by se dalo skočit! Ale to nezkoušíme a scházíme po vnějších schodech dolů. Je deset minut před dvanáctou, další atrakce, totiž krmení želv a rejnoků, začíná až v půl jedné. Jana si v dětském bazénku hladí japonské zlaté a rudé kapry koi, ale to nám na půlhodinu nevydá. Vedu ji tedy dál, k dalším akváriím. Maličkým, ale specializovaným na některé podivuhodnosti. A je to jako v pražské zoologické – ty nejpodivuhodnější podivnosti nejsou vůbec vidět, jak jsou maskovány či zalezly.
Kdo se neschovává jsou nepříjemně se tvářící piraně. Nad hrstmi droboučkých krokodýlků se však Janinka téměř rozněžňuje. Modré světlo v korálových akváriích navozuje pocit hlubiny, ale tady v tom růžovém akváriu jsou koráli nějak moc růžoví! Ach, nejsou to koráli, ale záplavy malých růžových balonků s ocásky – jacísi mořští pulci, vzbuzující ve mně dojem trilobitů… Korálů a rybek jsou zde v desítkách akvárií stovky druhů, možná tisíce, avšak už se blíží půl jedné, a tak táhnu Janinku k venkovním nádržím pro želvy. 
Jsou to nejspíše karety, a měly by žrát maso. Ale nejdříve je jim nabídnut opět salátek, po kterém se vrhají! Teprve potom se jim hodí kusy rybího masa. A zdá se mi, že vegetariánkami jsou hlavně staré velké želvy, kdežto mládež má zájem hlavně o maso.
Rozhled je skvělý, avšak přišli jsme se sem hlavně ponořit. Šlapeme proto zase dolů, mineme nástupní horizont i s jeho občerstvovací a suvenýrovou halou, která dělá Oceanáriu jakousi sukýnku, a už jsme ve spodní části. Po chvíli mineme Sea Level. A už vcházíme do podvodního akvária, totiž spíše terária, protože pozorovanými exponáty jsme tu my. Ryby se na nás zvědavě dívají, my zase na ně. Modrá voda v hloubce 12 metrů pod hladinou Rudého moře maže barvy, ale přece jen se občas nějaké objeví. Jednou z těch barev je stříbrná, kterou se blýskají obrovská hejna droboučkých rybek, jaká v žádném akváriu neuvidíte. Také jsem v žádném z těch mnoha akvárií nenarazil na okrově žkutou, až načervenale zlatou rybu, posetou malými modrými kroužky. A taky až tady jsem uviděl dlouhé úzké ryby, jejichž tlamy jsou dlouhé snad do půlky těla, které mi připomínají píšťaly. A ještě zamáváme rybě papouščí. Konečně máme pohledů na závoje korálů, korálové stromy, mozkové korály a další krásy dost. V podmořské observatoři, která má dohromady dvě místnosti, jakési ponorné talíře, spojené krátkou chodbou, jsme nakonec pobyli půl hodiny!
 |
| Krmení 3 |
 |
| Krmení 2 |
Po jídle se ještě jednou projdeme po areálu. Odcházíme až ve čtvrt na čtyři (přičemž už ve čtyři odpoledne se zavírá). Čtvrt na čtyři letního času, dle pánaboha teprve něco po druhé hodině! Teplota vzduchu už vylezla na příjemných 29 stupňů, pojedeme se ještě někam vykoupat.
Ale o tom až příště.
Prožito a užito v Ejlatu v neděli 30. dubna 2017, psáno na Lužinách v úterý 29. srpna 2017.
Foto © Jana Rečková a © Jan Kovanic
Marine Park v roce 2008: Mír hlubin
***
Minulé díly vyprávění o letošní (i loňské) cestě do Izraele viz na blogu Šamanovo doupě, záložka Izrael. (Fotky jsou tam z nějakého technického důvodu podstatně ostřejší než na Psu! Při kliknutí na obrázek se onen rozbalí v původní velikosti.)
Cestopis Mír v Izraeli z Šamanových předcházejících tří cest po Izraeli seženete u knihkupců, na besedách s autogramem přímo od autora, anebo u vydavatele.
