Minulý pátek došlo ve vládní koalici k fatálnímu rozštěpení. Pokud jste na ně kvůli dalším fatalitám zapomněli, pak ho připomenu. Předseda ČSSD a vicepremiér Jan Hamáček obvinil své vládní kolegy z porušení koaliční smlouvy:
„Pokud říká programové prohlášení vlády, že nebudeme zvyšovat spoluúčast a evidentně toto je zvýšení spoluúčasti, tak to nic jiného než porušení našich závazků není.“
Stalo se tak po oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (nestraníka za ANO), že do zdravotnictví přiteče na konto spoluúčasti pacientů o půl miliardy kaček více. A japato, že se podle socdem zvyšuje spoluúčast, když se celkově snižuje? Protože už zdravotní pojišťovny nebudou proplácet náhrady za obroučky brýlí!
Nejdříve socialisty rozběsnil návrh na zrušení příspěvku na rovnátka – pro dospělé, kde mají hlavně estetickou funkci. (Avšak víme, že jen krásné zuby jsou opravdu zdravé.) Tento útok však zdravotní ministr lehce odklonil – jde o návrh České stomatologické komory, který on podporuje:
„Pokud by to vedlo k tomu, že se zkvalitní péče pro děti a mladistvé, tak to z mého pohledu logiku dává.“
A ano, prezident České stomatologické komory Roman Šmucler vysvětluje: „Jde o to, aby byla dostatečně hrazena péče o děti. Řada maminek má problém, že nemůže najít ortodontistu. Z péče pro dospělé by se nově peníze přesunuly, jsou to řádově stovky milionů.“
Změna se nemá týkat těch, kdo léčbu už započali. Ušetřená suma by se přesunula třeba k pacientům s rozštěpem, takže nejde o nějaké „snížení spoluúčasti“.
Ministr a hlavně stomatologové to vysvětlovali tak, aby to i, no i politici pochopili. Zdá se, že pochopili, protože socialisté se začali točit hlavně na zrušení příplatku na brýle, jak ukázal hned večerní pořad České televize Události, komentáře, kde proti darebáckému ministru zdravotnictví ohnivě vystoupila expertka ČSSD na zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová, jež prohlásila: „Vypadá to, že pan ministr nemá rád staré a nemocné lidi. Spoluúčast je tak nastavena, že senioři a nemocní nedostanou proplacených 150 Kč příplatek za brýle.“
Přiznám se, že mne tím Lenka Teska A. pobouřila natolik, že jsem začal křičet na nevinný televizní přijímač a jal se LTA častovat vybranými nevybíravými slovy*. Možná to bylo i proto, že jsem byl těsně po (a jsem těsně před) operací šedého zákalu očí. Za jednu novou zlatou stříbrnou čočku zapravím 2.000,- Kč (někdo jiný jinde za něco jiného třeba 9 tisíc), s čímž jsem avšak srozuměn, protože jen výměna (a uskladnění) letňo-zimních pneumatik u auta mne vyjde ročně na víc. A 150 vočí (jednou za tři roky) by mě nevytrhlo. A ušetřím na sklech. A stejně mi nic jinýho nezbejvá – když chci vidět.
Stejně, jako mě nevytrhlo, když jsem si i za reálsocialistického zdravotnictví pořizoval brejle. Tehdy byly zcela zadarmo. Pokud vás obroučky stály 50 Kč, jinak jste připláceli. A ano, existovaly obroučky za padesátikačku, avšak ty se vyráběly jen proto, aby se mohlo prohlásit, že máme zdravotnictví zadarmo. K dostání byly jen pod pultem (na doporučení závodního očaře pro známého optika), a byly tak ohyzdné, že jsem si pořídil jedny jen na koukání do monitoru (bez kamery). V roce 1966 (průměrný plat 1.000) stály jiné obroučky minimálně 250,- Kč. Ale lidé s kombinovanými skly nebo se silnými dioptriemi platili za pořízení brýlí i tisíce. Kolem roku 1975 (průměrný plat 2.000) si pořizovala má milá žena Ivanka nejdříve drahé umělé čočky, ty ji však nevyhovovaly, takže za brýle pak platila přes 10.000 celkem. (Násobte si to deseti až dvaceti na dnešní poměry.) No jasně, měla 11 až 13 dioptrií, takže by podle plánované novely neplatila nic. Jenže osobě jménem Lenka Teska Arnošt(ová) se něco takového nelíbí:
„Vy tam indikujete jen pro složité oční vady nad 10 dioptrií. Většina populace seniorů má dnes oční vadu do 10 dioptrií.“ No vidíš, Tesko, a pacientů s rozštěpem je ještě míň, odhadem tak několik zanedbatelných promile…
Tady už nemá smysl připomínat, že zákon vznikal na platformě odborných společností a pacientských organizací(!!!). Že přitom panovala vzájemná shoda, že je třeba peníze přesunout k diabetikům, dětem a handicapovaným.
