Já jsem svých deset minut, na které jsem čekal prakticky celý den poctivě dodržel. Střihači pořadu taky, skoro. Takže, co nakonec (mimo jiné) ode mne v televizi zaznělo po 35. minutě a 12. vteřině tématického pořadu, který trval 52 minut:
"K té události" (naražení tanku do podloubí na libereckém náměstí Bojovníků za mír) "jsem se dostavil, až když bylo po ní. Tank byl nabouranej, lidi zuřivě, zběsile vyhrabávali zraněný. Za tankem stály tři sanitky, vtom ten tank začal couvat. A ty sanitky, jak za ním bokem stály, tak začly poskakovat po těch kolech, on je rozhrnul vlastně, pomačkal, a vydal se trochu dopředu, kde zastavil. Otevřel se příklop, vylezl do půl těla důstojník… Von prostě vytrh pistoli, vypálil jednou, dvakrát, třikrát možná do vzduchu… a v tom tu pistoli takhle sklonil mezi lidi... Bylo to prostě šílený, celej ten den."
Rodnému Liberci se ještě omlouvám, že jsem o něm řekl že byl "poměrně ne tak lidnatý", čímž jsem chtěl vyjádřit, že náš velký Liberec byl přece jen o něco menší než Praha nebo Brno. (No – stoupněte si před sami před TV kameru a z voleje něco spusťte, a uvidíte, že občas plácnete něco nepřesně, co jste nechtěli.):
"Vím, že ten den bylo v nemocnici asi padesát lidí zraněnejch a nakonec tady bylo devět mrtvejch, což byla taková tragédie pro poměrně ne tak lidnatý město. Myslím, že pro Liberec to byl větší šok možná než pro Prahu."
Zde ještě připomenu další dvě nezmiňované oběti z dnešního libereckého kraje. Dne 21. srpna 1968 v Desné (okres Jablonec) při sjíždění z dlouhého táhlého kopce od Kořenova selhaly v zatáčce sovětskému náklaďáku s přivěšenou cisternou brzdy a narazil do budovy Jabloneckých skláren. Cisterna vybuchla, poté následoval požár. Při nehodě byla zabita v přilehlém domku osmiletá Dagmar Škavová z Hradce Králové, i její čtyřiasedmdesátiletá babička Marie Vodáková, u které byla zřejmě holčička na prázdninách. I to jsou oběti sovětské okupace, i ty zavraždil ruský imperialismus – důchodkyni a školačku.
Nakonec Česká televize použila asi minuty a půl mého povídání, které vhodně doplňovalo autentické filmové záběry. Protože však některé autentické záběry chyběly, chyběl i můj slovní doprovod, který jsem výše zaplnil třemi trojtečkami. Bez těch trojteček by moje vyprávění o dění na náměstí vypadalo asi takhle:
"Otevřel se příklop, vylezl do půl těla důstojník. Mladík vedle mne popadl půlku cihly a hodil ji tankistovi do zad. Bylo to dost daleko. Myslel jsem, že prostě nemůže dohodit. Cihla nejdřív stoupala, stoupala, pak mírně poklesla přímo mezi vojákovy lopatky. Von prostě vytrh pistoli, vypálil jednou, dvakrát, třikrát možná do vzduchu. V uších mi začal vzteky šumět adrenalin: Co si to troufá? Zničil barák, poranil, možná zabil lidi, poškodil sanitky, které pro jeho oběti přijely, a ještě si na nás dovoluje vytahovat pistoli? A střílet z ní??? Rázně jsem pokročil k tanku, abych tomu okupantovi řekl od plic, co si o něm myslím. Vtom tu pistoli takhle sklonil mezi lidi, a přejel nás hlavní. Co se dělo pak, nevím. Hadí mozek přebral velení a několik dalších vteřin jsem měl blackout. Mám okno. Vím jen, že jsem se najednou nějak ocitl o padesát metrů dál za rohem radnice."
Tohle už je pokolikáté, co vysvětluju, že ten sovětský důstojník prostě nezešílel. Na Psu a na svém blogu jsem už to psal nejméně dvakrát, poprvé v roce 1997, pro Paměť národa jsem o tom vyprávěl, novinářkám z ruského Kommersantu, no a teď pro ČT. Vlastně úplně poprvé jsem to říkal v roce 1990 Karlu Hvížďalovi, který svého času sepsal s disidentem Václavem Havlem knížku Dálkový výslech, kde budoucí pan prezident vykládal, že viděl, jak sovětský důstojník "zešílel" a začal do lidí střílet "z tanku"...
Možná to nebylo vhodné k tomuto výročí, aby se vysvětlovalo, proč ten Rusák mizernej bezdůvodně střílel z pistole. Ale já takhle píšu a mluvím furt už třicet let, o tom, co vidím a co si myslím, i když je to možná ideologicky nevhodné. Tu zleva, tu zprava, tu od chytráků a tu od blbáků. A asi proto o tom můžu psát jenom na tomto našem spravedlivém psím webu. Anebo fakt počítali vteřiny.
Protože jinak ten výkon České televize a Českého rozhlasu k 21. srpnu byl celkově skvělý.
No, budu to svoje svědectví asi muset znova vykládat – ke stýmu výročí...
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 24. srpna 2018
iVysílání ČT: Dnes před 50 lety
Zde: podrobnější popis incidentu s tankem č. 314.
A první, jednadvacet let staré zveřejnění na Neviditelném psu, souhrn celého toho šíleného dne: Nejdelší den