Ani to, že zákon byl přijat hlasy všech poslanců, včetně těch za socdem. Zde se v plné a ohavné nahotě odhalila sama bolševická dřeň dnešních sociáldemokratických politiků: Nas mnógo! VĚTŠINA (nejspíš demokratická) bude poškozena, i když málo. Kašlem na náročné potřeby hrstky (zaprodanců a ztroskotanců…).
Takhle: Mnógo je ubohých důchodců, kteří budou jednou za tři roky ožebračeni o sto plus padesát korun. Konkrétně jde o 2,4 miliony – voličů. Ano, naopak, měly by se jim zvýšit příplatky. A – já bych neváhal – až na pokrytí plné ceny. Jak bych to vloni přivítal, když jsem si pořizoval dvoje nové obroučky (jsou země, kde nesmíte sednout za volant bez náhradních brýlí) za 4 + 7 tisíc. (Levnější než za tři tisícovky nebyly.)
A vidíte, nepřivítal bych to. Protože já mám – oproti socialistům – sociální cítění. Soucítím s dětmi, soucítím se starými a těžce nemocnými lidmi, s handicapovanými. Občas přispěju nějakou korunou na záchranu života těch, které naše zdravotnictví jinak hází přes palubu – protože je jich málo! A mají malý – voličský impakt!!!
S partnerkou Janinkou jsme prožili po smrti našich manželských protějšků nádherné čtyři roky „života po životě“, ve kterých vzdorovala nevyléčitelnému druhu rakoviny. Dva roky díky našemu zdravotnictví (díky!), a další dva roky díky tomu, že nějací holandští a američtí farmakologové testovali účinky svých (už odzkoušených) léků na českých pokusných myších, které jim za to byly neskonale vděčny. (Díky, že jsme nemuseli platit 10 tisíc za měsíc! Deset tisíc dolarů…) Dlouhodobě cítím provinění vůči takto nemocným, že jim naše zdravotnictví nedovede (a někdy se zlovolným potěšením některých našich lékařů ani nechce) pomoci – a to tak dlouho, dokud neumřou a přestanou obtěžovat revizáky.
No a co? Vždyť byli stejně nemocní. A bylo jich málo! Málo voličských hlasů… Tenhle politický postoj je nesociální, antihumanistický a proticivilizační – jak už všechny populismy bývají. Lenko Tesko Arnoštová, exnáměstkyně exministra zdravotnictví!
Ale aby se socani nemejlili. Děti mají rodiče voliče. Mladiství budou volit za chvíli, jen co zplnoletí. Diabetiků je už asi milion. Ale pravda je, že hloupá třicetikoruna za návštěvu lékaře (která hlavně ušetřila miliardy za úhradu různých, většinou zbytečných acylpyrinů – a také zátěž lékařů v první bojové linii) přispěla k pádu vlády.
Avšak tenkrát brojili sociální demokraté proti pravicové vládě. Nikoli proti vládě, kde současně dočasně hostují. Nikoliv proti sobě…
Ale že jim to jde!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 21. května 2019
PS: No a já si jdu zase nakapat do očí. Už se těším na zítřejší (dnešní) operaci. Tímto se omlouvám za možné nevyděné preklepi.
* „Ty krááávo nebeskááá!“
